Plantation House

Možná to od něj nebylo zrovna nejhezčí, že jí to dal všechno takhle sežrat, ale jemu to v tuhle chvíli připadalo nejlepší. Je rád, že ji vidí, ale zároveň ho sere, jak si sem jen tak nakráčela, v úplně dobré náladičce, jako by se nic nestalo a přitom se toho stalo dost. Jistě, je překvapena, že ho vidí zase takhle, že ho vidí ve starém těle, ale to jí jako brání v tom, aby se mu omluvila? Stará se o ní jak kretén, nosí jí jídlo, snaží se s ní mluvit, i když to vůbec nejde a ona se mu odvděčí jak? Začne se s ním hádat, to jídlo, které jí dělá, vůbec nejí, a když se zrovna nehádají, tak skoro pořád mlčí. A pak ještě uteče. Jako Kol už neví, co si má myslet. Kdyby se nechovala takhle, mohla ho najít ona, jak se válí v bezvědomí na zemi a ne Esther. Však nebýt Esther, tak tam prostě umře, jenom kvůli tomu, že Claire byla úplně mimo. Jo, jasně, prožila si toho strašně moc, ale copak se Kol dostatečně nesnaží...? Už toho má upřímně plný zuby, nebaví ho to. Claire není žádné mimino, aby se o ni musel pořád starat. Musí se zase postavit na vlastní nohy, to si musí uvědomit. Nesmí se stále jenom litovat a myslet si o sobě zároveň to nejhorší. Musí se vrátit do starých kolejí, aspoň trošku, aby to s ní přežil. Samozřejmě jí osvětlí všechno, co se stalo po tom jejím útěku. Jak ho jeho matka zachránila a také, jak dostal zpět svoje tělo. Možná v tom byla slyšet i nějaká skrytá výčitka, že u něj Claire v té době, když umíral, nebyla, ale ne, žádná výčitka by se v tom hledat neměla. Nevyčítal jí to. Byl na ni naštvaný, ale nevyčítá jí to, vážně ne. Čeká na její reakci a má neblahý pocit, že to, co jí teď řekl, jí náladu dost zhorší a už to nebude ta energická Claire, která se sem před chvílí přiřítila. Podívá se jí do očí, když vysloví jeho jméno a nespouští z ní pohled. "Moje matka by mě musela zachránit tak nebo tak, to je úplně jedno. Spíš mě mrzí to, že jsi utekla. Staral jsem se o tebe a myslel jsem, že se mi to docela daří. Ale asi ne, když ses chtěla v ten den zabít," řekne a ušklíbne se. To ho dožralo asi nejvíc. Jak mu to vůbec mohla chtít udělat? Zabít se? Absolutně ji nechápe. To, že se jí pokazil život, ještě neznamená, že nemůže začít žít odznova. "A ještě jednou se omluv za to, že jsi mi volala a já tě asi odvezu zpátky do tý telefonní budky," řekne a nechápavě zavrtí hlavou. Tímhle jí chce dát najevo, že za tohle se vůbec nemusí omlouvat, vždycky by za ni přijel a nelituje toho, že to udělal. Protože co by s ní bylo, kdyby to býval neudělal? Byla by mrtvá. Cítí z ní, že je rozzlobená a že to taky potřebuje ventilovat nějakým způsobem ven a ovšemže, že to zase odsere on. No co se dá dělat... "V tomhle ti ale nikdo nebrání, abys to udělala," řekne jenom, když se od ní dozví, co měla v plánu. No on taky mohl zmizet mnohem dřív a třeba už by dávno nebyl doma. Sleduje ji, jak se najednou její zlost mění zase v něco jiného, jak se jí zase začnou po tvářích kutálet slzy. Když začne zase říkat, že ji to mrzí, promne si jednou rukou oči a chvíli mlčí. Podívá se na ni ve chvíli, kdy mu řekne, že jí na něm fakt hodně záleží. "Ty si myslíš, že nevím, že ti na mě záleží? Kdyby to tak nebylo asi by ses dneska nevrátila, ne? Nevrátila by ses a nechtěla bys mi vařit večeři a nevrhla by ses na mě jak kdybys mě tři roky neviděla." Jemu na ní také záleží, ale teď to říkat nebude. "Mimochodem, co podle tebe tak jedí normální lidi?" Je to narážka na tu večeři. Možná se snaží trošku zlepšit atmosféru, jestli se mu to teda dneska ještě povede. "Jo a k tomu sporýši, bych málem zapomněl... Fakt si myslíš, že bych tě ovlivňoval?"

(Právě teď to mezi nimi bylo dost napjaté. Poslední dobou neměla dobré vztahy s nikým, což nebylo tak úplně neobvyklé. Chápe, jak se cítí a proč se tak cítí, ale zároveň ona chce, aby on pochopil, jak to cítí a vidí ona. Možná, že to vypadá jednoduše, ale tak to rozhodně není. Nic není jednoduché, tak jak se zdá. A ona se dnes prostě snažila, aby vše vypadalo, že je v pořádku, i když to tak nebylo. Jenže jí to nevyšlo a tak tu teď seděli, hádali se a vypadalo to, že se schyluje k bouři. Ano, možná se měla omluvit, jenže on ji zamknul. Rozhodoval se za ni, a proto se od něj musela „osvobodit“. Kol jí teď dopřává opravdu nepříjemný a svírající pocit viny. Claire si připadá jako ve svěrací kazajce, kterou každým slovem Kol více a více stahuje. A i přes všechnu jeho amatérskou péči, kterou jí dopřával, se cítila stále stejně, ne-li hůře. Chyběl jí jeden jediný základní pocit, vyžadován štěstím a podporovaný obyčejnou lidskou radostí, pocit být milována. Ona nevěděla, co jí chybí. Cítila jen prázdnotu, samotu, i když byla obklopená lidmi. Jeden z problémů, proč jí Kol nepomáhal, byl ten, že jí nerozuměl. Bylo to, jako kdyby oba dva mluvili jinými jazyky. Možná by měla přestat bydlet na Plantáži. Možná, že by se měla přestat vídat s Kolem a úplně zapomenout na to, co bylo. Zapomenout na všechno, co se kdy stalo a prostě dál žít. A zemřít na rakovinu plic ve stáří, nebo za pár dní v autě při nehodě, nebo se snad dožít vysokého věku a pak odejít ve spánku. Všechno to ale znělo tak vzdáleně. Všechno dobré a špatné. Říká se, že život nemůže být jenom dobrý nebo špatný. Nevěděla, co si o tom myslet. Všechny dobré věci vždy skončily a po jejich odchodu zbyl jen vztek a smutek. Vždy to tak bylo, u všeho. A tak se s Kolem stále hádali a spíše to nešlo, než šlo. Nemyslí se, že se někdy přestanou hádat. Jedna hádka, druhá o té první, třetí o té druhé,… Budou se hádat do té doby, dokud jeden z nich nebude prostě mlčet a nadávat si v duchu. Zřejmě nebyl dobrý nápad sem chodit. Měla prostě zůstat ve městě a nevracet se sem. Ani by mu nezavolala, nic. Prostě by se vypařila. Musí si promnout spánky, aby byla vůbec schopná s ním ještě komunikovat. Sepjala ruce a lokty si je zapřela o kolena. O spojené dlaně si opřela svou bradu a pohlédla na Kola.) Dobře, tvoje matka by tě musela zachránit tak jako tak, takže mi jen vyčítáš to, že jsem tě nenašla já, ale ona a prostě jsem si utekla. Jenže Kole, ty jsi mě v té místnosti zamknul, takže kdybych tam zůstala zamčená, tak bych ti taky nijak nepomohla. Utekla jsem, já ani nevím, prostě jsem asi zvyklá celý svůj život utíkat, že když to nedělám, začnu být nesvá. A s tím zabitím… Stále si myslím, že to nebylo tvoje rozhodnutí. (Odmlčí se pak a povzdechne si. Už jí to přestává bavit. Je to jako u blbců. Neustále něco opakujete a ten druhý vám stejně vůbec nerozumí.) Ne, nebrání, ale víš co? Nech to být. Dělejme, jako kdybych se o tom vůbec nezmínila. Stejně to mělo být jen takové divadýlko… (Opřela se zády o gauč a položila si ruce na kolena. Přejela po vystouplých kostech a nepatrně se ušklíbla. Pak se opět podívala směrem k němu.) No, možná že právě tohle bych udělala i kdyby mi na tobě záleželo. Někdy je lepší nechat jít, než se snažit zběsile udržet na vodítku. (Její hlas i výraz nevypovídají o ničem, je to takový nezaujatý, nijaký postoj.) Netuším, co jedí normální lidi a vážně mě to nezajímá. Já si dneska k večeři udělám salát složený z vodky, džusu a Jacka. A možná nějaké tuhé stravy, třeba špaget. A cigaret. Hodně cigaret. Ó bože a málem bych zapomněla na dobrou hudbu a deku. Zní to jako úžasný večer… Chceš se přidat? (Ušklíbla se a přátelsky poplácala Kolovi koleno. Svou ruku brzy stáhla a položila ji na gauč mezi ně.) Upřímně? Ano, myslím, že ty bys toho byl schopen. Zapomenout na něco, nebo udělat něco, ano, dokázal bys to. Pokud by sis myslel, že je to správné. Ale není to kvůli tobě. Je to kvůli jiným upírům. Co ty víš, třeba jsem jednoho potkala. Určitě ho znáš. Takové hnědé kaštanové oči, ve kterých by ses nejradši utopil, zářivý úsměv, v noci bys ho skoro přehlédl a pleška. Zní ti to povědomě? (Ano, Claire obrátila z nuly na 180 během pěti minut. Lepší, než aby neustále plakala.)

"Nic ti nevyčítám, Claire. Jenom mě prostě sere to, že jsi utekla. Chápu, máš svoji hrdost a takový věci, ale to tě nenapadlo, že když zdrhneš, naštvu se a budu se po tobě shánět? Protože já nevím, jak ty, ale já bych se na tebe nevykašlal. Nikdy jsem to neudělal. Nejsem si ale tak jistý, jestli ty bys neudělala v mym případě pravej opak, když takhle utečeš. Buď ti hráblo, že jsi nepochopila, že ti chci pomoct a nebo nevím," řekne a pokrčí rameny. K tomuhle se už nevyjadřuje. Ani k tomu, že ten její pokus o sebevraždu nebylo jeho rozhodnutí. Ona je asi fakt nemocná, ale na hlavu. Kdyby byl svině, nechal by ji zavřít do blázince a bylo by to. Nebo by ji (když teď už zase může) ovlivnil, aby nemohla nikam jít a aby se začala pomalu chovat normálně. To je ale nápad. "Tak fajn, nebudeme jíst nic, stejně jsem si chtěl někam vyrazit a vypadá to, že doma dneska asi nezůstanu..." podívá se na ni a potom dodá: "Je tady dost totiž dost velký dusno." Když řekne, že by utekla právě kvůli tomu, že jí na něm záleží, jenom protočí oči, ale mlčí. Už nebude nic říkat. Claire je prostě Claire, ta má svou hlavu. "Si posluš, jestli tu najdeš nějakou normální stravu," pokrčí nevinně rameny. On teď zase nejí normální jídlo, lednička je aspoň z půlky naplněna sáčky s krví. "Ne, nechci. Jak už jsem řekl, dneska radši někam vypadnu, měl by se tady trošku pročistit vzduch." Potom se jí zeptá, jestli si vážně myslí, že by ji ovlivňoval a když řekne, že si myslí, že ano, nevěřícně se na ni podívá. "Kdybych tě chtěl ovlivnit, dneska už by ses chovala normálně. Začala bys třeba jíst a nechovala by ses jednou jako troska a jednou jako normální stará Claire." Jakmile začne popisovat Marcela, zatváří se otráveně, ale nic jí neříká. "Ale pokud o ten sporýš fakt tak stojíš, někde ti ho seženu." To je to poslední, co jí dneska řekl. Ani si na sebe nic nehodil, protože už bylo mnohem tepleji a on je navíc upír, nepotřebuje bundu, a odešel z domu. Celou noc strávil v několika barech a pořádně si to tam užil.

(Minule, když se viděli s Kolem, to nedopadlo úplně nejlépe a podle Clařiných očekávání. Znovu se střetl názor Claire a Kola a jejich výměna se blížila k hádce, ale nakonec Kol odešel, jako kdyby se nikdy nic nestalo. Nevěděla, co je pro ni lepší. Hrát divadlo, lhát a usmívat se anebo ukázat pravdu a dát najevo jak se vlastně cítí? Pro ni by byla lepší druhá varianta, ale pro všechny ostatní první. A tak udělala kompromis. S ostatními bude hrát divadlo a lhát jim do očí a večer bude říkat pravdu svému odrazu v zrcadle. A aby jí takhle hra vyšla, musela začít bydlet sama. Na plantáži bydlel Kol a byla to taková chata Původních, kteří ji neměli moc v oblibě, takže bylo správné najít si byt, který byl prostorný, blízko od centra New Orleans, avšak v klidné části, za který chtěli nekřesťanské peníze, což jí přivedlo k tomu, že se začala shánět po nějaké práci, avšak všechno musela dělat jako někdo jiný. Použila jednu ze svých falešných identit, začala nosit barevné kontaktní čočky a blond paruku, výrazně se malovat a pečlivě si zakrývala své jizvy, tetování a vše, co by jí mohlo nějak prozradit. Začala nový život jako někdo zcela odlišný. Žena jménem Lily Luster, jejíž rodina zemřela při autonehodě a přistěhovala se sem za prací. Sebevědomá blondýnka, plná energie a stále usměvavá, hodná a milá a naivní, jako malé dítě. Do bytu se ještě nemohla přestěhovat, jelikož tam museli dodělat spoustu věcí a tak se Claire rozhodla, že ještě pár dní zůstane na Plantáži, jako Claire Evans a pak začne zcela nový život, někoho zcela nového, který nezná krásu ani nástrahy tohoto města. Možná, že se nechá na blond nabarvit, aby to pro ni bylo přirozenější a jednodušší. Zabalila si věci a tašky nechala v pokoji, který jí vypůjčil Kol. Seděla na gauči, v ruce žmoulala cigaretu a hleděla na stříbrný zapalovač, krabičku s papírky a trávou a lahev toho nejlepšího Bourbonu, co se dal sehnat tady ve městě. Vedle gauče byla položená krabice s předměty, co pro ni něco znamenali. Už je nebude potřebovat, jako nový člověk. Fotky a cennosti si schová, zbytek spálí. A možná, že i fotky. Na stole byly dvě skleničky a v nich led. Čekala na Kola a bylo jasné, co má dnes v plánu. Měla na sobě paruku a byla nalíčená jako Lily, její nové já, aby Kola překvapila. Byla i oblečená, jako ona. Ráda by byla ona, její pravé já, zde ve městě, jenže kdyby ji někdo poznal, jak by mu vysvětlila, že není mrtvá? A jak by to asi vyřešila? Co by řekla policii? Zavřela na chvíli oči a předstírala, že je někde jinde a někdo úplně jiný. Byla to nádherná představa, jenže Claire nemůže utéct sama před sebou a před něčím, co je v její hlavě.)

Je to už několik dní od toho incidentu s Genevieve. Kol byl tak naivní a myslel si, že dojde k tomu, o co mu celou dobu šlo - vyspat se s Genevieve. Vážně si to myslel, už to dokonce i tak vypadalo, jak ho chytila někde za krk, jako by ho chtěla začít líbat, jak už se dokázala uvolnit, nebyla napjatá; jako by si uvědomila, že to bude určitě skvělý a pro ni bezpečnější, než když ho bude pořád odmítat. Ale ne. Místo toho, aby ho začala líbat, mu zlomila vaz. Mrcha. Nedokážete si ani zdaleka představit, jak rozčilený byl, když se probudil na příjezdové cestě před Plantáží. Na zemi, špinavý od prachu z cesty. Měl chuť za ní okamžitě jít a něco udělat. Ještě nevěděl co, ale jistě by to nebylo pěkné. A ne že za ní jenom chtěl jít, on za ní šel. Alkohol z něj stihl za tu hodinu dvě, co byl mimo, vyprchat, takže už dokázal přemýšlet trošku rozumněji. Přemístil se do baru, ale tam už nikdo nebyl - zavřeno. Dokonce se šel podívat i k jejímu bytu. Bylo už pozdě a ona spala. Nevešel dovnitř, protože si myslel, že tam nemůže. Pak dostal nápad, který mu zabránil v tom, aby jí zatím cokoliv provedl. Jen doufá, že ještě nebere sporýš, protože to je k provedení plánu nezbytné...
S třísknutím se zavřely hlavní dveře a tak každý, kdo byl doma, mohl poznat, že přišel někdo další. A podle toho, že do domu vcházel takhle, muselo být jasné, že je to Kol. Nezdržuje se s nějakým zouváním bot, stejně je má čisté, protože je venku sucho, a rovnou jde do kuchyně, protože má chuť na krev. Vezme si zatím jen jeden pytlík a jde do obýváku, protože si chce pak rovnou dát i skleničku něčeho dobrého. Když tam vejde, všimně si něčeho podivně blonďátého a velmi výrazně nalíčeného. S cigaretou v ruce, zavřenýma očima. Teď byl potichu, asi ho neslyšela. Zastavil se a díval se na ni. "Ty máš ale ránu," řekne konečně něco, protože na sebe chce upozornit, že tady stojí a pozoruje ji. Jestli si myslel, že ji nepozná, tak se mýlila. Poznal by ji kdykoliv. "Vypadáš jak transvestita, Claire. Aspoň tu paruku si sundej, tmavá je mnohem lepší," dodá ještě a potom si sedne do křesla naproti ní a načne si pytlík s krví. Začne pít.

