Garden house with green houses

(Bylo jí jedno, jestli se čarodějka zajímá o to, co se jí stalo, nebo ne. Když se ale na nic nezeptala, byla jen ráda. Stejně by jí asi řekla jen to, že přišla o dítě. Nechtěla se chlubit s tím, že zabila jednu krásnou rodinku. Tohle neřekne nikomu. Nikdo se to nemusí dozvědět, že to byla ona. Policie na nic nepřijde, tím si je jistá. Ještě než odešla, zajistila všechny možné důkazy, co by mohli poukazovat na ni. Tedy, alespoň v to doufala. Jakmile čarodějka promluvila, Claire ji pozorně poslouchala. Claire přikývla a oblízla si rty. Zastrčila si rukou, celou od krve, několik pramenů vlasů, které jí vypadli z culíku a promluvila.) Jde o to, že bych potřebovala vytvořit něco podobného, jako mají upíři, na vypnutí emocí. Takový spínač, přesně ten samý, co mají oni. Potřebuji, abych nic necítila. (Vysvětlí jí prostě. Nebude jí tady vykládat jak je zničená z toho, co se jí přihodilo, protože na to nemá. Nemohla by to říct ani Jacksonovi, ani Kolovi, má pocit, že to nemůže říct nikomu. Vyčkává, co jí na to čarodějka řekne.)

(Dozvěděla se od ní, že by chtěla nějaký spínač, jako mají upíři. Takže z ní má udělat bezcitné monstrum, které se nebude štít zabíjet, protože nebude cítit vinu? Opravdu neví, co si má o té její žádosti myslet, ale jen tak to rozhodně neudělá. nenechá jen tak někoho, aby nepoužíval emoce. Ať je to kdokoliv. Každý by si měl nést svůj díl vinny. Každý. Musela by ji něčím přesvědčit, aby se tak stalo.) Takže, ty jsi zřejmě udělala něco, co ti teď drásá srdce, ale nemyslíš, že bys to měla cítit? Že bys tu vinu cítit měla proto, protože právě to tě odlišuje od upírů? Čím se mi asi tak můžeš zaručit, když ti, řekněme, přičaruji něco, díky čemu budeš moci svoje city tak korigovat? Děvče, vyhýbat se zodpovědnosti, to není správná věc. (Zakroutí hlavou a založí si ruce na prsou. Opravdu čeká, co jí Claire k tomu ještě řekne. Zatím nevidí důvod, proč by tohle měla dělat a fakt, že je to přítelkyně jejího syna, na tom opravdu nic nemění. Možná je to o to horší.)

(Je jí jasné, že to nebude jen tak, že za to bude něco chtít, ale ona nechce hlavně říkat, co jí potkalo. Jistě, proč by to ta čarodějka dělala? Její přesvědčení jí jen potvrdí její slova. Neudrží se a vyhrkne.) To, že jsem přišla o syna, je moje vina? Tu autonehodu jsem nezpůsobila já. Ten muž mě tam nechal umřít. (Její slova jsou tak zběsilá, že se diví, že se jí jazyk nezamotá. Podívá se jí upřeně do očí.) Nevím, jestli máte děti, nebo jste měla, nebo nemáte, ale ta bolest, je nesnesitelná. Byl má naděje, má víra. Přišla jsem o něj, o to všechno. A jestli se mám nějak pohnout dál, potřebuji se toho zbavit. (Řekne již s klidem, a v očích se jí zablýskne touho po něčem lepším, než jen bolest a utrpení. Ona už nemá pro co žít. Její život ztratil smysl. Není tu nic, co by jí dávalo naději, víru, trpělivost. Nemá nic. Nemá důvod proč jít dál. Aby potkala nějakého muže, se kterým stejně nebude nikdy spokojená, vzala si toho idiota, otěhotněla a znovu potratila, nebo ještě hůř, aby se to dítě narodilo a pak stejně zemřelo? Takhle by nemohla žít.)

(Dokráčela až k jednomu ze stolů a začala tam přerovnávat bylinky. Budila dojem, že má čistý nezájem. Dělala to schválně, samozřejmě. Začala přerovnávat nějaké byliny. Byla otočená ke Claire zády, když jí ona začala vyprávět, co se stalo. Zarazila se. Nešlo v ten okamžik předstírat, že tohle nečekala. Podle toho, co řekla potom, usoudila, že vlastně nemá ani páru, kdo je. Jinak by věděla, že děti má. Svým způsobem je ztratila taky, ale zná i ten pocit, kdy vám někdo sebere dítě opravdu. Dahlia jí sebrala Freyu, Gedretta Aliseu. Přišla o mnoho, ale vyhrabala se z toho, protože věděla, že musela. Jenomže ne každý je jako ona, a tak nějak chápe, že ona chce pro to, aby mohla jít dál něco, aby necítila tu bolest. Esther nikdy nepřebolelo to, co se jí kvůli těm dvěma stalo, ale postupem času se naučila tu bolest utišit. Ne však každý to dokáže. Otočila se zpátky na ni a povytáhla obočí.) Chápu tvou ztrátu a pokud si opravdu myslíš, že se s tím nedokážeš vyrovnat normální cestou, i když by to tak bylo nejlepší, tak ti tedy pomohu. (Kývla hlavou) Avšak vypnout ti city jen tak nemůžu. Otupit ano, ale bude jen na tobě, jestli to použiješ a do jaké míry. Neuvrhnu na tebe kouzlo. Něco ti namíchám, bude to silné tonikum Řekla bych že jedna kapka za tři dny bude stačit. Bude tedy záležet jen na tobě, kdy ho vysadíš. (Pak už začala pracovat na tom, aby vyrobila z bylin, co tam měla tonikum, které mělo otupovat city Claire. Udělala jí toho hodně. Ta sklenička, ve které jí to dala, vydrží dlouho, pokud bude dodržovat dávkování, které jí řekla. A jak už podotkla, může to kdykoliv vysadit. Není to tak radikální jako nějaký spínač citů. Přichází to a odeznívá to pozvolna. Podala jí lahvičku s vyhotoveným obsahem.) Ať slouží. A teď mě omluv. Musím ještě něco dodělat. (S těmito slovy vypoklonkovala Claire ven.)

(Ta čarodějka dělala, že jí snad ani nezajímá, proč sem přišla. Claire byla všechno možné, ale hlavně velice náladová a výbušná a ať už tahle čarodějka byla kdokoliv, nelíbilo se jí, jak se chová. Tohle bylo neslušné. Ale Claire teď není v pozici, aby něco z tohohle mohla říci nahlas, nebo nějak dát najevo, takže jen stojí a mlčky jí pozoruje, jak se přehrabuje v bylinkách. Všimla si, jak se zarazila. Měla chuť se vítězoslavně zasmát, ale nemohla. Nemohla se smát a ona hlavně potřebuje její pomoc. Neznaly se, zřejmě žádná o žádné nic nevěděla, což Claire vyhovovalo. Ona nechtěla, aby někdo věděl, co se jí stalo. Nechce nikoho u sebe. Možná, že zde byli jiní lidé, ženy, které tu bolest překonaly. Jenže ony měli rodinu, měli někoho, kdo je miloval, někoho, kdo se o ně postaral. Někoho, kdo cítil tu bolest s nimi. Někoho, kdo nebyl tak hloupý, aby říkal, že je mu to líto. Někoho, kdo věděl, že na tohle jsou slova zbytečná. Slova v tomhle případě nepomáhala, ale více ubližovala. Poslechla si, co čarodějka řekla. Jen přikývla. Neměla jí na to co říci. Trochu se jí nelíbilo, co jí čarodějka řekla. Šlo to , určitě, jen ona to nechtěla udělat.) Dobře. (Jen souhlasila. Vystačí si s tím. Je si jistá, že bude brát radši dvě, možná tři kapky, aby to mělo opravdu takový účinek, jak ona chce. Sledovala tu ženu, jak jí míchá tonikum na otupení jejích citů. Vzala si od ženy skleničku a lehce se pousmála.) Jsem vám vděčná. (Přikývla na její slova a odešla domů. Zde se očistila, převlékla a vzala si hned první kapku tonika. Zjistila, že jí opravdu stačí jen jedna kapička, protože za chvíli se cítila volná a osvobozená. Vyrazila do ulic oděná velice pěkně. Vydala se za zábavou. Ještě netušila za jakou, ale věděla, že tohle bude jeden z nejlepších dní za celou tu dobu, co je v New Orleans.)

