Garden house with green houses

(Jakmile Finn odešel, ona věděla, že má ještě práci. Vlastně si nemůže dovolit otálet. Co může udělat ještě dnes, to také udělá. Přemýšlela nad tím, jak se asi teď daří její budoucí snaše Genevieve. Byla opravdu zklamaná Kolovou tvrdohlavostí. Musela mu dát výchovnou lekci. Věděla, že za ní dříve nebo později přijde. Bude to jen otázka času, než Genevieve bude tak hladová, že bude ztrácet svou krásu, svůj šarm a z Genevieve zbude brzy jen schránka, která bude tak křehká. Současně to byl pro Genevieve možná i takový trest. Řekla jí dost jasně, že rozhodně nechce, aby někomu něco říkala. Neuposlechla. Opravdu si myslela, že ona na to nepřijde? Podceňovala ji. Věděla o tom, jak se snažila nabádat Elijaha. Věděla i o tom, jak tajně podsunula informaci, že je naživu, Hayley. Ale vyčkávala. Dělala to vlastně schválně. Genevieve jistě čekala, že se bude mstít hned po prvním náznaku, ale ona ji nechá, aby si myslela, že je všechno v pořádku, že ji potrestala jen proto, aby dostala Kola pod svůj vliv - a že nepochybuje, že ho dostane - udeří, když to bude nejméně čekat, když si bude myslet, že jsou její blízcí v bezpečí. Dozvěděla se také, že její dcera odjíždí. Tohle vyřešila docela dobře a ona se opravdu nemíní zabývat dcerou za oceánem. Má tady přeci Sophie, na které může demonstrovat, že jí se neodmlouvá a rozhodně se jí neodporuje a poslouchají se její doporučení. Ne, neříkala tomu rozkazy. Ona doporučovala věci, jak byly nejlepší. Bylo samozřejmě na ostatních, jak se rozhodnou, ale museli tedy vědět, že si za ta svá rozhodnutí ponesou následky, které se jim jistě nebudou líbit.Svého nejmladšího syna čeká každým dnem. Jistě se nebude moci dívat na to jak jeho drzá snoubenka trpí. A přitom všechno mohlo být v pořádku, kdyby jen její syn poslouchal svou matku tak, jak se sluší a patří. Chce mu dát nový život. A on ji takhle neurvale odmítá. To se ale nedělá. Začne v hmoždíři tlouci nějaké byliny.)

Už víc nechtěl být v Sídle. Rád by viděl bratra, opravdu svého bratra, až se probudí, ale to počká, potkají se jindy. Nechtěl tam být s Aliseou ani s Rebekou, neměl na ně náladu. Ty dvě mu sice nic neudělaly, ale on teď měl v hlavě jenom, jednu myšlenku a tou bylo to, že něco musí udělat s Esther. Někdy jednal dost unáhleně, ale pokud šlo o taková rozhodnutí, většinou si je promýšlel. Ale dneska tomu tak nebylo. Cítil takovou zlost vůči svojí matce... To, co udělala jeho snoubence. Ano, hlavně o tohle tady šlo. Nemůže to tak nechat, jinak Gen dřív nebo později zemře.
Právě teď seděl ve svém autě před domem, ve kterém Esther bydlela. Přistihl se, že přemýšlí nad tím, jestli tohle dělat, zda to všechno ještě nezhorší... Ale ne. Prostě to udělá. Zvedne se, vystoupí z auta a míří si to k domu. Zaposlouchá se, aby zjistil, kde přesně je. Mírně se zamračí, když z domu slyší jen jeden tlukot srdce a hlasité chrápání. Tohle rozhodně nebyla Esther. Soustředí se ještě více a uslyší tlukot druhého srdce někde ve sklenících, které jsou za domem. Rychlým krokem se tam vydá a přemýšlí, jak tohle jejich setkání asi bude probíhat... Potichu vejde do skleníku a uvidí Esther, jak k němu stojí zády. Snad si ani nestačila  všimnout, že je její syn tady. Toho musí využít. Upíří rychlostí se rozeběhne, chytne ji pod krkem a přitlačí ji ke zdi. Rozbije při tom i hmoždíř, ve kterém drtila nějaké bylinky. "Okamžitě zrušíš to, cos provedla Genevieve, nebo tě na místě zabiju," zavrčí na ni a je připraven jí jedním trhnutím ruky zlomit vaz.

(Kol se vkradl neslyšně a ona byl otočená zády. I když by se rozhodně nedalo říct, že není připravená. Možná že ji svým výpadem trochu zaskočil, ale rozhodně ji nepřekvapil na nějak dlouhou dobu. Takže přeci jen přišel. Věděla, že to nebude trvat dlouho. Má opravdu nabitý program. Před chvílí tu byl její syn Finn, teď se tu objevil Kol. S ním potřebovala mluvit, ale už by rozhodně neudělala to, že by ona snad šla za ním. Nemínila se namáhat. Kol měl přijít sám. Kdyby nepřišel, jeho snoubenka by skončila vyschlá. I přesto, že ji Kol držel pod krkem, musela se zasmát. Netrápila se s tím, že by ho měla odhodit, i když samozřejmě byla připravená, aby to udělala, ale teď měla na mysli zcela jiný nápad, který Kola přiměje, aby ji pustil sám od sebe a ještě se cítil provinile kvůli tomu, že se kdy rozhodl svou matku takhle násilnicky chytit pod krkem. Byla si jistá, že to vyjde. Na Genevieve byla napojená díky kouzlu, kterým jí způsobila věčný hlad. Stačilo jen pár slůvek, ani se nemusela snažit s žádným velkým zaříkáváním a procesí kolem toho. Genevieve měla v hrsti, stejně jako měla v hrsti Kola, jen si to její syn nehodlal ještě připustit. A přitom ona pro něj chce jen to dobré. Chce pro něj nový život, který by mohl mít díky novému tělu. Vždycky byl rád čarodějem a teď to mohl mít, tak proč odmítal? Ráda mu poskytne ten nový život. A když bude on i jeho snoubenka poslušní, možná najde nové tělo i pro ni. Chce přeci, aby byl její syn šťastný, i když pro ni výběr jeho snoubenky jistě šťastný nebyl. Když je kouzlo hotové, otevře oči, které měla až doposud zavřené.) Drahý synu, věř mi, že to nechceš udělat. Myslím, že by pak tvoje snoubenka nebyla ráda. Vlastně by ses už ani nedozvěděl, co si o tom myslí. Pokud to teď uděláš, ona zemře se mnou. To bys chtěl? Rozmysli se. (Podívá se na něj, jako by snad měl nějakou možnost. Pokud se pokusí o to, škubnout jí vazem, ani se nenaděje a odletí, ale ona doufá v to, že přeci jen bude mít rozum a pustí ji sám od sebe. Ale pro Genevieve to teď rozhodně nevypadá dobře. Ať je na jakémkoliv místě, nechtěla by být v její kůži.)

