Plantation House

*Zaslechne potom nějaké hlasy, které vychází z obýváku. Může jít nahoru a vyhnout se rozhovoru na nějakou chvíli, ale raději se tomu postaví, ať už to má za sebou. Rozejde se tedy za hlasy a nakonec její maličkost vykoukne z poza rohu. Už teď těká pohledem mezi Rebekou a Elijahem. Prohodí vlasy a jde k nim o něco blíž. Nedává na sobě znát vůbec nic a spíš dělá, jako kdyby se vlastně nic nestalo. Ono se taky nic nestalo, moc dobře všichni ví, že se nenechá držet v domě jako pes. Tohle prostě není pro ni, aby ji někdo omezoval na svobodě. Je vděčná, že ji rodina Původních ochraňuje, ale do jisté míry. Napřímí se a stoupne si nějak tak, aby měla dobrý rozhled jak na Beku tak i na Elijaha.* Dobrý večer. *Pronese směrem k nim a přešlápne z jedné nohy na druhou. Nakonec se podívá na Rebeku.* Je mi jasné, co chceš říct. Ano, odešla jsem bez toho, aniž bych něco řekla. Ale opravdu se nehodlám ptát na to, kdy mohu vystrčit nos z domu. Navíc jsem dostala zprávu od otce Kierana a vzhledem k tomu, že šlo v té záležitosti i o mě a o to dítě, tak jsem prostě nemohla tady jen nečinně sedět, zatímco ostatní by projednávali věci okolo té záležitosti. *Otočí se potom na Elijaha, zároveň to říkala i jemu. Obzvlášť jeho nechce nějak naštvat a nebo se s ním hádat. A vlastně to nechce ani s Rebekou. Oni dva jsou opravdu solidními členy rodiny Mikaelsonů, i když Rebekah je trochu temperamentní. Ví, že s Elijahem se dá mluvit nejrozumněji a taky doufá, že on to taky vezme ze všech nejlépe. Potom už nic neříká a nakonec se opatrně posadí do křesla. Trochu ji to už začíná dělat problém s velikostí jejího bříška. No, spíš jde o problém vstát ze sedačky, než se posadit.*

*Už se nedokáže na sestru zlobit nebo ji z něčeho vinit ani na oko. Zavrtí s pobaveným výrazem ve tváři krátce hlavou. Zná Hayley už nějakou dobu a je mu jasné, že, když se pro něco rozhodne, tak si půjde za svým a nikdo ji neodradí ani nezastaví. Když nad tím tak přemýšlí, připadá si sám před sebou hloupě, neboť s něčím takovým mohl, měl počítat.* Už se tím netrap, Rebekah. Hayley nás dostala všechny. Měl jsem být pozornější a vnímavější vůči ní a tomu, co cítí, chce, po čem touží.*Odvětí klidně. Přizná tak i svou chybu.* Nevěděl jsem o tom, že ji otec Kieran na tu schůzi pozve. *Nemusel by, ale nakonec to Rebekah přizná. Jistě jí dojde, jak mu bylo ve chvíli, kdy se Hayley na schůzce zjevila.* Zřejmě nepovažoval za nutné mi o tom říct. *Tentokrát se v jeho hlase ozve slabé podráždění, když si vybaví to, že na ni nejspíše koukal nejpřekvapeněji ze všech.* Ani on ani ona. *Vydechne a pokrčí při tom rameny.* Bylo to pro mě stejné překvapení a nepříjemné zjištění, jako teď pro tebe, Rebekah. *Ušklíbne se nespokojeně. Na to zaslechne něčí příchod. Přemýšlí, kdo se vrací.* Víš, že se té schůze zúčastnil i náš bratr Kol? *Napadne ho, že by to Rebekah možná zajímalo.* Ani jeho bych tam nečekal. *Přizná. Otočí hlavu k Hayley, když pak vejde do obýváku. Její chování, jako by se nic nestalo, ho odzbrojí. I kdyby Hayley za to chtěl něco vyčítat, zkrátka to takhle nedokáže.* Dobrý večer, vítej doma. *Odpoví jí mírně. Mlčky ji vyslechne, i když se zprvu zdá, že mluví k Rebekah. Ví, že to takhle Hayley cítí a v jistém smyslu má pravdu. Zatímco ona mluhí, přemýšlí, jestli jí někdy udělal něco takového, aby mu o tom předem nemohla říct, že se tam chystá. Nechá ji mluvit celou dobu. Nijak se k tomu nevyjadřuje. Nechává teď prostor k Rebekah. Sleduje Hayley spíše starostlivě, jako by se obával, že jí ten výlet nějak mohl ublížit.* Jsi v pořádku? *Zeptá se téměř něžně, jako by byla ta nejdůležitější bytost v jeho životě. Svým způsobem také je, ale tohle zůstává v jeho nitru.*

*Vyslechla si Elijaha a jeho proslov o tom, ze i on udelal chybu. Nakonec byla vazne rada, ze ji to nevycita. Klaus by ji to pripominal jeste pul roku a Kol by se ji kvuli tomu posmival jeste mesic. Kdyz Elijah zminil, ze se na schuzi objevil i Kol, tak prekvapene pozvedla oboci. Mela pocit, ze v tomhle ma k tomu stejny postoj jako ona a nehodla tam chodit. Ale pak si vzpomnela, ze se na te schuzi asi urcite ukazala Genevieve, tak to nejspis chtel vyuzit k promluveni si s ni. Mozna proto se tam zdrzel a jeste se tu neukazal. Malinko se nad tou myslenkou usklibla, ale jeji usklebek nasledne zmizel, kdyz zaslechla neci prichod, a pote se jeji vyraz zmenil na zamraceny, jakmile spatrila Hayley na prahu. Uz otevirala pusu, aby ji vynadala, ale ona zacala mluvit driv. Zavrela zase pusu a nechala ji mluvit, ackolik jeji slova ji moc nepresvedcila.* Ja chapu, ze jsi chtela na tu schuzi, kdyz se tykala tebe. Ale to to by bylo tak tezky nam rict, ze tam chces jit? Elijah te tam klidne mohl vzit a me by tadz zatim nevrtalo hlavou, kde jsi. A co bys mimochodem delala, kdybys cestou tam potkala ty maly prasteny carodejky? Nahoda je blbec... Krome toho jsi jim dala dvojnasobnou sanci, kdyz ses i sama vracela zpatky, protoze hadam ze Elijaha nenapadlo te po schuzi vzit domu. *Zprazila kratce pohledem Elijaha. Bylo to k nemu sice nefer po tom, jak on tu jeji chybu moc nerozmazaval, ale to ted neresila. Podivala se pak opet na Hayley a vzpomnela si na svuj plan s voditkem.* Mimochodem jakou barvu obojku bys chtela?*Rypla si nakonec, ackoliv pointu toho bude chapat asi jenom Elijah.*

