Sophie´s Flat

(Probudí se po pár hodinách s příšernou bolestí hlavy. Normálně by si myslela, že právě teď prožívá tu nejhorší kocovinu na světě, jenže to by bylo celkem dobré. Ale to co se stalo a určitě ještě děje, určitě dobré není. Pomalu se posadí na zemi, kam spadla a rozhlédne se kolem. Začíná se rozpomínat, co se stalo, než omdlela. Použila kouzlo na Kola a pak cítila neuvěřitelné bolesti v hlavě, jako by jí někdo vařil mozek ve vlastní krvi. Byla slabá. A toho nejspíše předci využili. Odstranili jí z cesty, aby nemohla nic dělat. A to znamenalo jediné. Benjamin a ostatní odstartovali svůj plán. A bůh ví, co se děje právě teď. To dítě mohlo být už dávno mrtvý a Hayley také. Nebo mohl být třeba mrtvý i Benjamin, ale copak tedy její neteř Monique? Ne, na tohle teď nemohla myslet. Měla rozpolcené emoce a neví, co si přála více. Zda mrtvého Benjamin, ale to by znamenalo, že by mohla být mrtvá i Monique nebo mrtvou Hayley s dítětem. Ani jedna možnost se jí právě teď nelíbila. Právě teď ví jen jedno, potřebuje se dostat k Monique. Potřebuje jí. Nemůže jí nechat udělat k čemu se chystá a nemůže dovolit, aby jí někdo zabil. A pokud je pozdě... Ne, na tohle nemůže myslet. Potřebuje přemýšlet. Potřebuje fungovat. Zvednout se a jít. A to také udělá. Pomalu se zvedne ze země. Snaží se ignorovat tepavou bolest v hlavě. Nestačí, že jí takhle zřídí předci, ale ještě musela spadnout ze schodů a praštit se do hlavy. Cítí na čele pálivou bolest. A když si na něj sáhne, přesvědčí se o tom, co si myslela. Měla tam malou otevřenou ránu. Naštěstí už jí netekla krev. Mrtví jí dokážou takhle zřídit, kdo by to kdy řekl. Tohle je vážně pošahanej svět a předci jsou z nich nejvíce pošahaní. Co nejrychleji pak sejde dolů do baru a bez nějakých řečí prostě vezme Johnovi klíče od auta a venku do něj nasedne. Nereaguje na jeho otázky, co se jí stalo ani kam jede. Potřebovala se jen dostat na hřbitov. Dělají se jí mžitky před očima a cítila, jak by si vážně potřebovala lehnout a odpočívat, ale teď prostě nemůže. Nastartuje a odejde k hřbitovu. Právě teď jí je nějaký rychlostní limit naprosto ukradený, i když nemůžeš říct, že by se někdy na 100% říila silničním zákonem. Ale teď porušovala snad několik zákonů. Nadlimitní rychlost, jízda na červenou, projíždění zákazem. Má takový pocit, že snad i zavinila menší bouračku na jedné křižovatce, ale teď prostě nevnímá nic jiného než cestu před ní.)

(Přikývne s pousmáním.) Dobře. (Vlastně i jí to pomůže, když nebude sama. Bude se snažit před Kate nesložit a zůstat silná. Nebude tolik myslet na samotnou Genevieve a Monique, protože bude myslet i na Kate. Vyjde na chodbu a počká, než se Kate obuje a pak společně zamíří k Sophie domů. Všimla si, že Kate si nic nevzala, takže všechny věci určitě bude mít ještě na koleji. Takže budou muset jít ještě na kolej nebo si Kate půjčí něco od Sophie. Tak či tak to asi bude jedno. Kate jistě nezáleželo, co bude mít na sobě, ale hlavně že tam bude. Po nějaké době dojdou k Sophie. V kuchyni položí šaty na stůl, aby se nezmačkali a poté dojde dát vařit vodu na čaj. Otočí se na Kate.) Můžeš jít nahoru a dát se trochu do pořádku. Můžeš si klidně půjčit moje oblečení na ten pohřeb. (Až teď si uvědomila, že vlastně Kate bere do bytu, kde je tělo Genevieve. Viděla by jí tak jako tak, ale nechce, aby jí viděla od krve, kterou Genevieve na sobě měla.)

(Povzdychne si, když Kate odejde nahoru. Kate si pamatuje vždy plnou energie a na všechno měla odpověď, ale teď ne. Trápilo jí vidět jí takhle. Dneska přišla o svou neteř a nejlepší kamarádku a ještě se musela dívat na utrápenou Kate. Deprimovalo jí to, protože nedokázala pomoct sobě ani jí. V tuhle chvíli nedokázala nic. Prostě jen jít vpřed a dělat, co se od ní očekávalo. Když voda začne vřít, nalije jí do hrnků s čajem a ty pak postaví na stůl. Než se Kate připraví, odejde do pokoje pro hosty a začne připravovat Genino tělo na obřad. Nejdříve jí očistí a poté oblékne šaty, které vzala u ní v bytě. Nakonec jí ještě rozčeše vlasy. Poté si sedne na postel a vezme si do ruky mobil. Napíše Kolovi sms.

kód:

Přijď nahoru. -Sophie

Nenechala ho moc dlouho si odpočinout, ale připadalo jí nesprávné, aby nebyl u toho, když budou Genevieve ukládat k odpočinku. Bylo sice neobvyklé, aby u toho byl upír, ale bylo jí to fuk. Kol byl velkou součástí Genina života a neodepře mu u toho být. Nakonec ještě napíše Margaret, co se stalo a že chce Genevieve pohřbít ještě dnes. K tomu jí napíše ať přijede spolu s dalšími členy pro Genevieve. Telefon pak zandá zpět do kapsy. Podívá se na Genevieve a chytne jí za ruku. Byla studená jako led, ale Sophie to nevadilo.) Nevím, jak to bez tebe všechno zvládnu. Ale vím, že musím jít prostě dál. Bude to trvat, ale pokusím se o to. Naučila jsi mě, jak být silná. A teď tě nemůžu zklamat. Nemůžu zklamat Kate. Slibuji, že se o ní postarám. (Opět se jí nahrnou slzy do očí, ale ona je hned zažene a pár těch, kterých jí steklo po tváři, utře.)

Kol právě teď seděl na gauči, s televizí kupodivu vypnutou. I kdyby si ji pustil, nedokázal by se soustředit na to, co by zrovna vysílali. Pořád myslel jenom na umírající Genevieve ve své náruči a na svého bratra, Niklause, který zemřel chvilku před ní. Pořád tomu nemohl uvěřit, v jeden den mu zemřeli dva lidé, které měl rád (i když u Klause si to většinou moc nepřipouštěl). Z jeho přemýšlení a koukání někam do blba ho vyruší zavibrování mobilu. Se slovy, kdo ho to zase otravuje, ho vyštrachá z kapsy a začne číst. Byla to zpráva od Sophie. Ta ho teda nenechala moc dlouho odpočívat. S povzdechem z gauče vstane a vydá se k jejímu bytu. Když už stojí přede dveřmi, zaklepe a čeká, až mu Sophie otevře.

(Z její slabé chvilky jí vytrhne klepání na vchodové dveře. Věděla, že to je Kol. Kdo jiný by to taky mohl být? Pustí Genevieve ruku a vstane z postele. Otočí se a v tu chvíli spatří Kate ve dveřích. Ví, že to bylo nevyhnutelné. Viděla by její tělo tak jako tak, ale člověk na to není nikdy připravený a Kate jistě nebyla podle jejího výrazu.) Kate. (Šeptne a hned na to vydechne. Rozejde se z pokoje pryč. Zastaví se před Kate a pohladí jí po paži.) Připravila jsem nám čaj. Měla by sis ho vypít. Uklidní tě to. (Opatrně postrčí Kate dál od dveří, aby je mohla zavřít. Spustí ruku zpět podél těla. Nikdy nepřemýšlela, že by tenhle den mohl nastat a tak je naprosto bezmocná. Neví, co říkat ani co dělat. Povzdychne si a konečně pak zamíří k vchodovým dveřím. Před nimi se zastaví a otevře je. Podívá se na Kola.) Pojď. (Vydá se zas zpátky a zastaví se až v kuchyni.) Obřad bude dneska. Genevieve pohřbíme ještě dnes.

