Plantation House

Osočí ji z toho, že mu tady říká jenom samé žvásty. On si to opravdu myslí. Nejdříve mu tady říká, jak to přece musela na někom vyzkoušet, že za tím nebylo nic jiného, možná jen to, že na něj byla naštvaná kvůli tomu, že ji nenechal na pokoji. Kol jí to nevěřil a tak teď začala říkat něco o jeho matce. Že za to vlastně ve výsledku může ona. Jistě, určitě by se Esther zajímala o takovou podřadnou upírku, která sice spolupracovala s Mikaelsony, ale to je všechno. Už s nimi nemá nic společného a kdyby ji Kol nevyhledal, tak se s nikým z nich asi ani nevídá. Jsou to kecy, Kol nevidí důvod, proč by se o ni jejich matka zajímala. Je vidět, že tohle, to, že ji nevěří a obviňuje ji ze lží, ji docela dost štve. Tak aspoň tady není Kol ten jediný, kdo je teď rozčilený. Snaží se jí říct, že kdyby přišlo na věc a bylo by to opravdu vážné, tak že by ji poslouchal. Opravdu totiž nestojí o to, aby se jeho matka míchala do věcí, do kterých jí nic není a to momentálně jeho spolupráce s Genevieve byla. A klidně by za ní zašel, kdyby přišlo na věc, protože nesnáší, když strká prsty tam, kam nemá. "A co s tím mám jako dělat, Genevieve?! Já hlavně pořád nechápu, proč mojí matce tak vadíš a proč si tě pořád spojuje s naší rodinou, když už s ní nemáš vůbec nic společnýho!" Jeho hlas je taky docela hlasitý. Sice mu řekla, že jí vyhrožuje kvůli tomu, jak má k jeho rodině blízko, ale Kol si toho nějak není vědom. Dřív s nimi spolupracovala, to ano, teď spolupracuje s ním, ale o tom nikdo neví. Gen nemá s jeho rodinou NIC společného. A to, že jí někoho vzala? Nezájem. Není jediná, která o něco přišla. "Ty máš svou pravdu a já zas svou. Znám se a vím, co bych udělal, kdybys za mnou přišla s tímhle, rozumíš? Kdybych věděl, že tě tohle všechno dožene k tomu, že do mě vrazíš tu dýku, tak bych tě vyslechl!" zase na ni zvýší hlas. Už ho to nebaví, je to pořád dokola, přitom oba dva vědí, kdo má pravdu. Kol, samozřejmě.
Tu omluvu jí nevěří. Jsou to hlouposti, co tady říká. Proč by se mu jako omlouvala, když ho chtěla mít takhle zneškodněného? Věděla, jakou to způsobuje bolest, to mu teď potvrdila. Ta omluva nemohla být myšlena upřímně, protože to prostě udělala. Udělala to a nic ji nemůže omluvit. Takové věci se neomlouvají a málokdy se odpouštějí. "Někdo, kdo něco takovýho udělá, nemůže myslet omluvu vážně, to prostě není možný," řekne jenom a doufá, že se to tím uzavře, protože ho to už štve a nechce už dál mluvit a dohadovat se o takových věcech. Pořád v sobě nemá tolik krve, je vyčerpaný a i když už vypadá líp, dvakrát nejlépe mu zrovna není. "Tu dýku mám na svou ochranu, Genevieve! Chci ji mít v kapse proto, kdyby mě chtěl zase někdo zradit, ale tomu ty asi nemůžeš rozumět. U mých sourozenců nikdy nevíš, kdy se rozhodnou zavřít tě do rakve, víš? V tý chvíli bych do nich tu dýku prostě zabodl, protože znovu nechci přijít o další roky svýho života. A že bych to nepřál ani svýmu největšímu nepříteli? To je pravda, vím, jaký to je, díky tobě. Ale to neznamená, že nejsem ochotný ji použít, když mi to zachrání život." Stále nechápe, co je na tom k nepochopení. Prostě se chce nějak ochránit, chce mít víc možností než jen útěk. Ale ne, nemůže to pochopit, protože ho nezná, neví, jak se cítí a taky neví, jací jsou jeho sourozenci.
Konečně udělal věc, která pořádně rozčilila i ji. Celou dobu byl tady totiž ten větší nervák a víc rozčilený člověk Kol, ale to se asi teď změnilo, aspoň na chviličku, protože tím, co řekl o Klausovi a o tom, čeho všeho je Gen schopná, ji vytočil. A to hodně. Dokonce ji dohnal až k tomu, že mu vrazila facku, ale on vypadal pobaveně. A taky byl. Líbí se mu, že ji konečně dostal, že už se neudržela. A zároveň ho to udivovalo. Co? Že z něj nemá strach. Že nemá strach z toho, že právě ta facka by mohla být to poslední, co by ve svém mizerném životě udělala. Kdyby se ho fakt bála, uderžela by tu ruku dole, ale to se nestalo. Zdá se, že z něj nemá zase tak velký respekt, jaký by mít měla. No, to se jistě brzy změní. Okamžitě potom, co mu její dlaň mlaskla o obličej, ji chytil za zápěstí, které už dneska utrpělo dost, ale bohužel, když si nedá říct, bude trpět dál. "Vážně ne? Zatím to vypadá, že mě opravdu nesnášíš a že bys byla nejradši, kdybych prostě zmizel. A nejlíp kdybych zůstal ležet na tý zemi a uvnitř cítil nepředstavitelnou bolest. A nebo ne?" řekne a ušklíbne se na ni. A jestli by nebyla schopná toho, tak by ho tam nechala ležet a stejně by ho našel někdo jiný a ten by ho tak radši taky nechal, protože by byl větší klid.
Najednou u sebe stáli docela blízko a to hlavně kvůli tomu, že ona musela být blíž, aby mu dala facku. No a možná by se bývala už dávno vzdálila na pár kroků od něj, kdyby ji po facce nechytil za zápěstí a pevně jí ho nedržel. Řekla mu, že si s ní může udělat co chce. Jeho stisk v tu chvíli trošku povolil. Jednou větou jí vlastně připomene, že už dávno mohla být mrtvá a že by to teď asi měl udělat. Gen mu ale vzápětí poví, že pokud se ji pokusí zabít, bude se bránit. A s tím počítá. Byla by blázen, kdyby jenom čekala na to, až jí vyrve srdce z hrudi. Ale to on dneska nemá v plánu. Kdyby ano, už dávno by to udělal. Nepředpokládá ale, že by nějaký boj proti němu mohla vyhrát a to jí taky řekne. Gen si ale samozřejmě neodpustí další poznámku. "A o mně se říká, že mám velký sebevědomí," řekne a uchechtne se tiše. Možná, že je sebevědomý, ale rozhodně není v téhle místnosti s touhle vlastností jediný. "Já tě ale nechci zabít. Moje tělo a to, jak jsem celkově neodolatelný jsou jen dvě zbraně, kterými se tě snažím odzbrojit, Genevieve," poví a v mžiku se s ní přemístí k protější zdi, ke které ji dost silně přitlačí. Ona ale může vidět, že to není žádný útok, to ani náhodou. Kol to také dal najevo tím, že jakmile ji ke zdi přitlačil, velmi vášnivě ji políbil. Sice krátce, ale jí muselo být jasné, co má v plánu. "A myslím, že dneska jsem tě odzbrojil už když jsi mě viděla na těch schodech," ušklíbne se na ni a na chvíli se jí zadívá do očí. Vidí, že s tím bojuje, protože mu tady právě říkala, že by se od něj a od jeho rodiny měla držet zpátky. A tohle jako držení zpátky nevypadá. Znovu ji začne líbat a tentokrát to nepřeruší hodně dlouho a ani se mu nezdá, že by se tomu ona nějak bránila. Chytne ji také jednou rukou nohu, zvedne ji do výšky a tím ji donutí, aby ji pokrčila v koleni. To mu umožní, aby u ní byl ještě blíž, než doteď. Líbá ji vášnivě na rtech, na krku a nezapomíná ani na její dekolt. Snažila se ho ještě nějak slovy jako že nemůže, že je to nebezpečné odradit od toho všeho, ale to se jí nepovedlo... Žádné 'nechci' tam totiž nebylo. Protože ona chtěla a Kol to na ní cítil. Šaty se jí díky tomu, jak jí držel nohu trošku nahoře, vyhrnuly výš a toho i využíval. Tentokrát ji chytil za zadek a naznačil ji, aby se nohama obmotala kolem jeho pasu. Poslechla ho, udělala přesně to, co chtěl. Teď si s ní může dělat, co chce. Je z něj úplně hotová. Opřel si ji o zeď pořádně, aby nespadla a oběma rukama jí putoval od holých stehen až pod šaty k zadečku, který jí ne zrovna mírně zmáčkl. Jednou rukou ji za něj stále držel, ale tou druhou postupoval stále výš. Jeho ruka pomalu putovala po boku jejího těla, takže zavadil i o její ňadro. No, zavadil... Řekněme, že si ten dotek vychutnával trošku déle... Protože je dneska jeden z posledních. Opět se vrátil k jejímu zadečku, za který ji teď držel oběma rukama a ještě chvíli pokračoval v líbání. A ona si to evidentně užívala. Dokonce si v jednu chvíli pohrával i s ramínkem od šatů na jejím rameni. Stejně ale vždycky skončil zase u jejich rtů. Musí uznat, že líbá fakt skvěle. A vlastně je si jistý, že bude skvělá i v těch dalších věcech. Najednou ji líbat přestane a na pár milimetrů se od jejich rtů odlepí. "Docela dobrý odreagování, co?" zeptá se jí s úsměvem na tváři a vypadá to, že bude pokračovat v tom, co před chvílí dělali. Znovu ji políbí, ale to je pro teď všechno. "Škoda, že musí skončit tak brzy," ušklíbne se na ni a ona už může tušit, že je něco v nepořádku. Stále se ale nemá k tomu, aby ji pustil na zem, toho, kde má teď ruce, si musí patřičně užít. "Takže, Gennie..." začne a zadívá se jí do očí, "...z tohoto domu se nehneš na krok. Neopustíš ho ani kdyby hořel, ani kdyby se v něm dělo bůhví co. Zároveň zapomeň na to, že bys o tomhle řekla nějakým těm svým rádoby kamarádkám. Sophie, Camille i všem, kteří by se po tobě mohli shánět, napíšeš, že jsi odjela z města, protože si potřebuješ od toho všeho, co se tady děje, odpočinout. A určitě máš ráda cestování, tak si vymysli nějaké pěkné místo, kam jim řekneš, že jedeš. Doufám, že mě nedonutíš k tomu, abych tě musel ovlivňovat k dalším věcem, opravdu to nedělám rád," podívá se na ni a pousměje se. "A jednu věc, co jsem o tobě řekl, jsem nucen po tomhle odvolat. Jak jsem řekl, že určitě existuje spousta ženských, které jsou lepší v posteli než ty... Ty budeš taky dobrá, to se pozná," ušklíbne se.

(I když se už docela uklidnila, jeho poznámky o tom, co by udělala nebo neudělala, ji opravdu rozpálily doběla a ona se neudržela a jednu mu vrazila. Nebyla to jen taková malá lechtací facka, ale byla to pořádná rána. I když ne zase taková, aby se mu tím  protočila hlava a upadl. Musela ho pěkně štípat tvář, ale vypadalo to, že si z toho nic nedělal. Vlastně ho to zřejmě pobavilo, což jí bylo ještě více k zlosti, protože tohle nemělo být něco, nad čím se měl posměšně ušklíbat. Když byli spolu a hádali se, dokázali si říct spoustu ošklivých věcí, ale vždycky z nich nakonec pak vylezla omluva, že to tak nemysleli, že byli prostě jen ublížení a taková reakce pro ně byla obranou. Tohle byla sice taky obrana, ale rozhodně nemohla čekat, že by se jí Kol nějak posléze omluvil. Ani netušila, jak moc ho změní fakt, že si na ni nepamatuje. Ale ona si ho takhle nevybavuje vlastně ani na začátku. Byl jiný než je teď už od chvíle, kdy se vrátil z druhé strany. Byl pokornější, víc si vážil všeho. Proč? Protože zakusil, jaké to je být mrtvý. Teď? Jako by si ani na tohle nepamatoval. Věděl vůbec, že to byla ona, kdo ho zachránil? Pamatoval si? Nebo mu i tuhle vzpomínku Esther vzala stejně, jako všechny ostatní? Nebude se ho na to ptát, to rozhodně ne. Připadala by si, že by mu pak ukázala, jak moc ji tohle všechno bere. Už dost, že mu toho dneska tolik prozradila. Pohybovala se na hraně. Nebude na něm vyzvídat. Tato situace si to ani nežádá. Možná, že se mu svým způsobem vydala na milost, ale to neznamenalo, že to vzdala. Řekla to možná jen proto, že se opravdu cítila provinile, ale nic to nemění na faktu, že ať už se Kol bude snažit jí provést cokoliv, ona bude mít silné protesty proti tomu a bude se bránit, pokud to bude zacházet hodně daleko. Nenechá se zabít. To rozhodně ne. I kdyby měla požádat vesmír o sílu nad Původním, tak by to udělala, aby se dokázala ubránit a přežít. Samozřejmě, že v téhle situaci musela být sebejistější než třeba ve chvíli, kdy mu vrážela dýku do útrob, protože teď šlo opravdu o její život. To, že by snad neměla žádnou šanci? Nepřipouštěla si takovou věc, protože by to znamenalo, že to vzdala dopředu, takže když se jí zeptal, jestli si opravdu tak věří, odpověděla mi popravdě, ano. Musí si věřit, jinak by to nemělo cenu.) To se neříká, to je holý fakt, Mikaelsone. (Ušklíbne se. Že se to o něm říká? To je dost dobře možné, ale na rozdíl od některých jiných věcí, které by mohly být jen klepy, tohle je naprostá pravda. Kol Mikaelson má snad to největší sebevědomí minimálně v New Orleans. Ale nehodlala tu řešit otázku sebevědomí. Spíš ji zajímá, co s ní chce vlastně udělat. Sice říkal, že by ji měl zabít, ale to se zatím nedělo. Ne, že by snad nebyla ráda, že její tělo zůstává vcelku, ale nutí ji to přemýšlet nad dalšími způsoby, jak by ji mohl Kol dostat na kolena. Neodpustila si poznámku, která by jí možná mohla posléze napovědět, co že to s ní má vlastně v plánu. A z něj opravdu vyleze to, že ji nechce zabít. Musela nad tím povytáhnout obočí, protože věděla, že tím to rozhodně nekončí. Nechce ji zabít, ale? To, co přišlo následovně, tak nějak nečekala. Vážně, pohádali se tu hodně do krve a i když už teď oba byli celkově klidnější, tak si stejně nemyslela, že by to mohlo nabrat až takovéhle obrátky. Jeho následné přišpendlení její maličkosti k protější zdi bylo jasným znamením. Ne, tohle opravdu nebyl žádný vražedný pokus. Kdyby ano, praštil by s ní o tu zeď mnohem víc. Tohle bylo spíš jen takové polechtáníčko pro její záda, i když jako člověk by si při nejmenším vyrazila dech. Teď má vážně štěstí, že je upírka. Podívala se na něj a než stačila něco říct, tak ji vášnivě políbil. Bylo to sice krátké a intenzivní a ona věděla, že mu pomalu ale jistě začíná vážně propadat. Byla unavená z toho všeho a tohle bylo pro ni dobré rozptýlení, i když hodně špatné. Měla by se snažit ho nějak od toho odradit, i když věděla, jaký Kol byl. On se jen tak nedá. Ale copak ji vůbec neposlouchal, když mu říkala, že má problémy s Esther a že si tohle všechno nemůže dovolit? Ach, poslouchal, ale nevěřil jí. Že z něj byla hotová, když se objevil na těch schodech? No, nedalo se říct, že by to pro ni nebylo pokušení, velké pokušení, ale v tu chvíli věděla, proč přišla a nebylo to kvůli sexu s Kolem, takže ty myšlenky docela úspěšně zahnala, protože měla v kabelce dýku a hodlala ji použít. Teď je to ale už něco jiného. Dýka už nebyla ve hře. Vlastně se válela na zemi někde v obýváku. Tak cenný předmět a on se jen tak volně válí na zemi. Ale zdá se, že teď pro tuto chvíli je naprosto vedlejší, protože Kol se věnuje jí a ona jemu. Mohl na ní poznat, že se všemu tomu nějak snaží bránit, zatím jen ve své hlavě, ale on si z toho nic nedělal. Místo toho znovu přilepil svoje rty na ty její. Snaží se popadnout dech, ačkoliv vlastně dýchat nepotřebuje. Je to ale takový zvyk, že ho nedokáže potlačit. Dostává se do bodu, kdy už se mu skoro oddala, ale stejně v jejích myšlenkách stále probíhají obrazy toho, co všechno by se mohlo stát, kdyby na tohle přišla Esther. Přizvedne jí nohu a ona ji pokrčí, aby to tak měla pohodlnější. Jemu to samozřejmě nabízelo prostor pro to, aby se k ní dostal ještě blíž. Stále si v hlavě opakovala, že je to špatné, ale zatím se prostě nedokázala vyslovit. Jako by najednou oněměla a Kol toho samozřejmě využíval. Jakmile ale opustil svými rty její ústa a sjel trochu níž, otevřela oči a mírně se zamračila. Musí to nějak zastavit, musí mu říct.) Kole, přestaň. Tohle nejde... Esther to... ona to zjistí. (Kol ji neposlouchal a její osud byl tak zpečetěn. Nemohla mu odolat. Už ne víc, protože tohle bylo mnohem intenzivnější, než jeho předešlé výpady proti ní. A ona je přeci jen někdo, kdo toho muže miluje, i když ten o tom nemá ani páru. A možná si tímhle vším opravdu ubližuje a nejen sobě, ale ohrožuje tím i jiné, ale kdo je bez viny, ať po ní hází kamenem. Nakonec měla stejně pravdu v tom, že i když mu vlastně všechno řekla, on ji stejně neposlechl a stejně si dělal, co chtěl. Ale tentokrát se mu už ona neměla sílu bránit. Vyhoupla se mu do klína, jakmile ji vzal za zadek a vytáhl ji ještě výš. Byla teď v poloze, která byla pro ni momentálně asi nejpříjemnější. Vlastně by se dalo říct, že poslouchala každý jeho pokyn. Samozřejmě, že na ni nemluvil, ale jeho řeč těla byla jasná a ona ji akceptovala. Teď ji má opravdu v hrsti a kdyby věděla, co si na ni Kol přichystal, nikdy by se k tomuhle nepropůjčila. Nechala ho, aby se pomalu blížil svou rukou až k jejímu ňadru. Byla jeho, měl ji v hrsti a teď si s ní opravdu mohl užívat, jak jen chtěl. A ona si rozhodně nemohla stěžovat, protože najednou, i když potom jí to vše bude připadat jako hrozná chyba, a to ještě netušila, že několikanásobně, byla klidná. Soustředila se jen na něj, jako by v tu chvíli nikdo jiný neexistoval a ona si to tak mohla v klidu užít. Chybělo jí to. Tak moc. Až teď si to dokázala uvědomit. Až teď si skutečně dokázala přiznat, jak hodně jí chybí jeho blízkost. A bylo úplně jedno, jestli zrovna v takové situaci, nebo jen při nějaké všední záležitosti. Potřebovala ho, ale on teď právě nepotřeboval ji. Pokud ano, tak rozhodně ne z hlediska citů. Možná mu mohla pomoci s dýkou, ale na ni si stejně potom najde nějakou čarodějku a ona už mu nebude vůbec k ničemu. Ale nechtěla se tím teď zaobírat. Teď si užívala tento okamžik. Jenomže přišlo hodně rychlé zchlazení. Nečekala to. No, Kol byl opravdu hodně podlý a vynalézavý, co se msty týkalo. Nejdřív to nechápala a jen se na něj zamračeně dívala, potom jí ale bylo jasné, že tady něco nehraje.) Cože? (Zmohla ses jen na tuhle jedinou otázku, protože hned potom se jí podíval hluboko do očí a začal ji ovlivňovat. Zase? Tohle už není možné. Tohle měl být její trest? Že si dokáže, jak ji dostal a pak ji prostě odhodí a bude se smát tomu, jak hodně naivní byla? No, z tohohle by Esther zřejmě měla radost a byla by pyšná na svého syna, jak se právě zachoval. Co na tom záleží, že její už tak na kusy roztrhané srdce, se právě rozcupovalo na ještě menší kousíčky, než bylo. Ale co ji už úplně uzemnilo a ona se cítila dost v pasti... Kolovo ovlivnění, že nemůže opustit tento dům. To tu s ním má být pod jednou střechou a snášet všechny jeho vrtochy? To tu má být pokaždé, když si sem přivede nějakou cizí ženu, se kterou se vyspí, pošle ji domů a další den se vrátí s nějakou jinou? Bude tu jako ve vězení. Copak tohle už nezažila? Copak nestačilo to, že byla několik let uvězněná u Bena? A většinu času sice mohla ven z domu, ale jen do Lycea a zpět a někdy ani to ne, někdy ji zablokoval přístup ven svými kouzly a ona byla uvězněná mezi čtyřmi stěnami, až jí z toho nebylo dobře. Kol není Ben, opravdu ne, ale vzhledem k tomu, co spolu v minulosti prožili, se jí tohle zdá teď mnohem, mnohem horší. A co Esther? Doteď nebyla alespoň s Kolem denně, ale teď? Udělá jedno prosté lokační kouzlo, zopakuje ho několikrát za sebou a zjistí, že je stále na Plantáži... a kdo bydlí na Plantáži? Kol.) To nemůžeš... (Špitne. Bylo jí dost dobře jasné, že může a taky to udělal. Byla ovlivněná a navrch ještě musela napsat všem, co by se po ní snad sháněli, že odjela pryč. A nesměla s nikým komunikovat o ničem jiném. Jako by si opravdu dávala dovolenou, kterou si rozhodně ale nevybrala. Že to nedělá rád? Kolikrát ji už ovlivnil? Ani to nebude počítat, protože to bylo tolikrát, že to nebylo zdravé. Byla zaražená, jako by se ještě probírala z transu ovlivnění, ale to, co jí řekl jako poslední, ji z něj hodně rychle probralo. Namíchlo ji to. Všechno ji namíchlo. Myslel si, že je hračka? Že je jeho otrok? Že pro něj udělá všechno, co si zamane a když to neudělá, bude ji ovlivňovat, dokud nebude spokojen? Zrovna v tuhle chvíli ho vážně nesnášela. Hodně prudce ho od sebe odrazila, takže Kol narazil do linky na protější straně. Sama se přemístila k lince, kde stála její ještě zpola naplněná sklenice, vzala ji do ruky a omlátila ji Kolovi o hlavu. Byla vážně rychlá a Kol pod nátlakem té rány zavrávoral. Využila toho k tomu, aby se přemístila ke stolu, urvala od něj jeho dřevěnou nohu, znovu se dostala ke Kolovi a zarazila mu tu nohu hluboko do jeho útrob. A dokonce ještě zabrala tak, že mu nakonec noha stolu projela celým tělem. Vážně si nepamatovala moment, kdy by byla jako upír takhle vytočená a že by tak hodně požívala své upíří schopnosti. Estli někdo kdy pochyboval o tom, že by dokázala být upírem, kdyby viděl tohle, možná by alespoň na chvíli změnil názor.) Nevím, co si o sobě myslíš, Mikaelsone, ale já nejsem ani otrok, ani loutka, ani tvoje štětka pro potěšení, ani nic takového podobného. (Teď je hodně oslabený a ona by toho mohla využít. Zašvidrala pohledem směrem k obýváku. Kolovi muselo dojít, co by teď tak ráda udělala. Chtěla získat tu dýku a vrazit ji do něho znovu. A to by už měla víc času na to, aby vymyslela, jak se z tohohle dostat ven.)

