Garden house with green houses

(Genevieve poznámku o tom, že je její syn psychicky narušený stejně jako ona, přejde mlčením. Mohli si o ní všichni myslet, že je psychicky narušená, ale jí rozum sloužil dobře. Snažila se jen napravit chybu, kterou udělala před tisíci lety. Snažila se svým dětem dát nový život, ale oni jí odmítali. Byli tak hloupí, pokud si mysleli, že to nechá jen tak být. Byla vlastně ještě hodně velkorysá. Mohla je prostě jen zabít a zbavit se tak všech upírů. Ale ona jim nejdříve nabídla život v jiném těle. Mohli být čarodějem, obyčejným člověkem nebo vlkodlakem. Cokoliv by si přáli. Ale všechno, co uslyšela, bylo jen tvrdé odmítnutí. Za to budou platit.) Mýlíš se. Já svého syna neovládám. Dala jsem mu svobodu. Zbavila ho utrpení, který cítil. On mi pomáhá ze své vlastní vůle. Ví totiž, co je správné a co musí být učiněno. (Odpoví jí klidným hlasem a přejde ke stolu. Sundá si pár svazků sušených bylin a začne je trhat do skleněné misky před sebou. Nakonec do ní ještě nalije z ampulky průhlednou tekutinu. Genevieve nemůže tušit, co to je. Doopravdy to byla jen voda, ale pro Genevieve to bude zcela něco jiného. Všechno se to pak začne vařit a smíchá dohromady. Tekutinu se smíchanými bylinami, která byla v misce nabere do injekční stříkačky a řekne jednomu vlkodlakovi, aby jí to vpíchnul přímo do krční tepny. Mezitím se k ní přesune jeden vlkodlak, aby jí držel. Genevieve byla sice slabá, ale co kdyby se o něco pokusila? Jakmile vlkodlak vykoná přání Esther, opět se vzdálí a Esther přistoupí o něco blíže.) Doufám, že můj syn si opravdu pospíší, protože od teď máš už jen dva dny. V případě, že se ti ten vlkodlačí jed nedostane k srdci moc brzo, což by se taky mohlo stát.

(Chtěla by pryč. Stála o to, aby už tady nebyla. Jenomže problém byl hlavně v tom, že ona se odsud nedostane do doby, co si pro ni přijde Kol. A to znamenalo jen jediné. Kol přijme nové tělo a teprve až potom se ona zbaví těch pout a bude volná. I když si tím samozřejmě nemohla být jistá. Nemohla vědět, co má Esther vlastně všechno v plánu. Ona samozřejmě nechtěla, aby se Kol vzdal, ale teď už je to opravdu asi nezastavitelné. On nedovolí, aby se jí před jeho zraky dělo ještě něco víc. Určitě ho zlomí pohled na to, jak ona teď právě vypadá. Proklínala Esther a bude ji proklínat i nadále. Nemohla nechat všechny v klidu žít. Musela se do toho opřít a znepříjemňovat všem život. Byla nemocná, naprosto narušená. Nemohlo být po jejím neustále, prostě nemohlo, ale ona to nedokáže pochopit. Zničila svým dětem život už dávno a je jasné, že oni nestojí o to, aby něco napravovala. Ona to ale nedokáže pochopit a bere to jako svoji urážku. Na téma ona a Finn raději už ani nereagovala, protože to nemělo cenu. Slyšela neustále naprosto to samé. Pak ji sledovala, jak něco míchala. Ve směsi bylin rozhodně poznala sporýš, ale nevěděla, co za tekutinu to tam dává. Netušila že je to voda, ale pro ni to bude znamenat něco jiného. Samozřejmě, že se bránila, když ji vlkodlak čapl a druhý se k ní blížil se stříkačkou. Ona se ale dívala na Esther, protože po nějaké chvíli musela souboj vzdát, pokud se nechtěla vysílit úplně.) Ani nemáš na to, abys mi ten patok píchla sama! (Křikne zlostně, zatímco jí jeden z vlkodlaků napíchl krční tepnu a ona najednou ucítila pálení a to, jak se pomalu musela začít zklidňovat a musela se hlídat, aby opět neupadla do bezvědomí. Ochabla, ale vědomí jí stále pracovalo dobře. Pak ale strnula, když slyšela, co Esther povídá.) Ne, to není pravda. Jsou to jen nějaké tvoje laciné triky, jak mě přimět, abych měla strach, abych chtěla, aby Kol přišel. Nemůžeš si mě dovolit zabít, on by tě pak neposlouchal. (Podívala se na ni vzdorovitě, ale samozřejmě, že si nemohla být jistá ničím. Co když jí koluje opravdu vlkodlačí jed? Nikdo ale neví, že je tady. Kol i Sophie si myslí, že je u sebe a sama se tam prohrabuje knihami. Ale nebyla to pravda a ona je teď víc v koncích, než byla. Jestli opravdu má ve svém systému vlkodlačí jed, tak zemře. Kol na ni nepřijde včas.) Proč mě nezabiješ rovnou? To bys přeci tak chtěla! Vidím ti to na očích.

(Bylo až obdivuhodné, jak se Genevieve stále bránila, i když už byla na dně svých sil potom, co si tu prožila. Bránila se, i když věděla, že to je marné. Jenže si to dělá ještě horší. Takhle brzy ztratí veškerou sílu a nebude se moct ani pohnout. Nakonec se vlkodlakovi povede jí tekutinu píchnout do krční tepny a do systému se tak Genevieve dostane sporýš a jiné byliny, které měli způsobit halucinace, horečku a neukojitelný hlad. Bude si myslet, že má v sobě vlkodlačí jed a podléhá jeho účinkům. Bude pomalu umírat, i když doopravdy to bude všechno jen iluze, která pomine ve chvíli, kdy se odsud Genevieve dostane. A ta chvíle nastane, až když přijde její syn Kol a přijme nabídku, kterou mu dala.) Přeci si nebudu špinit ruce, když to za mě může udělat někdo jiný a velmi rád. (Podívá se na ní s menším úšklebkem na tváři. Poté jí řekne, že má v systému vlkodlačí jed a nezbývá jí zrovna moc času. Byla pravda, že to byl jen trik, ale to nehodlá Genevieve říct ani naznačit.) Ne, nemůžu tě zabít. V tom máš pravdu. Ale až tě tady Kol uvidí a zjistí, že ti nezbývá moc času, udělá přesně, co chci a bez otálení. Udělá to, aby tě mohl zachránit. (Bude to tak jednoduché. Strach, který Kola pohltí, až sem přijde, bude dostatečně motivující. Konečně kývne na její nabídku a ona mu dá nové tělo. Bude zase o kousek blíž ke svému cíli. Pak už jí budou zbývat jen tři její děti. Niklaus bude jistě největší oříšek, ale i s ním si poradí. Časem budou mít všechny její děti nová těla a ona ty stará zničí.) Ne vždycky dostaneme, co chceme. Nezabiju tě, protože jsi mi víc užitečná, když jsi živá. A pak až bude mít Kol nové tělo, mu přeci nezničím jeho štěstí. Co bych to byla za matku? (Zvedne ruku a pronese několik slov. Kouzlo, které právě provedla způsobí, že účinky bylin se dostaví hned. Genevieve si bude myslet, že vlkodlačí jed se jí dostává rychleji k srdci a tudíž jí už nebudou zbývat jen dva dny, ale tak jeden den a půl.)

(Samozřejmě, že si Esther nebude zbytečně špinit ruce. Není ten typ, co by to dělala. Chce si co nejvíc zachovat svou fazónu a tu nejšpinavější práci nechat na jiných. Vlastně by se dalo říct, že s tím začala už hodně dávno, když z Mikaela vytvořila upíra lovce. Ten by taky udělal špinavou práci za ni, kdyby zabil jejich děti. I když on šel hlavně po jednom, po Klausovi. Sledovala ji a přemýšlela nad tím, jestli jí opravdu dala do jejího systému vlčí jed. Mohla by. Ostatně vlkodlaků tady pro to měla dostatek, o to víc asi pochybovala jestli je to pravda, nebo jen další Estheřin trik pro to, aby ji dostala do kolen. Pokud to není pravda, bylo to logické, protože ona si nemůže dovolit, aby zemřela. Ale co když to riziko byla ochotná podstoupit a opravdu chtěla, aby ji Kol viděl tak na dně, že nebude váhat ani vteřinu a přijme její nabídku. Pak tu ale zůstávala ve vzduchu velká otázka. Jak ji potom vyléčit? Pomohla by jí jen Klausova krev, ale nebyla si teď momentálně tak jistá, že by Klaus byl ochotný jí tu krev dát. Ví, že Klaus se snaží všechny od sebe odstrkovat a že kolem sebe kope schválně, ale bylo na něm vidět, že to, že se chce spoléhat jen na sebe a na ostatních mu záležet nebude, myslel vážně. Takže proč se takhle nezbavit dvou much jednou ranou? Zbavil by se tím jí a taky Kola, který by mu tohle rozhodně neodpustil a distancoval by se od něj. Možná by začal plánovat něco proti Klausovi, ale pak... pak by Kol nejspíš skončil mrtvý. Byla teď opravdu zoufalá a na dně.) Pokud mluvíš pravdu, tak tě Kol bude nenávidět ještě víc, protože Klaus mu nedá svou krev na mou záchranu. Ale prvotně to bude tvoje chyba. Pomstí se ti. A kéž by tě při tom i zabil. (Vyřkne svoje přání.) Ale stále věřím tomu, že je to jen tvůj laciný trik, protože si prostě nemůžeš dovolit mě zabít. Ty jsi krkavčí matka. (Ale v tu chvíli se jí najednou přitížilo. Vlivem Estheřina kouzla se jí začalo její hrdlo ještě víc vysušovat. Měla strašlivou žízeň, toužila po krvi stejně tak, jako po ní toužila, když na ni Esther uvalila tu kletbu. Ale teď věděla, že krev může dostat, jenomže překážkou jí je Esther. A nebo by mohla zakousnout ji, ale teď je od ní až moc daleko. Je to jen její trik, jen její trik. Opakuje si v duchu stále dokola, ale to jí nepomůže při tom, že cítí, jak se její tělo začíná rozpalovat. Začínala jí znovu stoupat horečka. Halucinace se ještě nedostavily, ale to jistě nebude trvat dlouho. Stále si oblizovala rty a snažila se vlažit nějak svoje hrdlo, ale nešlo to. Bylo vyschlé.)