(Uslyšela, jak někdo vešel do domu s bouchnutím dveří. Zřejmě to byl Kol, jelikož on se vždy rád předváděl a vychloubal a snažil se být ve středu pozornosti. Někdo to bylo skvělé, příjemné, ale někdy to Claire vytáčelo neuvěřitelným způsobem. Oči však měla stále zavřené, jen si tiše povzdechla a rozloučila se s krásným klidem a představou, že není tím, kým je a že všechno co se stalo, se nikdy nestalo. Byla tak unavená, unavená životem, necítila se dobře a stále v puse cítila trpkou chuť viny a čirého zoufalství, které ji naplňovala dnem ode dne čím dál více a ona měla pocit, že se zblázní. Ale místo toho, aby se tu začala Kolovi znovu hroutit a plakat, pohodila skoro sebevědomě hlavou a zářivě se usmála na příchozího, kterým byl velmi nečekaně Kol Mikaelson. Jeho první poznámku přešla, jako kdyby ji ani neslyšela.) Taky tě ráda vidím. (Ušklíbne si spodní ret. Druhou poznámku už však jen tak nepřejde bez jakéhokoliv svého vyjádření.) Možná by sis měl zvykat, jelikož blond budu asi tak ještě padesát let. Ještě si k tomu přimysli hnědé kontaktní čočky a nové jméno, Lily Luster, pěkné, ne? Vlastně vypadám jako šlapka a vůbec mi nejde se chovat mile a hrát naivní hlupačku, ale na to si časem zvyknu. Vlastně můžu být za tuhle možnost ráda, protože kdybych vyšla ven jako Claire a někdo mě poznal, nevím, jak bych pak policii vysvětlila, že nejsem mrtvá a někde zakopaná v lese, když bych měla být, že? Já ani nemám svoje pravé doklady, neustále používám falešné, vlastně všechno na mě je teď falešné. Vlasy, potom i barva očí, jméno, identita, chování, všechno to bude úplně jiné. Ano, nebo jsem mohla prostě dojít na polici, vymyslet si nějakou super šílenou historku o tom, co se stalo a pak být ve městě za hrdinku, jen pro některé a pro ostatní lhářkou, co má v oblibě vraždit, když vypne emoce a když je zase zapne, uteče, vrátí se a dělá jakoby nic. Takže bych k tomu byla ještě pitomá. Zapomněla jsem říct ještě něco? (Celou dobu se křečovitě usmívá a snaží se o nenucený tón a uvolněnou polohu, ale roztřesenou rukou si vložila cigaretu mezi rty a zapálila ji zapalovačem. Zhluboka potáhla a opřela si hlavu o gauč, zavřela oči a prudce vydechla všechen kouř do stropu. Podívala se na flašku a během chvilky už měla plnou sklenici až po okraj, a spíše rychle než pomalu, do sebe lila její obsah. Odložila si prázdnou sklenici na stůl a sundala si prudce paruku, kterou měla na hlavě a hodila s ní o zem.) Do prdele se vším. (Zaklela tiše, že by ji Kol nemohl vůbec slyšet, kdyby nebyl upír. Měla toho dost. Dnes se prostě opije do němoty. A jelikož dnes nic nesnědla a ani nevypila, bude to velmi rychlé.)

Jako snad jí muselo být jasné, že když ji tady uvidí takhle sedět, tak si nějakou poznámku neodpustí, to by prostě nebyl on, kdyby nic neřekl. Seděla tady v příšerné (aspoň pro Kola) blonďaté paruce a úplně divně nalíčená. Nelíbilo se mu to. Claire ho vždycky přitahovala, je to pěkná ženská, ale tohle fakt ne. Vůbec to k ní nesedí. Ty vlasy by se ještě daly, ale to líčení k ní vůbec nesedí. Nesluší jí to, vypadá divně. K ní prostě patří tmavé vlasy, buď hnědé nebo černé a image tvrdé holčiny. Snad se z ní nestává taková ta typická blondýnka z amerických filmů. Jako pokud chce tuhle svojí image praktikovat častěji, asi by jí to měl rozmluvit. Tak když ženský řeknete, že jí něco nesluší, přestane to nosit, ne? Problém je v tom, že ona není normální ženská. A taky má neblahé tušení, za za touhle image se bude skrývat něco víc. Že to na sobě nemá naplácané jenom kvůli tomu, aby ho nepříjemně překvapila. Její ušklíbnutí ji oplatí a potom řekne něco dalšího, co už se jí ale asi moc nelíbí, protože k tomu začne taky něco mít. Poslouchá ji jenom tak na půl ucha, protože mu chvíli trvá, než si sedne a načne si pytlík s krví. A stejně věnuje víc pozornosti chuti krve než tomu, co povídá. Claire mluví docela dlouho a Kol ji radši nepřerušuje, protože si myslí, že je dneska docela v ráži a on má až moc dobrou náladu na to, aby si ji nechal zkazit Claire. Celou dobu se na ni dívá a pije krev. Když Claire skončí, dá si poslední doušek a prázdný pytlík položí na stoleček nedaleko křesla. "Já si nechci zvykat na blonďatou holku s tuctovym jménem, která se chová jako každá druhá. A ty máš problém jenom s tím, že tě někdo pozná bude mu divné, že nejsi mrtvá?" podívá se na ni tázavě a s takovým úsměvem na rtech. "V New Orleans tě rozhodně nezná každej. A i kdyby, tak co? Podívej se na mě. Já jsem se taky vrátil. Jo, lidem to sice bylo divný, kde jsem se tak najednou vzal, když jsem byl mrtvej, ale nedovolili si na mě nic. Takže jestli se bojíš toho, že tě Marcel nebo nějakej ten zablešenej vlkodlak bude chtít zabít, tak buď v klidu, protože pokud vědí, že teď bydlíš na Plantáží s Kolem Mikaelsonem, kterej je zároveň tvůj nejlepší přítel, nic si nedovolí. A když jo, jsou předem mrtvý," pokrčí rameny, jako by to měla být hotová věc. On si ji prostě ochrání. I když se jí poslední dobou mohlo zdát, že mu na ní nezáleží nebo tak něco, není to pravda. Claire je asi jediný člověk, se kterým má dobré vztahy. Potom se najednou zvedne z křesla a dřepne si vedle ní na gauč. Natáhne k ní ruku a povídá: "Dej to sem." Chce, aby mu dala tu cigaretu. Nemůže vědět, co s ní chce udělat, ale pravdou je, že si chce aspoň jednou potáhnout. Dřív mu to hrozně smrdělo, nutil ji, aby přestala, ale postupem času si na to nějak zvyknul. "Nebuď sprostá a radši mi taky nalej," řekne potom, co zaklela. Sice tiše, ale on to slyšel až moc dobře. Potom zvedne paruku ze země a dá si ji na hlavu. Samozřejmě je teď pěkně rozcuchaná, takže v ní musí vypadat fakt srandovně.

(Nepřišlo jí, že by vypadala zase tak strašně, ale jí se to moc nelíbilo. Nebyl to její styl. Měla chuť to ze sebe všechno servat a zůstat tu úplně nahá, odlíčit se a prostě se schoulit na gauč do něčí pevné a konejšivé náruče, k tělu, které by jí hřálo. Ale ona tu je s Kolem a Kol miluje Genevieve a ne ji. Ona bude vždy až druhá možnost. Vždy. Kdyby si měl Kol vybrat, koho zachrání před smrtí, koho by si asi vybral? Genevive, protože je lehčí ztratit problémovou kamarádku, než lásku svého života, bez které byste byli ztracení, a věčnost by byla utrpením. I když tu teď seděla s Kolem, přišlo jí, jako kdyby byla sama. A ona nevěděla, co dělat, aby se tak necítila. Nic nepomáhalo. Chtěla prostě znovu začít. Něco dělat a snažit se bavit. Jenže jí to nešlo. Nesnášela se. A jak můžete celý svůj život prožít s někým, koho nenávidíte? Je špatné nenávidět ostatní, ale je také špatné nenávidět sebe. Myslela si, že v tomhle městě by se jí mohlo zalíbit, ale všechno to pěkné, dobré, co si zde vybudovala, jedním mávnutím ruky zničila. Všechno. Bylo jí do breku. Bože, je tak znechucená a unavená brečením. Nechce už nikdy brečet! Tak jen Kola pozoruje a nechává si své myšlenky pro sebe. Podívá se mu do očí a snaží se z nich něco vyčíst, ale nejde jí to. Jako kdyby byla neschopná číst, jako kdyby měl Kol místo očí prázdné důlky, byla naprosto neschopná se do něj vcítit. Byla totálně neschopná. Poslední dobou neustále. Poslouchá, co jí říká a jednou rukou si překryje ústa. Neví, proč to dělá, ale dělá to.) Ty to nechápeš… Není to tak jednoduché, jak si myslíš… (Zakroutí lehce hlavou a stáhne rty do úzké linie. Její úsměv už z jejího obličeje úplně vymizel a ona se jen dívala nepřítomným pohledem na Kola, prázdným, jako kdyby byla mrtvá.) Jenže o tobě netočili reportáž do televize. Ty jsi Původní upír, Kole, máš rodinu, které na tobě záleží a nikdo si na tebe nedovolí. Nemyslím si, že by se mnou kdokoliv promluvil, kdyby mě poznal. Většina lidí v tomhle městě mě nenávidí a myslí si, že jsem mrtvá. To je ten problém, Kole. Já se nebojím smrti. Já se nebojím, že mě zmlátí v baru a ty mě druhý dne nepoznáš. Já se bojím toho, že zbytek života prožiji plný nenávisti, vůči sobě, kvůli tomu, co jsem udělala, kvůli tomu, jaká jsem a kvůli tomu, že jsem úplně osamělá, i když jsem s tebou, mezi lidmi. A nenávidím to. Nenávidím, že se cítím sama a tak příšerně unavená a že se cítím dobře, jen když jsem opilá, nebo zdrogovaná. Nemyslím si, že by takhle měl vypadat život. Nemělo by to tak být. Nemělo. (Zakroutí nesouhlasně hlavou a znovu si potáhne.) Našla jsem si byt, do kterého bych se chtěla přestěhovat, abych tě tu už neotravovala. (Pohlédne na něj a začne si uhlazovat lem bílého trika.) Líbí se mi. Ještě není hotový, takže tu chvíli ještě zůstanu, a pak půjdu, neboj. (Už dávno vydechla z plic kouř a teď si znovu potáhla. Neudělá nic, když si k ní přisedne na gauč. Bez jakýchkoliv protestů mu podá cigaretu a bezděky si sáhne do kapsy, kde má ještě plnou krabičku. Nakonec už jí to přestane bavit a zahodí paruku. Jakmile jí Kol osloví, nalije alkohol do obou skleniček, pořádně, nebude je šetřit, a jednu podá Kolovi. Jakmile si Kol nasadil paruku, musela se usmát. Sice jen letmo a zavrtěla u toho hlavou, ale aspoň něco.) Idiote. (Ušklíbne se a pak si sundá boty, které zahodí někam na konec místnosti a pak si sundá i svetr a šálu, se kterými udělá to samé. Bude jí pěkná zima, brzy se bude shánět po dece, ale to je jí teď jedno.) Myslím, že je čas na to, abych zase začala vypadat příšerně, ale jako já. Hned budu zpátky. (Ušklíbne se, zvedne se z gauče a rychle doběhne do svého pokoje, kde si ze sebe smyje všechen ten make-up a zůstane úplně nenamalovaná, s odhalenými tetováními a jizvami a kruhy pod očima jen ve spodním prádle a navlékne si na sebe černé tepláky, bílé tričko a černou mikinu přes hlavu a teplou deku, kterou si vzala s sebou dolů. Doběhal za Kolem a skočila na gauč tak, že vlastně spíše skočila na Kola.) Víš co, kašlu na všechno. Dnes se ožereme jako prasata, vykouříme krabičku veselí a tyhle cigarety a užijeme si tenhle večer. Žádný litování, ani nic takovýho. Jenom dobrá nálada a prostě, však mi rozumíš. (Zazubila se na Kola a slezla z něj.) Přinesla jsem si deku, aby mi nebyla zima. (Ušklíbla se a vyškubla Kolovi cigaretu, kterou dokouřila a típla o popelník, který si sem přinesla. Nebyla čuně, aby tady dělala nějaký svinčík.)

Nechápavě zavrtěl hlavou, když se mu snažila říct, že to není tak jednoduchý, jak si myslí. Podle něj bylo. Co jí je po tom, co si o ní ostatní myslí? Kolovi je to upřímně docela u prdele, co si o něm kdo myslí. Myslet může, ale jestli to řekne nahlas, tak většinou už nebude mít čím přemýšlet, o to se Kol postará. Claire se vůbec nemusí strachovat, že by jí někdo něco udělal, protože to prostě nehrozí. Kol by to nedovolil. Už jí na to nic neříká, místo toho poslouchá to, co říká potom. Nejradši by jí do toho skočil a řekl jí rovnou, ať už mlčí, že říká samé nesmysly, ale neskákal jí do toho. Jen ať se z toho vypovídá, ať z ní všechny ty kraviny vypadnou najednou, aby jí mohl říct, co si o tom všem myslí. "Kra-vi-ny. Meleš tady nesmysly, Claire. A já je už nechci poslouchat, takže o tomhle ani slovo, jasný? Jenom se tě ještě zeptám... Fakt si myslíš, že je dobrý obětovat svůj život, sebe, jenom proto, aby tě měli lidi rádi? Protože když změníš image a začneš se chovat jinak, ti lidi nebudou mít rádi tebe, ale tu Lily, nebo jak že se to chceš jmenovat. Takže si to bejt tebou promyslim. Jsou dvě možnosti. Buď budou lidi milovat Lily, což nebude nic jiného, než přetvářka. A nebo budou nenávidět Claire. Ale aspoň to budeš ty. A nenávist taky netrvá věčně. A nějaký nenávisti, kterou cítíš k sobě, tě rychle zbavíme. A nejsi osamělá, to je další věc. Ale ok, fajn, rozhodni se sama, nebudu ti do toho kecat," pokrčí rameny a k tomuhle už se nebude víc vyjadřovat. Podle něj to stačilo. A navíc je to takové téma, u kterého se můžou začít kdykoliv hádat, takže lepší, když už budou mlčet. Když začne mluvit o tom, že si našla nějaký byt, dívá se na ni docela překvapeně. Netušil, že si shání bydlení. "To mi říkáš docela brzo," řekne a pořád je na něm vidět překvapení. "Neotravuješ mě tady, můžeš tu zůstat jak dlouho chceš. A Rebekah to taky nějak přežije. Bude muset," zaculí se na ni a potom si sedne vedle ní na gauč a řekne jí o cigaretu. Diví se, že jí není divné, že ji od ní chce. Že se třeba nebojí toho, aby ji netípnul a nevyhodil. Nic z toho neudělal, místo toho si ji dal do úst a potáhl si. Potom kouř pomalu vydechl a cigaretu držel už jenom v ruce, zatím nekouřil dál. Místo toho si zvednul paruku a dal si ji na hlavu. A je rád, že to Claire aspoň trochu rozveselilo, i když kvůli tomu oslovila idiote. Sleduje ji, co dělá, když si sundává všechno, díky čemu byla v teple. "Nebude ti zima?" zeptá se jí, ale ona mu vzápětí řekne, co že má v plánu. On jenom přikývne, protože to, aby vypadala zase normálně, uvítá. Mezitím, co na ni čeká, do sebe hodí obsah té skleničky, kterou mu předtím nalila a když přijde, teda spíš k němu doběhne a skočí na něj, rychle zvedne ruku s cigaretou, aby náhodou něco nechytla. Třeba ta deka, kterou si s sebou přitáhla. Nastraží uši, když začne říkat, co je dneska v plánu. A Kol vypadá nadšeně, tohle se mu fakt zamlouvá. "S ožránim souhlasim, jedna z věcí, který dělám pořád rád, cigaretu si dám tak jednu, dvě, od kouření jsi tady spíš ty. A jo, prostě se dneska budeme bavit jako už dlouho ne. Po dlouhý době zase přicházíš s nějakym dobrym nápadem, Claire!" řekne a nechá ji, aby z něj konečně slezla. "To vidim. Ale seš nabalená jak na severní pól, zima ti nebude," řekne a ušklíbne se. A i kdyby jí byla zima, jemu by nedělalo problém ji zahřát... Potom jí dá tu cigaretu a natáhne se pro lahev s alkoholem a pro svou i Claiřinu skleničku. Oběma nalije a hned jí to podá. "Tak na co dneska budeme pít?" podívá se na ni tázavě.