Držel ji pod krkem hodně pevně, nebyla by člověk, kdyby ji to nebolelo. A ona se přesto smála. Jeho pohled byl ještě nenávistnější než doposud. Ona si z něj bude dělat ještě legraci? Bude se mu smát? To tedy ne. Kol je Mikaelson, a Mikaelsonovi si tohle líbit nikdy nenechali, aby se jim zrádci vysmívali přímo do obličeje. Zatlačí ještě víc na její krk, kdyby teď chtěla začít mluvit, určitě jí to bude dělat problém. Kdyby přemýšlel víc dopředu, došlo by mu, že Esther bude s Genevieve propojená. Přece by ji neprovedla jenom tohle... Protože v tom případě, kdyby Kol Esther zabil, by Gen pořád žila, sice by vysychala, ale žila by. A kdo ví, jestli by kouzlo nepominulo. Ale takhle, po tom, co mu řekla? Je zase o krok napřed. Má pojistku, aby ji Kol nezabil a je si naprosto jistá tím, že to neudělá. Nejen, že měla v hrsti Genevieve, ona tím měla v hrsti i samotného Kola. A to se mu nelíbilo; nesnášel, když ho někdo ovládal. "Věř mi, že to chci udělat. Tak strašně rád bych ti ten vaz zlomil, ale neudělám to, abys viděla, že nejsme monstra bez citů. Nedělám to kvůli tobě, ale kvůli Genevieve," zavrčí na ni a o zeď s ní smýkne na zem. Nepadlo ani slovo o tom, že by s ní nemohl mrsknout o zem. Tím ji rozhodně nezabije. A on si zlost nějak vybít musel. "Okamžitě to kouzlo zruš, nebudu se opakovat," zase na ni mluví nepříjemným tónem v hlasu. Jestli mu tady začne říkat ty žvásty o tom, že ho přendá do jiného těla, a že udělá tu laskavost i Genevieve, asi ji zabije. On tohle nechce a nechce to ani Genevieve. A i kdyby to chtěli, tak od někoho jiného, protože téhle mrše nevěří. Co kdyby dala tělo jemu, ale na Gen se vykašlala jenom kvůli tomu, že se Esther nelíbí? Že podle ní není vhodná pro jejího syna?

(Vítězoslavně se usmála, když se jí rozhodl pustit. Věděla, že nad ním bude mít převahu. Je to přeci jeh matka. Bylo by zvláštní, kdyby nevěděla, na jaká místa má zatlačit, aby její syn vzdal boj. I když si je jistá, že to nebude na dlouho. Kol bude dlouho kopat kolem sebe. Rozhodně se nezdálo, že by sem dnes přišel pokorně přijmout její nabídku. To se jí nelíbilo. Ne, že by chtěla, aby se před ní plazil po čtyřech, ale čekala, že když uvidí svou snoubenku trpět, upustí od své tvrdohlavosti a přistoupí na její nabídku, kterou ona rozhodně nemíní opakovat věčně. Pokud Kol bude ještě dlouho odolávat, nebude mít na vybranou. Přesune ho do jiného těla bez jeho souhlasu, ale pro jeho snoubenku už takové východisko vidět nebude. Kol si bude muset uvědomit, že za chyby se platí. Štědré nabídky se neodmítají. Smýkne s ní o zem a to se jí rozhodně nelíbí. Vstane a napřímí se, jako by se snad před chvílí ještě nic nestalo.) Tohle chování já nestrpím, Kole. Měl by sis dobře rozmyslet, co děláš a jak jednáš. A komu tím ublížíš. (Nezapomněla dodat, aby si uvědomil, že tohle vlastně není jen o něm. Přejde ode zdi ke stolu. Kdyby se Kol o něco pokusil, tentokrát bude mnohem lépe připravená, ale dosavadní kouzlo, které se staralo o to, že Genevieve v bolestech umírala, zrušila. Ovšem to druhé jen tak zrušit nemíní.) Kole, nebudu se tě ptát do nekonečna. Nebudu ti nabízet tu možnost mít nový život v těle čaroděje věčně. Rozhoduj se moudře. Nebuď tak unáhlený, jak jsi právě předvedl. Přijmi mou nabídku, buď poslušným synem. Vem si příklad z tvého bratra Finna. (Podívala se na něj a naklonila hlavu. Měla mírně nakrčené obočí. Mluvila, jako by se nic kolem nich nedělo. Jako by ho nedržela v šachu.) Víš, co se stalo tvé snoubence poté, co jsi odmítl. Neudělej tu chybu znovu, Kole. Přeci nemůžeš být tak bezohledný vůči své nastávající. (Hraje mu na city, to je očividné.)

Myslela si, že vyhrála, když ji pustil, ale tak to rozhodně není. On se jí jen tak nevzdá; nepřijme její nabídku, která mu akorát tak zkazí život. Nikdy. Nechápal, jak to dělá. Ona pořád vypadala tak v klidu, vyrovnaná s tím, co dělá. Jak někdo může být v klidu, když zabil malé nevinné dítě? Jak může být v klidu, když se snažila zabít své vlastní děti? Jak může v noci usnout, když ví, jak svým dětem ubližuje? Ubližuje teď asi nejvíce Kolovi tím, že chce zabít jeho snoubenku. Ona ví, že jakmile jde o ni, je úplně jiný. To ona je jeho velkou slabinou a Esther to ví. "Já tohle chování k člověku, kterého miluji nestrpím, Esther. Měla by sis dobře rozmyslet, co děláš a jak jednáš. A že tím ubližuješ svým drahocenným dětem." Používá převážně její slova, která před chvilkou řekla. Ona nestrpí to, že se k ní chová jako hovado, on nestrpí zase to, jak se chová k Genevieve. Až přestane ubližovat jí, možná se Kol taky uklidní. Když přejde ke stolu, on zůstane stát na místě a pozorně ji sleduje. Sice by asi neměl šanci, kdyby začala odříkávat nějaké kouzlo, ale třeba by ji stihl něco provést. Když mu řekne, aby byl poslušný syn jako jeho bratr Finn, musel se zasmát. Vážně si myslí, že bude jako Finn? To nikdy. "Ehm, promiň, moc se ti omlouvám... Dlouho jsem se takhle od srdce nezasmál. Pobavila jsi mě," usměje se na ni nakonec. Ale spíš pobaveně. "Já ti taky nebudu pořád říkat, že tvoji nabídku nikdy nepřijmu. A už nikdy neříkej, abych byl jako Finn. Vážně si myslíš, že někdy budu tím poslušným synem, který leze matince jenom do zadku? Asi si moc věříš, matko." Ano, sice ji osloví takhle, ale je v tom slyšet notná dávka ironie. "Nenabízej mi žádné tělo, protože já ho nikdy nepřijmu. Ne od tebe, ani ne od nikoho jiného," řekne rozhodně. Jakmile mu zase začne vyhrožovat pomocí Genevieve, upíří rychlostí se přemístí před ní. Stojí teď vážně dost blízko. Kdyby chtěl, mohl by jí vyrvat srdce z hrudi hned teď. "Přestaň mě vydírat. A už vůbec mě nevydírej prostřednictvím Genevieve! Ona s tím nemá nic společného!