(Mohla jí dát opravdu vlkodlačí jed a bylo by to jistě mnohem efektivnější než jen tenhle malý trik. Dokonce by i podstoupila riziko, že se sem Kol nedostane včas. Jistě by to šlo nějak oddálit pomocí kouzla. Byla zkušená čarodějka a všechno se dalo vyřešit. Jenže bylo to opravdu vysoké riziko, že její syn Niklaus jí nedá svou krev a ona pak umře. Její smrt nebyla záměrem. Chce jen Kola vystrašit a donutit ho, aby přijal nové tělo. Pokud se někdy bude chtít Genevieve zbavit, udělá to jiným způsobem. Nezabije ji. Když se na to člověk koukne z jiného hlediska, smrt byla vlastně moc jednoduchá. Za to věčné utrpení, to byl vhodný trest pro někoho, kdo sebral její moc, manipuloval s ní a byl na ní drzý. Genevieve ještě pozná, čeho je Esther schopná, ale ne dnes. Dnes jí navodí pocit, že má v sobě vlkodlačí jed. Brzy o tom bude přesvědčená i ona sama. Už brzy nebude mít žádné pochybnosti. Genevieve jí potvrdí, co si myslela. Niklaus by jí svou krev nedal. Lehce se ušklíbne a přejde k ní o něco blíže.) Jistě už jsi slyšela, že můj syn Niklaus nebyl tak docela Niklaus, jak jste se nějakou chvíli domnívali. Ale bylo to jeho tělo a to je hlavní. V té době jsem si uschovala nějakou jeho krev pro takovéto příležitosti. Věděla jsem, že se mi to jednoho dne bude hodit. Takže nezáleží na Niklausovi, ale na mě. (Kéž by jí tohle napadlo, když v Niklausovo těle byl Lorent. Teď by jí opravdu mohla dát vlkodlačí jed a nekladla si otázky, zda jí Niklaus vyléčí nebo ne. Genevieve nemohla vědět, že lže. Esther si zachovávala stejný výraz od chvíle, kdy sem přišla. Nedělá jí potíže lhát někomu do očí. Už to udělala mnohokrát. Musela mnohokrát lhát. Svému manželovi, svým dětem. Díky kouzlu, které provedla, začnou Genevieve nastupovat příznaky jedu mnohem dříve, než je zvyklé. Potřebuje ji přesvědčit, aby tomu opravdu věřila. Pokud tomu nebude věřit ona, nebude tomu pak věřit ani Kol a její triumf by byl v háji.) Už to začínáš cítit? Velmi dobře. (Škodolibě se usměje. Letmo si ji celou prohlédne, až se pohledem zastaví na prstenu s lapisem. Soustředěně se na něj zadívá a vyruší jeho účinky. Sluneční světlo, které dopadá na Genevieve pravou ruku jí začne ubližovat. Ruka jí začne nejdříve jen nepříjemně pálit, pak se jí začne škvařit kůže, až jí začne hořet celá ruka. Esther se na ten pohled dívá, jako by to bylo něco významného. Po dostatečné době toho nechá a prsten opět začne fungovat, jak má.)

(Stále si myslela, že Esther na ni používá jen triky, protože nemohla riskovat, že by jí Klaus nedal krev. Pak by měla po loajalitě, kterou by jí Kol měl dát s tím, že si vezme nové tělo. Nebude tohle prostě riskovat, protože ona je jedinou pákou proti Kolovi a ona o ni nemůže přijít. Což ji vlastně taky činí trochu slabší, než by ona sama asi chtěla. Jakmile nebude Genevieve, nebude ani Estheřina moc nad Kolem. Takže bylo dost faktorů, které ji přesvědčovaly o tom, že matka Kola prostě blafuje, aby tím přesvědčila Kola. Jenomže pak jí řekne něco, s čím ona nepočítala a co si ani neuvědomila. Nejhorší na tom bylo, že ten fakt, že když byl ten nějaký Lorent v těle Klause, ona tohle opravdu mohla udělat a nejspíš i udělala. To znamenalo, že její život je opravdu v rukách Esther, protože se nemusela spoléhat na Klause. Bude tedy záležet jen na Kolovi, jestli odsud ona vyjde živá. A bylo jasné, že Kol takhle přijme její nabídku, takže Esther si teď s ní opravdu mohla dělat, co chtěla. Jen chtěla prostě jí i Kolovi ukázat, jakou má sílu a že si v podstatě může dělat to, co se jí zlíbí. Pomalu jí začala přesvědčovat o tom, že ten jed je opravdu pravý. Navíc její výraz byl stále stejný, takže nemohla dost dobře odhadnout to, jestli lže nebo říká pravdu. Měla ji v hrsti a Gen se čím dál tím víc potápěla ke dnu. A Esther to na ní rozhodně mohla vidět. Pomalu ji přesvědčovala a ona se pomalu smiřovala s tím, že s touhle situací nic neudělá a musela prostě doufat, že Kol se jednou objeví a že přijde včas. I když Esther by zřejmě nějak působnost jedu prodloužila, o to víc by asi Gen trpěla, ale poprvé za tu dobu, co je tady, opravdu začala doufat v to, že Kol přijde. Začala cítit velice zřetelně, když účinky jedu postoupily dál, než jen k řečem Esther o tom, jak ho má v sobě. Cítila úzkost a bezmoc, a to se jistě Esther líbilo. Věděla, že na ni mluvila, ale tak nějak nevnímala okolí. Z tohoto stavu ji vytrhla až příšerná bolest na ruce. Vzhlédla, aby zjistila, co se stalo. Její pravá ruka jí hořela. Nevěděla, jestli to byly halucinace, ale tohle jako halucinace nevypadalo. Řvala a plakala bolestí. Tentokrát se jí slzy opravdu kutálely po tvářích jedna za druhou, protože tohle už nešlo vydržet. Cítila, jak se jí škvaří kůže, která postupně úplně zmizela, až jí na ruce zbylo jen maso, které se škvařilo a hořelo stejně tak. Hrozný byl na tom i ten zápach pálicího se masa. Nevydržela to. Omdlela. Esther mezitím přestala s tím, co dělala. Ona byla chvíli mimo a když se konečně probrala, uviděla jeho.)

(Stojí v celkem prostorné místnosti a před ním stojí upoutaná v řetězech jeho mladší sestřička. Dívá se na ní svým typickým nic neříkajícím pohledem. Ruce má svěšené kolem těla. Na sobě má jeden ze svých černých obleků, pod ním černou vestu a bílou košili. Překoná vzdálenost, která ho dělí od Genevieve dvěma kroky a ocitne se jeden krok od ní. Celou dobu se jí dívá zpříma do očí. I teď jsou jeho tmavě hnědé oči plné chladu. Byl to Benjamin, kterého Genevieve mohla znát před sto lety.) Genevieve. Genevieve. (Zavrtí nesouhlasně hlavou.) Říkal jsem ti, že skončíš špatně, pokud se budeš tahat s těmi zrůdami. A ty jsi mě neposlouchala. Podívej se teď na sebe. (Zvedne jednu ruku, aby na ní poukázal ke zdůraznění svých slov.) Teď jsi jedna z nich a pomalu umíráš. Stačí tak málo, aby tě člověk srazil na kolena. (Znechuceně se ušklíbne a pak jí plivne k nohám.) Jsi naivní, jestli si myslíš, že tě Kol zachrání. Snad si opravdu nemyslíš, že by vyměnil věčný život za ten tvůj. (Svraští obočí a s hraným soucitem se zadívá do očí.) Ale aspoň umřeš kvůli lásce a to je vlastně šlechetná smrt ne? (Dívá se na ní s vážným výrazem, ale pak se mu pomalu koutky úst začnou zvedat výš a výš, až se začne pobaveně smát.)

(Nemohla uvěřit vlastním očím, že před ní stá ten, který před ní stál. Její bratr. Vlastně opravdu svým očím věřit nemohla, protože ten výjev byl pouhá halucinace, kterou ji způsobovala Esther svým kouzlem a bylinami. Ale v tu chvíli tam byl a ona neřešila, že není při smyslech. Její smysly ho tam viděly a ona si neuvědomovala, že to není pravdivé.) Benjamine? (Protáhla svůj obličej do udiveného výrazu. Tohle opravdu nečekala. Taky bylo dosti zajímavé, že její halucinací byl právě on místo toho, aby to byl třeba Kol, který ji přišel zachránit.) Máš být mrtvý, ty máš být mrtvý. Je tohle snad sen? (Nakonec se zeptá sama sebe, protože pro ni to byla až moc velká realita. Její bratr se jí samozřejmě ihned začal vysmívat. A vlastně měl pravdu v tom, že se zapletla s upíry a dopadla, jak dopadla. Kdyby se s Kolem nezapletla, jen těžko by dneska byla tady, jenomže ona ho milovala a byla pro něj schopná leccos obětovat. Její bratr lásku a obětování se nikdy nechápal.) Nikdy jsi nechápal žádnou podstatu vztahu a asi nikdy nepochopíš. Jsem teď tady, jsem slabá a ponížená, ale vím, že mi za to Kol stojí. Můžete si všichni říkat, co chcete. Ty, Klaus, Esther, Finn, kdokoliv, kdo nesouhlasí s tím, že jsme spolu, nebo si myslí, že jsme bláhoví. A možná, že i jsme, ale víme, co chceme a víme, že se milujeme a jsme schopni pro sebe mnohé obětovat. (Dívala se svému bratru do očí stejně jako on jí. Jeho oči byly chladné, ty její unavené, ale ona si stála za svým a stát bude.) A to, kdo jsem teď, kým jsem se stala, za to můžeš hlavně ty, bratře. (Dodá ještě.) Já vím, že Kol přijde. (Řekne unaveně a tiše. Celou dobu tohle všechno vlastně mumlala před Esther a ta mohla vše poslouchat, ale ona teď netušila, že tam Esther je. Ona teď viděla jen svého bratra. Všechno to pro ni ale bylo opravdu vyčerpávající a horečka jí jen stoupala. Začala čím dál intenzivněji zavírat oči a když je v intervalech matně pootevírala, obraz jejího bratra se mlžil, až ustal úplně. Upadla opět do bezvědomí a pokud se měla někdy bližší době probrat, tak určitě ne znovu na dlouho, protože už opravdu byla na pokraji všech sil. Žádné její rány se nehojily, měla znetvořenou tvář, pořezanou ruku, ohořelou ruku až do masa, bodnou ránu v břiše a zarostlý prsten v jejím levém prsteníku. Do toho všeho ještě dostávala pravidelný přísun sporýše a vlkodlaci k ní něžní zrovna taky nebyly. Krom řezných ran od nich mí ještě podlitiny a modřiny na obličeji, kam se ji nebáli praštit. Jestli ji takhle Kol najde, asi se zhrozí. Na jednu stranu si přála, aby přišel. Na stranu druhou nechtěla, aby to zjistil. V bezvědomí toho stejně moc ale nevykoume. Díky horečce se hrozně potila a vlasy měla od potu a krve slepené k sobě. Byla bledá jako křída. Už by dávno zemřela, kdyby nebyla upír. Ale jen to jí teď udržovalo při životě. Vlastně ji při něm držela její vlastní smrt. Jak ironické. Esther se hned poté, co Gen opět upadla do bezvědomí, odebrala ke spánku a doufala, že už brzy přijde její nejmladší syn, aby přijal její nabídku.)