*Ví, že neměla právě zdvořilý příchod, ale ona nepotřebuje být nijak milá k Sophie a vlastně ani ne čarodějce číslo dvě. Té se ani nijak nevěnovala, spíše ji jenom sjela v rychlosti pohledem a ne právě jednou. Netuší, co tady dělá, ale doufá, že Sophie ji to velmi rychle objasní. Navíc sama není právě v nejlepší náladě,. když se od Alisey dozvěděla, že se něco děje s Elijahem. Netuší, jak mu má pomoct a ani jak by měla zjistit více, když jsou právě teď na tom špatně, co se týče jejich vztahu. Když ji osloví ta neznámá, tak se k ní otočí s vědomím, že Sophie jí jistě prozradila její jméno. Jen, co však řekne, že je to Genevieve, tak na ni vykulí nechápavostí oči. Pozoruje s mírně pootevřenou pusou, což jenom dokazuje jak moc je udivená. Chce ji zahrnout otázkami a ráda by chtěla vysvětlení, ale je hodně šokovaná jejím novým tělem a nezdá se, že by ho právě měla dobrovolně. Nestihne ani nic říct, jelikož Genevieve v novém těle jí to začne vysvětlovat sama a tak nemá žádnou potřebu, aby ji nějak přerušovala. Neví, jak si zvykne na tuhle její novou podobu, protože je to obrovský rozdíl. Tato žena je drobnější a rozhodně mladší, než byla Gen. Tedy alespoň si to myslí a obrovský rozdíl taky dělají ty vlasy. Gen byla prostě zkrátka ta "zrzečka" byla to její poznávací značka a teď? Teď netuší, kdo to před ní stojí. Nelíbí se jí ta výměna těl a dle toho co říká, tak je to jen vina Kola. Překvapí ji i fakt, že zrušila zasnoubení, ale na druhou stranu se není čemu divit, když udělal něco, co si výslovně nepřála. Poté už to přeci jenom nevydrží a vleze jí do řeči.* Takže on tě přesunul do tohoto těla bez tvého souhlasu, někde schoval tvé původní tělo a...*Ušklíbne se a zavrtí hlavou.*...a to všechno kvůli Esther? *Zeptá se ji nevěřícně, ale ví, že žádnou odpověď nepotřebuje. Nemohou takhle přeci skončit všichni, ne? Po vyhrožování být přesunuti do jiného těla. Tohle rozhodně není něco, co by chtěla a vlastně se ještě diví tomu, že Esther za ní nepřišla s tou nabídkou a možná je dobře, že se nestará. Chce jí jenom urvat hlavu a poslat tam, kde patří. Na žádné pokecání se vážně nechystá.* Promluvíme si o tom později, ano? *Oznámí ji. Bere to jako samozřejmost. Teď je jejich záležitostí Finn, vždyť kvůli tomu je tady, ale bude chtít rozhodně s ní probrat celou tuhle záležitost. Gen byla její kamarádka. Trochu se uvolní, když ví, že má tady po boku Gen, než kdyby tady byla čistě se Sophie a nějakou neznámou čarodějkou. Přikývne několikrát na její slova, která se týkají jejich plánu jak unést Finna.* To nebude problém. Rychlejší než já rozhodně nebude. *Usměje se nad tím. Stačí se k němu přesunout upíří rychlostí a omráčit ho. Možná by se o něj nejdřív měla postarat tady čarodějka Deveraux a ona by ho dorazila. Nemůže mu ale prostě urvat raději hlavu? Povytáhne obočí nad vůdcovskými schopnostmi Genevieve a podívá se pak na Sophie.* Někdo ti bere vůdcovství, čarodějko. *Usměje se ironicky. Spíše to myslela jen jako pichlavou poznámku, protože ji zavolala Sophie a čekala, že ona to tak nějak povede. Pak už jenom nastoupí s nimi do auta a odjedou k domu Esther. Vystoupí z auta a zavře za sebou dveře. Nakrčí obočí a rozhlédne se okolo.* Takže tady ta prohnaná čarodějka přebývá? *Podívá se na ty dvě a popojde pak blíže k domu.*

(Sophie Genevieve řekne z jakého covenu čarodějka pochází. Nebylo to mnoho, ale bylo to něco. Aspoň teď věděla, kde hledat. Poslechne si Genevieve a její prvotní nápad zajít za Cami. Jen kývne hlavou. Je ráda, že nepůjde hned za covenem Tremé. Ano, sice bude divné, když se dlouho neohlásí nebo neukáže, ale třeba to zas tak dlouho trvat nebude a Genevieve bude zpátky ve svém těle. Nakonec napíše sms Hayley. Ta se ukáže opravdu rychle a hned ja vstoupí do kuchyně, obdaří je ne zrovna příjemným pohledem. No možná jí měla předem něco naznačit, ale proč, když jí to nejlépe může vysvětlit Genevieve? Pootočí hlavu na Genevieve, když jí Hayley položí otázku. Ona rozhodně teď neměla náladu na to, aby vše vysvětlovala Hayley. Navíc komu více uvěří jí nebo Genevieve, i když v jiném těle? Nechá Genevieve tedy, aby vše vysvětlila Hayley a mezitím přejde k jedné skříni, odkud vytáhne menší cestovní tašku, v které byla ta pouta, které měla od Cami. Přidá se k nim, až ve chvíli, kdy Genevieve vysvětluje, jak to chce provést. Kývne hlavou.) Fajn, tak jdeme na to. (Nadechne se. Protočí oči na pichlavou poznámkou Hayley. Vážně se chce popichovat i teď?) Ten plán jsem nevymyslela já, takže nikdo tady nekrade nikomu vůdcovství. (Ušklíbne se na ni a pak vyrazí za Genevieve. Vyjde z baru a nastoupí do auta. Jakmile Genevieve zaparkuje, vystoupí z auta a rozhlédne se kolem. Ví, kde se přesně nacházejí. Esther po celou dobu byla jí před nosem a ona si toho nevšimla. Dům, který Esther obsadila, stál poblíž Lycea. Jak si toho jen Sophie nemohla všimnout? Je pravda, že v Lyceu dlouho nebyla a nechodila tam tak často, ale to si toho nevšiml nikdo? Sáhne do auta pro tašku a popojde o něco blíže. Doufá jen, že Esther není zrovna doma. Koukne se na Hayley.) Myslím, že bude nejlepší, když tohle si vezmeš na starosti ty. (Ač nerada, tak jí podá tašku s pouty. Hayley z nich byla nejrychlejší a měla asi největší šanci mu ty pouta nasadit.) Já ho můžu omráčit mezitím nebo ho aspoň oslabit, aby nemohl použít svou moc v plné síle. (Předpokládá sice, že poblíž Finna bude i nějaký vlkodlak, ale těch se mohou zbavit rychleji. Finn může zaútočit i z dálky, ale vlkodlaci ne. Ti se musí přiblížit až k nim, aby mohli něco zkusit. Pak se otočí na Genevieve.)

(Samozřejmě, že si o tom chtěla promluvit s Hayley potom. Nechtěla ji jen odbít takovým způsobem, že jí řekla to a to a už se dál nestarej. Ale pravda byla, že tu dneska byly opravdu kvůli něčemu jinému, takže ano, nechají si to na potom. Teď bude lepší, když budou probírat Finna. Seznámila je se svým plánem. Ony budou mít za úkol se Finna zmocnit, protože ona potlačí svou magii tak, aby si Finn myslel, že je obyčejným člověkem, ne čarodějkou. Bylo skvělé, že Sophie měla ta pouta.To jim zajistí pak mnohem lepší výchozí pozici, protože když bude mít Finn ta pouta na sobě, tak nebude moci čarovat. I takové vynálezy existují. Finnovi se to jistě líbit nebude, pro ně už to bude díky tomu mnohem zábavnější. Samozřejmě, že se ty dvě popichovaly, ale ona doufala, že až přijde na věc, tak to bude jiné, že spolu dokáží spolupracovat. Je opravdu důležité, aby vše probíhalo, jak má. zastavila nedaleko toho domu, i když ne úplně tak blízko, aby nevzbuzovala pozornost. Její zrak ale směřovat k tomu domu, takže Sophie i Hayley poznaly, jaký že dům obývá Esther. Podívala se na Hayley, která seděla vedle ní, Sophie byla vzadu.) Jo, tady přebývá. A už jsem si měla tu možnost vyzkoušet, jaké to tam je několik dní přenocovat. (Ušklíbla se. Samozřejmě, že tím naznačovala to své mučení. To už Hayley říct stihla, když se spolu sešly, aby se dohodly, jestli do toho spolu půjdou.) Takže, (Podívala se před sebe, možná trochu víc doprava.) Tahle ulička je zkratka směrem do centra. Po ránu tady v té lokalitě asi moc lidí neuvidíme, ale kdyby přeci jenom, (Otočila se pak na Sophie) Sophie, zkus vysílat nějaké magické vlny, které lidi od tohohle místa a okolí budou odpuzovat. Svědky mít nepotřebujeme. Kabelku si nechám tady, aby moje divadlo, co hodlám předvést, bylo autentičtější. (Pak se podívá do zpětného zrcátka a začne se mírně cuchat. Jo, takhle to bude perfektní, pomyslela si. Pak se znovu otočila tak, aby viděla na obě dvě.) Vlákám ho do té uličky. Budu se snažit, aby s ním nebyli vlkodlaci, ale to slíbit nemůžu. Já čarovat nebudu, dokonce si na tu chvíli zablokuju svou magii, aby Finn nic netušil. Lepší šanci mít nebudeme. Hodně štěstí. Nechť divadlo započne. Doufejte, že jsem aspoň obstojná herečka. (Popřála jim a vystoupila z auta. Zamířila si to k domu, kde bydlela Esther a Finn tam často pobýval s ní. Doufala, že Esther doma nebude a že tam zastihne Finna. Snad ano, snad budou mít štěstí. Chvíli šla klidně, ale když byla blízko toho domu, tak se najednou rozeběhla, takže vlkodlak, který vše kontroloval z domu, rozhodně nemohl vidět, že před chvílí byla úplně v klidu. Vlítla za branku, která nebyla zamčená. Schválně zabušila na vchodové dveře domu, ale dlouho tam nevydržela. Běžela dozadu, kde byly skleníky. Vlítla tam jak uragán, schválně dýchala možná trochu hlasitěji, než musela, aby to vypadalo že je zadýchaná. Byli tam vlkodlaci a s nimi Finn. Otevřela pusu, jako že chce promluvit, ale ještě stále hrozně rychle oddechovala, jako by uběhla maraton. Byla rozcuchaná a tvářila se, jako by měla za chvíli začít brečet.) Já... promiňte, moc se omlouvám, že jsem sem takhle vpadla, ale (vydechla a pak silně polkla, jako že chce zahnat pláč) Přepadli mě, ukradli mi kabelku, měla jsem v ní všechno. Doklady, peníze, mobil, klíče. Povalili mě kvůli tomu na zem. Utekla jsem, protože když mi vzal tu kabelku, tak si mě ještě tak divně prohlížel, měla jsem strach... a zaběhla jsem za první branku, co byla odemčená. Bouchala jsem na dveře, ale všimla jsem si těch skleníků, myslela jsem, že je tohle nějaké zahradnictví a že zřejmě někdo bude spíš tady. (Mlela páté přes deváté, ale tohle se většinou dělá, když se vám stane něco takového. Najednou vím mele huba pantem, ani nevíte jak, protože se snažíte všechno vysvětlit.) Nemám jak zavolat policii a na ulici je prázdno. Mám na stanici pár bloků odsud známého a on by mi s tímhle jistě pomohl. já většinou moc úředníkům nevěřím, ale jeho znám, takže (Mluvila i trochu z cesty, snažila se navodit, že je v šoku. Těkala pohledem všude po skleníku, aby bylo poznat, že je rozrušená a opravdu by asi nebylo nejlepší ji někam pouštět samotnou. Pak upřela pohled na Finna, aby bylo jasné, že mluví na něj, protože pak by bylo divné, kdyby s ní poslal ven jen vlkodlaky a nešel i on sám. Navázala oční kontakt a snažila se působit vystrašeně.) Prosím, mám strach jít tam ven, aby na mě někde nečekal, ale chci to jít oznámit na policii tomu mému známému, protože vím, že on s tím něco dělat bude na rozdíl od jiných. Já... mohl byste mě doprovodit? Aspoň kousek. Prosím. (Zní opravdu zoufale a potřebně.)