*Obrátí svůj zrak k Elijahovi a upře ho na něj. Chvíli nic neříká, jako kdyby se z jeho očí snažila vyčíst, co právě teď cítí a jaké má pocity ohledně toho, že mu nic neřekla a na schůzi se chovala odměřeně. Ovšem kdyby dávala najevo své sympatie, určitě by to nebylo dobré. Potom mírně přikývne hlavou a zastrčí si pramínek vlasů za ucho.* Jsem v pořádku, naprosto. *Odpoví milým hlasem a pozvedne koutky úst a snad by to byl i úsměv, kdyby to byla ovšem jiná situace. Jediný, kdo by ji mohl přimět se cítit trochu provinile za to, že nic neřekla je právě Elijah. Ví, že mu může naprosto důvěřovat a to taky dělá, jen se prostě v tu chvíli rozhodla tak, že to neřekne. Nejradši by s ním o té záležitosti mluvila osobně a podala mu patřičné vysvětlení, jak si to zaslouží. Možná se chová trochu chladně a odměřeně, ale nechce mít takový přístup k němu, to rozhodně ne. Tohle by si on ani rozhodně nikdy nezasloužil. Je taková, proto, že je stále nesvá ze všeho, co se stalo. Musí prostě dělat vše proto, aby malou udržovala od nebezpečí. Všechny pocity se v ní teď míchají, štěstí, strach, nerozhodnost, nejasnost. Opravdu by si s ním ráda promluvila jen mezi čtyřma očima bez přítomnosti ostatních. Opře se o opěradlo křesla a ruce si položí na bříško, tohle dělá naprosto automaticky. Při proslovu Rebeky obrátí zrak k ní a pozorně ji poslouchá. Na konci se ušklíbne a přihmouří trochu oči. Nemá ráda, když se jí někdo zavrtává do svědomí.* Ne, nebylo těžké to říct. Jen jsem si nemohla být jistá, zda mě tam Elijah vezme. Mohl taky dát klidně vědět Klausovi a potom bych měla naprostou jistotu, že se z domu opravdu nehnu. Někdy bych i ráda dělala rozhodnutí sama a neptala se na svolení ostatních, Rebeko. Myslím, že tohle pochopit můžeš. Nemyslím si, že by se ty dvě mrchy potulovaly jen tak po městě vzhledem k tomu, že jsou samotné v průšvihu. Ano, riskovala jsem, ale stále si stojím za tím, že mě nebaví se pořád někoho ptát na svolení, co si mohu dovolit a co zase ne. A ještě jedna věc... *Začne se pomalu zvedat, přičemž se musí chytit opěrek, aby se zapřela a v klidu se zvedla. Přejede si rukou po břiše a stále se dívá směrem k Rebekah.* ...neobviňuj Elijaha, že mě nevzal domů. Já z tama odešla dá se říci mezi prvními a nečekala jsem na něj ani na někoho jiného. Kdyby to bylo tak moc nebezpečné už by Klaus stal před vstupem do kostela a odváděl mě z tama po svém. *A nakonec zareaguje nad její poznámkou jen pobaveným zavrtěním hlavy a poušklíbne se.* Jsem těhotný vlkodlak se zvýšenou hladinou hormonů, nechtěj, abych začala kousat. *Usměje se poněkud ironicky. Nechce být na Rebeku nepříjemná, rozumí si s ní, ale nechce, aby jí předhazovala to, že odešla bez svolení. A taky nechce, aby si na její účet dělala srandu a rozhodně ne s tím, že by ji někde přivázala jako psa.*

*Nakonec ho těší fakt, že se schůze protáhla a on během té doby stačil vychladnout natolik, že se na to, co Hayley udělala na vlastní pěst, dokáže dívat klidně a s nadhledem. Pozoruje sestřinu tvář a rád by v danou chvíli věděl, co se jí honí hlavou. Možná by se jí zeptal, ale návrat Hayley to znemožní. Opravdu je rád, že se jí nic nestalo, je v pořádku a nejspíše i spokojená svým vlastním způsobem, když se jí povedlo uskutečnit, co si předsevzala. Ta úleva je dobře patrná v jeho tváři. Poslouchá pak nejprve mlčky sestru. Potěší ho, že docela přesně vystihla, to, co by Hayley pověděl také. Neměl by problém ji na tu schůzi doprovodit. Byl by jistě klidnější, že ji má na očích. Minulost již, ale změnit nedokáže a tak se k tomu nechce vracet. Bezděky se zamračí, když Rebekah vzpomene Abigail a Monique, a o co by se mohly pokusit. Ty dvě v jeho očích představují pro Hayley největší nebezpečenství. Usmyslí si, že se Sophie bude chtít mluvit dříve, než později. Na eliminování nebezpečí ze strany těch dvou se velmi rád osobně zainteresuje. Tyto své myšlenky si v daný moment nechá pro sebe. Když mu Rebekah vyčte, že nepřivezl Hayley alespoň zpět domů, věnuje jí krátký pohled. Měla by vědět, že pokud by se mu ta možnost naskytla, udělal by to. Hayley se velmi rychle ujme reakce a tak ji nechá, ať si to se sestrou vyříkají. Trošku ho mrzí, Hayleyina slova kdy mu nedůvěřuje v tom, co by udělal, kdyby ho požádala o doprovod na schůzi. Nechá si to pro sebe. Nemůže změnit Hayleyiny názory a co z nich následně vyplyne. Může se, jen snažit dělat to nejlepší pro ni, její dítě i pro celou tuhle rodinu. Je to pro něj meta, které se drží a ve které chce být co nejlepší. Hayley se ho zároveň zastane a tak ho opět malinko potěší. Neustálé vtipkování Rebekah o tom, že Hayley koupí vodítko a přiváže a podobné její narážky schledává tím méně vtipnější, čím častěji je opakuje. Zpýtavě a možná i trochu varovně koukne na sestru, aby jí naznačil trochu její smysl pro humor krotit.* Hayley, můžu vědět, kam si po skončení schůzky tak rychle odešla? *Pohlédne na ni tázavě, když se v pokoji na chvilku rozhostí ticho.*