(Každý z nich měl na její situaci odlišný názor a i přes to jí ani jeden z těchto názorů či možných řešení nepřipadal správný či dobrý. Všechno mělo své mouchy, a ona se nemohla rozhodnout, který způsob života by jí vyhovoval více. Pamatuje si, jak jim na vysoké položili otázku. Který z pocitu je podle vás nejsilnější? A ona nevěděla. Láska, nenávist, radost, hněv, smutek nebo štěstí? Nejdříve si myslela, že láska, ale pak zjistila, že láska se časem vytratí a nahradí jí jiný pocit. Hněv je jen chvilkový pocit, přesto velmi silný. Dokáže vás ovládat a jste jím tak zaslepení, že jste schopní udělat cokoliv. Podobné je to s nenávistí. Jenže ta přetrvává delší dobu. Někdy i celý život a nezmizí. Stále na tu otázku ale nezná odpověď. A tak mu řekne, co má na srdci, ať už to má za sebou. Kol jí na to ihned řekne svůj názor, jak to tak už chodí. Vyslechne si ho, a jen mlčky ho pozoruje. Skoro se nehýbe a jeho slova se jí vrývají pod kůži, vkrádají se jí do hlavy a odráží se jí v lebce a neustále jí dokola hrají jako nějaká chytlavá melodie. Jenže tohle není pěkná melodie, kterou si rádi zazpíváte. Tohle je pravda, holá a čistá a Claire to zraňuje. Ve svých představách si postavila pomyslný domeček z karet, vkládala do něj všechnu svou naději na lepší zítřky a Kol jí ho teď jemným fouknutím zboural. Jaké to asi je, když vás někdo zbaví něčeho, na čem jste si tak pečlivě zakládali? Asi by to nebylo moc příjemné.) Máš pravdu. (Zašeptá a zahledí se na svoje ruce, kterýma si přejížděla po stehnech.) Jenže já nevím, co je horší. (Lehce si povzdechla.) Být tím, kým jsi, koho všichni nenávidí, kdo udělal strašné věci, které nejdou odčinit, někdo kdo je totálně ztracený, na koho všichni budou koukat skrz prsty a nikdo s tebou nepromluví? Nebo žít celý život v přetvářce, lhát každému do očí, žít dva různé životy a nikdy nikdo neuvidí tvé pravé já? Možná nejde o to, vybrat si možnost, ve které budeš šťastný, ale o to, která možnost ti přinese méně bolesti, možnost, která pro tebe bude menším zlem. Co si myslí ty, co je pro mě menším zlem, Kole? (Podívá se na něj a párkrát unaveně zamrká očima, jako kdyby nespala celé týdny. Lehce se pousměje, když vidí jeho překvapenou tvář, jakmile se dozvěděl, že se chce nastěhovat do bytu.) Myslela jsem, že když se osamostatním, pomůže mi to. Chci si také najít práci, ale jak asi víš, jak Claire mě nikam nevezmou. To je to samé jako s bytem. Nemůžou ho napsat na mrtvou holku, to prostě nejde. A navíc nemám ani doklady, nic. (Pokrčila bezradně rameny a pak se ušklíbla nad tím, jak banální věci tu teď řeší. Všimla si, že Kol místo toho, aby cigaretu típl nebo zahodil, si ji strčil mezi rty a potáhl. Přijde jí, že je na něm něco jiného, už předtím jí přišel jiný, ale asi prochází nějakým těžkým obdobím a tak se ho na nic neptá.
Doběhne do koupelny, kde se zase stane Claire. Jen jizvy táhnoucí se jí od zápěstí po celém předloktí na obou rukách nechala skryté. Nechce, aby je Kol viděl. Není to nic, co by měl vidět kdokoliv. Nevypadala moc přitažlivě. Kruhy pod očima, výrazné čelisti a trochu propadlé tváře. Ani barva jejího obličeje nebyla ideální, ale s tím už nic nenadělá. Vrátila se dolu ke Kolovi a už trochu lépe naladěná a s dekou na něj skočila. Možná úmyslně, možná ne, ale udělala to. V očích jí zazářilo, když jí Kol odsouhlasil dnešní večer. Ušklíbne se a sleze z něj. Otevře krabičku s trávou, kde měla ubaleného už dopředu jednoho jointa a ukáže ho Kolovi.) Měl jsi někdy tuhle kouzelnou rostlinku? Holka, od které jsem to koupila, mi tvrdila, že je to ta nejlepší tráva ve městě. Uvidíme. (V očích jí zazáří a musí se zazubit.) Měli bychom si pustit nějakou hudbu, starší, ne tu novou, starou, dokonalou. (Zasmála se a mrkla na Kola.) Já jsem si ji přinesla už dopředu, až usnu na zemi, protože nalitá bych ty schody doopravdy nevyšla. (Vezme si od něj cigaretu, kterou dokouří a típne a sklenku s alkoholem.) Co třeba na to, aby takovýchto večerů bylo více? Na lepší zítřky? (Zasměje se a podívá se Kolovi do očí.)

"Samozřejmě, že mám pravdu," zamumlá si jen tak pro sebe pod vousy a neví, jestli ho Claire slyšela. A i kdyby ano, tak co? On je přesvědčený, že pokaždé, když něco řekne, má v tom pravdu. Nemýlí se moc často, většinou mu toho dost vychází. Prostě je sebevědomý a teď, potom, co se mu přihodilo, možná ještě víc, než kdy jindy. Třeba v tom, že dostane každou, na kterou ukáže. To se mu dařilo do té doby, než mu zrzatá barmanka zlomila vaz a odtáhla ho pryč. Popravdě ještě neví, jak jí to oplatí, rozhodně si zaslouží to, aby ji nějak potrestal, ale jak? Chce jí ukázat, že tohle si k nimu nikdo dovolovat nebude, ale taky ji chce za každou cenu dostat do postele. No on to nějak vymyslí, určitě ano. Neprojde jí to. Překvapeně pozvedne obočí, když se ho zeptá, co že je pro ni menším zlem. Nejdřív neví, co by jí měl říct, proto jen sedí, přemýšlí a nic neříká. Až po nějaké chvilce se na ni podívá a řekne to, co je podle něj to nejlepší pro ni. Tedy nejen pro ni. "Myslím, že pro tebe bude nejlepší, když zůstaneš ta stará Claire Evans. A nebude to lepší jenom pro tebe, ale i pro ostatní. Třeba pro mě. Jako to chceš, abych tě musel snášet v tý blonďatý příšernosti?" zaculí se na ni. Fakt chce, aby si to ještě rozmyslela, protože moc dobře ví, že kdyby si vybrala tu přetvářku, nebude vůbec šťastná, protože to nebude ona. I kdyby měl být on její jediný přítel, tak to bude aspoň něco skutečného. "Claire, zapomínáš, že máš nejlepšího přítele Původního upíra, kterej může ovlivnit koho jen chce, pokud teda náhodou nebere sporýš, takže nějaká práce a byt, to jsou maličkosti." Vlastně jí tím řekne, i když ne přímo, že kdykoliv bude něco potřebovat, může si mu o to říct.
Čeká, až se Claire vrátí, teda spíš přiřítí zpátky k němu a je to za chviličku. Rychle se dokázala převléknout a smýt ze sebe to všechno, co měla naplácané na obličeji. Hned vypadala líp a i když byla pořád dost hubená, rozhodně jí to slušelo víc než tamto. Ten nápad a plány na dnešní večer se mu opravdu líbily, konečně za dlouhou dobu se mu zdá, že Claire má vcelku dobrou náladu. No možná to bude tím, že i Kol se dneska choval docela v pohodě a hned do ní neryl a nenavážel se. Dívá se, co to vyndává za krabičku a když uvidí, co v tom je, jenom se na ni poťouchle usměje. "Jasně, že jsem to někdy měl, ale je to už fakt hodně dlouho... A rozhodně se nebudu bránit tomu, abych si to znovu zkusil," řekne a pokrčí rameny. "Tak to aspoň připrav, to ti asi půjde líp než mně. A já jdu zatim něco pustit, když chceš." Zvedne se z gauče a dojde ke gramofonu, který se nachází na stolečku až u zdi. Podívá se, co je tam za desku a když zjistí, že to je něco staršího, gramofon pustí a vrátí se zase zpátky ke Claire, která už tam dokonce stihla umotat první joint. "Říkám, že ti to půjde líp než mně," ušklíbne se a pak jí řekne to s tou dekou. "Nikdo neříká, že musíš spát na zemi. Gauč tady je," pokrčí rameny a potom už se začnou konečně pořádně bavit. Claire domotá i druhý joint, potom si od něj vezme cigaretu, kterou pořád držel v ruce, i když byl u gramofonu. Když ji dokouří, Kol jí podá sklenku s alkoholem, sám si taky jednu vezme a společně si připijí na 'lepší zítřky'. Poté už to jde všechno docela rychle. Dají si první brko, hulí ho společně, je to tak větší zábava, a mezitím pijí alkohol, povídají si a smějí se všemu možnému. Takhle tam sedí a tohle praktikují dost dlouho, vlastně několik hodin, takže je už pochopitelné, že začínají být maliličko opilí, zhulení a všechno dohromady. Teda na Kola to mělo asi menší účinky, když je upír, ale stejně, dneska je toho dost. Taky na sobě má pořád tu paruku a uvědomí si to až tehdy, když ho na to Claire upozorní. "Tak jako řekl bych, že mi sluší mnooohem víc než tobě, zlato," řekne a začne si pohrávat s pramínkem těch 'vlasů' z paruky. Musí to vypadat vtipně, protože to říká takovým tím pohodovým hlasem, jako když je člověk zhulený.

(Jeho poznámku o tom, že má pravdu, slyšela, ale nerozuměla mu, jelikož jí řekl až moc potichu a radši se ho ani neptala, co řekl. Neustále dokola probírali to samé, jako kdyby se předtím neslyšeli. Bylo to, jako kdyby spolu mluvili dva hluší. Naprosto zbytečné. I když, Claire to částečně pomáhalo a Kol byl teď jediný, s kým si mohla povídat, což bylo smutné, ale byla to pravda. Kam až se to dostala. Tiše si povzdechla a sklopila pohled na zem, na své palce u nohou, se kterými tiše bubnovala do měkoučkého koberce u gauče. Měla chuť si na něj lehnout a celá se do něj zabalit. Vypadal tak přívětivě, jako nějaký chundelatý pes, co by se s ní chtěl pomazlit. Jenže tohle byl koberec a ona by se chovala jako psychicky narušená, kdyby se tu po něm začala válet a mazlit se s ním. Ona měla hroznou potřebu se k něčemu, nebo k němu přitulit, jenže tu nebyl žádný polštář ani nic vhodného pro její potřebu. Všimne si, jak se Kol udiví, když se ho zeptá na jeho názor na věc. Vyposlechne si jeho odpověď a zamyšleně na to začne přikyvovat hlavou. Oblízne si rty a jemně zmáčkne ruce složené v klíně.) Asi máš pravdu… (Odpoví mu tiše s pohledem stále na svých chodidlech a pak až po chvíli se na něj podívá. Jako kdyby si tím nebyla jistá, což ona nebyla. Snažila se pohledem do jeho očí získat potřebnou jistotu, ale nic nenašla. Jen úsměv muže, který přímo zářil sebevědomým, a zdálo se, že ho nic netrápí a ani dlouho nebude. Napřáhne k němu ruku a jemně ho pohladí po tváři. Prsty mu letmo zavadí o vlasy a posměje se. Po chvíli její ruka z jeho tváře zmizí a skončí znovu položená na jejím stehně.) Možná, že bys mi s tím mohl malinko pomoct. Ale jen malinko. Měla bych se naučit dělat věci sama, bez pomoci nadpřirozena, i když mi už nějakou dobu chybí. Víš, upírství. Doteď nechápu, proč jsem se ho vzdávala. Síla, mládí, zdraví, ovlivňování, vypínač citů, to všechno, bylo to dokonalé. Byla jsem dokonce silnější jak Marcel. A teď? Je to všechno k smíchu. (Ušklíbne se hořce a jemně se poplácá po stehně.
Odběhne si do pokoje a za chvilku už je zpátky, s dekou a ukazuje Kolovi svůj dnešní cíl. Všimne si jeho úsměvu a ona sama se také usmívá. Je ráda, že jí Kol nekárá a nic jí nezakazuje, a tak mu prostě podá předem umotaný joint a zapalovač a sobě si ho sama umotá. Není to nic těžkého a je to otázka několika minut a rychlých, naučených tahů, takže za chvíli mají oba dva svůj vlastní. Kol mezitím pustí muziku, která vypadá, že bude dobrá a dokonce se jim na tohle bude hodit. Ona si vyhodí nohy na stůl a čeká na Kola.) Mám v tom větší praxi, zlatíčko. (Rýpne si do něj a pochlebovačně se na něj zazubí.) Jo, gauč tady je, ale asi bych do rána umrzla, takže stejně. Gauč a deka a ty spíš na zemi. (Neubránila se smíchu, když mu vyjasnila, jaký dnes bude spící pořádek. Společně si nakonec připijí a pak už ani nestíhá sledovat, co všechno se děje. Leje do sebe pití jako blázen a brzy musí dojít pro novou flašku, kouří cigarety jako o život a její magická krabička už je také prázdná. Nejhorší bude ráno, kdy jí bude tak blbě, že celý den proleží. Oba dva jsou uvolnění více než bylo snad možné si jen představit, Claire se směje jako pomatená naprostým banalitám a nemůže se jen tak zastavit. Dokonce začala smíchy brečet, když se Kol málem polil. A pak si z ničeho nic Claire všimne, že Kol má na sobě stále paruku a ukáže na jeho hlavu spolu s návalem dalšího bláznivého smíchu. Rádoby uraženě se na něj podívá a zničehonic po něm skočí, paruka mu spadne na zem a ona ho povalí na gauč. Obkročmo na něm sedí a drží ho za zápěstí, jako kdyby ho snad mohla přeprat. Ve tváři jí hraje divoký výraz a v očích se jí blýská. Najednou se nakloní k jeho tváři a zašeptá mu do ucha.) Není radno si hrát s vlky, mohli by tě pokousat. (Jemně ho kousne do ušního lalůčku a trochu se oddálí. Na tváři jí hraje nepředvídatelný úšklebek a vyčkává, co Kol udělá. Je na něj přitisklá jako kdyby jí do zad tlačila neviditelná stěna a ona se musela pod její tíhou podvolit a být u Kola tak blízko. Jenže to nebyla neviditelná stěna, byl to alkohol, její rozbouřené smysly a smíšené pocity.
Nad ničím nepřemýšlela, nemyslela na to, jaké to bude mít následky a jak je to špatné. Ne, prostě to udělala. Vášnivě se vpila svými rty do těch Kolových a začala ho naléhavě, roztouženě líbat, jako kdyby to měl být její poslední polibek.)

Vítězně se usměje, když si Claire konečně přizná to, že ten, kdo tu má pravdu, není ona, ale Kol. Ani si to do téhle doby neuvědomoval, ale přesvědčoval ji o tom docela dlouho. Ještě že se mu to povedlo (snad) a Claire ze sebe nebude dělat žádnou příšerně nalíčenou blondýnu Lily. Už na to nic neříká, myslí si, že tohle rozebrali už dost a když si konečně uvědomila, že pravdu má on, nemá to cenu dál nějak rozpitvávat. Potom jí nabídne, že by jí jí mohl s tím bytem a prací pomoci. Chápal totiž, že to asi nebude jednoduché bez dokladů a takových věcí získat nějakou práci a napsat si na sebe byt. Tedy pokud nejste upír a nebo nemáte kamaráda upíra. A Claire má štěstí, že aspoň jedno z toho u ní platí - má Kola, kámoše upíra, Původního, který může ovlivnit i upíra, když přijde na věc. Claire jeho pomoc přijala a on nečekal, že by tomu mohlo být jinak, protože pokud se nechtěla měnit na Lily, v tomhle ho potřebovala. Přikývne, když mu řekne, že chce pomoct jen malinko. Pomůže jí jak jen bude chtít, nic víc, nic míň. Tohle je na ní. Už se o ní taky nemůže starat jako o mimino, v tomhle měla pravdu. Měla by se naučit dělat věci sama a bez nadpřirozena. Ale ono to asi nepůjde moc snadno, když celý život žila v blízkosti něčeho nadpřirozeného a teď tomu není jinak. Vážně je na ni v tomhle zvědavý. "Taky nechápu, proč ses toho vzdala. Je to mnohem lepší než být obyčejnej člověk. To jsi potom tak zranitelná. Proto už vždycky zůstanu ve svém těle," ušklíbne se. Už nikdy se nevrátí do těla čaroděje, zvlášť ne tehdy, když kolem bude pobíhat jeho matka. "Ale možná lepší, že teď nejsi upír, protože kdybys mohla vypnout emoci, asi by to bylo celý v prdeli," koukne na ni a znovu se ušklíbne. Tohle myslel vážně. Jako nedokáže si představit, že kdyby si vypla emoce, dokázalo by ji něco 'nastartovat' zpátky.
Potom, co Claire přiběhne s dekou a skočí na něj, to jde všechno nějak moc rychle. Claire začne motat jointy a oba dva si dávají pořádně do nosu. Dneska mají dost trávy i alkoholu a po nějaké době je to na nich opravdu dost vidět. Smějou se úplně všemu, co řeknou, i když je to úplná ptákovina. Málem se váleli smíchy po zemi, jak jim to přišlo vtipné. Hlavně to, jak se Kol polil málem pitím, to se mohla Claire potrhat smíchy. No, to vlastně bylo ještě dobré, horší bylo, když si uvědomila, že Kol má na hlavě pořád nasazenou tu paruku. Měl si ji radši hned sundat a nenechávat si ji tam tak dlouho, protože díky tomuhle přišel další jejich záchvat smíchu. A on jí potom řekl, že mu to určitě sluší víc než jí. Claire se samozřejmě 'urazila' a potom po něm skočila. Paruka mu z hlavy spadla někam na zem. Šlo to všechno opravdu dost rychle, Claire na něm teď sedí a drží ho za zápěstí. A jemu se to zdá docela silné sevření, dneska je nějaká divoká. A ne, že by si stěžoval, to vůbec. Když se k němu začne sklánět, myslí si, že ho začne líbat, ale ne, ona si ještě dovolila ho dráždit nějakými řečmi a tím kousnutím do ušního lalůčku. Potom se od něj oddálila, on se na ni chvíli díval, ale nebylo nic, co by mu mělo v tomhle bránit. Poslední dobou neměl v těhlech věcech žádné zábrany. Nic ani nikdo mu v tom nebránil.
Už už ji chtěl začít líbat, ale ona byla první. Jeho polibky byly vášnivé a už teď jí muselo být jasné, že Kol rozhodně nebude ten, který by si to mohl rozmyslet. Jednu ruku jí položí na zadek a pořádně ji za něj chytí (i když teda není moc za co), ale trošku mu v tom překáží ta deka. Za stálého líbání se s ní upíří rychlostí přetočí tak, aby byla teď ona dole a najednou na sobě neměla deku. To všechno stačil v té rychlosti udělat. "Myslím, že dneska už ti zima nebude," řekne, mlsně si oblízne rty a pokračuje v líbání. Samozřejmě mu vadí její mikina, které se za chvíli taky zbaví...