Bylo na ní sakra hodně vidět, jak je z toho všeho zmatená a jak nechápe, co se tady právě děje. Kdo by to taky chápal? Kol po ní vyjel, bylo úplně jasné, co má v plánu, nic jiného snad ani nemohlo připadat v úvahu, samozřejmě, že za tím Gen nic jiného neviděla. Jenže jeho plán dneska není vyspat se s ní. Ani náhodou. Potom, co mu udělala? Copak si myslela, že to půjde tak jednoduše? I když je Kol děvkař, vyspí se s každou na potkání a nikdy mu to nedělá problém, tohle je něco úplně jiného. Kdyby bývala neudělala tohle, kdyby ho nepodrazila a neudělala by jedinou věc, kterou jen tak neodpustí, klidně by v těch příjemných věcech, které se líbily jim oběma, pokračoval, ale vážně to nešlo. Vymyslel si už něco jiného. Něco, co pro ni bude jistě (prozatím) dostačující trest a bude to pro ni i ponižující. Kolovy pomsty byly většinou takové. Je to liška podšitá, chytrý člověk, když jde o takové věci. Je rád, když někdo, kdo mu ublížil, trpí. A nemusí to být jenom smrt. Vlastně něco takového, co udělá Genevieve, bude mnohem zábavnější. Zase ji ovlivnil, tentokrát to je ale mnohem horší než to, že nemůže opustit město. Jestli jí snad vadilo a připadalo strašné, že nemůže jet nikam na výlet, tohle pro ni bude utrpení. Muset zůstat v jednom baráku s někým, kdo si s ní takhle pohrál, to asi nebude zrovna procházka růžovou zahradou. A ani neví, na jak dlouho to bude. Dny? Týdny? Měsíce? Všechno bude jen záležet na tom, jak s ním bude spolupracovat a jak se k němu bude chovat. Pokud proti němu bude plánovat zase nějaké podrazy, tak už nebude tak shovívavý jako dneska. Už z toho nevyvázne takhle lehce, tak hodný Kol zase není. "Vlastně jo, můžu Genevieve. Právě jsem to udělal," ušklíbne se na ni. Mohla na něm vidět, že se náramně baví. Je pro něj něco skvělého vidět ten její překvapený výraz, když skončilo to, co tak moc chtěla. A jak mu kolikrát říkala, že s ním nechce nic mít a ať ji nechá napokoji? Dneska sice trošku odmlouvala, ale byla v sedmém nebi. Škoda, že ji nedopřál i to ostatní, to by teprve poznala, co to znamená něco si pořádně užít. To, co řekl s tím ovlivněním myslel vážně, fakt mu nedělá nějakou velkou radost, že ji musí pořád ovlivňovat. Raději všeho dosáhne poctivě. Copak ji ovlivnil, aby se s ním vyspala? Ne. Dosáhl toho poctivě? Ano. Skoro. Ale tohle bylo nezbytné. Kdyby to neudělal, ona by zmizela hned, jak by jí k tomu dal příležitost. A okamžitě by běžela někomu říct, co se tady stalo. A to on vážně nechce a ani to nepotřebuje. Překazilo by mu to plány.
Poté řekl něco, co si měl asi nechat pro sebe. Prý že bude určitě v posteli dobrá, že se to pozná i takhle. Ale nelhal, myslel to upřímně. Je to divoška, má krásné tělo a rozhodně za svůj život nasbírala zkušeností až až. Mohla by být i vynalézavá. Kdo ví, co v posteli dokáže. Tyhle jeho řeči ji fakt hodně namíchly a zdá se, že už jí došla trpělivost. Asi z něj byla už moc rozdivočená a potřebovala si tu energii, kterou si nastřádala, někde vybít, když už to nebude s ním v jeho posteli. Hodně silně do něj vrazí a Kol to nečeká, takže odlítne opravdu hodně daleko a zády narazí až na hranu linky. A že to docela zabolelo, protože dostat ránu přesně do zad, to není nic příjemného a člověka to vykolejí. Zvlášť, když na to není připravený. Ani se nestačil vzpamatovat a už u něj byla s naplněnou sklenicí vody, která se mu rozbila o hlavu. Po čele mu začaly stékat malé kapičky krve a ve vlasech mu čouhalo i pár střepů, které tam zůstaly. Už se snaží nějak reagovat, snaží se zpozorovat, co má v plánu teď, ale těmi jejími nečekanými výpady je úplně ochromený a nějak se nemůže srovnat a přimět svoje tělo k tomu, aby se bránilo. Asi ještě není úplně v pořádku kvůli té dýce. Vždyť na hrudi má ještě pořád dost ošklivou ránu, která se mu nestačila zatím úplně zahojit. Jakmile vidí, že se proti němu řítí s nohou od stolu, dřevěnou samozřejmě, snaží se rychle uhnout, ale ani to se mu nepodaří. Nohu zabodne hluboko do jeho těla a ještě více ji do něj zatlačila, takže teď byla skrz na skrz. Dobrá, tak v tomhle souboji měla zatím navrch, ale Kol nemůže dopustit, aby to tak bylo pořád. Neunikl mu ani bolestný výkřik, když do něj nohu zarazila, protože to velmi, velmi bolelo. "Děvko," zavrčí na ni tohle nepěkné slůvko a chytne si nohu, která mu trčela odněkud z břicha oběma rukama. Ještě předtím, než ji vyndá, si ji ale poslechne. "Ne, ty jsi jenom moje hračka, se kterou si už dlouho hraju a ty to nevidíš," doslova se jí vysmívá do obličeje, i když teď není v pozici, kdy by na to měl zrovna čas. Jeho výraz ve tváři ale úplně ztvrdl, když mu došlo, co chce udělat ta ženská teď. Opravdu na něj chce tu dýku použít znova? Teď už by to mohlo vyjít, je dost oslabený... Ne. Nemůže to dovolit, prostě nemůže. Jeho taková podřadná mrcha neporazí. Znovu se pevně chytne za ten kus, co mu trčí z těla a co nejrychleji, aby to bolelo co nejméně, to ze sebe vytáhne. A rozhodně to není zrovna dvakrát tiché, musel si u toho nějak ulevit, bolest to byla velká. Noha spadne na zem a on na chvíli zůstane opřený o linku, protože potřebuje, aby se mu rána aspoň trochu zahojila, což je za chvilku. Znovu kus dřeva zvedne a o svoje koleno ho rozlomí na několik kousků, menších třísek. A poté se vydá do obýváku, kam už Genevieve dávno zamířila. Je na něm vidět, jak zase zuří. Opět ho dohnala k nepříčetnosti a měla by se obávat, jak to s ní dopadne teď. Uvidí ji, jak se sklání po dýku a okamžitě po ní mrskne několik třísek najednou. Byl by v tom čert, aby ji nějaká nezasáhla.

(Pokud si myslel, že mu všechno jenom odkývá a dá mu pokoj, tak se opravdu velice spletl. Možná, že si to tím akorát zhoršuje, ale to ji v tuhle chvíli nezajímá. Kol si s ní zahrával, jak se mu zachtělo a ona s tím rozhodně nesouhlasila, nelíbilo se jí to a tak dávala najevo svůj názor nad tím, co právě udělal. Ano, bylo to možná trochu víc agresivní, ale pokud čekal, že stáhne ocas a půjde si zalézt někde do kouta v domě, tak to se opravdu hodně spletl. Ona dokáže taky překvapit, když chce. Kol si mohl myslet, že to možná vzdala, že to už nemá cenu, ale ona na něj zaútočí, a to docela dost hrubě. Nemazala se s tím. Byla rozzuřená na nejvyšší míru a jestli tohohle člověka milovala? No, řekněme, že v tenhle okamžik jí to bylo úplně jedno. Tak nějak na to pozapomněla, protože jestli něco opravdu nenáviděla, tak když se jí někdo montuje do života a nakládá s ním, jako by mu patřil, jako by si s ní mohl dělat, co chtěl. A to teď právě Kol udělal. Ale ona už se takhle nechce nikdy víc cítit. A dává to tak jasně najevo. Myslel si Kol, že tímhle snad vyhrál? Ne, tohle ještě neskončilo. Možná, že se nedokáže jen tak dostat z tohohle domu, ale něco by vymyslet mohla. Nějak obejít to ovlivnění ohledně těch zpráv ostatním. Někdo by přišel a nějakým způsobem by musel Kola donutit, aby své ovlivnění vzal zpět. Ale k tomu bude potřebovat Kola opravdu zneškodnit alespoň na nějakou dobu. Dřevěný stůl pro ni byl jasnou volbou, kterou se rozhodla využít poté, co mu o hlavu rozbila skleničku s vodou. Věděla, že tohle se mu rozhodně líbit nebude a hlavně, bude ho to i bolet. A jí to teď bylo jedno. Možná byla i ráda, že ho to bude bolet. Až tak moc byla ponížená a zklamaná a ublížená. Jen ať si to hezky vyžere. Jeho nadávka ji nijak nevzrušovala. Takových už slyšela. Bolelo ho to, to bylo jasné a potřeboval si ulevit. Sprostá slova v tomto případě byla něco, co v těchto situacích bylo celkem dost běžné. Něco tě bolí, zanadávej si. Ona mu způsobila bolest, tak jeho nadávky šly na její účet. Ona se do něj pustila ale kvůli jiné věci. Tedy sdělila mu, že rozhodně není jeho hej počkej a nemíní jí být ani do budoucna. I když on si ji ke všemu ovlivní, to je jasné. I když je tu naděje, že by to tak nemuselo být. Mohla by se dostat k té Tundeho dýce a použít ji na něj. Znovu. Byl dost zesláblý na to, aby v něm ta dýka teď vydržela... a možná, že by v něm vydržela dlouhou dobu, protože je raněný a nemá dostatek sil. Podívala se směrem do obýváku a pak na Kola. Ten se v tu chvíli také podíval na ni, takže mu jistě bylo jasné, co si teď pro něj přichystá. Ona a jeho hračka? Ne. Byla už hračkou Bena a Kol ji do aleluja ovládat nebude. Přemístila se do obýváku a nevnímala to, co se děje v kuchyni. Tedy vnímala, ale teď chtěla prostě popadnout tu dýku a co nejrychleji se s ní vrátit, aby ji do něj zarazila. Jenomže Kol byl přeci jenom rychlejší, než si myslela, že teď bude. Když si asi uvědomil, na co se Gen chystá, tak si - bolest, nebolest - hodně rychle vytáhl nohu od stolu ze své dutiny břišní a jak se přijít do obýváku, kde po ní hodil třísky, které si udělal z dřeva, které měl ještě před chvílí v sobě. Vzhlédla, v ruce měla dýku, ale bohužel se nestačila dostat ke Kolovi, protože dvě třísky, které po ní hodil, byly úspěšné. Jedna jí proťala skrz naskrz ruku, ve které dýku držela, takže ji samozřejmě instinktivně pustila, protože to byla ohromná bolest. Druhá se jí zapíchla do boku. Obojí bylo velice bolestivé a ona samozřejmě nemohla jinak, než si též zakřičet bolestí. Teď se ale jednalo o všem a ona si nemohla dovolit si to dřevo ze svého těla vytahovat. Potřebovala tu dýku. Natáhla se po ní, ale to Kol taky, takže se dostali znovu do křížku. Skočila po něm, nevnímajíc ještě větší bolest, kterou způsobila tříska v boku, která se tím nárazem na Kola zabodla ještě hlouběji do jejího těla. Vytáhla si třísku z ruky, která si tím velmi ulevila a zarazila ji Kolovi do ramene. Neměla ale tak velkou sílu, protože její ruka nebyla ještě dostatečně vyléčená. Rozhodně to muselo ale Kola zabolet. Jenomže než se nadála, jeho ruka si našla tu třísku, která už takhle byla zaražená dost hluboko v boku. Kol zatlačil a tříska, která nebyla zase tak malá, jí zajela do těla až po konec. Čouhal z ní už jen opravdu malý kousek. Zalapala po dechu a zařvala. Byla to neskutečná bolest a ona se díky tomu svalila na zem pryč z Kola, chytala se za bok a skuhrala. Pak si ale snažila tu třísku vytáhnout. Nešlo to moc dobře.)