*Podle Kolova slovníku usoudí, že opravdu na tom není v daný moment právě nejlépe. Vidí znepokojení v bratrově tváři. Strach, obavy. Má ten výraz, který dává najevo, že se bojí o někoho, na kom mu záleží. Nad bratrovými slovy se nijak nepohoršuje. Přejde je mlčením. Když Kola pozoruje a dává si pomalu dohromady události posledních dnů i to, co s bratrem minulý den probírali, začne mít nepříjemné tušení, kde může Genevieve být. Tedy spíše, kdo ji může mít. Kol hned vzápětí vysloví podezření, že tuší, kde Gen je. Tázavě se na bratra podívá a ten mu hned na to potvrdí to, čeho se sám už pár minut obává. Nespokojeně se zamračí, spíše podrážděně, dopáleně. V tuhle chvíli má, ale zlost na svého mladšího bratra a jeho naivitu, kdy si myslel, že jeho nic nedělání Geneviveve nějak ochrání. Přimhouří mírně oči a ušklíbne se.* Promiň, ale co jsi říkal včera o tom, že nechceš proti matce nic podnikat, aby neublížila Genevieve...? *Neodpustí si pichlavou poznámku, protože je skutečně vytočený. Na Kolovu naivitu, na jejich šílenou neústupnou matku, která si prostě nedá pokoj. V očích se mu zlostně zablýskne. Nadechne se a pootevře pusu. Chce se Kola zeptat, co má v úmyslu dělat dál, ale bratr jej předběhne se svým briskním plánem. Zůstane na Kola hledět.* Bratře, to myslíš vážně? *Zeptá se ho nevěřícně. Popojde kousek blíže k němu.* Uděláš přesně to, co matka čeká? *Je si vědomý toho, že má Kol strach o Genevieve, ale tohle považuje za naprostou šílenost.* Vběhneš jí takhle rovnou do rány? *Dívá se na něj zpytavě.* To neskončí dobře... *Zavrtí odmítavě hlavou. Semkne při tom rty do úzké linky. Jeho pohled je po celou dobu ostrý a v hlase mu zaznívá klid, rozvaha, snaží se, aby Kol trochu vychladl, uklidnil se. I za tu krátkou dobu horečně přemýšlí, co by se dalo podniknout. Kol je velmi netrpělivý a nedá si říct. Nechce nic slyšet. Po chvilce to s ním vzdá.* Dobře... *Kývne nakonec ač nerad, ale přesto souhlasně.* Ale sám tam nepůjdeš. *Prohlásí to jako hotovou věc. Matka je mocná čarodějka a jistě má vše dobře naplánované. Když, ale budou dva, třeba se jim podaří, překvapit ji.
Vydají se z Genina bytu zpátky dolů ke Kolovu autu. Cestou k matčinu domu, který zde ve městě má se snaží vymyslet, alespoň nějaký strategicky vhodný plán, jak to provést.* Máš nějaký plán, jak to provedeme nebo tam chceš prostě napochodovat matce přímo pod nos? *Zeptá se Kola, když dojedou k domu a zastaví před ním. Začne si prohlížet, co se mu z okna vozu naskytne.*

Moc dobře vidí, že se mu to nelíbí. Neslyší rád to, co Kol říká, ale tomu je to jedno. Nezáleží mu na tom, co si o tom Elijah myslí, on prostě nebude vymýšlet nějaké pitomé nepromyšlené plány, zatímco jeho snoubence někdo ubližuje. Vážně si myslel, že to takhle nechá? Blázen. Jeho nepříjemný úšklebek mu oplatí. Tyhle jeho kecy nesnášel. Samozřejmě, že to říkal, ale to ještě nevěděl, co se stalo. A navíc, on proti Esther zatím nic podnikat nehodlá. "Svůj názor jsem nezměnil, Elijahu, proti matce nebudu podnikat zatím vůbec nic," řekne prostě a k tomuhle se už dál nevyjadřuje. Jestli mu svůj plán řekne ještě dneska, bude to až potom, co budou u Esther, protože moc dobře ví, že by mu to Elijah zatrhl a akorát by se hádali. Ztráceli by čas, který nemají. "Ne, nemyslím to vážně, dělám si z tebe dobrý den," řekne ironicky. Samozřejmě, že to myslí vážně, neplýtvá tu zbytečnými slovy, chce Genevieve zpátky, nedovolí, aby jí někdo, kdokoliv, ublížil. A jestli už se tak stalo... "Jo, udělám to, co matka čeká, prostě za ní půjdu, jestli s tím máš nějakej problém, je to tvůj problém, mě nezajímá. Já aspoň budu něco dělat, ne jen říkat, že se musím honem rychle pomstít tak, že jí unesu nejmilovanějšího syna. Silný slova a nakonec z toho nebude nic. Radši teď, a ne později, Elijahu. Až bude mít tu tvoji Hayley, nebudeš vymýšlet nic složitého a budeš jednat," řekne a víc to nerozebírá. Věděl, že má pravdu. "Neskončí to dobře možná tak pro ni," řekne odhodlaně a překvapeně se na něj podívá, když slyší, že s ním nakonec půjde. "Pojď, je to tvoje volba. Třeba dostaneš možnost k tomu, abys něco udělal Finnovi." Ale jestli to udělá, je to na jeho odpovědnost, tou dobou už chce být s Gen pryč. Nejradši by s ní zmizel úplně pryč, ale ví, že Esther si je najde všude.
Společně odjedou Kolovým autem pryč a za chvíli už jsou na místě. Stojí před domem a Elijah se ho zeptá na otázku, kterou mu chtěl zodpovědět až tady. Zatím ale sedí na místě a mlčí. Do té doby nechal zapnutý motor, vypnul ho až teď. Otevře dveře a ještě předtím, než vystoupí, se otočí na Elijaha. "Přijmu její nabídku," řekne stručně a jasně. Nic víc nebylo třeba. Okamžitě vystoupil z auta, aby mu už nemohl bratr nic rozmlouvat. Upíří rychlostí se přemístí až před vchod, který vede do skleníku, kde Genevieve určitě Esther drží. Tušil, že tu bude někdo, kdo ji bude hlídat a tušil, že to budou nějací zpropadení vlkodlaci. Právě teď je jimi doslova obklíčen. Jsou tam čtyři, to mu nedá žádnou práci. "Vážně sloužíte mojí matce natolik, že si nevážíte vlastních životů? To je smutný," ušklíbne se na ně a když se po něm vrhne první, neváhá ani chvilku a dá mu takovou ránu do hlavy, až mu hlavu oddělí od těla. Tohle byl rozzuřený Kol, toho nechcete zažít. Když kamarádi toho vlkodlaka viděli, co mu Kol udělal, mihl se v jejich očích strach, ale jen na okamžik. Asi si mysleli, že s prsteny to zvládnou. Omyl. Rozběhne se proti němu další, ten vypadá mnohem schopněji, ale jeho život skončí stejně rychle jako ten toho prvního. Ještě než se ho stačí nějak dotknout, Kol mu nataženou rukou vyrve srdce z hrudi a pobaveně se podívá na ty zbývající dva. "Víc toho fakt neumíte?" řekne a jim dojde, že se jim vysmívá. Pro ně někdo, ke komu cítí strašný odpor. Přece se nenechají urážet od Kola Mikaelsona! Oba dva se proti němu rozběhnou naráz, vidí, jak jim zežloutly oči a jak jim vyrostly najednou tesáky. Už jsou skoro u něj, když jim zničehonic zmizí z dohledu a objeví se za zády jednoho z nich. Jeho kamarád může slyšet výkřik, když se mu Kol zakousne přímo do krční tepny. Pije hodně rychle a zuřivě, takže se nikdo nemůže divit tomu, že za chvíli padne vysušené tělo bezvládně na zem a hlava dopadne nedaleko něj. "Upsss," nevinně se na toho zbývajícího, který vypadal dost vystrašeně, usměje a pokrčí rameny. "Co s tebou?" podívá se na něj tázavě a v tu chvíli začne brát nohy na ramena. "Jen běž, den mojí matce vědět, že jsem tady!" zakřičí na něj ještě a zasměje se. Vlkodlaci že bojovali až do poslední chvíle? To určitě.
Ani se nerozhlíží, kde je Elijah a rychlým krokem vstoupí do skleníku. Vidí hromadu kytek, bylin a všemožných takových věcí. Nejvíc ho ale zaujme jeho Genevieve. Nečeká ani chvilku a okamžitě se upíří rychlostí chce přemístit k ní, ale nestačí se k ní přiblížit ani na pár metrů a cosi ho odhodí velmi silně několik metrů daleko, až rozbije několik květináčů a jeden stůl. Zvedne se a bezmocně se dívá na Gen. "Estheeeeer!!!" doslova to zařve. Je rozzuřený a zoufalý zároveň. Ani on sám neví, co teď převažuje. Dívá se na zlomenou Gen a teď už nepochybuje o tom, že udělá to, co je třeba, ať už je to cokoliv. Zdálo se, že se jí žádné rány nehojí. Na první pohled bylo vidět, že má vysokou horečku, protože byla hodně zpocená. Měla pořezanou a znetvořenou tvář, ohořelou ruku, viděl její zakrvácené tričko hlavně na břiše, tam byla obrovská skvrna od krve. Všude měla řezné rány, podlitiny a modřiny. Nepoznával ji, vypadala tak zničeně... Poslední věc, kterou si na tu dálku všiml, bylo to, že už neměla na prstě svůj zásnubní prsten. Až vzápětí si všimne toho, že ho tam má, ale je vidět jen velký modrý kámen. Proboha, co jí to udělala? Znovu se vrhne naproti té neviditelné bariéře upíří rychlostí. Je na něm vidět odhodlání, ale ta je mu k ničemu, protože dopadne stejně jako prve. "ESTHER!" zařve znovu, když ji zde ještě pořád nevidí.