*Otázku, kterou pronese Elijah očekávala, jen doufala, že bude pronesena až někdy později. Bohužel v to opravdu mohla jen doufat. Zabloudí svýma očima k němu a pozoruje ho. Moc dobře ví, že musí říct pravdu a taky ji hodlá říct, jen neřekne všechno, co se odehrálo. Už teď slyší slova dalších výčitek z jejich strany. Možná se Elijah drží, aby jí nějak nezasáhl jeho slovy, ale pochybuje o tom, že se bude držet i nadále když zjistí, že byla s Genevieve. A to raději nechce pomyslet na reakci Rebeky, která ji vážně bude chtít zavřít dolů do sklepa. Připadá si, jako kdyby byla malé dítě a potřebovala pořád někoho za zadkem, kdy ale dokážou pochopit to, že to tak není? Berou ji prostě jenom jako vlkodlaka, který je slabý a nezmůže nic a tohle ji užírá. Není to pravda a ví to. A jasně jim chce dát najevo, že by to měli vědět i oni. Ovšem není si jistá, že by měla teď do toho zaplétat něco takového. Nadechne se zhluboka.* Upřímně jsem šla s Genevieve na malou procházku, abych jí ještě něco oznámila. Já vím, Elijahu. Vím, že jsem šla za vašimi zády s čarodějkou pryč, ale kdybych měla podezření, že by mi ublížila, tak to rozhodně neudělám. Koneckonců byla to právě ona, kdo mi a dítěti zachránil život. A i při té schůzi se přiznala, že na mém místě by už Sophie zabila. Tudíž jsem pevně věřila v to, že se nepokusí o žádný útok. Obsah naší konverzace byl o tom, že jsem ji varovala, že Sophie budu dýchat na záda a pokud se ke mně přiblíží někdo z jejich covenu, vlastně z celé jejich frakce, tak budu jednat. Celou tu dobu jsem byla dost obezřetná a nemyslím si, že po tomhle, co se stalo a jaký byl vynese rozsudek pro Sophie, že by podnikla nějaký krok. Takže opravdu doufám, že tohle mi vyčítat nebudete. *Podívá se nejdřív na Elijaha a potom i na Rebeku. Trochu se projde po místnosti, zakloní hlavu dozadu a podívá se do stropu, načež zrak upře nazpět na ně.* Dle vašich slov mi to připadá, jako kdybych snad měla být budoucí krkavčí matka a vystavovala sebe a i to dítě nebezpečí, ale není to tak. Dala bych cokoliv za to, aby dítě bylo v bezpečí. Obětovala bych všechno, aby se narodilo v pořádku, bylo s námi a nehrozilo mu žádné nebezpečí. To si vážně myslíte, že kdybych si nebyla svou bezpečností alespoň trochu jistá, že sama odejdu z domu? * Pozvedne obočí a nechá ho tak. Nevěřícně zavrtí hlavou a potom ho zase nazpět stáhne. Chce ještě něco dodat, ale jakmile zaslechne narážku od Rebeky s tím náhubkem, tak už se vážně neovládne a prostě na ni zavrčí. Ignoruje její narážky ohledně jejího vztahu s Elijahem. Vlastně se k tomu ani nechce vyjadřovat.* Já nejsem žádný pes, rozumíme si? Aby sis ze mě utahovala, že mě můžeš přivázat snad k boudě a ještě mi nastrčit náhubek. Měla by jsi vážit slova, Rebeko. Tvůj humor by měl mít jistou hranici. *Začne se v ní nahrnovat vztek. Opravdu se s ní nechce hádat a nebo nějak kazit jejich vztah, ale nemá náladu na humor a ještě k tomu od ní. Dotkne se jí to hlavně proto, že je prostě vlkodlak, není pes, ale je vlkodlak a tak je ta narážka pro ni dost osobní. Možná kdyby žertovala jinak, tak to snese.* Myslím, že pro dnešek jsem si toho vyslechla už dost. Navrch tomu může přidat ještě váš bratr. Dobrou noc. *Odsekne poněkud naštvaným tónem. Dívá se na Bekah, ale pohledem sjede k Elijahovi a chvíli se na něj dívá, jako by jí snad bylo i líto, co si tady dnes řekli. Nakonec se k nim otočí zády a odejde nahoru do svého pokoje. Jde se osprchovat a potom si lehnout, nějakou dobu ji vážně nejde usnout, ale únava ji nakonec přemůže.*

*Když se Rebekah rozhodne pobavit na úkor toho, co on cítí k Hayley, stojí ho po dnešku dost sebeovládání, aby to přešel v klidu. Jsou chvíle, kdy nad tím u všech sourozenců, kteří si z toho dělají legraci, mávne rukou a neřeší to. Po dnešku, kdy se Hayley zachovala takhle dostaly jeho způsoby, jak se o ni staral a měl dojem, že to dělá dobře, pořádně na frak. Není si jistý, jak se po tomhle zachovat. Hayley mu tím dala najevo, že se jí to nelíbí a jeho to trápí. Neví, jak se po tom nyní zařídit. Zatímco nad tím přemýšlí, poslouchá Hayleyinu odpověď na otázku. Kdyby ji slyšel ještě před tou schůzí, nejspíše by byla jeho reakce jiná, ale takhle, po tom, co se dnes událo, čeho byl svědkem, co musel vyslechnout, strávit. Navíc tomu v danou chvíli Hayley svými slovy, ještě hodně přidá. Její slova ho hodně zraňují. V jeho očích je ta bolest patrná. Moc rád by jí na tohle něco řekl, ale nějak už dnes nemá sílu, ani co. Je si jistý, že by to okamžitě obrátila proti němu. Raději uhne pohledem. Sklopí ho k zemi, nemůže unést tolik výčitek z její strany. Tiše si povzdechne, ale není to téměř slyšet. Vzhlédne až tehdy, když se Rebekah znohu baví na Hayleyin účet a ta si to samozřejmě nenechá líbit. Než stačí vymyslet nějakou reakci, aby je obě trošku smířil, Hayley se rozloučí, hodí po nich dalších pár výčitek a to se ptá sám sebe, co jí dnes večer vlastně řekl, když mu k tomu pořádně ani nedala příležitost. Útočila pořád a stále, že to vzdal. Pro dnešní den, rpto tuhle chvíli a možná i pro tuhle etapu. Snaží se vzít si Hayleyina slova k srdci. Rád by jí vyšel vstříc, aby se v jeho péči i péči jeho sourozenců necítila jako vězeň. Chce to změnit. Ví, že nad tím bude přemýšlet, ale netuší, jestli dokáže nálézt kompromis, který by byl akceptovatelný ze všech stran. To je jistě jedna z věcí, které chce po krátkém zvážení nad tím vším změnit. Pohlédne na Hayley, když na sobě ucítí její pohled mlčky. Nedovede zakrýt, jak moc ho zasáhlo, ale zároveň, že to bere na vědomí. Když zůstanou s Rebekah v pokoji sami, krátce se na ni podívá. Může z jeho výrazu vyrozumět, že si myslí, že mohla být mírnější, taktnější, ale nahlas to nepoví.* Taky už půjdu. *Pronese pak prostě. Je jasné, že se zavře v pokoji a bude o všem přemýšlet. Na spánek nemá ani pomyšlení.* Dobrou noc, Rebekah. *Popřeje ji navzdory všemu vřele a upřímně. Slabě se na ni usměje. Vstane projde obývakem do haly a po schodech nahoru do svého pokoje. Program na příští hodiny má jasný.*