Vůbec, ale vůbec nepočítal s tím, že by ji mohlo napadnout něco takového, jako použít na něj tu dýku znovu. Copak neviděla, co tím způsobila? A nejen jemu, ale i sobě. Kdyby to bývala neudělala, nic z toho se stát nemuselo. V klidu by se pobavili o dýce, ona by mu ji dala, pak by to na ni možná zase zkoušel, užili by si to spolu... Žádná hádka, žádné ovlivňování, prostě pohoda, klídek. Ale ona ne. Asi potřebovala pro svůj život nějaké vzrušení takového rázu. Jakmile si uvědomil, že se chystá jít pro dýku, že ji to napadlo možná už dřív, vezme v sobě ten zbytek sil, co v sobě ještě měl, a vytáhl ze sebe nohu od stolu. A že to zatraceně hodně bolelo, protože ta noha byla celkem tlustá a bylo to pravé dřevo, žádná umělina. A taky že mu poté zůstala v břiše dost velká díra, která se ale, díkybohu, začala hned hojit. Sice to nebylo nejrychlejší hojení, ale za chvíli už se to dalo snést a Kol věděl, že za nějakou dobu to bude úplně uzdravené. Musel si rychle někde sehnat nějakou zbraň a vlastně použil tu její, kterou použila na něj. Nohu od stolu si rozlámal na několik velmi ostrých kusů a vydal se do obýváku. Tam už stála Genevieve s dýkou v ruce a Kol neváhal ani minutu - mrsknul po ní několik těch dřevěných třísek a jenom doufal, že se jim nevyhne. Asi to tak úplně nečekala, protože ji zasáhly dvě - jedna do ramene a druhá do boku. "Zásah," řekne s úšklebkem na rtech a okamžitě se vydá k ní, protože chce tu dýku, kterou upustila. Chce mít to jediné, co ho tady dneska ohrožuje, u sebe a pod kontrolou. A ještě si rozmyslí, jestli chce spolupracovat s touhle ženskou. Jestli si myslela, že tamto, jak jí dal naději, že se s ní vyspí, jak si s ní hrál, byl nějaký trest, tak to se mýlila... Doufal, že ji ty třísky odstaví na delší dobu a že si tak bude moci vzít dýku bez problémů, ale ne. Ta ženská je sakra vytrvalá. Nelíbilo se jí, že po ní vůbec natahuje ruku, takže po něm skočila a povalila ho na zem. On si ani nevšiml, že díky tomu nárazu jak na něj skočila, si třísku, kterou měla v boku, zarazila ještě hlouběji. On chvíli zůstal ležet na zemi a Gen si stačila vytáhnout třísku z ruky a využila toho, že ležel na zemi, trošku ochromený. Vrazila mu třísku do ramene a Kol se neubránil bolestnému výkřiku. Už ho to začínalo vážně, ale vážně hodně štvát. Mohla na něm vidět, jak je rozzuřený, ostatně to stejné může vidět i on na ní. Konečně si všiml té dost zaražené třísky v jejím boku. A využil toho. Třísku jí tam zarazil obrovskou silou, že skoro nebyl vidět její konec, muselo to hodně bolet. A díky tomu ji odstavil a vypadá to, že na dost dlouhou dobu. Má čas se zvednout a dojít si pro Tundeho dýku. Konečně ji má ve svých rukách a z její strany už mu nehrozí sebemenší nebezpečí. Došel zase až k ní, zmítala se na zemi bolestí a snažila se třísku vytáhnout. Sehne se k ní. Vlastně si dokonce jednou nohou klekne na její břicho. Možná, že v těch místech mohla mít tu třísku, takže ji to mohlo fakt dost bolet. Sehne se až k jejímu obličeji a dýku jí přiloží ke krku. "Varuju tě, a to naposledy, Genevieve. Ještě jednou se o něco takovýho pokusíš a nevyvázneš z toho živá. Protože jak vidíš, já neprohrávám," ušklíbne se na ni a trošku ji řízne do krku. A tím nekončí. Od krku jí nožem jede až na rameno, kde má jedno ramínko od šatů, které tak přeřízne. "To druhý radši nechám, přece mi tu nebudeš běhat nahá," pousměje se na ni. Nejen, že ji způsobuje velkou fyzickou bolest, ale teď určitě i psychickou. Zase ji ponižuje. "A teď půjdeme," zvedne se z ní, ale to taky nedělá zrovna jemně. Schválně přenese velkou část své váhy na nohu, kterou na ní klečel. Poté dýku položí na stolek, který je jen pár kroků od něj a Gen zvedne ze země. Není to nijak extra jemné, ale ani se nesnaží být moc hrubý. Má za to, že ji toho dneska bolí už dost. Vydá se s ní dolů po schodech do sklepa. Ano, do sklepa. Ať to má se vším všudy. Jako v amerických filmech! Je tam ještě jedna stará matrace, asi od té doby, co tam byla zavřená Alisea a dokonce tam jsou i nějaké řetězy, ale na to už kašle. Prostě ji jen hodí na matraci a ještě před tím, než odejde, se na ni otočí a podívá se jí do obličeje. "A nemysli si, že tímhle jsme skončili, zlato." To je to poslední, co jí dneska řekne a odejde. Nahoře se dojde osprchovat, ošetří si všechny rány tak, že z nich vyndá třísky, ještě zkontroluje, jak se mu hojí rána po dýce... Rozhodne se ale, že dneska už nikam nepůjde. Sice by mu více prospěla čerstvá krev, ale vystačí si i s tou z pytlíku. Několik pytlíků si vezme k sobě do ložnice a ještě než jde spát, tak je všechny vypije. Hned se cítí o něco líp a před spaním přemýšlí, jak to nakonec s Genevieve vyřeší.

(Válela se na zemi a skučela bolestí, protože třísku měla opravdu zaraženou dost hluboko v těle a nemohla se kvůli tomu dost dobře hýbat, protože každý její pohyb provázela silná bolest a křeče. Zřejmě to odnesly i nějaké její vnitřní orgány, ale ty se budou moci zotavit teprve, až si ten kus dřeva ze svého těla sundá. Všude kolem jejího těla byla krev. Nebyl to zrovna čistý souboj, co se skvrn od krve týkalo. Měla už kluzké ruce od své krve, jak se snažila vytáhnout si ten zatracený kolík z těla. Nešlo jí to. Bylo to horší a horší a ona se víc a víc vysilovala. Kol si v klidu došel pro Tundeho dýku, i když byl taky dost zřízený, ovšem ne tolik jako ona. Vedle sebe zaznamenala stín, takže vzhlédla nahoru. Byla celá splavená. Pot jí stékal po čele. Jak pak by ne. Dalo jí to všechno zabrat a ta tříska je stejně stále v ní. Kol se teď nad ní skláněl a v ruce měl tu dýku. Co udělá teď? Zabodne ji do ní jako svou pomstu? Nechá ji, aby si vychutnala ještě mnohem větší bolest, která ale neskončí do doby, než z ní, znovu hodně bolestivě, tu dýku prostě vyrve? Mohl by to udělat, mohl by jí do jejích útrob tu dýku vrazit, nechat jí tam i tu třísku a pak prostě stát nad jejím tělem a vysmívat se jí. Klekl si jí jednou nohou na břicho a ještě tak víc přitlačil tu třísku. Vykřikla bolestí, protože Kol rozhodně nešetřil na síle svého zakleknutí a třísku to tlačilo akorát ještě víc do živého masa. Zřejmě si to Kol ale všechno užíval a vychutnával. Začne dýchat skrz zaťaté zuby. Její nádechy a výdechy jsou dost hlasité a ona zároveň začne trochu červenat. Bože, ta bolest. Sehnul se až k jejímu obličeji a přiložil dýku na její hrdlo. Sjela svým pohledem na její čepel, dokud ovšem Kol nezačal mluvit, protože to se vrátila svýma očima zase zpět na něj. Nemá ani sílu mu něco odpovídat. Navíc, kdyby začala mluvit, jen víc by tím rozdráždila svou ránu, která se jí bohužel nemohla hojit, protože předmět, který tam díky Kolovi uvízl, nebyl stále vytažen. Sice nemluvila, ale alespoň mu plivla do tváře. To ho samozřejmě mohlo naštvat. Ale jeho výraz už ovšem nevnímala, protože Kol jí začal řezat od krku až k jejímu rameni. Vytryskly jí slzy a zavřela oči. Sténala. Tenhle magický předmět byl opravdu vytvořen jen proto, aby způsoboval utrpení. A stačilo osobu jen maličko „poškrábat“ čepelí. Přeťal jí ramínko od šatů a měl tu svou oplzlou poznámku. Chtělo se jí řvát jako na lesy a zároveň plakat, až by nabrečela celý rybník. Jak moc ji tu teď ponižoval. Za jiných okolností by si možná řekla, že o tom ani neví, ale teď Kol Mikaelson moc dobře věděl, co dělá. Všechno dělal schválně a věděl, jak hloupě, pokořeně a poníženě se teď bude cítit. Ale nerozpláče se před ním. Neudělá mu tu službu a radost. Jakmile řekl, že půjdou, tak z ní začal vstávat, ale váhu přenášel naschvál pořádně na tu nohu, kterou na ní klečel. Bublala bolestí, ale už ani neměla sílu na to, aby snad zakřičela. Došla jí všechna slova i všechen křik. Zvedl ji ze země. Nebylo to zrovna jemné, ale nedalo se říct, že by jí tím snad měl vyškubnout ruku. Vlastně se ani nemusel moc snažit ji pevně držet, protože ona byla už dost malátná a vysílená. Vlastně se divila, že se ještě udržela na nohou, že tam nepadla na zem a nepohla se dál. Nejspíš to bylo prostě setrvačností. Bok a všechny útroby ji bolely při každém kroku, ale ona to už ani nevnímala, protože ta bolest ji otupila. Mířil s ní po schodech dolů do sklepa. Takže sklep? No paráda. U Bena to byla půda, u Kola to bude sklep. To je vážně úžasné. Praštil s ní na starou matraci, která v tom sklepě byla a nezapomněl na poznámku, že tohle rozhodně není konec. Dívala se na něj, ale nejradši by, aby ho už na očích prostě neměla. To se jí zanedlouho splnilo. Zavřel za ní bezpečnostní dveře, které sloužili zřejmě pro to, aby věznění upíři neutekli, i když ona by v tomhle stavu asi jen těžko chodila po domě. Práskla sebou na matraci a snažila se odpočívat. Moc dobře to nešlo. Ta tříska stále byla v ní, ale ona byla zároveň hodně vysílená na to, aby ji ze sebe dostala. Na druhou stranu, pokud ji ze sebe nedostane, stejně nezesílí. Potřebovala by asi tak kontejner krve, ale bylo jí jasné, že od Kola se toho nedočká. A tak si prostě milimetr po milimetru vytahovala třísku. Šíleně to bolelo a ona se rozplakala a tiše skuhrala. Teď už tu Kol není, teď už může. Jak ho může milovat? A milovala ho ještě vůbec? Milovala Kola z minulosti, ale toho současného? Toho spíše nenávidí. Chce zpět starého Kola. Toho jejího Kola. Jak jen teď proklíná Esther. Utápěla se ve svých myšlenkách a zároveň si vytahovala velkou třísku. Když ji konečně vytáhla tak, že ji mohla uchopit, jedním trhnutím ji vytáhla z těla ven. A pak omdlela vyčerpáním.)

Jsou to již dva dny, kdy naposledy videl Genevieve. Vlastne ji mohl videt kdykoliv chtel, ale jemu se nechtelo Mozna to bylo krute, ale ani jednou se za ni nebyl podivat kvuli tomu, jak ji je. Kdyz ji do sklepa zavrel, nevypadala zrovna nejlip, mela v boku zarazenou ne zrovna malou trisku, na krku mela skrabance od Tundeho dyky... No jako rozhodne ji Kol nesetril. Mohl ji donest alespon trosku krve, ale ne. Rikal si, ze si to nezaslouzi, ze by mela trpet kvuli tomu, co udelala. Ackoli by si to dokazal pripustit, ublizila mu, a to dost. Vlastne si to nikdy moc nepripousti a nepremysli nad tim, jak mu vsechny ty zrady, ktere maji neco spolecneho s dykami, ublizuji. Je to jenom nekde v jeho vnitru, ani on sam to nevidi. A pokud to muze videt nekdo jiny, tak ho musi ten dotycny opravdu hodne dobre znat, aby na nem poznal, ze ho takove veci trapi.
Dneska vecer mu to ale uz nedalo a kdyz uz byl rozhodnuty, ze si zase zajde nekam do baru a poradne si uzije s nejakou zenou, proste to u dveri otocil a vydal se do kuchyne. Doslo mu, ze asi ted nebude moc plna sily a ze by nejakou potrebovala, protoze uz ted by se tam z nedostatku krve mohla valet totalne vycerpana nebo klidne polomrtva. A on vazne nepotrebuje, aby mu umrela, protoze to ona mu bude pomahat s dykou. Sice by si mohl najit nekoho jineho, ale to by zase bylo vic prace s ovlivnovanim a tak. A taky by mohly nastat problemy. Ktere u Genevieve snad uz po tomhle vsem nenastanou. Varoval ji, aby uz nic takoveho nedelala, protoze jeho trpelivost taky neni neomezena. Vlastne se divi, ze jeho trpelivost mu vcera jeste uplne nedosla. Kez by jen vedel, ze za to nemuzou zadne duvody, ktere si mysli, ze za to muzou. Kez by vedel, ze za to muze neco uvnitr nej. Neco malo, co ani Esther nedokazala odstranit. Ano, porad tam je neco, nedokazu rict co, co mu brani v tom, aby ji ublizil. Tedy... aby ji zabil. Neco uvnitr nej o ni proste nedokaze prijit, protoze vi, ze ji potrebuje a ze ji miluje. Jen je potreba, aby se tohle neco znovu dostalo na povrch. I kdyz... Jak na tom bude Kol, jestli si na ni vzpomene a potom si uvedomi, co vsechno strasneho ji udelal?
V kuchyne vzal tri pytliky s krvi a pote se vydal po schodech do sklepa. Pokud byla pri vedomi, mohla ho slyset, protoze se nesnazil byt nejak moc tichy. Otevrel velke odolne dvere, ktere snad ani nemusel predtim zavirat, kdyz ji videl, jak vypada. Vazne vypada hrozne. Vycerpana, slaba... "Vstavacka!" rekne dost nahlas, aby ji alespon tak nejak probral. Potom si klekne blizko ni a zamava ji pred oblicejem sackem s krvi. "Das si?" podiva se na ni a usklibne se. Pote uz ji ale sacek bez vetsich kecu poda, aby se mohla napit.

(Dva dny se ten vsivak vubec neukazal. Zrejme ji chtel vytrestat jeste vic za to vsechno, co se odehralo. Kol Mikaelson proste neumel prohravat, ale neumel prijimat ani veci s vetsim klidem. No, neprohral. Zase to pronela ona, i kdyz musi rict, ze Kolovi zavarila a mozna na chvili otrasla jeho sebevedlmim, protoze tohle vsechno od ni Kol jiste necekal. Byla jen maly krucek od toho, aby ho porazila. Umela ho prekvapit. Podcenil ji. Sice to pro ni nedopadlo zrovna dobre, ale kdyby nemela zarazenou tu trisku v boku, troufa si rict, ze by Kol skoncil na podlaze a dyka v nem. Ona by pak nejak uz vyresila tu dalsi situaci. Bohuzel ji stesti v poslednich chvilich nepralo a byla to ona, kdo skoncil nakonec v bezvedomi ve sklepe. Vetsinu casu opravdu prospala, protoze ji to hodne vycerpalo a ona nemela prisun krve. Spravila si alespon to rozriznute raminko. Tedy svazala konce dohromady a saty ji uz aspon nepadaly, i kdyz uz na ni nevypadaly tak prirozene, protoze jedna strana satu byla az moc upnuta nahore. To bylo ale to posledni, co by ted resila. Saty mela prosakle vlastni krvi a vubec byla cela zamazana od krve, ale nemohla se ani umyt a nemela se do ceho prevleknout. To ji ted ale netrapilo, protoze ted stejne ze vseho nejvic proste jen lezela. Nekdy, kdyz nemohla usnout, protoze tohle zrovna nebylo to nejpohodlnejsi misto, premyslela. Premyslela o tom, jak rychle se ji zase prevratil zivot naruby a ze ta, ktera je za to zodpovedna, si je stale nazivu a sprada dal svoje podle plany, aby mohla vsem nicit zivoty. Ale ona ted nemohla resit ani Esther, protoze pro ni ted bylo aktualni, jak se dostat z tehle slamastyky. Zrejme bude muset byt poslusna holcicka a Kolovi ve vsem vyhovet, aby odsud mohla vypadnout co nejdriv. Alespon doufala, ze ji Kol propusti, az uzna za vhodne, ze si se vsim jiz poradi sam. Netusila ale, jak dlouho to bude trvat, coz na tom bylo to nejhorsi. Prave spala a i kdyz Kol nesel do sklepa zrovna nejtiseji, neprobralo ji to. Byla tak vycerpana, ze tohle proste nevnimala. Dvere se otevrely a Kol vesel dovnitr. A pak dost hlasite oznamil, ze ma vstavat. Skubla sebou a otevrela oci. Takze se konecne uracil prijit.) Jak nezne probuzeni. (Procedila zeslable mezi zuby. Vsechny jeji pohyby byly pomale, takze nez se naprimila, tak Kol byl uz u ni a maval ji pytlikem s krvi pred ocima. Jestli si da? Samozrejme. Pokud to tedy nebyl zpusob, jak ji zase provokovat a krev ji nakonec nedat. To se ale nestalo a ona tak popadla sacek, ktery ji podal, nacnula ho a cely ho hladove vypila na jeden zatah. Citila se lepe, ale potrebovala by vic.) Hmmm, skupina A, moje oblibena. To je od tebe vazne pekne. (Rekla ponekud jizlive a podivala se na nej.) Ty dalsi sacky mas nekomu na transfuzi, nebo jsou taky pro me? Vazne by mi bodly. (Podotkla a podivala se na nej.)

Prekvapilo ho, ze ji ani jeho hlasite kroky po schodech neprobudily. No, prece ji nemuze nechat spat, takze jakmile do sklepa vstoupi a otevre dvere, ktere ani nejdou otevrit tise, dost nahlas ji rekne, aby vstavala. A ted konecne uslysi, super. Urcite ho nevidela rada a tomu se on nedivi. Nechova se k ni zrovna nejlip, ale zaslouzila si to. Nemela se k nemu chovat tak, jak se zachovala. Pro priste si uz bude pamatovat, ze zradit a nastvat Kola Mikaelsona se nevyplaci, protoze to neni zadny hej nebo pockej. "Mohlo to byt i neznejsi," usklibne se a ona nemuze asi presne vedet, jak to mysli, protoze by se to dalo vylozit ruznymi zpusoby. Mohl to myslet tak, ze kdyby treba neprisla s umyslem ho zabit, mohli se dneska probouzet vedle sebe v posteli po krasne noci. A nebo to mohl myslet i ironicky, ze to probuzeni mohlo byt mnohem, mnohem horsi. Je dost vycerpana a i pomala, takze nez se vubec staci zvednout, Kol uz je u ni, kleci blizko ni a mava ji sackem s krvi pred ocima. Urcite musi mit neskutecnou zizen a hlad. Jaky upir by po dvou dnech, kdy je takhle vycerpany, hlad nemel? Dokonce i Puvodni by po tom sacku smatnul stejne tak rychle jako ona, kdyz ji ho podal. A stejne rychle by ho vypil. Sice uz v sobe ma. Kdyz mu rekne, jak je to od nej mile, ze ma zrovna krevni skupinu A, sladce se na ni usmeje. "To vis, o hosty se clovek musi starat hezky." Ze by dalsi ironie? Protoze Kol se o ni rozhodne hezky nestaral. Ale mozna to je znameni toho, ze zacne, kdo vi. No, rozhodne ji tu nemuze drzet porad, tady ve sklepe. Ale to, aby ji pustil, nebude zadarmo. Musi se zacit chovat trosku sluseji, protoze takhle to fakt nepujde. "Ne, ty jsou pro me, dneska jsem jeste nemel," rekne a usklibne se na ni. Sedne si kousek od ni na matraci, opre se o zed a snazi se udelat si pohodli, i kdyz to moc dobre nejde. Jeden pytlik si vezme a druhy polozi vedle sebe. Nacne si ho a zacne pit. "Aha, asi by sis dala taky, vid?" podiva se na ni tazave a hodi po ni i ten druhy, co byl doted polozeny vedle nej. "Chytej," rekne jeste. Je zvedav, zda ho chyti, protoze pred chvili to nevypadalo, ze by mela nejak extra rychle reflexy. Ale treba ji podcenuje a ona se vybicuje k nadlidskemu, v tomhle pripade k nadupirskemu, vykonu a sacek chyti a ten se nerozmlati o zed za ni.