*Mohl si toho nejspíše vůči Kolovi hodně odpustit, ale nedovedl se opanovat, protože sebeovládání to je jedna z věcí, které nemá tak zcela pod kontrolou. I proto si po svých poznámkách od bratra vyslechne pár věcí, které jeho vnitřní rozpoložení, které se mění jako počasí v dubnu, ještě více rozladí. Ve chvíli, kdy od Kola poslouchá, že jen mluví, ale nic nedělá, na rozdíl od něj, v očích se mu nehezky zablýskne. Kolovi to zřejmě nestačí a ještě v tom pokračuje. V momentě, kdy zmíní jméno té, která je pro něj touhle dobou hodně citlivé téma, mírně přivře víčka a stiskne ruce v pěsti. Nejspíše je Kolovým štěstím, že už dále nepokračuje a raději se zaměří na něco jiného. Mezitím se zkouší trochu uklidnit, ale i přesto v něm zlost, jen hraje. Rozhodne se ji vybít až na Esther a na těch, kteří nejspíše vězní Genevieve. I proto se ke Kolovi přidá. Nenechá ho tam jít samotného.
V autě jsou oba zamlklí, dokud nedorazí k domu, kde Esther bydlí. Prohlíží si ho, ale nic mu nepřipomíná matku. Je to pro něj cizí dům, stejně tak, jako je pro něj stále těžší Esther nazývat matkou. Snaží se v rychlosti vymyslet nějaký způsob, jak najít Genevieve a dostat ji tam odtut, co nejdříve. Aby prolomil tíživé ticho, zeptá se Kola, co chce dělat. Bratrovo mlčení ho přiměje pohlédnout z okna, ze kterého sleduje dům na něj. Zkoumavě si měří jeho obličej a snaží se z něj vyčíst, co má za lubem. Netrvá dlouho a dočká se pro něj ne zrovna potěšující odpovědi. Nesouhlasně se zamračí. Nestihne Kolovi nic říct, neboť ten vystoupí a rychle zmizí. Nespokojeně se za bratrem podívá. Nemůže rozhodně říct, že by ho bratrovo rozhodnutí překvapilo. Díky Genevieve už o něm věděl. Trvá mu, jen pár vteřin, než rovněž vystoupí z auta a vydá se za Kolem.

Vstoupí na pozemek patřící k domu. Zaslechne odněkud ze zahrad zvuky souboje. Pokračuje dále. Po několika krocích zahlédne před sebou vlkodlaka, který utíká, jako o život. Jakmile před sebou zahlédne dalšího původního na moment ztuhne. Pak mu v mžiku zezlátnou oči a z otevřených úst mu vyjde vrčení. Jdou tak vidět jeho zvířecí zuby. Více nestihne.
V mžiku se k němu upíří rychlostí přemístí a zaboří mu ruku do hrudí a vyrve jeho srdce. V tu chvíli je to pro něj nepopsatelný pocit. Vybít si svou zlost na někom, kdo si to zaslouží. Velmi dlouho se držel zpátky a vlkodlakům se snažil vyhýbat. Tady to pro něj přestalo platit. Sleduje s uspokojivým pocitem, jak v mužových očích vyhasne život a jeho bezvládné tělo se zřítí k zemi. Upustí srdce a chce pokračovat, ale zaslechne za sebou tiché plíživé zvuky. V rychlosti se otočí a uvidí pár vlkodlaků, jak se k němu plíží. V rukou drží dřevěné kůly. Pozvedne obočí a okamžik to sleduje s úžasem v očích. Ti dva pro něj nepředstavují žádné ohrožení. Dá jím to najevo tím, že zcela uvolní svůj postoj a vypadá teď jako by sledoval nějaké náhodné kolemjdoucí. Vlkodlaky tím nejspíše naláká ještě více. Moc rádi by dostali původního. Domluví se mezi sebou krátkým očním kontaktem a pak na něj oba najednou rychle zaútočí. Prsteny jim propůjčí větší rychlost, ale proti němu je to stále téměř nic. V mžiku jim upíří rychlostí zmizí z očí. Než se ti dva stačí vzpamatovat, objeví se za jejich zády. Přitočí se k prvnímu a bez váhání mu zlomí vaz. Vytrhne mu dřevěný kůl a zabodne ho do hrudi toho druhého. Téměř ho jím prošpikuje, takže nemá sebemenší šanci. Už během toho souboje zaslechne Kolův hlas volající Esther. Odhodí dřevěný kůl a upíří rychlostí se vydá za Kolem. Než se dostane ke skleníkům, do cesty se mu postaví několik dalších vlkodlaci, kteří přiběhli na pomoc svým druhům přivolání zvuky boje. Nemají, ale žádnou šanci. Netrvá dlouho a jejich mrtvá těla bez srdcí nebo se zlomeným vazem zůstanou ležet na zemi.
Vstoupí do skleníku a po hlase, který znovu volá Esther najde Kola a Genevieve. Když ji uvidí bezvládně viset v řetězech, ustrne v pohybu a šokovaně se mu rozšíří pohled.V první chvíli by ji, jen stěží poznal. Vypadala spíše jako hadrová panenka. Bledá, bez života, téměř průsvitná. Připoutaná řetězy mu připomíná loutku v lidské velikosti. Popojde kousek blíže do místnosti blíže ke Kolovi k Genevieve. Jeho údiv se téměř vzápětí změní v odpor, znechucení, když vidí výsledek matčiny práce. Nemůže věřit, že dokáže být něčeho takového schopna. Na druhou stranu se přestává divit tomu, co jsou schopni udělat oni sami. Tady vidí, odkud to všechno vzešlo, kde získali základy. Probere se ze strnulosti a rozhlédne se kolem sebe. Hledá Esther a také něco, čím by mohli Genevieve dostat z řetězů. Sevře zlostně ruce v pěst.*

(Byla na nohou už od brzkého rána, ale věděla, že vlkodlaci by za ní přišli, kdyby se Genevieve probrala. Taky očekávala, že v nejbližších dnech se tady jistě objeví Kol, i když se jí hodilo, že nepřišel již dřív, alespoň si mohla s Genevieve maličko "popovídat." Kol jistě změkne, až ji uvidí takhle bezmocnou. Má ji teď ve své moci a nemíní se jí vzdát, dokud Kol neudělá přesně to, co po něm bude chtít. Právě stála nad spícím tělem čaroděje, který byl připraven proto, aby do něj Kol přestoupil. Neprobudí se do té doby, dokud v něm nebude Kol. Připravila tuhle schránku pro něj už před delší dobou a teď tady jako Šípková Růženka čeká, až dostane nového majitele. Pak uslyšela nějaký povyk. Přimhouřila oči, když k ní do místnosti vpadl jeden z vlkodlaků a pověděl jí tu pro ni radostnou zprávu. Kol byl tady. Nezáleželo jí na tom, že vlkodlak jí říkal, jak zabil několik jeho druhů. Byly to prostě jen vedlejší škody, na kterých jich nezáleželo. Pak se ale dozvěděla, že s Kolem přišel ještě někdo. Opravdu jí to zaujalo. Takže Kol má dneska s sebou pomocníka. Z vlkodlaka pak vypadlo, že je to její syn Elijah. Ano, Elijah. Jistě se nemůže srovnat s tím, co v minulosti udělal a že ona mu to připomněla. A copak vůbec Hayley? Ví o tom, že je stále živá, nebo se to ještě nestihl dozvědět? Dokázala si představit, že je jistě velice zmatený. A jistě je na ni naštvaný, ale přijde chvíle, kdy i on přijme její nabídku, tím si byla jistá. Kývne na vlkodlaka a chystá se jít do skleníku, když slyší jak Kol řve její jméno. Nijak nespěchala. Normálním krokem šla dál chodbou. To zapříčinilo, že Kol zařval její jméno ještě s větší vervou. V tu chvíli vešla do skleníku, porozhlédla se po tom svinčíku, který Kol napáchal, když se jist snažil svou lásku dostat odsud. Ale to nebude tak jednoduché. Něco za něco. Oba dva její synové k ní právě stáli zády.) Nač tolik povyku? Stačilo zavolat jednou. (Hlavu má vztyčenou nahoru, její pohled je jistý. Nedává znát žádné emoce ani rozrušení ve svém postoji ani výrazu. Je naprosto klidná.) Přišel jsi snad, aby přijmul mou nabídku, Kole? (Podívala se na svého nejmladšího syna a byla si jistá, že neodmítne, tentokrát ne.) Pokud chceš Genevieve zpátky, opravdu bys to měl zvážit. (Pak přejede pohledem na Elijaha.) A ty, Elijahu? Ty ses snad rozhodl, že si pro tělo přijdeš též? (Povytáhla obočí a čekala na reakce svých synů. Samozřejmě byla připravená i na to, že by mohli zaútočit, ale to by bylo opravdu pošetilé.)