*Ráno se probudí docela brzy, není zrovna ten typ, co by spadl do odpoledne. Ještě chvíli leží v posteli a přemýšlí nad včerejším večerem, kdy vedla rozhovor s Elijahem a Rebekou. Opravdu nechtěla Elijaha nějak zasáhnout, ale to co má na srdci tak má i na jazyku. Možná někdy prostě by měla mlčet, ale včera nebyla opravdu ve své náladě i přes to, že se dozvěděla tu nejkrásnější věc na světě. Při vzpomínce na to, kdy jí Genevieve oznámila pohlaví dítěte se prostě musí usmát. Nakonec přece jen vyleze z postele . Ustele si a jde hned dolů do kuchyně. Když tam přijde tak zamíří k lednici, kterou následně otevře a začne se dívat na její obsah. Jen zavrtí hlavou, opravdu by měl někdo častěji nakupovat. Jako ano žije v domě s upírama, ale stravu potřebuje. Nakonec si vytáhne mléko a potom se natáhne na vrchní poličku pro sklenici. No je to docela boj, ale zvládne to. Nalije si mléko do sklenice a láhev s mlékem vrátí nazpět do lednice. Potom se opře o kuchyňskou desku a několikrát udělá krkem krouživé pohyby. Opravdu to těhotenství není nejlehčí, trochu ji bolí za krkem z toho, jak spala. V hlavě má stále včerejší večerní rozhovor, zjištění pohlaví dítěte a to, že to musí za nějaké správné příležitosti oznámit Klausovi.*

*Ráno se probudí brzo na to, jak pozdě si šel lehnout a ještě později usnul. Než vstane, ještě chvíli leží a přemýšlí nad předchozím dnem, večerem, nocí. Setkání na schůzi. Překvapení v podobě Hayley a její přítomnosti na schůzi, a co z toho posléze vyplynulo doma za rozhovor a informace, které se tak jejím prostřednictvím dozvěděl. Ani po vyspání na tom není o moc líp. Stále ho trápí, co včera zjistil, a jeho pocity, které do té doby byly docela dobré a jeho přesvědčení, že je Hayley spokojená v rámci možností, jsou stále ještě otřesené v samotných základech. Je, ale rozhodnutý vybudovat všechno znovu k její spokojenosti. I když si z nich Rebekah včera dělala legraci, že má na něj Hayley vliv, on ví, že to tak skutečně je. Pro její spokojenost a šťastný úsměv na tváři je ochotný udělat hodně. S těmi pocity vstane. Po ranních rituálech se oblékne - bílou košili, tmavě šedý oblek - bez kravaty - a opustí pokoj. Sejde docela tiše dolů. Vždy se pohybuje tiše. Díky tomu tak zaslechne z kuchyně zvuky. Zamíří tam. Když uvidí Hayley, v první chvíli se mu na tváři objeví úsměv, ale pak si uvědomí, jak se včera rozešli a zvážní.* Dobré ráno, Hayley. *Pozdraví ji i přes vážný výraz vřelým tónem a při tom ji po očku a snad nenápadně pozoruje. Rád by zjistil, jak se cítí. Z jejího výrazu, ale nedokáže nic určit. Přejde ke kuchyňské lince. Cestou si všimne jakou "snídani" - předpokládá, že je to snídaně - si Hayley připravila. Jeho starostlivost o ní a blaho dítěte bude na prvním místě.* Nemáš hlad? *Zajímá se. Začne sám sobě chystat nejprve kávu.* Co si dáš na snídani? *Zajímá se a tázavě se na ni podívá. O včerejšku zatím nezačíná. Nespěchá na to.*

*Z jejího zamyšlení ji vytrhne Elijahuv hlas. Podívá se na něj a pousměje se. Nejde se ubránit tomu, že ho ráda vidí. V jeho společnosti se vždycky cítila příjemně ačkoliv to tak možná někdy nevypadalo, přesto věděla, že to tak je. Trochu se narovná a začne pozorovat jeho počínání. Uchopí svou sklenici s mlékem a pozvedne ji.* Dobré ráno. Myslím, že tohle je moje snídaně. Ne, že by v lednici zrovna byl velký výběr, co bych si mohla dát. *Pousměje se, ale opravdu jen lehce. I když u něj to ani nejde jinak, než se usmívat pokud zrovna nevedou konverzaci, která ji není zrovna nejvíc příjemná. Jako zrovna včera večer. Trochu má nutkání něco dodat ohledně včerejšího večera, ale vidí na něm, že se k tomu ani on moc nemá, takže to nechá prozatím být. Pozoruje jeho ruce, jak připravují kávu, ale potom se mu podívá do tváře.* Kdybych si ovšem měla vybrat, co bych chtěl na snídani byly by to míchané vajíčka. Chceš mi snad říct, že umíš vařit? *Pozvedne trochu zvědavě obočí, které zase po chvíli stáhne. Až potom si uvědomí, že vlastně se měla nejspíš obléct a nechodit po domě v oblečení ve kterém spí. V trochu větším triku rozhodně musí vypadat ne zrovna nejlépe. A ještě k tomu se ani nestihla učesat, ale nechá to být. Už několikrát ji viděl takhle po ránu.* Rebekah ještě spí? *Musela tuhle otázku prostě položit protože nechce rozhodně se s ní potkat ještě ráno a nějak se rozčilovat. Ví, že pokud je Bekah za něco naštvaná, tak jí to asi za noc nepřejde. A proto bude lepší, když ji nechá vychladnout.*

*Po Hayleyině prvotní reakci - úsměv a docela vlídná odpověď - při srovnání s večerem, se mu krapet uleví. Je rád, že už se nezlobí. Hned mu to vylepší jeho vnitřní rozpoložení. Pousměje se její poznámce o nevyhovujícím složení jídla v jejich lednici. Je si jistý, že vše pravidelně kontroluje i doplňuje. Ani on občas nepohrdne lidským jídlem.* Jsem si jistý, že se to dá lehce napravit. *Odpoví jí. Jestli tím zve Hayley na společný nákup to už nechá na ni. I jemu během svých slov pohrává na tváři úsměv. Otočí se zády ke kuchyňské lince a čelem do prostoru a Hayley. Opře se o hranu kuchyňské desky a čeká až se připraví káva a Hayley mu odpoví. Pozvedne pak se širším úsměvem na rtech překvapeně obočí.* Proč myslíš, že bych to nezvládl? *Zeptá se krapet dotčeně, ale myslí to v legraci. Nijak mu její poznámka nevadí.* S vařením je to jako s jízdou na kole. Taky to nezapomeneš. *Pokračuje dále v odpovědi s na oko vážnou tváří.* Za ta staletí jsem se toho stihl naučit hodně. *Dodá ještě, ale pak už zvážní neboť svá poslední slova myslí i vážně.* Míchaná vajíčka? *Zopakuje si spíše pro sebe, ale i do prostoru Hayleyinu žádost. Odlepí se od hrany desky a přejde k lednici. Otevře ji a shledá že vajíčka i další suroviny na přípravu téhle snídaně tam jsou. Vytáhne, co potřebuje a naskládá to před Hayley na kuchyňský pult.* Jak velký hlad máte? *Zeptá se s pousmáním a krátce koukne z její tváře na rostoucí bříško. Něžný výraz v jeho očí naznačuje, jak to myslí. Mezitím už má připravený v kávovaru černý nápoj a tak se zase otočí ke kuchyni a nalije si kávu do hrnku. Rebekah ještě ráno neslyšel a tak kývne.* Řekl bych, že ještě spí. *Otočí se i s hrnkem v ruce na Hayley.*

