New Orleans - City

To je přece jasné. Za tu podporu dostaneš lístky na premiéru a do nejlepší řady. (Usmál se.) Myslím si, že by se akorát hádali a kdyby se narodilo to dítě..No on není zrovna rodinný typ. Ano, to by trpěli a nejen lidi, ale celé město. (Zakroutil hlavou a mírně se usmál. Přemýšlel nad tím, koho jí asi tak doporučí.) No..Jediný, kdo mě napadá jsem já, teda až na to poslední no. A jinak to všechno splňuje Jackson..O nikom jiným nevím, ale tak zkus třeba zapátrat. Ale musím si s ním promluvit a poznat ho. Nechci, aby jsi skončila blbě.. (Kýval hlavou a sledoval její oči.) Nebudu zklamaný. (Přikývl a pohlédl na jejich ruce. Tvářil se jako, že mu hodně pomáhá. Položil hrnek, který byl už skoro prázdný vedle talířků. Poslouchal, co mu říká a zatím nic neříkal. Jen sledoval jejich ruce a usmíval se pro sebe. Taky jí začal přejíždět prstem po jen po její ruce. Užíval si její dotyk, ale snažil se vypadat, že ho to jen povzbuzuje a nic jiného.) Věř mi, že tím jsem si naprosto jistý. (Usmál se a když odtáhla ruku, tak si jí položil na svoje stehno. Na chvíli se rozhlédl a když se pohledem vrátil, tak uviděl Rebekhu, jak se předklání. Musel se nad tím v duchu pousmát. Ale v reálu to na sobě ani trochu nedával najevo. Jen dělal, že se tam vůbec nedívá a díval se jí do jejích modrých očí. Sice by se rád podíval, ale snaží se držet svojí role. Zakroutil hlavou, když začala jíst i zmrzlinu. Podíval se na její rty a do toho svého se kousl. Trochu sjel pohledem k jejímu výstřihu a několik vteřin se tam jen díval. Rychle se začal dívat někam jinam a doufal, že si toho nevšimla. Ale ona si toho určitě všimla.)

Budu to mít na paměti. (Usmál se.) Mohl bych udělat takovou trilogii. Upír a vlkodlak. Upír a čarodějka. Čarodějka a vlkodlak. To by teprve byl trhák. (Zasmál se nad tím. Teď si nijak nevybavoval nějakou čarodějku, co má něco s vlkodlakem. Ale určitě se brzo nějaká najde.) Tak teda dobře. Hledej někde jinde. (Kývl. Rozhodně by byl radši, kdyby nehledala vůbec nikde. Moc dobře ví, že to je jenom sranda, ale trochu ho to štve.) Ale jo. Docela jsem. (Podíval se na lžičku a pak na Bekhu, která vstává a jde k němu.Čekal, co mu zase provede. Viděl, jak si k němu sedá na klín, tak dal jeho ruku pryč a druhou jí chytl za záda.) Aby jsi nespadla. (Vysvětlil jí, proč jí drží za ty záda a přitom se usmál. Podíval se na její dlouhé, hubené nohy a pak do jejích očí. Musel se nad tím vším zase usmát. Věděla, jak ho má ''odhalit''.) Představit? Nepotřebuji si tě představit. (Zakroutil hlavou.) Já si tě nahou pamatuji čistě a jasně. (Usmál se na ní a položil si druhou ruku na její stehno. Jemně jí po něm přejel.)

No to by taky vlastně šlo. (S úsměvem na tváři podotkl. Ani neví proč, ale začal přemýšlet nad tím, koho by do těch rolí nasadil. Vlastě by mohl hrát nejen v tom o vlkodlakovi a upírovi, ale mohl by hrát i v tom o čarodějce a upírovi. Byl by to takový záblesk do minulosti. Vzpomínka na staré hetero časy.) Vyhrála? (Zopakoval po ní. Ano vlastně to vyhrála. Pěkně ho dostala do kolen.) Asi jo. Vyhrála. (Smutně podotkl, ale usmíval se. Díval se jí do očí a dál jí hladil po stehně. Viděl, že se mu dívá na rty a jen se usmál, ukázal jeho čistě bílé zuby. Zvedl ruku z jejího stehna a sáhl jí na tvář. Odhrnul jí z ní vlasy a pohladil jí. Přiblížil se k ní o něco blíž a zavřel oči, když se jejich rty dotkly. Políbil ji jemně, ale vášnivě. Po chvíli se už dotáhl a čekal, co udělá. Zda mu polibek opětuje a nebo zdrhne, či mu napálí do ksichtu. On by rozhodně byl rád za tu první možnost. Ale není v pozici, kdy si může vybírat. Jediné co může, je čekat a čekat tak dlouho dokud se ona nijak nevyjádří.)

(Viděl na ní to zklamání, když z ní sundal jeho ruku. Ale zase v druhé chvíli viděl v jejích očích malé jiskřičky nevědomosti. Netušila, co chce udělat a nebo spíš si nebyla jistá, že to udělá. Jemně jí hladil po zádech a stále měl jeho ruku na její tváři.  Užíval si ten polibek. To spojení, které sice trvalo jen několik vteřin, ale jemu to připadalo jako krásná věčnost. Cítil, že to tak chce mít pořád a ne jen někdy. Věděl, že s ní prostě chce být. Chtěl se s ní dál líbat a vůbec se nechtěl odtáhnout. Nechtěl se dozvědět, co na to řekne, ale už to tak udělal. Přitom cítil, že se v něm perou dvě osoby. Každá chtěla něco jiné a v tu chvíli vyhrála ta, co toužila po odpovědi. Usmál se na ní, když uviděl, jak se krásně červená. Měl chuť jí znovu pohladit po tváři, ale už to neudělal. Chvíli bylo jen hrobové ticho a toho vesměs ničilo. Viděl na ní, že není úplně šťastná z toho polibku. Smutně na chvíli sklopil pohled a když konečně otevřela pusu, tak se na ní podíval.Já? nechápavě si v duchu zopakoval. Co ty? řekl si v duchu, ale raději to neříkal nahlas, nechtěl jí ještě nějak vyprovokovat. Jen na ní tiše civěl a čekal na to, co z ní konečně vypadne. Jít? Jít kam? zeptal se jí ve své hlavě. Neměl teď dostatek odvahy se jí zeptat. Byl na ní vcelku naštvaný, protože ho dohnala až k něčemu, jako je tohle. Nechtěl jí políbit. Věděl, že mají určitou dohodu. Ale v tu chvíli, kdy u něho byla pár centimetrů. A on se k ní mohl jen naklonit a všechno to zase zbořit. A taky to udělal. Zase jsou na začátku. Nikdy nechápal, co tou dohodou chce dokázat. Musela vědět, že oni dva si nemůžou být nablízku. Na se až moc milují. On prostě nevydrží být vedle ní a nepřemýšlet o tom, jak asi dneska chutná její rtěnka.) Bekho. (Pověděl skoro za jejím stínem. Jen jí sledoval, jak už je někde v dálce a vesměs běží pryč. Naštvaně práskl do stolu.) Tak si aspoň sním ten dort. A ještě si objednám. (Pověděl si pro sebe beznadějně.) Aspoň trochu přiberu. (Pokrčil rameny. Objednal si ještě dva kousky dortíků a zatím se pustil do těch svých, co tu už má. Všechny je dojedl a vesměs zajedl svůj smutek. Vrátil se do sídla, kde se položil na postel.)

Po tom, co odjel ze Zátoky se potřeboval něčeho napít. Zaplul tedy do jednoho baru v New Orleans, kde ještě nebyl. Barmanka tam byla obyčejná, takže netušila, že je to upír. Jelikož měl Kol jenom jeden pytlík s krví, který ho donutila Sophie vypít, měl nejen chuť a náladu na alkohol, ale i na krev. Takže předtím, než si objednal pití, ovládl barmanku, aby s ním šla do skladu, aby nekřičela a napil se z ní tolik, kolik potřeboval. Dal jí potom svoji krev, aby se jí rána na krku hned zahojila a řekl jí, ať všechno zapomene. Potom si objednal flašku bourbonu a začal pít. Pil dlouho, ale když skončil, nebyl moc opilý. Barmance zaplatil a dal jí i tučné dýško, potom odešel z baru a toulal se po městě. Ani neměl nikam namířeno, prostě se jen procházel, kam ho nohy vedly.
Někdy v podvečer pípne Kolovi mobil - přišla mu zpráva od Klause. Když si ji přečetl, jen otráveně protočil oči, ale pomalu se vydal tím směrem, kde se měli sejít. Věděl, že Klaus počítá s tím, že přijde, takže se ani nenamáhal s tím, aby mu odepsal.
Za chvíli už vidí bar. Cesta sem mu netrvala dlouho, protože byl nedaleko odsud. Vejde dovnitř, rozhlédne se po místnosti a svého bratra uvidí sedět u baru. Pomalým krokem přejde k němu a sedne si na barovou židličku vedle něj. "Zdravím, Klausi," pozdraví ho, "čím jsem si zasloužil to, že jsi se mi sám od sebe ozval?" koukne na něj s úšklebkem a ukáže na barmana, že chce skleničku toho samého, co má Klaus.