*Musí se ušklíbnout nad slovy Sophie. Jistě, že se ji nelíbilo, že do ní právě rýpe, ale ona si to zkrátka nemohla odpustit. Raději už na její další slova nic neříká, vždyť se ani nepotřebují bavit a nebo spolu komunikovat. Jde jenom o to, aby spolu doklepaly ten plán a mohou se zase v klidu nenávidět. Nasedne s nimi do auta a odjedou k místu, kde sídlí Esther i se svým milovaným zrádcovským synem. Nemůže se ubránit tomu pocitu, kdy ji vážně začíná vytáčet rodina Mikaelsonových. Stále jsou problémy převážně z jejich strany a i díky nim a jejich perfektní matce je Hope pryč. Nahlas tohle neřekne, tedy alespoň ne dokud nenastane velmi krizová situace, kdy už všechno tohle neudrží v sobě. Kdyby neměla zrovna dítě s Klausem, tak by měla svou malou holčičku u sebe a nemusela se zabývat právě tímto. Stalo se a nelze to změnit. Rychle od těch myšlenek opustí a raději se porozhlédne okolo, přičemž znovu promluví. Otočí se poté směrem k Sophie, která k ní začne promlouvat. Povytáhne zlehka obočí a pak si převezme od ní tašku, přičemž rozepne zip a podívá se na to, co je v ní. Uvidí tam nějaké železné pouta a tak znovu k ní vzhlédne.* Co vy čarodějky na svůj vlastní druh nevymyslíte. *Okomentuje to a už se ani nenamáhá s tím, aby tašku znovu zavřela, když zanedlouho ty pouta použije na Finna. Jistě, že něco takového přenechali jí, protože je z nich nejrychlejší, ale proč mu jednoduše nemůže urvat hlavu? Vždyť by to bylo pro všechny lepší. Jenom pro Aliseu pravděpodobně ne, jelikož ta to s ním ještě nevzdala. Přikývne potom na její slova.* A hlavně se drž dál od vlkodlaků. *Spíše to řekne rozkazovačným tónem. Ráda by doplnila něco jako, že se jí zrovna nechce znovu zachraňovat, ale nechá si to pro sebe. Předpokládá, že nikdo neví o tom, že ji zachránila a dokonce ani Genevieve ne. Kdyby na to došlo znovu, tak ví, že by to udělala i podruhé, ale po chuti by jí to právě nebylo. Hlídat záda čarodějce, co se pokusila zabít její dítě? Jak moc bláznivá asi je? Je pravda, že už od toho uteklo pár měsíců, ale ona to nedokáže jen tak překousnout tak jako Elijah, například. Až teď se podívá k Genevieve a ušklíbne se.* Takže už ses s matinkou Mikaelson setkala znovu. *Jak zjišťuje, tak je toho hodně, co neví, ale nemá jí to za zlé. Každý má své problémy a i ona měla teď v poslední době své starosti, i když se nedá říct, že by všechny byly nepříjemné. Stále si nemůže zvyknout na to, že v tomhle těle je ta Genevieve, kterou zná. Bude na to potřebovat čas a spíše doufá, že se brzy vrátí do svého původního těla. Nic neříká, jenom poslouchá a pozoruje ty dvě, když si domlouvají strategii, přičemž se znovu podívá na ty pouta v tašce a zase na ně. Je ale ráda, že ji do toho taky zahrnuli, protože i kvůli Finnovi se tentokrát stalo to, co se stalo. Elijah jí mohl pomoct, kdyby ho Finn nezaměstnal a tak je to i její záležitost a hlavně...hlavně Esther je její záležitostí. Neodpustí ji nikdy to, že chtěla zabít Hope, nikdy. Přijde pak k nim o něco blíže, ale i tak slyší Gen velmi zřetelně. Poslouchá, že chce na něj zahrát divadlo a tak jen přikyvuje a trochu se pousměje u jejich dalších slov.* Tak o tvých hereckých výkonech nepochybuji. Hodně štěstí. *Řekne jí ještě, než odejde a pak se jenom dívá, jak se její nová postava pomalu od nich vzdaluje. Podívá se hned na to na Sophie.* Kdo by to řekl, že zrovna my dvě budeme spolu spolupracovat? *Ani nečeká, že by snad na to dostala nějakou odpověď. Možná je to lepší, než strávit spolu těch pár minut osamotě nějakým tlacháním o ničem, než aby mlčely. Ne, že by si s ní chtěla povídat, ale mlčení by možná bylo pro obě ještě horší. Neměla by z toho dobrý pocit, ještě horší, než má teď když je v její blízkosti. Začne se soustředit na to malé divadlo pro Finna od Genevieve a trochu se pousměje nad jejím hereckým výkonem. Ví, že Sophie neslyší nic z toho, co ona. Tedy rozhodně něco musela slyšet, alespoň ze začátku, ale potom už ne. Podívá se na ni a zastrčí si pramínek vlasů za ucho a opět se soustředí. Tentokrát už více na Finna. Zdá se, že se mu příliš nezamlouvá to, co se děje. Ale jeho slušné vychování mu brání v tom jí nepomoct. Podívá se na Sophie.* Finn se chytá. *Oznámí ji a potom si vytáhne z tašky železné pouta, které pevně uchopí do ruky a znovu se zaposlouchá. Čeká na nějakou vhodnější chvíli a nemusí naštěstí čekat příliš dlouho. Rozptýlený už je a to, že tam s ním jsou dva vlkodlaci? To není problém. S nimi si taky poradí během chvíle. Přestane se na ně soustředit.* Tak jdeme na to, Deveraux. *Osloví ji příjmením a jen, co to dořekne, tak zmizí upíří rychlostí za Finnem. Přesune se před něj v nečekanou chvíli a na nic nečeká. Prostě mu ihned nasadí pouta na ruce a to už se po ní vrhnou ti dva vlkodlaci, kteří jim dělají garde. Skloní se a v rychlostí se otočí tak, aby jim stála za zády a poté je oba chytne zezadu za krk silně a praští jim hlavy o sebe tak, aby omdleli. Vlkodlaci se svezou v okamžiku na zem. Nechtěla je zabít, nechce zabíjet vlkodlaky a kvůli tomu tady ani dnes není. Všechno se to děje v sekundách, takže než stačí Finn udělat něco alespoň s jeho lidskými silami, když už nemůže používat magii, tak se k němu otočí a kopne ho silně do hrudi tak, aby spadl na zem. Nechtěla riskovat to, že by snad něco udělal Genevieve, protože už musí vědět, že tohle byla jedna velká past. Usměje se na něj, když tam tak stojí naproti němu.* Zdravím, Finne. Pamatuješ si na mě? *Jeho jméno pronese zřetelněji. Teď už jenom čeká na Deveraux čarodějku, aby se postarala o další záležitosti.*