(Jakmile Kola políbila, nebylo tu nic jiného, na co by myslela, než na něj. Chtěla ho svlékat a dotýkat se ho a být s ním. Ona vlastně nepřemýšlela, jen si to všechno užívala. Dnes večer byl přesně takový, jakého ho chtěla. Byl sladký a milý, divoký a hrubý, něžný a vášnivý, byl prostě dokonalý. Rukou mu přejela po obnažené paži až k hrudníku, kde se na chvíli se svou dlaní zastavila. Nemohla se ho nabažit. Kol Mikaelson byl pro ni jako droga. Droga, kterou milujete, i když vás ničí. Droga, kterou potřebujete čím dál tím více a více a život bez ní si nedokážete představit. Jenže ona s Kolem nikdy nebude. Nebude to nikdy nic reálného, nic trvalého, než sex na jednu noc. Přesně to to bylo pro Kola. Jenže pro Claire to bylo hlubší a ona chtěla víc než jen občasný sex s jejím nejlepším přítelem a trápení. Nemohla říci, jak a kdy se do Kola zamilovala, ale bylo to už nějakou dobu a ona nemohla popřít, že by k němu stále něco víc necítila. A nenáviděla to. Nechtěla o Kola přijít, ale pokaždé když s ním byla, tak s ním chtěla být napořád, chtěla ho líbat, jenže Kol nemiloval ji. Nemiloval a nikdy nebude. Jak je vůbec možné, že se zamilovala do svého nejlepšího kamaráda? Ani si neuvědomovala, jak tvrdě padla na kolena, když si to začala uvědomovat. A teď to všechno cítila, jako nikdy předtím. Mohla ho líbat a dotýkat se ho a být s ním. Připadala si jako v ráji, živá. Nechtěla ho nechat odejít. Nikdy.
Ráno se probudila vedle Kola na gauči, přikrytá dekou, těsně na něj nalepená a s propletenými prsty u ruky, kterou jí Kol objímal kolem pasu. Příšerně jí bolela hlava. Jako první se k němu chtěla otočit a znovu ho políbit, ale neudělala to. Místo toho jeho ruku opatrně odsunula ze svého těla a tiše a opatrně od něj z gauče slezla. Bylo to krásné, probouzet se vedle někoho jiného než volného místa vedle ní v posteli. Jenže tu byl pocit viny. Kol má Genevieve a včera to byla jen opilecká špatná rozhodnutí, co učinili. Začala se rychle oblékat. Byla tichá jako myš, takže se Kol nevzbudil. Dokonce si už vzala všechny věci a sbalila se. Než ale odešla, pohlédla na Kola, spícího, naklonila se k němu a odhrnula mu vlasy z očí. Políbila ho na čelo a pak utekla z domu, se všemi svými věcmi ven, kde si zavolala taxíka a rozhodla se, že bude lepší se Kolovi nějaký ten čas vyhýbat, než se přenese přes to, že znovu pokazila další věc a probudila v sobě něco, co pomalu umíralo. Nejradši by ale byla, kdyby to navždy zemřelo, než se znovu probudilo…)

(Kráčela ulicí, která vedla k Plantáži. Už dlouho tudy nešla. Už to byl nějaký ten pátek, co tu Kola našla ležet v bezvědomí na zemi a dozvěděla se, že umírá. Už je to několik týdnů, co na ni zapomněl, co Esther zasadila poslední ránu. Tedy alespoň ona si myslela, že byla poslední. Poslední a fatální pro vztah Genevieve a Kola. Možná, že to Esther opravdu vyjde a ona už nikdy nezakusí to, jaké to je, když ji Kol obejme a políbí ji se slovy, že ji miluje. Je tu ale i možnost, že se tohohle ještě dočká. I když v budoucích chvílích to asi nebude, protože se právě teď chystala použít Tundeho dýku na Kola. Nechtěla se jím nechat ovlivňovat tak, jak to dělal.A nemyslela tím jen opravdové upíří ovlivňování ale i to, kterési Kol sám vlastně ani neuvědomuje. Ani nemůže, protože neví, co společně tihle dva prožili. Právě teď se potřebuje dát do kupy a fakt, že Kol krouží kolem ní jako dravec, ten se jí ne až tak moc zamlouval. Nemohla mu podlehnout. Kdyby to udělala, mohlo se stát cokoliv jejím blízkým. Ona ale věděla, že nevydrží na věky být tak silná, aby mohla Kola stále odmítat. Kéž by to tak šlo, ale ona ho miluje a i když on si na ni nepamatuje a chce ji dostat jen, protože si to umanul, ona ho nemůže jen tak přestat milovat. Esther tohle samozřejmě jistě věděla a tušila, že to pro ni budou muka. Potrestala ji opravdu dost a ona by se jí vážně nejraději zbavila. Ale Původní nic nedělají a jí v tomhle začíná docházet trpělivost. Pokud vymyslí něco vlastního, klidně do toho půjde a je jí jedno, že je to záležitost Původních. Esther jí už ničila život dost. Teď by si zasloužila, aby ho zničil někdo jí. Teď ale musí vyřídit tohle. Bylo vážně teplo, však bylo léto. Ona na sobě měla jednoduché letní červené šaty a sandály. Svoje vlasy měla rozpuštěné a přes rameno měla kabelu. V té kabele se ukrývala Tundeho dýka, kterou už nikdo nepoužil opravdu dlouho. A síla v ní byla stále nastřádaná. A ona bude jen doufat, že bude dostatečně silná na to, aby udržela Původního. Nevěděla, kolik přesně síly v ní zrovna koluje, ale doufala, že to bude stačit. Muselo to stačit. Nikdy se nesetkala s tím, že by Tundeho dýka nějak selhala. Párkrát ji už v akci viděla, i když nikdy se nedozvěděla, jak ji Tunde vlastně vyrobil a jak do ní nasává sílu. Přemýšlela o všem možném tak dlouho, až nakonec došla před dům, ve kterém strávila v minulosti hodně času. Nedbala na nějaké zvonění nebo klepání a prostě vzala za kliku. věděla, že Původní nikdy nezamykali. Proč by taky upíři měli zamykat, že? Kvůli zlodějům určitě ne, protože o ty by se postarali hned a pokud šlo o někoho, kdo by je chtěl napadnout, tak ten by se do domu dostal tak i tak, takže bylo vážně zbytečné zamykat, pro ně ano. Vešla dovnitř do předsíně. Před ní stálo schodiště, které mířilo do dalšího patra, ale ona dneska nepřišla na prohlídku domu. Přišla za Kolem s jediným cílem, který si hodlala splnit, i když to nemusí dopadnout zrovna nejlíp. Musela samozřejmě i počítat s tím nejhorším. nemusí se to povést. Kol všechno může prokouknout a zastavit ji a všechno může skončit šeredně pro ni. Ale ona se bude snažit, aby to tak nedopadlo.) Kole? Jsi doma? Mám nějaké novinky. Mluvila jsem se Sophie... (Schválně chce Kola namlsat, pokud je doma. Chce, by za ní přišel, aby byl sakra blízko a ona mohla vytáhnout nabroušenou dýku a vrazit mu ji do jeho útrob, až se mu zažere do těla a bude mu způsobovat ochromující bolest, díky které se nepohne ani o píď. Bože, nechá ho tak strašně trpět...)

Dnešní večer bude podle Kolových představ skvělý, stejně tak jako většina večerů, které si do své režie vezme. Půjde do baru, sbalí tam nějakou kočku a užije si s ní. Už ani nezabíjí... tedy, tolik nezabíjí. Nechce na sebe totiž upoutat pozornost. Kdyby se totiž pravidelně ztrácely holky, někdo by si toho všiml a nějaký šťouravý policajt by to začal vyšetřovat. Sice by si s tím Kol cobydup poradil, ale byly by to starosti navíc, a ty nepotřebuje. Stačí, že přemýšlí o Esther a o tom, kdy se konečně začne něco dělat. Je domluvený s Klausem, ale ten se mu pořád ne a ne ozvat. Nakonec to stejně dopadne tak, že Kol podnikne něco na vlastní pěst, často to tak dělal. Žádného Klause nepotřebuje.
Zrovna je v koupelně, která je hned vedle jeho pokoje. I přes tekoucí vodu uslyší dost povědomý hlas a po nějaké chvilce k němu dokonce zvládne přiřadit i obličej. "Genevieve," pousměje se, otočí kohoutkem a vyleze ze sprchy. Vezme si ručník, který si tam předtím připravil, a obmotá si ho kolem pasu. Dneska má opravdu dobrou náladu a zvlášť potom, co teď slyšel, že pro něj má konečně nějaké novinky. Vyjde z koupelny a rovnou se vydá za Genevieve dolů. Pořád má na sobě jenom ručník. Jednak proto, že možná chce trošku provokovat Genevieve, a další věc je ta, že oblečení má připravené dole v obýváku na gauči. No, připravené... Naházel tam všechno nově vyprané oblečení, takže doufá, že tam bude něco použitelného. I když by mu vůbec nevadilo, kdyby se v přítomnosti Gen nemusel oblékat... "Nazdar zlato," zaculí se na ni, jakmile ji uvidí. Sejde dolů po schodech až k ní a na chvíli se před ní zastaví. "Konečně jsi taky jednou přišla ty za mnou. Zrovna jsem se někam chystal, ale kvůli tobě to rád nechám na později," poví a mrkne na ni. Rozhodně mu přijde lepší strávit večer ve společnosti takové sexy zrzky, než balit na baru nějakou jinou holku. Aspoň bude moci zapracovat na svém plánu, jak ji dostat do postele. A že dneska by to už rád zkusil... "Teď mi jenom řekni... Má cenu se vůbec oblékat nebo ne?" koukne na ni tázavě a jednu ruku zvedne až k její tváři a palcem ji po ní pohladí. Pěkně si s ní dneska hraje a hodlá s tím i pokračovat. Zároveň se i trošku hlavou sklonil k jejímu obličeji, jako by ji chtěl políbit, ale neudělal to. Jenom zůstal v téhle těsné blízkosti a čeká, jestli to s ní něco udělá. Mělo by. Stojí před ní prakticky nahej chlap, který ji přitahuje, který ji chce... Byla by blázen, kdyby toho nevyužila.

(Jakmile zbystřila svůj sluch, bylo jasné, že Kol doma je. Možná, že nebyl sám, protože u něj člověk nikdy nevěděl. Rozhodně ne v posledních týdnech. V té sprše, kterou měl puštěnou, mohl být klidně s nějakou ženou a ona jim teď mohla narušovat intimní chvilku. Ale raději si bude myslet, že nic takového tady zrovna neprobíhá. Něco jiného je o tom slyšet nebo si to domýšlet. Ale kdyby to viděla? Kdyby viděla, jak si tady Kol něco má s jinou ženou a je mu to vlastně srdečně jedno, protože on se přece zamilovat nikdy nemůže? To by asi přišel konec světa, kdyby se to stalo? Jenomže ono se to již jednou stalo. Bohužel, Kol o tom neví, zapomněl na to a ona ho rozhodně nedonutí k tomu, aby si vzpomenul. A pokud by to šlo, rozhodně ne do té doby, dokud tu bude Esther. Ta moc dobře věděla, co dělala a nenechala by Kolovi jen tak nějakou snadnou možnost, jak by si mohl rozpomenout. Jediné, co by mohla udělat, bylo, že by si ho snažila pomalu ale jistě získat. Jenomže i tohle si Esther pojistila, protože jí muselo být jasné, že za normálních okolností by se o to zuby nehty snažila. Esther jí ale dala jasné ultimátum a vyhrožovala jí, takže ona se měla v plánu Kola stranit. Jenomže to by nebyl Kol, aby to prostě, i když bezděky, nepřekazil. Všechny její plány, jak se Kolovi bude vyhýbat a jak ho bude ignorovat, byly ta tam. Kol se ji snažil dostat a ona odolávala už jen opravdu dost těžko. Byla to její slabost, nedokázala se udržet dostatečně dlouho. A tuhle svou slabost potřebovala utlouct, zabít, zničit ji. A to mohla jen tak, pokud se zbaví Kola. A k tomu měla tu dýku. Kruh by se tak uzavřel. Ale ona rozhodně neříká hop, dokud nepřeskočí. Všechno je teprve na začátku. Ví, že tento večer se pokusí o to zastavit Kola, ale jestli se jí to podaří, to už tak jisté není. Ona v to ale samozřejmě doufá. Zaslechla, jak Kol vypnul vodu. Pak už si to štrádoval po schodech k ní. Byl tu problém. Nebyl oblečený a k tomu, aby byl úplně nahý, chybělo opravdu jen málo. Vlastně ho zakrývala jen obyčejná osuška, kterou měl omotanou kolem pasu. No, nemohla říct, že by jí to zrovna ulehčoval, ale věděla, že to udělal naschvál. On ji chtěl dostat a štvalo ho, že se mu to nedaří. Proto by udělal snad opravdu cokoliv, aby mu už konečně podlehla a on tak vyhrál. Nebylo k tomu daleko, ale ona stále myslela na to, proč sem přišla. A skočit na Kola a pomilovat se s ním, to rozhodně nebyla ta věc. Vydechla, zakroutila hlavou a podívala se jinam.) No, to jsi opravdu hodný, že si to necháš na později, ale pokud jde o to oblečení, tak ano, mohl by ses vážně obléknout. Tohle mi nepřipadá zrovna... ehm, vhodné. (Dokončila svou větu a nakonec se přeci jen podívala na něj, ale ne na jeho tělo, nýbrž do obličeje. A tam svůj pohled taky držela. Nesjížděla nikam víc dolů. Nedokázala si představit, že by ho snad zapíchla takhle obnaženého. Ne, to by opravdu nešlo. Kol se k ní přiblížil proklatě blízko a tím, jak se na něj dívala, se dost přiblížily i jejich obličeje a rty. Kousla se do spodního rtu a snažila se trochu uvolnit, aby na ní nebylo znát, že je nervózní. Nervozita v ní nestoupala jen díky jeho skoro nahotě, ale i kvůli tomu, co se chystala provést. Ale stále se snažila být neoblomná, co se týkalo všeho. Polkla a pokrčila rameny. Stále přiblížená obličejem k němu mu prohodila do tváře lhostejnou větu. Tedy alespoň se snažila, aby vyzněla lhostejně.) Pokud chceš, klidně ti pro to oblečení dobrovolně zajdu. (Ušklíbla se a odlepila se od něj, aby pokračovala dál do útrob domu. Zamířila tedy do obývacího pokoje, kde zvedla jeho poházené oblečení a mrskla tím po něm, protože on ji do místnosti následoval. Bude se rozhodně cítit lépe, když do něj vrazí tu dýku, až bude oblečený. I když možná řeší moc detaily a jen to zdržuje.)

Věděl, že Genevieve bude dělat, jako by jí to, že je tady Kol skoro nahý, vadiilo. Ale on moc dobře ví, že je její typ, a že by se na něj nejradši dívala celý den. V tom jí nebrání nikdo jiný, než ona sama. Kdyby chtěla, už dávno by se s ním válela v posteli a znala by každičkou píď jeho těla. Jenže ona se brání a to fakt dobře. Ještě nepoznal ženu, která by mu zvládala odolávat tak dlouho a hlavně tak úspěšně. Ale on ji jednou dostane a bude to brzy. Dnes, zítra... Možná by na ni mohl zkusit i nějakou jeho hru. Jakože by ji někam pozval a nebo tak něco. Ale ne, ne, to by bylo asi už moc, bůhví, co by si o něm myslela. A hlavně, co by se o něm začalo povídat? Že s ní randí? To by byl akorát tak všem k smíchu, a hlavně Klausovi, to fakt nepotřebuje. Sejde až k ní dolů po schodech a řekne jí, že dneska už něco měl, ale že to kvůli ní milerád odloží. Popravdě, dneska nic určitého naplánované neměl. Měla to být prostě klasika - bar, alkohol, holky, krev, zábava... Ale ona je mnohem větší rozptýlení, i když s ním není zalezlá v posteli. Vážně. I ona s tím flirtuje, když se přestane hlídat. A je docela vtipná. A drzá. Nebojí se ho a to se mu líbí. "Nedělej cavyky, Genevieve. Oba dva víme, že se na mě ráda podíváš, protože se ti líbím a přitahuju tě, tak proč se najednou díváš někam jinam? Je ti hloupý koukat se na mě?" podívá se na ni tázavě a zároveň pobaveně. "No jen se podívej, máš ode mě povolení. A kdyby sis chtěla šáhnout, tak to taky můžeš," usměje se na ni. "Jo ale pozor, od pasu dolů už to něco stojí," zaculí se na ni a mrkne jedním okem. Jen aby ho ona s tím, jak se k němu normálně chová, nezadupala do země. Když se na něj podívá, ale jenom na jeho obličej, ne tělo, tak jenom protočí očima. Přiblížil se k ní opravdu blízko, aby ji ještě víc rozhodil. Dokonce se k ní naklonil i obličejem, ale nepolíbil ji. Jen tam v téhle blízkosti prostě zůstal a pozoroval, jak neklidná je. V tuhle chvíli to připisoval spíše tomu, že tady před ní stojí skoro nahý, ne tomu, že by snad mohla mít nějaké plány proti němu, kvůli kterým by byla nervózní. Takhle tam stáli docela dlouho a Kol přece nemohl být celou dobu zticha. Nejdříve jí přejel po tváři palcem, poté to vypadalo, že ji skoro políbí... No a za malou chvilku jí položil ruku na rameno, kde měla ramínko od šatů a pomalu ho začal posunovat po jejím rameni dolů. "Vážně ti není blbý, že tu stojíš oblečená?" zeptá se jí polohlasně a obličej má pořád proklatě blízko. Za nějakou chvíli mu řekne, že mu pro oblečení klidně zajde. No, to v plánu neměl, ale když jinak nedá... Když se od něj odlepila a zamířila do obýváku, hned ji následoval. "Nějaká rozhicovaná, ne?" podívá se na ni, když po něm mrskne to oblečení. "Máme několik možností, proč. Ty dvě nejpravděpodobnější jsou, že je to z tepla a nebo ze mě. Přikláněl bych se spíš k té druhé možnosti. Co myslíš ty?" tázavě se na ni podívá a oblečení, které předtím chytil, si hodí na zem. Potom se k hromádce sehne a to zapřičiní to, že mu spadne osuška dolů. On ale jako by nic vyhrabe z té hromádky boxerky, narovná se, a začne si je oblékat.