*Sám bol do niekoľkých minút vnútri, dopíjal ako mu barman dolieval a nenútene špúlil pery, ako sa pokúšal koncentrovať myseľ len ku Kolovi. Dnes tu nehodlal vyťahovať staré spory, to vážne nebol jeho zámer tohto stretnutia, pretože všetko z toho, už preňho nemalo žiadnu cenu nie teraz. So svojimi súrodencami si to nemôže dovoliť, keďže má nepriateľov tak ako tak viac, akoby bolo bezpečné. Vždy mu to bolo osobne jedno, nemal čo stratiť, nemali mu ako ublížiť či siahnuť na život, teda ak nerátal čarodejnice, ktoré sa o to pokúšali a väčšinou končili mŕtve. Avšak potreboval na vlastné oči vidieť, ako veľmi môže s Kolovými zmyslami počítať, počítať s tým, že v najbližších dňoch nenavštívi zátoku a neodtrhne hlavu všetkému, čo sa pohne. V inom prípade by mu na tom až tak nezáležalo, aj keď by samozrejme nebol nadšený, ak by tých vlkodlakov zabil, mal s nimi vlastné plány do budúcna, avšak problém bol v tom, že tam práve teraz bola aj Hayley a Kol dal už dvakrát jasne najavo, žeby mu nerobilo problém jej ublížiť, čo je krôčik od zabitia. Predtým tiež neveril tomu, žeby pri nej mal nejaké zábrany, ale pevne dúfal, že ho bude držať aspoň ten fakt, že vie, aké následky by to malo. Teraz však nepočíta už s ničím. Mohol by to dávať za vinu urieknutiu, ale prečo by to robil, ak sa Kol mení len na to, čím už raz bol? Nebola to uňho žiadna novinka, rovnakých vecí a možno ešte horších sa dopúšťal aj v minulosti, urieknutie to len znovu vyplavilo na povrch, to čím bol a čo sú oni všetci. Opäť zdvihne pohár z dreveného pultu, trochu si odpije a s lakťom na stole si ho zostane držať pri tvári. Popravde ani nevnímal dianie okolo seba, či včasný príchod jeho brata, ktorý k nemu samozrejme prišiel od chrbta. Jeho prítomnosť zaregistruje, až keď sa vedľa neho posadí a tesne po tom, čo začuje jeho hlas, k nemu obráti aj svoj pohľad. Nad jeho pozdravom len krátko podvihne jedným kútikom úst, ale nie je to nijako zvlášť pobavene či naopak potešene. Je v tom len istý druh nemiznúceho cynizmu.* Kol. *Prenesie k nemu na oplátku, než položí pohár, ktorý dovtedy držal v ruke späť na pult a nechá na svojom bratovi plnú pozornosť.* To ani nemôžem pozvať brata na pár pohárikov bez toho, aby za tým nebol nejaký skrytý úmysel? *Podvihne trochu úsečne obočím, z jeho hlasu srší irónia a sarkazmus nič viac nič menej, aj keď mu v očiach rezonuje prostá otázka. Môže byť na ňom vidieť, ako skúmavo si ho premeriava, akoby mu chcel urobiť hlbokú dieru priamo do čela a pozorovať, čo mu prebieha mysľou.* Predsa len si bol nejaký čas v pivnici, kde som ťa pripútal po tom, čo som ti dolámal väzy. *Pokrčí neurčito plecami.*

Kol se na něj pobaveně dívá, když Klaus říká, že ho snad může pozvat na skleničku bez toho, aby za tím bylo něco víc. "No, popravdě nemůžeš. Kdy se tohle stalo naposledy?" podívá se na něj tázavě. "Nech mě přemýšlet," zatváří se zamyšleně a po chvilce zklamaně pokrčí rameny, "promiň, ale nějak si na takovou situaci prostě nemůžu vzpomenout." Barman mu podá sklenku s pitím, a tak se napije. Podívá se zpátky na Klause a neunikne mu, jak ho pořád zkoumavě pozoruje. "Netušil jsem, že jsem okouzlil i tebe natolik, že se na mě musíš pořád takhle dívat," schválně mu věnuje jeden ze svých okouzlujících úsměvů. "Vím, proč jsi mě tam zavřel, byl jsem uřknutej, to mi už teď došlo. Nechtěl jsi, abych ublížil Hayley... A tomu jsi stejně nezabránil, protože ta malá vlčice za mnou stejně šla," pokrčí rameny a pak se na něj ušklíbne. "Teď ti stačí jednou zlomit vaz a budeme si kvit." Zatím na sobě nedává znát svoji špatnou náladu, kterou má kvůli Genevieve. Takhle se chvoá možná proto, že v sobě už nějakou tu skleničku má.

*Zľahka si oblizne pery, než nahne hlavou mierne do strany a na pár sekúnd sa pozrie niekam pred seba, pričom vyhýbavo myká plecami, akoby sa o tom bolo zbytočné čo i len baviť.* Zabudol si snáď na našu vychádzku v Mystic Falls, pri ktorej ťa lovec upírov prebodol dýkou? *Tázavo podvihne obočím. Doteraz si pamätá, čo cítil, keď boli prepojený a Kola prebodli, nebolo to vážne dvakrát nič príjemné.* Nepríde mi, žeby som s tebou mal v tom čase nejaké úmysly, okrem postávania pri bare...Kol. *Opäť obráti svoj zrak k osobe vedľa seba, než nechá barmana, aby mu opäť pomaly začal dolievať, zatiaľ čo on načúva bratovým slovám, respektíve poznámkam, ktoré sa mu zo začiatku nezdali celkom k veci a tak len bez komentáru, ktorý by bol aj tak zbytočný, pretočil trochu otrávene očami. Keď opomenie Hayley, a tak sa prakticky sám dostane k tomu, o čom sa s ním chcel "rozprávať", krátko podvihne kútikom úst dohora.* Je vážne dobré počuť, že si uvedomuješ všetko, čo si spravil, alebo čo si sa aspoň pokúsil spraviť. *Prenesie zatiaľ celkom pokojne, nedáva na sebe znať ani rozhorčenie a zlosť, ktorú cíti pritom, keď na to pomyslí. Avšak pri Kolovej poznámke so zlámaním väzov už neutrálny výraz poniekiaľ opadne. Nahradí ho neveriacky nadvihnuté obočie a pery ohnuté po úšklebom.* Kvit? *Zopakuje po ňom slovíčko, ktoré mu na tom všetkom snáď prekážalo najviac, pričom naoko pobavene pokrúti hlavou.* Vieš, kedy si budeme kvit, brat môj? *Spýta sa ho, ale skôr len kvôli tomu, aby si vzápätí mohol odpovedať sám.* Keď tvojej drahej Genevieve rozpáram hrdlo a tesne predtým, než umrie jej dám pár kvapiek svojej krvi. *Uškrnie sa krivo.* Vtedy môžeš hovoriť o vyrovnaní. *Dodá nakoniec sucho, než sa rozhodne vrátiť k pôvodnej téme. Pomaly vydýchne a opäť sa na Kola úpenlivo zadíva.* Popravde...Pri tom všetkom, čo som videl, že si robil...Mi ani na chvíľu nenapadlo, žeby za tým mohlo niečo byť. Dokonca ma ani príliš neprekvapilo, že si ublížil niekomu, koho som mal pocit, že chrániš, ale vážne nechápem, ako ti urieknutie mohlo tak veľmi zatemniť myseľ, že si sa odvážil jej dotknúť. *Kol dobre vedel, o kom hovorí, nemusel to nijako špecifikovať.* Myslel si si snáď, že keď ju zabiješ, tak to len kvôli tomu, že som ti povedal, že na teba už nepoužijem dýku, nechám len tak? *Pokrúti hlavou.* Vieš, braček, sú tu aj iní, ktorí by túto poctu odo mňa priali s úsmevom na perách. *Pokrčí ironicky ramenami, pričom si po pulte prisunie pohár bližšie k sebe.* A ja im nebudem nijako brániť. Znovu a opäť si len záťažou, možno hrozbou. Urieknutý, či nie...Nepoznám rozdiel. *Pokrúti hlavou.*

Když se Kola zeptá, jestli už zapomněl na tu jejich procházku Mystic Falls, zavrtí hlavou. "Jistě, že jsem nezapomněl," koukne na něj a ušklíbne se, "ten večer začínal dobře. My dva na baru.. Vzpomínám si, že tam byla jedna pěkná brunetka," zaculí se. "Už si ale ani nevzpomínám, jak se jmenovala..." řekne a pokrčí rameny."A ještě ta tvoje blondýna. Jak se jmenovala? Candice, Cam, Caroline? Bylo to něco podobnýho, ne?" koukne na něj s úšklebkem. Věděl, že si dost koledoval. "Jak ta se má? Nevšiml jsem si, že by byla tady v New Orleans." Celou dobu ho pozorně sleduje a čeká na jeho reakci. Když se Klaus chytl toho slovíčka 'kvit', tak ho pobaveně sledoval. "S Genevieve si dělej, co chceš." Upřímně, teď na ni měl docela.. ani ne zlost, ale zrovna v tuhle chvíli mu byla docela jedno. Nechtěl na ni myslet. A navíc věděl, že Klaus by jí s největší pravděpodobností tohle neudělal, protože -jak pochopil- byli asi přátelé. "Víš, ty jsi toho moc neviděl. Neviděl jsi spoustu věcí, co jsem při uřknutí dělal. Neviděl jsi, jak jsem se choval. Moc jsme spolu totiž nemluvili, pokud sis neráčil všimnout," ušklíbne se na něj. "Je vidět, že o uřknutí víš úplný hovno, Klausi." Genevieve miloval, nikdy by jí nic neudělal, kdyby byl při smyslech. Tohle Klaus přehnal. "Moc dobře víš, že bych Genevieve nikdy neublížil. Nezkřivil bych jí ani vlas, protože ji pořád miluju. Ale to ty pochopit nemůžeš, protože jsi tohle k nikomu asi nikdy necítil," nakonec se na něj znovu ušklíbne. "Vím, že bys mě nejradši viděl s dýkou v srdci zavřenýho v rakvi. To seš celej ty." Jako by byl celý ten jejich poslední rozhovor nic. "Ty bys mě nejradši zabil, Hayley, Jackson, Sophie.. Páni, vás je," řekne a zasměje se. Potom si objedná další skleničku s pitím. "Ty možná nevidíš rozdíl mezi uřknutým Kolem a neuřknutým.. Ale já to, co jsem řekl naposledy, nezměním. Pořád si myslím, že ty ses za ta století změnil k lepšímu." Tohle možná od něj nečekal. Upřímně, ani Kol si nemyslel, že to řekne.