(Dělá to nerada, tohle všechno kolem. Přitom by to bylo tak jednoduché, kdyby její děti nebyli tak paličaté. Jediný Finn tohle chápe. Finn byl jejím věrným synem odjakživa. A ostatní její děti jsou tak nevděčné. Nemusela by dělat nic z tohohle, kdyby ji poslouchali. Udělala mnoho chyb, nezastírá to, ale chce je napravit. CHce svým dětem, všem svým dětem, dát nový život. Ale ony to odmítají. Odmítají takovou příležitost. Ale ona jim ukáže, jakou chybu dělají. Její děti se rozhodly špatně. Třeba jim ale jednou dojde, že by měly spíše poslouchat a vážit si toho, co pro ně má, než aby jí plivaly do tváře a pohrdaly její nabídkou. Kol si snad myslí, že ráda ubližuje ženě, kterou miluje? Myslí si, že je tak bezcitná? Ne, tohle vše si Kol dělá sám. To on je tak bezcitný, že nechá svou snoubenku, aby trpěla. A jak to vypadá, nechá ji trpět i nadále.) Můžeš to zastavit, Kole. Vše je jen ve tvých rukách. Vše záleží jen na tobě. Na tom, jestli přijmeš mou nabídku. (Tváří se až nechápavě, jak si může myslet, že ona by snad tohle dělala ráda a že se v tom vyžívá. Ale musela to dělat, aby to Kol pochopil. Stále se zdá být ale dosti tvrdohlavým. Nepovolí jen tak. Když začne o Finnovi, její tvář zkamení o něco více.) Nevysmívej se svému bratrovi. On jediný ví, co je to úcta k rodině. (Řekne poněkud rázně. Ale Kol pokračuje dál. Myslela si to, věděla to, hned jak vešel sem do toho skleníku za ní. On nepovolí. Je to jeho volba, která bude mít další následky. Rozhodne se ale býti shovívavá. Dá mu ještě poslední šanci, poslední čas na rozmyšlenou. Však on za ní zase přijde a tentokrát přijme, tím si byla jistá. Pro jeho snoubenku to ale jistě nebudou šťastné dny.) Jak myslíš, synu. Jak myslíš. Dám ti ještě šanci mou nabídku přijmout dobrovolně. A teď běž. (odežene ho rukou) Nemůžu ztrácet čas jen s tebou. (Vypoklonkuje ho ze svého skleníku a pak se dál věnuje svojí práci. Musí se taky sejít se svým synem Elijahem. Jemu jako poslednímu svou nabídku ještě nepřednesla.)

Kol měl prostě za to, že ona tohle dělá naschvál. Podle něj si doslova libovala v tom, když mohla ublížet Genevieve, protože ji jistě neměla ráda. Proč ale? Vždyť ona z Kola udělala toho, kým teď je. Už nezabíjel bez slitování, choval se normálně, lidsky... A to přece vždycky chtěla, ne? Zase ty její kecy, že je to všechno na něm, že on to může zastavit. Ale co se stane, když to přijme? Možná, že Gen nezabije, ale rozhodně jí nedá nové tělo, to nikdy neudělá. Neví proč, ale v tomhle ji nevěří úplně nejvíc. Říkala, jak moc by chtěla, aby byli všichni šťastní, ale přitom ona je dělala nešťastnými právě tím, co jim a jejim blízkým vyváděla. "V mých rukách je jen můj život, ne život Genevieve, takže okamžitě zruš to kouzlo, kvůli kterému nemůže pít krev," zavrčí na ni. On tu nabídku nemůže přijmout. Ale co když mu nic jiného nezbyde? Co když toho Esther nenechá a Genevieve bude dál trpět? Stejně bude po jejím tak nebo tak... "On ví, co je to úcta k rodině asi stejně, jako to víš ty. Kdyby ti to nedošlo, tak neví vůbec nic," ušklíbne se na ni. Ona nemá co říkat o úctě k rodině. Ona ne. Když ho začne vyhánět pryč, zamračí se. Tak nejdřív s ním chtěla pořád mluvit a teď ho tu nechce? Tak fajn, ať je po jejím. Rychlým krokem odejde ze skleníku a venku nasedne do svého auta. Na plno si pustí rádio a rozjede se směrem na Plantáž. Musí se s Gen udobřit a musí jí říct o Esther, že za ní byl.

(Byla ve střehu a věděla, že na Esther nemůže zaútočit přímo, protože jinak by bylo jasné, že ji prostě přemůže. Ale kdyby se jí podařilo odlákat nejdřív její pozornost, zaměstnat ji něčím jiným, mohlo by to vyjít. Rozhodně by to nebylo až tak bláhové, jako jít přímo do útoku. Proto na ni svrhla tu knihovnu, ale Esther měla opravdu vytříbené reflexy, a tak, než ona stačila zmizet, teď padla k zemi, protože zažívala strašnou bolest hlavy. Teď už aspoň zná účinky toho, co už několikrát na upíry použila. A opravdu to není nijak extra příjemné. Vlastně je to nesnesitelné. Měla pocit, jako by jí její hlava měla každou chvíli vybuchnout. Samozřejmě se ani neubránila výkřikům bolesti. Potom už nevnímala nic, protože před ní byla černota. Esther jí zlomila vaz a ona se ponořila do temnoty. Nevěděla pár hodin, co se s ní děje. Netušila, že Esther měla na pomoc ještě vlkodlaky, takže pravděpodobně, i kdyby se dostala ze dveří svého bytu, záhy by asi skončila ve spárech vlkodlaků. Samozřejmě, že Esther by se sama nenamáhala, ale vlkodlaci jí dobře posloužili k tomu, aby odnesli Genevieve tam, kam si Esther žádala.
Pomalu otevře oči. Nějak jí ani nejde je otevřít rychle. Jako by jí její očí víčka tížila nějaká závaží. Chce se pohnout, ale v tom momentě zachrastí řetězy, ke kterým je připoutaná. Vzhlédne pomalu nahoru. Její vnímání, jako by bylo zpomalené. Co že se to vlastně stalo? Byla u sebe v bytě a pak... Esther. Samozřejmě. Všechno jí začalo pomalu docházet. Snažila se ty řetězy urvat a zmizet, ale nešlo jí to. Byla moc slabá. Sporýš. Proto je tak zpomalená a proto jí všechno bolí. Musela ji nadopovat sporýšem. Teprve až v tuhle chvíli se podívala před sebe a spatřila Esther, jak něco dělala u jednoho ze svých stolů. Prohlédla si pak celou místnost a zjistila, že je v ní ještě pár vlkodlaků. Poznávala v nich ty, kteří spolupracovali s Oliverem a Francescou a věděla jistě, že ji neměli rádi. Stáli za Oliverem, Oliver ji chtěl zabít. To se mu nepodařilo, a navíc i on je teď mrtvý. Ale nikdo neříká, že by se za něj vlkodlaci nemohli nějak pomstít, i když ona ho nezabila. Pak se podívá zase zpět na Esther.) Myslíš si, že Kol hned přiběhne? To těžko. Pár dní se ani nebude pídit po tom, že jsem pryč. (Řekla slabým hlasem, ale byl v něm cítit vzdor. Na druhou stranu, možná je to pro Esther výhoda, že Kol se po ní nebude shánět hnedka. Bude si s ní moct o to víc hrát. Ne, že by jí ta myšlenka byla příjemná.)