(Při jeho poznámce, že to probuzení mohlo být i něžnější, se uchechtla. Bylo to sice sotva slyšet kvůli tomu, jak zesláblá byla, ale Kol byl upír, ti slyšeli někdy opravdu všechno. Upíří sluch se dal považovat za výhodu, hodně velkou výhodu. Ale v některých situacích si nemyslela, že slyšet naprosto všechno je zase až tak velká výhra. Něžnější probuzení by se dalo vyložit několika způsoby, ale ona by teď nejraději ještě spala, takže se moc nepídila po tom, jak to vlastně Kol myslel. Jasná byla jedna věc, končí jí období klidu. Tedy ne, že by to bylo nějak dobrovolné období, vlastně ani nemohla dělat nic jiného, než že by odpočívala, protože tak nějak na nic víc neměla sílu. Ale teď tu byl Kol, který ji bude provokovat svými poznámkami, bude se jí vysmívat a nad rámec toho všeho po ní ještě bude chtít, aby mu sloužila ve věcech, které po ní bude vyžadovat. Pomoc, tedy pomoc, nařízená práce spíše, s dýkou je jasná, ale nebylo vyloučeno, že toho po ní bude chtít mnohem víc. A k tomu všemu bude muset snášet jeho vrtochy a taky ženy, které si sem jistě bude vodit. Teď zrovna v tuhle chvíli jí to bylo všechno jedno, ale pak? Až ten okamžik přijde, ví, že ji to bude opravdu zraňovat a že pro ni nebude vůbec lehké to vydržet a přetrpět. Jenomže kdyby klesala takhle na mysli už teď a upadla do deprese, tak by si rozhodně ničím nepomohla. I když na tyhle stavy ani tak moc nemyslí, pro ni by bylo teď mnohem lepší, kdyby jí Kol přinesl alespoň krev, když už tu je. A naštěstí byla její přání vyslyšena, protože Kol opravdu přišel s pytlíkem krve až před ni a začal jí jím mávat před obličejem. Možná, že ho nakonec přesvědčil její otrávený výraz, který po něm hodila, když ji takhle provokoval, možná, že uznal, že to není zas až tak vtipné, každopádně nakonec jí ten pytlík normálně podal a ona si ho mohla v klidu - no, v klidu, pila ho docela dost rychle - vypít. Cítila se teď mnohem lépe. Tedy minimálně byla pryč z nejhoršího, ale rozhodně jí k plné síle ještě několik sáčků s krví chybělo. Ale účinky se opravdu dostavovaly docela rychle, protože alespoň začala chytat nějakou barvu. Nemohla říct, že by se cítila tak, že by mohla skákat a broukat si, ale bylo to mnohem lepší. A možná i tohle je Kolova taktika. Nechat ji oslabenou, aby si nemohla vyskakovat a on měl tak jistotu, že se jemu nic nestane. Možná, že už na něj nebude útočit, ne fyzicky, ale na druhou stranu, drzá byla už od přírody. No, možná ne až tak od přírody, ale byl to jeden z obranných mechanizmů, který se v ní vyvinul. Kol tedy nemohl počítat s tím, že by si snad odpouštěla nějaké poznámky, někdy i urážky na jeho osobu. Trochu zlobit přeci jen musela. Je tady zavřená, je tu držená nedobrovolně a mohly by z toho být velké problémy, Kol nemůže čekat, že bude jako zkrocená klisna. Ani Benovi se ji nepodařilo zkrotit. Neříká, že nebyly doby, kdy byla opravdu v útlumu a dělala vše, co po ní Ben žádal... a i tak to bylo mnohdy špatně, ale vždycky ji něco dokázalo nakopnout tak, že zas a znova vzdorovala. Ještě ji nikdo nikdy úplně nezkrotil. A zřejmě se to ani nikomu nepodaří, protože když už to vypadá, že bude naprosto klidná a poslušná, přijde něco, co tyhle její tendence naprosto změní. Její poznámka mířila na to, jaké skupiny ta krev byla. Měla opravdu ráda A a Kol se zrovna, i když rozhodně nevědomky, prostě trefil. Jeho poznámce, která následovala po ironické pochvale, následoval ironický úšklebek. No jistě, on se o ni stará opravdu perfektně.) Samozřejmě. I v hotelu Four seasons by ti záviděli, jakou péči tady poskytuješ. (Uchechtla se a zakroutila hlavou. Kdyby byla člověk, jistě by ji tu ve sklepě byla dost velká zima, ale tohle ji naštěstí trápit nemuselo. Co ji teď momentálně už začalo trápit víc, že se dva dny nemyla a rozhodně by to potřebovala a že nemá na sebe nic jiného, než tyhle krví zbrocené a trochu potrhané šaty. O tom ramínku ani nemluvě. Nehledě na to, že by si dala ještě další krev. Zeptala se ho, pro koho má ty dva další sáčky, když řekl, že pro sebe, mírně jí zklamáním klesla ramena. No jistě, že ji bude provokovat aspoň takhle. Nejdřív ji namlsá krví, moc dobře ví, že jí jeden sáček nestačí, a pak si tady bude před ní schválně hodovat. Vážně se na něj mlsně dívala, když si dopřával doušky té vynikající krve. Zřejmě to zpozoroval a hned se jí zeptal hraným omluvným tónem, že by jistě chtěla taky. Hodil sáček směrem k ní. Možná si myslel, že ho nechytí, ale když je upír hladový, ačkoliv je zesláblý, touha po krvi ho opravdu pohání. Sáček chytila a načnula si ho též. Tenhle si vychutnávala již více než ten první. Seděli tam vedle sebe, i když úctyhodně daleko, protože ani jeden se zřejmě k tomu druhému nechtěl přiblížit. Ona ale musela stále myslet na tu sprchu a čisté obleční.) Takže, já si půjdu dát sprchu, co říkáš? Přece ti tu neprovoním celou plantáž, protože to se přesně stane, pokud budu vypadat takhle ještě delší dobu. (Podívala se na sebe.) A nějaké to čisté oblečení by nebylo? (Sjela ho tázavým pohledem.) Víš, skočila bych si pro něj k sobě domů, ale to jaksi nemůžu. (Její tón zněl docela naštvaně, protože je jasné, že ta situace se jí vůbec nelíbí.)

Gennie se zmínila o tom, že její nejoblíbenější krevní skupina je A. To Kol samozřejmě nevěděl a byla jen velká náhoda, že v lednici měl sáčky právě s touhle krví. Vlastně si vždycky bere krev úplně náhodně, jemu je upřímně jedno, jaká krevní skupina to je. Krev jako krev. Docela ironicky jí odpověděl, že se o hosty člověk musí pěkně starat, což v tomhle případě musela být fakt ironie. Proč? Genevieve je úplně domlácená, leží ve sklepě už několik dní a za celou dobu se na ni Kol nebyl podívat, aby jí donesl krev nebo třeba čisté oblečení. Na její poznámku o tom hotelu Four Seasons nic neříká, jenom se pousměje. Neví, co tím měla na mysli a taky neví, co by jí na to snad mohl říct. Měl s sebou tři sáčky, jeden jí už dal a dávno ho měla v sobě, takže zbývaly už jenom dva. A Kol věděl, že Genevieve bude mít mnohem, mnohem větší hlad. Ale to by nebyl on, aby se nerozhodl ji ještě chvíli provokovat. Viděl na ní její zklamání, když jí oznámil, že to je krev pro něj, protože dneska ještě neměl ani kapku. Ve skutečnosti si už dal do nosu už ráno díky svojí noční návštěvě, ale to ona neví a ani to vědět nemusí. Sedl si kousek vedle ní na matračku a začal pít z toho jednoho sáčku. A rozhodl se, že ji bude provokovat dál, takže se jí potom zeptal jako úplný debil, jestli by si dala taky. Hodil sáček tím směrem, kde byla ona a bylo jen na ní, zda ho chytí a nebo ne. Sice byla dost oslabená, ale přece jenom - upír, který má šílený hlad. To by si snad nenechala krev proklouznout mezi prsty, nebo snad ano? On dopíjí svůj pytlík s krví a ona zase ten, který po ní před chvílí hodiil a ona ho chytila. Už ani tolik nehltá, zdá se, že pro teď jí to stačí. Pobaveně a udiveně se na ni podívá, když si začne plánovat všechno, co chce udělat. Ta holka si fakt hodně věří. Kol je sebevědomý, ale u ní to s tím sebevědomím taky nebude zas tak špatné... "Máš pravdu, ty mi takhle neprovoníš plantáž, když zůstaneš celou dobu tady. To mi provoníš akorát sklep. A ten už stejně líp vonět nemůže," ušklíbne se, hodí prázdný pytlík někam vedle sebe do rohu a vstane. Popravdě už přemýšlel nad tím, že by ji asi měl pustit, aby se umyla a oblékla do něčeho jiného, taky neměl v plánu ji ve sklepě držet nějak moc dlouho. Potřebuje její pomoc. "Když ti řeknu, že nebylo, sundáš ze sebe ty šaty a budeš tu běhat bez nich?" podívá se na ni s pobaveným úšklebkem na rtech a přejde až ke dveřím. Počká si na nějakou její reakci, protože je zvědavý, jak potom všem bude reagovat na takovéhle jeho řeči. "Pro nějaký oblečení si můžeš skočit do pokoje Rebeky. Doufej, že tam něco nechala, když se balila zase jinam... A taky doufej, že tam bude něco normálního, protože moje sestra dokáže být někdy dost extravagantní, zvlášť co se šatníku týče." Možná to není tak úplně pravda, ale Kolovi to tak někdy připadá. Občas má na sobě normální věci, ale někdy se mu to zdá dost divné. Taky má dost ráda šaty, asi teda, hodněkrát ji v nějakých viděl, takže je dost možný, že tam najde i pár kousků tohohle oblečení. "A teď můžeš jít," pobídne jí a otevře dveře. Ještě než ji ale pustí ven, řekne ještě něco. "A ještě jedna věc. Jen aby bylo jasno, dýka je ukrytá na velmi bezpečném místě a o nic jiného se být tebou nepokouším, Genevieve," podívá se na ni. Tohle myslel naprosto vážně a je to i cítit z toho, jakým tónem to řekl. Poté odejde ze sklepa do obýváku, kde si zapne svoje hry a hraje. Dneska auta. Ji nechá, aby se umyla, oblékla a všechny takovéhle věci.

(Samozřejmě, že byla sebejistá, pokud se jednalo o to, jak to teď bude dál. Pokud Kol čekal, že se ho ustrašeně bude ptát na to, co smí a nesmí, tak to se hodně spletl. Možná, že tu bitvu před několika dny prohrála, její sebevědomí bylo trochu pochroumané, ale ne natolik, aby se tady z toho složila a nechala Kolovi tak vychutnat si opravdový pocit vítězství. Musel by udělat hodně, opravdu hodně hnusné věci, aby se cítila naprosto poražená. A to se rozhodně nestalo a doufá, že nestane, protože by ji to nejen položilo, ale taky by ji to oddalovalo od Kola. Už takhle na něj byla opravdu dost naštvaná a hned po tom incidentu ho možná i pár hodin vážně nenáviděla, ale vychladla... víceméně. Rozhodně se jí nezamlouvalo, že musí trčet tady, že ji k tomu Kol ovlivnil a ona s tím nemohla nic dělat. Možná jen tak spěchat s tím, aby mu pomohla s tou dýkou, ale i to by nemuselo jít zrovna nejrychleji. A i když jí to Kol nevěřil, to s Esther byla pravda. Tohle mohlo hodně špatně dopadnout, ale tušila, že tím, že by si začala stěžoval a Kola přemlouvat, by si rozhodně nepomohla. Spíš by mu tím rozhodně ještě nahrávala a on by se mohl jen tiše smát, jak ji má v hrsti. Teď ji tu sice vězní, ale ona mu ten pocit nechtěla dát. Vlastně se mínila chovat tak, jako kdyby tu nebyla vězeň, ale byla tu na návštěvě. Na takové návštěvě, kde si děláte co chcete. Rozhodně se nehodlala omezovat, takže nebylo překvapením, když začala o tom, že se půjde osprchovat. Bylo to nasnadě. Vlastně to Kol mohl i tak nějak očekávat, protože byla špinavá od krve, ale taky od špíny tady ze sklepa, protože zde už asi neuklízel někdo hodně dlouho. Cítila se opravdu dost divně, když už se nemohla delší dobu umýt. Podala to Kolovi tedy jako samozřejmost a dodala k tomu ještě poznámku o čistých šatech. Jenomže Kol měl taky svoji odpověď. Její samolibý úsměv z její tváře vymizel. Myslel to vážně? Nechal by ji stále tady a ona by se tak ani nepodívala alespoň na denní světlo, když už ne na vzduch? Sledovala ho, jak odhazuje pytlík od krve a vstává. Vážně ji tu zase nechá? Mohla by se mu pokusit proklouznout, ale to on jistě očekává, chytil by ji a nechal tu už tuplem. Proto tam jen nabubřele seděla a měla ruce založené na prsou. Možná, že to byla jeho další poznámka, která přešla v otázku, co jí vnuklo ten nápad, jak by se odsud z toho sklepa opravdu mohla dostat. Možná, že Kol se dělá, že o ni už nejeví zájem, co se postele týče. Ale jistě by to byla jen otázka času, kdy by s tím zase začal. A ona se teď alespoň může cítit v bezpečí, když udělá, co udělá. Na jeho poznámku o tom, jestli by zde chodila nahá, kdyby čisté oblečení nebylo, totiž zareaguje po svém. A to tak, že se zvedne a šaty, které už stejně vypadaly příšerně, ze sebe prostě strhne. Zůstala tak ve spodním prádle a vykračovala si to směrem ke Kolovi. Samozřejmě jistá tím, že těmi dveřmi prostě projde. Ještě nebyla ani v půli cesty a Kol už jí říkal, že oblečení si může vzít v pokoji Beky, tedy pokud tam nějaké zůstalo. Pousměje se, protože jak se zdálo, její taktika tak nějak zabrala. A pokud to Kol plánoval udělat stejně, tak to bylo jedno. Ona mu tímhle ukázala, že jí rozhodně nedělají problémy v některých ohledech dost nepohodlné věci. Pokud si myslel, že tímhle nad ní vyzrál, tak ona mu právě ukázala opak.) Fajn, já si nějak poradím. (odpověděla mu na jeho poznámky o tom, že jeho sestra se někdy obléká dost extravagantně, takže jí to oblečení možná nebude sedět. Ona teď spíš jen doufala, že opravdu nějaké to oblečení v jejím šatníku najde, že nebyla zase tak pečlivá, aby si odvezla úplně všechno, když se vracela do Abattoir. Krátce na to otevře dveře a s pár větami jako kázáním ji konečně vpustí do domu. Neřekla mu nic na to jeho, aby se o nic nepokoušela. Slyšela ho samozřejmě moc dobře a po tom, co se stalo, se ani o nic pokoušet nechtěla, protože kdyby Kol zase vyhrál, tak tentokrát by to asi opravdu nepřežila. A na to má svůj život opravdu ráda. Použila upíří rychlost, aby se dostala do koupelny. Kol nemusel na schodech očumovat její zadek. Byla tak ráda, že na své pokožce konečně cítí horkou vodu. Užívala si svou sprchu nejméně hodinu, protože než se vydrhla, trvalo to opravdu dlouho. A pak si ještě prostě užívala teplé prameny vody. Když vylezla ze sprchy a omotala se osuškou, cítila se jako znovuzrozená. Udělalo se jí i mnohem lépe, co se jejího stavu týkalo. Kdo by to byl řekl, že sprcha s člověkem udělá opravdu tak hodně. Byla jako balzám. Následovala cesta do Rebečiny ložnice, která k jejímu nemilému zjištění byla vyklizena až příliš dokonale. Rebekah zřejmě nosí všechno své oblečení pravidelně, protože tady nebylo nic, ani pitomé spodní prádlo. Ale velikostně by to stejně nesedělo. No, ona už si nějak poradí. Na ostro by nešla poprvé. Bude muset i teď. Ale taky někde opravdu musí sehnat něco na sebe. Najednou se pro sebe musí usmát, protože právě kápla na to, co udělá. Kol měl jistě oblečení dost a jedny kraťasy a triko bude moci postrádat. přesunula se tedy do jeho ložnice a otevřela skříň. Bude jí to sice všechno velké, ale to jí nevadilo. Kraťasy si vybrala hned nějaké jednoduché černé. A dokonce, když zatáhla šňůrky na maximum a zavázala je, tak jí nepadaly, i když jí stále byly volné. A pokud šlo o tričko, jedno prostě čapla a navlékla si ho. Vypadala v něm sice jako strašák, ale svůj účel plnilo. Bylo na něm napsáno BIG GAMER. No, ona tedy zrovna hry nehrála, ale Kol se tím zřejmě musel všude chlubit, takže i na tričku. Když byla se svým outfitem hotová, tak si zašla ještě pro další sáček s krví. Potřebovala doplnit tekutiny ještě víc. Se sáčkem u úst a konečně opravdu spokojená si nakonec kecla vedle hrajícího Kola. Mlčela, protože si vychutnávala krev.)