Nemusí čekat dlouho, a za chvíli mu Sophie otevře dveře. Vidí, že se asi nic nezměnilo - vypadá pořád stejně vyčerpaně, sklesle, smutně... A Kol jistě taky nevypadal o moc líp. Vždyť si ani neodpočinul (on si pod slovem odpočinek představoval hlavně spánek). No, možná mu trošku pomohlo těch pár pytlíků s krví a sprcha, ale opravdu jen trošku. Něco takového, co on zažil, nespraví pár loků krve a teplá sprcha. Když ho pobídne k tomu, aby šel dovnitř, jde za ní a následuje ji až do kuchyně. Na stole vidí položené dva hrnky s čajem, takže usoudí, že tu není sama. Tedy, mohla tu být sama, ale to by znamenalo, že udělala čaj pro něj, a to mu nepřijde moc pravděpodobné. "Dojdu si na plantáž pro nějaký vhodnější oblečení, v tomhle tam asi nemůžu," koukne na ni a potom skloní hlavu a podívá se na své kalhoty. V riflích asi na pohřeb nemůže. "Máš návštěvu?" zeptá se až potom a tuší, kdo to může být...

(Nejradši by Kola nechala ještě chvíli odpočívat, ale nemohla. Určitě by jí neodpustil, kdyby nemohl být na pohřbu Genevieve. V tuhle chvíli je Sophie až moc přecitlivělá a starostlivá. Dokonce jí zajímá, jak je na tom Kol. Jako kdyby odchodem Genevieve měla nějakou povinnost se postarat o všechny, které tu za sebou Genevieve nechala. Bylo to divné. Kývne na jeho poznámku.) Něco světlého pokud možno. (Odpoví mu. Neví, jestli to bylo tím, že každý pohřeb v covenu měl svou tradici, že se nosilo světlé oblečení nebo že jí černá v ten moment deprimovala, ale černou prostě nechtěla vidět ani náhodou. Chtěla pro Genevieve pohřeb hodný čarodějky a to se vším všudy. Už chce odpovědět na Kolovu otázku, ale Kate jí předběhne. Podívá se na ní a pak zpět na Kola.) Kate. A tohle je Kol. Nevím, jestli už jste se seznámili. (Za malou chvíli už uslyší další klepání na dveře.) Pardon. (Odejde ke dveřím a otevře je. Za nimi uvidí Margaret, která se jí hned vrhne kolem krku s upřímnou soustrastí. Za Margaret stojí Mark a Kevin, další členové covenu, kteří přijeli pro Genevieve. Pustí je dovnitř a nasměruje do pokoje pro hosty. Za chvíli už začnou vynášet Genino tělo z pokoje pryč. Sophie se vrátí do kuchyně za Kolem a Kate.) Už je čas. Dojdu se převléknout a vyrazíme. Počkáme na tebe na hřbitově. (S poslední větou se koukne na Kola a nakonec odejde nahoru se převléknout. Vlasy si lehce učeše a vrátí se dolů. Margaret celou dobu čeká dole.)

Když mu Sophie řekne, že by si měl vzít něco světlého, ani se tomu nediví. Viděl už hodně covenů se zvláštními tradicemi a tenhle musel mít taky nějakou. Ještě že mu to ale řekla, protože by si byl býval vzal něco černého. Pravděpodobně oblek, jak se na pohřeb sluší a patří. "Dobře," přikývne jenom. Možná bylo dobře, že se nechodí na jejich pohřby v černém - přece jenom, byla to barva, kterou většina lidí brala jako smutnou... Hodně lidí ji nemělo rádo, ale Kolovi nevadila. Vlastně ji rád měl. Když přišla dívka se zrzavými vlasy, nápadně podobná Genevieve, přesně věděl, kdo to je. Kate. "Pořádně jsme to nestihli..," podívá se na Sophie a potom zpátky na Kate; jak jen jí byla podobná... Zároveň, co to říká, zvedne ruku a čeká, jestli si s ním Kate potřese. Potom už jen slyší, jak někdo klepe a přikývne, když Sophie jde otevřít. "Tak já vyrazím, abyste na mě dlouho nečekali," řekne a rozloučí se s Kate i se Sophie. Odejde z bytu a jde před bar, kde nastoupí do toho kradeného auta a odjede na plantáž.

(Vrátí se zpátky dolů. Po dlouhé době na sobě měla šaty. Vlastně šaty skoro vůbec nenosila, jen když bylo třeba a to teď bylo. Bylo to neobvyklé. A bíle šaty se vůbec nehodili k botám, které měla na nohou, ale to už jí nezajímalo. Šlo jen o jeden večer a jednu příležitost.) Co ten čaj? Není moc hořký? Vím, že máš raději kafe. (Se starostí v očích se podívá na Kate. Pak se otočí na Margaret, která stála opodál.) Margaret tohle je Kate, dcera Genevieve. Kate tohle je Margaret, má neoficiální zástupkyně. Nejspíš už jste se viděli na nějaké schůzce. (Koukne se na obě střídavě. Margaret dojde až ke Kate a podá jí ruku.) Těší mě. A upřímnou soustrast. (Mezitím, co se seznamují, Sophie vypije na rychlo čaj. Sklidí hrnek do dřezu a otočí se na ně.) Měli by jsme vyrazit. (Margaret přikývne a vydá se z bytu. Sophie jde za ní a v předsíni si vezme kabát a druhý půjčí Kate, aby venku v těch šatech neumrzla. Počká na ní a všichni tři pak venku nastoupí do auta a odjedou na hřbitov.)

(Měsíc a dvacet dní. Už uběhli skoro dva měsíce. Dá se říct, že už všechen smutek ze Sophiiny tváře zmizel. Svým úsměvem dávala všem najevo, že je v pořádku. Ale byla doopravdy v pořádku? Uvnitř stále cítila tu bolest. Nejspíš už nikdy úplně nezmizí. Jen se s ním naučila žít. Neustále se věnovala práci. Dokonce už konečně najala nějaké kuchaře a cukráře do cateringu. Pracovala na kouzlu pro Kierana, ale zatím bez výsledku. To jí trápilo. Čas ubíhal tak rychle a ona se každým novým dnem cítila bezmocněji. Každý den si uvědomovala, že to nepůjde napravit, ale i tak se naprosto nevzdala.  Jednou na Kieranovi jedno kouzlo zkusila, samozřejmě to nepomohlo. Potřebovala zázrak. Potřebovala silnou magii. Jenže neměla k ní přístup. Kromě tohoto kouzla začala i pracovat na kouzlu, který by znemožnil konečně předkům, ovládat coven. Monique pomoct už nemohla, ale živým ano. A nemůže dopustit, aby někdo dopadl jako ona. Ne, předci už nad nimi nesměli mít kontrolu. Potřebuje najít způsob, jak se od nich odpoutat a stále využívat jejich moc. Potřebuje najít způsob,aby už se nemohli dostat nikomu do hlavy a ublížit někomu.
Celý svůj čas byla v práci, pracovala doma na kouzlech nebo pomáhala mladým členům covenu s magií, střídala se s Margaret. Občas se zastavila za Kate, když zrovna neměla Kate žádnou směnu v baru a pomohla jí se vším s čím potřebovala. Někdy jí prostě jen uvařila něco k jídlu. Slíbila Genevieve, i když už to nemohla slyšet, že se o ní postará a to taky hodlala splnit. Ale někdy prostě chtěla být úplně sama a nic nedělat. To šla většinou na hřbitov k hrobce Genevieve nebo na místo, kam pohřbila Monique. Proseděla tam celé hodiny a povídala si sama pro sebe nebo snad promlouvala k nim a doufala, že jí uslyší. Po každé nechala u jejich hrobu novou květinu a svíčku.
Jak čas ubíhal, měla méně a méně práce. Svatba klienta už byla skoro zařízená. Teď už stačilo jen vybrat jídlo na hostinu a dort. Další práce jí pak už jen čekala při samotných přípravách na místě konání, ale teď už skoro nic. Jenže ona potřebovala něco dělat. Nemohla jen sedět na zadku a flákat se. Když jí dva týdny před vánoci přišel dopis od Davida s letenkou do Paříže, nic si nerozmýšlela a prostě letěla. Nepomyslela na to, že jeho tvář jí připomene minulost. Tu minulost, kterou by hned vrátila, kdy všechno bylo ještě tak normální a bezstarostné. Její největší problém byli rodiče, z kterých šílela, ale jinak všechno bylo tak normální. Jak se pak ukázalo, David měl svoje první turné a chtěl, aby u toho byla. Koncert v Paříži proběhl hladce. Celá aréna byla zaplněná, atmosféra k nezaplacení a celý večer si užívala. Vlastně poprvé od smrti Monique a Genevieve nepracovala, byla plná energie a nemyslela na žádné problémy. O takovém životě vždy snila, ale nemohla ho mít. Na malý moment dokonce přemýšlela, že už by se do New Orleans nevrátila, ale tuhle myšlenku hned zahnala. V Paříži strávila něco přes týden a každý den byl naprosto úžasný. Jen jeden večer se jí vrátili všechny ty špatné vzpomínky. Šla akorát s Davidem na večeři. Stáli na chodníku a čekali až na semaforu padne zelená, aby mohli přejít přes silnici. V tu chvíli uviděla ty dlouhé zrzavé vlasy a přívětivou tvář její nejlepší kamarádky, která byla mrtvá. Zarazila se. Tohle totiž nemohlo být možné, myslela si, že to je sen. Zavřela oči, a když je otevřela už tam nebyla. Začínala mít halucinace nebo co? Takhle už to bude pořád? Bude vidět všude Genevieve a Monique? Říká se přeci, že když ztratíte někoho blízkého vidíte ho pak všude a přitom si to jen představujete, protože toho dotyčného vidět chcete.
Pár dní před vánoci se nakonec musela rozloučit s Davidem a odletěla zpět do New Orleans, kde jí čekal její pravý život. Vánoce se blížili a ona chtěla uspořádat vánoční párty. Sophie se vrací s menšími změnami v jejím vzhledu. Nenosí už stále krátké tílka a džíny, které jsou většinou na pár místech roztrhané. Do svého šatníku konečně zařadila i formální a stylové oblečení. Zrovna dnes má na sobě bílou halenku, béžové kraťasy a na nohou sandály na podpatku. Její vlasy si také prošli změnou. Má je teď o pár odstínu světlejší a do toho ještě blonďatý melír. Na zádech má nové tetování: Life is a big fucking joke.)