(Normálně by se na něj koukala, až by jí vypadly oči z důlků, jenomže dneska není nic normální. Musela se ovládat a netvářit se moc chtivě, protože to by ještě mohlo všechno zhatit. Kol věděl, že tohle provokování jednou prostě zabrat musí a zacházel setkání od setkání mnohem dál, ale ona si nemohla dovolit, aby to dopadlo tak, jak se Kol dožadoval. Musela si srovnat svůj život, který je momentálně takový, že se bude muset obejít bez Kola, protože by se to kvůli Esther mohlo šeredně vymstít. Čím víc se oddaloval její cíl, aby se Kola díky Tundeho dýce zbavila, tím těžší to pro ni bude, to věděla už teď. Bude si muset zachovat chladnou hlavu a prostě najít ten správný okamžik, kdy ho bude moci bodnout do jeho útrob a zradit ho. I když to on si z ní chtěl udělat otroka a stále ji jen ovlivňoval. Ona se proto rozhodla bránit. Nebyl to možná vybraný způsob, ale ona toužila po volnosti, ne po tom, aby byla něčí služka a udělala pro někoho vše, co jí přikáže. A s Kolem to tam směřovalo jistým způsobem. Proto se svým pohlede vyhýbala Kolově tělu a dívala se buď někam úplně jinam, nebo jemu do obličeje. Snažila se opravdu netěkat pohledem moc dolů, aby ji Kol nepřistihl, jak si ho prohlíží. Ona moc dobře zná jeho tělo, i když to Kol netuší. Zakroutí hlavou a ušklíbne se. Podívá se Kolovi do obličeje.) Tvoje ego opravdu nezná hranic. A já nemůžu za to, že ti není hloupé se producírovat skoro nahý před každou. A proč by mi mělo být hloupé se na tebe koukat? (Povytáhl obočí stále s pohledem do jeho očí.) Pokud vím, tak se na tebe právě teď dívám a hloupé mi to není, ale to neznamená, že potřebuji vidět úplně všechno. (Osvětlí mu situaci, i když je jasné, že Kolovi je tohle její vysvětlování naprosto jedno. Jeho zajímá pouze její tělo, pouze to, jak by ji mohl už konečně dostat a užít si s ní. Trhá ji to vnitřně na kusy, ale tak nějak se to už naučila nedávat to najevo. Zamračila se, protože jeho další věty už možná zněly trochu víc troufale. Sahat na něj? Jeho by to možná vzrušilo, ale ona tu ze sebe nebude dělat tak zoufalou, že už si potřebuje sáhnout na mužské tělo, aby byla trochu víc v klidu. Ne, tohle by pro ni bylo spíše ponižující.) Sahat na tebe? Proč bych to dělala? Neslyšela jsem o tom, že bys byl nějaký osahávací talisman pro štěstí, takže promiň, ale tohle rozhodně provádět nebudu. (Striktně to naznačila i odmítavým gestem pravé ruky a poněkud vykulenýma očima, které se divily, co všechno je Kol schopen vypustit ze svých úst. Samozřejmě, že znervózněla, když Kol přišel mnohem blíže k ní. Ať už tohle všechno skončí. Ať už najde nějakou pozici, kdy by to všechno mohla na nějaký čas utnout, tedy kdy by mu už mohla vrazit Tundeho dýku do jeho útrob a on by ji už nemohl nahánět, ale ani ovlivňovat tak, aby z toho profitoval a jí by se to třeba nemuselo líbit. Vlastně se jí ani moc nelíbí, že by měl mít tu dýku, že by ji měl vlastnit. Mohl to mít sice jako pojistku proti svým sourozencům, ale nemusel ji použít na sourozence, ale na někoho jiného, na někoho, u kterého by se jí to nemuselo zamlouvat. Ne, že by se jí to momentálně snad zamlouvalo u Původních. Neměla s nimi problém. Tedy u Klause byla sice na vážkách, ale to neznamenalo, že by se ho chtěla zbavit. Musela zkrátka odolat Kolově svádění, i když to bylo minutu za minutou už stále těžší a těžší, protože po něm toužila strašně moc. Člověk si může sice uvědomovat, co všechno tím může způsobit, kdyby podlehl a snaží se opravdu dělat vše, co je v jeho silách, aby se nenechal strhnout okamžikem, ale jak dlouho se to dá vydržet? Měla v plánu se držet od Kola dál, možná i odejít z města na nějakou dobu, ale všechno se zkomplikovalo tím, když si ji Kol vyhlédl a ovlivnil ji, že musí zůstat ve městě. Kdyby se tohle nestalo, možná by opravdu úspěšně odolávala všemu, protože by Kola neměla na očích. Takhle je to ale mnohem horší zvlášť, když váš muž, kterého milujete, opravdu svádí, i když ne za účelem něčeho citového, ale čistě jen fyzického. Podívala se na ramínko svých šatů, které Kol začal posouvat dolů po jejím rameni. Samozřejmě, že musela nějak rychle reagovat, jinak by její šaty byly dole coby dup a ona by se už asi jen těžko bránila, protože ani neví, jestli by chtěla. Ne, takhle nesmí přemýšlet, jinak všechny její plány půjdou do kopru. Není jí hloupé, že tu stojí oblečená, takže nadhodí, že on by se jistě mohl obléknout, protože to jemu by mělo být trochu hloupé, že tu před ní stojí skoro nahý, i když jí je jasné, že jemu to hloupé nepřijde vůbec. Dokonce se dokázala odlepit od podlahy a zamířit do obývacího pokoje, kde našla taky Kolovo oblečení, které po něm následovně hodila, protože chtěla, aby se oblékl. Doufala, že tohle bude brát jako fakt, že by na sebe opravdu měl něco hodit a nepokoušet se ji nějak znovu svádět a dělat jí návrhy. I když to možná ještě za nějakou chvíli přijde, pokud se ho tedy dříve nezbaví, což by už mohla. Kdyby přišel dolů rovnou oblečený, tak by bylo všechno snazší, nebo si to tak alespoň namlouvala.) Rozhicovaná? No, já vážně nevím, nepřipadá mi to tak... ani trochu. (Pokrčila rameny a jakmile Kolovi spadla osuška dolů a on se ji nejal ani sebrat, aby se znovu zakryl, tak se otočila ke Kolovi zády.) Bože... (Ne, tohle opravdu neměla zapotřebí. A on jí to dělal všechno naschvál. Oblečený neoblečený, už to musí skončit. Jak byla otočená zády, tak vytáhla Tundeho dýku z kabelky a připravila si ji do pravé ruky, kterou si držela teď na prsou. Na chvíli zavřela křečovitě oči. Věděla, že Kol se k ní blíží. Bylo to strašné, jeden z nejhorších okamžiků v jejím životě, a to ví, že Kola nezabíjí, že ho jen chce paralyzovat. I tak ví, že to pro něj bude velká bolest, kterou bude prožívat. Ale taky věděla, že v takových okamžicích musí být rozhodná. Připomínalo jí to ty chvíle, kdy bojovala proti Benovi a prohrávala jen proto, protože si nedokázala stát pevně za svým a nebyla na sto procent přesvědčená o tom, co dělá. Ale tohle nemohlo přijít právě v tuhle chvíli. Nesměla zaváhat. Když se k ní Kol přiblížil dostatečně blízko, aby se jen mohla otočit a prostě do něj dýku zarazit, otevřela oči a otočila se směrem k němu. Dýku do něj nezarazila prudce, ale celkem měkce. I tak to stačilo, protože to nečekal. Dýka se začala zažírat Kolovi do těla a on upadl na zem.) Omlouvám se, ale muselo to být. Jednou ti to možná bude dávat smysl. (Věděla, že Kol vnímá a slyší. Promnula si svou tvář a vydechla. Musela samozřejmě Kolovo tělo někam přemístit, ale nejdříve se potřebovala trochu vydýchat a hlavně napít. Zašla do kuchyně a vzala si skleničku ze skříňky. Nalila si do ní vrchovatou hladinku vody a pomalu upíjela. Zároveň byla opřená o kuchyňskou linku a v pauzách, co vodu pila, se snažila dýchat.)

Moc se mu nezamlouvala, že s ním nechtěla pokračovat v tom, co měl Kol v plánu už v chodbě pod schody. Stačilo pár centimetrů a šaty by byly úplně dole, ona by se mu ukázala v celé své kráse. No nic, bude to muset ještě chvíli počkat, protože Gen se vydala do obýváku s tím, že mu to oblečení donese. Stejně ho nebude potřebovat, protože za chvíli stejně skončí oba dva nazí. Je si tím jistý. Genevieve se sice snažila dělat, že se na něj nechce dívat, že si nechce sáhnout a tak, ale Kol moc dobře ví, že by to chtěla. Přitahuje ji. Snažila se to skrývat, ale nedaří se jí to moc dobře už jen kvůli tomu, že díky ovlivnění se to Kol dozvěděl. Je docela rád, že v tomhle může mít jistotu. Že se o ni nesnaží pro nic za nic, ale že ona by taky ráda. A pokud se mu to bude líbit, klidně se to může i opakovat, kvůli ní by možná udělal výjimku. Každý den se nepotkává taková sexy ženská, která je docela vtipná, drzá a ještě ke všemu mu dokáže takhle odolávat. "Ne? Mně to tak docela přijde... Zdá se mi to, nebo se ti na čele začínají vytvářet kapky potu? To je ti takové teplo? Jestli ti ty šaty překáží, tak si posluž, mně to vůbec nebude vadit," mrkne na ni a potom se začne věnovat hledání svých boxerek. Za malou chvíli je najde, ale při hledání mu spadla osuška. To mu bylo upřímně docela jedno. Jestli chce, tak ať se podívá. Zvedne se i s boxerkami a začne si je oblékat. Přitom se podívá na Genevieve a vidí, jak se otočila zády k němu. "Ale notak, už zase?" řekne a nespokojeně zamlaská. Dělá, jako by ji vůbec nezajímalo, co má Kol v kalhotách. Z hromádky si vezme ještě modré džíny, které si na sebe taky oblékne. Tričko ani nic jiného si na sebe už neobléká - venku je dost velké vedro a takhle teď chodí doma normálně. A věří, že Gen to nebude vůbec vadit. Když už je oblečený podle svého, tak se pomalu rozejde k Genevieve, která k němu stále stojí obrácená zády. Za chvíli je už opravdu blízko u ní a dokonce ji už stačí jednou rukou chytit za bok. Připravoval se na to, že si ji k sobě otočí, ale ona byla s tím otáčením rychlejší, než čekal. A nejen, že se otočila. Najednou ucítil takovou divnou bolest. Tlak na hrudi. Tedy spíš v hrudi. Okamžitě si sáhne na místo, kam Genevieve dýku zarazila a instinktivně se ji snaží chytit a něco s tím udělat, ale je pozdě, hodně pozdě. Dýka už je dávno v něm. Při jejich slovech, kdy se mu omlouvala, se na ni podíval. Jeho tělo už začínalo pomalu šednout, dostávalo divnou barvu - rozhodně ne tak 'živou', jako před malou chvílí. Jen oči byly pořád stejné, stále měly stejnou barvu jako předtím - tmavou kaštanově hnědou. Jenom v nich bylo vidět něco úplně jiného, než předtím. Nebyla tam žádná radost, ani pro něj už tak typická jiskra v jeho očích. Gen tam mohla vidět akorát bolest, kterou mu právě způsobila. A nemám tím na mysli tělesnou bolest, která byla sice také strašná, ale spíše tu duševní. S Genevieve sice neměli žádný vztah, neměli mezi sebou nic než jen něco, čemu se těžko dalo říkat spojenectví, ale... stejně se ho to jistým způsobem dotklo. Ona je další člověk, který ho zradil, který mu bodnul nůž do zad, a to skoro doslova. Tisíckrát mohl říkat, že se ho to nedotýká, že už na to, co mu Klaus a jeho sourozenci dělali, nemyslí, ale pokud tohle říká, tak lže. Tohle by se dotýkalo každého a celý život. Na takové věci se nezapomíná. Proč se mu za to vůbec omlouvá? Proč říká, že to muselo být, a že to jednou pochopí? Kecy, kecy, kecy. Nic nemuselo být a Kol nikdy nepochopí, proč tohle někdo dělá. Už dávno mohla ležet někde pod drnem, měl už tolik možností ji zabít. Dal jí šanci na život a dokonce ji vlastně ani nedonutil k tomu, aby se s ním vyspala, i když mohl. A ona udělá tohle. Jestli si myslí, že doteď stál její život za hovno, tak to neví, co přijde teď. Cítí, jak dopadlo jeho tělo na zem. Cítí tu neskutečnou bolest, kterou teď zažívá. A také slyší, že ona někam odešla. Nejspíš do kuchyně. Snaží se pohnout, ale každý, byť jen malinkatý pohyb, mu způsobuje šílenou bolest. Křečovitě zavře oči a snaží se zhluboka nadechnout. Ví, že musí něco udělat teď, dokud mu ještě nějaká síla zbývá. Sice jí není mnoho, ale něco tam stále je. Přemístění obou dvou rukou na hruď mu způsobuje obrovská muka, opravdu velká, ale podaří se mu to. Obě dvě ruce si zarazí do hrudi na místo, kde se mu zakotvila dýka. Po malých kouscích ji začal posunovat směrem ven ze svého těla. Nevydal při tom ani hlásku - těžko říct, jestli za to mohla ta bolest, jestli ta ho připravila v tuhle chvíli o hlas; a nebo jestli na něj takhle působí dýka, že nemá už další sílu na to, aby vydával nějaké zvuky. Po několika minutách pro Kola velmi dlouhého boje je dýka konečně venku. Potichu dopadne na zem vedle něj a Kol zůstane ležet na zemi, ani nemůže popadnout dech. Trvá mu dalších několik minut, než se dal jakž takž dokupy a než se mu vrátila do tváře barva. Stále ale nevypadal moc dobře, k tomu bude potřeba hodně, opravdu hodně krve. Pomalu se začne zvedat, dělá mu to pořád docela velké problémy. Kdo by tušil, že ta dýka napáchá za takovou chvíli tolik škody. Teď ho ale pohání neskutečná zloba. Je doslova rudý zlostí kvůli tomu, co Genevieve udělala. Konečně se zvedne úplně, pořádně se narovná a zkusí udělat pár kroků. Jde to. Ztuha, ale jde. Všechno to dělá docela potichu, až se tomu sám diví. Potom v sobě najde další sílu k tomu, aby se upíří rychlostí přemístil až k Genevieve. Ta je opřená o kuchyňskou linku a pije něco ze sklenky. Je mu jedno, jestli se sklenka rozbije, je mu jedno, jestli to bude Genevieve bolet nebo jestli se třeba polije tím, co ve skleničce bylo. Přemístí se až k ní a silně, velmi silně ji chytne pod krkem. "Nikdy jsem toho nikomu neodpustil tolik jako tobě. Nikdy jsem nenechal žít nikoho tak dlouho potom, co se ke mně choval jako ty, nikdy!" zavrčí skrze zuby. Je opravdu naštvaný a být Genevieve, docela se bojím. "A ty se mi teď odvděčíš tímhle?!" zvedne najednou o hodně hlasitost svého hlasu a zároveň je jeho stisk kolem jejího krku silnější.