*Trochu sklopí pohľad niekam v miestach, kde má položený pohár, pričom si krátko zahryzne do pery.* Vlastne...Ja a ty už od začiatku neznie bohvieako dobre. Nič proti tebe brat môj, ale tvoje ústa sa často otvárajú viac, akoby museli. *Uškrnie sa poniekiaľ sucho, keď Kol začne rozprávať o nejakej brunete, ktorú popravde ani nezaznamenal, takže pochopil, že sa okolo nej musel motať po tom, čo on vyšiel z baru. Niežeby ho to teraz nejako trápilo, či zaujímalo, bola to už akoby dávna minulosť, akoby sa to celé ani nestalo. Lenže on najlepšie vedel, že všetko bola pravda, Klaus nezvykol zabúdať, často nikomu a nič, rád veci vracal a možno aj keď s opozdením, ale predsa. Najviac zábavy mu to prinesie nakoniec aj tak, keď to dotyčný už nečaká. Úškrn mu však z tváre trochu opadne, akonáhle spomenie meno, na ktoré sa snažil zabudnúť, ktoré sa snažil proste zamknúť hlboko v mysli a nikdy nepustiť na povrch. Na tvári sa mu odrážalo, že jedno z mien trafil a nie je tým práve nadšený, ani tým, že to vôbec vyťahuje.* To vážne netuším a popravde je to vážne to posledné, čo ma v túto chvíľu zaujíma a čo by vlastne malo zaujímať aj teba, braček. *Uškrnie sa naňho otrávene, čím mu odpovedal na otázku a viac sa k tomu vyjadrovať nehodlal. Trochu, možno trochu dosť ho zarazilo, že Kol ani len nezvraštil obočie, keď opomenul to, čo by urobil niekomu, koho mal prakticky milovať, teda si aspoň myslel, že je to ešte stále tak. Taká láska predsa len tak ľahko nezmizne a už vôbec nie tak rýchlo. Mierne nakrčí čelom, než zľahka pootvorí ústa.* To znie presne ako starý dobrý Kol, ktorému na nikom a na ničom okrem seba nezáleží. *Pery sa mu sformujú automaticky do úškrnu, pri ktorom sa mu na lícach rysujú slabé jamky. Pri jeho ďalších slovách sa trochu pozastaví, keďže mu to prišlo, akoby si Kol zle vyložil časť toho, čo mu povedal. Pomaly pokrúti hlavou.* Máš pravdu, nezaujímaš ma, bolo mi to celkom ukradnuté, pokým si mi neskrížil cestu, teda je jasné, že som sa ťa ani nesnažil nejako hlbšie pozorovať. Ale nemusel som sa príliš namáhať, aby som si pri tých dvoch či troch príležitostiach všimol, že už nebeháš za Genevieve ako posadnutý. A vieš, čo si myslím? *Podvihne obočím dohora, no znovu nečaká na jeho odpoveď a dá si ju sám.* Že si to Genevieve všimla tiež, nakoniec. Práve ona s tebou bola najviac, nie je tak? Musela si všimnúť nejakú zmenu a rovnako akoby mi dala naša sestra za pravdu, každí z nich by len predpokladal, že sa odniekiaľ vynára to tvoje staré dobré ja, ktoré by znelo podobne ako ty pred niekoľkými sekundami. Takže nie, nemal som tú česť byť ešte urieknutý a popravde to ani nechcem skúšať, takže netuším, čo to urobí v tvojej hlave, ale do pekla viem, že ak by Genevieve nezistila, že si urieknutý, skončil by si znovu, znovu a znovu v tej prekliatej rakve na celé stáročia, braček. *Prepáli ho pohľadom.* A ak sa ešte raz, čo i len náhodou dotkneš Hayley, pokiaľ bude čakať moje dieťa, tak mi je jedno, či budem musieť niekoho ovplyvniť, aby ťa prebodol, zaplatíš za to. *Prenesie zostra. Na jeho slová ohľadom toho, že tak nikdy nikoho nemiloval, nijako neodpovie, ak by ju tak veľmi miloval, najskôr by bol teraz s ňou a snažil sa napraviť, čo urobil, aj keď si nie je celkom istý, žeby to malo na Genevieve nejaký účinok a koniec koncov to ani nie je jeho problém.* Ale to nie je pravda, braček. *Pokrúti hlavou.* Prečo by som sa zaťažoval a bremenil, ak by som nemusel? Jediné, čo chcem je, aby si prestal byť problém a ja som nemusel naplniť svoje slová z dneška. *Pousmeje sa sucho. Nad tým, žeby ho najradšej zabil, len nakloní hlavou do strany a mierne prižmúri oči niekam pred seba.* Nepotrebujem ťa zabíjať, Kol...Ani keby som mohol. Dobre vieš, že to nikdy nebol môj cieľ. *Toto bola na jednu stranu pravda, on vždy namiesto od čohokoľvek iného použil dýky. Ale, že by ich zabil? Netušil, či by to dokázal, alebo či by potom dokázal žiť s následkami. Otočí k nemu znovu pohľad.* Vlastne, myslím, že som ten rozdiel zbadal...*Prenesie spokojne.* Každé tvoje druhé slovo nie je urážka, a to je vážne novinkou po tom všetkom, čo si rozprával komukoľvek, kto za tebou prišiel, keď si bol spútaný. *Pokrčí nad tým plecami a pri jeho slovách, že sa zmenil len raz pomaly kývne hlavou, pričom si podvihne pohár k ústam a prevráti ho do seba.* Nemám pocit, žeby sa vôbec niekto mohol zmeniť po takej dobe, natož ja. A toto storočie nie je práve jedným z mojich obľúbených. Takže sa na moju údajnú zmenu príliš nespoliehaj, stále vedľa teba predsa len sedí bastard, ktorý pred rokmi z tvojho prebodávania spravil divadelné predstavenie.

"Vidíš, a mně připadalo, že jsi byl docela rád, když jsi mě zase viděl," koukne na něj, ušklíbne se a nakonec pokrčí rameny. Neunikne mu Klausův úšklebek, když mluví o té brunetě. Vážně si nemůže vzpomenout na její jméno. A to měl na jména docela pamatováka. Musí se znovu ušklíbnout, když vidí, že Klasovi z úst jeho úšklebek zmizel, když začal Kol mluvit o té blonďaté dívce. Měl pocit, že se vážně jmenovala Caroline. "V první chvíli jsi vypadal docela překvapeně, když jsem se o ní zmínil.. Ale tak co, asi jsem se mýlil a nic pro tebe neznamenala a pomalu si ji nepamatuješ," pokrčí rameny. Na Klausovi poznal, že už se k tomu nechce víc vracet, ale tohle si odpustit prostě nemohl. I když už nebyl uřknutý, bavilo ho být drzý, a všechny kolem sebe vytáčet. Už tenkrát viděl, že na té blondýnce mohl Klaus nechat oči. A když Kol prohodil slovo, že by klidně stála za hřích, nebo něco v tom smyslu, Klaus nereagoval zrovna tak, jako by mu to bylo jedno. "Víš, tady nejde o to, že už mi na Genevieve nezáleží. Záleží. Ale momentálně ji nepotřebuju vůbec vidět. Kdybys jí chtěl něco udělat, už dávno bys to udělal. A i kdybys jí chtěl něco udělat teď, ode mě by pomoc nechtěla." S pobaveným výrazem ve tváři ho poslouchá dál. "Takže to, že jsem za Genevieve přestal lízt jako ocásek mělo znamenat, že se chovám divně, jo, nebo že se měním ve starýho Kola? Neřekl bych. Copak teď za ní lezu? Nelezu. A to už uřknutej nejsem. A chovám se snad normálně, ne? A kdyby si Genevieve všimla nějaký výrazný změny v mém chování, asi by to začala nějak pořádně řešit, nemyslíš?" Když řekne, že před chvílí mluvil jako jeho staré já, nic na to neříká. Klaus nevěděl, proč tak mluvil. "Nevíš, co způsobí v tvojí hlavě? Jak už ti asi došlo, změníš se k horšímu. A já nejen, že jsem se vrátil ke svému starému já, byl jsem ještě horší. Takže si radši nepředstavuju, co by se stalo, kdyby někdo uřknul tebe, Klausi." Když řekne to o Hayley, překvapeně pozvedne obočí. "Aha, takže Hayley tě nebude zajímat, až se tvoje dcera narodí?" Tohle od Klause vyznělo, jako by pro něj byla Hayley snad jen něco jako přenosný inkubátor. Až se dítě narodí, tak nebude potřeba. "Nojo, málem bych zapomněl. Ty radši dýky, aby ses pak mohl dívat na naše seschlá těla v rakvích. A aby sis mohl gratulovat, jak jsi nám zase vzal pár stovek života," ušklíbne se a kopne do sebe panáka. "To víš, urážet lidi a bavit se na nich byla moje jediná zábava tam." Objedná si dalšího panáka. "Změnil ses. Chceš mi říct, že dřív bys byl schopný mi říct, že už se o mně nezajímáš, že už mě nebudeš ovládat život dýkou? Podívej se, jak reaguješ, když někdo ublíží Hayley a tvýmu dítěti. Na něm ti záleží, a nemusíš to přiznávat, je to vidět. Tatíku," řekne a ušklíbne se. Tohle oslovení nemyslel nějak zle.