(Uslyší chrastit řetězy a to je znamení, že se Genevieve konečně probudila. Trvalo jí to celkem dlouho, ale není divu. Nejprve zlomený vaz a pak jí dala sporýš. Nový upír jako byla ona se z toho jen tak nevzpamatuje. Zatím k ní zůstává otočená zády. Má dost času, než začne Genevieve pořádně vnímat. Podle rachotu řetězů, si uěvomí, že Genevieve se je snaží urvat, ale bylo to opravdu naivní. I kdyby se z nich dostala, nestačila by ani udělat jeden krok a zastavili by jí vlkdolaci nebo ona sama. A navíc tu byl ještě její syn Finn, který o tomhle všem samozřejmě věděl. Všechny své plány s ním konzultovala, aby o všem věděl. Stojí u stolu a na tváři jí hraje lehký úsměv. Pobroukává si písničku, kterou před tisíci lety zpívala svým dětem jako ukolébavku. Dalo by se říct, že vůbec nevnímá nic z toho, co se tu děje. Jako by tu nebyla připoutaná Genevieve v řetězech, jako by tu byla úplně sama a dělala si svojí práci. Ale ona naprosto perfektně vnímala své okolí. Jakmile vstoupí do místnosti její věrný syn Finn, vzhlédne a lehce se pousměje. Dál v hmoždíři paličkou drtí směs bylin, v kterém samozřejmě byl opět sporýš. Jakmile má všechno připravené, otočí se k Genevieve a v rukou drží hmoždíř s bylinkami.) Možná to bude trvat pár dní nebo pár hodin, ale určitě přijde. (Byla si tím stoprocentně jistá a vůbec jí nevadilo, pokud to bude trvat dva nebo tři dny. Ona byla trpělivá, pokud jí to něco vyneslo a tohle jistě vynese. Už podruhé je Genevieve v ohrožení života a tentokrát ne díky nějakému kouzlu, které může někdo zlomit. Tentokrát za ní musí Kol přijít a nedostane Genevieve, dokud nepřijme její nabídku.) My aspoň budeme mít dostatek času, abychom se lépe poznali. (Popojde o něco blíže a zastaví se vedle Finna. Pootočí k němu hlavu a podá mu hmoždír.) Můžeš synu? (Povytáhne lehce obočí. Potřebuje, aby Genevieve ty byliny spolka a díky nim se jí pak nebudou hojit rány, které jí způsobí. Koukne se pak na vlkodlaky a pokyne jim hlavou, aby přistoupili k Genevieve a drželi jí. Nebude přeci riskovat, že by se o něco pokusila a ublížila tím Finnovi. Ona sama pak přistoupí zpět ke stolu a vezme z něj dýku. Přejede po něm prsty a lehce se do něj řízne. Dýky byla ostrá. Potichu pronese pár slov, aby se jí ranka zahojila a otočí se zpět k Genevieve.)

(Dívá se na Esther a očekává odpověď, ale dočká se jí nejdříve od někoho úplně jiného. Vzhlédne za hlasem. Nejde ji delší dobu zaostřit, protože ji teď ovládá spíše sporýš než ona sama. Když se jí to ale povede, tak uvidí Finna. Jeho hlas samozřejmě poznala, ale chtěla si být opravdu jistá tím, že je to on. Vlastně si teď tak říkala, proč si tím chtěla být jistá, když to bylo naprosto očividné. Finn vždycky sloužil své matce a i teď tomu tak je. Byla na pochybách, když přišla za Elijahem i vlastně Klausem s tím, že by mohli něco vytlouct z Finna, kdyby ho unesli. Teď už rozhodně tak na vážkách nebyla a krve by se v ní zrovna nikdo nedořezal, jak strašný vztek v tuhle chvíli měla.) On není pejsek jako ty, Finne. Nemá potřebu se hnát za ohlodanou kostí. (Stočila svůj pohled na Esther, aby bylo jasné, co tím myslela. Ano, právě Esther přirovnala k ohlodané kosti. Nic víc ani nebyla. Ne pro ni. Její hlas byl o něco pevnější než před chvílí. I když stále byla oslabená sporýšem. Samozřejmě, Esther jí potvrdila to, že ona ani nepočítala s tím, že by Kol přišel hned. Dívala se na ni s odporem v očích a propukla skoro v hysterický smích, když Esther zmínila, že se alespoň lépe poznají. Tak lépe poznají? Ona už ji zná dostatečně.) Myslím, že my už se známe dost dobře na to, abychom obě dvě věděly, že náš vztah nebude ideální. (Odfrkla si, ale pak zpozorněla, protože Esther pobídla Finna, aby do ní narval nějaké byliny. Samozřejmě, že se chtěla začít bránit, ale to moc dobře nešlo, když ji začali držet ještě strašně ochotní vlkodlaci. Zmítala se, jak mohla, ale za chvíli se pod vlivem sporýše vyčerpala a byla krotká jako beránek. Finn si s ní v podstatě mohl dělat co chtěl.)

(Nebyla hloupá, aby nevěděla, že to připrovnání patří jí a Genevieve se jí snažila urazit. Jenže Esther se nenechá jen tak vykolejit a naštvat se kvůli takovým slovům. Slova pro ni byla naprosto nepodstatná. Co to vůbec znamenalo? Že jí Genevieve nemá ráda, pohrdá jí a nikdy se k ní nebude chovat s respktem a úctou. Nic takového ani neočávala zrovna od téhle bývalé čarodějky, která byla teď upírem. Její výraz v obličeji se nemění. Ona její slova nechala být, ale její syn rozhodně ne. Už ve chvíli, kdy začal používat magii, to ucítila. Jen na krátkou chvíli se podívá na Finna s potěšeným výrazem. Učil se opravdu rychle a byla na něj hrdá. On jako jediný jí byl vždy věrný, přijal její nabídku a ona mu naoplátku dala tělo čaroděje s velkou mocí. Ještě se pak samozřejmě musel učit a kontrolovat svou moc, ale to mu šlo opravdu rychle a dobře. Vrátí se pohledem zpátky k Genevieve, když s ní Finn skončí a ona ještě z posledních sil promluví. Držela se, což bylo obdivuhodné, ale dlouho už nevydrží.) Ano, to jistě nebude. Ale můžeš si za to sama. Kdyby jsi jen spolupracovala, přijala bych tě do naší rodiny s úsměvem. Mohla jsi v klidu žít s Kolem nový život. Mohla jsi mít, cokoliv by jsi chtěla. Ale takhle? Jaká budoucnost tě čeká Genevieve? Věčnost plná utrpení z vědomí, že jsi upír. Z vědomí, že budeš sledovat své blízké, jak umírají. Tvá dcera, tvá kamarádka Sophie? Jednoho dne umřou a ty budeš stále stejná, stále nestárnoucí, nesmrtelná, ale uvnitř budeš mrtvá. (Podívá se jí do očí s hraným soucitem. Rozhodně nelituje někoho jako je Genevieve. Byla ochotná jí dát nové tělo stejně jako svým dětem, ale potom co udělala? Jak se chovala? Tahle možnost už byla dávno pryč. K nedosažení. Dojde až k Finnovi a požádá ho, aby Genevieve dal byliny, které smíchala a rozdrtila. Ten se toho samozřejmě ujme a ona se na něj upřímně usměje. Přistoupí zpátky ke stolu, ze kterého vezme dýku a vyzkouší její ostří. Mezitím poslouchá slova svého syna, které jsou směřována Genevieve a sleduje ho, jak podává Genevieve byliny. Jakmile je Genevieve spolkne a Finn potvrdí, že je její, přistoupí pomalu k Genevieve. Zvedne ruku s dýkou a přejede silně ostřím po její tváři.) Vypadá to, že tvá schopnost rychlého uzdravování pominula. (Ušklíbne se a poté jí ještě řízne do břicha, kde jí vytvoří dlouhou a hlubkou ránu. Sleduje jak její krev stéká na zem přímo před její nohy. Tohle byl jen začátek. Ještě si spolu užijí hodně pěkných chvil. No pro Genevieve to pěkné chvíle rozhodně nebudou. Nakonec podá dýku jednomu z vlkodlaků a podívá se na Finna.) Potřebuji si ještě něco sehnat, abych naší návštěvě dopřála to nejlepší. Můžeš zůstat, pokud chceš a postarat se o to, aby se nám tu Genevieve nenudila. (Ona musela teď na nějakou chvíli odejít, ale Finn mohl zůstat a postarat se o Genevieve. Samozřejmě také nemusel a o všechno by se postarali vlkodlaci, kteří měli nářízeno jí sem tam uštědřit nějakou tu ránu. Ještě jednou se podívá na Genevieve a pak odejde pryč.)