Ani si nevšiml, že přišel Elijah, protože se celou dobu díval na zuboženou Genevieve. Nemohl tomu uvěřit. Jak si mohl myslet, že toho Esther nechá? Jak mohl dovolit, aby jí někdo takhle ublížil? Vždyť stačilo málo, aby byla mrtvá. Ona ji nechávala naživu jenom kvůli tomu, že potřebovala kvůli Kolovi nějakou páku a tu teď měla, a to pořádnou. Protože Kol okamžitě, když Gen viděl, věděl, že to udělá. Přijme její nabídku, udělá všechno pro to, aby byla Genevieve v pořádku a potom udělá i všechno pro to, aby mohla být zase tím, co má nejraději - čarodějkou. Bylo na něm vidět, jak moc rozčilený je, doslova zuřil. Prudce se otočil, když uslyšel Estheřin hlas. Už jenom pohled na ni ho štval, ta její faleš z ní doslova vyzařovala. Bylo vidět, že má co dělat, aby se na ni okamžitě nevrhl a nezlomil jí vaz. Vytáčí ho, když slyší, jak klidně mluví. Jak tohle dokázala? Dělala takové zrůdnosti osobě, kterou její syn miloval a ona byla v klidu, to snad není ani možné. "Okamžitě mě k ní pusť," procedí mezi zuby a podívá se směrem na Genevieve. V jeho pohledu je vidět bolest z toho, že ji vidí takhle, ale i zklamání z toho, že ji nedokázal ochránit. Zklamal sám sebe. Samozřejmě nemizí ta nepředstavitelně veliká zlost.

*Nedá mu to. Oči se mu samy od sebe vracejí znovu a znovu na bezvládnou Genevieve. Když ji takhle vidí, je mu hrozně. Vědomí, že je to práce jejich matky, jen těžko tomu může věřit. Bublá v něm neuvěřitelný vztek na Esther. Cítí k ní neuvěřitelnou nenávist, odpor. Kdyby se ho někdo ptal, tak v tuhle chvíli se mu z vlastní matky zvedá žaludek. Nechápe, jak může být něčeho takového schopna. Ta věta, kterou pronesl, než na něj v Zahradách "zaútočila", že s ní nechce mít nic společného, tady a teď se, jenom utvrzuje ve svém rozhodnutí. Kdyby mohl, přetrhal by s ní všechny svazky. Najednou mu ta možnost, změnit tělo začne připadat mnohem lákavější, zajímavější. Díky tomu by skutečně dosáhl toho, co si nyní tolik přeje. Zbavil by se zcela Esther Mikaelsonové. Alespoň dočasně, než přijde na to, jak ji zabít. Je k tomu odhodlanější stále víc. Příčí se mu to zabít vlastní matku, ale Esther sama pracuje velmi úspěšně na tom, že tohle v něm pomalu, ale jistě ustupuje do pozadí a přetrvává touha, nutnost konečně a jednou pro vždy ji sprovodit ze světa. Sotva za svými zády zaslechne její hlas, téměř se mu zježí chlupy odporem na celém těla. Téměř celou dobu, co vešel dovnitř skleníku si zlostně drtí ruce v pěstích. Rychle se otočí po hlase a nenávistně, ale i znechuceně a z jakýmsi zábleskem zděšení v očích se na ni podívá. Přivře následně mírně oči, je obezřetný, v pozoru. Její klidný hlas a povýšenost s jakou k nim promlouvá mu připomíná syčení podlého jedovatého hada. Tahle žena se mu hnusí čím dál víc. Zjišťuje, jak daleko od něho je. Má silné nutkání využít svou upíří rychlost a zlomit ji vaz. Hrozně moc potom touží. Nemá, ale žádnou záruku v tom, že se znovu opět nevrátí a nebude to pak ještě horší. Sleduje ji proto dál, ostražitě, ale s odporem. Jeho dech je kvůli jeho zlosti mírně zrychlený. Semkne pevně rty k sobě do úzké linky, když si jejich matka doslova pohrává s Kolem. Skloní hlavu níže k zemi a zadívá se na vzdálenost, která je dělí. Přemýšlí nad tím, jak by mohl matku zneškodnit, alespoň dočasně, aby se dostali k Genevieve, co nejrychleji. Z toho jej vytrhne hlas Esther, když na něj promluví. Zvedne k ní rychle hlavu a zadívá se na ni. Může v jeho očích vidět odpor, nenávist, zlost. Má pevně sevřenou čelist. Nedává na sobě znát žádné emoce, nechce, aby na něm viděla, jak moc ho zasáhlo to, co udělala Genevieve. Nechce, aby viděla, jak hodně ho svým posledním pokusem nahlodala, že nemůže spát, že ho jeho noční můry z minulosti pronásledují téměř na každém kroku. Nemůže, ale zakrýt bledší odstín ve tváři i kruhy pod očima, které jsou díky tomu výraznější. Její otázku přejde mlčením. Neřekne jí na to nic.*

(Elijah mlčel, ale ona věděla, že mu to v jeho hlavě šrotuje víc, než kdyby to možná dával najevo tím, kdyby mluvil. Rozhodně nemohla říct, že by ho jistě nenahlodala. Elijahovi na jistých lidech záleželo opravdu hodně a na Hayley obzvlášť. Ta si teď sice vybrala jinak, ale to neznamenalo, že by Elijahovi na ní už prostě nemělo záležet. Věděla, že dříve nebo později na to kývne a ona vyhraje. Teď se tu ale jednalo spíše o Kola než o něj. Proto se vrátí pohledem na Kola, který se dožadoval toho, aby ho pustila za Genevieve. Samozřejmě, že ho k ní pustí, ale až Kol přistoupí na její podmínky. Zadarmo mu přístup k Genevieve nedá, s tím prostě nemůže počítat. Udělala pár kroků do strany, kde začala sbírat po zemi bylinky, které se vysypaly, když Kol odletěl od Genevieve a převrhl stůl. Byl naprosto klidná, jako by si byla jistá tím, že její děti na ni buď nezaútočí, nebo se ona o ně postará dřív, než vůbec něco stihnou. Vydechla pak skoro umučeně, jako by jí vůbec nedělalo dobře, že Genevieve tady teď trpí a ona to dělala jen velmi nerada. Pak opět vzhlédne ke Kolovi.) Samozřejmě, že tě pustím k Genevieve a nechám tě s ní i odejít. Ale ty snad víš, co musíš udělat předtím. Čekala jsem dlouho na tvé rozhodnutí, dala jsem ti několik šancí. Tohle je ta poslední. Chceš odejít s Genevieve? Pak přijmi mou nabídku a nech se přesunout do nového těla. (Chvíli na něm visí mlčky pohledem a pak se podívala na Elijaha.) A být tebou, synu, rozhodně mu to nevymlouvám, protože na tom závisí to, jestli Genevieve přežije. Vlastně bych se být tebou, (podívala se zpět na Kola) rozhodovala hodně rychle. Genevieve v sobě má už nějakou dobu vlkodlačí jed a nebude trvat zas tak dlouho, než se dostane až k jejímu srdci. (Samozřejmě, že ho v sobě neměla, ale musela tohle dohrát až do konce.) Dobrou zprávou je, že pokud Genevieve zachráníš, nemusíš prosit Niklause o pomoc. Jeho krev mám i já. (Stále se tváří naprosto nekompromisně a klidně.) Záleží všechno jen na tobě, synu.

Nedíví se, že Elijah na její řeči nic neříkal. Proč by taky měl? Vždyť se jí chtěl pomstít a Elijah nebyl ten typ člověka, který by se vzdával. Samozřejmě, to Kol taky ne, ale co se dalo dělat, když Esther ohrožovala jeho snoubenku? Každého by zlomilo, kdyby viděl člověka, kterého miluje, na pokraji života a smrti. I kdyby si tisíckrát říkal, že její nabídku nepřijme, teď už mu nezbývalo nic jiného. Díval se na Esther, hledal v její tváři byť jen jediný záblesk něčeho, co by mu řeklo, že toho, co udělala, lituje. Ale ne, nic tam nebylo. Ona byla naprosto v klidu a ještě si tady začala uklízet ty svoje blbosti. To snad nemyslela vážně. Kol dřív moc nedával najevo to, co cítí, vždycky se to snažil skrývat. Tedy když se stal upírem, ne když byl čaroděj, to bylo úplně jiné. Ale teď mu to nejde... Je na něm vidět, jak je zoufalý a naštvaný zároveň, i když se to snaží skrýt. Potom mu Esther po chvíli, která se mu zdála nekonečně dlouhá, konečně odpoví na jeho otázku. Vlastně to nebyla otázka, ale rozkaz, aby ho k ní pustila. Jakmile mu začala říkat, že už promarnil mnoho šancí a tahle je poslední, jeho pohled byl plný nenávisti. Proč ho k tomu nudila? Proč chtěla, aby udělal to, co nechce? Ona nechtěla, aby byly její děti šťastné. Ona jenom chtěla odčinit svou obrovskou chybu. Ale o to jí nikdo nestál. Na její první 'proslov' nic neříká, jenom se na ní dívá a nedá se říct, co chce tím pohledem říct. Ona ale evidentně ještě neskončila. Nejdříve Elijaha upozornila na to, aby mu to nerozmlouval. Ale i kdyby s tím začal, Kola by to nezajímalo, on už byl rozhodnutý. Ještě víc se zamračil, když z ní vypadlo, že má v sobě Gen vlkodlačí jed. Okamžitě se podíval na Genevieve, na kterou se vlastně díval střídavě celou dobu, kontroloval, jestli je pořád 'v pořádku'. "Tos neudělala," podívá se na ni zase. Je tak slyšet to opovržení, které k matce chová. Nesnáší ji. Ale musí se přemoct, protože potřebuje, aby mu začala věřit. Moc dobře věděl, že od Niklause by neměl stoprocentní jistotu, že krev dostane, protože jak věděl, poslední dobou neměli mezi sebou s Genevieve nejlepší vztahy. Když řekne, že má jeho krev i ona, přijde mu to docela logické, když měla špeha v jeho těle. Vzala si Klausovu krev do zásoby, to se dalo čekat. Udělá pár kroků směrem k ní a nikdo nemůže čekat, co udělá. Jestli třeba nechce zaútočit. "Ať je to už za mnou."