*Pokrčí nad tím rameny a pousměje se nad tím, když se ji zeptá, proč si myslí, že by to nezvládl. Skousne si spodní ret a prohlíží si jeho oblek, ale potom i jeho tvář načež se znovu usměje.* Vím, že máš už hodně let za sebou, ale vzhledem k tomu, že jsi upír a všechno můžeš mít nachystané od jiných tak jsem si nikdy nemyslela, že by ses učil zrovna vařit. *Nakloní hlavu mírně do strany a stále je opřená zády o kuchyňskou linku. Pozvedne sklenici s mlékem ke svým rtům a napije se. Odloží ji a oblízne si potom vrchní ret. Stále pozoruje ho počínání v kuchyni. Je i docela překvapená z toho, že ji chce udělat snídani, ale je překvapená velmi příjemně. Potom skloní hlavu a podívá se na své bříško vzhledem k jeho narážce na ni a na dítě. Po chvíli ji opět zvedne a oddělá si pramínky vlasů, které ji spadají do čela a brání ji tak ve výhledu.* Popravdě docela velký hlad, řekla bych, že den ode dne čím dál větší. *Pokýve hlavou a na Rebeku už dál nic neřekne, jen ať se prospí. Třeba už do ní nebude potom tak narážet. Vzpomene si na včerejší večer a zdá se, že přemýšlí o tom, jestli se má o něčem zmínit. Nakonec ji napadne jiná věc, takže znovu spustí.* Pokud pojedeš teda nakoupit nějaké potraviny mohla bych jet s tebou. A taky bych se ráda stavila za Jacksonem do Zátoky, takže by jsi mě rovnou mohl pak vysadit v Zátoce. *Otázka je položena na půl oznamovaně, ale napůl tázaně. Jasně včera Rebekah dala najevo, že když se o něčem zmíní Elijahovi, že to pro ni udělá. A nechce znovu odejít z domu, aby byly nějaké problémy a proto mu to teď řekla, aby mu i tím dokázala, že mu věří v tom, že ji nebude držet doma a obzvlášť, když bude mít dohled nad tím, že by jí tam odvezl, viděl by, že je s Jacksonem a potom třeba ji i vyzvedl. Pak už dále nic neříká a spíš je zvědavá, co jí na to odpoví. Navíc v Zátoce ji přece žádné nebezpečí nehrozí, když je mezi svými a dle včerejší komunikace si tak trochu myslí, že ji v tom bránit přece jen nebude a snad ocení to, že mu o tom řekla. I když si nemůže být momentálně jistá ničím. Teď tím i trochu načala včerejší konverzaci, takže si to snad i vyříkají osobně a bez Beky, která ji akorát na úplném konci dobře podráždila nervy.*

*Sleduje její výraz a uvažuje nad čím Hayley přemýšlí. Neujde mu, jak si ho měří. Navenek se tváří normálně, ale v duchu se usmívá.* Měla by si vědět, Hayley, že jsou věci, které raději udělám sám. Nepotřebuji mít kolem sebe poskoky. *Odpoví jí vážně.* Za tu dobu jsem už vyzkoušel hodně věcí. *Dodá ještě s nepatrným pokrčením rameny. Napije se kávy a po té postaví hrnek na linku, rozepne a sundá si sako. Donese je a přehodí přes opěradlo židle. Rozepne si rukávy na košili a vyhrne si je až k loktům. Rozepne si i vrchní knoflíček na košili u krku. Mezitím přejde zpět ke kuchyni. Začne chystat věci na přípravu míchaných vajíček, které jsou jinde, než v lednici. Zvedne k Hayley oči, když se zmíní o tom, že její hlad každým dnem roste. Slabě se pousměje. Během toho rozbíjí vajíčka a čeká až se mu na pánvi rozpustí máslo. Občas se při tom podívá na Hayley. Nějak tuší, že nejspíše nezávazná konverzace po ránu skončila.* Proč bych měl jezdit sám? *Zeptá se jí s úsměvem.* Můžeš jet se mnou. Vybereš si tak, co chceš, a co potřebuješ. *Dodá. Říká jí to stále s úsměvem. Je to ještě před tím, než se zmíní o návštěvě Zátoky. Snaží se jí tak ukázat i svou dobrou vůli a fakt, že se pokouší změnit způsob jejich vzájemného soužití a dát jí možnost podílet se na všem, co se zde odehrává. To už rozmíchává vajíčka v misce a ochucuje je slabě kořením a solí. Zvedne k ní znovu oči, tentokrát je, ale vážný, soustředěný. Udělá to ve chvíli, kdy slyší o tom, kam se chce dnes podívat. Netěší ho to a trochu to pokazí jeho náladu, ale na druhou stranu chápe, proč tam Hayley chce. Je rád, že mu to řekla, a že ho dokonce žádá o svezení. To jej upřímně potěší. Nakonec se na jeho rtech objeví opět úsměv, i když nepatrný a souhlasně kývne.* Když mi dáš vědět, kdy zase pro tebe i přijedu. *Nabídne ji. Bude tak mít jistotu, že se zpět do města dostane v pořádku. Chce při tom věřit, že v Zátoce mezi vlkodlaky bude v bezpečí, a že na ni Jackson dá pozor. Vlije směs vajíček na pánev a pustí se do míchání. Chvíli se dívá do ní a přemýšlí. Nakonec oči zvedne se slabým povzdechnutím. Je v nich slabá výtka.* Hayley, proč si mi něco neřekla dříve? *Zeptá se jí trochu nešťastně.* Proč jsem se musel včera takovým způsobem dozvědět, že ti to zde nevyhovovalo... *Poznamená a při tom na ni kouká.* Na všem se přeci můžeme domluvit, ale musím o tom něco tušit. *Dodá ještě a sklopí pohled zase do pánve neboť se v ní už začíná pomalu tvořit výsledný efekt. Všechno, co Hayley říká, pronáší klidně, mírně. Není naštvaný nebo dotčený. Spíše smutný, zklamaný, že k tomu museli dojít takovým způsobem.*