*Rychlejším krokem míří k bytu Sophie, ale myšlenkami je úplně vedle a proto není divu, když zahne do úplně jiné ulice, než měla a je tak několik bloků od bytu Sophie. Až po nějaké době si to uvědomí a proto se rychle obrátí a zamíří zpátky, teď už snad se vydá správnou cestou. Po celou dobu se snaží především dívat do země, aby nikdo neviděl její stav. Nechce se jí takhle chodit za Sophie, ale ví, že s ní potřebuje urgentně mluvit a nepočká to. Navíc neví, kdy přesně se ji tohle napraví, možná by stačily i normální kapky do očí, ale jistá si tím není. Stále je ze všeho nesvá, vždyť před chvíli se probrala ze smrti a pro obyčejného člověka, který v tomhle nadpřirozeném světě není zase až tak zběhlá to je prostě dost stresující a hlavně šokující. A taky pořád musí myslet na to, jaké to bylo na druhé straně. Na všechno, co si tam s Klausem řekli a co se tam dělo. Pokud se jí doteď spalo těžce, tak má obavy, že teď nebude spát vůbec, jedině tehdy, když bude velmi unavená. Zanedlouho zamíří do panelového domu, kde je byt Sophie. Vystoupá po schodech nahoru a potom přijde k jejím dveřím. Vytáhne ruku z kapsy a třikrát zaklepe na její dveře. Doufá, že bude doma a že bude mít taky na ni čas. Mohla jí sice napsat, ale vůbec si na to za tu dobu nevzpomněla. Což ji připomíná, že má v kapse kabátu mobil, který hned vytáhne. Vidí na něm několik zmeškaných hovorů a právě od Sophie. Povzdychne si dlouze, vždyť přece byl ten vánoční večírek a ona tam nebyla. Zastrčí mobil do kapsy a pokud ji neotevře, tak ji prostě zavolá. Musí ji ale především poděkovta za to, že díky ní je stále naživu.*

(Už dobrou hodinu sedí na gauči nad tím kouzlem, který ne a ne pořádně vymyslet, doladit, aby fungovalo na Kierana. Začíná se opět cítit naprosto s k ničemu. K čemu jí jsou všechny tyhle knížky, znalosti a magie, když nedokáže pomoct jednomu člověku, který si to opravdu zaslouží? Nějakou drzou a nesympatickou Sage dokáže oživit, ale Kierana nedokáže zbavit uřknutí? To byl pro ní prostě vrchol. Debilní Benjamin, který se tu objevil a převrátil jim životy vzhůru nohama, jako by toho už neměli málo na práci. A když už byl Benjamin konečně pryč, tak stejně museli řešit problémy, které způsobil. Do toho ještě nějaká Francesca, která si myslí, že jí patří New Orleans a nakonec se tu ještě začnou potulovat upíři a ona neví, kdo je stvořil. Opět toho začínalo být nějak moc. Upije z hrnku, v kterém má už druhé kafe. Odloží grimoár na stůl a pohodlně se opře o opěradlo gauče. Zavře oči a jen relaxuje bez toho aniž by na něco myslela. Ale z tohoto stavu jí vyruší klepání na dveře. Otevře oči a odloží hrnek na stůl. Zvedne se z gauče a zamíří k vchodovým dveřím. Otevře je a podívá se na Cami. Vydechne úlevou, že je v pořádku.) Cami, už jsem se začínala bát, kde jsi. Volala jsem ti a byla jsem u tebe v bytě. Jsi v pořádku? (Starostlivě se na ni zadívá a až teď si všimne jejích rudých očí a pohmožděnin na krku. Zděšeně vytřeští oči.) Pane bože, co se ti stalo? Pojď dovnitř. (Odstoupí kousek od dveří, aby Cami mohla vejít dovnitř a pak za ní zavře dveře. Zamíří s ní do obýváku, který je propojený s kuchyní.) Sedni ni si. Udělám ti čaj. (Rukou ukáže na gauč, kam si má sednout a sama přejde ke kuchyňské lince a dá vařit vodu. Z skříňky nad linkou vytáhne směs třezalky a citrónu a připraví do hrnku čaj. Nechává Cami zatím se vydýchat a trochu uklidnit, než začne Sophie ve vyprávět. Když začne voda vařit, zalije s ní čaj a s hrnkem dojde ke Cami a položí ho na stůl. Ona sama si sedne kus vedle na stůl, aby na Cami pořádně viděla. Vážně si bude muset pořídit ještě nějaké dvě křesla. Ten jeden gauč jí opravdu nestačí.)

*Vyčkává nervózně před dveřmi, ne však dlouho. Když ji Sophie otevře, tak si oddychne úlevou, že je doma. Opravdu by se po ní právě teď nechtěla shánět. Chce ji pozdravit, chce něco říct, ale stále je tak v šoku, že ze sebe momentálně nedokáže nic dostat. Navíc se obává, že její hlas teď bude trochu jiného tónu, než obvykle. Právě teď by uvítala, aby jí viděla do hlavy a tím tak mohla říct všechno, co má na srdci a co se hlavně děje. Po jejích slovech vejde dovnitř a položí si ruku na čelo, kterou si pak zajede do vlasů a otočí se k Sophie.* Omlouvám se, že tě vyrušuji tak pozdě. *Vlastně ani neměla ponětí kolik přesně je hodin, jenom usuzovala, že byla mimo skoro celý den. vejde do jejího bytu a začne se rozhlížet okolo, i když je pravda, že momentálně ji vybavení moc nezajímalo. Vejde s ní do obýváku a po cestě si rozepne knoflíky na kabátu, který si následně sundá. Přehodí ho přes gauč, kde Sophie chce, aby se posadila. Nijak samozřejmě neprotestuje a posadí se. Vzhlédne zase směrem k Sophie, která začíná připravovat čaj. Určitě se ji právě teď bude po tom všem hodit. Semkne ruce k sobě.* Především se omlouvám, že jsem nebyla na tom večírku a že jsem se ti neozvala, protože jsem nemohla. *Nadechne se zhluboka. Její hlas je tichý. Tedy nikdy nemluvila příliš hlasitě, ale teď je opravdu tichý, ovšem se snaží mluvit tak, aby ji Sophie slyšela. Čeká, až ji Sophie dodělá čaj a potom začne s vyprávěním, proto se na nějakou chvíli odmlčí. Trochu se pousměje, když před ní postaví čaj. Natáhne ruku a vezme si ho do obou ruk. Má ho položený na kolenou, alespoň se tak trochu zahřeje. Ne, že by neměla v bytě teplo, ale stále je promrzlá z venku a taky ležela několik hodin na studené podlaze. Chvíli se dívá na tekutinu v čaji, než vzhlédne k Sophie, která ji sedí poblíž.* Děkuji za ten čaj. *Nadechne se zhluboka, neví přesně, jak má začít.* Hlavně ti chci poděkovat za to ochranné kouzlo. Nebýt něj byla bych mrtvá. *Oči jí sklouznou opět směrem k hrníčku ze kterého vychází pára od horké vody. Odmlčí se zase jenom na pár vteřin, takže nedá ještě Sophie příležitost k tomu, aby se vyjádřila.* Opravdu nevím, kdo mě zabil, Sophie. Toho kluka jsem nikdy předtím neviděla. Ale jde o to...*Znovu se zadívá Sophie do očí.*...že druhá strana zase padá. Potkala jsem se tam s Klausem a chtěl, abych to někomu vyřídila a jelikož jsi čarodějka, tak jsem přišla právě za tebou. *Upřímně nepřišla za ní jenom proto, že to musí někomu říct. Přišla za ní i proto, že ví, že kdyby s někým o tom chtěla mluvit, tak to bude právě Sophie.*