(Jakmile dorazí na místo, začne se rozhlížet. Poznává to tady. Dům, který obývala Esther společně s Finnem a vlkodlaky, stál poblíž Lycea. Předá tašku s pouty Hayley, přičemž jí vlastně dává na starost, aby je nasadila Finnovi. Je z nich nejrychlejší, takže má největší šanci. Navíc má nadpřirozenou sílu, nebude jí to dělat žádný problém. Její poznámku přejde mlčením. Ty pouta byla už hodně stará a ona netuší, která čarodějka je vytvořila a pro koho. Vlastně jí to ani nezajímalo. Byla ráda, že existují a ony je mohou použít teď proti Finnovi.) Myslím, že s pár vlkodlaky si ještě dokážu poradit. (Hayley možná zapomíná na to, že na práh smrti jí dostala Esther a ne vlkodlaci. Kdyby zaní onehdy přišli oni, dokázala by se ubránit a vyjít z toho možná i bez šrámu, ale proti Esther? Neměla jedinou šanci už od začátku. Když Genevieve zmíní, jak tu několik dní přebývala, vzedme se v ní opět vlna vzteku mířená proti Esther, ale samozřejmě i proti Finnovi. Genevieve jí řekla všechno, co si tam musela protrpět. Poslouchá pozorně Genevieve a obrátí pohled k uličce, která vede k centru. Kývne na její slova. Jistě bude lepší, když se tu neobjeví náhodný cizinec. Finn by mohl klidně nevinného člověka použít proti nim. A hlavně nikdo nemusí být tohohle svědkem.) Jako by se už stalo. (Dívá se, jak se Genevieve cuchá a pak vysvětluje, co všechno udělá. Jestli s Finnem budou nebo nebudou vlkodlaci, jí už bylo jedno. O ty se dokážou postarat během chvíle. Ti takovej problém opravdu nebudou. Teď jen doufá, že se to všechno povede a dostanou Finna. Sleduje, jak Genevieve odchází, dokud jí neztratí z pohledu. Koukne se na Hayley, když na ni promluví. Lehce se ušklíbne a pokrčí rameny.) Já rozhodně ne. (Ne, tohle by neřekl opravdu nikdo. Možná Elijah měl někdo hluboko v sobě naději, že se přestanou nenávidět, popichovat a házet na sebe vražedné pohledy, ale ani ten by to nečekal. Jak bude reagovat, až se o tomhle dozví? Bude potěšen z jejich spolupráce nebo je sjede na dvě doby, že takhle ohrozily vlastní životy? Když nad tím, tak přemýšlí, mluví vůbec Elijah s Hayley? Už se doslechla o zasnoubení mezi Jacskonem a Hayley a z jakého důvodu to vůbec udělali. V tomto městě se opravdu nic neututlá. Na jednu stranu je ráda, že se vyřeší situace s vlkodlaky, i když ti jí zrovna netrápili. Ale Esther aspoň takhle přijde o své kumpány. Zbude jí už jen Finn, kterého vlastně teď chtějí unést. Takže kdo jí zbude? Ale na druhou stranu jí je líto Elijaha. Ani s ním o tom ještě nemluvila. Vlastně s ním nemluvila hodně dlouhou dobu a chce to napravit. Zaslechne Genevieve nový hlas, ale slovům nerozumí z takové dálky a pak už neslyší nic. Je příliš daleko, aby něco Sophie mohla slyšet. Právě v tuhle chvíli spoléhá na Hayley, aby jí informovala, jak vše probíhá. Oddychne si, když od Hayley uslyší, že se Finn chystá. Past sklapla. Vyšlo to. Na malý moment se na ni koukne, když jí oznámí, že jdou na to. Už od chvíle, kdy odešla Genevieve se soustředí na uličku vedoucí k centru. Genevieve jí poradila, aby vysílala signály, které odpudí lidi od vstoupení do uličky. Ale ona se rozhodla pro jinou variantu. Vytvoří iluzi. Pro obyčejné lidi teď neexistuje žádná postranní ulička. Vidí jen zeď a koho by asi napadlo, že to je jen iluze a pokusí se projít zdí? Nehrozí tedy, že by se tu ocitl nějaký nevinný člověk, což je jen dobře. Teď, když měli jít ne věc, se začne soustředit ještě na Hayley. Nikdy není nad menší opatření. Ochrání jí před jakýmkoliv magickým útokem Finna, který by jí znemožnil nasadit mu pouta. Sice má upíří rychlost, ale Finn si jí i tak může všimnout a zakročit. Když má Finn pouta nasazené, hrozba je pryč a tak už nemusí chránit Hayley. Přibližuje se k nim normálním krokem. Zdá se, že Hayley má vše pod kontrolou a tak Sophie vlastně nemusí ani nijak zakročit. Finn má pouta a dva vlkodlaci jsou v bezvědomí. Jenže se pak objeví třetí vlkodlak, který se buď někde loudal nebo čekal jen na vhodnou příležitost, kdy se Hayley nebude všímat tolik okolí. Sophie ještě není v uličce a tak si jí vlkodlak nejspíš nevšiml. Natáhne ruku a mrští s vlkodlakem o zeď. Ten se ihned svalí na zem v bezvědomí. Pak už konečně dorazí k Hayley, Genevieve a Finnovi. Všechno jim to vyšlo a oni teď měli Finna. Podívá se na Finna a přimhouří oči.) Ani se nesnaž použít magii nebo se z těch pout dostat. Je to zbytečná námaha. (Upozorní ho. Začne si pak něco pro sebe mumlat a Finn začne upadat do bezedného a tvrdého spánku.) Sladké sny. (Na tváři se jí objeví lehký úsměv. Jakmile je Finn mimo, přesunou ho do kufru auta. Odjedou do doků, kde už pro něj měli připravený jeden ze skladů. Nebylo to zrovna příjemné místo na pobyt. Jakmile se zavřou vrata, neproudí dovnitř žádné světlo. Jakmile jsou na místě a Finn uvnitř, začne Sophie vytvářet hraniční kouzlo. Požádá Hayley a Genevieve o trochu krve a sama svou přidá také. Nechce riskovat, že by to kouzlo prolomila Esther, takže nejlepší variantou je krevní hraniční kouzlo. Dovnitř a ven se teď mohou dostat jen ony tři a tak to zatím bude nejlepší. Sám Finn se z toho místa určitě nedostane.)

(Finn se ji samozřejmě snažil zastavit. Musela být opravdu otravná, protože viděla, jak jemu pomalu dochází trpělivost. Dokonce se kvůli ní i poradil. Kdyby věděla, že je to nějaký jed a že když si nevezme protilátku, tak umře, asi by se nežinýrovala a snažila se ho utlouct slovy ještě víc, dokud by nebylo pozdě a on by neumřel. Jo, to by se jí i líbilo, ale ony jsou tu proto, aby ho zajmuly, aby si s ním pohrály a potom se uvidí, co s ním bude dál. Při prvním pokusu o to, aby ji zastavil, nereaguje a žvaní dál, ale při tom druhém tedy už opravdu stopne a dívá se na něj s prosíkem. Je jí jasné, že ho vyrušila z práce a že by ji nejradši tady neviděl a nijak jí nepomáhal, ale opravdu doufala v to, že je ho dobré vychování mu to nedovolí. I když by o tom vychování značně polemizovala, tak chránit slabou ženu, to by pro něho měla být povinnost. Když Finn vypadal, že opravdu půjde, chtěla se usmát, jenomže zachovávala roli. Sebemenší chyba by mohla znamenat neúspěch, to ona nechce. Dělala dokonce, že si nevšimla jeho zranění. V rozrušení je možné leccos a hlavně se spíš člověk zaměřuje na sebe a na to, co právě prožil než na okolí. Vydali se pryč ze skleníků. Bohužel nemohla zabránit tomu, aby vlkodlaci nešli taky. Samozřejmě, že musela hrát hrozně vděčnou, že s ní jeho kolegové půjdou až na konec cesty, tedy na policejní stanici, kde to chtěla oznámit. Ale Finn se s ní chtěl podívat na místo činu, což se jí hodilo, protože ho mohla zavést do té postranní uličky. Nikde nebyla ani noha, což jim hodně napomáhalo. Byli tam jen ona, Finn, tři vlkodlaci a v uličce schované Sophie a Hayley.) Tady, tady v té uličce se to stalo. (Jde následována Finnem a vlkodlaky.) Byl to muž. (Podívala se na Finna a pak o pár kroků odstoupila. Najednou se tam objevila Hayley a zpacifikovala dva vlkodlaky. Jeden z nich zbyl Na Sophie, která se objevila záhy. Finn měla nasazená pouta a už nemohl nic dělat. Všechno jim to vyšlo tak hladce, jak jen jim to mohlo vyjít. Finn neměl ani šanci se v uličce rozkoukat a už měl nasazená ta pouta. Hayley si to vychutnala, stejně jako ona si vychutnávala ten pohled. Bylo to jakési zadostiučinění, konečně může dát na frak taky ona jemu. Konečně taky pozná, jaké je to být uvězněný a bezmocný vůči výpadům druhým. Jak se říká, nedělejme věci těm, když nechceme, aby nám je nedělali sami. Sledovala to se založenýma rukama. Dokonce už přestala blokovat svoji magii. Nejvíc si užívala asi faktu, že Finn stále netušil, kdo je. A ještě chvíli to vědět nebude, protože přišla Sophie, která ho uspala kouzlem. Byla spokojená. A bude ještě spokojenější, až bude Finn trpět. Naložily ho tedy do auta a odvezly do doků. Tam ho připoutaly v jednom skladě a spícího ho tam nechaly. Samozřejmě, že sklad zabezpečily i tak, aby se tam nedostala Esther, navíc Kolem Finna udělaly kruh ze soli a zapálily čtyři svíčky na světových stranách. Pak pronesly kouzlo. Tohle mělo zabránit tomu, aby byl Finn k nalezení. Bude to, jako by zmizel. Nechají ho chvíli vycukat. Až se probudí, nikdo s ním nebude, ani jeho spojenci, ale ani jeho mučitelé. Jenomže to bude jedno, protože Finn se odsud zoufale nebude moci dostat.)