*Po celou dobu ho pozoruje a když si vysléká sako a upravuje košili, tak se prostě nemůže neusmát. Začne se spíš usmívat hodně jelikož ono je vzácnost jeho vidět i bez saka, natož tak, když si vyhrnuje rukávy a rozepíná knoflíčky. Sklopí zrak k zemi, aby neviděl její široký úsměv, který ji naštěstí zakrývají vlasy. A jak potom už zase pozvedne zrak, tak má zase vlídný pohled a usmívá se jen patrně. Je ráda, že souhlasí s tím, že ji tam odveze a nějak i tušila to, že si pro ni bude chtít přijet, aby měl jistotu, že se ji opravdu nic nestalo. Už otevírá ústa, aby něco dodala, ale v tu chvíli opět začne mluvit. Z tváři ji zmizí při jeho slovech všechny pozitivní znaky a potom našpulí rty, trochu by to mohlo působit, že to má nacvičené, ale pravda je taková, že to k ní patří. Nadechne se zhluboka a vezme sklenici s mlékem a jde se posadit. Ne, že by nechtěla být v jeho blízkosti, spíš se chce posadit. Zatím mu nedopovídá, odsune si židli od stolu a posadí se na ni. Natočí se tak, aby na něj pořádně viděla. V nose ji už zašimrá vůně skoro dodělaných vajíček a ta vůně opravdu stojí za to. Věří, že jídlo udělané od někoho, kdo má zřejmě bohaté zkušenosti s vařením jak se dozvěděla, tak to bude stát rozhodně za to. Až potom, co se zhluboka nadechne opět promluví.* Elijahu, já tě nechtěla ranit nějak tím, co jsem řekla, ale v tu chvíli jsem to tak bohužel cítila. Nemá to nic společného s tebou, ty se o mě staráš, zajímáš se o to, co chci a vyhovíš mi. Šlo o schůzi, kde měla být Sophie. Nemyslela jsem si, že budeš tak vstřícný, že by jsi mě tam odvezl a obzvlášť, když tam bude Klaus, kterému se to rozhodně taky nezamlouvalo. Jen jsem nevěřila tomu, že bych se tam dostala, kdybych to neudělala sama. Nechtěla jsem tě tím nějak zranit. Já vždycky byla odkázána sama na sebe, nikomu jsem neříkala kam jdu a většinou to ani nikoho nezajímalo, nikdy jsem se nemusela na nic ptát. Nemůžeme tuhle záležitost už nechat být? *Nakrčí přitom trochu obočí a snaží se s ním mluvit tak, aby v jejím hlase snad nebyla nějaká hořkost protože tohle si on rozhodně nezaslouží. Za něj je nejvíc vděčná, on pro ni dělá hodně. A ví, že nikdy mu nebude moct nijak vyjádřit to, jak si toho cení.* Příště si s tebou o tom promluvím, pokud nastane nějaká podobná situace. Myslím tím schůzi, rozhodně ne to, co se událo ohledně Sophie Deveraux. *A stejně ji nebude říkat tím druhým příjmením, alespoň ne když o ní mluví takhle. Není na to zvyklá, zná ji pod tímto jménem a stejně si to druhé ani popravdě teď nemůže vybavit. Navíc zná perfektně její křestní jméno a to ji bohatě stačí.*A ještě k tomu včerejšku, celý den jsme se neviděli a hlídala mě potom tvá sestra a ty už jsi byl pryč. Zvolila jsem takovou variantu, která se ti sice nelíbí, tomu rozumím. Jen se opravdu nemohu omlouvat za to, že občas jednám tak jak si myslím, že je to v tu chvíli nejlepší. Nechci, aby sis myslel, že se snad kvůli tobě tady cítím nějak hrozně, právě naopak.

*Ještě chvíli míchá vajíčka na pánvi. Když je výsledný efekt podle jeho představ, vypne sporák a přemístí vajíčka z pánvičky na talíř. Během toho se tváří soustředěně, jako by neexistovalo právě nic důležitějšího, než tato činnost. Během toho poslouchá Hayleyinu odpověď na to, co se ptal, co ho zajímá. Vezme talíř, vytáhne ze zásuvky příbor a oboje donese a postaví před Hayley na stůl.* Prosím. *Pronese a při tom si dovolí krátký pohled do jejich očí. On vypadá stále vážně až soustředěně zamračený.* Dáš si k tomu ještě něco? *Zeptá se jí, ale prvně na případné další jídlo ke snídani. Znovu se jí zadívá do očí.* Hayley, nemluvím o tom, kvůli tomu, co se stalo včera... *Udělá přestávku.* Možná ano, ale jen částečně. Mluvím o tom, abychom tomuhle příště mohli předejít. *Pokračuje. Přejde k volné židli, která stojí po pravé ruce Hayley. Odsune ji a usadí se na ni. Udělá to hlavně proto, aby k němu Hayley nemusela v sedě zaklánět hlavu. Složí ruce na stole, až se v ranním světle slabě zaleskne kámen na jeho denním prstenu. Zadívá se na ni.* S Klausem bych si poradil. *Ujistí ji.* Myslím, že nakonec byl rád, že si se tam objevila, určitě si tomu, co se rozhodlo hodně pomohla. *Povídá dál.* To už, ale není teď důležité. *Shrne a uzavře to.* Chci, aby si věděla, že mi můžeš vždycky cokoliv říct a jsem si jistý, že se dokážeme domluvit. *Dostane se k tomu, co chtěl Hayley povědět nebo připomenout. Dívá se jí při tom vřele do očí. Když ho na závěr ujišťuje, že se kvůli němu zde rozhodně necítí nijak špatně, mihne se mu po tváři potěšený úsměv.* To jsem rád, Hayley. *Zvážní.* Skutečně by mě to mrzelo. *Pokývá hlavou.*

*Stejně má chvíli zakloněnou hlavu, dokud se Elijah neposadí vedle ní. To se na židličce pootočí, aby k němu byla otočená správným směrem. Trochu ji vezme a přitáhne si ji blíž ke stolu, ale jenom o kousek, jelikož ji i tak brání v tom její velikost bříška. Pozorně i všechno vyslechne a na konci se pousměje. Potom otočí svůj zrak k jídlu a vezme vidličku, nabere si trochu vajíček a začne jíst. Hned začne uznale přikyvovat, ta chuť se ji rozplývá na jazyku. ví, že na tom není nic těžké, ale ona by to nezvládla tak dobře jako on. Poukáže vidličkou na míchaná vajíčka.* Jsou výtečné, opravdu. A děkuji za ně. *Ještě jednou se usměje a potom neodpovídá a rozhostí se mezi nimi ticho, přičemž jde slyšet jen patrné cinknutí vidličky o talíř a to, jak jí. Nevyjadřuje se k tomu, zda ještě chce něco víc. Prozatím ji ta míchaná vajíčka stačí. Vedla by s ním konverzaci dál, ale chce to v klidu sníst, občas zabloudí pohledem k němu. Poté až vajíčka dojí, tak vstane a odnese talíř a příborem do dřezu. Vezme si ještě jablko a kráčí si to ke své židli na kterou se posadí. Položí si jablko před sebe.* Pokud všechno vyznělo tak, že se cítím špatně tady s tebou, tak to tak není. A ano, příště se domluvíme. *Natáhne potom ruku směrem k té jeho a s lehkostí ji položí na tu jeho. Dívá se mu upřeně do očí.* Já jsem ráda za tvou společnost, opravdu. *Usměje se svým typickým úsměvem. Oddělá od něj ruku a položí si ji na bříško. Tak ráda by mu řekla o tom, co se dozvěděla od Genevieve, ale nemůže, ještě ne. Ještě chvíli musí počkat.* Takže to teda platí, že mě potom odvezeš do Zátoky a zase pro mě přijedeš? Ovšem nevím, jak dlouho se tam zdržím. Chci si popovídat s Jacksonem a podívat se jak se daří i ostatním.