(Ihned poté, co řekla tu hanlivou poznámku na Estheřin účet, ucítila silnou bolest hlavy a krev se v ní doslova vařila. Pálilo jí celé tělo, nejhorší bylo, že ji pálilo zevnitř. Byl to hrozný pocit a ona se neubránila výkřiku. Dokonce jí vytryskly i slzy bolestí, ale neplakala. Řetězy, na kterých byla připoutaná, byly celé namazané sporýšem, i okovy, které měla na rukách. Pálily ji, ale její rány se zase ihned hojily, aby se mohly znovu díky sporýši obnovovat. Doslova ji škvařil kůži, ale na to se dalo později přivyknout. Hlavně, byla opravdu vyčerpaná díky sporýši, co jí koloval v těle, takže to tak nevnímala, ale Finnovo mučení jen tak přejít nešlo. Jak začalo, tak za okamžik přestalo. Finn se jí zeptal na otázku, na kterou mu nemínila odpovědět. On sám mohl vědět, proč má takový vztek, ale to by nesměl být zaslepen poslušností k Esther. Copak si už nepamatoval na to, že ona mu pomohla? Že ona byla jediná, která se ho snažila nějak pochopit a pak se Sophie přivedla jeho Sage?  Byla zklamaná a naštvaná, protože místo toho, aby jí pomohl, samozřejmě poslouchá svou matinku. A nejen to. Cokoliv ona proti Esther řekla, on to potrestal. Je opravdu naprosto slepý. Pak slabě zvedne hlavu, aby se mohla dívat na Esther, když k ní měla ten proslov.) Samozřejmě, já můžu za všechno. Ty jsi ta dokonalá a perfektní, neomylná, nechybující. Jako bych měla deja vu. Jako bych to už někde slyšela. Přesně ta samá slova, jak bych mohla mít všechno, ale nebudu, protože se nechovám vhodně. (Samozřejmě tím myslela svého bratra a jeho teror, ale teď jí to spíše připadalo směšné, když to říkala Esther. Ona chtěla s Kolem normálně žít a žila by, nebýt jí. Nemuseli by mít lidská těla, ano, žili by věčně, ona by jednou prostě překousla to, že je upír, smířila by se s tím a všechno by bylo v pořádku. Ale není. Ne kvůli ní, ale kvůli Esther, která začala intrikovat. Finn samozřejmě poslechl svou matku a hned se jal toho, aby se jí sporýš dostal do těla. Udělal to opravdu fikaně. Nemohla to vyplivnout. Dokonce Finn kouzlem donutil Genevieve, aby polkla a sporýš a další byliny projel jejím traktem. Samozřejmě, že ji sporýš leptal zevnitř, proto když ji Finn zase pustil, ona neváhala a krev, kterou se jí naplnila ústa, vyplivla na Finna.) Běž k čertu! (Finn byl prostě schopen ji bez mrknutí oka mučit. Myslel si snad, že dělá něco záslužného? Možná ano. Esther s ním samozřejmě byla spokojená, ale ona byla naprosto vyčerpaná. K tomu si dneska dala pouze jeden pytlík krve, jehož energie, kterou z té krve dostala, asi právě vyprchala. Ale ona nebude volat Kolovo jméno. Neudělá jim tu radost. Esther k ní přistoupila s dýkou. Ona dýchala mělce. Nemohla samozřejmě zemřít, ale byla opravdu vyčerpaná. Jenomže ví, že to jistě neskončí. Ucítila štiplavou bolest, když ji Esther pořezala tvář, ale nebylo to rozhodně tak hrozné, jako když se jí zabořila čepel do břicha a Esther jí způsobila hlubší řeznou ránu. Opět, nemohla umřít, ale ani se neléčila. Za chvíli bude jen bezvládně viset na řetězech. To nastane, až ztratí hodně krve. Zatím se ale snažila držet při vědomí. Samozřejmě vykřikla, když ji Esther pořezala na břiše. Ale taky věděla, že čím víc bude křičet, tím bude ještě vysílenější. Esther se pak dá na odchod, ale svou dýku velmi ochotně předala jednomu z vlkodlaků. Samozřejmě. Pokud tu nezůstane ani Esther, ani Finn, postarají se o ni vlkodlaci. Když Esther odešla, vzhlédne k Finnovi. Moc dlouho ale hlavu zpříma neudržela, takže pohled do jeho očí byl krátký.) Hodně rychle jsi zapomněl na to, co jsem pro tebe udělala.