Myslíš po tvojej smrti alebo keď z vás náš drahý brat povyťahoval všetky dýky? *Mierne dohora podvihne obočím, aj keď tušil, ktorý prípad Kol myslí, vážne sa mu nechcelo dávať najavo, čo bolo už aj tak zrejmé. Stál nakoniec pred dvermi, keď horel do uhla, podobne ako Mikael. Sledovať to a nemôcť nič urobiť nebolo absolútne nič príjemné, navyše ak jeho smrť bola vtedy celkom zbytočná. Ku Caroline sa už nijako slovne nevracia, nemá za potreby vyťahovať niečo, čo sa ho už vôbec netýka. Len sa pri jeho poznámke ohliadne späť pred seba a nechá si opäť naplniť pohár, ktorý si prenesie rukou až ku tvári a tentokrát si len odpije. Keď sa vrátia späť k Genevieve, len trochu pobavene nakloní tvár do strany a jedným okom ho periférne sleduje.* Tak to sa tvoje úsilie skončilo veľmi rýchlo. *To bola ďalšou z vecí, ktorá mu vôbec ale vôbec, nevyhovovala. Teraz už naňho nemal mať kto vplyv a je veľkou pravdepodobnosťou, že ako vždy, sa Kol nahrnie do niečoho a nie práve šťastne naruší jeho plány.* Nemám dôvod sa namáhať kvôli niekomu, kto je pre mňa už celkom zbytočný. No ak ju budem chcieť kvôli tebe zabiť, tak toto stanovisko najskôr prehodnotím. *Pokrčí nad tým neurčito plecami, nebolo to ani tak, žeby sa snažil Kola vyprovokovať, len mu to z neurčita oznamoval.* Chceš povedať, že si žiadnu zmenu nevšimla ani po tom, čo si už bol urieknutý? A pritom tvrdíš, že si bol omnoho horší. *Pokrúti hlavou.* Ja si naopak myslím, že si neurobil nič, čo si už nespravil raz v minulosti. Možno až na ten fakt, že vtedy si neubližoval niekomu, ku komu si niečo cítil, všakže. *Prakticky ho to, že mohol Hayley zabiť prekvapilo len z jednej strany, a to bola skôr tá, že si to dovolil, z druhej stránky, ten fakt, žeby to pokojne urobil...Ani netušil, či sa to od neho dalo čakať alebo to bolo len následkom urieknutia. A v tom bol ten problém.* Presne to, sa ti snažím povedať. Aj keby si niekto všimol zmenu v tvojom chovaní, nepripisoval by to najskôr žiadnemu očarovaniu, a to, že si z toho už viac menej vonku, ma vôbec neupokojuje od toho, čo by si mohol znovu urobiť. Určite chápeš, že si to teraz nemôžem dovoliť a vplyv, ktorý na teba mala Genevieve sa pomaly stráca. *Pokýva hlavou zo strany na stranu.* Predtým si bol zamestnaný ňou, ale teraz máš ruky volné. Možno sa rozhodneš opäť vrátiť k pôvodným plánom spred rokov. *Niežeby mu to v niečom pomohlo, až tak ďaleko, aby mu to vyšlo, by ho zájsť nenechal. Pri zmienke o tom, že si radšej ani nepredstavuje, čo by sa stalo, ak by niekto uriekol jeho, len mykne plecami, keďže sa to nestalo a rozhodne sa na to ani nechystá. Akonáhle mu položí otázku smerovanú k Hayley, venuje mu ostrý pohľad.* Vlastne, braček, nemáš jediné právo sa ma na to pýtať, ako ten, kto ju pred nedávnom skoro zabil. *Na toto mu vážne nehodlá odpovedať, je v tom, že dal Hayley jasne najavo, že jej dieťa po pôrode zobrať nechce a dokonca bude v poriadku s tým, ak by pri ňom zostala v sídle. No je pochopiteľné, že o dieťa sa staral viac, ako o ňu samotnú. Predsa len by ho nikdy nezačala ani len zaujímať, ak by ho s ním nečakala. Nad Kolovým konštatovaným ohľadne rakiev sa len poniekiaľ krivo uškrnie, čím mu to nevyvráti ani nepotvrdí, aj tak si stále bude myslieť len tú svoju verziu, iná ho netrápi. V tom boli najskôr podobní, tiež má len tú svoju pravdu.* Aj keby to, čo tvrdíš bola úplná pravda, teba sa to už vôbec ale vôbec netýka. Pretože, ak by si znovu skončil v rakve, nezatvoril by som ťa tam ja a tiež by som sa nedíval, ako si to nazval, na tvoje zoschnuté telo, pretože by som pravdepodobne ani nevedel, kde je a tiež by som sa o to príliš nestaral. *V tomto slovo dodrží, Kol by nebol prebodnutý jeho rukou, ak by sa ho tak veľmi potreboval na čas zbaviť, sú tu aj iné cesty.* Samozrejme. *Z úst mu vyjde krátky povzdych.* Až na ten incident s Hayley by mi ten fakt, že si napadol Jacksona vôbec neprekážal, to by však táto milá informácia nemohla byť použitá k tomu, aby si ju vyprovokoval. *Bol by dokonca v poriadku aj s tým, ak by Jacksona rovno zabil, aspoň by mohol prejsť k tomu, čo s vlkodlakmi plánoval už od začiatku, bez toho, aby sa naňho pozerali ako na niekoho, kto im zabil Alfu. Opäť sa pozrie na Kola, jeho pohľad je trochu skúmavý, ale viac poznačený tým, že Kol o tom, čo urobil, nevie úplne všetko. Nestiahol nad ním oťaže, len ich predal niekomu inému a v tom bol rozdiel. Jeho život bol nakoniec ovládaný dýkou tak či tak, len už nie tak viditeľne a pri každej príležitosti. Síce ho trochu prekvapilo, že ju Genevieve nepoužila, keď zistila, že je urieknutý, bol si istý, že nejaké šance mať musela.* Takže to, že mi záleží na vlastnej krvi je v tvojich očiach novinkou? *Nie vždy to tak však bývalo, zo začiatku akúkoľvek známku o dieťati odmietal. Proste si nevedel prestaviť, žeby mohol zniesť takú slabosť. Dieťa ho robilo zraniteľným a ak chcel získať New Orelans, musel predstavovať presný opak. Oslovenie, ktorým ho Kol častoval, akoby len prepočul.*

Kol jenom nechápavě zavrtí hlavou, když slyší, co Klaus zase říká. "Myslím, že moc dobře víš, co mám z těhlech dvou možností na mysli," koukne na něj s úšklebkem. Byl přesvědčený, že ho tenkrát viděl Klaus rád. Přece jenom, určitě si myslel, že ho už nikdy neuvidí a najednou stál před ním, živý a zdravý. No, v té době moc zdravý nebyl, jelikož potřeboval nějakou kotvu.. Ale na tom nezáleželo. Nechtěl, aby umřel, protože byl rád, že je zase naživu. "Od tý doby, co jsme spolu, jsem se snažil dělat všechno pro to, aby byla šťastná. Vypadá to, že teď je šťastná v Zátoce, beze mě..." zavrtí nechápavě hlavou a nakonec se napije. "Ne, ničeho si nevšimla. Teda až do tý doby, než jsem se začal chovat vážně hodně špatně. Zvlášť vůči ní. Předtím ji vůbec nenapadlo, že bych mohl být uřknutý. Když jsem jí totiž řekl, že jsem se potkal s Benjaminem, tak mě prohlédla od hlavy až k patě a nenašla nic zvláštního... Kvůli tomu, že ten zmetek použil maskovací kouzlo.." Kol ho neznal, pořádně nevěděl, čeho je schopný, takže si nejprve myslel, že Genevieve přehání. "Vážně si myslíš, že bych se začal bezdůvodně chovat zase jako dřív? Zabíjet nevinný lidi a podobný věci? Když jsem měl Genevieve? Je vidět, že mě asi fakt moc neznáš." I teď, když se s ním Genevieve rozešla, nemá v plánu se začít chovat zase nějak moc jinak.. Dobře, možná si občas dá někoho v parku, ale nezabije ho. Jestli chce Genevieve zpátky, tohle dělat nesmí. "Bojíš se toho, že i navzdory tomu, že jsem už v pořádku, bych mohl ublížit Hayley a dítěti, že?" koukne na něj pobaveně, ale potom docela zvážní. "Neublížim jí. To, že se navzájem nemusíme ještě neznamená, že chci zabít svoji malou neteř." Na jeho tónu hlasu bylo slyšet, že to myslí naprosto upřímně. Tomu prckovi by nikdy neublížil. "Neboj se, žádný plány momentálně nemám." Ne, nemá. Dřív měl plány, jak se zbavit Klause, ale od toho nějak upustil. "Myslím, že se na to zeptat můžu. Já jsem možná Hayley zabít chtěl, ale to jsem jaksi nebyl při smyslech. Teď už bych to znovu neudělal, hlavně kvůli tomu dítěti. To tys byl ten, komu na tvojí dceři, takže i na Hayley, zpočátku vůbec nezáleželo," řekne a pokrčí rameny. Tímhle ho možná naštve, ale tak co. "Aha, takže s kým mám počítat, že mě probodne? Koho ovládneš? Nebo řekneš Marcelovi? Ten poskok by to určitě udělal s radostí." Ušklíbne se, když slyší, že by mu vůbec nevadilo, kdyby Jacksona napadl.. "Že by se konečně našel někdo, kdo Jacksona nesnáší stejně jako já?" Tohle bude jedna z mála věcí, které měli společné. "Ne, novinkou ani ne.. Spíš nejsem zvyklý, že by ti záleželo na všech. Však víš, Elijah a Rebekah, dokonce i Marcel, byli vždycky něco víc. Takže bych neřekl, že ti tolik záleží na vlastní krvi, když jsi přede mnou upřednostňoval Marcela."