*Nedokáže zakrýt potěšený úsměv, po té, co se Hayley dá do jídla a pochvaluje jeho umění připravit míchaná vajíčka.* Jsem rád, že ti chutnají a není za co. *Odpoví jí. Po té, co se mezi nimi rozhostí ticho, poněvadž se Hayley věnuje snídani, nechá ji v klidu jíst. Chvilku na ni kouká, ale pak vstane přejde ke kuchyni. Zatímco Hayley jí, uklidí použité nádobí. Moc toho nepoužil, tak to má za chvilku. Když má hotovo, vrátí se a posadí zpátky na židli. Hayley zrovna dojídá. Nyní pozoruje on ji, jak odnáší talíř. Jakmile se k němu vrátí i s jablkem a svou odpovědí, s chápavým kývnutím hlavou a pousmáním na ni zareaguje.* To budu rád. *Odvětí. Má ruce zrovna položené na stole. Když mu Hayley položí svou ruku na tu jeho, pohlédne jí krátce do očí a pak sklopí zrak na jejich ruce. Pootočí ji tak, aby měl dlaň otočenou vzhůru a vezme tak její ruku do své a lehce stiskne. Zvedne od rukou oči a opět na ni koukne. Jeho potěšený výraz je výmluvnější reakcí, než jakákoliv jeho další slova. Když Hayley svou ruku stáhne položí tu svou zase dlaní na stůl. Zadívá se na její bříško.* Ano, jak jsme se dohodli. *Přikývne jí v odpověď.* Dovezu tě tam a až budeš chtít zpátky, zase si tě vyzvednu. *Předestře jí svou představu.* Pokud nemáš nic proti tomu. *Uvědomí si, že nyní chce znát dopředu její názory a ne ji stavět před hotovou věc.* Kdyby se cokoliv dělo nebo bys něco potřebovala, dej vědět. *Nabádá jí ještě starostlivě. Doufá, věří, že Hayley bude v Zátoce v pořádku a v bezpečí.*

Všechno bude určitě v naprostém pořádku. Do Zátoky nikdo nechodí kromě vlkodlaků a navíc tam budu s Jacksonem a jemu plně důvěřuji. Kdyby se cokoliv dělo, tak by mi určitě pomohl. Ale nemusíš mít obavy, dala bych ti vědět. *Přikývne souhlasně a opět se usměje. Vážně nemá strach z toho, že by se jí tam něco přihodilo. Navíc v Jacksonovi přítomnosti se cítí opravdu bezpečně, ačkoliv by to někdo jako Elijah mohl považovat za nedostatečnou ochranu protože je jen vlkodlak, tak i přesto se tam cítila vždycky v bezpečí a hlavně dobře. Vezme jablko a začne si ho prohlížet. Poté si ho otírá o triko, ale stejně se do něj nezakousne a jen si s ním pohrává v ruce. Stále visí pohledem na Elijahovi.* Nevíš, jak to jde s stou záležitostí se Sophie? Já vím, že má ještě nějaký ten čas, jen mě to zajímá jak to jde dál v téhle věci. *Určitě je s Klausem v kontaktu nebo si to alespoň myslí. Stejně když tak nad tím uvažuje by mu sama měla napsat sms, že si s ním chce promluvit. Udělá to ale asi až dojede do Zátoky, stejně než se za ní dostaví tak to bude určitě trvat. Když se teď tak zamýšlí tak to vypadá, jako kdyby vypnula, ale potom několikrát zamrká víčkama a už je zase při sobě. Usměje se na Elijaha protože jí je jasné, že si toho určitě všiml.* Mimochodem máš v plánu se v nějaké brzké době vidět s otcem Kieranem? Chtěla jsem mu poděkovat za to, že mě na tu schůzi pozval, ale nestihla jsem to vzhledem k tomu jaký to mělo dopad. Ani se mu nedivím, že tu místnost opustil co nejrychleji. Kdyby si ho náhodou viděl prosím vyřiď mu ten vzkaz. Nemyslím si, že ho v brzké době uvidím. *Věděla, že se na Elijaha může spolehnout snad ve všech ohledech a to na něm měla ráda. Mohla ho o něco požádat a on se jí snažil vyhovět. Vlastně to na něm i obdivovala, jak někdo z celé rodiny Původních může být taková povahy, tak morální a takový gentleman vzhledem k jeho sourozencům.*

*Přikývne. Chce v to věřit i díky Hayleyině úsudku.* Věřím Hayley, že máš pravdu. V Zátoce se zatím zdá být všechno v klidu. *Napadne ho, jestli je to Jacksonova práce.* Jsem si jistý, že tam dá na tebe pozor. *Poznamená. Koneckonců byl to Jackson, kdo je upozornil na nebezpečí, které Hayley od čarodějek hrozí. Pozoruje při tom Hayleyinu činnost. Přijde mu to jako nejkrásnější film. Nikdy se na ni nemůže vynadívat. Připadá mu jako pohádková víla. Na tváři se mu objeví spokojený výraz. Ten krátce zakolísá, když se Hayley zeptá na Sophie.* Nyní netuším, ale hodlám se na to dnes podívat. Zajdu za ní, abych zjistil, co má v plánu, co hodlá podnikat. *Oznámí jí, co má dnes v plánu.* Nikdo ani čarodějka ani nikdo jiný už tě nesmí ohrozit. *Pronese to sice klidně, ale někde v podtónu je slyšet hrozba, jak by případný další pokušitel dopadl. Zadívá se v tu chvíli někam před sebe a jeho pohled je v daný okamžik hrozivý. Brzy se ovšem uklidní. V přítomnosti Hayely se nedokáže zlobit. Díky těmhle myšlenkám si nevšiml, že se rovněž i Hayley na krátko zamyslela. Nejspíše procitnou oba ve stejnou chvíli. Pohlédne na ni zrovna, když začne mluvit o Kieranovi. V jeho tváři se v tu chvíli mihne takový zvláštní výraz, jako když má u něj někdo nějaký vrub, který si s ním ještě nevyjasnil. Přesně v takové pozici je vůči němu i Kieran. Fakt, že za ním už po schůzi nešel, neznamená, že na to zapomněl.* Hayley, jsem si jistý, že se otec Kieran zase brzy ozve. Jistě minimálně před tím, než uplyne termín, který dostala Sophie na "úklid" ve své frakci. *Poznamená.* Jistě s ním brzy budu. Pokud si to přeješ, tvůj vzkaz tvé poděkování mu vyřídím. *Odpoví jí věcně. Udělá pro Hayley všechno. Je u toho mírně zamračený, ale hned zase rozjasní tvář a s mírným pousmáním se podívá na Hayley.* Kdy budeš chtít vyrazit, Hayley? *Zeptá se jí.*