Vůbec se neomlouvej. Můžeš za mnou přijít kdykoliv, klidně ve dvě hodiny ráno a obzvlášť, pokud se něco stalo. (Což je určitě tento případ. Kdyby se nic nestalo, Cami by nebyla v takovém stavu a hlavně by se ozvala už včera večer. Sophie tušila, že se něco děje, ale netušila, že to bude až tak vážné. Prostě si jen myslela, že jí je stále špatně a spí. I když nebyla u sebe v bytě, tak mohla být u Kierana třeba nebo na pohotovosti s horečkou. Kdekoliv, ale ne v takovém stavu. Poté, co dojdou do obýváku a ona začne připravovat čaj, otočí se na Cami od linky. Zavrtí hlavou a zvedne ruku na protest.) Vůbec se neomlouvej. Nějaký večírek je mi vážně teď ukradený. (Nejvíc jí zajímalo, co se stalo. Ale nebude svou otázku opakovat. Prostě nechá Cami, ať jí to řekne, až bude chtít. A je si jistá, že jí to řekne. Jinak by sem totiž nechodila. Když se posadí naproti Cami, lehce se pousměje a kývne. Ale po chvíli jí ten úsměv zmizí z tváře úplně a nahradí ho šok a zděšenost. Už jen díky této větě pochopí, že Cami umřela. A musel jí někdo zabít, jinak by tu s ní teď nemluvila. Už se nadechuje, aby něco řekla, ale Cami pokračuje. Někdo jí zabil, ale ono jde o něco jiného? O co? Nechápavě povytáhne obočí. Za pár vteřin už se to konečně dozví. Myslela si, že druhá strana už dávno zanikla. Ale nezanikla, takže to kouzlo, které vymýšlí Alisea by mohlo fungovat. Jenže podle toho, co jí řekla Cami se to kouzlo musí provést dřív, jak po novém roce. Je jen otázka času, než druhá strana úplně zanikne. Podívá se Cami do tváře. Až teď jí dojde, že její hlas byl strašně tichý. A opět si začne všímat více těch pohmožděnin a zarudlých očí. Zvedne k ní ruku a položí jí dlaň na tvář. Vysloví krátké kouzlo a za chvíli už začnou pohmožděniny mizet z jejího krku a bělmo očí už má opět čistě bílé. Stáhne ruku zas zpět k tělu.) Vezmeme to pěkně popořádku. Ten kluk, který tě zabil. Byl to upír, čaroděj nebo vlkodlak? A proč to vůbec udělal? Byla jsi jen náhodná oběť nebo záměrná? (Vydechne a na chvíli se odmlčí, aby jí dala prostor na odpověď. Mezitím se opět zvedne a dojde k lince. Z jedné skříňky vytáhne flašku whiskey a dvě sklenky, které naplní. Vrátí se zase zpátky ke stolu a jednu sklenku položí na stolek. Sice už Cami má čaj na uklidnění, ale sklenka whiskey taky zabírá. Napije se ze své sklenky.) A co se týče Klause. Alisea pracuje na kouzle, aby ho přivedla zpět. Řeknu jí, aby si pospíšila.

*Věděla, že se na ni může spolehnout a její slova to jenom potvrdí. Může za ní přijít kdykoliv to bude potřebovat a neodmítne ji. Za tohle měla Sophie vážně ráda. Udělala by pro druhé cokoliv, možná nebyla s ní taková kamarádka jako byla s Genevieve, ale znali se už delší dobu. Sama by tady pro Sophie byla kdykoliv by ji potřebovala. Byla jí za to vděčná, rozhodně to šlo vidět i v jejích zarudlých očí. Normálně by asi projevila větší vděk, ale teď byla ze všeho ještě v šoku a hlavně zemřít a vrátit se? To není nic normálního. Ani k večírku už se dál nevyjadřuje, i když ji vážně zajímá jak to dopadlo a taky se chtěla na tom podílet. Doufá, že příští rok bude moct, tedy pokud ji někdo nezabije. Možná by mohla dát Sophie znovu na ni to kouzlo, ale nechtěla ji k tomu nějak využívat, i když by jí za to byla vážně vděčná. Teď už si nebyla tak jistá, že přežije každý střet s člověkem. Jakmile ji přinese čaj, takže Sophie vyprávět o tom, co se stalo. Samozřejmě, že velmi stručně, alespoň pro tuhle chvíli. Je si však jistá, že ji poví o tom něco víc, určitě bude mít otázky. Vidí ten šok a zděšení v jejích očích a nediví se ji. Kdyby jí tohle takhle někdo vyprávěl, tak by pravděpodobně reagovala stejně. Zmíní se potom i o druhé straně a o Klausovi, tohle ji rozhodně bude blízké a bude o tom vědět víc, než ona. Jakmile znovu utichne, tak sevře o něco pevněji svůj šálek s čajem, když v tu chvíli ji ale položí Sophie ruku na dlaň. Zadívá se do jejich hnědých očí. A i když neví, co přesně má v plánu, tak neucukne a ani nic neřekne. Věří, že k tomu má nějaký důvod. Na chvíli si připadá, jako kdyby to prostě byla jenom její reakce, nějakým způsob projevu lítosti nad tím, co se stalo. V ten moment však začne říkat něco, čemu vážně nerozumí, ale velmi rychle jí dojde fakt, že je čarodějka a možná se snaží napravit to, co Kai napáchal. Jen, co spustí ruku zpět k tělu, tak ona tu svou pozvedne a přejede si mírně po krku. Ano, cítí se líp a může jí být znovu vděčná za to, co pro ni dělá. Pozvedne koutky úst do slabého úsměvu.* Děkuji, Sophie. Znovu. *Vyslechne si ji a hned po těch slovech zavrtí hlavou, že nemá absolutně ponětí o tom, kdo to přesně byl. Přiloží si čaj ke rtům a trochu se napije, než ho odloží před sebe na stolek.* Já nemám vůbec ponětí. Upír to být nemohl, protože přišel za mnou do mého bytu a jediní upíři, kteří tam kdy byli byl Klaus a Marcel. Upíra přece musíš pozvat a já beru sporýš, nemohu být ovlivněná, takže tohle vím jistě. Nemyslím si, že to byl vlkodlak. Buď to byl obyčejný člověk a nebo čaroděj. *Vydechne dlouze a promne si spánky. Opře se o gauč a pozoruje Sophie v kuchyni. Bude ji muset říct o tom skladišti, které její rodina vlastní. Věří, že Sophie o tom nejenom nikomu nepoví, ale taky, že by toho ani nezneužívala. Koneckonců nebude vědět, kde se přesně nachází a i kdyby to věděla, tak by jí to vůbec nevadilo. Kieran se rozhodně nemůže na ni zlobit za to, že tohle tajemství bude s někým sdílet. Věří ji, vážně ji věří a řekla by ji o mnoho více důležitějších věcí, kdyby nějaké ovšem měla. Tohle bylo taky hodně důležité, protože i o čarodějkách tam byly zmínky a informace jsou hodně velkou zbraní a taky ty čarodějnické předměty. Moc dobře ale ví, že by je nepoužila proti Sophie, nikdy by se jí nesnažila ublížit. A potom si vzpomene na část jejich rozhovoru ohledně Kierana, takže je jasné, kdo to byl.* Vlastně...to byl čaroděj. Víš, Sophie naše rodina už po desetiletí se chrání před vámi všemi. Generace po generaci si předávají informace o zdejších lidech a taky vlastníme čarodějnické předměty, které jsou pravděpodobny určeny proti vám. Kieran mi o tomhle místě řekl před pár měsíci a ten kluk, co mě nějakou dobu sledoval tam chtěl něco najít. Zavedla jsem ho tam, protože mi říkal, že když to neudělám, tak zhorší Kieranovo uřknutí a to jsem nemohla dovolit. A potom, když tam nenašel to, co hledal, tak mě zabil. Jmenoval se Kai. Říká ti to něco? *Zeptá se zvědavě a to už se k ní Sophie vrací s láhví whisky a dvěma sklenicemi. Opravdu ráda si teď dá něco ostřejšího, protože to po tom incidentu vážně potřebuje. Vezme si od ní sklenici, když jí tam nalije whisky a napije se pořádně. Není to úplně uklidňující, ale cítit ten pocit, kdy vám tělem prostoupí to teplo po alkoholu je příjemné. Neví, co si má myslet o tom, co se týká Klause. Samozřejmě, že chce, aby se to povedlo a on se vrátil nazpět. A Klaus si to přeje víc, než cokoliv na světě.* Bojím se, že bude pozdě, Sophie. Když jsem tam byla bylo to...hrozné. Všude samý vítr, který byl každou chvíli silnější, jako kdyby se blížila velká bouře, která chce všechno zničit. Měla by si Alisea pospíšit, pokud už není příliš pozdě. *Znovu se napije whisky a drží sklenici v ruce. Kdyby se ji něco takového podařilo, jistě by to byl velký úspěch, ale není si jistá tím, že to stihne.*