(Ani tak moc nevnímala odchod Esther, protože v ten moment, kdy si jí nevšímal ani jeden, ani druhý, měla chvilku na to, aby mohla vydechnout. Kde kdo by se její myšlence asi smál nebo podivoval. Jak by si chtěla v té chvilce, ve které ji ani jeden nevěnuje pozornost, asi odpočinout? Ale alespoň ji nikdo v tu chvíli nemučil a ona se nemusela soustředit na bolest. I když jak ztrácela rovnováhu díky svému vyčerpání a nohy už jí téměř vypověděly službu, tak se tak nějak trochu bezvládně houpala na řetězech, které se jí čím dál tím víc zařezávaly a pálily jí kůži. Jenomže teď už se jí rány nehojily, takže byly čím dám tím hlubší. I když nechtěla, aby ji takhle Kol viděl, takhle pokořenou, ona samozřejmě věděla, že dřív nebo později přijde na to, že se vlastně pohřešuje a dojde mu, kde vlastně je. Pak přijde a ona s jistotou ví, že před jejími zraky přijde o své tělo a přijme nové. Zatím ho držela nějak stranou od toho, aby za Esther šel, ale teď už ho neudrží. Rozhodně tohle ale nebude dávat Kolovi za vinu, protože to jeho vina není. Není jeho vina, že má pošahanou matku a bratra, který se stále schovává pod matčinu sukni a kdyby se ta sukně vzdálila, tak by to asi nepřežil. Když Esther odešla a Finn se rozhodl zůstat, ona konečně zase promluvila. Copak pro Finna nic neznamenalo, co pro něj udělala? Musela se zamračit, když slyšela, že on o ničem takovém neví. Snažila se znovu postavit na nohy tak, aby jí skýtaly jakousi oporu. Podařilo se jí to, ale její nohy jsou i přesto vratké. Ale stojí. Zvedla hlavu, aby na Finna lépe viděla. Tím, jak se napřímila, se taky natáhla její rána na břiše. Zasyčela a z rány jí vytekl další pramínek krve, ale ona se soustředila teď hlavně na Finna.) Nevíš? A co Sage? A co to, že jsem tě byla ochotná vyslechnout i přesto, co mi o tobě ostatní říkali? Že jsem se snažila ti navrátit tvou lásku? A že se nám to společně se Sophie taky podařilo? Zabila jsem nevinného člověka jen proto, že ty jsi tak moc chtěl svou lásku zpátky. (Říká to celkem vyčítavě.) Chtěla jsem ti dopřát štěstí a věděla jsem, že s ní bys ho mohl dosáhnout. Ale tys ji pak zabil ve svém temném období. A ten nevinný život, který jsem někomu sebrala, přišel nazmar! (Copak tohle pro něj nic neznamenalo? To, že mu vrátila Sage?! Za to, že ji pak ale zabil, za to ona už nemůže. Ale jedno věděla, tohle si od něj rozhodně nezasloužila a až se odsud dostane, Finn si může být jistý, že ona se pomstí. Při poznámce, že tady zůstali už jen sami dva se podívá na vlkodlaky, kteří se náhle dali do pohybu. Dva z nich se ale ještě přiblížili k ní. Jeden z nich ji chytil, aby nic neudělala, i když v tomhle rozpoložení by asi udělala něco jen těžko. Když jí ten druhý rval prsteny z prstů, prsteníček, na kterém měla zásnubní prsten, jí zlomil. Měla ho teď v nepřirozené poloze a nehojil se, stejně jako ostatní rány. Nebylo to příjemné, ale tentokrát nevykřikla. Nechtěla se ještě víc vysilovat. Ten výkřik udusila v sobě. Měla štěstí, že tam, kde byla připoutaná, zrovna nepronikalo denní světlo v takové míře. Vlastně jí jen začala nepříjemně svrbět kůže, ale nic dalšího. Samozřejmě, že se jí ale nelíbilo, že o prsten přišla. A už vůbec se jí nelíbilo, že jí Finn nechal vzít její zásnubní prsten.) vrať mi je. (Podívá se na něj a pak na její zásnubní prsten. Sice mluvila v množném čísle, ať jí vrátí oba, ale pohled upírala jen na ten, který jí dal Kol.) Jak vidíš, tak dokáže. (Poví mu na jeho poznámku o Kolově přilnavosti k ženám. Stále nevěděla, co má za lubem, proto, když řekl, jakého prstenu si váží víc, tak se zamračila. A pak to nastalo. Začala se jí škvařit kůže kolem rány, kterou jí způsobila Esther. Teď měla dost znetvořený obličej, ale věděla, že to není natrvalo. Až Estheřino kouzlo vyprchá, šrámy a rány se jí zahojí. Není to jako její jizvy na zádech, které má od svého bratra a které ji stále hyzdí. Znovu začala křičet, protože se neudržela. Ale pak ucítila ještě horší pocit. Její srdce. Jako by ho něco svíralo. Ví, že to dělá Finn a že ji zkouší. Jakého prstenu si váží víc? Tohle pro ni nebyla těžká odpověď. Chtěla se zbavit toho, co jí právě Finn prováděl, takže odpověděla rychle.) Toho, který mi byl dán z lásky, ne z nutnosti. (Bylo jasné, že myslí svůj zásnubní prsten, protože ten dostala od Kola z lásky, zatímco denní prsten měla, protože ho prostě potřebovala, aby se mohla pohybovat na denním světle.) Vrať mi ho. (Řekne naléhavě, jako by to byla otázka života. Použije teď jednotné číslo. Pokud jí má Finn jeden z prstenů vrátit, chce, aby to byl ten zásnubní.)

(Jak jí mohl říkat, že nic pro něj neudělala? Taky mu to hnedka vmetla do tváře. On přeci Sage miloval. Tedy alespoń ona nabrala ten dojem. Finn pak ve svém období ale udělal něco, co jistě nechtěl. Stejně jako Kol nechtěl ublížit jí, on jistě nechtěl ublížit Sage. Ale stalo se. Udělal to. Nevěděla, že se s tím tak rychle srovnal. Nebo to snad nějak vytěsnil, aby na to nemusel myslet a teď tady dělá hloupého, aby mu to nepřipomínala? To snad brzy zjistí, protože nebylo šance, že by jí na to, co ona řekla jemu, on neřekl prostě nic. Ale byla velice překvapená, když jí Finn řekl, co řekl. On že neznal Sage? Co je to za blábol? Musela se zamračit a nechápavě se na Finna podívat, jestli si z ní jen náhodou neutahuje. Ale rozhodně tak nevypadal. Co se stalo? Jak je možné, že se mu Sage vykouřila z hlavy? A pak jí to samozřejmě došlo. Kdo v tom mohl mít prsty jiný než jeho matinka. Bylo to více než jasné. On nemohl unést to, co udělal své lásce, že ji zabil. A ona mu přinesla útěchu v tom, že ho přiměla zapomenout na vše, co bylo se Sage spojeno. Bylo to logické. Finn se zkrátka nechtěl užírat tou bolestí, tak si raději nechal vymazat všechny vzpomínky na Sage. To, jak ji zabil, ale taky ty, kdy spolu byli šťastní. Bylo to nenahraditelné a on se přesto rozhodl to udělat.) Zdá se, že tvoje matka ti vymazala vzpomínky na ženu, kterou jsi miloval a se kterou jsi měl zájem strávit život až tak, že jsi přišel za mnou a žádal mě o to, abych ji nějak přivedla z mrtvých. A já jsem to spolu se Sophie udělala. Zabila jsem, aby tvá Sage mohla opět žít. Nutno říct, že vaše štěstí trvalo jen krátce, když jsi ji zabil. Jakmile ses dostal do nového těla, jistě jsi zkrátka nemohl unést tu vinu a místo toho, aby ses k tomu postavil čelem a v jistém ohledu tě to posílilo, jsi zvolil prostě tu nejjednodušší cestu. Všechno vymazat. (Poslední slovo řekla s velkou zřetelí i na to, jak byla vyčerpaná. Považovala ho za slabocha. Finn prostě nebyl nic jiného. A teď ji tu mučí. Mučí tady ženu, která se nemůže nijak bránit, protože o to se on a jeho matka postarali, ale myslí si, bůh ví, jak díky tomu není mocný, když tohle zvládne. Nebyl mocný. Jen to ukazovalo to, jak moc velký ubožák byl. A ona už teď věděla, že pomstu si rozhodně vychutná, i kdyby ji měla vykonat sama. Pak začalo drama s prsteny. Nespustila z očí ten zásnubní a ani to nemínila udělat. Samozřejmě, že by u sebe měla raději oba, protože až se slunce posune o něco dál, její kůže jí nebude jenom nepříjemně šimrat, ale pro ni byl nejdůležitější ten, který dostala od Kola, protože to byl příslib, který jí dal a vlastně i ona jemu. Když se jí Finn zeptal, jaký je pro ni důležitější, bylo jasné, že ten který jí dal Kol. Její vztah s Kolem byl pro ní v některých chvílích vším a ona si vážila toho, že si ji Kol vybral a že s ní chce strávit život. Pak jen sledovala Finna, jak se přibližuje k ní. Byla ve střehu, i když by jí to asi nepomohlo. Jakmile jí nasadil denní prsten, kůže ji přestala svědit. Ale ona ani tak nestála o to, aby jí vrátil zrovna tenhle. Chtěla hlavně ten druhý. Byla docela překvapená, když jí Finn spravil zlomený prst a nasadil jí tam snubní prsten. Ale tón jeho hlasu, když říkal, že si ho bude pamatovat vždy a navždy, se jí nelíbil. Finn měl rozhodně něco za lubem. To poznala záhy. Na své ruce viděla, když zvedla hlavu nahoru. Udělala to i teď, protože ucítil nepříjemné pálení, které se za chvíli změnilo v nesnesitelnou bolest. Byla svědkem toho, jak se jí prsten zmenšuje a zažírá se do kůže. Řvala. Ano, přímo řvala jako na lesy a slzy jí tekly po tvářích. Za chvíli se jí rána začala hojit, ale prsten zůstal tak, jak byl. Zarostl jí do kůže a do masa a vyčuhoval jí z prstu jen kámen. Bolelo to, i když to bylo zahojené, hodně to bolelo. Jeho nesmyslné žvásty přesla otázkou) Co ti tohle přináší? Co z toho máš?! Líbí se ti to? Vyžíváš se v tom? (Její jazyk srší otázkami, ale její tělo čím dál víc chřadne.)