(Měla to za sebou, ale rozhodně nemohla říct, že by se cítila snad nějak lépe. Jak by taky mohla? Právě probodla člověka, kterého milovala. Ale stejně tak taky milovala svou dceru, milovala Sophie a další, na kterých jí záleželo a nemohla si dovolit, aby Esther něco udělala jim. i když za to vlastně Kol až tak nemohl, protože si nic nepamatoval, tak to teď schytal. Schytal to za svou matku. To ona by si zasloužila proklát nějakou dýkou, ale to už jednou pro vždy, aby dál nemohla trávit život svým dětem, ale ani nikomu kolem nich. Samozřejmě, že se jí nelíbilo, co musela udělat. Tedy ve svých očích udělat. Někdo by to pochopit nemusel a Kol už rozhodně ne. Proto mu řekla, že jednou to možná pochopí. Ale byla tu i druhá možnost. Kol si nikdy nevzpomene a nikdy nebude vědět, že musela chránit další osoby, ale ne před Kolem, spíše před svým vlastním selháním. Bála se, že by Kolovi neodolala, že by to Esther zjistila, že by se stalo něco strašného. To strach ji hnal k tomu, aby tohle udělala. Zároveň ale nevěděla, jestli toho nebude později litovat. I kdyby si Kol někdy vzpomněl, neznamenalo to, že jí to musí odpustit. Věděla, jaké trauma mu vlastně způsobovalo to, že ho někdo neustále bodá do jeho"zad". Musela se jít napít vody, aby se z toho trochu vzpamatovala. Stále byla opřená o kuchyňskou linku a vůbec netušila, že ve vedlejší místnosti se Kol probouzí k životu a vyndává si dýku ze svých útrob. Znamenalo to jediné. V dýce nebylo dostatek síly na to, aby Původního udržela v paralýze. Byl to docela dost dobrý fakt, který se tímhle dozvěděli, jenomže na druhou stranu, tohle pro ni bude představovat hodně velké trable. Počítala s tím, že by se to mohlo pokazit, ale spíše v tom smyslu, že by jí to Kol překazil už na začátku a jí se nepodařilo ho dýkou proklát. Jenomže vážně nečekala, že Kol se za malou chvíli přemístí až k ní a chytne ji pod krkem. Když se to tedy stalo, vykulila oči a snažila se polknout. Moc to nešlo, bohužel, protože Kol ji rozhodně nešetřil. A jeho proslov? Byl vážně ublížený. Musela říct, že ji to trochu přeci jen překvapilo, protože nečekala, že Kol by to takhle dával najevo. Na druhou stranu, kdy by to měl dávat najevo víc, než teď? Ublížila mu, ublížila mu strašně moc, protože si nedokázala vymyslet jiný způsob, jak by se ho zbavila, musela ho prostě zabodnout dýkou, která patřila Tundemu a on ji původně chtěl. Jenomže se teď taky musela snažit z tohohle problému vybruslit. Tedy při nejmenším tak, aby ji nechal naživu, protože tohle teď vypadalo hodně, hodně špatně. Zalapala párkrát po dechu, ale Kolův stisk jí nedovoloval říkat naprosto nic. Proto vši silou narazila svou pěstí do slabého místa jeho ruky, která ji držela pod krkem a jeho stisk tak povolil. Mohla se konečně v klidu nadechnout, ale co víc, mohla mluvit, i když si nebyla jistá, jestli chce Kol něco slyšet, musela si teď hodně rychle vymyslet něco, čím by ospravedlnila svůj čin. Buď to tím jen zhorší a dneska zemře, nebo se Kol alespoň trochu uklidní.) Zaprvé... kdybych ti tehdy neškubla tím vazem, tak by to pro mě tenkrát rozhodně nedopadlo tak, jak jsem chtěla, aby to dopadlo. Ale klidu od tebe jsem se stejně nedočkala. Přišel jsi za mnou a začal jsi mi přikazovat. A ovlivňovat mě. A mně se to vážně, vážně nelíbilo. Ale byla jsem pod tvým nátlakem a musela jsem pro tu dýku, jak jsem k tomu byla přinucena. (Stále ho očima sleduje, kdyby snad ještě chtěl dělat nějaký výpad proti ní. Ona by se rozhodně bránila. Její oči jsou jako oči šelmy, která číhá na potencionální nebezpečí a je hodně ostražitá.) A byla jsem vážně naštvaná a ta dýka potřebovala prozkoušet. Jak jsi teď sám zjistil, tak v ní není dostatek síly, aby udržel Původního u země. Za pár minut jsi byl zase plně mobilní. Něco je tedy špatně a je potřeba zjistit, co, jak se ta dýka vůbec nabíjí, na jakém principu pracuje. Je tu tolik neznámých. Vím, byl jsi můj pokusný králík, ale nemohla jsem například jen tak přijít za Klausem, že si na něm potřebuji něco vyzkoušet. A kdybych to řekla tobě dopředu, tak bys to nedovolil. Využila jsem svůj vztek z toho, jak sis ze mě udělal hračku a nedal jsi mi pokoj, i když jsem tě o to žádala. Já mám svoje problémy a nepotřebuju k tomu ještě další. Ne v tuhle chvíli. Ale už jen těžko s tím něco udělám, když jsem pod tvým ovlivněním. A tak jsem prostě šla a udělala si z tebe pokus. Pokus, který nám jasně ukázal, že s těmi dýkami to nebude jen tak jednoduché. (Polkla a oblízla si jazyk. Samozřejmě, že ještě neskončila. Potřebovala mu říct ještě další věci. Pak si s ní může dělat, co chce. Může ji zabít, může ji znovu ovlivnit, může ji nechat jít. To by byla nejraději, protože se takhle jenom trápí víc a víc.) To, že jsem se omluvila a řekla, že to snad jednou pochopíš... Samozřejmě, probral ses a teď jsi vzteky bez sebe a nemůžeš uvažovat racionálně. A možná mě i zabiješ, ale možná, že až se z toho trochu vydýcháš, tak to pochopíš alespoň trochu. A přiznávám se, že jsem nevěděla, co bych dělala, kdybys tak zůstal. Na jednu stranu jsem tě měla strašnou chuť nechat tě prostě tak a odejít a být volná. Na druhou stranu... možná bych tě tak nechala pár dní, ale pak... nemohla bych ti takhle ubližovat dlouho. Už takhle jsem se cítila hrozně. (Podívala se na něj. Kol nemohl tušit, proč by se cítila až tak hrozně provinile. Mohl to možná přisuzovat maximálně tak její povaze, ale ona by samozřejmě byla schopná nechat tam někoho ležet a do aleluja... kdyby to nebyl Kol. Místo v jejím srdci stále patřilo jemu, ať už zapomněl, co chtěl. A byla zoufalá z tohohle všeho. Možná proto se rozhodla pro tak zoufalý čin. Protože už nevěděla, jak by Kolovi měla dál odolávat. Ale možná tohle mezi nimi udělá tlustou čáru. Byla na to ale připravená? A nechá ji Kol vůbec naživu. Přešla blíže k němu. Byla opravdu blízko, chtěla se mu svým pohledem vpít do jeho očí.) Udělej se mnou, co uznáš za vhodné.

Je neskutečně rozzuřený, tak jako dlouho nebyl. Nikdo ho v poslední době takhle nenaštval, možná tak Esther, ale ta se mu aspoň teď neukazovala na očích a díky ní má zpátky i svoje tělo, které mu sice nedala dobrovolně, ale přece. Teď proti ní může podnikat cokoliv a ta děvka ho prostě nezabije jako kdyby byl jen obyčejným čarodějem. Ano, krásně mluví o své matce, že? Vlastně takhle mluvil za svůj život o spoustě ženách, které ho někdy naštvaly, ale o Genevieve? O té snad zatím ani ne. I když mu zlomila vaz a chovala se k němu jak nevychovaný spratek, zas tak moc na ni sprostý nebyl. Možná to bylo proto, že ji chtěl do postele? Asi jo. Nechtěl si ji od sebe odehnat ještě víc, protože už takhle bylo těžké ji začít nějak 'oblbovat', aby se s ním nakonec vyspala. Ale jestli k ní byl do téhle doby slušný, tak to je pryč. Teď je veškerá jeho slušnost vůči ní ta tam. Jak by se měl asi chovat k člověku, který mu tohle udělal? Vlastně se diví, že už dávno není jeho ruka hluboko v její hrudi a nesvírá srdce. Kol často jedná impulsivně, když se naštve, Genevieve má štěstí, že ji chytil jen pod krkem. Sice ne zrovna jemně, ale pořád lepší, než aby držel její srdce a kdyby ji dělilo jen tak málo od smrti, ne?
Jakmile ji chytil pod krkem, začal jí říkat věci, které by normálně, kdyby byl v klidu, neřekl. Teď před ní dává až moc najevo to, jak mu to hodně ublížilo. A to nechce. Nechce, aby kdokoliv znal jeho slabosti, aby někdo věděl, jak se cítí, že ho pořád bolí to, jak ho sourozenci zradili. Nechce být za slabocha, tím už dávno není. Je to Kol, ten Mikaelson, který se nikdy nebál toho zabít kohokoliv, kdo mu přišel pod ruku, klidně i nevinného. Nikdo nesmí vědět, že to takhle cítí a obzvlášť ne ona. Myslel si, že by s ní snad mohl být někdy v pohodě, že by jejich spolupráce mohla být i zábava a že by si to oba dva mohli užít, ale ne. Tímhle se to všechno změnilo.
Pevně ji drží pod krkem, opravdu pevně, a když domluví, jeho stisk začne být ještě silnější. Ale jí se to nelíbí, asi ji to dost bolí a taky chce něco říct. Kol ale nechce nic slyšet, nemá na to náladu. Nechce, aby mu něco vysvětlovala. Ale ona si to udělá po svém. Praští ho docela velkou silou do ruky a jeho stisk díky tomu povolí. Vlastně ho tím donutila, aby ruku z jejího krku dal pryč úplně. Ale stejně ji chce mít pod kontrolou, takže ji aspoň chytne hodně pevně za zápěstí a druhou rukou se opře o linku za ní. Teď by se nedostala pryč ani kdyby tisíckrát chtěla. Může vidět, že mu ještě není nejlíp, je ještě dost bledý a ani zdaleka není plný sil. Ono se to nezdá, ale ta dýka je plná černé magie a ta je hoodně špatná. Nakonec se na ni tedy zadívá a poslouchá, co mu říká. Už když začne, může na něm vidět, že se mu absolutně nelíbí, co mu tady říká. Vůbec, ale vůbec. Škubla mu vazem, on jí to vlastně prominul, i když by jiní lidé byli už dávno mrtví. A že by to pro ni nedopadlo tak, jak chtěla? On by se s ní asi nevyspal, když by nechtěla. Sice si rád šáhnul a pořád na ni nějak dotíral, ale to bylo všechno. Snažil se ji dostat, ale bez toho, aniž by to chtěla, by jí to neudělal. "Sklapni," procedí mezi zuby, ale není to moc slyšet. Spíše jako by si to říkal v duchu, bylo to opravdu tiché. Nechce slyšet další ty kecy. Nic ji neomlouvá. To, co udělala, se neodpouští. To slovo je to jediné, co jí k tomu zatím řekl. Opravdu chce, aby držela hubu. Teď se nehodí, aby cokoliv říkala. Nepokoušela svůj život už tak dost? Může být ráda, že ještě dýchá. Pořád se jí dívá do očí, neuhýbá pohledem. Gen může tušit, že všechno, co v následujících pár minutách Kol řekne, bude myslet smrtelně vážně.
Najednou jí ale pustí ruku a udělá pár kroků od ní k lednici. Potřebuje si dát krev, musí být silnější, než je teď. Kdyby s ním teď začala třeba bojovat, mohla by mu i něco udělat. Sice by jí to stálo taky dost sil, ale měla by šanci, i když je celkem mladý upír. Otevře lednici, vezme si (zatím) jeden pytlík krve a ona mezitím začne zase něco mluvit. Nejdřív ji nechtěl poslouchat, ale už tou první větou ho donutila. Že potřebovala prozkoušet? Dělá si prdel? To si vážně neváží života, že tohle tady teď před ním říká? Měla by se plazit po zemi a žádat ho, aby jí to odpustil, měla by se to snažit nějak odčinit a ona mu tady místo toho říká, že to potřebovala na někom vyzkoušet? Nemůže uvěřit, jak si to může dovolit. Co je moc, to je moc. Nejdřív se pořádně napije a potom promyslí, co sní udělá. Potřebuje ji ještě vůbec? Má dýku, tu odnese čarodějce a ona mu udělá další a tuhle zprovozní. Vlastně ji nepotřebuje. Klidně ji může zabít. Už ji ani nechce do postele, tak se mu zprotivila. "Takže mi tady teď říkáš, že jsi to udělala jen proto, aby sis to vyzkoušela?" řekne a zasměje se tomu. Je to k smíchu. Vymýšlí si. Co kdyby to fungovalo? Jo, to by se jí náramně hodilo, už by ji nikdo nehnal do postele, ona by si v klidu žila, jen to ovlivnění by asi zůstalo. Ale žít v New Orleans celý život, to se dá nějak přežít. I když 'celý život' je ve slovníku upíra něco docela jiného, než u běžného člověka. "Děláš si ze mě srandu, Genevieve?!" zvýší na ni hlas a pytlík se zbytkem krve hodí na linku za sebou. Narovná se v zádech, ale pořád stojí opřený o linku těch pár kroků od ní. "Tohle by udělal buď úplně vypatlanej člověk a nebo člověk, kterej si neváží života. A rozhodně by to neudělal někdo, kdo nechce další problémy, protože tímhle sis zadělala na hromadu problémů, zlato," zavrčí na ni a to oslovení 'zlato', zní ještě mnohem ironičtěji než kdy dřív. To, že s dýkami to nebude jednoduché, věděl už od začátku. Na to, že není plná magie a síly na to, aby udržela Původního, by nějak přišli. Tohle nebylo nutné.
Ona si nedá pokoj a mluví dál. Copak jí nestačí to, co jí Kol řekl? Měla by jít. Kdyby šla, možná by se mu v hlavě nezačal rozvíjet plán na to, co jí udělá. Ne, nezabije ji, bude se mu ještě hodit. Ale rozhodně si nebude žít tak skvěle, jako doteď. Připomíná mu tu 'omluvu'? Vážně? Taky opravdu velmi dobrý krok k tomu, jak ještě víc Kola naštvat. Mohla by klidně napsat nějakou příručku Jak naštvat Kola Mikaelsona a jak zaručit, aby vás do konce života nenáviděl. "Vážně si myslíš, že tu tvojí rádoby omluvu budu brát vážně? Fakt si myslíš, že by ji vůbec někdo mohl v mojí situaci brát vážně? Je to jen výsměch. Vysmíváš se mi a to bys mi měla vděčit za to, že tu ještě stojíš živá a zdravá," řekne naprosto vážně a sleduje ji. "Když ti vrazím ruku až k srdci, řeknu 'Omlouvám se ti, ale snad to jednou pochopíš,' pak ti ho vyrvu... Odpustíš mi to snad?" Ano, takhle se cítil. Takhle se cítil pokaždé, když ho někdo zradil tímhle způsobem. Doteď to byly jen blízké osoby a teď už i tahle bývalá čarodějka upírka. "A o co, že vím, co bys udělala nejradši! Spoléhala bys na to, že se zruší to ovlivnění, že o tom našem plánu nemůžeš mluvit s Klausem. Potom bys mě hodila do kufru auta, pustila si nějaké veselé a povzbudivé písničky, teď mě napadá třeba We are the champions, po tom by ses cítila ještě líp. No a nakonec by přišel zlatý hřeb večera! Krásná a sexy zrzka Genevieve by hodila toho největšího zrádce z rodiny Mikaelsonů na práh jeho staršího nevlastního bratra a řekla by mu celý ten příběh. To, jak ji chtěl do postele. To, jak už mohla být několikrát mrtvá, ale on ji ušetřil proto, že od ní chtěl pomoc. A pak to nejhlavnější. Řekla by mu, co měl ten zrádce v plánu. Řekla by mu, že chtěl Tundeho dýku, aby měl v záloze aspoň něco proti svojí rodině, u které nikdy nikdo neví, co za bláznivý nápad se jim zrodí v hlavě. A pak ze sebe udělá obrovskou hrdinku a konečně z ní vyleze to, že si našla skulinku v jeho ovlivnění, přišla k němu a vrazila mu dýku do zad. Niklaus by jí byl byl neskonale vděčný, že by nechal Cami Cami a užil by si s ní zase jako za starých časů..." dokončí to a celou dobu sleduje výraz v její tváři. "Trefil jsem se? Myslím, že docela ano," odpoví si nakonec sám. Chce vidět, jak na tohle, co jí řekl, bude reagovat. A to ani neví, jak moc by se jí to mohlo dotknout, to, co teď řekl. Nemá žádné vzpomínky na jejich vztah a neví, že ona ho stále miluje. Kol je teď ale hodně ublížený, opravdu hodně. Přijde k němu hodně blízko a řekne mu, aby s ní udělal to, co uzná za vhodné. "Měl bych tě zabít," řekne jenom a dívá se na ni. Je už klidnější, ale není to žádná sláva. Naštvaný bude hodně dlouho. Normálně, kdyby se k němu přiblížila takhle blízko, tak by už využil příležitosti, zvlášť když on nemá tričko a Gen má na sobě jen lehké letní šaty...