(Usměje se lehce.) Neděkuj mi stále. Je to jen maličkost, co pro tebe v tuto chvíli mohu udělat a nedělá mi to žádný problém. (Odpoví jí. Opravdu to pro ni nebyl problém. A kdyby to nechtěla udělat, tak to nedělá. Ale Cami byla její kamarádka a pro své blízké by udělala cokoliv. Pozorně jí pak poslouchá. Když vyřadí upíra i vlkodlaka, tak začne přemýšlet.) Člověk to také nemohl být. To kouzlo tě chrání jen před nadpřirozenými osobami. Kdyby tě zabil člověk, tak zůstaneš mrtvá. Nevýhoda některých kouzel. (Nebo možná výhoda, protože teď ví jistě, že to byl čaroděj. Jenže jí nenapadá jaký. Někdo z jejích lidí? To ne. Nikdo z nich neměl důvod Cami ubližovat. Navíc, kdo jí znal z baru, věděl, že to je Kieranova neteř a neublížil by jí už kvůli Kieranovi. Čarodějky za řekou to také nemohli být, protože by věděla, kdyby překročili řeku. Musí to být někdo nový, ale to je jak hledat jehlu v kopce sena. Zajede si rukou do vlasů a vydechne. Cami jí nakonec potvrdí, že to byl čaroděj. S povytaženým obočím jí pak sleduje a poslouchá od kuchyňské linky. Nechápe v první chvíli, proč jí říká informace o její rodině a o nějakém místě, kde shromažďují informace a magické předměty. Věděla, že Kieran má hodně záznamů o nadpřirozené komunitě, ale o těch předmětech nevěděla. Ne, že by snad hned šla hledat ten úkryt a vzala si ty věci, jelikož patří čarodějkám. To rozhodně ne. Coven měl vlastně magických předmětů dost a ona sama jich vlastnila taky pár. Nepotřebuje nějaké další a věří, že u Kierana jsou v bezpečí. Zajímalo by jí, co tam ten kluk hledal. Když Cami vysloví jeho jméno, na chvíli se zamyslí, ale pak zavrtí hlavou.) Ne, neříká mi to nic. Předpokládám, že ti neřekl, co hledal přesně? (No aspoň teď jistě mohla vyloučit své lidi. Nikdo z nich se takhle nejmenoval. Ale vrtá jí hlavou, co hledal a proč. To už se vrátí zpět ke Cami. Pak jí něco napadne. Odloží sklenku na stolek a koukne zpět na Cami.) Mohla bych se pomocí tvých vzpomínek podívat, kdo ten kluk byl. Aspoň bych věděla, koho hledat. Ale neudělám to bez tvého souhlasu. Jen tě musím upozornit, že si ty vzpomínky připomeneš se mnou. (Tázavě se na ní podívá. Nechce to dělat ani bez jejího souhlasu, protože by to pro ni bylo ještě navíc bolestivé. Ale hlavně jí nechce do něčeho nutit. Jejich konverzace se pak stočí ke Klausovi. Vlastně si nedokáže představit jaké to bylo na druhé straně. Přešla ona vlastně na druhou stranu za tu chvíli, co byla mrtvá? Nevzpomíná si. Kývne hlavou.) Dám jí vědět hned teď. Doufejme, že to stihne. (Vezme si ze stolu poznámkový blok a na čistý papír napíše vzkaz:

kód:

Druhá strana se rozpadá hodně rychle. Musíš si pospíšit, pokud chceš oživit Klause. - Sophie

Zmuchlá papír v ruce a podrží ruku nad svíčkou, která hoří uprostřed jejího stolku. Zavře oči a v mysli si představí Aliseu. Papír začne hořet a během chvíle už po něm nezbude nic. Oči opět otevře.) Hotovo.

*Musí se nad tím pousmát. Nechce Sophie rozčilovat tím, že ji stále děkuje. Jenomže ona ji měla za co děkovat. Díky ní byla naživu, díky ní tady může sedět. Snaží se pomoct Kieranovi a taky ji zaměstnává v baru a bere ohledy i na to, že pracuje. Rozhodně jí měla za co děkovat, ale nebude to tedy už přehánět. Asi by stejně nedokázala vyjádřit, jak moc jí je vděčná za to, co pro ni celkově dělá. Potom ji odvypráví to, co se stalo a přemýšlí společně se Sophie nad tím, kdo by to mohl být. Vlastně Sophie sama vyřadí člověka a překvapí ji, co řekne. Takže kdyby ji zabil člověk, tak se nikdy nevrátí a zůstane mrtvá. Tohle bylo hodně velkou nevýhodou a může být vděčná za to, že to vlastně byl někdo jiný. A jak si sama uvědomí, tak to byl čaroděj. Měla v tomhle štěstí, že z toho vyvázla. Vypráví Sophie dál a celou dobu ji pozoruje. Vidí na to, že ji to trápí. Nemůže přijít na to, kdo by to byl a to se dle jejího výrazu určitě o to snaží. Ona sama nemohla tušit, kdo by to mohl být. Toho kluka nikdy předtím neviděla, ani v Rosseau's. Zajímalo by jí, odkud ji sledoval, odkud všechno o ní věděl. V baru by si ho přeci všimla, ale na ulici potkávala spoustu lidí. Kdyby s ním ale jednou přišla do střetu, tak by si zapamatovala jeho obličej. Jenomže včera ho viděla poprvé, tuhle tvář by nezapomněla a už vůbec ne ten jeho úsměv, kterým se snažil všechny okouzlit, zatímco v jeho očích bylo něco naprosto jiného. Pozoruje Sophie u kuchyňské linky a dá se do vyprávění ohledně tajemství její rodiny. Považovala to za nutné ji to říci, protože se to vázalo k tomu příběhu a proč šel zrovna za ní, proč se stalo to, co se stalo. Chvíli měla pocit, jako kdyby se vrátila nazpět na druhou stranu při tom vyprávění, když to říkala Klausovi. Měla ten samý záblesk v očích, že netušila nejdřív, proč ji o tomhle povídá. Možná by to vážně příště mohla vynechat, i když neví, zda o tom ještě s někým bude takhle detailně mluvit. Když o tom vyprávěla, tak měla stále před sebou všechno, co se tam odehrávalo. Tohle byl pro ni asi jeden z nejhorších zážitků, které kdy zažila a vážně mohla jenom doufat v to, že se nic takového nebude podruhé opakovat. Jakmile se ji zeptá na to, zda neví, kdo Kai je, tak trochu doufá, že by to přeci jenom Sophie mohla vědět. Jenomže bohužel tohle bylo bezúspěšné. Takže to byl ve městě někdo nový, někdo, koho pravděpodobně nikdo neznal. Zavrtí hned na to hlavou.* Ne, neřekl. U takových případů jako byl on by ses neměl na to ptát. Nebo neměl by ses je snažit rozzuřit. Věděla jsem od začátku, že je s ním něco špatně. *Vzpomene si i na jejich rozhovor, jak o sobě mluvit jako o psychopatovi a sociopatovi. Ano, tohle rozhodně byl a ještě si to ke všemu uměl přiznat. Nedokáže si představit, jaké by bylo jejich další setkání po tomhle. Ztratí kontrolu nad svými myšlenkami ve chvíli, kdy opět zaslechne hlas Sophie. Ví, že když ji ukáže vzpomínky, tak to bude správná věc. Pomůže tím nejenom sobě, ale i ostatním. Mohl by ublížit komukoliv, nejenom ji. Kai si určitě půjde za tím, co chce nejvíc a ublíží všem, kteří mu budou stát v cestě. Na druhou stranu je to její mysl, neví, zda chce, aby se jí někdo hrabal v hlavě. Ale zase ona je otevřená, kdyby chodila na terapii o které už dříve přemýšlela, tak by tam mluvila naprosto o všem. A tohle je skoro na tom stejném principu. Navíc chce ochránit tím všechny. Kai je nebezpečný a věří, že Sophie by ho dokázala nějak zastavit. Nebude to nejpříjemnější se na to detailně dívat znovu, jako kdyby to celé prožívala, ale stejně na to myslí v jednom kuse. Stejně to má pořád před očima.* Samozřejmě, že se můžeš podívat na mé vzpomínky. Je něco, co musím udělat? *Vážně netuší, jak tohle bude provádět, asi ji bude muset otevřít svou mysl, myslet na to, co se stalo a Sophie ji nějak pronikne do hlavy. Těmto věcem vůbec nerozuměla, ale za to jí to vážně fascinovalo. Dokonce ji fascinovalo i ovlivnění, jak prostě takové věci dokážou, ale nic takového nechtěla a proto taky brala sporýš. Jejich téma se potom přehoupne ke Klausovi, kdy si i vzpomene, že by měla co nejdříve navštívit Elijaha a promluvit si s ním o tom všem, spíše o tom vzkazu. Není příliš dlouhý, ale slíbila, že bude jeho rodinu informovat. Pozoruje potom Sophie, jak píše něco na papír.* Doufám, že to stihne. *Povzdychne si dlouze a uchopí hrnek s čajem do ruky. Teď už je o něco chladnější, napije se a znovu ho odloží na stůl. Hned na to se i napije whisky, možná ji to pomůže usnout. Fascinovaně se dívá na kouzlo, které Sophie provádí. *Takhle si vy čarodějky dáváte vědět? *Trochu se u toho pousměje.* Jo a mimochodem nemáš číslo na Elijaha? Musím s ním nutně mluvit a bohužel já na něj žádný kontakt nemám. A nechci za ním přijít nečekaně tak, jak dnes za tebou.