*Opětuje pohled Esther, když se na něj během svých slov dívá. Nemůže zakrýt ten odpor, znechucení, nenávist k téhle ženě. Naprosto se mu zprotivila a je si jistý, že už to nemůže nijak změnit. I kdyby někdy v budoucnu udělala opravdu něco velkolepého v tom dobrém slova smyslu, nezmění to jeho názor na ni. Dlouho bude mít před očima to, jak moc byla schopná ublížit Genevieve, jen, aby dosáhla svého.
Přesto nebo možná právě proto, se rozhodne, že její nabídku přijme. Přijde mu to v danou chvíli výhodnější, než se s ní o tom věčně přít a dohadovat nebo někoho dalšího vystavit nebezpečí. Z jeho strany je to, ale pouze taktika, ne že by chtěl vyhovět matce. Přijde mu to výhodnější.
Své myšlenky i rozhodnutí si v danou chvíli nechává pro sebe. Zatím mlčí a vše sleduje. Zůstává v klidu a nezdá se, že by měl nyní něco za lubem. To, že se rozhodl a doufá, že se bude moct s Esther dohodnout, že vyhoví jeho žádosti, s ní bude rozebírat později. Až bude Genevieve v pořádku. Prozatím do Estheřiny řeči nezasahuje, nechává ji mluvit. To, v jakém klidu při tom matka je, jak se vyjadřuje, jen ho to utvrzuje v tom, jak zvrácená, krutá je to žena. Snaží se zůstat navenek v klidu, i když v jeho nitru to vře. Pohlédne krátce na Kola a Genevieve. Semkne rty pevně k sobě do úzké linky. Po té, co ho Esther upozorní, že by neměl Kolovi zkoušet rozmlouvat to, pro co se rozhodl, krátce na ni pohlédne. Vypadá, že už se s bratrovým rozhodnutím smířil. Neschvaluje to, ale proto, že ho k tomu matka donutila takovým způsobem, ne že se k tomu nakonec uvolil.* Nebudu do toho zasahovat. *Pronese pak docela klidně na své poměry, až ho to samotného udivuje. Navenek najednou působí krotce a pokorně, jako beránek. Popojde kousek stranou. Schová si mezitím ruku do kapsy kalhot a chvilku si prohlíží bylinky, které matka ve skleníku pěstuje.* Dosáhla si toho, co chceš. Mohla by si Genevieve už nechat na pokoji? *Poznamená a pohlédne na ni znovu krátce, během své žádosti, která se blíží spíše prosbě. Podle něj je tohle už zbytečné. Kol se přece rozhodl tu nabídku přijmout. Vidí, jak bratr těžce nese to, jak Genevieve vypadá. Chtěl by aspoň jednou vidět u Esther, alespoň náznak nějaké spolupráce. Úmyslu vyjít jim vstříc. V očekávání na Esther zůstane hledět. Možná je zvláštní, že tak náhle obrátil, ale ví docela dobře, co v tuhle chvíli dělá.*

(Nakonec si naprosto v klidu sedla na jednu z lavic, před kterou teď nestál žádný stůl, protože ten byl převrácený díky Kolově pádu. Chvíli jen sledovala oba svoje syny, nakonec věnovala jeden pohled i Genevieve, která byl stále v bezvědomí a řekla by, že ještě pár hodin jistě bude, i když se o ni jistě Kol postará. Opravdu teď neměla zájem na tom, aby tady Genevieve držela déle. Chce, aby její syn zase pocítil to štěstí, že má svou lásku při sobě. Teprve až v tom případě, že by snad nechtěl poslouchat to, co ona po něm bude v budoucnu žádat, by zase musela přejít k jistým opatřením. Kol si myslel, že by to neudělala, že by Genevieve nedala vlkodlačí jed. Pravda byla taková, že kdyby opravdu měla Niklausovu krev, rozhodně by neváhala a ten jed jí opravdu podala. Takhle alespoň vytvořila dokonalou iluzi a má dokonce krev, samozřejmě cizí, kterou očarovala tak, aby až se dostane do traktu Genevieve, měla opravdu takové účinky, jako by měla krev Niklausova, kdyby v sobě jed opravdu měla.) Nějak jsem tě přesvědčit musela. (Řekne mu na to jenom a věnuje mu pevný pohled. Stála si za tím, co dělala, prostě tomu tak bylo. Pak sjela pohledem na Elijaha, který vypadal smířeně s tím, že Kol to tělo přijme. On jistě taky nechtěl, aby se Genevieve dělo dál něco nepěkného. Jenom na to kývne. V jeho postoji ale viděla něco mnohem víc. Ovšem teď to neměla moc čas luštit, protože se chtěla postarat o to, aby Kol udělal, co bylo zkrátka nevyhnutelné. Kol si vezme nové tělo, ona o tom byla přesvědčená. Kol k ní přistoupil a ona vypadala stále jistě. Nehnula ani brvou a ani nebyla nervózní z toho, že by na ni snad Kol chtěl zaútočit. Jeho slova ji potěšila.) Konečně rozumná řeč z tvých úst, synu. (Spokojeně se usměje, protože dosáhla svého a pak se znovu zasoustředila chvíli na Elijaha kvůli jeho slovům.) Až bude mít Kol nové tělo čaroděje, bude si moci Genevieve odvést, to už jsem řekla a já své slovo držím. (Povytáhla obočí, jak kdyby se snad cítila dotčeně, že se jí na tohle Elijah ptá, když ona jasně řekla, že až udělá Kol správnou věc, nechá ho odejít i s Genevieve. Samozřejmě mu dá i tu falešnou krev, aby byla její iluze zkrátka dokonalá a nebylo o ní pochyb. Znovu se podívá na Kola, který je teď pro ni ten důležitý, protože se tady jedná o jeho tělo. Rychle za sebou? Ona si opravdu nepřála nic jiného. Na nic nečekala a začala zaříkávat. všechno připravila už předem, takže se nemusí obtěžovat již s něčím navíc a opravdu stačilo jen pronést kouzlo, které mělo zaručit, že Kolova osobnost opustí jeho původní upíří tělo a přemístí se do schránky, kterou měla pečlivě připravenou ve vedlejší místnosti. Trvalo to delší dobu, bylo to jedno z těch náročnějších kouzel, ale na konci toho všeho se Kolovo tělo prostě najednou sesunulo k zemi a bylo bezvládné. Kol už nebyl Kol. Čekala trpělivě na to, až se probudí v novém těle a přijde sem, aby si s sebou mohl odvést Genevieve. Dneska ho už ničím víc trápit nebude, ale pokud si myslel, že je to jejich poslední setkání, tak se mýlil. Měla pro něj dost zásadní úkol.)

Překvapeně se na ni podívá, když řekla snad tu největší blbost dneska. Nějak ho musela přesvědčit? Jako by snad nevěděla, že on se rozhodl už dávno, že její nabídku přijme. Jako by nevěděla, že mu stačilo Genevieve vidět jenom takhle zuboženou. A ne, ona do jejího oběhu přidala vlkodlačí jed, který byl pro obyčejného upíra smrtelný. "Potřebovala jsi mě nějak přesvědčit?" zeptá se a zasměje se, nemůže tomu uvěřit. "Proč ale sakra takhle?!!" zvýší na ni hlas, "copak všemocná čarodějka, co kdy žila, nevěděla, že se její syn chystá nabídku přijmout? Že se rozhodl už dávno?!" všechno to říká s dost zvýšeným hlasem, je rozčilený. Ale co čekala? Že bude celou dobu v klidu a nezvýší na ní vůbec hlas? Omyl. O chvíli později už Kol její nabídku přijme. Elijah proti tomu nic nenamítá, ale očividně je dost proti tomu. Kdo by taky nebyl? Jeho bratr se vzdává svojí nesmrtelnosti, už ho bude moci kdokoliv zabít. Je ale rád, že to chápe, jistě by to pro tu svou Hayley udělal také. Nakonec se ještě jeho bratr zeptá na to, jestli už by mohla nechat Genevieve na pokoji. Na to Kol nic neříkal, protože jemu bylo jasné, že ji pustí až tehdy, když bude v novém těle, ona byla totiž jediná páka proti němu. Už to chce mít co nejdříve za sebou, takže jenom čeká na to, až začne Esther něco dělat. Ještě předtím ho ale napadne jedna věc. Nechce, aby tady Elijah byl, chtěl být s Genevieve sám. A proti Esther to zvládne, protože ona už nebude usilovat o jeho smrt, ani o smrt Genevieve. A i kdyby ano, bude mít moc. Sice ne tu svoji, ale na chvíli by ji snad odstavit stihl, ne? Otočí se na svého bratra: "Myslím, že už můžeš jít, já tohle zvládnu..." koukne se na něj i docela prosebně. Teď tady chce být prostě sám. Chce se také nejdřív se svým novým tělem seznámit. Vždyť ani neví, jak to jeho tělo vypadá. Sakra, do čeho ho jeho matka strčí? Vypadá to, že Elijah to chápe. Esther s Kolem počkají, až odejde a potom se jeho matka pustí do odříkání kouzla. Bylo to velmi dlouhé a náročné kouzlo, to by poznal i naprostý amatér. Cítil, jak pomalu slábne, pomalu opouštěl svoje tělo, až byl najednou úplně pryč. Jeho tělo dopadlo na podlahu, teď už v něm Kol nebyl.
Hlasitě vydechne a prudce se posadí. Začne se rozhlížet kolem, je zmatený. Kdo by taky nebyl, když se právě ocitl v novém těle. V těle, které neznal. Natáhl před sebe obě ruce a začal si je prohlížet. Byly úplně jiné. Všechno bylo jiné. Sáhl si na svůj obličej. Byl jiný, už to nebyl ten Kol. Přehodí nohy přes okraj stolu a všimne si, že má na sobě tmavě modré džíny a bílé tričko. Alespoň se oblíká normálně. pomyslí si. Akorát si uvědomí, že mu asi bude venku chladno, jenom v tričku. Ale nezabývá se tím, kdo by se staral o oblečení, když má ve vedlejší místnosti snoubenku, která je na pokraji smrti? Dopadne nohama na podlahu a rozejde se směrem k průchodu, který mezi oběma místnostmi byl. Ještě předtím se ale podívá do svého odrazu ve skle. "Proboha," řekne a dál se tam nedívá. Jak asi bude Gen reagovat na to, až ho uvidí? Dojde do druhé místnosti, Esther jako by si vůbec nevšímal. Nevšímá si ani svého těla, nepotřebuje ho vidět. Místo toho se rovnou rozejde směrem k Genevieve. Ale mu v tom zabrání neviditelná bariéra, která ho odhodí několik metrů daleko. Tentokrát se v letu otočí a dopadne hlavně na ruce, jak se snaží zbrzdit svůj pád. Přitom se mu zabodne do dlaně střep, který ležel na zemi. Sykne bolestí. Bolest. Bolelo to. Sice by ho to jako upíra bolelo taky, ale mnohonásobně méně. "Pusť mě k ní už!" zařve. Jeho hlas, proboha, na tohle si asi nezvykne. Vstane ze země, rychle si střep vytáhne a tím zaviní, že z jeho rány začne téct krev mnohem více než dosud. To ho ale nezajímá. Rozejde se zase k Gen, ale tentokrát se zastaví těsně před místem, kde ho to posledně odhodilo.