(Finn jí nevěřil. Bylo to poznat z toho, s jakým nezájmem chvíli poslouchal to, co ona mu řekla. Samozřejmě, že tu bude obhajovat svou matku Ona podle něj neudělala nic špatného. Až na jednu věc, a to, že je proměnila v upíry. Ale chtěla to napravit podle něj. A on jí v tom byl samozřejmě nápomocný. Ale vůbec je nezajímalo, že jeho sourozenci, Estheřiny děti, mají svoje vlastní životy a názory a že by je měla nechat prostě žít. To ona ale nemůže připustit. Musí svoje děti dál terorizovat a vydírat. Musela se ušklíbnout, když slyšela jeho první poznámku. Její úšklebek byl ale slabý, protože už neměla dost síly se ani ušklíbat. Ale dokázala se zuby nehty udržet při vědomí.) Copak? Je snad tak těžké slyšet pravdu? (Povytáhla obočí a věnovala mu krátký, ale přesto dost intenzivní pohled. Nemusel jí věřit, ale nemohl popřít to, že ho nahlodala. Bude o tom přemýšlet. A o to je to lepší, že ona opravdu říká pravdu. Nevymýšlí si. Jenomže to znovu přišlo. Samozřejmě, jeho matka to udělala pro jeho dobro a pro něj prostě žádná Sage neexistuje.) Láska nás oslabuje jen ve chvíli, kdy to dovolíme. A já se necítím slabá. (Řekla vzdorovitě. Po fyzické stránce na tom samozřejmě nebyla dobře, ale její duch, její přesvědčení, zůstalo stejně tak pevné, jako kdyby ji tu nikdo nemučil. Jí neubližuje láska a nedělá ji slabou. Jí tady mučí pošahanci, kteří se prostě nemůžou smířit s tím, že nebude po jejich. Mohl se jejímu prohlášení klidně smát, ale ona tomu věřila. To bylo to hlavní. Člověk je oslaben láskou jen tehdy, když opravdu věří tomu, že je slabý. Ale ona s Kolem byla silná. Hodně toho spolu prožili, hodně toho přešli, hodně toho společně vyřešili a i když měli neshody a někdy to nevypadalo zrovna růžově, pořád jsou spolu. Ona není slabá. Snažila se nevnímat bolest, která jí projížděla různými částmi těla podle toho, jak se zrovna zhoupla na řetězech. Zase tam celkem bezvládně visela, dalo by se říct. Její nohy už jí neposlouchaly a byla čím dál tím bledší. Potila se, což nebylo obvyklé. Musela mít horečku, asi z té ztráty krve. Její tělo se teď chovalo jako lidské, i když nemohla zemřít, mohla se vysílit, mohla upadnout do bezvědomí. Ale to nechce Finnovi dopřát, i když neví, jak dlouho to vydrží. Jeho pobavený výraz se jí hnusil.) A kdo potrestá tebe za tvoje chyby, Finne? (Procedí skrz zuby, ale v duchu si představuje, jak ho mučí zase na oplátku ona. Jak se mu pomstí za to, co jí tady dělá. Pomsta asi není zrovna ctnostná věc, ale ona ji vykoná s radostí, až se odsud dostane.) Možná jsem zlomená fyzicky, ale mého ducha jen tak nezlomíš. (Zakroutí opatrně hlavou a pousměje se, protože si za tím stojí.) Nehraju si na hrdinku. S velkou pravděpodobností tu za chvíli budu viset bezvládná a v bezvědomí. (Možná mu tím chtěla říct, že už by s tím mohl přestat, kdo ví, ale s určitostí věděla, že se toho nedočká. Ne, když povolal vlkodlaky zpět a dal jim volnou ruku. Nebyli milí, nebyli šetrní. Dávali jí pořádné facky do tváří, až se jí otáčela hlava, nebo jen bez života visela k zemi. To jim ale nebránilo ty rány občas opakovat, nebo ji sem tam lehce někam říznout. Tváře í pálily a ona z toho měla slzy v očích. Neměla už sílu se ani vzpírat. Byla tak ochotným boxovacím pytlem pro bandu vlkodlaků. Když se začali smát, nějak ji to probralo a ona zvedla hlavu. Prohlížela si je, prohlížela si je, aby si zapamatovala jejich tváře a mohla je zabít, až se odtud dostane. Nakonec se zastavila pohledem na Finnovi, který promlouval s vlkodlakem a přitom se soustředěně díval na ni. Nevěděla, co chystá, její upíří smysly už dávno vysadily, ale tady z té situace neměla dobrý pocit ani z jednoho pohledu, který jí věnoval kdokoliv v místnosti.)