(Když ji chytil hrubě za ruku až tak, že ji skoro drtil a měl ji vlastně v pasti, protože jí bránil ve větším pohybu svým tělem, nechala ho. Nebude se vyprošťovat z jeho sevření, i když jí to bylo vážně nepříjemné. Ale bude to muset vytrpět, protože tohle je jen to nejmenší, co by se jí v této chvíli mohlo stát. Mohla být klidně už dávno mrtvá, Kolovi v tom před chvílí nebránilo absolutně nic, protože ona nečekala, že by ze sebe tu dýku vytáhl a mohl by ji tu takhle ohrožovat. Jedno bylo ale jasné, ta dýka nebyla tak silná, jak si myslela... tedy už ne. Potřebovala dobít energií a muselo se přijít na to, jak. Byla tu možnost, že dýka čerpá sílu ze svých obětí. To bylo vážně dost pravděpodobné, ale není možné, aby někdo zapichoval jednoho upíra po druhém, vlastně to ani nemusel být upír, aby byla energie získána. Musí existovat i jiný způsob a tohle teď potřebuje Kol zjistit. Na jednu stranu ji vlastně už teď nepotřebuje. Může si najít nějakou čarodějku, kterou zaúkoluje... a jí se může zbavit. I tohohle se bála, i proto mu vrazila tu dýku do jeho útrob. Chránila život svůj a život svých blízkých tím, že chtěla obětovat Kola. Nezabila by ho, ta dýka to ani nesvedla, ale bylo by to pro něj hodně nepříjemné. A hlavně pro něj po psychické stránce. Viděla to na něm, viděla to všechno, když přišel a začal jí vyčítat. Byl ublížený, hodně ublížený a zapříčinila to ona. A teď se rozhodně nemůže divit tomu všemu, co se tady teď děje. Začala mu to vše vysvětlovat. Tedy takovou hodně zjednodušenou verzi, do které nezapočítala Esther a fakt, že Kol a ona byli pár a Esther přiměla Kola zapomenout. A jí Esther vyhrožovala, že se od Kola musí držet dál a nechat ho žít nový život. Ale tohle tak trochu nevyšlo a ona se bála o svou dceru, o tu hlavně... ale taky o Sophie, Cami a další. A díky tomu všemu tak ublížila člověku, který pro ni ještě před několika týdny znamenal život, člověku, kterého milovala. A teď mu ukazovala svou lásku takhle? Ne, to asi ne, ale byla už zoufalá a Kol to nevěděl a neviděl, protože nic netušil a ani tušit nesměl. Ale jak dlouho jí tahle přetvářka asi vydrží? Nejraději by ho tu teď objala a rozbrečela se mu na rameni, jak moc jí to mrzí, že mu tohle udělala, že se tohohle od ní musel dočkat, že ale neví, jak už to má všechno zvládnout... Jenomže on by to vůbec nepochopil, nevěděl by, co se v ní odehrává. A tak jen na malou chvíli, když se Kol opravdu tvářil tak, že mu ublížila strašně moc, se zatvářila vážně lítostivě a v očích měla bolest i za Kola. netušila, jestli to viděl, jestli to vnímal, každopádně by stejně nevěděl, co to znamená. Každý děláme chyby a každý za ně svým způsobem platíme. Ona možná za tohle zaplatí a jednou možností bylo, že přijde o svůj život. Na jednu stranu s tím počítá, ale na tu druhou, rozhodně mu svůj život nedá jen tak. Bude se bránit, i když Kol by mohl mít pocit, že by si to zasloužila, kdyby nebránila svůj život, byla by asi už vážně blázen. Slyšela ho. I když to bylo jen mírné špitnutí, slyšela to jedno slůvko, které k tomu řekl. Ať sklapne. Jistě by to možná bylo nejlepší. Možná by se do toho pak tolik nezamotávala a Kol by měl alespoň možnost trochu vychladnout. Jenomže ona mu to chtěla říct. Alespoň to něco, co mohla. A tak mluvila dál a dál. Ano, byla na něj naštvaná a potřebovala tu dýku vyzkoušet a udělala to na něm. Bylo to taky samozřejmě kvůli jiným dalším věcem, ale o těch mu říct nemohla. Možná doufala, že to Kol pochopí, ale zase věděla, jaký je, když zuří. Na vše se dívá skrz prsty a nedokáže uvažovat čistě. Ne, tohle jí rozhodně neodpustí a její omluva a to, že to snad jednou pochopí, to rozhodně nespravilo. A vlastně teď přemítala o tom, co je horší... To, že na ni Kol naprosto zanevře a nebude o ní chtít vůbec slyšet, nebo to, že by na ni stále dotíral a ona by se tak vystavovala neustálému pokušení? Na jednu stranu chce být volná a přeje si, aby jí dal Kol pokoj, na stranu druhou, zvládla by to teď po tom všem? Prostě ho nevnímat a nechat ho jít? Co když... co když ho přitáhla k sobě nějak sama? Něco v ní? Co když se od něj prostě nedokáže oprostit a on to nějak vycítil? Nějaké její vnitřní volání po něm? Už vážně nevěděla, co by si měla myslet a co by měla dělat. Možná by se mohla nechat někam zavřít do blázince, nadopovala by se práškama a nevnímala by vůbec nic. Měla by se tak možná mnohem líp. Ale její zásada, že před ničím nikam neutíká, ta by byla v trapu. A není náhodou někdy dobře, když člověk před něčím uteče? Když uteče před bolestí, která vás užírá do morku kostí? Když nechce dál vnímat všechno to zklamání a naprostý úpadek? Co z ní vlastně zbylo? Vždyť už se v některých chvílích ani nepoznává.) Ano, taky. Jaké překvapení by to asi bylo, kdybys s tím šel jednou na Klause a on se najednou probral a vytáhl si tu dýku z těla a pak by tě zabodl dýkou na dalších několik století? Tak to by bylo rozhodně lepší, to uznávám. Měl bys pohodlí ve svojí rakvi, kterou pro tebe má tvůj bratr připravenou. (Zasyčela na něj. Uznala sice, že kdyby to fungovalo, kdyby Kol zůstal nehybně ležet a dýka byla v pořádku, tak by tam Kola možná nechala, ale zřejmě ne dostatečně dlouho na to, aby snad už ztratil pojem o čase. Teď, když se tohle stalo, věděla, že by neměla "koule" na to, aby ho tu takhle nechala. Její přesvědčení opět selhalo, protože tomu nevěřila na sto procent. Nebyla si jistá, že to chce opravdu udělat a to se jí vlastně teď vymstilo. Ani neví, jestli dnešek přežije.) Ne, vážně si z tebe nedělám legraci, i když ti to možná tak může přijít. (Podívala se na něj a věnovala mu pevný pohled. Musela si stát za svým. Už to udělala a teď to nemohla vzít zpět, takže jediné, co mohla udělat, nějak to obhájit, což asi rozhodně nebude tak jednoduché, pokud to vůbec půjde.) Máš pravdu, zřejmě jsem si tím opravdu zadělala na hromadu problémů, ale na začátku tohohle činu jsem si možná ještě myslela, že by to nějaké moje problémy mohlo vyřešit. (Její pohled sjel kamsi do prázdna na boku místnosti. Vydechla. Bude mu muset nějak říct, o jaké problémy se jedná, jenomže z toho bude muset vynechat tu nejzásadnější věc. Že Kola miluje a jeho matce se to nelíbilo, nelíbilo se jí, že jsou spolu, a tak se zařídila tak, aby jí tohle už starost nedělalo. A vyjádřila se i dost jasně k tomu, co by se mohlo stát, kdyby se s Kolem začala znovu nějak vídat. A teď se to děje. Byla jen možná otázka času, kdy se to dozví. A je dost dobře možné, že už to dávno ví, jen čeká na lepší možnost, jak udeřit... až to nebude Genevieve čekat, až si bude myslet, že jsou všichni v bezpečí. Taková ona byla. Udeří, když to člověk nejméně čeká.) Ten problém (Vrátí se pohledem zpět na něj.) má jméno Esther, tvoje matka. Byla jsem jedna z prvních, která se dozvěděla, že Esther je mezi živými a je ve městě. Od té chvíle se to všechno táhne. Problém za problémem, který souvisí s ní. Jak víš, jistým způsobem mám k tvé rodině blízko. (Samozřejmě, že netušil, jak až blízko měla, že byl s Kolem, že ho milovala... ale už věděl to, že úzce spolupracovala se všemi Původními a zachránila Hayley a Hope ze spárů čarodějek, ano, byla s Původními spjatá a byla v mnohém dost vychytralá a měla jisté znalosti.) A dokáže mít velmi přesvědčivé argumenty, abych vás všechny nechala na pokoji a nevyhledávala jsem vaši společnost. A pak jsi najednou přišel ty a začal jsi s tím tvým sváděním a nedal jsi mi pokoj, i když jsem tě o to prosila a žádala. Tak jsem se tomu všemu chtěla vyhnout jiným způsobem... A neříkej mi, že jsem ti to měla říct a vše by bylo jinak, protože nebylo. Neposloucháš nikoho, neposlouchal jsi ani mě, když jsem ti říkala, ať mi dáš pokoj. Neposlouchal bys, ani kdybych ti to všechno řekla. (Tímhle si byla naprosto jistá. Kol si hleděl jen sebe, nezajímal ho nikdo jiný, touhy a potřeby někoho jiného, to pro něj nebylo. On chtěl dostat jen to, co sám chtěl. A běda tomu, kdo by mu to chtěl nějakým způsobem překazit, jako to teď udělala ona. A pokud Kolovi bylo v minulosti všechno jedno, jí je teď naprosto fuk, že to nechce poslouchat. Jednou si ji prostě taky vyslechne a ona nebude brát ohled na to, co on chce, že chce, aby mlčela. Ať si sám vyzkouší, jaké to je, jaké to je, když vás někdo neposlouchá a stále si prosazuje tu svou.) Výsměch v mém podání by rozhodně vypadal jinak, než takhle. Směju se snad? je můj hlas plný ironie a sarkasmu? Kroutím nad tvými slovy očima? Opovrhuji tím, co mi tady teď říkáš? Nemyslím si. Svou omluvu jsem myslela vážně, i když to tak nevnímáš a já ti to nevyčítám, protože jsem vážně ani nečekala, že bys ji přijal a pochopil. Proto to navazovalo slovy, že možná jednou to pochopíš. Ale ani to se stát nemusí. (Nad jeho poznámkou o tom, že by jí vyrval srdce a omluvil se jí za to, se trochu zamyslela.) No, byla bych už mrtvá, asi by ti nebylo co odpouštět. Ale vím, jak to myslíš, na co narážíš. Byl to pro tebe hnusný podraz. A hlavně ten způsob. Vím, že pro tebe je velmi těžké skousnout to, že jsi byl vždy zrazován svými sourozenci a strávil si dost let v rakvi a tohle ti to připomnělo. Uznávám, že ten způsob byl vážně... neurvalý a hnusný, ale člověk nad tím tak nějak nepřemýšlí, když v tu chvíli nevidí jiné východisko pro tu situaci, v jaké se nachází. Nežádám, abys mě pochopil, protože to se asi nestane, ale pro mě tohle bylo řešení, ať bylo jakkoliv bezcitné. (Říkala mu pravdu, všechno, co teď cítila a jak to prožívala i předtím. Děláme činy, které se nemusí líbit těm druhým, ale přesto v nich vidíme jakési zoufalé řešení ještě zoufalejší situace. Nevěří tomu, že by dneska odešla jen tak bez úhony, ale ať už se s ní stane cokoliv, alespoň tohle Kolovi řekla, když už mu nemohla prozradit, že ho miluje a on v minulosti miloval ji. Jak ironická tahle celá situace byla. Co ale slyšela potom, to se jí rozhodně nelíbilo. Ona, že by běžela hned za Klausem, aby mu vydala zrádce? A že by snad doufala, že od něj dostane odměnu v podobě tělesné rozkoše? Kol byl hodně vedle a taky musel být sakra rozzuřený, že tohle řekl. Nebyla to samozřejmě vůbec pravda. Ale když je někdo ublížený, tak si vlastně ani tak nevidí do úst. Byla šokovaná, co řekl i v souvislosti s Cami a tak vůbec, že se neudržela a vrazila mu facku. Bylo to tak impulzivní, že se ani nestačila kontrolovat v tom, co v tu chvíli dělala. No, zřejmě tím tomu moc nepřidá. Vrazí do něj dýku a teď ho tu ještě fackuje? Ale za tohle si to zasloužil) Cože?! To jsi vážně tak paranoidní, že si tohle myslíš? Já, že bych měla potřebu chodit za Klausem a říct mu, že jsi chtěl nějakou páku, protože jsi měl už dost toho, jak se k tobě v minulosti stále choval? Vážně si myslíš, že by mi to dělalo nějaké potěšení a byla bych z toho nadšená? A nevím, proč mi tu stále předhazuješ to, že kdysi dávno jsme si s Klausem spolu užívali tělesně, protože tak tomu už dlouhou dobu není a Cami bych něco takového neprovedla. Nehledě na to, že Klaus by se se mnou asi jen tak najednou nevyspal. Ten tvůj příběh tady má dost trhlin, Kole Mikaelsone. Ale chápu, jsi rozzuřený, tak je ti to jedno. Prostě jsi potřeboval něco plácnout, aby se ti ulevilo. Ale tenhle příběh ti moc nevyšel. (Zasyčí a i ona teď vypadá docela dotčeně, i když ona je tu možná asi ta poslední, která by se tak měla cítit. Jenomže Kol netuší, co se odehrává uvnitř ní. Milionkrát raději by stála za Kolem, než aby běžela za Klausem s Kolovým tělem. To nikdy.) Pokud mě vážně chceš zabít, tak se budu bránit. Možná jsem ti řekla, ať se mnou naložíš tak, jak uznáš za vhodné, ale to neznamená, že se nebudu bránit, protože jestli o mě tvrdíš, že jsem blázen, byla bych ještě větší, kdybych nebránila svůj život. (Stále u sebe stojí velice blízko, ale ona je i zároveň připravená vystartovat a zasáhnout proti Kolovi, kdyby se ji snad opravdu rozhodl vyrvat srdce nebo jí urvat hlavu.)

Chce, aby držela hubu, aby už nic neříkala, protože on už nechce nic slyšet. Ale jako by to slůvko, které mu uklouzlo a které ona jistě slyšela, úplně ignorovala. A to ho vytáčelo ještě víc než to, že mluvila a že jí to nebylo ani trochu hloupé. Ona ho tady skoro 'zabila' a místo toho, aby se snažila se mu nějak pořádně omluvit, tady do něj pořád hustí nějaké svoje kecy, kterými se snaží ospravedlnit to, co udělala. Ale to nejde. Tohle se nedá jen tak omluvit a už vůbec ne tím, co tady řekla. Kdyby z ní vypadlo něco jako 'Mrzí mě to, byla to strašná kravina, lituju toho...' tak by tomu stejně nevěřil, ale rozhodně by se to poslouchalo líp než to, že dýka zkrátka potřebovala na někom vyzkoušet. Copak je nějaký pokusný králík? Ne. Nikdo na něj nebude nic takového zkoušet. Jsou to kecy, nechtěla zkoušet nic, jenom doufala v to, že dýka bude působit o něco déle, pokud možno pořád, a ona bude mít klid. Smůla, nepovedlo se a ona klid rozhodně mít nebude. V jedné větě shrnul vlastně všechno, co mu tady teď řekla. A ne, vážně na to nechtěl odpověď, ale ona strejně nedržela klapačku a odpověděla mu, i když se jí o to nikdo neprosil. A zase říkala něco, čím akorát přilévala olej do ohně. Snažila se ho snad ještě víc naštvat? Je normální? Už dávno stojí pár kroků od ní u lednice a dává si krev, aby se posilnil, i když k tomu by potřeboval mnohem víc krve. Lituje toho, že od ní šel pryč. Lituje toho, že už nemá na dosah její krk nebo třeba jenom tu ruku, který by jí v tuhle chvíli klidně rozdrtil na padrť. Hodí pytlík ještě se zbývající krví na linku vedle sebe a jeho pohled je hned mnohem ostřejší než před malým okamžikem. "Kdybych se chystal udělat to, co ty, akorát Klausovi, rozhodně bych ho měl chvíli na očích a nešel bych hned chlastat a oslavovat do kuchyně, že se mi to povedlo!" zvýší na ni hlas a když uslyší, co řekla o té rakvi a o tom, že už ji má pro něj jistě bratr připravenou, hrana linky, o kterou se opíral, sevřel tak silně, že ten kousek hodně zdeformoval a zničil. "Drž hubu!" Ne, už to nebylo žádné tichounké zašeptání slůvka sklapni, teď to bylo trošku ostřejší a rozhodně přidal na hlasitosti. Teď by to nepřeslechla ani náhodou. Proč vůbec mluví o té rakvi? Kolovi nedochází, že ona není zas až tak hloupá, aby jí nedošlo, že jeho se tohle dotýká. A teď to používá proti němu.
Opět mu odpověděla na otázku, která vůbec nevyžadovala odpověď. A tady to bylo jednoznačné, ona ho prostě jen chce provokovat. A to by neměla. Kol má už takhle na mále a ona má štěstí, že je ještě živá. Kdyby to dělal kdokoliv jiný, dávno by jeho srdce leželo na podlaze vedle jeho bezvládného těla. Nechápe, proč ji pořád nechává žít. Teď už k tomu není ani ten důvod, že si s ní chce užít. Ne, teď fakt nechce. Zprotivila se mu, strašně moc. Jediný důvod, proč před ním pořád stojí živá, je asi ten, že by se mohla hodit ohledně té dýky. Přece jenom, byla to čarodějka a dost zkušená, takže by o tom mohla něco vědět. A pokud nebude ochotná s ním spolupracovat, tak ji prostě ovlivní. No, to udělá i tak, ale ještě neví, co přesně jí řekne. Jakmile mu řekne, že si z něj nedělá legraci, tak po ni střelí pohledem. "Víš, co znamená myslet, Genevieve," řekne a ušklíbne se, potom se dokonce i uchechtne. "Ty už radši nemysli, potom vidíš, jak to pro tebe dopadá," podívá se na ni naprosto vážně a teď už žádný smích nenásleduje. Všechno, co dneska říká, myslí smrtelně vážně, žádné slovo nevypustí z úst jen tak. Každé má svou váhu a ona by ho měla pozorně poslouchat.
Když už si konečně myslel, že bude ticho, ona začala znovu mluvit. A to tentokrát o jeho 'matce'. To už přehání. Všichni moc dobře vědí, jaký je ona problém, dokonce i Kol. Vždyť kvůli ní se stal upírem, kvůli ní přišel o všechnu moc, to ona je chtěla několikrát zabít. Žena, která jim dala život se pokusila jim ho znovu vzít. A teď to samé. Nechce jim ho sice vzít doslova, ale chce je 'jen' přemístit do jiného těla. Ale tím jejich život zase úplně posere. Copak by mohl Kol žít v někom jiném? Ani náhodou, nikdy. On je se sebou až moc spokojený, nechce se přesunout do čaroděje, který sotva unese plnou nákupní tašku, jak je hubený, proleze každou škvírou, nosí tlusté brýle a žádná ženská si o něj ani neopře kolo. To fakt ne. A je si celkem jistý, že po tom všem, jak se ke své matce choval, by mu klidně takové tělo dala, protože ví, že by ho tím neskutečně naštvala. "Aha. Asi už ti docházejí argumenty, tak do toho začínáš plést mojí matku. Bravo, Genevieve. Neznám snad nikoho, kdo by byl tak vytrvalý ve vymýšlení takových žvástů," řekne a pobaveně se na ni podívá. Kam až je ochotná zajít? Jaké lži si tady ještě vymyslí? Gen pokračuje dál a on jen protočí oči, aby viděla, že ho to nezajímá, ale přece jenom ji poslouchá. "Chci slyšet alespoň jeden důvod, proč by zrovna naše matka chtěla, aby ses naší rodině vyhýbala. Jeden jediný ROZUMNÝ důvod, Genevieve," řekne a upřeně se na ni dívá. Je zvědav, co z ní vypadne. Další lež? Už jich tu dneska řekla tolik, že by se do toho mohla pomalu začít zamotávat. "Cože?" zeptá se a nechápavě se na ni podívá. "Kdybys za mnou přišla s tímhle, že ti má matka vyhrožuje kvůli tomu, že máš blízko k mojí rodině, což si stejně nemyslím, že máš, kdybys mi řekla, že když tě nenechám na pokoji, tak do mě vrazíš Tundeho dýku... Fakt si myslíš, že nedokážu poslouchat? Dokonce jsem vyslechl i ty tvoje kecy, když ses u sebe v bytě rozbulela kvůli tomu svýmu miláčkovi. Když o něco jde, dokážu být pozorný. A tehdy šlo o ty výborný steaky. Vyslechl bych tě a možná bych pak zašel za mou matkou a řekl jí, ať se neplete do věcí, které se týkají mě." Mohla si všimnout, že neřekl nic o tom, že by ji nechal napokoji, aby byla Esther v pohodě a neměla žádný důvod k tomu, aby jí vyhrožovala. Nene, on by si to vyřídil s matkou sám. Ani si to neuvědomuje, ale tím, jak se rozpovídal, tak se pomalu uklidňuje. Fakt jen pomalu, polehoučku. To ale neznamená, že stále nemůže přijít něco co ho znovu naštve. Teď chytne na škrtnutí. Je to pro něj docela zábava, jak mu tady Gen lže a neváží si života. Jak se ho snaží snad ještě víc vyprovokovat. Ona je k smíchu.
Jestli byl teď chviličku relativně klidný, tak to je v tuhle chvíli pryč. Jakmile mu připomněla tu její 'omluvu', Kol byl zase v ráži. Nemohla ji myslet vážně, nebyla upřímná. Copak byste se omlouvali někomu za to, že ho zabodnete dýkou, která mu způsobuje neskutečné bolesti a muka? Když něco takového člověku uděláte, znamená to, že ho fakt nemáte rádi a chcete, aby trpěl. Ta omluva byla další z jejich lží. Snažila se asi vytvořit si nějaká zadní vrátka v případě, že by to nevyšlo, ale omluva? To je docela slabý a moc to nezabírá, ba naopak. "Ta omluva byla výsměch, Genevieve. Řekla jsi to jenom proto, že ses mě snažila na poslední chvíli nějak obměkčit, kdyby to snad nevyšlo? Myslela sis snad, že ti to hned odpustím, vrhnu se ti do náruče a budeme se navzájem utěšovat? Tundeho dýku nepoužije jen tak někdo, Genevieve. Žiješ už dost dlouho na to, abys věděla, že to je jedna z mála zbraní, která působí na Původní. A je to zbraň, která zároveň způsobuje strašlivé bolesti. Takové, že člověk, který byl zabodnut, by byl radši mrtvý, než aby prožíval tohle. Tohle dělají lidé, kterým je úplně jedno, co to tomu druhému způsobí. Tunde, ten zabíjel a bylo mu jedno, koho. Tohle bych nepřál ani svému největšímu nepříteli, a to už je vážně co říct." No, i když u Esther by se o tom dalo polemizovat. A proti Klausovi a dalším? Prostě chce mít něco. Chce mít něco, co by ho mohlo ochránit, ale tomu nikdo asi nerozumí. On by k nim nešel jen tak a nezabodl to do nich. On není Klaus, Rebekah ani Elijah. "Ne, to se vážně nestane," procedí mezi zuby. Na tamto raději nic neříká, protože kdyby ano... No, asi by nezůstal jen u slov. Protože už jenom to, že se o tomhle zmiňuje, to není dobré. "A do těhlech věcí se nepleť. Nemáš právo o tom mluvit a nevíš o tom vůbec nic než jen to, co se povídá, jasný?!" Tak přece jenom z něj nakonec ještě něco vyleze a nezní to dvakrát mile. Vlastně z toho může cítit i jisté.. Vyhrožování? Prostě když o tom bude kecat dál, ať si ho nepřeje. Tohle téma je pro ni prostě od teď tabu.
Potom jí začne říkat, jak si myslí, že by to bylo, kdyby jí to vyšlo. Kdyby se Kol nezmohl na to, aby si vytáhl dýku a kdyby tam zůstal ležet na té podlaze. Samozřejmě, že spoustu z těch věcí řekl jenom proto, že se opravdu hodně zlobil, ale popravdě... Spoustu věcí by se taky klidně mohlo stát. To, že by se Klaus ale vyspal s Gen... To asi ne. Posledně na něm viděl, že z Cami úplně taje, protože jakmile se zmínil o tom, že byli spolu sami v limuzíně a že spolu pili, byl hodně nesvůj. Zdá se, že se nám doopravdy zaláskoval. Docela by ho zajímalo, jestli si na ni dává pozor před Esther, protože to je svině a dokáže využít každé slabosti a Klaus teď jednu má. Vlastně jich má víc, ale o Hope nikdo neví, je tu jenom Camille. Krásná a milá blonďatá psycholožka (nebo to druhé?), která ve volných chvílích pracuje za barem. Dřív nebo později se o jejich románku dozví a bude to proti němu chtít využít. Ještě že Kol žádnou slabinu nemá. Sice tu je Claire, ale to je něco jiného. Nemiluje ji. A láska je podle Kola největší slabina, co může být. Celou dobu sledoval její výraz a usoudil, že se jí to, co jí tady říká, asi dvakrát nelíbí. A ona to potom potvrdila i fackou. Docela to zabolí a štípne, ale Kol na to nic neříká, jenom se na ni ušklíbne. Také jí hned potom, co mu facka mlaskla o tvář, chytil ruku pevně za zápěstí a držel ji. Chce jí tímhle dokázat, že ona si tohle dovolovat nebude. Dneska asi neskončí naštvaný jen on. "Upřímně, Genevieve? Myslím si, že ty jsi toho schopná. Když jsi mi dokázala vrazit tu Tundeho dýku do hrudi, dokázala bys udělat všechno a možná to zatím jen nevíš. A že už si spolu neužíváte? To je mi líto, ale asi existují v posteli mnohem lepší, než jsi ty," pokrčí rameny a ve tváři mu zůstane kamenný výraz. Žádný jeho typický úšklebek. A už je zase docela v klidu. Dneska je to s ním jako na houpačce. Asi to bude tím, že mu udělala radost Genevievina reakce na tohle.
Stojí u sebe velmi blízko už jen kvůli tomu, že ji pořád drží za zápěstí, ale už ne tak silně. Jeho stisk docela povolil, nevypadá to, že by jí chtěl nějak ublížit. Dneska měl dobrou náladu, asi se to na něm teď začalo zase projevovat. Gen mu řekne, aby s ní udělal to, co uzná za vhodné a on jí na to odpoví, že by ji měl zabít. Ale to je všechno, nic dalšího zatím neřekl, zase totiž mluvila ona. "Vážně si myslíš, že bys ty dokázala vyhrát nějaký boj, který bys se mnou vedla? Protože zatím to vypadá, že vždycky mám navrch spíš já," řekne a jeho stisk o něco zesílí. Doteď byl skoro opřený o linku za sebou. Až teď udělá krok od ní a díky tomu se konečně pořádně narovná v zádech. Teď stojí hooodně blízko sebe a je vidět ten výškový rozdíl, který mezi sebou mají. Kol se na ni musí dívat trošku z vrchu a ona zase musí zvednout oči trošku nahoru, aby si vzájemně viděli do obličeje.