To, jak jí najednou její úsměv zmizel z tváře jakoby tam vůbec nebyl, bylo vážně vtipné. Konečně se mu ji podařilo svou odpovědí nějak překvapit, odpálkovat... Asi si opravdu myslela, že ji tam nechá válet se v takovém bordelu, celou od krve, od prachu, v roztrhaných šatech... No a tohle, jak se tvářila, se mu opravdu líbilo. Dostal ji. Když vstal a vypadalo to, že odejde a zase ji tu nechá, vypadala jako kdyby tomu věřila. Seděla na matraci a tvářila se fakt hodně nazlobeně. Vlastně se Kol docela diví, že neměla zase nějaké ty svoje chytré řeči, že na něj není vůbec drzá. Třeba na to už nemá náladu ani energii, protože ví, že stejně jí na to Kol většinou odpoví něco, čím ji odzbrojí. Ještě jí odpoví na poznámku o těch šatech a vůbec si nemyslel, že by ji něco takovéhlo mohlo dovést k tomu, aby udělala to, co udělala. Byl už u dveří, ale chystal se jí ještě několik věcí říct, ale potom, co si před ním strhla šaty dolů, si řekl, že to ještě malou chvilku počká. Zůstala před ním stát jenom ve spodním prádle. Právě teď začal proklínat ty zbylé dva kusy oblečení, které na ní zůstalo. Vůbec by se nezlobil, kdyby se rozhodla, že si pod šaty nic nevezme. Protože i když je na ni stále naštvaný a to jen tak nepřejde, i když nemá v plánu tahat ji teď někdy do postele, možná to nemá v plánu už vůbec, tak by se na ni rád podíval. Vypadá to totiž tak, že bez oblečení bude ještě mnohem, mnohem přitažlivější než normálně. Fakt je to pěkná ženská, další důkaz toho, že Kol má velmi dobrý vkus. Když k němu vykročila, nespouštěl z ní oči, ale už jí říkal, kde by mohla najít nějaké oblečení. V Rebeččině pokoji. I když tady už nebydlí, je si téměř jistý, že by tady nějaké oblečení mělo zůstat, přece by si s sebou nebrala všechno. Oblečení má hromadu, v Abattoir by to ani neměla kam dát, ještě by zabrala skříň chudáku Elijahovi. Oznámí jí zároveň, že jeho sestra ne vždycky nosí oblečení, které by se Genevieve muselo líbit. "No když myslíš," pokrčí rameny a ušklíbne se na ni. Poté už konečně otevře dveře, aby ji pustil ven ze sklepa, ale ještě si neodpustí jistou věc... Chce ji varovat, aby se o nic nepokoušela. Aby nehledala dýku, protože to jednak nemá cenu a druhak by jí to vůbec nepomohlo, protože by to Kola jen naštvalo, kdyby na to přišel. Zůstal stát ve dveřích a nějak extra se jí neuhýbal, aby mohla vyjít ven. A možná i proto použila upíří rychlost, asi se kolem něj nechtěla protahovat tak natěsno... Stejně s ní nechce spát, tak neví, co ta ženská řeší. Tak by se podíval trošku z blízka, no. Dělá, jako kdyby ona mu nezabodla dýky do jeho holé hrudi. A určitě se tím pohledem kochala. Poté, co ona zmizela nahoru do koupelny, se Kol odebral ke svému miláčkovi - ke svým hrám, dneska k autům, které se rozhodl si zahrát. Teď hraje docela pravidelně, jelikož má dost času, nikdo ho neotravuje...
...tedy až doteď. Ani neví, jak dlouho už hraje, a jak dlouho je tudíž Genevieve nahoře a zkulturňuje se... Dělá, že ji úplně ignoruje, když si vedle něj sedne, protože fakt nepotřebuje pokazit tenhle důležitý závod. Snaží se přes něj dostat už několik dní, ale stále se mu to nedaří, pořád ho někdo v posledním kole předjede a jeho to neskutečně naštve. Ale zdá se, že dneska to konečně vyjde. Právě teď se jeho auto vyřítilo ze zatáčky a Kol se z něj snažil vymačkat co nejvíc šťávy, aby protrhnul pomyslnou cílovou pásku jako první. "Jo, jo, jo!!!" Vykřikne zničehonic a ne, vážně neskrývá nadšení z toho, že se mu to podařilo. Ještě chvíli se dívá na obrazovku, kde se kolem jeho auta začnou shromažďovat fotografové a jako by si vychutnával tu slávu taky. S úsměvem na tváři se otočí na Genevieve. Ale jakmile uvidí, co má na sobě, úsměv trochu povadne. "Vím, že mám mnohem lepší vkus než moje sestra, ve všem, ale je vážně nutný, aby sis brala moje oblečení?" podívá se na ni tázavě a pořádně si prohlédne to, co má na sobě. Jeho oči se zastaví na nápisu, který je na tričku. Jeho tričko. Tričko, který má fakt rád, a je asi jasné, proč. "To tričko mi vrátíš úplně v pořádku, je ti to jasný?" Asi je jí jasné, že to bylo jeho oblíbené, stejně jako skoro všechny, ale tohle měl fakt hodně rád. A ty kraťasy mu byly jedno, ty ať si klidně nechá, Kol má i lepší. "A jestli si myslíš, že ti dovolím si na tomhle něco zahrát, tak se šíleně pleteš," ušklíbne se na ni a začne si vybírat další závod.

(Sedla si vedle něj. V klidu si popíjela krev ze sáčku, který si vyzvedla v chlaďáku a dívala se na to, jak Kol hraje. Ne, že by ji to nějak extra zajímalo, ale pokud už se rozhodla vyhledat jeho společnost, znamenalo to, že po něm něco chce a nebo mu potřebuje něco určitého sdělit. Vlastně tu teď byla kvůli obojímu, jinak by si šla po svých a snažila by se Kolovi vyhýbat. No a řekněme si, že taky chtěla znát reakci na to, až Kol zjistí, že je oblečená do jeho hadrů. To prostě stálo za to provokování. Neodpustí si ho ani za milion. I když možná, pokud by jí Kol řekl, že ji teď hned pustí z toho baráku a nikdy po ní nic nebude chtít, tak by se svého provokování vzdala. To se ale rozhodně nestane, takže teď v klidu čekala na to, až si Kol všimne její maličkosti a začne s ní nějak komunikovat.Nakonec začne společnou konverzaci ona, protože musí protočit oči nad tím, jak moc se raduje z toho, že ten závod projel a teď se natřásal, že jeho auto fotí nějací fotografové. Žije vůbec v realitě, nebo je stále jen zalezlý tady a hraje si ty svoje hry a doufá, že se vyhraje až ke konci Esther a všech problémů? Nejradši by mu dala přes hubu a řekla mu, ať se probere. Ale vzhledem k její situaci by to nemuselo dopadnout nejlíp.) Pane bože, to je toho, že jsi projel jedno kolo hry. Kdybys se stejnou vervou raději likvidoval Esther. (Podotkla pod vousy a zakroutila hlavou. Ne, tohle asi opravdu nepochopí. Samozřejmě, že tím upoutala jeho pozornost na sebe a jemu tak mohl na tváři zamrznout úsměv, když ji spatřil v jeho oblečení. Když se neusmíval on, tak se ona teď jízlivě usmála na něj. I když je pravda, že za tím jízlivým úsměvem skrývala pobavení nad Kolovou poznámkou o vkusu Beky.) Beka je asi opravdu háklivá na svůj šatník, protože v jejím pokoji nezůstal jediný kousek oblečení. Takže jsem to musela vyřešit jinak. (Pokrčila rameny a opravdu se bavila nad jeho pobouřením. Musela se skoro až zasmát, když se zmínil o tom, že to tričko mu vrátí v pořádku. Kol byl opravdu dost majetnický a bylo úplně jedno, čeho se to týkalo. Oblečení, auta, jí, když ještě byli spolu.) A co bych s ním jako dělala, aby bylo v nepořádku? Myslíš, že si ho vezmu s sebou do postele, aby mé mokré sny byly reálnější? (Povytáhla obočí a uchechtla se. Kol si zřejmě myslel, že je stejné prase jako on a že mu to tričko hned zamaže. Podle sebe soudím tebe, že? Ale u ní to rozhodně tak není. Nemá potřebu ničit něčí oblečení, i kdyby to mělo být třeba schválně. To by bylo už hodně dětinské, opravdu.) Kole, vypadám snad na to, že bych stála o hraní her? (Přimhouří oči a podívá se na něj trochu nechápavě. O hrách tu neřekla ani slovo a vlastně i ten postoj předtím mu mohl napovědět, že ona rozhodně nebude žádná velká hráčka.) Přišla jsem sem z jiného důvodu. A to ohledně dýky. Chceš s ní tak moc pomoc a místo toho, abys něco dělal, si tu hraješ hry, takže... tohle zrovna není ten nejlepší přístup. (Podívá se na něj poněkud káravě.) A jelikož já chci opravdu dost rychle odsud, nezbývá mi nic jiného, než ti co nejrychleji pomoci. I když tak nějak pochybuji o tom, že by to bylo tak rychlé, jak bych si přála. Musíme přijít na to, jak se dá ta dýka nabít, aniž bychom museli zlikvidovat upíry ve městě a připoutat tak na sebe všechnu pozornost. (Zdá se, že mozkem operace tady bude asi ona, protože Kol by zřejmě moc daleko s tím vším nedošel. Všechna námaha bude na ní a Kol se bude jen vést. Ale chtěla po něm ještě něco.) A ještě něco. Mohl bys změnit své ovlivnění a pustit mě alespoň na pozemky plantáže? Po dvou dnech v sklepě a i tak vůbec času strávené tady v domě, se mi tak nějak stýská po čerstvém vzduchu, vážně. (Propálila ho pohledem a čekala na jeho reakce. Potřebuje taky ven. Nemůže být jen tady, padala by na ni až moc velká ponorka a taky vzpomínky z minulosti.)

Samozřejmě, že se radoval a byl nadšený, když se mu konečně podařilo dokončit ten závod. Mořil se s ním už poněkolikáté, každý by měl radost. No, možná každý až na ni. Ona vypadá, jako by nikdy ovladač v ruce nedržela a to jí ho ani nemusel půjčovat. Prát se možná umí, pusu má prořízlou, ale jen jestli si dokáže sednout za volant a ujet pár metrů bez toho, aniž by do něčeho narazila. Kola učila řídit hlavně Claire, která je podle něj úplný pirát silnic. A jemu se rychlá jízda taky zalíbila. Možná právě proto venku před domem stojí sporťák a místo nějaké střílečky hraje na své herní konzoli závodní hru s auty. Vlastně je dost možné, že za chvíli tu hru úplně dohraje, dojede všechny závody, koupí si všechna auta... No a to si potom bude muset pořídit další. Ale no problem, on si vybere nějakou stejně dobrou, ba dokonce lepší. Jí ale asi to jeho nadšení připadá dětinské. Prostě ženská, nechápe takovéhle věci. Kdyby tady měl jako svého pomocníka nějakého chlapa, okamžitě by se k němu přidal a chtěl by hrát s ním. Usmívá se, protože má dobrou náladu, ale s tou její poznámkou a s tím, že na ní vidí své oblečení, mu úsměv ze tváře skoro dočista zmizí. Co ona vůbec ví o Esther? Nic. Ví o ní velké kulové, tak ať se do tohohle s prominutím neplete. Není to její záležitost. A že jí Esther vyhrožuje, že nemá mít s Mikaelsony nic společného? To není zase Kolova záležitost. Nebudou se navzájem plést do věcí toho druhého, do kterých jim nic není, a bude všechno fajn. "Svou pomoc jsem Nikovi dávno nabízel a on ji přijal. Netuším, jestli se mě z toho rozhodl zase vyšoupnout nebo co, protože se mi od té doby neozval, ale jedno vím jistě... Pokud to takhle bude pokračovat dál, už s tím začnu dělat něco sám. Mám pár nápadů," ušklíbne se na ni. Jestli si myslí, že tady jen sedí na prdeli a nic nedělá, tak se plete. Jeho noční návštěvy v barech byly i k něčemu dobré. K čemu? I čarodějky se chodily bavit. A ne všechny jsou stejné. Ne všechny jsou rády, že jsou pod kontrolou předků... Ano, je potřeba si dělat spojence i mezi čarodějkami - což se mu hodí i co se těch dýk týče. A ukrytí Genevieve, aby ji nemohl jen tak někdo vyčmuchat. Teď už se ale vyjádřiil k tomu, co má na sobě. "Tak to ti budu muset co nejdříve obstarat nějaké oblečení. Asi se pro něj někdy stavím u tebe v bytě. Rozhodně nepočítej s tím, že bych tě pustil nakoupit si nějaké jiné, když jsi jakoby mimo město," zaculí se na ni. "Ale to, že bych šel k tobě do bytu by mohlo být poněkud riskantní. Takže bych spíš asi měl jít něco nakoupit... Uvidíme," ušklíbne se a znovu si ji prohlédně od hlavy až k patě. V tričku a kalhotech by problém nebyl, ani v šatech ne. A spodní prádlo? No.. On by to nějak potipoval a nějak by se s tím musela smířit. A nebo by chodila naostro, to jí evidentně nevadí. A Kolovi je to jedno, ať se tu klidně promenáduje nahá. Upozorní ji tako na to, že tohle tričko se mu vrátí v pořádku. A Gen mu odpověděla tak, že... No, řekněme, že takovou odpověď zrovna neočekával, i přesto ale zareaguje celkem pohotově, když jí sáhne na rameno a jemně ji po něm pohladí. "Teď už ani moje tričko nepotřebuješ, jsem si jistý, že tohle tě vzrušilo na několik dní dopředu," pousměje se na ni a jedním okem na ni mrkne. A pokud jí ani to nebude stačit, klidně vleze do sprchy a Gennie si může představovat, že je tam s ním. Ať si dělá, co chce. Hlavně ať mu neleze do postele, o to teď opravdu nestojí. "Ty nevypadáš ani jako někdo, kdo by dokázal řídit normální auto, takže asi ne..." pokrčí rameny. Kdyby jen věděl, že to byla právě Gen, která ho už několikrát porazila... Ona hned začne mluvit o tom, kvůli čemu přišla, ale to ho popravdě moc nezajímá. Ty plány budou podle něj, nebude to tak, že když Gennie pískne, půjde se něco dělat. Nenene. Vyslechne si od ní její pokárání, že místo toho aby něco dělal, si tu hraje hry, ale nic na to neříká. Závidí, že má co dělat? To ona se tu bude nudit. Docela smůla, no. "Tobě se tady nelíbí?" podívá se na ni zklamaně, když se od ní dozví, že chce co nejdříve zmizet. "Ale jo, dobře, tak k věci. Mně nedělá problém odjet a dýku si nabít pomocí upírů někde jinde. Ale upřímně, opouštět město teď..." řekne a nechá konec věty viset ve vzduchu, potom najednou začne mluvit docela o něčem jiném. Tedy ještě ne. Nejdříve se zvedne ze země a dojde ke stolku, na kterém ležela její kabelka. Asi si toho ještě nevšimla. Vyndal z ní její mobil, sednul si zase vedle ní a podal jí ho. "Nejdřív začneme s tím, že svým bff napíšeš to, na čem jsme se domluvili a ještě předtím mi to dáš přečíst. Potom můžeme dělat teprve něco s dýkou," zaculí se na ni a čeká, až udělá to, co po ní chce. Zvědavě se na ni podívá, když z ní vyleze, že tohle ještě není všechno. Že po něm něco chce. Je snad v pozici, kdy by po něm mohla něco chtít? Chviličku se na ni jenom tak dívá a přitrouble se usmívá. "To je samozřejmost. Přece tě nebudu držet pořád jenom zavřenou v domě. Někdy tě dojdu vyvenčit, zajdeme si na procházku, neboj se," usměje se na ni a poté vstane. Dojde ke stolku, kde v lahvi byla whiskey a nalije si do jedné z připravených sklenek. Podívá se na ni s otázkou v očích, jestli si dá taky.

(Samozřejmě, že si nemohla odpustit jeho poznámky k hráčství a postoji k současné situaci. Vlastně to tak bylo ve chvíli, kdy spolu ještě byli. Nechtěl nic dělat. Pořád tvrdil, jaké má plány a jak něco dělat začne, ale pravdou bylo, že nehnul ani prstem a místo toho si pohodlně seděl a hrál si svoje hry na konzoli. Kolovi to tak vyhovovalo. Jenomže si to nedokázal přiznat. Nedokázal si přiznat, že radši bude v pohodlí, než aby měl zvednout zadek a jít udělat něco, co zas až tak pohodlné není. A jeho přístup se zřejmě nezměnil. On si možná myslí, že nemá do Esther co mluvit, ale byl na omylu. Bylo jí úplně jedno, co jí mohl říkat o tom, že je to jeho matka a tudíž jeho problém. Ona s ní taky měla svoje problémy, a tak se nemohl divit, že to, co se s Esther děje nebo neděje, ji zajímá.) Ano, Nikovi jsi nabízel pomoc a protože je Nik pupek světa, tak na něj čekáš a čekáš a čekáš, až se Nik jednoho krásného dne probudí ve špatné náladě a rozhodne se, že tvoje rakev byla už hodně dlouho prázdná a mělo by se to napravit. (Ušklíbla se na něj. Ano, teď byla možná až moc jízlivá, ale tohle ji prostě nenechávalo chladnou. Bylo opravdu snadné to svést na ostatní, ale Kol se o to sám nezajímal. Mohl Klause kontaktovat a mohl s ním o tom hodit znovu řeč nebo se ho zeptat, ale jemu to bylo zřejmě jedno. A když jí začal tvrdit, že má pár plánů na to, jak by se Esther mohl zbavit, tak se musela pobaveně zasmát.) Opravdu, Mikaelsone? A jaké? Ráda bych to věděla, protože mi nějak nejde do hlavy, že pokud máš nějaké plány, jak tu tvrdíš, proč už Esther není dávno mrtvá a ty tady sedíš a hraješ si svoje videohry. Nebo snad mají Esther zabít ty videohry? Plánuješ ji porazit v závodu aut a čekáš, že ji ta prohra zabije? (Povytáhla obočí. Opravdu si teď z něj dělala srandu, ale kdo by si nedělal? Jenom se chvástá, ale skutek utekl. Bylo tak jednoduché o něčem mluvit, ale kde jsou činy? Činy se zřejmě schovaly někam za roh, protože se bojí toho, co by mohlo přijít. A tohle všechno je špatně. Kol byl opravdu velký chvástal, jen co je pravda. Přejdou ale k tématu, které se týká oblečení. Beka samozřejmě ve svém šatníku nic nenechala a ona se teď před Kolem "promenádovala" v jeho oblečení.) Ty a kupovat mi oblečení? Škoda, že to neuvidím, pokud to tak bude, protože to bych se jistě pobavila. A neříkej mi, že bys ses nějak nepozorovaně nevkradl do mého bytu. (Ušklíbla se. Opravdu nechce, aby tady musela nosit stále Kolovo oblečení a jak se zdálo, tak Kolovi to začalo taky docházet. Tohle mělo rozhodně svoje mezery. A pokud je Kol hodlal vyřešit nákupy, tak škoda, že by u toho vážně nebyla, protože sledovat Kola, jak se snaží odhadnout její velikost a vůbec všechno, to by mohlo být hodně zábavné. No, bude to jistě ale stejně k popukání, když přijde s oblečením, které jí vlastně vůbec nepadne. To ať se rovnou rozloučí s tím, že by tom chodila, raději si znovu půjčí jeho kraťasy a tričko. I když je na něj stále naštvaná a opravdu není ráda, že ji ovlivnil a ona je tu teď jako ve vězení, tak musí uznat, že tahle konverzace ji celkem bavila. A to včetně jeho další poznámky k té její průpovídce k jeho tričku. Pohladil ji po rameni a řekl jí, že teď bude jistě vzrušená na několik dní dopředu. Na tváři se jí objevil vážně pobavený úsměv, i když se v tu chvíli schválně dívala před sebe, stejně to bylo dost dobře vidět. Tohle už nedokázala ovládnout.) Samozřejmě, rozhodně teď nebudu potřebovat služby toho trička. (Podívala se na něj nakonec posléze a touhle poznámkou tu celou debatu vlastně ukončila, protože kdo ví, kam by se s tím ještě dostali.) Možná, že nevypadám jako někdo, kdo neumí řídit, ale věř mi, že zdání klame. (Rozhodně uměla řídit, i když měla raději spíše větší bezpečnější auta. Na sporťáky ji moc neužilo a bylo docela možné, že měly jiné řízení, než to její auto. Nikdy to moc nezkoumala, když jela s Kolem v jeho autě. Ona je spíš pozorovatel okolí, co se jí v roli spolujezdce týkalo. Prostě kouká z okýnka na plynoucí krajinu a města a klidně se tak dokáže mlčky kochat celou cestu. Samozřejmě ale nepřišla kvůli hrám a závodění. Chtěla začít řešit tu dýku. A to pokud možno co nejdřív. Nechtěla tady zbytečně vysedávat. Neměla to zapotřebí. Čím dřív odtud zmizí, tím lépe.) Tak nějak razím heslo, že čím dřív se to s tou dýkou vyřeší, tím dřív budeš spokojen a tím dřív budu spokojena i já, protože mě propustíš. A tím pádem budeme spokojení oba. To by bylo přeci nejlepší řešení. (Podívala se na něj. Její pohled na něm chvíli setrval a možná i to ho donutilo to začít brát trochu vážně. O Tundeho dýce to od něj sice byla jedna věta a ještě nedokončená, ale aspoň něco.) Samozřejmě. Když se o tobě nebude mluvit v New Orleans, tak jinde. A vůbec to sem do New Orleans mezi upíry nedojde. (Protočila panenky a zakroutila hlavou.) Musíme přijít na nějaký šetrnější a ne tak okatý způsob. Víme, že dýku nabíjí životní síla, ne jen tak lehko vyčerpatelná životní síla. Možná se do ní dá vložit i magie, ale samozřejmě jinak, než vražením té dýky do nějaké čarodějky. To by asi neskončila dobře. Magické objekty fungují každý jinak. Musíme přijít na mechanizmus té dýky. Tím, že jsme zjistili, i když nemilým způsobem (Naráží samozřejmě na ten incident, který se tu odehrál před pár dny.), že dýka se dá vlastně vybít, není to žádné perpetum mobile. (Trochu víc se o tom rozmluvila, protože doufala, že Kol se konečně pořádně chytí a bude s ním opravdová řeč o tom, jak vyřeší problém s dýkou. Jenomže Kol u dýky dlouho nevydržel, protože vstal a přešel k její kabelce. Tak nějak si jí předtím ani nevšimla. Vytáhl z ní její mobil a ona věděla, co přijde. Ovlivnil ji k tomu, aby dala všem, kteří se o ni mohou zajímat - tedy nejvíce Cami a Sophie - vědět, že odjela z města. Netváří se na to zrovna nejpřívětivěji, ale chytila ten mobil, protože ji k tomu něco táhlo. Ovlivnění, samozřejmě. Našla si nejprve Cami a napsala jednoduchou zprávu.