*Třel o sebe své stoličky a převaloval slova v ústech. Vysmívala se mu. Byl zvyklý na to, že ho většinou všichni ponižovali. Niklaus, Kol, Rebekah. Nikdy nikdo nepochopil, že tohle všechno dělal pro ně. Že ani on nezapomněl, že má rodinu. Rodinu, která ho nechala devět set roků v rakvi. Po tom, co Esther přišla s nápadem vyměnění těl, byl nadšen, protože mohli dožít všichni. Najít si partnera, skoncovat se vším, co jen trochu zavánělo krví. Jenže to nikdo nechápal. A teď ani ona ne.* Bylo by to těžké, kdyby to pravda byla, Genevieve. *Odvětil následně a sledoval, jak se pomalu hroutí. Rány se nehojily a byl skoro zázrak, že vydržela tak dlouho. Po jejím prohlášení se mírně ušklíbl. Rozhodl se, že na tohle už reagovat nebude. Bylo by to plýtvání jeho slovy. Genevieve nechtěla a odmítala pochopit, kvůli čemu a hlavně kvůli komu se nachází právě zde. Jak naivní. Vnímal vše, každičkou změnu na její tváři. Jako čarodějka byla jistě silná - hlavně díky tomu, že ukradla moc jeho matce. Jako upír silně pokulhávala, i když se stále držela a zdála se odolnější, než kdokoliv jiný.* Mé chyby? *Zvedl obočí.  Jeho chyby? Za ně pykal už dost. Všechny je cítil, když mu matka vracela zpět city. Pamatoval si všechny mrtvé tváře; samozřejmě kromě té, o které mluvila Genevieve.* Já trpěl dost a stále, Genevieve. Ale to je věc, jež vy nikdy nepochopíte. Lituji všeho, co se stalo. A možná mě tam na druhé straně něco čeká, to nevím. Ale je to na druhé straně, zatímco já stojím zde. A ačkoliv to nevidíš, já se vskutku snažím. Tisíce životů padly na zmar díky mé rodině. Viň z toho klidně mou matku, ta se to však snaží napravit. Jsou to její děti, Genevieve. A její chyby, co na nich napáchala. Nech ji a vše bude tak, jak má být. Tak, jak to mělo být už před tisíci lety. *Ukončil tuto část rozhovoru. Byl poměrně překvapen její odpovědí, ale znovu to nechal být. Přimhouřil oči a přemýšlel. Sledoval každou ránu vlkodlaků, jež přistála na zkrvavené tváři. Vlkodlak, s nímž mluvil jen pokýval. Všichni ostatní vlkodlaci podstoupili a Finnem pověřený popadl Genevieve za krk. Držel ji chvilku ve vzduchu a zaryl nehty do jejího krku tak, že s něj začala po čůrcích téct krev. Trápení pokračovalo ještě dlouhých pár minut, než vlkodlak stisk zesílil natolik, že bylo slyšet zlomení vazu. Finn jen pokýval a spěšnými kroky odešel. Až se matka vrátí, budou jistě pokračovat.*

(Po rozhovoru s Finnem, který pro ni nedopadl zrovna dobře, byla dos dlouhou dobu mimo. Dalo by se říct, že její tělo využilo toho, že je v bezvědomí a ona tak nějak upadla do hlubokého spánku, i když už účinky zlomeného vazu odezněly a ona mohla otevřít oči, nebylo tomu tak. Prostě spala a využila to tak k tomu, aby načerpala nějaké síly, i když moc jich stejně nebude kvůli zraněním, která se jí nehojila. Ale alespoň bude moci jakž takž čistě uvažovat. Za tu dobu, co spala, se měly aspoň možnost její rány po těle alespoń zatáhnout, takže z nich už netekla krev. I když rána na břiše nebyla zrovna šťastná. Stačilo málo, aby se jí znovu otevřela. Potřebovala by ji zašít nebo se vyléčit, jenomže nemůže ano jedno, ani druhé, protože je vězněm Esther. Takže se stalo, že prospala vlastně jeden celý den, což pro ni nebylo na škodu. Uvítala to a nemusela se zabývat tím, že by ji někdo mučil. Docela se i divila, že ji vlastně spát nechali, že ji násilím neprobrali. Ale je pravda, že zlomeného člověka asi jen těžko bude někdo lámat víc, takže si jistě počkali právě na to, až se zase probere a oni budou moci pokračovat. Měla taky hlad, ale ten bohužel neukojí, protože Esther jí nedovolí, aby si dala krev. Otevřela oči, chvíli viděla rozmazaně, než se jí podařilo zaostřit. Řetězy ji stále řezaly do rukou. Dalo by se říct, že na nich visela. Postavila se pořádně na nohy, aby si alespoň trochu ulevila. Její nohy nejsou už tak vratké jako předtím. Je bledá jako stěna. Mnohem bledší, než je normálně. Ale horečku naštěstí už nemá.)

(Jakmile se vrátila z města zpátky do zahrad, promluvila si s Finnem o všem, co se stalo za dobu její nepřítomnosti. Finn jí pověděl, že si vzal Genevieve do svých vlastních rukou a náležitě se o ní postaral. Pak jí přenechal vlkodlakům, kteří jí ještě uštědřili několik ran, než upadla do bezvědomí. Ještě večer se za Genevieve šla podívat, ale ta byla stále mimo. Rozhodla se, nechat jí pro tuto chvíli být. Nemá cenu jí mučit, když nebude zcela při smyslech. Za chvíli by opět odpadla a mučit osobu, která je v bezvědomí, nebyla její parketa. Bylo to jako kopat do člověka, který leží na zemi a nemůže se bránit. I když Genevieve se nemohla bránit ani při vědomí, jenže Esther aspoň mohla slyšet její křik. Mohla se jí dívat do obličeje a sledovat všechny ty reakce. Nechala v místnosti s Genevieve vlkodlaky, aby jí ohlásili, až se probudí. A to se stalo konečně dneska ráno. Přijde za ní jeden z vlkodlaků, že se Genevieve pomalu probouzí. Esther jen kývne hlavou a zamíří tam. Pomalu vstoupí do místnosti a pohledem pozoruje Genevieve. Prohlíží si pozorně její zranění, které se díky kouzlu nehojila. Nevypadala vůbec dobře. Krev, která na ní ulpěla byla ne její bledé pleti velkým kontrastem. Člověk by jí litoval při tom pohledu, kdyby ten člověk nebyla Esther. Ta se tím pohledem přímo kochala. Opravdu Genevieve neměla ráda.) Šípková Růženka se nám probudila konečně. (Přistoupí k ní o něco blíže a prohlédne si její levou ruku, na které má zásnubní prsten. Vlastně ho neměla na prsteníčku, ale zarostlý v něm. Z prstenu byl vidět jen kámen.) Koukám, že můj syn si opravdu vyhrál. (Povytáhne koutky úst do lehkého úsměvu a otočí se k ní zády. Přistoupí ke stolu a začne si sundavat ze šňůry svazky sušených bylin.)

(Všude kolem byli vlkodlaci. Jako by snad ona mohla něco udělat, nebo se odsud dostat. Bylo to až směšné, s jakou precizností strážili někoho, kdo by odsud neutekl ani, kdybyste mu slíbili milion, protože na to prostě nemá momentálně sílu. Ona by se tak možná jenom svalila na zem ani by se pořádně nedošourala k východu. Musela se pobaveně ušklíbnout, když to viděla. Pak jeden z vlkodlaků odešel. Zřejmě šel zpravit Esther o tom, že ona už je vzhůru. Bylo to opravdu tak, protože za chvíli se objevila ve dveřích. Její sebejistý a arogantní výraz se jí příčil. S tím ale teď nic neudělala. Věděla, že ji nemá ráda a kdyby mohla, zabila by ji. Měla to štěstí, že díky Kolovi to udělat nemohla. Byla jediná její páka, která platila na Kola. Teď toho využila, ale co když, až bude mít Kola nějak ve své moci, ji už opravdu potřebovat nebude, tudíž ji už bude moci zabít? Může se to stát. Pak by se jí mohla pomstít za to, že si kdy dovolila jí sebrat moc a disponovat s ní. Teď na tohle ale myslet nebude. Její poznámku o Šípkové Růžence přešla mlčením. Pozorovala ji i v okamžiku, kdy byla blízko u ní a pozorovala její prsteníček. Kdyby mohla zaťala by právě ruce v pěst.) Tvůj syn je stejně psychicky narušený jako jsi ty. Vlastně se nedivím, že by dva spolu takhle spolupracujete. On byl vždycky mamánek a ty máš aspoň někoho, koho můžeš ovládat, když tě ostatní tvoje děti odmítají. (Řekne nakřáplým hlasem jedovatě.)