*Ušklíbne se na Sophie, jen co ji odpoví, že si s pár vlkodlaky poradit dokáže. Jistě, že dokáže, ale nemohla si to odpustit. Ví, že tenkrát za to mohla Esther, ale tak či tak není dobré vlkodlaky příliš podceňovat. Raději se už k tomu nevyjadřuje a namísto toho souhlasí s plánem Genevieve, lépe řečeno jenom poslouchá a přikyvuje. Když odejde sehrát divadlo, tak ještě na Deverauxovic čarodějku promluví. Opět nemá žádnou potřebu ji na to odpovědět. Jde na nich vidět, že spolu nedokáží komunikovat, ne, že by to potřebovaly. Mezi nimi to nikdy nebude jiné a pravděpodobně se nikdy ani nezačnou bavit. A upřímně? Nepotřebuje to a nechce to. Takhle je to pro ně lepší. Poté se zaposlouchá do divadelní scénky Gen a informuje Sophie o tom, že se Finn chytl. Poté se začne znovu soustředit a když už uzná, že je vhodná doba na to, aby se zapletla do jejich plánu, tak jí to oznámí a aniž by čekala na nějakou reakci, tak zmizí z místa i s pouty. Během chvíle se přemístí k Finnovi a nasadí mu železné okovy. Ano je to dobrý pocit, když pro změnu vyhrává jejich strana. Hned se otočí a postará se o dva vlkodlaky, které uhodí vzájemně do hlavy, aby je omráčila, což se jí taky povede. Znovu se otočí směrem k Finnovi a kopne ho silně do hrudi a jen sleduje jak spadne na zem, přičemž se ho zeptá na to, zda si na ni ještě vůbec pamatuje. I díky němu jí tenkrát odnesly čarodějky ze sídla. I díky němu se stalo to, co se stalo a ona neodpouští, ne rozhodně takovým lidem jako je on. Dívá se na něj s úšklebkem ve tváři a trochu se nad tím baví, že ho tentokrát vidí bezmocného. Ona taky byla bezmocná a nikdo jí nepomohl, nemohl. Tak si ten pohled užívá teď na něj. Nezapomněl na ni a ostatně jak by mohl? Nejraději by ho ještě jednou kopla do jeho nové tváře, ale potlačí to všechno v sobě. Ohlédne se pak přes rameno a pozoruje Sophie, která se postarala o vlkodlaka, co chtěl pomoct Finnovi. Však už brzo bude svatba a vlkodlaci budou oddaní jim, ne nikomu jinému.Založí si ruce na hrudi, když k nim přijde Sophie a začne provádět nějaké kouzlo. Těká pohledem mezi Sophie a mezi Finnem a potom už jenom sleduje jak upadá do spánku. Vydechne dlouze, když už je mimo sebe a otočí se na Gen i Sophie. Nakonec se sehne pro Finna ona, jelikož z nich má největší sílu a táhne ho za bundu po zemi do kufru. Nebude mu přece dopřávat takový komfort, aby ho nesla v náručí. Naloží ho do kufru a potom si sedne na zadní sedadlo auta a odjede s nimi společně do doků. Dá Sophie svou krev na kouzlo, aby k němu mohly jenom ony tři a pozoruje ji a Gen, když ho provádí. Nemá cenu se nějak déle zdržovat tady, alespoň prozatím, jelikož se Finn stejně probere až za pár hodin.* Zastavím se později. *Oznámí Gen i Sophie, přičemž Gen ještě jednou sjede pohledem, jako kdyby si zkrátka potřebovala zapamatovat její novou podobu. Poté prozatím doky opustí.*

*Nakonec se rozhodne zajít nejdříve za Esther a něco zjistit. Za sestrou se může zastavit později večer. Po té, co se převlékne z pracovního do svého typičtějšího obleku, košile, kravaty, zamíří ze svého pokoje dolů do kuchyně. Vezme z mrazničky dvě balení krve, nechá je chvilku ohřát a pak je vypije. Zažene tak únavu z nevyspání. Zaobírá se při tom tím, co může být s Rebekah. Zaměstná ho to, a tak chvíli nemyslí na to, co trápí jeho nitro. Když krve vypije, než se začne stmívat, opustí sídlo a vydá se do míst, kde Esther obývá dům. Jde pěšky, ale když má možnost, použije upíří rychlost, takže je u ní za chvíli.
Dům za plotem vypadá klidně a vůbec nelze poznat, kdo obývá jeho zdi. Se zvoněním či klepáním se tentokrát nezdržuje. Řekl Esther, že za ní přijde, takže ho určitě bude čekat. Projde brankou na pozemek. Nezamíří k domu, ale ke skleníkům. Stejnou cestou, jako když tady byli pro Genevieve. Neujde moc daleko, když se mu do cesty postaví dva vlkodlaci. Nevypadají právě přátelsky a téměř hned na něj zaútočí. Možná by stihl něco říct, ale uvítá malé rozptýlení v podobě boje a možnost zbavit Esther dalších pomocníků.* Nemyslím si, že máte šanci, pánové... *Poznamená nenuceně, když se jim upíří rychlostí vyhne. Záhy se objeví za nimi a jednomu po druhém zlomí vaz. Nechce se zatím špinit jejich krví. Vlastně přišel v klidu. Oni se na něj bez varování vrhli. Souboj proběhl rychle a téměř nehlučně. Krátce pohlédne na mrtvá těla u svých nohou. Bohužel mu to připomene jeho minulost. Na moment se jeho výraz rozostří a on na ně dál zírá. Uvidí ve své mysli opět ty zpropadené rudé dveře a ty ho téměř vábí k tomu, aby je znovu použil. Svádí tak chvilku vnitřní souboj sám se sebou, protože jedna jeho část chce poslechnout, ale ta, co má přeci, jen trochu více navrch to odmítá. Ví, že tohle už nesmí dělat. Uslyší ostré prasknutí a to jej vytrhne z transu. Rychle se podívá na dalšího vlkodlaka, který právě zlomil nějakou dřevěnou násadu od nějakého nářadí na dvě části. Nejspíše s úmyslem ho zneškodnit. Když ale zjistil, že už je opět při smyslech zarazil se a chvilku ho sledoval.* Moudrá volba. *Pochválí vlkodlaka na oko, když ho probodne varovným pohledem.* Běž říct matce, že jsem přišel. *Sice to pronese docela slušně, ale rozhodně to není z jeho strany žádost, nýbrž prostý rozkaz či doporučení. V případě, že by mu vlkodlak nevyhověl, zabije ho.* Počkám ve sklenících. *Dodá ještě. Vlkodlak kývne a vydá se k domu. On sám už docela klidně dojde ke skleníkům a vejde dovnitř. Vlkodlaky ve svém okolí vnímá, slyší, ale zatím se žádný další neukazuje. Dobře dělají. Shodou okolností se dostane zrovna do skleníku, kde minule našli Genevieve. Dnes je prázdný. Než se objeví Esther, rozhlíží se v něm a zkoumá, co za rostliny zde Esther pěstuje. Při tom pozorně naslouchá, aby ji nepřeslechl přicházet. Na sobě má jeden ze svých obleků, světle šedomodrý, bílou košili a tmavě modrou kravatu. Ačkoliv vypil dost krve, nedokáže zcela zakrýt kruhy z nevyspání pod očima a strhaný, utrápený výraz ve tváři, jehož stálou součástí se již stalo i několika denní strniště.*

(Genevieve ještě předtím, než se vydala z doků úplně domů, zajela znovu na místo činu a ještě stále omráčeným vlkodlakům zlomila vazy, aby nemohli mluvit. Bylo jí jasné, že když Esther Finna nenajde díky lokačnímu kouzlu, že bude vědět, že v tom má prsty čarodějka, ale to nutně neznamenalo, že Sophie. A navíc mohlo to být na popud některého z Mikaelsonů. Esther, když přišla domů, nenašla Finna tam, kde měl být. Domluvili se jasně, že tu na ni dneska počká, protože spolu měli něco probrat, ale ona tak neučinil. Byla opravdu rozčilená a zklamaná z jednání svého syna. Chtěla ho přivolat. Samozřejmě svým vlastním způsobem. Ale on stále nepřicházel. Až za ní přilítli vlkodlaci, že našli v uličce před domem své tři druhy a byli mrtví. Pochopila, že to není jen tak a že s nimi musel být jistě i Finn, ale te´d už nebyl. Zkoušela lokační kouzlo, které ale nefungovalo, zkoušela i plno dalších vylepšených kouzel, ale Finn se nikde na mapě neobjevoval. Začínalo jí být jasné, že v tom má prsty nějaká čarodějka, ale kdo ještě s ní? Snažila se celé odpoledne, aby zjistila něco o Finnovi, ale nedařilo se jí, což ji vytáčelo k nepříčetnosti. Ona, nejmocnější čarodějka, nemůže najít svého syna? Za tohle někdo zaplatí. Večer, chvíli poté, co se setmělo, za ní přijde vlkodlak, že její syn na ni čeká ve sklenících. Nevěděla, jaký syn. Mohl to být stejně tak Kol jako Elijah. Finn byl pryč a Niklaus by za ní jen takhle nepřišel. Ta návštěva mohla mít co do činění s Finnem, ale ani nemusela. Rozhodla se to zjistit a samozřejmě se snažila uklidnit, aby na ní nebylo nic znát. Pokud bude jeden z jejích synů, který na ni čeká, něco o Finnovi vědět, jistě si neodpustí nějakou tu narážku. Pokud ne, bude se z něj muset snažit vypáčit co nejvíc. Došla až do skleníku. Její kroky byly stejně jisté jako vždy, ale dneska to byla tak trochu přetvářka, protože i rozčilovala situace s Finnem. Poznala Elijaha, ihned ho pozdravila.) Elijahu, takže se konečně znovu vidíme. Jsem ráda, že jsi se odhodlal za mnou přijít. Hlavně se ale ptám, v jaké že záležitosti tu jsi? (podívala se na něj tázavě.) A jakpak se ti daří? (Tahle otázka byla možná trochu pichlavá.)