kód:

Cami, dala jsem na tvou radu. Abych se držela dál, musela jsem odjet z města. S díky Genevieve.

Ukáže to Kolovi a čeká, jestli jí to schválí. Když se tak stalo, tak ji odeslala a napsala ještě Sophie.

kód:

Sophie, rozhodla jsem se odjet z města. Je toho na mě hodně a Tundeho dýka je magicky vybitá. Musím to spravit. Genevieve

Musela samozřejmě psát zprávy tak, aby byly uvěřitelné a pokud možno po nich nevyvstávalo zase tolik otázek. A jak se zdálo, Kol s tím by spokojen, takže i tuto zprávu odeslala. Pokud by í snad měl psát v průběhu pobytu tady i někdo další, Kol se jistě postará o to, aby mu poslala nějakou obdobnou zprávu jako Cami a Sophie.) Spokojen? (Zavrčela na něj, ale dlouho jí to nevydrželo, protože od něj chtěla ještě něco. Chtěla ven. Opravdu zoufale. Nemohla zůstat jen tady mezi čtyřmi stěnami. Věděla moc dobře, že by si z ní mohl Kol utahovat. A to samozřejmě taky dělal. Nejdřív se tvářil tak, že snad měla pocit, že ji tu bude v domě držet schválně a nepustí ji na vzduch, ale on souhlasil. Jenomže se to neobešlo bez poznámek a samozřejmě, že ji nehodlal pustit jen tak. To ji bude vážně hlídat venku na pozemku? Jak daleko se od něj bude moci vzdálit? Pět metrů?) Vážně vtipné, ale až mě tady z toho všeho začne bolet hlava, protože budu postrádat dostatek čerstvého vzduchu, raději za mnou ani nechoď. (Odsekla mu. Tohle zacházení jí vadilo. Jako by vážně byla hračka, kus hadru, pes. Když přešel k whiskey a nalil si a posunkem naznačil, jestli nechce taky, kývla.) Zřejmě to budu potřebovat.

"Poslouchej mě, Genevieve. Ty rozhodně nejsi v takový pozici, kdy by sis na mě mohla takhle otvírat hubu, takže ti radím, abys dřív myslela, než něco z tý pusy vypustíš. To je první věc," řekne a teď si opravdu nedělá srandu. Ta holka ho zase začíná štvát a to není dobré. Ať nemluví o rakvích ani o ničem, o čem nic neví a do čeho jí hlavně nic není. Po malé pauze samozřejmě pokračuje. " Druhá věc je, že i kdybych měl těch plánů třeba tisíc, ty se ani o jednom z nich nedozvíš, protože takové plány se neříkají jen tak někomu. A ty jsi jen tak někdo, takže ti do toho nic není, Gennie," ušklíbne se na ni a vypadá to, že o tomhle už se nechce víc bavit. Může na něj mít jaké kecy chce, evidentně ho chce zase rozpálit až do běla, ale to se jí dneska nepovede. On se prostě domluvil s Klausem s tím, že se mu ozve. Zatím se mu neozval. A rozhodně není pravda, že by to Kolovi nevadilo. Možná by se za ním měl někdy stavit. A nebo se na něj vykašle jako on a prostě do toho půjde na vlastní pěst. "Věř mi, jsem jeden z lidí, kteří chtějí Esther mrtvou a nejradši bych ji zabil vlastní rukou. Je jen na Klausovi, jestli mě do těch svých plánů zahrne, jak jsme se domluvili, nebo ne. Pokud ne, půjdu do toho sám. A všechno jeho sáhodlouhé plánování mu bude k ničemu," pokrčí rameny. A že neměl plán? Má ho. Prostě za ní přijde a zabije ji. Co se na tom musí jako plánovat? Může za ní přijít s tím, že chce zase tělo čaroděje nebo něco takového. A pak ji nenápadně zabije. Lehoučké, primitivní, co na tom chce Nik vymýšlet? Je na něm vidět, že pro něj tohle téma skončilo a pokud si bude ještě něco říkat, tak ať říká. Jsou to jeho problémy, problémy jeho rodiny. A ona není jejich rodina, nepatří k nim, nikdy k nim nepatřila a taky k nim nikdy patřit nebude. Nemá se do toho co plést.
Samozřejmě, že to, že má na sobě jeho oblečení, nemohl nechat jen tak bez povšimnutí. Zvlášť, když má na sobě jeho oblíbené tričko. Nechce se mu věřit, že v Rebeččině pokoji nezbylo už vůbec nic, ale tak teď už je to jedno. Asi moc chtěla cítit na sobě aspoň něco jeho, když to nebude přímo on. Tak moc ji před těmi několika dny namlsal a ona je teď z toho úplně v háji. Řekne jí, že jí bude muset někde obstarat jiné oblečení. A to buď u ní v bytě a nebo že půjde něco koupit. "No, do tvého bytu bych se určitě dokázal v pohodě dostat, ale přece jenom... Dámské prádélko se mi nepoštěstí nakupovat tak často, jak si asi myslíš. Musí to být docela zábava a vzrušující, nemyslíš? Mám velkou představivost, takže když jsem tě teď dokonce viděl už prakticky nahou, si to na tobě dovedu i živě představit - co by ti slušelo a co míň. Tyjo... Když nad tím tak přemýšlím, není to špatný nápad, jít nakupovat. Bude to zábava," podívá se na ni s pobaveným úsměvem ve tváři. Možná, že to fakt udělá, ještě neví. Čapnout oblečení v jejím bytě by bylo sice snazší, ale tohle... Hm... Vypadá to, že Gennie už nechce pokračovat v té diskuzi o tričku a o tom, co ji vzrušuje a co ne. Ale asi jí to bavilo a to dost, protože se dokonce usmála a tentokrát to nebyl žádný ten její zlomyslný úsměv.. Nene, jí to připadalo vtipné. "Tak v tom případě mi ho můžeš vrátit," pokrčí rameny a dívá se na ni. Pochybuje ale, že by mu tričko vrátila, protože jak tak pozoroval, tak pod tím trikem asi tentokráte nemá vůbec nic. Tuhle poznámečku si prostě nemohl odpustit. "Vážně? Já bych radši nevycházel ven, když se řítíš ulicemi, ale tak jak myslíš. Někdy se můžeme projet a uvidíme, jestli to tvoje řízení za něco stojí. Seděla jsi vůbec už v pořádném autě? A tím myslím to, co stojí před plantáží, Genevieve," ušklíbne se na ni. Samozřejmě, že myslí to svoje milované autíčko a žádné jiné.
Genevieve už chce ale řešit hlavně tu dýku a také na ni zavede hned řeč. "Já s tebou souhlasím, ale zatím mě to docela baví a když se nad tím zamyslím, stejně to bude trvat dlouho, takže nevadí, když si dáme někdy od dýky pokoj, zlato. Jsi totiž docela vtipná, víš? Drzá, ale ta tvoje drzost je někdy vtipná. Baví mě to," usměje se na ni sladce. Možná si tohle mohla vyložit tak, že ji nepustí ani potom, ale to není pravda. I ona by mu tu začala být na obtíž a jistě by se to neobešlo bez velkých hádek a nějakých jejich naschválů a na to nemá náladu. Sice se na začátku, když mu to řekla, tvářil vážně, asi kvůli jejímu pohledu, ale potom, co řekl? Teď si z ní spíše dělal srandu, jako ona už dneska několikrát. Řekne jí, že nemá problém jet někam jinam nabít šťávu dýky, ale ona má pravdu. Stálo by to hodně upírů život a jistě by se to za chvíli rozneslo i sem a bylo by to podezřelé. Takhle to nejde. "Jistě, všechno, co jsi tady teď řekla, je pravda, ale..." řekne a udělá menší pauzu a věnuje jí delší pohled do očí, protože tohle myslí vážně zase on. Taky není hloupý a něco má za sebou. "...ale já si myslím, že bychom nejdřív měli jít hluboko do historie té dýky, Genevieve. Měli bychom zjistit něco o tom, odkud se vlastně vzala, jak dlouho už existuje a takové věci. Bez toho na její mechanismus nepřijdeme," pokrčí rameny a poté už začně s tím, že musí napsal svým kamarádkám, aby ji nehledali. Podá jí mobil a čeká, až se pustí do práce. A že jí to jde pěkně od ruky. Krásně si ji to tentokrát Kol ovlivnil. A dokonce mu to dala i přečíst, jak si přál. Nejdříve zpráva pro Cami. Tu odsouhlasí kývnutím hlavy a stejně tak i tu druhou zprávu. Bez problémů. "Hodná holka," usměje se na ni, když na něho zavrčí, jestli je spokojen. Mobil jí zase vezme a zastrčí si ho do kapsy, uklidí ho až později. A tak, aby k němu neměla jen tak přístup. Je vynalézavá, mohla by přijít na něco, jak poslat něco jako SOS zprávu. A to by nebylo dobré.
Zeptala se ho ještě na další věc, která byla asi pochopitelná, že dříve nebo později přijde, protože ruku na srdce, kdo by chtěl celé dny trávit v domě, když je venku tak krásně? Zezačátku to asi vypadalo, že by její žádosti mohl vyhovět a že by mohl její ovlivnění trošku poupravit, ale to neměl tak úplně v plánu. Tedy... On vlastně jejímu požadavku vyhověl, tak na co si stěžuje? Neříkala nic o tom, že by chtěla chodit sama. A on ji samotnou nepustí. Možná je až moc paranoidní, ale nechce prostě jen nic riskovat. To je přeci pochopitelné, no ne snad? Jí se ale to, jak z toho vybruslil, moc nelíbilo. Smůla, nic jiného jí nabídnout nemůže. "Jestli tě bude bolet hlava z toho, že tu nemáš dost čerstvýho vzduchu, pořád tu máme hromadu oken, zlato," usměje se na ni sladce a provokativně zároveň. Prostě jestli se jí nelíbí jeho nabídka, tak jí budou muset stačit otevřená okna. A ta jí od hicu v domě stejně moc nepomohou, budou sem akorát pouštět další a další teplo. "Ale jestli se ti ten můj nápad nelíbí, tak jak chceš, mně fakt nedělá problémy nechat tě v domě pořád," pokrčí rameny jako že je mu to jedno. A vlastně taky že je. Poté se konečně zvedne ze země, protože se chce něčeho napít. Dojde až ke stolku, kde je lahev s alkoholem a nalije si. Poté se na ni podívá, jestli chce taky. Nalije jí a podá jí to, on sám si sedne pohodlně na gauč a napije se.
"Takže, Genevieve... Teď potřebujeme přijít na to, kde najdeme něco o historii té dýky. Nějaké tipy? Víš o nějakých starých knížkách, grimoárech nebo o něčem jiném, co by nám pomohlo zjistit takové informace?" podívá se na ni tázavě. Přece jenom, tohle by mohla vědět spíš ona. Ale kdo ví, třeba se i v knihovně Mikaelsonů povaluje nějaká taková kniha.

(Samozřejmě, že nemohla čekat nic jiného, než Kolovy útoky na její osoby, protože ona právě útočila na něj. Kol se vlastně ohrazoval pořád jedním a tím samým dokola. Ještě ho to zřejmě nepřestalo bavit. Věděla, že ho to naštvalo, že ho vytáčí, jak je na něj drzá, že si tolik dovolí, že si dovolí vůbec vypustit z pusy svůj názor na danou věc, ale taková už ona byla. A navíc tohle téma jí rozhodně nebylo lhostejné. Esther jí nebyla lhostejná. Ale Kol stále omílá dokola jednu a tu samou věc a ona si rozhodně není jistá, jestli by někdy přišel vůbec s něčím originálním. Bude se muset spokojit s tím, že Kol, co se týkalo Esther, žádné plány prostě nemá a mít nebude a neuskuteční je. Druhou věcí bylo, že kdyby byla jen tak někdo, asi by tady vedle něj teď neseděla a neměla mu pomáhat s Tundeho dýkou. Dříve pro něj znamenala rozhodně víc. A i tak se dokázali kvůli lecčemu dost zhádat. I když jakmile přišlo na Esther, byli se schopní pohádat do krve, protože každý na tu situaci měl svůj názor. A každý si myslel, že ten jeho je ten zaručeně správný. Když šlo o Esther, nedokázali se dohodnout nikdy a zřejmě by se nedohodli ani teď. A ona si od něj sice nechává říkat jeho reakce, ale nijak víc už na ně nereaguje, protože teď zrovna konkrétně tu kvůli Esther nebyli. Měla je zajímat ta dýka.) Jak myslíš, Mikaelsone. Nechme už toho. (Nakonec ukončí tuhle debatu, protože věděla, že by to nikam nevedlo, kdyby stále pokračovali. Jen by tu na sebe zase skočili a poprali by se. Nemělo to cenu. Nemohla ho přesvědčovat o něčem, o čem on byl přesvědčen naprosto jinak. A on by ji stejně neposlouchal, protože pro něj teď byla jen jeho hračka, se kterou si mohl dělat, co chtěl. Tohle jí ubližovalo, ale snažila se to nedávat najevo. Možná, že se jí to teď dařilo, ale není si jistá, jaké to bude za několik dní. Raději přesedlají na jiné téma, což bylo v tomhle případě oblečení. Dalo by se říct, že u této rozmluvy se už oba dva zase uvolnili a dokázali taky vtipkovat. Před chvílí to vypadalo ještě hodně zle, ale jak bylo vidno, jsou společně schopni otočit to zlé k něčemu, co by se mohlo vyvíjet trochu příjemněji. Možná, že by si tu nemuseli zase až ta lézt na nervy. I když u nich to nebylo nikdy snadné. I když byli spolu, tak si občas pořádně dokázali zahrát na jejich nervovou soustavu. Byli už takoví, ale na druhou stranu věděli, že to je dělá tím, kým jsou a že i když je to někdy v jejich životě pořádná mela, tak to usmiřování a ty hezké chvíle, kdy si tohle všechno vynahrazují, stojí za to. Bohužel už tomu tak není a ona, ač teď seděla vedle muže, který pro ni znamenal svět, jako by ho pozorovala jen zpovzdálí. Jako by nebyl na dosah její ruky, i když by si na něj teď klidně mohla sáhnout. Všechno ji to tak trápí. Jenomže se snaží zůstat silná a dělat ze sebe hrdinu, dělat, jako by jí vůbec nic z toho nevadilo, i když uvnitř už vyplakala tolik slz, že jsou povodně.) Já si nemyslím raději nic. (Zvedne ruku v odmítavém gestu, že si opravdu nechce představovat, kolikrát ženě kupoval spodní prádélko či nikoliv.) Zábava a vzrušující? Asi jak pro koho. Pro muže, jak tak vidím a poslouchám tě, zřejmě ano. Máš z toho druhé Vánoce. (Sleduje ho opravdu pobaveně, jak barvit o tom líčí. Jako by byl nějaký módní návrhář, který se teď zhlédl ve své práci a chystá se na velké činy.) Klidně nakupovat jít můžeš, ale prosím tě, kup mi něco normálního, ať se v tom dá chodit. (Ušklíbla se. Mohla si tak jen představovat, jaké kousky by pro ni mohl Kol překvapit. Korzety? Podvazky? Bude prosit pána boha, aby opravdu přišel s něčím normálním. Potom se dostali docela do vtipné přestřelky o tričku, co má právě na sobě. Musela se tomu usmívat, protože ji to vážně pobavilo. On to zajisté musel vidět a možná proto k tomu měl i svoje vlastní další poznámky. Když ale řekl, že mu to tričko může vrátit, otočila se na něj s odmítavým výrazem.) To bys chtěl... Ale máš smůlu. To tričko zůstane na svém místě. (A jak by se měla vyjádřit k tomu řízení? Kol byl muž. Muži ženy v řízení opravdu hodně podceňují. A Kol byl ještě k tomu pořádně nafoukaný a hodně sebestředný a sebevědomý. Ten podceňoval každého, protože si myslel, že on je nejlepší naprosto ve všem.) To auto, co stojí před Plantáží, nepovažuji za pořádné. Máme každý naprosto jiné představy o tom, co je to pořádné auto. Preferuji větší a bezpečnější stroje, než je ten tvůj. (Tímhle ukončila debatu o autech, protože ani kvůli tomu tady nebyla. Probrali toho už docela hodně, ale stále se nedostali k jádru věci – k Tundeho dýce. Jak je jen možné, že s ním dokáže ztratit tolik času? Možná proto, že neustále něco žvaní a ona to musí komentovat. Kdyby oba dva mlčeli, možná by se dostali mnohem dál, než když stále jenom žvaní. Ale ona se konečně dostala tam, kam chtěla. Tundeho dýka. Teď byl ten čas, kdy se mohl začít řešit dýka. Protože ona tu rozhodně nechtěla jen tak dřepět a nic nedělat. Bude ráda, až bude moci zase volně dýchat na čerstvém vzduchu s tím, že je volná.) Ty jsi zase strašně otravný, ale dá se na tebe koukat, aspoň chvíli... než otevřeš pusu. /Přimhouří oči, ale bylo vidět, že si dělá i tak trochu legraci.) A dej si pozor, aby se z vtipné nestala protivná, cowboyi. Pokud se do toho máme vložit, tak pořádně. Žádné takové, že to má čas. Ty ho možná máš, ale já teda ne. (Odmítá ten jeho přístup, že zítra je taky den. S takovou by totiž nedošli vůbec nikam a Kol by vlastně nikdy pořádně nezjistil, co s tou Tundeho dýkou dělat tak, aby o tom nevěděli všichni ostatní.) A já s tebou souhlasím. Historie té dýky je podstatná k tomu, abychom se dopátrali nějakého řešení. (Kývla hlavou na souhlas. Možná, že se opravdu jen pomaloučku a polehoučku dostávali k tomu, že se budou bavit o důležitých věcech a taky je budou řešit. Pak ale Kol trval na tom, aby napsala Cami a Sophie. Musela to udělat. Byla k tomu ovlivněná. Nelíbilo se jí to a ještě víc se jí příčilo, že ji Kol nazval hodnou holkou. Za tohle oslovení by možná i vraždila, kdyby se jí chtělo. Ale jelikož by Původního zabila těžko a byla to její láska, tak ho zabije asi těžko. Proto se na něj jen ušklíbla a přešla raději k něčemu dalšímu. Pobyt venku. Opravdu chtěla jít ven, toužila po tom, aby se pořádně proslunila. Udělalo by jí to dobře stejně jako ta sprcha.) Fajn. (Odsekne mu. Asi jí nezbývalo nic jiného, než se prostě smířit s tím, že bude chodit s ní a že si nebude chodit ven, kdy se jí zamane, ale bude to řídit on. Bylo na ní vidět, jak se opravdu musí ovládat, aby ho tady nezatloukla do země, protože se jí příčilo, jak s ní tady zacházel a že s ní tak zacházet mohl, protože ona teď nemohla udělat nic. Naštěstí se vrátil k té dýce. Podívala se na něj, pak se vševědoucně usmála.) Myslím, že vím, kde máme hledat. Dům mého bratra.