(Je ráda, že už se Cami nijak nevyjadřuje k jejímu opakovanému děkování. Nerozčiluje jí to, ale spíš jí přijde, že nemá za co děkovat. Cami jí nepožádala, aby na ní dala ochranné kouzlo, prostě to udělala. Nežádala jí, aby jí uzdravila. Udělala to, aby Cami nepociťovala bolest, kterou jistě pociťovat musela. Navíc bůh ví, kdy by jí to zmizelo. Pak už přemýšlí nad tím, kdo ten kluk byl. Normálně by řekla, že člověk. Podle těch pohmožděnin to vypadalo, že Cami uškrtil. Což nechápala. Proč by čaroděj používal fyzickou sílu? Nebo snad nechtěl zneužít svou moc pro vraždu? Bylo by to hodně divné, ale jedině to jí dává smysl. Takže tu měli nejspíš psychicky narušeného čaroděje. To už i Benjamina chápala snad více. Když se dozví o skrýši, kterou vlastní její rodina, dojde jí, že ten kluk, až tak nový ve městě nebude. A musel Cami sledovat už nějakou dobu nebo Kierana. Nahánělo jí to husí kůži. New Orleans nikdy nebylo bezpečné místo, ale teď tohle město bylo snad nebezpečnější něž kdy dříve. Ani Cami už nebyla v bezpečí a to si právě myslela, že ona je v bezpečí nejvíce. Ochranné kouzlo na ni seslala jen pro jistotu. A ukázalo se, že to nebylo vůbec zbytečné, i když by si to přála. Všechno se začíná vymykat kontrole. Vždycky si myslela, že lidé jsou mimo ohrožení, ale ne. Johna posedl Roderick na nějakou dobu a teď Cami zabil nějaký kluk. Co se to sakra děje?) Takže nevíme, co hledal. Ale víme, že u vás to nenašel. Už bude asi zbývat jen hřbitov, kam by mohl jít. Asi jsem měla štěstí, že jsem ho dnes uzavřela pro nadpřirozené osoby. (Skousne si dolní ret. Neví, jestli to bylo štěstí nebo nějaká intuice. Ať  to bylo cokoliv, ten parchant měl smůlu. Tedy pokud by využil někoho z covenu, tak by se tam dostal. Teď jen záleží, jak mocný je. Kolik toho ví a kam až dokáže zajít. Ne, vlastně to poslední už věděla. Dokáže zajít hodně daleko. Když Cami souhlasí, že se může podívat, jen se lehce pousměje.) Díky. Bude to asi nejrychlejší cesta, jak zjistit, kdo to byl. Jen mysli na tu část dne, kdy jsi ho poprvé viděla. Vybav si v mysli jeho obličej. (Nechá Cami nějakou chvíli na soustředění. Když usoudí, že uběhlo dost času a Cami si nejspíš už vybavila jeho obličej, položí jí ruce na spánky. Zavře oči a začne se sama soustředit na kouzlo. Trvá jí jen chvilku, než uvidí její vzpomínky. Je to jako by byla v jejím těle a koukala se na vše jejíma očima. Cami právě odemyká dveře do svého bytu, ale hned jak je otevře, tak se zarazí při pohledu na toho kluka. Sophie ho v první chvíli nepozná, ale jakmile uvidí ten jeho úsměv, tak si vzpomene. Stačilo jí prvních pár minut. Více nepotřebovala vidět. S trhnutím odlepí své ruce od její hlavy a stáhne je zpět k tělu, ale tím šokem, který zažila, je teď nemotorná a nedává pozor. Převrhne sklenku s whiskey, která se vylije na stůl a stéká až na kobereček, který je na zemi pod stolem. Jenže to je jí v tuhle chvíli naprosto jedno. V očích má přímo hrůzu.) Davina. (Dostane ze sebe jen jedno slovo nebo spíše jen jedno jméno. Prudce se zvedne a dojde k jídelnímu stolu, kde má položený mobil. Vezme ho do ruky a začne psát zprávu. Třesou se jí ruce, takže to trvá o něco déle, než je běžné. Ale nakonec napíše zprávu, kterou odešle Davině a Marcelovi.

kód:

Potřebuji s tebou mluvit. Co nejdříve. Sophie

Mobil si strčí do kapsy, aby nepropásla jakoukoliv odpověď. Po pár minutách a pár locích z flašky, se lehce uklidní. Dokáže se pak bavit o Klausovi a poslat Alisee vzkaz. Nesmí přeci vyšilovat, jak hysterka. Musí zůstat klidná. Marcel je přeci s Davinou. Bydlí s ní v jednom bytě. Tam se jí nemůže nic stát. Marcel na ní jistě dává pozor pořád. Neměla by se tolik strachovat. Soustředí se pak na debatu ohledně Klause.) Myslím, že na kouzle teď bude pracovat neustále. (Snad. Tedy snad pro Klause a jeho sourozence. Jí prostě netrápilo, že je Klaus mrtvý. Neměla důvod. Ano, bylo jí ho líto a jeho sourozenců, ale nic víc. Jestliže se vrátí, tak taky nebude skákat dva metry vysoko. Pro ni to bude stejný den jako den před tím nebo den poté.) Když na sebe zrovna nemáme číslo nebo nemůžeme komunikovat telefonicky, tak ano. (Kývne na souhlas.) Jo mám na něj číslo. Ale klidně se s ním můžeš sejít tady. Já si stejně půjde nejspíš něco vyřídit. A ty by ses neměla zrovna teď namáhat po takovém šoku. Navíc tu klidně můžeš přespat, pokud se budeš cítit bezpečněji. Zítra ti můžu ochránit i byt proti dalším lidem a pak už dovnitř budeš muset pozvat naprosto každého a nejen upíry. A řeknu Margaret, aby na tebe znova seslala ochranné kouzlo. Já už bohužel nemůžu. Jedna čarodějka, jeden člověk, jedno kouzlo. (Tak nějak to říká i sama sobě jako kdyby si zapisovala do diáře, co všechno musí udělat.)