*Stále špicuje uši a pozorně naslouchá všemu, co se v jeho okolí šustne. Může to být Esther, ale třeba i někdo z vlkodlaků, kdo by si chtěl zkusit, jestli se Původní přeci, jen nedají nějakým způsobem porazit. Také se mohl ukázat i jeho bratr Finn, který je s Esther jedna ruka. Viděl ho už velmi dávno, tehdy v tom vlkodlačím baru. Když si po té snažil vybavit jeho tvář nebo jak zní jeho hlas, vždy měl svou mysl zamlženou a viděl jeho obrysy, jen velmi nejasně, stejně tak jeho hlas. Z politováním musí konstatovat, že by Finna nepoznal, kdyby se k němu on sám nehlásil. Prochází se ve skleníku mezi stolem a truhlíky s rostlinami. Levou ruku si schová do kapes u kalhot. Pravou konečky prstů za chůze přejíždí po desce stolu. Přemítá během toho, jak dlouho ho Esther nechá čekat a jestli se mu podaří se s ní domluvit. Naštěstí moc dlouho nečeká. Zanedlouho zaslechne její tiché kroky. Tu chůzi má vtištěnou do své paměti od dětství. Pozná ji vždy. Zastaví se u stolu a otočí se po hlase jejich kroků. Hned se také dostane do jeho zorného pole. Zůstane vážný, pozoruje ji a čeká až se k němu přidá. I když před ní nezakryje svou únavu i trápení, nemá v úmyslu na ni nijak poukazovat nebo se tímhle v její přítomnosti výrazně zabývat. Zatím ne.* Matko... *Zareaguje na její uvítání. Stojí ho hodně úsilí a přemáhání, aby to oslovení dokázal vyslovit bez nenávisti a opovržení, které vůči téhle ženě pociťuje. Esther pokračuje hned dále, tak ji nechá mluvit. Kouká na ni docela klidně. Nedokáže, ale zakrýt mírný údiv nad tím, když se ho Esther ptá, proč za ní přišel. Matka má nevědomky ovšem pravdu. Není tady, jen kvůli jedné věci. Překvapní tak nechá zmizet ze svého pohledu a zůstane dál vážný a kouká na ni.* Už mi bylo i lépe. *Odpoví pak docela pravdivě a upřímně na její dotaz. Mírně při tom přivře oči a zablýskne se mu v nich. Může na ni být naštvaný, za to, co mu připomněla, ale že měla co, je, jen jeho vina. Pozdě, ale přece si tak uvědomil své hrozné skutky. Pak na chvilku jejich oční kontakt přeruší a pohlédne na stůl před sebe. Potřebuje pár vteřin na uklidnění a utřídění myšlenek.* Můžeme si promluvit? *Pokračuje krátce na to a znovu k ní už zase klidně vzhlédne.* Chci se dohodnout. Byl bych ti vděčný, když mi vyjdeš vstříc. *Pokračuje dál a znovu si vyzkouší svou sebekontrolu, když v jejím případě musí používat některé výrazy.* Když přijmu tvou nabídku, dáš mi ještě nějaký čas? *Mluví dál. Při tom shlédne zase dolů a rukou přejede po desce stolu před sebou. Shrne z něj drobné bílé smítko, které na ní ulpělo. Druhou ruku z kapsy vytáhne a opře se prsty o stůl.* Chci... musím se vyrovnat se svými hříchy a tím, co jsem udělal v tomhle těle. Abych se mohl pokusit začít znovu. *Pohlédne opět na Esther, když vysvětluje své důvody.* Rád bych ještě dokončil také pár věcí... *Dodá ještě. Když se odmlčí a čeká na matčinu reakci.*

(Samozřejmě, že mu bylo i lépe. To, co teď zažíval pro něj jistě nebylo to nejlepší. Naopak, byla si dost jistá, že po nocích ho pronásledují noční můry, protože to, co udělal v minulosti, se jen tak teď už zapomenout nedá a nedá se s tím jen tak v pohodě žít. Elijah jistě musel mnoho nocí probdít. i když se svou únavu snažil zakrýt, jí nemohla uniknout. Chtěla dosáhnout toho, aby si Elijah uvědomil, že není zas tak morálně čistý, jak si o sobě mohl myslet. Trpělivě čekala, s čím tedy Elijah přišel. Dokonce si sedla na jednu z lavic. Pokynula i Elijahovi, aby si sednul, pokud chce. Když Elijah zmíní, jestli si mohou promluvit, přikývne.) Už mluvíme. Takže samozřejmě pokračuj, synu. (Pobídla ho, aby se jí svěřil s tím, co má tedy na srdci. Čekala, že to nějak bude souviset s její nabídkou, ale mohlo to být taky o něčem jiném. Například o Finnovi, proto se zmínila o tom, v jaké záležitosti za ní jde. Nebyla si tak úplně jistá, a to se jí nelíbilo. Neistotu nemá ráda. Ona má vždy vše perfektní, ale teď se stalo něco, s čím nepočítala. Finn se nedokázal ubránit ani, když s ním byli vlkodlaci. Útočníků tedy muselo být zajisté víc. Mohl to být klidně i Elijah. Už jeho věta chci se dohodnout jí zní tak, že bude pokračovat jinak, než ve skutečnosti pokračovala. Takže opravdu přišel kvůli té nabídce a jestli má něco společného se zmizením Finna, tak to zatím dobře skrývá.) jsem potěšena, Elijahu, že hodláš mou nabídku přijmout. Rozhodl jsi se správně a já, jako projev dobré vůle, ti dám čas, jak o něj žádáš, ale pokud nepřijdeš do chvíle, kdy se to mně bude zdát vhodně, aby sis do té doby vše vyřešil, přijdu za tebou sama a uskutečním to, co jsi tu teď přijal. (Řekne mu zase svoje podmínky. Alespoň něco jí dneska vylepšilo den. Elijah je rozhodnut přijmout.) Nové tělo pro tebe bude znamenat nový život, synu. (Kývla na něj) To je vše, cos mi přišel říct, nebo máš snad ještě něco na srdci? (Povytáhla tázavě obočí)

*Je rád, když už Esther dále nerozebírá jeho rozpoložení. S ní se o tom opravdu nechce bavit. Ví, že ho zná natolik dobře, že musí vědět, co nyní prožívá a jak těžké to pro něho je. Přesto si to jako téměř vždy nechává pro sebe a snáší to sám. Zatím jediný, kdo mu s tím pomáhá je Cami. I když pro něj nebylo snadné se jí s tím svěřit, je rád, že to nakonec udělal. Doufá, že Esther o tomhle a o Camille žádné informace nemá. Krátce nad tím přemítá, ovšem, jen do chvíle, kdy ho Esther přeruší svými slovy. Krátce kývne na to, co poví. S velkým sebezapřením jí pak oznámí, že přijímá její nabídku. Opravdu doufá, že ještě bude mít dost času na to, aby se smířil se svou temnou minulostí a udělal to, co považuje za nutné. Nechává si pro sebe ten fakt, že to dělá, jen z nouze a v každém případě by tu výměnu bral jako dočasnou, pokud nebude zbytí. Když ji pak sleduje a poslouchá její reakci, obejde stůl a přijde k lavici, na kterou si Esther sedla. S velkým sebezapřením se posadí k ní. Její společnost mu není ani trochu příjemná, ale perfektně to zakrývá a nikdo, ani ona to na něm nemůže poznat. Krátce kývne hlavou a sklopí při tom pohled dolů k lavici.* Dobře. *Přijme to nakonec i s jejími podmínkami. Pálí ho na jazyku otázka, kolik času mu dá, ale na druhou stranu, když to bude vědět, bude jej to limitovat, rozptylovat. On se chce soustředit na své problémy a problémy své rodiny. Zase skloní pohled dolů a poslechne si ty její povídačky o novém životě. Potlačí úšklebek, který se mu dere na rty. Neřekne na to raději nic, ale zpozorní, když se zmíní o novém těle.* Můžeš, prosím, vybrat někoho, kdo nebude nikomu chybět, nebude ho nikdo hledat, ani po něm truchlit? *Požádá jí po chvilce, kdy na ni znovu pohlédne. Je vidět, že pokud nebude mít na výběr, tak mu nejvíce záleží právě na tomhle. Pokud bude muset někoho takhle na čas omezit, chce, aby to bylo co nejméně nepříjemné pro daného jedince. Doufá, že nyní tohle téma uzavřeli a chce se zeptat na Rebekah. Esther ho, ale předběhne svou otázkou.* Vlastně ano. *Kývne hlavou a znovu na ni koukne.* Neviděla si v poslední době Rebekah? *Zeptá se jí, zcela normálně.* Už nějakou dobu ji nemůžeme sehnat. Nebere telefon, neodepisuje na zprávy. *Povídá dál a vypadá znepokojeně.* Dokonce ani lokační kouzlo neukázalo, kde je... *Mluví dál a v jeho hlase je slyšet obava a strach o sestru.* Nevíš něco o ní? *Z jeho hlasu není slyšet žádná podezřívavost, že by s tím Esther měla něco společného. Jednoduše se jí ptá jako dalšího blízkého člověka Rebekah. Sestřino zmizení může být práce jejich matky a nemusí. Tázavě na Esther pohlédne.*