*Nijako Kolovi neodpovedá, len bez nejakého určitého výrazu na tvári, spojí svoje pery k sebe do úzkej línie a sleduje mihajúce sa odrazy sklenených fliaš a alkoholom, pred sebou. Myšlienky aj všetko, čoby k tomu Kolovi mohol povedať, si nechal pre seba. Vyzeralo byť aj tak zbytočné niečo hovoriť, keďže konštatovanie jeho brata bolo k veci a poniekiaľ dokonca správne. Predsa len, mohol mať jeho smrť pred očami a takto bol späť, dokonca v meste, ktoré Klaus nazýval domovom. Koniec koncov to bol však stále Kol. Mierne ohrnie spodnou perou pri bratových ďalších slovách, než sa mu automaticky skrúti do pobaveného úškrnu, ktorý podčiarkne aj výraz, ktorý sa mu prebil do očí.* Vyzerá to tak, že tvoje žiarlivostné obavy boli správne. *Ešte si spomína na rozhovor, ktorý s ňou pred časom viedol, kedy sa mu zverila, čo ju na Kolovi tak trápilo. Nakoniec to však možno nebolo ani tak nesprávne, ako si myslel a jeho brat mal celý čas pravdu.* Predpokladám, že sa tam jej aj Hayley, Jackson venuje do posledného dychu. *Prenesie poniekiaľ otrávene, pričom jeho meno vysloví tónom, akoby mu prepaľovalo jazyk. Avšak trpký úškrn mu na tvári stále pretrvá, napriek všetkému. Ďalšie jeho slová počúva naoko s nezáujmom, ale pravdou je, že si celú verziu vypočuje naozaj rád, aj keď sa mu všetky z udalostí nezdali ani tak dôležité ako fakt, že Benjamin Kola uriekol, predpokladá, že preto, aby potrestal svoju sestru, okrem iného, samozrejme. Nad jeho otázkou len pokrčí plecami, akoby sám nevedel, čoby predpokladal, že si o tom celom myslí.* Problém je v tom, že ťa poznám až príliš dobre, Kol. Každé jedno zo storočí, kedy si bol vonku z rakvy, neprešlo týždňa, kedy by si neznamenal hrozbu pre mňa samotného či niekoho, kto bol pre mňa dôležitý. *Pokrúti hlavou.* A také veci sa nikdy nemenia, nevidím dôvod, prečo by to len kvôli jednej čarodejnici malo byť v túto dobu inak. *Prejde ho s iróniou vpísanou v očiach.* Pretože si sa zamiloval a našiel iný zmysel života? *Podvihne dohora jedným obočím, akoby sa mu z časti vysmieval a z časti nechápal, akoby ho tak malicherný cit mohol natoľko zmeniť. Pri Kolovom tvrdení naňho len krátko pohliadne a uprene sa mu zadíva priamo do očí, akoby už len to bolo odpoveďou, že trafil klinček presne po hlavičke. To bola najdôležitejšia z vecí, ktorých sa z Kolovej strany mohol obávať a vďaka jeho neskrývanej paranoji, žiadne z Kolových slov príliš nepomáhalo. Nijako viac na jeho slová nereaguje a prosto obráti tvár niekam pred seba, pričom si znovu odpije z pohára. Rád by jeho slovám veril, ale nemohol, nedokázal to. Urobil by všetko, preto, aby svoje dieťa ochránil a veriť niekomu, kto mu už raz skoro zobral život, aj keď nebol celkom pri zmysloch, bolo preňho práve v tejto dobe skoro nemysliteľné. Mohol to byť pokojne jeho brat alebo úhlavný nepriateľ, dôverou Klaus veľmi neoplýval.* Ver mi, brat môj, z tvojich plánov proti mne strach nemám...Skôr z dôsledkov, ktoré by som bol nútený vyvodiť, ak by som na nejaký z nich prišiel, ako už v minulosti. *Áno, naozaj sa občas obával, žeby musel porušiť sľub, ktorý dal hlavne sebe, než svojmu bratovi, nechcel naňho opäť použiť dýku a teraz keď je opäť pri zmysloch dúfa, že nad tým nebude musieť ani dlhšie premýšľať. Chcel ho dnes viac-menej len varovať, hlavne čo sa týkalo Hayleynej prítomnosti v zátoke, ak by sa ju rozhodol navštíviť ako minule. Teraz, keď vedel, že tam Genevieve je, to bolo ešte pravdepodobnejšie a ako pozná Hayley, vôbec by neváhala Jacksonovi pomôcť a po Kolovi vyjsť. Tomu presne by sa rád vyhol. Keď povie, že sa na to spýtať môže, len sa naňho opäť obráti, tentokrát s otázkou v očiach, keďže on si myslel presný opak. Po vypočutí slov, ktoré mal Kol na srdci, ani nemusí skrývať svoje nie práve rozčarovanie tým, že to naozaj práve vyťahuje, ale nakoniec to bol Kol, dalo sa to čakať. Na jeho otázku mu však neodpovedá, nechá ju jednoducho visieť vo vzduchu dúfajúc, že to nechá radšej tak a nebude sa v tom zbytočne pitvať, bolo to ako to bolo, nemá zmysel to menovať. Na pár sekúnd prižmúri oči niekam za Kolov chrbát, než sa vráti zrakom späť k nemu a pravý kútik úst mu cynicky cukne dohora. Pod touto reakciou si mohol predstavovať jeho brat čokoľvek. Pri jeho slovách ohľadom Marcela len poniekiaľ otrávene pretočí očami, než si krátko povzdychne a dopije zvyšok z obsahu v pohári.* Vážne sa chceš práve teraz baviť o Marcelovi, Kol? *Pokrúti nechápavo hlavou.* Na žiadnou dýkou ani rakvou nebudem uvažovať, pokiaľ ma k tomu nedonútiš. *Zatiaľ to bolo len polemizovanie, slová, čo keby...Ale nejako priamo si nad tým ešte hlavu nelámal. Predtým bol urieknutý a aj keď obavy mu ešte stále zostali, práve teraz to nevyzeralo tak, žeby sa Kol na niečo chystal. Aj keď z jeho strany treba vždy čakať všetko a v tom prípade bude musieť byť Klaus pripravený.* Vieš, Kol...Do tvojho života už nebudem zasahovať, presne ako som povedal...Ale len v tom prípade, že ty nebudeš zasahovať do môjho a nechcem tým naznačiť, žeby si mal v pláne Hayley v najbližšej dobe nejako konfrontovať, ale prevencia je prevencia. *Pokrčí neurčito plecami.* Drž sa od nej najďalej, ako to je možné, a to znamená, že nebudem ani predpokladať, žeby si mohol navštíviť zátoku, pokiaľ tam ona bude. Ak si to už samozrejme neurobil. Nerob to znovu. *Pokrúti hlavou v jeho tóne aj v pohľade je vpísaná vážnosť, s ktorou to hovorí.* Čo sa týka Jacksona...*Vydýchne pomaly.* Do doby, než sa konečne zbavíme Benjamina, sa ho už nedotkneš. *Nemohol si byť istý, že niečo podobné nemá v pláne, predsa len by to nebolo prvýkrát. A tiež si nemohol byť istý, žeby jeho slovám vôbec dával nejakú váhu, ako vždy, nikdy neplnil, čo od neho žiadal.* Potom si s ním rob čokoľvek uznáš za vhodné. *Mykne nad tým nakoniec ramenami. Jackson sám o sebe mu bol ukradnutý, ale potreboval ho pri vlkodlakoch aspoň do doby, než sa ich bude mať čas ujať sám, a to dokedy bude Benjamin ohrozovať jeho dieťa, nebude.* Z istej časti máš pravdu. *Pridá nízkym tónom v hlase.* Krv nemusí vždy nutne znamenať rodinu a Marcel síce nenosil moju krv, ale mojou rodinou bol. *Pozrie sa niekam pred seba.* Čo si ty nebol ochotný akceptovať...