Takže hřbitov je podle tebe teď v bezpečí. *Přitáká na její slova. Hřbitov bylo významné místo pro čarodějky, tedy alespoň z toho, co slyšela. Sama neměla nejmenší ponětí o tom, co tam u nich hledal. Ani sama netuší, co všechno tam mají schované za magické předměty. Možná by nebylo na škodu to prostudovat, ale teď na to neměla zrovna myšlenky. Možná by se ale měla přemoci, přeci jen je to její povinnost a čím dál více začínala cítit, že Kieran tady vážně dlouho nebude a jak ji už upozorňoval Klaus, tak by ho neměla nechávat umírat v bolestech. Mohl by uškodit sám sobě a nebo ještě hůř, jiným. Je dobře, že Sophie ten hřbitov uzavřela, protože teď se tam Kai nemohl dostat, nemohl získat to, co chtěl a to bylo jenom pro ostatní dobře. Ať už to bylo cokoliv, tak nic dobrého to neznamenalo. Ne, když to tak zoufale chtěl a byl ochotný ji zabít jen proto, že to nenašel už v tom skladišti. Jakmile ji Sophie oznámí, že by si měla v mysli vybavit jeho obličej, ten moment, kdy ho poprvé uviděla, přikývne.* To nebude těžké. Mám to před očima pořád. *Více tedy myslela na svou smrt, než na šok z toho, kdy ho poprvé uviděla. Nadechne se zhluboka a zavře oči. Vrací se do chvíle, kdy zamířila z Rosseau's domů, kdy otevřela dveře a tam seděl Kai, který popíjel skotskou. Ucítí prsty na svých spáncích a připravuje se na to, že ji Sophie vstoupí do hlavy, i když netuší, zda to nějak pocítí. Je z toho částečně nervózní, protože vlastně neví, co má očekávat a ještě nikdy nic podobného nedělala. Má obavy z toho, že se přestane soustředit, že prostě nebude dostatečně soustředěná na to, co po ní chce Sophie a nervozitou si vzpomene na něco úplně jiného. Pravda je, že vyprávět o něčem je trochu jiné, než se na to dívat. A potom jako kdyby cítila, že Sophie provádí kouzlo, začne si to připomínat společně s ní. Trvá to ale jenom chvíli, nezachází do detailů, nedívá se na všechno, co se událo. Vidí jenom část jejich rozhovoru. ve chvíli, kdy už necítí prsty na spáncích, tak otevře oči a zadívá se na Sophie. Chce ji zachytit v momentě, kdy sebou trhne a shodí ze stolu skleničku.* Sophie. *Vydechne její jméno a ihned se natáhne ke sklenici, kterou opět položí na stůl. Podívá se vyděšeně do její tváře a v jejích očích taky vidí zděšení. Že by ho přeci jenom poznala? Věděla, kdo to je? Jen, co pronese to jméno, tak si vzpomene na Marcela. Marcel ji vyprávěl o čarodějce jménem Davina. Je velmi mladá a taky má s ním společnou minulost, ví, že bydlí spolu a on se o ni stará, tedy hlavně na ni dohlíží. Má něco Kai společného s Davinou a Sophie má teď o ni strach? Vstane pár sekund po tom, co se zvedne i Sophie a přijde k ní o něco blíž. Nenarušuje ji, když píše sms. Pravděpodobně kontaktuje Davinu a i Marcela. Pokud Kai je ve společnosti té mladé dívky, tak je rozhodně v nebezpečí a možná by si i ona s ním o tom měla promluvit. Nechce, aby bylo rozhodně ublíženo nevinné dívce, která je ještě ve středoškolském věku. Proč by se ale zrovna motal okolo tak mladé dívky? No, vlastně to mohla pochopit. Pokud potřeboval čarodějku, tak věděl, že právě takové holky jsou snadným terčem. Úsměv a šarm měl na to, aby ji mohl trochu oblbnout. Zadívá se na Sophie.* Marcel mi vyprávěl o Davině. Co s ní má Kai společného? *Poznala ho ve vzpomínkách, takže musí o nich něco vědět. Potom se vrátí nazpět si sednout, když vidí, že se Sophie trochu uklidnila. Rozhodně ne úplně, alespoň částečně. Jejich téma se obrátí ke Klausovi a potom už jenom přikývne. Vážně doufá, že se to povede. Na druhé straně si nezaslouží být nikdo, no možná Benjamin ano a taky doufá, že on tam zůstane. Zmíní se potom o Elijahovi, jelikož potřebuje na něj kontakt, aby se s ním domluvila na krátkou schůzku. Předtím ji ale Sophie ještě odpoví na jejich způsob komunikace.* Zajímavý způsob komunikace. *Pozvedne obočí. Možná pro čarodějky je to tak i praktičtější, než mobilní zařízení. Možná se jim to dostane přímo do rukou. Byla vážně neznalá v těchto věcech, ale tak za tohle nemohla. Nevyrůstala v tom, neměla nadpřirozené schopnosti a do jejich světa se ještě zařazovala, i když tam teoreticky patřila od začátku. Usměje se na Sophie po její nabídce. Byla vážně neskutečně laskavá a vážila si toho, co jí nabídla. Samozřejmě, že ji nechtěla nějak překážet, ale je pravda, že pro dnešní noc by zůstala někde jinde, než ve svém bytě. I za to kouzlo bude vděčná, sice je to zvláštní se takhle vyhýbat smrti, ale pravdou je, že si nedokáže představit fakt, že by měla být mrtvá, když ještě ani nic pořádně nedokázala.* Bude to znít otravně, ale děkuji za nabídky, Sophie. Dnes bych tady ráda přespala, ale zítra se musím vrátit do svého bytu. Mám navíc školu, potřebuji si zařídit své věci a pro dnešní večer bych si ráda odpočinula, takže se s Elijahem sejdu asi později. *Pousměje se jejím směrem.* A co se týče té záležitosti s tím ochranným kouzlem, tak to přijmu. *Bylo to zvláštní, že jenom jednou čarodějka mohla seslat ochranné kouzlo na někoho druhého, ale možná to prostě byly zákony magie. Jenom vážně doufá, že podruhé už nebude muset zemřít.*

Ano, je. Mohou tam vstoupit jen lidé a čarodějky z covenu. A jen čarodějky z covenu mohou povolit vstup jiné nadpřirozené osobě. Je to pro nás posvátné místo a stačilo, že Benjamin ho využil pro své cíle. Není to jen hřbitov. Je to dost mocné magické místo, když tam jsou pohřbeni všichni naši předci. Navíc tam máme uložené magické předměty a další věci. I když jsou skryté, tak tohle je bezpečnější. (Vysvětlí jí celou situaci, proč to vlastně udělala. Nemusela jí to vysvětlovat, ale tak nějak prostě chtěla. Pro lidi to byl prostě jen hřbitov, kde jsou pochovány ostatky lidí. Pro turisty je to jakási atrakce. Pamatuje si ještě, jak tam turisty vodila Sabine nebo to byla Celeste? To už je vlastně jedno. Lidé přímo hltali všechno, co řekla. A ani netušili, že to je vlastně vše pravda. Někteří tomu možná věřili, ale neměli důkaz. A samozřejmě jednou z hlavních atrakcí byla hrobka Marie Leveau, kam chodili lidé splnit si své přání. Ale s lidmi si nedělala starosti. Právě teď si dělala starosti s Kaiem. Ať už hledá cokoliv, v jeho rukách to bude nebezpečné. Všechno je nebezpečné v nesprávných rukách. Kývne hlavou na Camiinu odpověď. Pak už jen provede kouzlo a vstoupí Cami do hlavy. Z toho jeho sebejistého úsměvu se jí ježí vlasy na hlavě. Ani si nedokáže představit, jaký to byl šok pro Cami, když ho tam viděla. Vlastně to tušit mohla, kdyby pokračovala dál a zaměřila se na všechny její pocity. Jenže, když ho poznala, tak musela myslet jen na Davinu. Své jméno slyší zastřeně. Má strach o Davinu a nedokáže se soustředit na nic jiného, než na tu sms, kterou píše. Vážně jí přála, aby to byl normální kluk. Aby zažila svou normální pubertální lásku, ale ne. Musel to být další psychopat. A s Davinou se jistě nebavil, protože to byla hezká a milá dívka. Jakmile dopíše sms a schová mobil, podívá se na Cami.) Včera byl na té párty. Bavil se s Davinou a tancoval s ní. S Marcelem jsme si dělali srandu, že pokud Davině ublíží, tak mu vytrháme ty jeho zuby a Marcel z nich pak udělá trofeje jako třeba řetízek. Něco jako když lovci vytrhnou zvířeti zub a zavěsí si ho kolem krku jako trofej. Marcel na něj koukal, jako by ho chtěl na místě zabít. Říkala jsem mu, že je přehnaně ochranářský. Jenže nakonec nesedl ani mě. Myslím, že ho teď Marcel nebude chtít zbavit jen těch zubů. (Převypráví jí hodně stručně, co se stalo na párty. Jenže po chvíli si něco uvědomí. Necítila z něj magii. Necítila žádnou energii. Jako by byl normální člověk. Jenže Cami jí potvrdila, že je čaroděj a potvrzovalo to i ochranné kouzlo.) Necítila jsem jeho energii. Ani, když stál metr ode mě. Kdyby patřil k nadpřirozeným, tak bych to cítila. Jenže já to necítila. (Zavrtí nechápavě hlavou. Tohle jí prostě nešlo do hlavy. Byl to čaroděj, ale nic z něj necítila. To naprosto nechápe. To prostě není možné. Má pocit, že jí praskne hlava. Už toho na ní bylo moc. Přišla o Monique. Nemůže dopustit, aby se stalo ještě něco Davině. Jen lehce kývne hlavou na její poznámku ohledně komunikačního kouzla. Rozhodně to byl zajímavý způsob a také praktický. Občas to bylo spolehlivější než sms zpráva. Pousměje se, když Cami přijme její nabídku, tedy nabídky vlastně.) Dobře. Zítra už aspoň budeš ve svém bytě v bezpečí. Napíšu ti pak Elijahovo číslo. Nejspíš bych ho na tebe nechala stejně seslat, i kdybys nesouhlasila. Jsem pak klidnější. Mají ho i Kate, John, Jack, Jackova snoubenka a jejich syn. Možná jsem paranoidní, ale opatrnosti není nikdy dost. Zvlášť ne v poslední době. Jen budu něco potřebovat. (Natáhne ruku k její hlavě a vytrhne pár vlasů, které hned schová do kapesníku, který ležel na stoličce vedle gauče. Uvědomí si pak, že to je vlastně Elijahovo kapesník, který mu ještě nevrátila. Vyprala, ale nevrátila. Vlastně ještě neměla možnost.)