(Když si sednul k ní na lavici, měla na něj konečně pořádný výhled. Tedy viděla ho z blízka, lépe řečeno. Byl strhaný a nemohl to popřít, kdyby se ho na to zeptala, ale to ona nemínila. Spíše se zabývala svou nabídkou, kterou, k její radosti, se rozhodl Elijah přijmout. Sice žádal čas, ale ona bude trpělivá. S Elijahem ano, protože ví, že když se tak jednou rozhodl a přišel s tím za ní, rozhodně necouvne. Možná to bral jako nutné zlo, ale i tak je to pro ni výhra. Elijahovi je tedy ochotná dopřát čas, a to mu taky sdělí. Elijah s tím souhlasí. Možná má obavu, jak hodně času mu ona dá, ale ona je schopná čekat dlouho, pokud bude vědět, že se jí to vyplatí. Mezitím, co se Elijah bude vypořádávat se svými problémy a svým životem, chce samozřejmě znovu navštívit Rebekah. Taky si chtěla s Finnem promluvit o tom, jak to jde s Aliseou, ale on teď prostě záhadně zmizel. Co zmizel, byla si jistá víc než na sto procent, že byl unesen.) Ano, samozřejmě, že vyberu podle tvého přání. (Potvrdí mu. Když za ní přišel takhle zcela dobrovolně, dokáže mu vyhovět. Elijah opravdu přišel ještě kvůli něčemu jinému, takže se znovu zaposlouchá do jeho slov. Je opravdu překvapená, když slyší, co právě Elijah vypustil z úst. Věděla, že se jí ptá stylem, jestli to náhodou neví, ale je si jistá, že ji podezíral stejně, jako to jistě dělali ostatní. Pravdou bylo, že ona Rebece poskytla jen trochu nepěkné sny, to bylo vše, pak ji nechala na pokoji a čekala, až se objeví. Takže tohle ji opravdu překvapilo.) Rebekah je k nezastižení? (Zeptá se ho s pokrčeným obočím. Je opravdu poznat že o ní nic nevím.) I když nerada, tak tě zklamu, Elijahu. S tvou sestrou jsem se viděla již dávno, od té doby jsem ji nenavštívila ani já, ani ona mne. Říkáš, že lokalizační kouzlo nefungovalo? Pokud nefunguje, je to znamení toho, že v tom má prsty nějaká čarodějka. Ale jak jsem řekla, zklamu tě, já to nejsem. (Pak vstala a došla k mapě, kterou měla shodou okolností rozloženou na jednom ze stolů. Použila svou krev pro to, aby se pokusila najít Rebekah. Samozřejmě, ta krev byla její, ne Rebeky, takže se o to usilovněji musela soustředit přímo na svou dceru. Když kouzlo dokončila, podívala se na mapu.) Zvláštní, (vyhledala pohledem Elijaha) funguje. Rebekah je v Abattoir. (Samozřejmě, že Alisea nemohla poznat, že kouzlo funguje, protože ona se v Abattoir nacházela zrovna, když dělala kouzlo a nenapadlo ji, že by Rebekah opravdu mohla být tam. Ale jelikož je Esther na jiném místě, krev znovu ukázala Abattoir, ale již s důkazem, že to funguje.) Ale řekněme, že v tomto domě se taktéž stala podivná věc. A to přímo dnes. Proto se tě chci také zeptat, jestli náhodou nevíš něco o svém bratru Finnovi, když už jsme si dnes tak nápomocní. (Přešla od mapy znovu k Elijahovi, který stále seděl. Ona se postavila nad něj, jako by chtěla ukázat, kdo tu má nad vším kontrolu. Nespouštěla z něj oči.) A pokud ne, tak vysvětli své přítelkyni Sophie a jistě i Genevieve, protože ta, pokud vím, ví možná snad jako jediná, jak teď vypadá tvůj bratr, že tohle se nedělá. (Tušila, že tyhle dvě by v tom prsty mít mohly. Co ale nevěděla bylo, že jim pomáhala i Hayley. Netušila, že Finn už Aliseu navštívil ve svém novém těle, to s ním vše chtěla právě probrat dneska, ale i kdyby to věděla, stejně by nejvíce podezřívala ty dvě.)

*Vydrží matčiny pohledy i její blízkou přítomnost. Když chce a potřebuje, dokáže přestát hodně nepříjemností. Nakonec se s ní dohodne docela bez problémů na tom, kvůli čemu za ní přišel. Potěšení mu to žádné nezpůsobí. Pro něj je to nutné zlo v případě nutnosti. Když jí ještě poví svou žádost ohledně nového těla, dané téma pro teď opustí.
Poví Esther o Rebekah a o tom, že je k nezastižení. Nechtěl matku obviňovat bez nějakých důkazů, jen na základě podezření. Proto se snažil svou otázku podle toho formulovat. Nemělo by jí, ale překvapovat, že jej něco takového napadlo. Neměla by se tomu divit, potom, co už předvedla. Dívá se během svého dotazování na Esther, takže mu neunikne její reakce. Z té usoudí, že ji zmizení Rebekah překvapilo stejně tak, jako to znepokojuje jeho i ostatní. Ještě jednou přikývne, že Rebekah je skutečně nezvěstná, když se ho Esther znovu zeptá. Myslí to smrtelně vážně. V tomhle případě nic nepředstírá. Poslechne si pak matčinu odpověď. Z jejich projevů rovněž nemůže vyčíst žádnou neupřímnost či faleš. Je samozřejmě opatrný, ale nemá dojem, že by Esther lhala nebo něco tajila. S pokýváním hlavy přijme její odpověď a skloní trochu zklamaně pohled, protože takhle tato záhada dál trvá.* To, že v tom má prsty nějaká čarodějka mě napadlo také. *Odpoví jí.* Doufal jsem, že o ní něco budeš vědět nebo mi ji pomůžeš najít. *Dodá ještě. I proto sem za Esther také šel. I to pro něj byla jedna z možností. Když pak Esther vstane, pozorně ji sleduje, co dělá. Mírně rozjasní unavenou tvář, když zjistí, že i ona zkouší lokačním kouzlem nalézt Rebekah. Tohle je snad první věc, která ho u matky trošku potěší. Zůstane mlčky a nijak ji neruší. Doufá, že bude třeba úspěšnější, než Alisea. Napjatě matku sleduje. I ze své pozice vidí, jak se kapka krve pohybuje po mapě. Po té, co Esther řekne, že Rebekah je v Abattoir, může si na něm všimnout upřímného překvapení a údivu, který se objeví na jeho tváři. Chvilku na Esther nechápavě hledí, jako by mu ta slova nedávala smysl. Přesto začne mít neblahé podezření, kdo za tímhle "zmizením" Rebekah nejspíše může. Niklaus. Bojí se toho, že do Rebekah opět zabodl dýku, jako trest za to, že se vůči němu něčím provinila, co si vymyslel na druhé straně. Už, jen tohle podezření jej hodně zklame. Nakonec uhne zamyšleně pohledem někam před sebe a vypadá znepokojeně, zklamaně. Klaus se vrátil ke starým metodám. Nahlas si nad těmi úvahami povzdechne a pak opět zaostří pohled na Esther.* Nejspíš v tom má prsty, Niklaus. *Poznamená. Pak, ale zjistí velmi zvláštní věc od Esther. Když se zmíní o zvláštní věci, která se udála zde v domě, tak na ni se zájmem pohlédne, cože, se to stalo. Nemá nejmenší tušení, co to má být. Když se ho pak zeptá na Finna soustředěně přimhouří oči. Snaží si vybavit jeho tvář, jak vůbec vypadá. Ale je to stále zbytečné. Vypadá u toho soustředěně a chvilku Esther nesleduje. Probere se, až zaslechne její hlas z větší blízkosti. Všimne si pak, že stojí a shlíží k němu. Zvedne k ní pohled, a aby jí viděl do tváře, musí u toho zaklonit hlavu.* Je mi líto, ale Finna jsem naposledy viděl někdy po Vánocích a stejně se tehdy postaral, abych si nepamatoval, jak teď vypadá. *Odpoví jí nakonec pravdivě. V tomhle nemá důvod lhát. Netuší, kde Finn může být. Po té, se postaví, protože se mu nechce dál k Esther vzhlížet. Když se ona zmíní o Sophie a Genevieve v souvislosti s tím, že by ve Finnově zmizení mohly mít prsty, může si všimnout krátkého znepokojení, které proběhne po jeho tváři. Krátce na to se zachmuří. Tohle dnes udělal i proto, aby Esther nechala jeho blízké na pokoji. Jestli, ale Sophie a Gen opravdu něco Finnovi udělaly, tak se nejspíše namáhal zbytečně. I když aspoň ví, kde hledat Rebekah.* Já se teď s ostatními moc nestýkám. Netuším, jestli v tom, že je Finn k nezastižení mají prsty. *Odpoví trochu unaveně a také rezignovaně. Tohle věčné hašteření a vyhrožování mu bere energii.* Ale pokud ano, nemůžeš se divit, potom co si jim už udělala. *Dodá prostě. Když jí řekne, co má na srdci, skloní na chvíli pohled.* Děkuji, že si mě vyslechla i za nalezení Rebekah. Nebudu tě už déle zdržovat. *Ano skutečně se dnes překonává, dokonce jí poděkuje.* Už půjdu. *S těmi slovy ji obejde.* Snad Finna brzy najdeš. *Jeho přání zní i upřímně.* Dobrou noc, matko. *Popřeje jí na závěr a zamíří pryč.*