(Čas ubíhal, dny míjely a už to bylo 14 dní, co našla společně s Kolem deníky svého bratra v domě, kde kdysi pár let žila a prožívala naprostý teror. Dala Kolovi jasně najevo, že ona se už víc angažovat nemíní. Už nebyla čarodějkou, která by se Kolovi hodila a mohla se s ním vydat na honbu za informacemi o dýce. Jenomže Kol byl vážně paličatý a nerad se vzdával alespoň toho, co už měl jisté. Tedy to, že ona nemůže opustit plantáž, pokud on sám k tomu jasně nesvolí a nebo nejde někam přímo s ním. Chtěla po něm, aby ji propustil, aby ji nechal jít, ale to jí bohužel nesplnil. Potřeboval cítit nějakou rezervu a ona jí zřejmě byla. Na plantáži nebylo moc aktivit, které by mohla vykonávat a ven bez Kola nemohla. A popravdě raději byla zalezlá někde v koutku domu, než aby ji Kol venčil někde venku, jak se to už párkrát stalo. Nehnul se od ní na krok a ona vlastně neměla ani chvilku pro sebe a venku se tak dusila snad ještě víc než uvnitř. Bohužel Kola nemohla ani přesvědčit, aby ji chvíli nechal prostě samotnou. Nemohla mu nikam utéct, mohl si ji prostě zase ovlivnit, aby zůstala jen na pozemku plantáže, ale on ne. Raději jí sloužil jako ocásek. Většinou si tak zalezla do své ložnice s nějakou knihou, kterých tu bylo požehnaně. Milovala četbu, takže alespoň v tomhle ohledu byla ve svém živlu. Nechala Kola, ať se stará sám. Ať si hledá čarodějku, která by byla ochotná do něčeho takového jít. Věděla, že ji nenajde a sklapne mu tak ten jeho až příliš sebevědomý hřebínek. Coven Bokoran rozhodně nebyl nějaké lehoučké sousto a pokud do toho nějaká čarodějka nakonec opravdu půjde, zřejmě to bude nějaký naprostý nováček, který si tak bude myslet, jak si šplhne v očích Původního. Nikdo na tuhle sebevražednou misi nekývne a Kol bude mít prostě smůlu. A jít do tohohle bez čarodějky? To by byla rozhodně sebevražda. Kol se bude muset zkrátka smířit s tím, že jeho plány trochu pokulhávají a on se nedočká kýženého výsledku. Neví, jak dlouho mu bude trvat, než si to uvědomí, než si uvědomí, že je konec a on ji už může pustit, protože stále ji držet tady je prostě ztráta času. A ona na sobě začínala cítit, že jestli nezmění brzy nějak prostředí a možná taky hlavně společnost, ve které se nachází, tak vybuchne jako sopka. Jenomže gejzír lávy nebude vztek, ale její zoufalství, jak už tohle prostě nedává. Zachovávala si chladnou a netečnou tvář hodně dlouho, ale už teď jí sem tam ujížděly chvíle, kdy by si Kol mohl říct, že se k němu chová tak nějak zvláštně. Rozhodně ne jako k někomu, kdo si ji vlastně proti její vůli přivlastnil a teď ji využívá. Na jednu stranu, jako by opravdu nenáviděla to, co jí provedl, na stranu druhou byla ráda v jeho společnosti a v některých chvílích to bylo dost průkazné. Kol o tom nevěděl, ale jednou se v noci probudila s naprosto úzkostnou náladou a vykradla se ze svého pokoje, aby se přikradla k tomu jeho a nastražila upíří sluch jen proto, aby ho slyšela oddechovat. Prostě seděla opřená o zeď u jeho pokoje naprosto mlčky se zavřenýma očima a poslouchala jeho dech, dokud se neuklidnila a mohla tak zase v klidu usnout. Když to opravdu nebylo vyloženě nutné, tak se ve dnech po nalezení těch deníků Kolovi vyhýbala. Možná proto, aby to tady s ním ještě vydržela bez toho, aniž by se sesypala a všechno Kolovi řekla, ač by ji považoval za blázna a Esther by pak mohla ublížit jejím blízkým už tuplem. Nikdo se po ní nesháněl. Všichni, kterým psala, zřejmě spolkli tu její lež, ať už to byla dovolená nebo prostě odpočinek mimo město, nebo honba za napravením dýky. Bylo to pro ni zvláštní období klidu, kdy nebyla seznámena s děním ve městě a nemohla do něj jakkoliv zasáhnout. Na druhou stranu byla ale Kolova přítomnost pro ni stresující až až a ona si užívala svá vlastní vnitřní dramata, která na povrch proplouvala před Kolem jen velmi zřídka v takové míře, aby se Kol až moc vyptával.
Zrovna si načnula sáček s krví a zalezla si do knihovny, kde si vybrala jednu z už dost zaprášených knih, protože Kol tady na knížky vůbec nesáhl a řekněme, že se opravdu ani moc nestaral o to, jak tu má uklizeno a jestli se pravidelně na knihách utírá prach. Knihovnou byl zkrátka nepolíben. Ale o to lépe pro ni, protože ona tu tak měla absolutní klid a mohla se zde ponořit do zcela jiného světa a příběhů popsaných v knize. Dneska si vybrala dílo od francouzského spisovatele a existencionalisty Jean-Paul Sartra s názvem Le Mur, v překladu Zeď. Dokonce to byl výtisk v originálním francouzském jazyce, takže nepřeložený. Jí to bylo jedno, protože ona uměla francouzsky dokonale. Taky žila ve Francouzské čtvrti, kde se celkem očekávalo, že obyvatelé mluví francouzsky. I když se i tohle začalo pomalu s novými a novými generacemi vytrácet. Lehla si na lenošku, otevřela knihu a začetla se do ní. Sem tam usrkávala krev z pytlíku.)

Dnešek je den, kdy Genevieve oznámí něco, co se jí vůbec nebude líbit. Myslela si, že potom, co mu pomohla najít nějaké informace o Tundeho dýce, ji nechá napokoji, ale to se hodně zmýlila. On totiž potřebuje mít nějakou jistotu, kterou Genevieve v téhle chvíli je. Sice by ji mohl ovlivnit, aby mu byla kdykoliv nápomocná a aby nic nikomu neřekla, a potom ji pustit, ale i to je v jejím případě docela velké riziko. Gen je hodně vychytralá a dokázala by si určitě najít nějaký způsob, jak někomu říct, že ji celou dobu držel Kol na Plantáži. A kdyby se to dozvěděla třeba taková Sophie, tak by měl docela průšvih, protože by se na něj naštvala. Prostě ji nepustí, rozhodně ne v nejbližší době. A teď k tomu má další důvod - nenašel žádnou čarodějku, která by byla ochotna riskovat něco takového, jako je cesta na Haiti za kmenem, který většinu čarodějek děsí už jenom když slyší jeho název. A když nenašel nikoho, kdo by s ním jel, pojedou jen oni dva. Asi na něj bude naštvaná, ale přece nemůže čekat, že Kol pojede na takovou akci sám. A Gen bude užitečná i tam - tedy hlavně její znalosti. Další věc je, že se Kol aspoň nebude nudit. Gen je totiž vtipná, hlavně když je na něj naštvaná a snaží se ho pořád urážet.
Probudí se docela brzy, ale to neznamená, že hned vstane, to rozhodně ne. Ještě dlouhou chvíli potom, co otevřel oči, se válí v posteli a přemýšlí nad vším možným. Například nad tím, jak se dostanou na Haiti, jak najdou ten kmen, co bude potom, jestli se s nimi bude dát vůbec nějak rozumně domluvit a nebo na to půjdou silou... A nebo taky nad Claire. Přemýšlí o tom, co se stalo při jejich posledním setkáním a hlavně o tom, co udělal v jeho závěru. Nemyslí si, že to bylo něco špatného, protože v tu chvíli to udělat chtěl a upřímně? Ani toho nelituje. Což se diví. Stále neví, proč to udělal a co bude teď dál. Potřeboval by se s tím někomu svěřit, aby mu ten někdo poradil. Problém je v tom, že on má jenom jednoho velmi dobrého přítele, a tím je právě Claire, takže je tak trošku v háji a bude muset přijít sám na to, co má dělat. Jestli se jí má ozvat první, co jí má vůbec říct... Musí si to srovnat v hlavě, ale jemu takovéhle citové věci nikdy nešly, vážně ne. Nepamatuje si jeden moment, kdy by se cítil takhle zmatený. Vždycky ví, co má dělat a teď? Úplně prázdno.
Uběhla dlouhá doba, než se konečně vyhrabal z postele, ale hlavní přeci je, že se mu to vůbec povedlo. Šel si dát do koupelny rychlou sprchu, protože chce vyrazit pokud možno co nejdřív a nechce už zbytečně ztrácet čas. Je to studená a rychlá sprcha, aby se pořádně probral, což se také podaří - už se necítí ani trošku unavený. Ještě před tím, než vyjde z koupelny, zkontroluje svou tvář v zrcadle a uvědomí si, že jeho obličej už dlouho neviděl žiletku, ale když se nad tím zamyslí, tak se mu to takhle líbí mnohem víc. Vypadá mnohem více atraktivněji, když má vousy! Vyjde z koupelny a hned jde k šuplíkům, kde má ponožky, spodní prádlo a všechno možné - on si totiž oblečení moc netřídí. Podívá se dovnitř a zjistí, že tam toho moc nemá. Neví, kam se to vždycky ztratí, ale fakt je, že se to opravdu ztrátí. Třeba ponožky - vždycky najde do páru jenom jednu. Aspoň že si většinou kupuje ponožky jenom v černé barvě, takže se to dá v pohodě zkompletovat. Ponožky najde jako první a teď hledá nějaké trenky. Ty najde taky. Oblékne si tohle i zbývající kousky oblečení, poté z pod postele vytáhne menší cestovní tašku, do které se začne balit. Hodí dovnitř pár volnějších triček a kraťasů, potom se vrátí k šuplíku s ponožkami a pár jich tam hodí taky. A jak má v rukách hromádku ponožek a hází je do tašky, vypadne z nich cosi stříbrného, co s cinknutím dopadne na zem. Kol se pro to sehne a zjistí, že je to prstýnek. A nevypadá obyčejně. Je opravdu moc hezký a je si jistý, že by za něj byla ráda každá žena. A taky vypadá hodně draze. Neví, kde se tam vzal a ani nad tím moc nepřemýšlí, protože jediné, co ho napadlo, je to, že patří Gen. Zandá ho do kapsy, dobalí si všechny věci, zapne tašku, hodí si ji na rameno a opustí pokoj.
Chvíli mu trvá, než najde Gen, protože do knihovny upřímně moc nechodí. Teď totiž moc nečte, i když v minulosti tomu bylo jinak. To ležel v knížkách pořád, když měl možnost. Neví, jestli si všimla toho, jak stojí ve dveřích, které do knihovny vedou, a pozoruje ji. Čte si a je do toho evidentně dost zabraná. Nevidí sice, co to je, ale vsadí se, že to bude nějaká nuda. Ale když už tam stojí tak dlouho, až je mu to hloupé, konečně se rozhoupe, vejde dovnitř a pustí tašku, která se žuchnutím dopadne na zem, aby na sebe upozornil. "Koukám, že sis našla novou zábavu," řekne a podívá se na ni. Poté se skloní k tašce a v jedné z menších kapes z nich něco vyndá. Je to v tašce, takže není vidět, co to je. "Jestli tě to ale potěší, klidně si můžeš někdy zahrát na mojí konzoli. Ale opatrně!" upozorní ji. Byl by nerad, kdyby mu ji při první příležitosti rozbila. Rozejde se jejím směrem a když už je u ní, sebere jí z ruky knížku, aby se podíval, co čte. "Zeď francouzsky, jo?" podívá se na ni tázavě a možná trošku i překvapeně. Asi ani neví, že umí plynně francouzsky. Knížku nechá otevřenou a položí ji stránkami dolů na stůl, aby se nezavřela a aby se Gen v četbě neztratila. Ví, že se tím knížky ničí, ale co. Místo knížky jí do rukou hodí tu menší tašku. Jsou v ní plavky, ale to se dozví, až se podívá dovnitř. "Pojedeme na výlet," řekne jenom a poté se obrátí ke zdi plné knih a začne prstem přejíždět po zaprášených hřbetech. Mohl by se tu o to víc starat...

(Byla zabraná do čtení a musela říct, že si vybrala opravdu dobře. Zřejmě bude uvažovat o tom, že si od tohoto autora přečte i nějaká další díla. Zeď byl soubor povídek, které se zabývaly filosofií a otázkami existencionalismu a Sartre to ve svých povídkách opravdu hodně čtivě líčí. Tedy pro ni to bylo dost čtivé. Dokáže si představit, že pro někoho jiného by toto nebyla ta správná četba. Ona ale nikdy nebyla prvoplánová čtenářka a vybírala si spíš kousky, které jí mohly něco dál. I když samozřejmě, že někdy se i ona ubírala ke čtení braku, který pro ni byl prostě jen oddychovou literaturou. Ani si nevšimla Kola, vážně ne. Neignorovala ho snad schválně, ale byla tak zabraná do čtení, že kdyby teď někdo zrovna dům na plantáži vykrádal, ani by o tom nevěděla, kdyby si snad někdo nepřišel prohlédnout knihovnu zblízka. Nepoužívala teď svoje upíří smysly a prostě jen hltala stránku za stránkou. Četla rychle. Měla cvik. Nebylo u ní divné, když přečetla knihu za jedno odpoledne, pokud to nebyla zrovna bichle o tisíci stranách. Kol tam tedy stojí jako tvrdé y a ona o něj nejevila naprosto žádný zájem. Kniha ji teď připoutala ke svým stránkám a neměla čas se ohlížet kolem sebe. Sáček měla už dávno dopitý a ležel jen tak halabala na stolku. Občas dokonce četla i něco nahlas, jako by to pro ni znamenalo intenzivnější prožitek. Kol tak mohl slyšet její plynnou a akcentem dosti přesnou francouzštinu. Milovala jazyky a francouzština samozřejmě nebyla jediným cizím jazykem, kterým hovořila plynně. Uměla též španělsky a italsky. Domluvila by se i latinsky, kdyby tak někdo v dnešní době ještě mluvil. A dokonce se před nějakým časem začala sama od sebe učit německy. Na tohle měla hlavu. A na rozdíl od svého bratra, který si myslel, že tohle nemá význam, ona se názorem lišila. Obrátila stránku a chtěla pokračovat ve svém čtení, ale z koncentrace ji vyvedl jakýsi zvuk. Docela se lekla, až nadskočila. Otočila hlavu a spatřila Kola, který právě hodil na zem nějakou tašku. Zamračila se a opravdu netušila, co to má znamenat. Nebo snad Kol opravdu přemluvil nějakou čarodějku a teď se jí chystal říct, že odjíždí a ona je volná?) Co bych tady tak měla dělat něco jiného? Alespoň tu máte dost velkou knihovnu, tím pádem široký výběr. Mám se jak zabavit, díky bohu. (Ušklíbla se na něj a nakonec si sedla, ale knihu stále nechala ve své ruce a měla ji otevřenou. Oblízla si svoje rty a upřela na něj svůj zrak, když jí řekl, že si může půjčit jeho konzoli, kdyby si chtěla něco zahrát. Povytáhne obočí a opravdu upřímně se zasměje.) Ne, díky. Tomuhle já opravdu zrovna neholduju. To už raději přečtu všechny knihy v téhle místnosti, ale upřímně doufám, že nebudu muset, že tady takovou dobu nezůstanu. (Možná tím trochu apelovala na to, že by byla ráda, aby ji Kol propustil. Nevěděla, čeho by se mohla dočkat. Opravdu se přistihla, jak doufá, že Kol někoho našel a ji přišel pustit. Došel až k ní a vzal jí z rukou knížku. Chtěla protestovat, ale nakonec ze sebe nevydala hlásku a jen se kousne do rtu.) No, číst umíš, bravo. Je to Zeď francouzsky. Nevím, co je na tom tak zajímavého, že se tak divíš. Mohl bys mi tu knížku vrátit? Docela ráda bych to dočetla. (Založí si ruce na prsou a trochu naštvaně se na něj kouká, ale on jí tu knihu nevrátil, položil ji na stůl. Ale alespoň byl tak ohleduplný, že ji tam položil tak, aby si ji potom jen mohla vzít a pokračovat. Nebude muset složitě hledat, kde přestala, protože byla do toho předtím tak zabraná, že strany nekontrolovala. Hodil jí ale tašku, kterou předtím vyndal z té jeho větší. Nechápala. Alespoň ne do doby, co to okomentoval a ona se nepodívala dovnitř. Byly tam plavky. Dost sexy plavky, které by si ona sama za normálních okolností rozhodně nekoupila. Střelila po Kolovi zkoumavým pohledem a potom odložila tu tašku a začala komentovat.) Takže jsi našel nějakou čarodějku, která ti pomůže? Tak to bravo. Já si myslela, že ti dají všechny košem bez ohledu na to, jaké na ně budeš dělat oči. (Zvedla se a přešla k němu o něco blíž, protože chtěla, aby její postoj dodal na důrazu jejím slovům.) Ale já jsem ti jasně řekla, že končím Kole. Nepojedu s tebou na Haiti. (Podle těch plavek jí to bylo jasné.) Zůstávám tady a chci, abys mě propustil. (Zadívala se mu do očí.)