*Pozorně ji poslouchá ohledně hřbitova, jak vlastně moc důležité místo to je. Je dobře, že Sophie něco takového udělala, ale potom se nad tím trochu zamyslí a svraští obočí.* Máme tam rodinou hrobku, což znamená, že pokud...*Nadechne se zhluboka, nevzdává to, rozhodně to vzdávat nechce. Chce, aby Kieran žil, ale nemohou ani jedna předstírat, že se jim daří zrušit to uřknutí, že se dostavily nějaké výsledky. Vlastně se za celou tu dobu nestalo vůbec nic. A proto musí přemýšlet i takhle, nemá jiné možnosti.*...pokud umře Kieran, tak se tam automaticky pochová. Což znamená, že by ale na tenhle pohřeb nemohli vstoupit jiní, než jenom čarodějky od vás z covenu a nebo lidé. A jak víme, tak k němu choval úctu i Marcel, možná nějací vlkodlaci. Jak by jsi tohle potom chtěla vyřešit? *Možná to měla Sophie promyšlené, možná by se to dalo udělat jinak. Ale prostě v tuhle chvíli ji napadlo, že v tomhle případě by to mohl být trochu problém. Jinak jí to vlastně nijak nevadilo, ona tam stále mohla chodit. Navíc tam potřebovala chodit, jelikož tam byl pohřbený Sean. Jinak se příliš o tyto věci nestarala, byla to záležitost především čarodějek, ale ví moc dobře, že turisté tam hodně chodili. Pokud to převážně patří čarodějkám, tak asi nemá kdo do toho co mluvit a nebo spíše oni si do toho nenechají mluvit a uznají za vhodné, jak s tím místem naloží. Poté už přejdou k tomu, že ji Sophie vstoupí s jejím svolením do hlavy. Očekávala, že to bude horší, ale nakonec to nebylo nic hrozné. Vzala si jenom kousek její vzpomínky a nemusela to všechno procházet znovu, i když to bylo v tu chvíli úplně jedno. Měla to před očima a když se právě nesoustředila na nic jiného, tak jí to stále proudilo myslí. Bylo to něco na co nemohla přestat myslet. Sama je částečně vyděšená, když vidí reakci Sophie a ještě k tomu zmíní Davinu, tu mladou čarodějku Marcela. Pokud rozhodně něco nechtěla, tak aby to bylo to, že Kai ublíží mladé, nevinné dívce, která je v pubertálním věku. Nedivila se, že ji to tak rozrušilo, vlastně ona je z toho taky rozrušená. Nemusela ji znát, ale znala Marcela a ona byla empatická. Uměla se vcítit do druhých, dokázala si představit, jak hrozné by něco takového bylo. Taky to vypadalo, že Sophie se vážně o Davinu zajímá. Ke všemu to byla čarodějka a zcela jistě patřila k nim do covenu. Z její strany však nejdůležitější bylo to, že Davina byla příliš mladá a patřila k Marcelovi. A někdo jako Kai by ji neměl ublížit, vlastně celkově by ji nikdo neměl ublížit. Klidně by se mu postavila znovu, klidně se vrátí do toho skladu a bude tam hledat tak dlouho, dokud nezjistí, co jsou ty předměty zač a nepoužije je na něj. Nechce, aby někomu ublížil a obzvlášť ne dívce, která byla důležitá pro Soph a Marcela. Naslouchá tomu, co ji říká ohledně Daviny a Kaie. Takže se společně potkali na tom vánočním večírku. On ji uškrtil a potom se šel bavit? Tohle asi bylo i nad její psychologické schopnosti. Zdá se, že Davinu vážně okouzlil, ale takových kluků, co si jenom zahrávali s holkama bylo spousta a moc dobře věděli, jak na to. Hlavně u těch v Davininém věku. Jakmile se zmíní o tom z čeho si z Marcelem dělali srandu, tak se nad tím musí pousmát, i když je pravda, že je to trochu sadistické a ona se zrovna k takovým věcem nepřiklání. Samozřejmě chápe jejich starostlivost a obavy.* Pravděpodobně ho Marcel bude chtít zabít, pokud se dozví, že někdo takový se motá okolo Daviny. Sophie, pokud budete něco potřebovat, můžete mi dát vědět. V tom skladu nejsou bezcennosti, možná by něco mohlo pomoct. Ačkoliv ty jsi čarodějka. *Pokrčí rameny a natáhne se pro čaj. Dopije posledních pár doušků. Za tu dobu, co tady je už vychladl úplně. Ale i tak se ji udělalo trochu lépe. Byla ráda, že má teď společnost a nemusela se vracet domů, kde by akorát byla ve velkém stresu. Nakrčí trochu obočí. Neví, jak ji tohle má vysvětlit, protože sama pro to nemá vysvětlení. S nikým takovým se ještě nikdy nesetkala a to myslí opravdu upřímně. Pokrčí potom rameny.* Já nevím, Sophie. Ale vyhrožoval ohledně Kierana, že může popohnat jeho uřknutí. Hledal magický předmět. Je to zvláštní. Každopádně Kai je psychopat. Nejenom, že se tak chová a jedná, ale on si to dokáže i přiznat. Nikdy jsem se nesetkala s člověkem jako je on. Když jsem s ním mluvila, tak se zdálo, že nemá žádné city, které mají normální lidé. Jako kdyby se s tím ani nenarodil, což je snad prakticky nemožné. Každý z nás se rodí s city. Tohle bylo i nad mé psychologické chápaní, ale abych něčemu takovému porozuměla musela bych se dostat do hloubky. Tedy ne, že bych v případě Kaie chtěla. *O to vážně nestála, jenom s terapeutického hlediska je to poněkud zajímavý případ. Sama nerozumí tomu, co Kai je zač, ale na to přijdou pravděpodobně jiní. Teď, když Sophie o tom věděla, tak to mohla přenechat v její režii. Jejich téma se přehoupne ke kontaktu na Elijaha a taky na způsob, jak se čarodějky dorozumívají. Je to vlastně poprvé, co viděla praktikovat Sophie nějaké kouzlo. Usměje se potom nad jejími slovy.* Nejsi vůbec paranoidní. Jsi jenom ochranářská a nechceš nikoho dalšího ztratit, protože víš, jak moc je to v tomhle městě lehké. Na tom není nic paranoidního, spíše jenom tak chráníš ostatní, ale i sebe. *Pousměje se o něco víc.* Každopádně si asi potřebuji lehnout a dát si sprchu po tom všem. Dnes jsem cestovala mezi dvěma světy. *Snaží se tu situaci trochu nadlehčit, i když jí to jde těžko. Sophie ji potom zavede do pokoje a ukáže ji pokoj, kde dnes přespí. Taky ji dá čisté oblečení. Vážně je jí za to vděčná, takže nezapomene šetrněji poděkovat a popřát Sophie dobrou noc. Ještě se potom osprchuje, převleče se a zalehne do postele. Je pravda, že nemůže hodně dlouho usnout, protože ji to zkrátka všechno víří hlavou. Ale i únava je silnější, než cokoliv jiného a tak později usne.*