(Možná ho teď svým přístupem šíleně vytáčela, ale když měla potřebu něco říct, tak ji ani takové slůvko, aby zmlkla, nedokáže nijak zastavit. Možná, že mluvila až moc, ale to bylo tím, že byla nervózní a potřebovala tohle všechno nějak osvětlit, i když Kola to nezajímalo, možná si to potřebovala urovnat v hlavně alespoň ona. Možná potřebovala slyšet svá vlastní slova, aby vlastně věděla, proč tohle udělala, protože si přestává být jistá vším, i půdou pod jejíma nohama a to je už hodně zlé. I když se to nemuselo zdát, Kol Mikaelson jí v životě přinášel jistý klid a jistotu. I když se často hádali a byli na nože a několikrát se rozešli, aby se zase mohli dát za nějakou dobu dohromady, protože věděli, že k sobě prostě patří i se všemi jejich chybami. Nikdy ve svém životě nezažila to, co s Kolem, nikdy nic takového necítila. Nikdy žádného muže nemilovala a Kol byl vlastně její první láska a zdálo se, že i fatální. Jenomže ani osudová láska nemusí vyjít, když jí v tom dobře zabráníte. A to udělala právě Esther. Zničila její štěstí. A ona, jako by teď hledala samu sebe. Jako by tím, že Kol už není po jejím boku, ztratila velkou část své osobnosti, která jí teď chybí a nedá se to jen tak spravit... Ani se Kolovi teď nijak pořádně neomluvila, protože věděla, že Kol by se jí jenom vysmál. Navíc se mu omluvila tak nějak už předtím, i když to ho asi jen namíchlo ještě víc. Nebral ji vážně, nebral její slova vážně a jak se má omlouvat nebo vysvětlovat něco někomu, kdo jí ani nebere vážně a pořádně jí neposlouchá, ale i přesto stále mluvila dál, i když jeho výraz mluvil za vše. Opravdu by byl nejraději, kdyby sklapla. No, tu radost mu ovšem neudělá.) Oslavovat?! Vážně si myslíš, že jsem si tady dávala sklenici vody kvůli oslavování? To tedy ne. Myslíš si, že mi to dělalo dobře? Vlastně asi jo, myslíš. No, to je jedno, nevymluvím ti to ani za nic, takže se ani nebudu namáhat. Nemá to cenu, protože nechápeš, nevíš... a já to nemůžu napravit, ne teď a tady. (Zakroutila hlavou a Kol si zřejmě musel myslet, že je blázen, protože se zdálo, že blábolila naprosto z cesty. Jenomže pro ni to tak nebylo. Ona moc dobře věděla, o čem to mluví a Kolovi to nemohla nějak připomenout. Už takhle to je všechno hodně na hraně a ona vlastně nemůže tušit, jestli ji Esther někde nesleduje, protože by se ani nemohla divit. Všechno se jí bortí pod rukama a nemůže si být jistá ani tím, že její dcera a přátelé jsou v bezpečí. Když urval kus linky a docela na ni i zařval, ať konečně drží hubu, tak trochu nadskočila. Tohle ho opravdu dráždilo. Jak pak by ne. Věděla moc dobře, že Kol je na tohle háklivý. A stále ho bolí to, že ho sourozenci hodněkrát zradili. Na chvíli se odmlčí, ale opravdu jen na chvilku, aby zase mohla pokračovat ve svém vykládání a reagování na další Kolova slova. Možná na to všechno nechtěl slyšet odpověď, ale to by nebyla ona, aby mu na to něco neřekla. Možná ho to provokovalo, ale to jí nevadilo. Jen ať si ji hezky poslechne. Však ono ho neubude. I když naštvaný možná bude ještě víc. Zajímavé ale bylo, že jí vážně ještě nic neudělal, neublížil jí, pokud nepočítá bolavé zápěstí a krk. Co ho vede k tomu, že nic nepodnikl? Mohlo by to snad být něco v jeho nitru? Něco, co by mu říkalo, ať to nedělá? Co by ho v jejím případě drželo zpět? Pokud by to bylo tak, tak Esther by se nepodařilo vymazat alespoň zárodky pocitů, které v její přítomnosti vždycky měl. Ale na druhou stranu by si opravdu neměla dávat falešné naděje. A hlavně, když Esther je stále naživu a ohrožuje všechno a všechny.) Myslíš, že mě ty tvoje urážky nějak snad vadí? (Odfrkne si. Tímhle ji opravdu nemůže urazit. Takovéhle řeči ji nijak nerozhází. Musel by se snažit mnohem víc, aby ji to namíchlo a neříká, že se to dneska ještě nestane. Ale zatím jsou jeho urážky opravdu chabé. Nakonec mu řekne, že problémem pro ni je taky jeho matka. Nemohla mu říct, proč přesně, nemohla mu říct, že to kvůli němu se chová takhle divně, protože Esther zapříčinila jejich pád. Mluvila pravdu, i když mu nemohla říct všechno. Netvářila se u toho, že by se snad měla vymlouvat, nebo mu lhát, ale on to tak nebral. Nevěřil jí ani slovo, nemyslel si, že Esther by v tom mohla mít nějak prsty. No samozřejmě, čím ona byla? Jak tak Kola poslouchá, tak i on si vlastně myslí, že je to nicka, která nestojí za větší pozornost a námahu. Vyspat se s ní? Fajn, ale to je tak všechno. Nechce se jí tomu věřit a zraňuje ji to, ale on to myslel vážně. Vůbec se nesoustředí na to, aby mu dala nějaký rozumný důvod, proč by se zrovna jim měla vyhýbat. Teď ji nezajímalo, že by to měla před Kolem nějak obhajovat. Ona věděla své a byla teď hodně ublížená. Jestli byl on zasažený tím, co mu udělala, tak ona je teď ovlivněná tím, co právě řekl. Vymýšlení žvástů? ) Nevymýšlím si tady žádné žvásty! (Zvýšila hlas, protože tohle ji opravdu rozčilovalo.) Tvoje matka mi sebrala muže, kterého jsem milovala a já jí nechci dovolit, aby mi sebrala kohokoliv dalšího, rozumíš?!! (Poslední slovo, jestli Kol rozumí, to už doslova zařvala. Jestli ještě před chvílí dokázala jednat celkem v klidu, tak v tuhle chvíli tedy opravdu ne. Poté, co to ale vyřkla, se snažila uklidnit, protože by mohla ještě litovat toho, co tady říká, pokud zajde až příliš daleko. Tohle už stačilo, už nesmí prozradit nic víc. Vysvětlování rozumných důvodů, proč si Esther zasedla zrovna na ni, vynechala. Nevyjadřovala se k tomu a doufala, že Kol ani nečekal, že by mu k tomu po tomhle něco řekla. Dýchala zhluboka a nádech po nádechu se víc a víc uklidňovala, i když se nedokázala uklidnit úplně, ale bylo to rozhodně lepší, než ještě před chvílí.) Ne, nedokážeš! Nedokážeš poslouchat, protože kdyby ano, tak by ti bohatě stačilo to, že jsem ti opakovala neustále dokola, ať mě necháš být. A já rozhodně nestojím o to, abys chodil za tvou matkou, protože jestli se dozví, že ty a já, že spolu vůbec komunikujeme, i když teď formou hádky, tak to nedopadne dobře. A už takhle si vlastně nejsem jistá, jestli už to dávno nezjistila a teď neplánuje nějakou podlou pomstu. (Snažila se mu to vysvětlit. Copak to nechápal? Měl by ji prostě buď zabít, což by se bránila zuby nehty, nebo ji prostě nechat jít a nechal ji na pokoji. Proč myslí jen na sebe? Proč si myslí, že on je ten vesmír, kvůli kterému si všichni musí sednout na zadek? Lidi kolem něho mají svoje problémy a musí je řešit. Ona taky, ale on... škoda mluvit. Je to prostě ten Kol, kterého měli všichni plné zuby. Ale ona i přesto věřila, že v něm stačí jen cosi pohnout, aby to byl ten Kol, který se zajímal i o ostatní. To by byla ale hodně náročná a dlouhá práce. A ona si to nemůže dovolit. Ale až Esther skape, tak tohle bude jejím hlavním cílem. Kdyby jen tak věděl... I když kdyby věděl, tak by se jí možná smál do obličeje ještě víc. On a zamilovat se? Pro něj je to jistě teď naprosto nemožné, ale ona věděla, jaký byl, když se do ní zamiloval a že dokázal opravdu milovat a chránil ji, jak jen mohl, i když se jí třeba zrovna nelíbil způsob, i když se kvůli tomu s ním stále hádala, stejně ji miloval a ona milovala jeho. A tu omluvu myslela vážně. Bylo jí líto, co udělala, co podle sebe musela udělat, protože nějak nevěděla, jak z toho ven. Byla zahnaná v koutě a zvolila radikální řešení, které ji mohlo z kouta vyhnat, ale bohužel nevyhnalo a ona má teď pocit, jako by vážně udělala hroznou blbost. Ne kvůli tomu, že to nevyšlo, ale kvůli tomu, jak Kolovi ublížila, protože to na něm viděla. On si možná myslel, že všechno je jen lež a výmysl, ale ona to myslela vážně.) Mysli si, co chceš. Stejně tě nepřesvědčím o tom, že ta omluva byla míněna vážně, že jsem to nedělala s radostí a že jsem nechtěla oslavovat, že jsem se tě zbavila. Ano, vím, že Tundeho dýka způsobuje velké bolesti, příšerné, enormní. O to víc mi to vážně nebylo po chuti, ale nebudu ti vyvracet tvé myšlenky. Stejně je nezměním. A navíc, jsi naštvaný, vlastně to ani nemá cenu ti něco vyvracet. Stejně to bude obracet. A že bys to nepřál ani svému nepříteli? To je zajímavé, že tu dýku máš na své sourozence, kdyby se něco dělo. (Ušklíbne se, odfrkne si a ještě k tmu zakroutí hlavou. Pokud tu nedávalo něco smysl, tak to bylo právě to, co teď řekl. Ale ona se v tom víc šťourat nebude, protože ji tahle hádka už opravdu začala vysilovat a ona by si celkem i přála, aby to už nějak konečně skončilo. Snad se to rozlouskne brzy. Z té výměny názorů jí i docela vyhládlo. A pokud byla jakž takž zase klidná, tak se to změnilo v okamžiku, kdy Kol začal vyprávět svou story o tom, jak by zvesela naložila Kolovo tělo a jela ho předat Klausovi a potom by si s ním ještě užila. Tohle už byla urážka, která ji opravdu namíchla a podle toho to taky vypadalo. Dala mu obrovskou facku, ale on vypadal na to, že si to snad i užil. Jako by se mu líbilo, že zareagovala zrovna takhle. Možná to tak bylo a on si teď užíval její podráždění. Když ji chytil za zápěstí, tak jenom sykla. Bylo to to samé, které už jí za dnešek chytil a drtil několikrát, takže jen jitřil už zadělané rány.) Máš pravdu, jsem schopná mnoha věcí, ale jít tě vystavovat před Klausem a čekat za to nějaké ocenění? Takhle bych rozhodně neklesla, pitomče. (Zavrčí. To, že v posteli jsou jiné jistě lepší, to ignoruje. Myslel si jistě, jak ji tím hodně rozruší, ale to se mu povedlo už předtím a ona mu nechce dát další záminku, jak by se mohl pobavit nad tím, jak se rozčiluje. Jeho stisk ruky povolil, když mu řekla, že s ní může udělat, co uzná za vhodné. Byli u sebe hodně blízko a ona nestála úplně rovně a on byl napřímený, takže musela trochu vzhlédnout, aby mu viděla do očí. Vypadalo to, jako by se nad ní teď chtěl povýšit. Jako by jí říkal, že on je tady ten pán situace a záleží opravdu jen na něm, jak dneska dopadne. Jakmile se zmínil o tom, že by ji měl zabít, samozřejmě se k tomu slovně vyjádří. Kdyby to udělal, opravdu by se bránila. Možná by to nezvládla, ale třeba by měla štěstí a dokázala by mu nějak uniknout.) Kdybych si to nemyslela, tak by asi nemělo cenu se bránit, nemyslíš? (Podívala se na něj a povytáhla obočí.) Zatím to ale vypadá, že mě chceš zabít svým polonahým tělem a sexappealem. To je vážně zajímavý způsob. (Takže... co tedy bude? Na co se má připravit? Na boj? Na útěk? To se dozví za malý okamžik.)