Když se Klaus zmínil o tom, že se tam Jackson věnuje jak Hayley, tak i Genevieve, zamračil se. Doteď si to ani nedokázal nějak uvědomit.. Genevieve je v Zátoce, i s Jacksonem. Jistě, mohla tam být třeba jen kvůli Hayley, aby jí pomohla se vším kolem porodu, ale dal by ruku do ohně za to, že tam byla na Jacksonovo přání. Ten když chce, umí lidi přesvědčit. Gen stačilo říct, že o ní má strach a byl by rád, kdyby byla v Zátoce, že tam o ní bude postaráno. Přesně takhle si to Kol představoval a klidně by se vsadil, že to bylo nějak podobně. Měl by se v Zátoce stavit znovu. A to ani ne tak kvůli Genevieve, jako spíš kvůli Jacksonovi. Hodit s ním 'přátelskou řeč', aby se k Genevieve vůbec nepřibližoval. Věděl, že na ni má zálusk už dlouho. Ani se to nesnažil nějak skrývat. Pitomec. "Stejně bych spíš řekl, že se víc 'stará' o Hayley. Přece jenom, je těhotná, potřebuje víc péče a lásky... A tu by jí snad Jackson jako její.. -Co je vlastně její? Snoubenec?- mohl dát, nemyslíš? Jistě by to dokázal i v případě Genevieve, ale však víš, ze mě už má jistě respekt. Stačí mu dát párkrát na hubu, ukázat mu, že si na ni prostě dovolovat nebude.. A tohle jsi mu ty neukázal," řekne a nakonec pokrčí rameny. Možná tohle všechno vyznělo tak, že Hayley je něco jako Kolova Genevieve. A možná to tak i myslel? Ale spíš z legrace, protože koho by napadlo, že by mezi Hayley a Klausem mohlo někdy být něco víc? Stačí už, že s ním čeká dítě. "Samozřejmě, že jsem potom proti tobě už začal něco podnikat. Zavíral jsi mě do rakve, kradl mi roky života. Věř mi, kdyby tohle udělal někdo tobě, už je mrtvej." Stačilo málo a Kol by měl zbraň, kterou by Klause aspoň nějak zneškodnil.. Kdyby chtěl, mohl by najít čarodějku a pokračovat v tom, ale teď ne, teď nechce. "Ano, přesně tohle je ten důvod," koukne na něj s úšklebkem a pokračuje, "ale jak jsem řekl, tohle jsi ty asi nikdy nezažil a nikdy nezažiješ," řekne a pokrčí rameny. Klause si pamatoval jen jednou, jak byl do někoho zamilovaný. Byla to Tatia - krásná dívka z vesnice. Dvojnice. Jejich proměna v upíry zavinila to, že její život skončil rychle, stejně tak jako skončil život ostatních lidí z vesnice. A to všechno kvůli jejich matce.. Už už měl na jazyku, že byl v minulosti hodně blízko ke zbrani, která Klause zneškodní, stejně jako je, ale nakonec mlčel. Co kdyby se něco stalo? Každému se hodí nějaké eso v rukávu. Nic na to už neříká, raději. "Proč ne? Tobě nikdy nevadilo, se o něm bavit. A zdá se, že se pořád nic nezměnilo. Stále jste spolu jedna ruka. Jen by mě zajímalo.. Co až jeden z vás bude chtít vážně absolutní moc nad městem? Kdo ustoupí? Ty nebo on?" podívá se na něj tázavě. O tomhle už určitě musel přemýšlet. Kdyby řekl, že ne, jistě by lhal. "Tak v tom případě se divím, že jsi mě; nebo někdo jiný, to už je jedno, nezabodnul, když jste zjistili, že jsem uřknutý? Bylo by to méně riskantní, kdybych ležel ve sklepě a v hrudi měl dýku, nemyslíš?" podívá se na něj s pozdviženým obočím a čeká na jeho reakci. "K Hayley se nemám vážně v plánu ani přiblížit." Pokud si teda nebude hrát na hrdinku a nepoleze za ním do sklepa, jestli bude někdy zase uřknutý, pomyslí si. Musel se nad tim pousmát. Tohle už se mu nikdy nestane, na to si dá pozor. Pozvedne prst, když řekne, aby nenavštěvoval zátoku, protože chtěl říct, že už tam byl. "Tohle ti neslíbím, Niku," řekne jenom a dívá se na něj. To, že neublíží Hayley mu klidně odpřísáhne, ale do Zátoky může, kdy chce. To mu zakazovat nebude. Vlastně by se mohl zastavit zase za Genevieve, třeba s ní bude už rozumnější řeč. "Zníš tak, jako by se ti hodilo, kdybych ho zabil. Ještě si rozmyslím, jestli má cenu špinit si ruce krví toho prašivýho psiska," řekne a dopije panáka s bourbonem. "Jistě, že jsem to neakceptoval, když jsi považoval toho kluka za svojí rodinu mnohem víc, než mě. Někdy se mi zdá, že je dokonce i víc než Elijah a Beka."

*Môže si všimnúť Kolovho mračenia, čo v ňom naopak vyvolá isté pobavenie. Samozrejme, z istej časti to v jeho prípade bolo rovnaké s Hayley, až na ten fakt, že ona s ním len čakala dieťa - niežeby to bolo nejako málo - a Kol s Genevieve medzi sebou majú niečo omnoho väčšie, teda si aspoň myslel, že majú, ak už by nebolo lepšie použiť minulý čas. Avšak, aby bol celkom úprimný, nemôže povedať, žeby nad Hayley nikdy nepremýšľal aj inak, ako len nad matkou jeho dcéry, to si však ešte nepriznával a pred nikým okolo to nebol ochotný dávať hocijako najavo. Ich rozhovor, alebo by mal skôr povedať hádka, naposledy len ukázali to, ako veľmi rozdielni sú, ako veľmi ho nerešpektuje a ako veľmi ju nezaujíma, čo si myslí ohľadom jej chodenia do zátoky alebo stretávania sa s Jacksonom. Jeho už viac teda nezaujíma, čo ona chce alebo nechce, možno to dovtedy nedával najavo, ale v istých prípadoch na to už svojvoľne bral ohľad, ale s tým skončil. Nateraz mu vyhovovalo, ak bola v zátoke, bola tam obklopená vlastnými, bola tam viac v bezpečí, než v sídle, keď tam on ani jeho súrodenci nie sú, teda pokiaľ sa Oliver s Francescou znovu nerozhodnú, že treba preriediť počet. To bolo ďalšou vecou, ktorá ho tak veľmi zaťažovala a nad ktorou nedokázal nepremýšľať. Pri Kolových poznámkach ohľadom Hayley a Jacksona sa už toľko neuškŕňa, pobavený výraz mu z tváre zmizol už dávno a nahradil ho len kamenný pohľad, cez ktorý akoby ani nemohla preniknúť žiadna emócia.* Nechápem, prečo by to malo Jacksonovi zabrániť niečo podnikať jej smerom. *Pokrčí plecami.* Sám vidíš, že aj napriek tomu, ako jasne najavo si mu dal, aby ju nechal byť, nakoniec pri ňom skončila najbližšie, ako sa dalo. *Jeho tón nie je rýpavý, len poniekiaľ konštatuje, čo vidí. Jediné, čoby na Jacksona mohlo zabrať, je to isté, čo sa chystá urobiť s jeho bratom, akonáhle bude mať príležitosť. Ak by to namiesto neho urobil Kol, nijako by si nesťažoval. Nad jeho ďalšími slovami sa len krátko pousmeje, keďže sú možno trochu príliš založené na predpokladoch, ale zároveň sú aj krvavo trefné.* Ale tiež nemôžeš povedať, žeby som ti nikdy nedával šancu, aby si v rakve neskončil. *Prejde ho pevným, no z nejakej stránky aj uvoľneným pohľadom, pričom si opäť nechá doliať. Nie je to tak, žeby mu alkohol nejako pomáhal, no pri rozhovore s Kolom to bola istá automatika. Keď mu potvrdí jeho rečnícku otázku, tak len nahne hlavou do strany a opäť trochu prižmúri oči, akoby k tomu už nechcel nič dodať, ale nakoniec predsa len trochu pootvorí ústa.* Možno nie. *Pokrčí prosto plecami, akoby na tom ani nezáležalo.* Ale na svete je presa aj iný typ lásky, a nazval by som ho omnoho stálejším. *Dodá k tomu nakoniec, pričom si bol istý, že Kol pochytí, čo tým myslel. Samozrejme myslel svoju dcéru, áno, dokázal si priznať, že ju miluje, nemusel to hovoriť nahlas, aby to bolo zrejmé. To je už len z toho, že sa ju rozhodol prijať a chrániť. Niečo také bolo preňho dôležitejšie, než čokoľvek iné, ona bola niečím, čo mu dávalo nádej, že už nebude nikdy sám, že tu vždy bude niekto, kto od neho záleží. Nech sa už medzi ním a jeho súrodencami stane čokoľvek. Na chvíľu, akoby mysľou ani nebol prítomný, len hľadel niekam pred seba a v ruke pomaly krútil hladinu nápoja v pohári. Nakoniec sa pri jeho ďalších slovách znovu "preberie" a otočí zrak k jeho tvári.* Marcel prestal byť mojím hocičím, akonáhle sa ma s našou sestrou pokúsil zabiť. *Uškrnie sa trpko. Jeho tón je úsečný, nenecháva miesto na žiadne pochyby. Na jeho otázku ohľadom toho, kto by ustúpil, neodpovie. Teraz ho viac ako mesto, zaujíma jeho nenarodené dieťa a Benjamin, ktorý je prioritou. Túto otázku bude riešiť, keď k nej príde, alebo keď vyrieši všetko ostatné.* Dajme tomu, že mojou starosťou si nebol a ostatný verili, že nájdu spôsob, ako ťa urieknutia zbaviť. A nič riskantné na tvojom pobyte v pivnici nebolo, pokiaľ ťa tam upevnila Sophie kúzlom. *Mykne nad tým ramenami.* A pokiaľ by sa odtiaľ Hayley držala preč. *Dodá, keďže predsa len tu tento fakt stále zostával. Pri jeho slovách ohľadom približovaní k Hayley len krátko kývne hlavou, keďže mal za to, že je Kolovi dostatočne jasné, čo mu práve povedal. Avšak tiež to neznamenalo, že to uňho nejako zaváži.* Lenže to nebola žiadna otázka, ani prosba, Kol. *Venuje mu ostrý pohľad, keď povie, že mu to nemôže sľúbiť.* Stavím sa, že ak by si tam narazil na Jacksona, nezostalo by to len pri slovách a ako poznám Hayley, nedržala by sa stranou. *Konštatuje sucho, čím mu vlastne povie, v čom ten problém leží.* Preto sa od tade budeš držať celkom. *Ak sa chce s Genevieve rozprávať, dá sa to aj inými spôsobmi, než aby tam musel chodiť.* Povedzme, žeby mi to nevadilo. *Pokrčí plecami nad tým, žeby sa mu hodilo, ak by Jacksona zabil. Bola to pravda, hodilo sa mu to, ale nie hneď. Nad tým, že Marcela považoval za niečo viac, len ironicky nakrčí čelom a mierne ohrnie spodnou perou úst. Mohol to nechať visieť vo vzduchu, ale on sa rozhodol pre pravý opak. Aj tak je to už len minulosťou, ktorá teraz nič neváži.* Pripomínal mi mňa, keď som bol dieťa. *Mykne neurčito ramenami.* Videl som mu už od začiatku v očiach vzdor, chcel bojovať za svoj život. Aj napriek strachu, že to nedokáže, nikdy neprestal. *Pokrúti zamyslene hlavou, pričom posledné slová prenesie poniekiaľ tichšie.* Dal som mu meno, prijal ho k sebe, k naším súrodencom. Zvykol si naňho a on si zvykol na nás. Bol mojou rodinou, ktorú mi po čase kradol môj vlastný brat. *Uchechtne sa, keďže to bolo takto spätne celkom vtipné.* Preto som z teba vtedy vytiahol tú dýku...Lenže ty si si nezvykol, ale necháp ma zle, dalo sa to čakať. *Mávne nad tým rukou.* Vtedy som nechcel, aby Marcel doplatil len na to, že som ťa znovu oživil. Bol mojou rodinou, rodinou Elijaha, Rebeky, *uškrnie sa,* aj keď jej trochu viac, akoby som chcel. Vtedy mohol byť aj tvojou, lenže ty si o to nestál. *Nebola to výčitka, nemalo zmysel vyčítať si niečo, čo je už dávno inak. K tomu sa v Marcelovi sklamal, aj keď nikdy neoľutoval, že ho nakoniec uprednostnil aj pred vlastnou krvou.*