Stojí ve dveřích opravdu docela dlouho, protože ho baví pozorovat ji. Nejenom, že tam seděla, dokonale zažraná do knihy, kterou četla, ale ona si dokonce předčítala nahlas! O to se Kol prostě nemohl připravit. Nemohl jen tak vtrhnout dovnitř, vyrušit ji ze čtení a přijít tak o její dokonalé čtení v hodně dobré plynulé francouzštině. I on umí francouzsky, ještě aby ne, když nějakou dobu žili tady v New Orleans, kde se dost tímto jazykem mluví. Ale je to tak nejenom kvůli tomu. Taky dříve pobýval ve Francii a prostě se mu francouzština jako jazyk hodně líbí, takže si dovolí říct, že umí francouzsky hodně dobře. Když si usmyslí, že už ji pozoruje dost dlouho, pustí tašku na zem. Ta udělá docela rámus, takže to Gen vyruší ze čtení. A to jakože dost vyruší a vyleká - dokonce kvůli tomu i nadskočila. Kol se musel uchechtnout. Sice ani nechtěl, aby se takhle lekla, vlastně to neměl vůbec v plánu, ale ve výsledku ho to docela pobavilo. "Já nevím, jestli by se v knihovně dalo dělat i něco jiného, než jen číst knihy," řekne se šibalským úsměvem a pokrčí nevinně rameny. V reakci na to, jak řekla, že se má díkybohu jak zabavit, jí nabídl, že si může kdykoliv zahrát na své konzoli. Jeho nabídka se ale nesetkala s příliš velkým ohlasem. Tedy spíše se žádným. Jak se zdá, tak se jí hraní her vůbec nezamlouvá. "Tak za prvé, tolik knížek bys četla celá léta a za druhé, musíš jít trošku s dobou, ne? Dvacátý století už dávno skončila. Žijeme v jednadvacátým, jestli sis nevšimla. Teď se lidi baví i jinak, a to myslím vážně. Zkus si to někdy zahrát. Nikdo neříká, že u toho musíš strávit celý den, ale jen bych byl rád, kdyby sis to zkusila a uznala, že se u toho člověk vážně pobaví. A nejsi zase takovej suchar, takže kdybys chtěla, bavilo by tě to," ušklíbne se na ni provokativně a poté dojde až k ní a vezme jí knížku. Začne študovat, co vůbec čte a zjistí, že je to Le Mur od jednoho francouzského spisovatele s velmi složitým jménem. "Nevěděl jsem, že umíš francouzsky. Assez de temps, belle," řekne s dokonalým francouzským přízvukem a sladce se na ni usměje. Času na čtení bude mít na jejich 'dovolené' jistě ještě dost. Nebo třeba v letadle, pokud si s ním nebude chtít povídat, o čemž silně pochybuje. Knížku jí nedal, místo toho ji položil na stůl, ale tak, aby se nezavřela. Nechce totiž, aby se na něj naštvala už teď kvůli takové blbosti, že se ztratí v četbě. Místo knížky se jí za chvíli v ruce objevila taštička, kterou Kol předtím vyndal ze své velké, cestovní tašky. Určitě se jí to bude moc, moooc líbit, když se jí líbilo i to spodní prádlo, co jí tehdy koupil. Prostě má vkus, to se mu nezapře. Dodal k tomu i větičku, že pojedou na výlet. Už při tom jí mohlo dojít, co by tam tak asi mohlo být a že se odtud jen tak nedostane. "Jo, čarodějku jsem našel, bude čekat přesně za dvě hodiny na letišti," ušklíbne se na ni. V tuhle chvíli jí maličko lže - žádnou čarodějku totiž nesehnal a jediný, kdo s ním poletí, je právě Genevieve. I bývalá čarodějka se počítá. "Dokonce se jich hlásilo i víc, právě kvůli těm mým očím, ale musel jsem zkrátka vybrat tu nejlepší," řekne smutně a pokrčí rameny. Sleduje ji, když k němu jde blíž, ale nehne se ani o krok dozadu. "A já jsem ti jasně řekl, že ty končíš až já řeknu. A jelikož tě teď hodně potřebuju a bez tebe to asi nezvládnu, tak budu moc rád, když pojedeš. Mimoto, pořád sis stěžovala, že tě nikam nepustím, teď tenhle barák konečně opustíme," sladce se na ni usměje.

(Kol asi zrovna nebude patřit mezi knihomoly. Ona ho vlastně nikdy moc knížky číst neviděla. Každý na tohle prostě není, ale to neznamenalo, že ona najednou přestane číst taky, protože se jí někdo vysmívá, že minulé století už dávno skončilo a dneska už četba nefrčí. Jí to bylo jedno. Klidně mohla být nařčena z toho, že je nemoderní a že žije v minulosti. V tomhle případě jí to absolutně nevadilo a dokonce žila v minulosti ráda, protože knihy pro ni byly něco, co nenahradí žádná počítačová hra ani nic jiného na ten způsob. Ta vůně, ta vůně byla naprosto omamná. Každá kniha voněla trochu jinak a taky se lišil odér nových a starých knih, ale všechny byly kouzelné. A ví, že někdo by ji mohl považovat za cvoka, kdyby se tady o tom rozpovídala, ale taky moc dobře ví, že jiní by jí dali zapravdu.) Celá léta v knihovně opravdu zavřená být nechci, ale možná bych si jednu podruhé mohla popůjčovat k sobě domů a přečíst si je tam. Já čtu docela rychle, kdybych na to měla tolik času, tak jsem přečetla už tolik knih, že by z toho zrak přecházel. Bohužel to někdy není zrovna nejjednodušší, najít si ten čas. Ale tady ho mám teďka dost. Když mě zrovna nepřijdeš obtěžovat. (Vydechla a podívala se na něj. On se ji vážně snažil přesvědčit, aby si taky zahrála ty jeho hry, Jako by po tom přímo toužil. Zřejmě si nemá s kým zahrát a tak hrozně by nějakého parťáka chtěl. Od toho tu ale vždycky byla Claire. To ona s ním hrála tyhle hry. I když Gen si to taky už několikrát zkusila. Dokonce v závodech aut Kola porazila, ale nebyl to její denní chleba.) Hmmm. Možná někdy. Vsaď se, že tě porazím. Ale teď bych to ráda dočetla. (Podívá se na tu knihu, kterou jí před chvílí vytrhl z ruky. Opravdu by jí to už mohl dát. A ona by znovu mohla pokračovat. Druhá možnost byla ta, že jí už konečně vyklopí, proč sem vlastně přišel a co má znamenat ta taška. To chtěla vědět spíš. I možná proto na něj tak naléhala, aby ji tu knihu vrátil. Věděla, že z něj tak mnohem dřív vyleze, co vlastně chce. Musela se zasmát, když podotkl, že nevěděl, že umí francouzsky.) Tohle je Francouzská čtvrť. Možná, že význam toho slova francouzská v dnešní době už trochu upadá, ale dřív to něco znamenalo. Hlavně to, že se tady mluvilo francouzsky na každém rohu. Moje rodina, tedy z otcovy strany, vlastně pochází rovnou z Francie, i když už to bylo hodně dávno, co se přesunuli do New Orleans. Moje babička si na tom ale hodně zakládala a anglicky ji člověk prakticky mluvit neslyšel. Vychovávala mě, od malička jsem měla ten jazyk na talíři. Dalo by se říct tak trochu s nadsázkou, že angličtina je vlastně až můj druhý jazyk. (Pokrčila rameny a pak se pousmála nad Kolovou poznámkou ve francouzštině.) On ne sait jamais combien de temps vous avez, beau. (Podotkla a dočkala se místo vrácené knížky nějaké tašky. Tašky, ve které byly plavky a s Kolovou poznámkou, že si udělají výlet, jí bylo hned naprosto jasné, co by se mělo dít. A taky mohla vědět, že neměla doufat, že by ji snad Kol byl pustil, až nějakou čarodějku najde. Jenomže takhle to může jít až do skonání věků, protože si zítra může vzpomenout, že chce po ní ještě tohle, za týden tamto, za měsíc támhleto. Tohle jen tak neskončí. Měla to vědět už na začátku. Vlastně to věděla. I proto v Kolovi přistála ta dýka. Jenomže teď už nemohla dělat vůbec nic. Mohla protestovat, ale k čemu by jí to bylo, kdyby si ji Kol zase ovlivnil ? Docela ji překvapilo, když jí oznámil, že čarodějku našel. Nečekala to.) Vážně? (Její překvapení bylo znát i v její tváři. Kol opravdu někoho přemluvil, aby s ním jel na Haiti a šel proti covenu Bokoran?) No, tak to ti přeju hodně šteští, ale já nejedu. Řekla jsem ti to jasně a tys s tím de facto souhlasil. Necháš mě jít, až si najdeš čarodějku, která by to s tebou dotáhla až do konce. No, zřejmě už ji máš, takže… nepotřebuješ mě, Kole. (Podívala se na něj a bylo dost zjevné, co si o tom myslí. Jenomže Kol byl jiného názoru a dával jasně najevo, že ona s ním pojede, protože on to tak říká. Vlastně ani nemusel vypustit z pusy, že si ji ovlivní, když bude třeba. Jí bylo jasné, že to udělá, když bude muset. Pak se ale zamračila, protože nemohla uvěřit jeho dalším slovům. Co že to říkal? Že ji potřebuje a nezvládne to bez ní? To myslel opravdu vážně? Zvedla ruku a položila mu ji na čelo.) Nemám zavolat doktora? Není ti špatně, Kole? Nepřišla na tebe horečka? (Ochmatává mu čelo a tváře a tváří se hraně starostlivě, jestli Kolovi opravdu nic není.) Potřebuješ mě a nezvládneš to beze mě? To říkáš schválně, abych ti padla k nohám a jela s tebou, nebo sis byl schopný přiznat, že prostě nestačíš na všechno sám? (Povytáhla obočí a pak mohutně vydechla a založila ruce v bok.) Pojedu s tebou jenom proto, že vím, že jinak bys mě ovlivnil a já bych to stejně musela absolvovat. Takhle budu alespoň o něco svobodnější. Doufám, že ta čarodějka není žádný šplhounský nováček a že ví, co dělá, protože do tohohle by šel leda blázen. (S touhle větou se otočí, čapne taštičku s plavky a vyjde z místnosti. Šla se taky sbalit a protože měli jen dvě hodiny a letiště nebylo úplně nejblíž, musela sebou vážně dost hodit. Ale měla zřejmě všechno, na nic snad nezapomněla, takže s Kolem na letiště mohli vyrazit celkem rychle.)

"Opravdu by sis tady z toho chtěla udělat veřejnou knihovnu? Měl jsem za to, že jakmile se odtud dostaneš, nevkročíš sem, pokud nebudeš muset," ušklíbne se na ni. Že by se její názor změnil a jí by ani nevadilo sem zajít? Taky by záleželo na tom, jestli by jí to Kol dovolil, protože sem si rozhodně nebude nikdo chodit jako do holubníku. A už vůbec ne někdo jako Genevieve, protože ta je schopná se tady hrabat úplně ve všem, nejenom v knížkách. Třeba by se jí zase zachtělo Tundeho dýky, tak by se jí pokoušela hledat. "To ti spíš nějakou tu knížku přinesu, než aby ses tu v nich hrabala sama. Ještě by se ti zalíbila nějaká, která není určena pro obyčejné čtenáře jako jsi ty a to bychom opravdu nechtěli," ušklíbne se na ni. Sice nemá tak úplně přehled o tom, jaké všechny knihy tu jsou, ale dal by ruku do ohně za to, že jsou tu i nějaké staré grimoáry. Sice možná ne zrovna ty, které patřily Ester, ale on osobně jich vlastnil docela hodně. Některé zůstaly na místě, o kterém věděl jen on a ještě jedna čarodějka, jiné se časem ztratily a další jsou někde tady na Plantáži. Poté jí začne vykládat, že by se taky někdy mohla odtrhnout od knih a zkusit něco, co je v jednadvacátém století asi běžnější a rozhodně zábavnější, než čtení knih - hraní her na konzoli. "Výzva přijata," řekne s úsměvem na rtech potom, co mu řekne, že si někdy zahrají a že ho určitě porazí. To si hodně věří, holka. Knížku jí ale nevrátí, i když si o to vlastně její poslední větou řekla. Má pro ni něco jiného, knížka jí nikam neuteče. Trošku ho překvapí, že Gen umí dokonale francouzsky. Sice mu to mohlo docvaknout, když ví, že tady žila už mnohem dřív a že to bylo v době, kdy se tu mluvilo francouzsky víc než teď, ale nedošlo mu to. "Tak proč tě neslyším častěji mluvit francouzsky, Genevieve? Zrovna v tvém podání by mi to nevadilo - zní to mnohem líp, než když mluvíš anglicky. A ty taky nezavřeš nikdy pusu, takže by to byla aspoň trošku změna, poslouchat ty tvoje řeči jinak než anglicky," ušklíbne se a poté řekne jednu poznámku ve francouštině, která znamená, že času má dost. Ani neví, jestli Gen měla někdy příležitost, aby si všimla toho, že Kol francouzsky mluví. "My máme všechen čas, protože jsme upíři, zlato," usměje se na ni sladce. Tedy on má skoro jistě všechen čas, protože nejde zabít. Ale Gen... No, pokud bude takhle neopatrná, asi nebude žít věčně. Nakonec jí místo knížky dá do ruky tašku s plavkami. Určitě se jí budou líbit, tím si je jist. A pokud se nebudou zamlouvat jí, tak Kolovi rozhodně ano. Taky podle toho je vybíral - ne, co se líbí Gen, ale co se líbí jemu. Takže by se dalo říct, že vlastně skoro nic. Vypadá překvapeně, když se jí Kol svěří s tím, že čarodějku sehnal a že bude čekat za dvě hodiny na letišti. Kdyby jen věděla, že tohle je jenom lež. Lež, aby Gen nedělala takové problémy. Pokud si bude myslet, že má čarodějku, určitě se bude cítit ve větším bezpečí a nakonec pojede dobrovolně, bez ovlivnění. "Vypadám snad jako někdo, kdo by si z tebe dělal srandu?" podívá se na ni dotčeně, jako by ho uráželo, že mu v tomhle nevěří. "Já jsem někdy řekl, že tě nepotřebuji a nebo že se mnou nikam nemusíš jet? Kdy jsem to řekl? Je zajímavý, že si to nepamatuju," pokrčí nevinně rameny a dívá se na ni. Fakt si nevzpomíná, že by řekl, že ji pustí. A jestli to někdy řekl, tak... tak to bylo jen proto, aby dala pokoj a nedělala problémy. Poté ji začne obměkčovat takovými řečmi, jako že ji potřebuje, že to bez ní nezvládne a tak dále a tak dále. Ustoupí o krok dozadu, když mu položí ruku na čelo a začne mu tam osahávat prakticky celý obličej, jestli nemá horečku. Ale neuteče jí, protože za ním stojí knihovna. Takže ji nechá, aby si ho osahala a potom se na ni otráveně podívá. "Koukám, že už využiješ a vytvoříš si jakoukoliv situaci, aby sis na mě mohla aspoň sáhnout, co? Příště stačí říct, Gennie," řekne a zůstane se na ni dívat. Už jí znovu neopakuje, že ji potřebuje a tak, stačilo, že se přemohl a řekl to jednou. "A jestli jsi chtěla slyšet víckrát, že tě potřebuju, měla sis to nahrát, já to totiž opakovat nebudu." Usměje se na ni, když řekne něco, co je vlastně ve výsledku úplná pravda. Kdyby nechtěla, tak by ji ovlivnil, to je pravda. "Ta čarodějka má zkušeností víc jak dost, neboj se," ujistí ji a pak už jen sleduje, jak i s taštičkou s plavkami odchází, aby si sbalila. Kol si mezitím sedne do křesla, vezme si Le Mur a začne číst. Ještě předtím si ale zapamatuje, na jaké straně Gen skončila, aby ji zbytečně nenaštval. Zároveň ale přemýšlel nad tím, jestli si s sebou ty plavky fakt sbalí a nebo ne.
Čekal, že jí to bude trvat mnohem déle, nedával teď moc pozor. Jednak si četl a druhak si myslel, že ji může čekat nejdříve za hodinu, za hodinu a půl. Ale zmýlil se. Takže když uslyšel, že vešla znovu do knihovny, zvedl pohled od knížky a celou, od hlavy až patě, si ji prohlédl. "Byla jsi docela rychlá, jsem příjemně překvapen," usměje se na ni, vyhoupne se z křesla a jde až k ní. Podá jí knížku, v jejíž čtení ji vyrušil. "Než na mě začneš řvát, že nevíš, kde jsi skončila, tak se pořádně podívej, že jsem ti tam dal záložku."

**Volá Kolovi.**