*Poslouchá ho a mírně se u toho usmívá, potom vezme jablko a chce se už do něj zakousnout, ale to ji Elijah vyruší jeho otázkou. Podívá se na něj a znovu si pohrává s jablkem v ruce tak, že s ním otáčí.* Asi hned zítra bych vyrazila, pokud ti to vyhovuje. Musím ještě Jacksonovi dát vědět, abych věděla, jak na tom je. *Pokrčí nad tím rameny a potom si vzpomene na to, co říkal o Sophie, takže znovu pootevře ústa a začne mluvit.* Takže ty chceš jít za Sophie? Je to vůbec dobrý nápad? *Pozvedne mírně obočí a zatváří se trochu nechápavě. Ví, že je takový, že vždycky všechno jistým způsobem vyřeší a s každým si promluví, ale netušila, že chce jít za Sophie. Ten nápad se ji zrovna nezamlouvá a proto trochu nakrčí obočí. Možná mu neublíží, ale i tak si rozhodně ona nezaslouží jeho přítomnost za to, co provedla. Ale nechá to být je to jeho rozhodnutí.. Potom se zvedne od stolu a jablko stále svírá ve své ruce.* Tak já jdu prozatím do svého pokoje potřebuji se převléct. Přijdu potom za tebou, až budu chtít odvézt, ano? *Pousměje se a zasune za sebou židličku. Pak se vydá směrem k východu , ale ještě se na něj otočí.* A Elijahu? Děkuji. *Usměje se na něj ještě víc a její úsměv je opravdu šťastný. I kdyby nerozuměl tomu, za co mu přesně děkuje tak to nevadí. Vlastně mu děkuje za to všechno, co pro ni udělal, co pro ni dělá a co ještě i pro ni udělá. Udržuje s ním ještě nějakou dobu oční kontakt, jako kdyby se na něj prostě chtěla jen dívat a nemusela ani nic říkat. Nakonec se přece jen otočí a odejde z kuchyně. Zamíří nahoru do svého pokoje, kde se taky zavře. Je vážně ráda za to, že poznala někoho jako je Elijah a že ji vstoupil do života a stal se pro ni opravdu důležitou osobou.*

*Kouká na Hayley, a jen on ví, jak se mu ten výhled zamlouvá. Zpozorní, když se má dozvědět termín Hayleyiny návštěvy v Zátoce. Nepatrně při tom přikyvuje.* Pokud si dobře vzpomínám, tak by se zítra měl konat ten svátek, na který poukazoval otec Kieran na schůzi. *Připomene Hayley. Má dojem, že by bylo vhodné, kdyby se ho zúčastnili, i když se on pravděpodobně dlouho zdržet nehodlá. Možná tam chce jít hlavně z toho důvodu, aby mohl mluvit se Sophie, pokud se naskytne příležitost. Jako by Hayley četla jeho myšlenky, ale přisuzuje to náhodě, pohlédne na ni, když se o jeho návštěvě Sophie zmíní ona. Poslechne si ji a pousměje se. Její starostlivost vůči jeho osobě mu přijde velmi hezká. Přesto má pro strach uděláno a nepovažuje Sophie jako nějakou hrozbu. Navíc by ho od rozhovoru s ní neodradilo ani tohle. Je jasné, že už se rozhodl a nic a nikdo jeho rozhodnutí nezmění.* Neměj strach, Hayley. *Nechce, aby se o něj strachovala.* Patrně využiju té zítřejší slavnosti a vyhledám ji tam. *Předestře jí svůj návrh. Napadne ho, že by bylo hezké, kdyby tam Hayley šla s ním. S tímhle nápadem v očích se na ni podívá.* Mohla bys tam jít se mnou. *Navrhne jí to. Nevidí na tom nic špatného. Čeká jestli bude Hayley chtít. Přikývne pak na její slova.* Až budeš připravena, tak mi dej vědět. *Ujistí ji. Kouká za ní, když pak odchází. Setká se s jejíma očima a má dojem, že by se v její hloubce mohl utopit. Nepatrně se na ni pousměje, když mu děkuje.* Nemusíš mi děkovat. Je to pro mě potěšení, Hayley. *Odpoví jí na to. Chvilku po ní se zvedne ze svého místa. Dá to v kuchyni do pořádku, vezme si z lednice sáček s krví a i s ním se vydá k sobě nahoru do pokoje.*

*Je v koupelně u zrcadla a zaplétá si vlasy do úhledného copu. Oblečená je, lehce nalíčená je taky. Vlastně už se naprosto připravila, jen ty vlasy ještě dodělává. Když doplete cop, tak se podívá, jak její výsledek vypadá. Spokojeně se pousměje a celá se shlédne v zrcadle. Má na sobě černé šaty, které obepínají její štíhlou postavu a velmi v nich už vyniká její těhotenské bříško. Obuje si potom lodičky, aby byla naprosto kompletní. Kabelku si rozhodně nebere, na ty si moc nepotrpí, navíc nic u sebe nepotřebuje. Jen nesmí zapomenout na dárek pro Davinu, který má nachystaný na posteli. Podívá se na menší krabici, která je obvázaná modrou stuhou. Vezme ji do ruk a potom jde pomalu dolů. je domluvená s Elijahem, že tam půjdou spolu, takže jde do obývacího pokoje a posadí se do křesla. Dárek si položí na konferenční stůl a potom tam na něj čeká. Je si jistá, že bude vypadat opět elegantně, jako vždycky. Určitě bude v nějakém obleku, který působí na jednu stranu velmi jednoduše, ale i naprosto honosně. Musí se nad tou myšlenkou pousmát a docela by jí zajímalo, zda tam potká i Klause, ale je si jistá, že ano. Moc se ji sice nelíbí ta představa, že bude oslavovat čarodějky, které chtěly zabít ji a její dítě, ale pro Davinu tohle rozhodně neplatí a proto právě jí nese dar, který si zaslouží. Hlavně nesmí zapomenout na to, že musí omluvit Jacksona, snad je to moc neurazí a přijmou to, že za vlkodlaky tam bude právě ona.*