Kol si všimne, jak se na Klausově tváři zase usadil ten jeho známý, kamenný výraz. Moc dobře ho znal - takhle se jeho bratr tvářil, když nechtěl dávat najevo emoce. Když nechtěl, aby někdo poznal, jak se v danou chvíli cítí. Moc často se v Kolově přítomnosti sice nestávalo, že by se nějak moc citově projevoval, ale vždycky se dalo z jeho tváře vyčíst něco víc. Jen teď ne. Zdá se, že nechtěl, aby Kol věděl cokoliv o jeho a Hayley 'vztahu'. "Jen doufám, že už se dozvěděl, že už jsem v pořádku. Protože Jackson to na Genevieve zkoušel i když byl v Sídle... Předpokládám, že by ze mě mohl mít trošku větší strach, když ví, že jsem mohl všechno tohle slyšet.. On to vlastně ví, protože jsem si na jejich adresu neodpustil pár výstižných poznámek," řekne a musí se ušklíbnout. Vážně by měl do Zátoky co nejdříve znovu jet a Genevieve přesvědčit, aby se vrátila, prozatím, do jejího bytu - čím dál od Jacksona, tím líp pro ni, pro něj a nakonec i pro Kola. "Ne, to nemůžu. Vlastně jsi mi těch šancí dal dost, ale tak přece mě dobře znáš, ne?" koukne na něj a pokračuje. "Čím víckrát jsi mě zabodl, tím víc jsem se ti chtěl nějak pomstít. A je logický, že jsem se u toho nemohl chovat jako neviňátko," pořád se na něj dívá a pak pokrčí rameny. "Naše matka si taky myslela, že ji milujeme. Že ji budeme milovat pořád. A co má teď? Akorát Finna - blázna, kterej nesnáší to, co jsme. Můžeme být jen rádi, že se Esther nevrátila spolu s Mikaelem, protože by se k ní Finn jistě přidal a to by byla horší kombinace, než on a Mikael." Kdyby se Esther dozvěděla o tom kouzlu, které přemění upíra zpět na člověka, jistě by toho využila a aspoň Finna by přeměnila. Není hloupá, byla by tu jistá šance, že by mohl být Finn nejen jejím upířím poskokem, ale mohla by mít i čaroděje. "Hayley je Hayley, ta by mi i tu dýku z hrudi vytáhla jenom proto, aby se v Sídle nějak zabavila," pokrčí rameny. "Pokud by se Hayley vykutálela z nějaký tý svojí chatrče, tak jo, asi by to nenechala jen tak. Jestli budu mít namířeno přímo k němu - což bude u další návštěvy dost pravděpodobný - asi ho zastihnu u něj doma. A tam snad Hayley nebude. To by vypadala divně," když to dořekne, ušklíbne se. Uvidí, jestli se nakonec staví jen za Genevieve nebo i za Jacksonem.."Taky bys jednou mohl udělat nějakou špinavou práci za mě. Tobě by taky nic neudělalo, kdybys Jacksona zabil. Nebo aspoň toho jeho povedenýho brášku, kterej všechny zradil," ušklíbne se a nechápavě zavrtí hlavou, "řekl bych, že on je něco jako Finn mezi Mikaelsonovými. Zrádce." Potom ho poslouchá dál. Musí se ušklíbnout nad tím, když Klaus řekne, že mu připomínal jeho jako dítě. "Nikdy bych si na něj nezvykl. Proč bych taky měl? Akorát se připletl do naší rodiny, tak promiň, že mi to vadilo. Jako bys neměl svojí vlastní rodinu dost velkou. Jen teď přemýšlím, jestli by bylo něco jinak, kdybych si s váma tenkrát přísahal. Vždy a navěky.. Ale pochybuju. Pořád bys upřednostňoval podobný Marcely před vlastní krví," řekne nakonec a ušklíbne se. "A vím, proč jsem si ho nikdy neoblíbil. Vždycky jsem tušil, že s ním budou problémy. Začal si s naší sestrou, popletl jí hlavu a nakonec spolu s ní do města zavolal Mikaela..." Celou tuhle větu nechá viset ve vzduchu - těch problému bylo rozhodně víc, než jen tohle. Chvilku jenom sedí, dívá se před sebe a pak se otočí na Klause. "Myslím, že je nejvyšší čas, abych šel. V poslední době jsme spolu mluvili až až. Nechceme to snad přehnat, ne?" koukne na něj a ušklíbne se. Potom vytáhne peněženku, položí na pult pár bankovek - moc toho nevypil, takže bude mít barman tučné dýško. Potom už jenom vstane a z baru odejde pryč.