*Když chvíli Esther sleduje, nevidí v jejím obličeji nic. Žádný náznak citu, jen tu její chladnou povýšenost a sebevědomí, které z ní doslova kypí do všech stran. Má pocit, že s ní nikdo a nic nehne. Přesto to, co jej napadlo, když jemu vyhrožovala, co se může stát, prostřednictvím nočních můr, které mu vložila do mysli, dostal nepředstavitelné nutkání jí to oplatit a rozhodně se o to pokusí. Chce, aby si zakusila, jaké to je. Až se zpožděním si uvědomí, co to Esther vypustila z úst. Nemůže věřit tomu, že potom všem, co musela Genevieve zakusit - a raději si to nechce představovat - jí ještě otrávila vlkodlačím jedem. Vypadá v tu chvíli naprosto konsternovaně z toho zjištění. Semkne pevně rty do úzké linky a v očích se mu zablýskne. Zavrtí nechápavě hlavou. Pořád mu to připomíná spíše zlý sen, který si vymýšlí jeho zjitřená představivost, než skutečnost.
Když Esther žádá, aby nechala Genevieve už být, její reakce ho trochu překvapí. Chvilku na ni hledí, ale zdá se, že jí nedochází, o co v tu chvílí požádal.* Měl jsem na mysli ty řetězy... *Pronese pak mírně, ale jeho pohled, kterým matku sleduje je mnohem ostřejší. Pak, ale pohledem uhne a podívá se na Kola. Poslechne si, co Esther povídá. Je si jistý, že Esther si byla dobře vědomá toho, jak na tom Kol je. Přesto si tohle "divadlo" s Genevieve nemohla odpustit. Když se pak Kol obrátí na něj a požádá ho, aby odešel, nejprve se nesouhlasně zamračí, protože ho tu nechce nechat samotného. Vidí ovšem v bratrových očích prosbu, a že mu na tom hodně záleží.* Dobře, Kole. *Vyhoví mu po chvilce se smířeným povzdechnutím.* Dej mi vědět, že jste v pořádku. *Požádá ho na oplátku a v jeho hlase je slyšet starostlivost. Nechce to pak už déle protahovat a tak krátce pohlédne k zemi. Skutečně ještě okamžik přemýšlí, než pohled zvedne a podívá se pevně, odhodlaně na Esther.* Přijdu za tebou jindy. *Oznámí jí to, jako hotovou věc. Ještě jednou se podívá krátce na bratra a do jeho zorného pole se tak dostane bezvládné tělo Genevieve. Pak skleníky i pozemek matčina domu upíří rychlostí opustí.*

(Nereagovala na Kolův zvýšený hlas. Možná i proto, že věděla, že ho to rozčílí mnohem víc, než kdyby mu na to odpovídala. Ignorace nebo prosté přejití otázek je někdy mnohem účinnější zbraň než odpověď. Navíc ona věděla, že Kol se jí vydá na milost, takže už neměla potřebu mu něco vysvětlovat. Kol vymění tělo a ona mu dovolí s Genevieve odejít, bylo to tak prosté. Snadné jako facka. Stačilo jen, aby přijal konečně její nabídku a měl tak tělo čaroděje, kterým byl i předtím, než ona proměnila svoje děti v upíry. Věděla, že ten fiktivní jed přidá na dramatičnosti a že podpoří Kola v jeho rozhodnutí. Nemusela mu snad říkat, proč to udělala, on to podle ní věděl moc dobře sám. Jen se teď snažil kopat kolem sebe. Elijahovu poznámku o tom, že myslel ty řetězy, přešla. Ty řetězy ji vlastně jakž takž držely tak, aby se neomlátila ještě víc. Ne, že by jí na tom nějak záleželo, ale přeci jen. Jen na to tedy pokrčí rameny a pak už jen sleduje to, jak Kol Elijaha žádá, aby odešel. On to samozřejmě splní. Jak by to taky splnit nemohl. Byl vždy loajální ke svým sourozencům. To, že jí řekl, že za ní později přijde, ji jen těšilo. Byla si jistá, že jí nechtěl jít vynadat, protože to by bylo naprosto zbytečné. Tady půjde o víc.) Budu se těšit na tvou návštěvu, Elijahu. (S těmito slovy se s ním rozloučila. Zřejmě ho i přesvědčil pohled na Genevieve a on by jistě nechtěl, aby kvůli němu někdo jiný trpěl. Takže opravdu doufá v to, že ji chce v budoucnu vyhledat právě proto, aby přijal její nabídku. Pak už se postará o to, aby Kol dostal nové tělo. Mezitím, než se Kol v novém těle probral, povolala svoje vlkodlaky, aby Kolovo původní tělo odnesli tam, kde má i to Finnovo. Rozhodně nedovolí, aby ta těla měl v držení někdo jiný než ona. Potom bude mít pro Kola úkol. Sežene jí kolík z bílého dubu a ona se postupně zbaví jejich původních těl a vyhubí tak upíří plémě. Pak už jen čekala, až ji Kol poctí svou návštěvou. Připravila si taky ampulku s krví, kterou očarovala tak, aby účinkovala jako protilátka na její kouzlo, kterým fingovala to, že má Genevive ve svém těle jed. Když Kol přišel, s úsměvem si ho prohlédla. On si ji samozřejmě nevšímal, ale ona byla trpělivá. Když znovu zkoušel to, aby se dostal k Gen a ono ho to odhodilo, věděla, že je naštvaný. Ona ale zatím tu bariéru ještě neodkouzlila, takže to udělala až v okamžiku, kdy ji o to kol "požádal. Zamumlala pár slovíček a Kol se mohl dostat k Genevieve. Na stůl, vedle kterého seděla, položila ampulku s krví a chvíli Kola s bezvládnou Genevieve sledovala.) už tedy víš, jak to vypadá, když nejsi hodným synem. Vzala bych si z toho poučení do budoucna. (ušklíbla se a ukázala na tu ampulku.) Tady je protilátka. Můžeš Genevieve odpoutat a vzít si ji s sebou. Počítej s tím, že tohle není naše poslední setkání. (S tímhle se otočila, jako by už neměla víc zájem se jimi zabývat a odešla. I když nemohla říct, že nebyla zvědavá, jak bude zásadová Genevieve reagovat na Kola v novém těle, ale tohle už nebyla její starost.)