(Doufal, že ona bude vědět, nebo pomůže. Samozřejmě, že doufal v to, že v tom má prsty ona a že se k tomu přizná. Znala svoje děti a i když se Elijah snažil být slušný a nijak ji opravdu přímo neosočit, jeho slova byla volená tak, že tuto možnost připouštěl, ale nechtěl ji obviňovat. Možná s ní chtěl rozpoutat diskuzi, ale ona ho vyvedla z omylu ihned. Neudělala nic Rebece a taky to dala najevo. Vysvětlila mu, kdy ji naposledy viděla, ale samozřejmě, ani jí to nedalo, když se dozvěděla, že kouzlo, které by mělo její dceru najít, nefunguje. Buď je za tím opravdu nějaká čarodějka, i když ne ona, nebo jen nelze lokaci Rebeky tak úplně uvěřit. Začala s kouzlem a prozradila Elijahovi, co zjistila. Byl překvapený, takže ona usoudila, že její druhá myšlenková varianta byla správná. Ale to překvapení spočívalo i v něčem trochu jiném. Jako by se snad i zároveň divil, že ona pomáhá. Samozřejmě, že pomáhá, jednalo se o její dceru. Když Elijah řekne, že má podezření na Niklause, kývla hlavou. Niklaus byl vždycky impulsivní a byl známý tím, že pokud se mu něco u jeho sourozenců nelíbilo, tak je proklál dýkou.) Tvůj bratr je impulsivní a ve svém těle velmi nebezpečný, ale nevidí, že škodí také sám sobě. Chtěla jsem ho přesunout do jiného těla jako prvního, ale vy jste mi v tom zabránili. (Řekne Elijahovi a v jejím hlase je cítit výčitka. Tohle se nemuselo stát, pokud by Niklaus byl v jiném těle. Takhle ale dále zneužívá své moci. Víc se k tomu ale nevrací. Místo toho se zeptá na Finna. Elijah, stejně jako ona předtím ohledně Rebekah, se netvářil, že by o Finnovi něco věděl. Vlastně byl taky docela překvapený, že se s ním něco stalo. Takže Elijah s tím neměl nic do činění. Mohl v tom mít prsty klidně Kol, ale něco jí říká, že děvčata Deveraux a Rousseau si udělaly sólo akci. Samozřejmě se jí to nelíbilo a dneska to ještě dá najevo, až bude sama a bude vzteklá jako pes, ale před Elijahem si zachová svoje klidné dekorum.) Pokud ano, tak by si taky brzy mohly přát, aby nic takového neudělaly. (Podívala se pevně na Elijaha.) Vyřiď jim to. (Na Elijahova další slova už jen pokýve hlavou.) Dobrou noc, synu. (Dívala se jak odchází. Už teď se jí vařila krev v těle, jak byla rozzuřená. Finn byl pryč, jediný, komu doopravdy důvěřovala. Bude muset promyslet, jak ho získat zpět.)

Dneska se Kol probudil hodně brzy ráno, na jeho poměry. Normálně si klidně přispí až do oběda, ale to dneska nemohl. Dnes měl na programu něco hodně důležitého. Už s tím nechtěl moc otálet. Sice už se nemohl dočkat toho, až to udělá, ale to bohužel neměnilo nic na tom, že Kol byl lenoch lenivá a dlouhou chvíli mu trvalo, než se z postele vůbec vyhrabal, než se osprchoval a oblékl. Dole v kuchyni si dal ještě vydatnou snídani, potřeboval na to nabrat energii, kdyby náhodou nastaly nějaké problémy. Asi za hodinu od svého probuzení dům na Plantáži opustí a ve svém sporťáku vyrazí směrem, kterým byl Estheřin dům.
Mohl tam dojet něco před desátou hodinou. Zaparkoval na příjezdové cestě a už z dálky viděl vlkodlaky, co hlídkovali. To se vážně tak bála, že potřebovala, aby ji chránili tahleta psiska? Jakmile došel přede dveře, které vedou do domu, cestu mu zatarasili dva vlkodlaci. "Co chceš?" zeptal se ho jeden z nich a nedíval se na něj zrovna přátelsky. "Kdybyste dovolili, pánové, rád bych si promluvil o samotě s mojí matkou," zavrčí na ně. Kdyby věděli, že vypadá Kol Mikaelson teď takhle, možná by ho nechali projít ihned, ale takhle? Pro ně to byl cizí chlap, nějaký čaroděj, a rozhodně ne Mikaelson. "Paní Esther tam není," odvětí mu ten, který na Kola mluvil i předtím. Kouká se na něj nedůvěřivě, asi se mu nechce věřit, že je to Kol. Ale tak Esther jim řekla, že má nové tělo... Vypadá to, že ten druhý zrovna moc výřečný nebyl. Měl spíš svaly, ale mozek mu asi scházel. "S radostí na ni počkám, ale uvnitř," řekne dost nepříjemně Kol. Potom prostě udělá krok dopředu a vlkodlaci se mu z cesty už uhnout tak, aby mohl dovnitř vstoupit. Šlo to docela jednoduše, což upřímně nečekal. Myslel si, že tu bude Esther, která bude dělat problémy. Že vlkodlaci nebudou tak ochotní a budou to chtít dát vědět Esther. A Finn? Došlo mu, že tomu Genevieve něco udělala, protože se něco málo dozvěděl od Rebeky. Takže vzduch byl čistý. Začal prohledávat dům. Nejdřív přízemí, ale tam nic nenašel. Dům to byl velký, to, co hledal, mohlo být kdekoliv. Zkusil dokonce kouzla, která by dokázala zrušit ta Estheřina. Kouzlo, které dělal už na Plantáži mu ukázalo jen, že těla jsou v jejím domě, ne, kde jsou přesně. Jestli v ložnici, nebo třeba ve sklepě. Šel i do druhého patra, pročesal ho celé, až na jeden pokoj, na poslední dveře. Došel až k nim a otevřel je. A tam to bylo. Dvě bezvládná těla jejich synů. Chvíli zůstal stát ve dveřích a jenom se na ně díval. Bylo to zvláštní. Vidět svoje tělo, které vlastně už není vaše tělo... Vešel dovnitř a šel ke svému tělo, které bylo položené na posteli. Finnova si nevšímal. Jenom si sám sebe tak prohlížel a přemýšlel. Přemýšlel, co bylo lepší - být čaroděj, ale být zároveň v jiném těle, a nebo by byl radši, kdyby byl zase ve svém starém a původním těle jako upír? Bylo to tak těžké. Mohlo se zdát, že tohle rozhodnutí ovlivní jenom jeho, ale to není pravda. Genevieve by mohla ocenit, kdyby se zase vrátil do svého starého těla. Pokud se to tedy mezi nimi někdy urovná. Dost přemýšlení, Kol udělal ještě pár kroků a teď stál u boku postele, u svého těla... Položil obě dvě ruce na trup, zavřel oči a začal odříkávat kouzlo. Ani to netrvalo nějak dlouho, protože s každou vteřinkou se do jeho těla přidávala jeho původní moc, takže byl každou chvilku silnější. Jakmile bylo kouzlo dokonáno, dal ruce pryč, ale stále tam stál, s očima zavřenýma. Vstřebával svou moc, kterou už tak dlouho necítil. Bude chvilku trvat, než si na to zvykne, ale nebojí se toho, že by s tím byly nějaké problémy. Otevře oči a rozejde se ke dveřím. U nich se ještě otočí a naposledy se na své tělo otočí. Má jasno, musí se do něj vrátit ať to stojí, co to stojí. Odejde z pokoje a když vyjde i z domu, pořád tam jsou ti vlkodlaci. "Můžete matce vyřídit, že jsem tady byl a čekal na ni docela dlouho, ale taky mám jiný zařizování a nemůžu tu strávit celej den," řekne jenom. Kdyby se Esther dozvěděla, že byl v jejím domě, asi by nebyla moc nadšená. Takhle to mohl zakrýt tím, že si s ní chtěl třeba o něčem promluvit. Po příjezdové cestě dojde až ke svému autu a se svojí staronovou mocí se rozjede konečně pryč od sídla jeho matky.