*Slabo podvihne, tentokrát, obomi kútikmi úst dohora, pričom sa mu na líciach rysujú slabé jamky, pod zábavou, ktorú z toho mal.* Nemám pocit, žeby z nás mal Jackson strach. *Pokrúti rozhodne hlavou.* Je to síce bezvýznamný a hlavne naničhodný idiot, ktorého by ktokoľvek z nás mohol rozšliapnuť podrážkou topánky, ale jedno mu musím nechať. Nebojí sa nás a či si to už chceš alebo nechceš priznať, braček, tak dokonca ani teba nie. A práve to je možno jeho najväčšou chybou, na ktorú nakoniec doplatí. *Pokrčí nad tým plecami, akoby ho už čo i len konverzácia o niekom tak bezvýznamnom bezprostredne unavovala a kradla mu prebytočnú energiu.* Ty si si pár výstižných poznámok neodpustil pri nikom, Kol. *Nahne hlavou trochu nadol, pričom mu na tvári stále tróni isté pobavenie nad jeho slovami. Keď mu uzná za pravdu, že mu tie šance na tvorenie rodiny naozaj dal, tak naopak podvihne hlavou dohora, akoby ho tým vyzýval k tomu, aby pokračoval, pretože ho vážne zaujímalo, čo sa bude skrývať za tým slovíčkom - ale.* Tak to nie, drahý braček. Problém bol v tom, že ty si sa ako neviniatko nechoval pri ničom a nikdy, nič ti ale nevyčítam, tiež som sa nezvykol držať na uzde. Ty si však presiahol moje limity prístupnosti a už ti nemusím hovoriť, ako to zakaždým skončilo. *Pousmeje sa tomu, avšak nie ani tak pobavene, ako ironicky. V jeho slovách je len trpkosť a sarkazmus, ktorý sa mu zastavil niekde na jazyku a nemohol vyjsť von spoločne. Keď začne spomínať ich matku, tak sa len znovu obráti niekam pred seba a dopije zvyšok z bourbonu v pohári. Vážne sa nemal chuť baviť práve o nej, vlastne na to nemal chuť nikdy a vie, že ani nebude. Bola mŕtva, nemalo cenu na ňu nejako prílišne spomínať, teraz mali iné problémy ako Esther.* Je jedno, ktorý z nich sa nás pokúsi zabiť, alebo mňa respektíve. *Pokrčí nad tým plecami.* Princíp je vždy rovnaký. *Samozrejme, že preňho bol horší Mikael, ale nakoniec, pokúsila sa ho zabiť rovnako ako on, a napriek všetkému prehlasovala, ako veľmi všetky svoje deti miluje, o čo mohla byť iná, než muž, ktorého nechala tĺcť svojho syna? Odpoveď bola jednoduchá, o nič.* Buďme proste radi, že Mikael je opäť mŕtvy a Esther zostala tam, kde patrí. *Zadíva sa naňho spriama, akoby mu tým prosto naznačoval, že čokoľvek o tom povie, bude to ignorovať. Keď začne opäť narážať na Hayley a tentokrát nie práve príjemne, tak trochu zvraští obočím, akoby mu Kolove slová prišli minimálne nepríjemné.* Vážne by som ocenil, ak by si si podobné konštatovania a teórie ohľadom nej, nechal radšej pre seba, Kol. Vážne nie som zvedavý na to, čo si myslíš, žeby urobila alebo posmešné narážky, ktoré k jej osobe máš. *Prebodne ho nie práve príjemným pohľadom, než sa črty jeho tváre znovu uvoľnia a zaujmú čistú neutrálnosť.* Budem to brať tak, že si moje predchádzajúce slová prepočul, preto ti ich ešte raz zopakujem. *Prenesie pri Kolových ďalších slovách ohľadom jeho plánov na navštívenie zátoky.* Než sa nezbavíme Benjamina, od Jacksona dáš ruky preč, to isté platí o zátoke, pokiaľ tam bude Hayley a je mi vonkoncom ukradnuté, či by mala byť pri tvojej konfrontácií s Jacksonom prítomná, pretože k žiadnej nedôjde. *Pousmeje sa krivo.* Dúfam, že nebudem musieť ľutovať, že som tu strácal čas slovami a rozhodol sa ťa varovať, než by si niečo skúsil. *Niežeby tomu aj veril, ale...Pokým Genevieve bude v zátoke, keď tam bude Hayley, tiež to nebolo žiadnou výhrou. Nijako ochrániť ju ani seba už nemohla a verí tomu, že ju Benjamin sleduje najviac zo všetkých. Nechápal, prečo proste nezostala vo svojom byte a nepoprosila Sophie o nejaké ochranné kúzlo, ak jej tak veľmi šlo o bezpečnosť, alebo sa nenasťahovala späť do Rosseau´s, ak jej v byte vadilo zostať. Ale práve teraz predstavovala pre Hayley skôr problém ako úžitok.* Pokiaľ nebudem mať dôvod, nehodlám ho zabíjať, to však neznamená, že budem niečo namietať, ak to bude chcieť urobiť niekto iný, ale čo sa týka jeho brata. *Mykne nad tým plecami.* Povedzme, že ten si už vybral, ako chce skončiť a skôr či neskôr budem mať to šťastie ho niekde stretnúť. Bude to naše posledné stretnutie. *Kol určite vedel, čo tým myslí. Neupustí od zabitia Olivera, nech mu už Hayley povie čokoľvek, Oliver zomrie a najlepšie jeho vlastnými rukami pred očami Jacksona. Jeho prirovnanie Olivera k Finnovi len krátko prepočuje, nepotrebovalo to žiadne iné slová. Z časti to tak naozaj bolo. Pri jeho ďalších slovách len stroho počúva, chce ho nechať dopovedať, než sa mu k tomu rozhodne niečo povedať, ak vôbec. Keď Kol dopovie, čo mal na srdci, len krátko kývne hlavou, pretože chápal, ako to myslel, ale nebola to tak celkom pravda.* Po čase mi bolo zrejmé, že voči nemu máš až príliš veľkú averziu na to, aby si ho dokázal prijať, ale stále tu bola možnosť, že som sa mýlil, ty si mi to však vtedy potvrdil aj slovne...Nie,*pokrúti hlavou,* on sám by sa k nám nikdy nedostal, to ja som ho zobral. Vieš, Kol...Naša rodina bola síce početná, ale rokmi si uvedomíš, aké mizivé to všetko je a tie tri slová, na ktoré sme prisahali sa stávali cudzími. Ty si neprisahal, to nie...Ale napriek tomu...Si so mnou a s ostatnými súrodencami zostal po celých tisíc rokov. Či už v rakvy alebo nie. *Uškrnie sa sucho.* Vidíš tú iróniu, nakoniec sa ťa tá prísaha týkala viac, ako si si kedy myslel, že bude, a to len mojím pričinením. *Pretože on ho pri nich držal, inak by sa rozdelili už na samom začiatku.* Ale nemusíš sa báť, pokojne môžeš odísť, ak ťa Genevieve prestane baviť aj do pekla a ja sa ťa nepokúsim nijako zastaviť. *Pokrúti slabo trikrát hlavou do strany, akoby chcel svoje slová zafixovať ešte aj tak bežným znakom.* Nikdy som neuprednostňoval len tak niekoho pred krvou, ale ako som povedal už predtým, krv nie vždy robí rodinu, zober si napríklad našu matku, ak si sa o nej tak veľmi chcel rozprávať. Alebo Finna...Majú rovnakú krv ako my a pritom? Finn sa pokojne obetuje, aby nás všetkých zabil. Len som uprednostnil rodinu pred krvou a ako som ti už povedal vtedy aj teraz, Marcel rodina bol, ty si sa tak nesprával. *Opäť pokrúti hlavou, pretože nemohol zapierať, žeby to tak nebolo. Vždy im robil len napriek a snažil sa naštrbiť niečo, na čom Klausovi vtedy záležalo, akoby mu to mohol len tak dovoliť? Pri jeho nasledujúcich slovách len zbežne pohliadne niekam do priestoru, než nízkym tónom v hlase reaguje.* Vlastne to bol skôr nápad našej sestry, aj keď mu to vinu z pliec samozrejme nijako neuberá. Ale ak si niekto zvykol na zradu od niekoho, od koho by to nečakal, budem to určite ja. *Usmeje sa nakoniec trpko, pričom si objedná ďalšiu rundu. Ani by mu tak nakoniec nevadilo, že mal Marcel niečo s ich sestrou, to by však oni nesmeli pokaziť tým radostným nápadom, ktorý Rebekah dostala. Chcela ho zabiť, chcela vidieť vlastného brata mŕtveho, aby mohla byť s mužom, ktorého vtedy milovala a ktorý sa na ňu pred časom vykašľal kvôli niekomu úplne inému. Teraz môže povedať, že sa jej to z časti vrátilo, aj keď mohol vidieť, že okolo nej Marcel už opäť behá, na tom fakte to nič nemení. Zradila brata, a to kvôli ničomu. Keď sa Kol začne zberať, tak sa len krátko uškrnie pri jeho poznámke o preháňaní.* Ak sa chystáš navštíviť zátoku, rozhodne sa môžeš pripraviť na ďalší, braček. *Posledné slovo prenesie poniekiaľ ironicky, pričom pomaly dopíja obsah pohára a sleduje chvíľu Kolov chrbát, než sa opäť otočí k baru a niekoľko minút tam ešte sedí, premýšľajúc nad všetkým, o čom sa práve rozprávali, než zaplatí odíde.*

(Ráno se probudila brzy. Opatrně se vymanila z Tobyho objetí, oblékla se, udělala ranní hygienu, vzala si věci a odjela do města. Stavila se v práci a chvíli pracovala na Jiskře, až do oběda. Na oběd se stavila v nedaleké restauraci. Pozorovala okolí a přišla si osamělá. Sice nebyla tak přímo osamělá, ale cítila se tak. Několik hodin se potom procházela po městě a vyhledávala čarodějky, které by jí mohly pomoct s jejími nočními můrami. Žádná jí však nechtěla pomoct, nebo po ní chtěla něco, co jí nemohla dát. Právě teď mířila do baru na jednu skleničku na posilněnou.)

Po tom, co Kol odjel ze Zátoky, přijel až do města, kde zaparkoval auto. Rozhodl se totiž, že si potřebuje provětrat hlavu, a tak se prostě projde. Dneska se projel až až. Prochází se městem a řekne si, že si půjde dát skleničku. Nebo dvě. No, nebyl by to Kol, kdyby si jich nedal klidně víc. Prochází zrovna hloučkem lidí a nedaleko sebe vidí známou osobu, teda aspoň si myslí, že je to ona - přece jenom, byla docela daleko. Pomalu vystoupil z hloučku a za chvíli s ní srovnal krok. "Čau Claire, kam máš namířeno?" pozdraví a rovnou se jí zeptá. Zároveň na ni otočí i hlavu, aby mu mohla vidět do obličeje.

(Jakmile vedle ní někdo jde, nejdříve se na něj nepodívá, až když na ní promluví. Otočí se na něj a spatří známou část. Lehce se pousměje a odhrnula si vlasy z obličeje. Ani neví, jestli ráda vidí, ale spíše ano než ne.) Kole. (Pozdraví ho a poté mu hned odpoví na jeho otázku.) Na skleničku abych zapila neúspěch. (Podívá se mu do očí a lehce se zamračí.) Mám takový pocit, že jsme na tom stejně. (Prohlíží si ho a rukou ukáže k baru, kam se po chvilce vydá.)