(Po telefonátu s Marcelem přestala komunikovat s okolním světem. Přestala úplně mluvit. Někteří lidé si mysleli, že je němá, nebo hluchá, protože ani nevnímala. Mluvila jen v té největší nutnosti. Vyhýbala se lidem a kontaktu s nimi. A přišlo jí, že jí je tak lépe. Nemusí se trápit tím, že někoho zklamala, že někdo zklame ji, snad ji dokonce bodne do zad. Poslední dobou více vyhledávala samotu, než lidi. Chodila hrát na klavír každý den, stejně jako do lesa. Stále něco dělala. Hrála, lovila, štípala dříví snad pro celou zátoku. S nikým se však nestýkala. S Kolem nemluvila opravdu dlouho, stejně tak s Jacksonem. Snažila se omezovat alkohol a cigarety, ale místo toho, aby ubývali, spíše přibývali. Skleničky, cigarety, nekonečné bezesné noci, bezcílné dny, bloudění po ulicích, silné hraní na klavír, kytaru, zběsilé psaní dopisů, deníků, spalování věcí, co jí nepřišli dobré. Pravdou bylo, že byla zničená. Nevěděla, co dělat. Každý večer před spaním uvazovala smyčku. Taková, jako se dělá, když se chystáte oběsit. Vždy ji uvázala a pak rozvázala a tak to dělala do té doby, než jí přestaly poslouchat ruce. Snažila se stále něco dělat. Nechtěla nad něčím přemýšlet. Chtěla osvobodit svou duši. Své srdce, svou mysl. Nechtěla tu bolest, odmítala ji. Nemohla ji jen tak přijmout. Nemohla takhle dál žít. Ne s tím, že ten, kdo zavinil smrt jejího dítěte, pořád žije spokojeným životem.
Ráno se probudila brzy. Sčesala si vlasy do perfektního culíku, pěkně se namalovala. Na tváře si namalovala po dvou černých čárách, jako to mívali indiáni. Dala si vydatnou snídani a vzala si na sebe černé přiléhavé kalhoty, černé tílko a koženou bundu. Přes záda si přehodila toulec s šípy a luk. Za pásek si připevnila nůž. Schovala ho bundou. Takto oděná se vydala pěšky na místo, kde bydlel vrah, jejího dítěte. Šla pěšky. Auto by dělalo moc velký ruch a navíc to její je jediné v New Orleans. Brzy byla na místě. Spatřila před sebou pěkný, malý, útulný barák. Muž byl zřejmě bohatý, a měl děti, soudě podle houpačky na zahradě. Přelezla plot z druhé strany, aby jí nikdo neviděl. Potichu vlezla do domu napůl otevřeným oknem. Ti lidé ještě spali. Bylo to zvláštní, protože bylo pondělí, ale zřejmě dělají z domova. Může jim to být jedno, protože budou brzy mrtví. Vzala jeden šíp a natáhla s ním tětivu luku. Jako první vlezla potichoučku do ložnice. Spatřila tam onoho muže a ženu, spící v objetí. Bylo to rozkošné. Nemohla se ale moc zdržovat. Vytáhla nůž a přiložila ho ženě ke krku. Byla krásná. Měla zrzavé vlasy, a vypadla tak něžně. Claire to nedělalo žádný problém. Prostě jí silně řízla. Z hrdla jí začala vytékat krev. Žena s vyděšeným pohledem hrábla po manželovi. To nad ním však už ale Claire stála a mířila na něj šípem. Muž se vzbudil. Jeho žena byla již mrtvá a postel nasáklá krví. Viděla ten jeho pohled. Zoufalý.) Co jsi to udělala mé ženě? (Rozběsnil se a pokusil se po ní vyskočit. Než to však stihl, zabořil se mu její šíp do ramena. Muž bolestně zavyl. Prošel mu skrz a z rány mu začala vytékat rudá tekutina. Během chvíle se mu do ramena zabořil další šíp a posléze i do levého boku. Její výraz nenapovídal o ničem.) Slyšela jsem, že máte děti? Jsou doma? Ráda bych se s nimi seznámila. (Zvolala velice nahlas.) Alexi, nechoď sem! Uteč, hned! (Zakřičel muž na plné plíce. Bylo to otravné a tak mu přistál šíp v druhém boku. Byl teď krásně přišpendlený k posteli. Ani nemusela dlouho čekat a do pokoje se vřítil Alex. Byl to chlapec okolo 10 let, pohledný. Zelené oči a hnědé vlasy, v ruce svírající kuchyňský nůž. Jakmile spatřil jeho rodiče, vrhnul se po Claire. Ta okamžitě zareagovala. Uhnula a vytáhla svůj nůž. Bylo jednoduché ho zasáhnout přímo do srdce. Viděl rudě a to Claire hodně pomáhalo. Ostří projelo jeho trikem a zabořilo se do měkké srdeční svaloviny. Chlapec padl mrtvý k zemi. Jeho krev vytékala na podlahu. Spousta krve. Claire vytáhla nůž a otřela mu ho do trika. Podívala se na muže, který byl stále připevněný k posteli.) Jaké to je? Dívat se, jak tví nejbližší umírají? Nic moc, co? Teď víš, jak jsem se cítila, když jsi zabil mého chlapečka. (Zastrčí si nůž zpátky za opasek a střelí může posledním šípem do čela. Bylo zde ticho. Namočila své ruce do jejich krve a na zeď napsala velkými písmeny: Oko za oko, zub za zub,…“. Nenamáhala se, to zde nějak uklízet. Ani si neutřela ruce. Vyklouzne odsud tak nepozorovaně, jako sem přišla. Vyšla z pokoje a porozhlédla se po domě. Prohlížela si jejich rodinné fotky. Bude to smutné. Celá rodina zavražděna jedním psychopatem. Chtěla odejít, ale pak něco zaslechla. Dětský pláč. Vycházel z jednoho pokoje. Došla do dětského pokojíčku, kde v postýlce ležela pouze několika měsíční holčička. Claire k ní došla a jemně jí pohladila po tváři. Byla celá bez sebe. Křičela a kroutila se.) Co jsem to udělala? (Řekla zoufale Claire. Stáhla svou ruku k sobě a nepřestávala holčičku sledovat.) Co jsem to udělala?!! (Zašeptala a přitiskla si ruku na rty. Začala se chvět. Právě zabila celou rodinu jedné malé holčičce. Co to udělala? Tohle nechtěla! Zavřeštěla. Kolena se jí podlomili a ona se zhroutila na zem. Rukama si začala svírat hlavu. Měla pocit, že jí exploduje. Zabila dítě! Bylo mu teprve deset. Co si jen počne? Nemůže jí zabít. Zasténala. Po tvářích se jí začaly koulet slzy.) Co jsem to udělala?!!! (Zaječela. Holčička stále plakala. Claire měla na rukou krev. Spoustu krve. Měla ji rozmazanou po obličeji. Nechtěla to cítit. Tu vinu. Někomu zničila život, jen kvůli svému sobeckému činu! Seděla zde několik minut. Až poté se zvedla, vzala holčičku do náruče a potichu se s ní vyplížila z domu. Nemohla jí tam nechat. Odnesla jí do jednoho centra, které je určené pro děti bez domova, pro kojence. Zanechala ji v košíku před dveřmi a zaklepala. Počkala, dokud si jí nepřevzali vychovatelky a potom zmizela. Vydala se za jednou čarodějnicí. Je jí jasné, co musí udělat. Takhle nemůže žít. Už nemůže žít.)
Haló? (Nevěděla, kdo to je, ale bylo jí to jedno. Pro ni bylo důležité, že jí pomůže. Zavolala do skleníku. Nevěděla, jak se jmenuje. Stačilo jí jen místo. Došla až do skleníku a tam počkala, dokud se čarodějka neobjeví. Stále byla celá od krve a měla u sebe luk a šípy. Stále měla na tvářích slzy a zničený výraz. Byla zničená, zlomená. Věděla to. Byla na dně. Věděla to. Její dno už nemá hlubší rozměry a ona je právě na dně.)

(Právě si dopřávala oběda, v domě, který teď obývala. Ale byla vyrušena. Jeden z vlkodlaků se za ní přiřítil, že ve skleníku je nějaká neočekávaná návštěva. Že by to byl Elijah? Povytáhla obočí, protože by bylo úžasné, kdyby za ní přišel její syn, aby přijal její nabídku. Ona se ovšem od vlkodlaka dozví, že ve skleníku je nějaká žena. Svraštila obočí k sobě. Nečekala žádnou ženu. Možná jen tak některou z jejích dcer. Z toho vlkodlaka to lezlo jak z chlupaté deky, ale ona se nakonec dozvěděla, o koho se jedná, protože ten vlkodlak ji znal. Přišla za ním jedna vlkodlačice ze zátoky, podle něj. Claire... Samozřejmě, už si na to jméno rozpomněla. Claire Evans. Kolova přítelkyně. Copak si asi mohla žádat? Byla docela troufalost takhle vstoupit na území, kde vládne ona a opravdu měla nerada, když to území někdo narušoval. Ještě, než se zvedla od stolu, tak si utřela ubrouskem ústa. Pak zamířila směrem ke skleníku. Vešla vchodem tak, že ji Claire neviděla. Sice jí bude mluvit do zad, ale bude to mít ten efekt, že se ta dotyčná může docela leknout.) Přejete si, slečno? Pokud vím, není moc zdvořilé vnikat na cizí pozemek jen tak. (Povytáhla obočí a mírně naklonila hlavu do strany.)

(Skleník byl vcelku velký. Bylo zde čarodějnických věcí, hlavně bylinky. skleník byl velmi dobře osvětlen. Muselo se zde pracovat, pomyslela si. Musela čekat celkem dlouho, než se žena ukázala. Možná, že jí neviděla, ale byla vlkodlak a tak jí slyšela přicházet. Neotáčela se, nechala čarodějku v tom, že si myslí, že ji nespatřila. Jakmile promluvila, otočila se na ní. Bylo na ní vidět, jak je zdrcená, zničená. Pohlédla čarodějce do očí a lehce si skousla ret.) Přišla jsem vás požádat o laskavost. O jedno malé kouzlo. Pomůžete mi? (Pro změnu teď povytáhla obočí ona a prosebně se jí zahleděla do očí. Rukami je objala a nervózně přešlápla z nohy na nohu. Kdyby věděla, že je to matka Kola a co dělá, nešla by za ní, došla by za nějakou jinou čarodějkou. Jenže Kol jí to neřekl, s ostatními Původními se nebavila, jak to měla vědět? S Kolem se nebavila již značnou dobu. Mohlo se zdát, že na něj zapomněla. Snažila se, ale nemohla zapomenout na nic, co se stalo.)

(Vypadala opravdu zdrceně, když se na ni otočila. Celkem ji to překvapilo, ale nevyptávala se. Vlastně ji nezajímalo, proč je tak zdrcená. Zajímalo ji hlavně to, co tady dělá, proč přišla. I když zřejmě to má co dělat právě s tím jejím stavem. Byla vlkodlačice, jistě se musela doslechnout o tom, co pro místní vlkodlaky dělá. Tedy samozřejmě pro ty, kteří mají zájem. Jistě za ní tedy přišla proto, že se něco takového doslechla. Ale rozhodně nevypadala na to, že chce to samé jako všichni. Možná i proto, že viděla ten prsten na jejím prstu, takže to bylo prostě jasné. Sice ten prsten neměla od ní, ale vlastnila ho. Nemohla chtít další. Leda by přišla orodovat za někoho jiného, což si nemyslí. Co za laskavost od ní tedy Claire čekala? Netušila, ale snad se to brzy dozví. Takže chtěla kouzlo. Skoro se musela až pousmát pobavením. Co jiného by asi od ní chtěla než kouzlo? Jde jí ale o to, jaké. Nepomůže jí jen tak. Nekývne jí na něco, z čeho neví, co čekat. Vydechla.) Možná, kdybych věděla, o co se má jednat, tak bych ti byla nápomocnější. Jen tak bez toho, aniž bych věděla podrobnosti, nemám v povaze někomu pomáhat nebo něco slibovat. Možná, když mi k tomu tedy povíš víc. (Vyzve ji k tomu, aby tedy mluvila o tom, v čem od ní chce vlastně pomoci.)