Alisea´s House

*Po odchodu Klause vstřebávala tu novinku. Jestli byla šťastná předtím, když se stala znovu člověkem, tak teď je z ní zářící megakoule štěstí, která by se s touhle novinkou nejradši pochlubila všem. Fakt, že by to mohlo malinko zkomplikovat její vztah s Oliverem zatím ignorovala, vlastně si na něj ještě vubec nevzpomněla. Místo toho se rozhodla jít na tu párty v Rosseau, o které slyšela. Hádala, že by tam minimálně na nějaké známé mohla narazit. Proto se konečně za ten den poprvé osprchovala a následně pomocí líčení zamaskovala svoji bledost a kruhy pod učima. Konečně začala vypadat jako zdravý člověk. Akorát, protože to měla být rockerská párty, k tomu přidala ještě černé kouřové líčení a rudou rtěnku. Na sebe si oblíkla černou minisukni, bílé triko a černou dámskou koženou bundu, přičemž strávila značnou chvíli před zrcadlem a zvažovala, jak moc je vidět její zvětšující se břicho a jestli se hodí vzít si takové obepínající se oblečení. Ale nakonec to nechala plavat, protože narozdíl od ostatních žen, které měli větší břicho kvůli přejídání, ona měla pro to pořádnou výmluvu. Ještě si vzala černé boty na podpatku, protože je brzo nosit nebude moct, až jí naroste pořádné břicho, tak bude ráda, když se vubec zvedne. Vlasy si ještě pomocí kulmy natočila a přední prameny si sepla vzadu sponkou. Ještě si vzala jednu malou kabelku a vyrazila k Rosseau. Vzala si taxíka, protože auto se jí brát nechtělo a pěšky jít až na nějakou stanici metra nebo autobusu taky nechtěla.*

*Domů se vrátila až pozdě k noci nebo spíš k ránu, jakmile odešla z večírku. Jenom se převlékla do noční košile, odlíčila se a umyla se, následně si lehla a usnula. Probudila se až po poledni, kdy ještě chvíli ležela v posteli a přemýšlela, co bude dělat. Nakonec přeci jen vstala, osprchovala se a vydala se do kuchyně. Udělala si k jídlu něco mezi snídaní a obědem a jakmile to dojedla, tak se oblékla do jedněch letních šatů, k nim si vzala svetřík a kabelku a vyjela do města. Zajela si do nemocnice, kde si na gynekologii nechala potvrdit těhotenství. Její myšlenka byla správná, už se blížila ke konci třetího měsíce. Proto ji nejspíš začali ustupovat příznaky a její ranní nevolnosti už nebyli tak zřetelné. Stejně tak i břicho se jí zvětšovalo, které se už nyní dalo rozpoznat, pokud člověk po něm opravdu pátral. Od doktora se také dozvěděla, že je všechno v pořádku, dítě je zdravé. Ulevilo se jí, protože o tohle měla trochu obavy, když byla tisíc let upírem. Jakmile skončila u doktora, tak odjela do zátoky, kde si chtěla promluvit s Olivere a doufala, že cestou se nějak rozhodne, jestl mu řekne, že to dítě je jeho nebo ne.*

*V blízkých dnes se procházel městem a sháněl informace. Dozvěděl se dosti zásadní věc a nevěděl s kým by ji probral, takže se rozhodl, že se zastaví za svou sestrou. Hodně dlouho už někoho ze sourozenců neviděl (ne, že by po tom toužil) a znal za vhodné, promluvit si o tom, co se ve městě děje. Přišel k domu a zaklepal, dost silně a dost nahlas, aby někdo uvnitř slyšel. Po té se napřímil, oblečen v džínách a modré košili a přes rameno hozené šedé sako. Účes měl stále stejný, jen měl o něco delší vlasy. Čekal.*

*Usmál se, když otevřela.* Sestro... *Sklonil mírně hlavu na znamení pozdravu, ale ihned ji zase narovnal.* Ano, konečně. *Pokýval.* Stále žiji, ale jsem zmatený, hodně se toho stalo, slyšel jsem pár novinek, kterým nemohu uvěřit. Rád tě vidím, Aliseo, mohu dovnitř? Rád bych si s tebou popovídal o pár věcech a byl bych věčný, kdybys stála o mou přítomnost. *Zvedl jeden koutek a zadíval se na ní. Vypadala tolik jako jejich krásná matka. Blond vlasy o něco světlejší a stejný tvar očí. Stál uvolněně a díval se na sestru svýma zelenýma očima. Připadala mu trochu jiná, než když ji viděl naposledy. Ani nevěděl, kdy to přesně bylo.*

*Usmál se a vešel.* Dozvěděl jsem se, že je otec mrtev. Jak je to dlouho? *Řekl své domněnky a mírně se zachmuřil.* Dlouho jsem nikoho z rodiny neviděl. *Pronesl a šel za ní do pracovny.* Ano, jistě. Hodláš reorganizovat celý dům, nebo ses rozhodla jen pro tuto místnost? *Zeptal se s úsměvem a s lehkostí zvedl pracovní stůl, který tam stál.* Kde je sklep, Aliseo? *Zeptal se, ale náhle se ze stolu vypadl šuplík. Položil tedy stůl opět na pevnou zem a šuple to zandal.* Vypadáš jinak. Sluší ti to, krásná, jako vždy. *Polichotil svám mírným klidným tónem. Aliseu měl asi nejradši. Opět vzal stůl do rukou lehkostí.*

Pamatujes, jak jsme ukotvili otce k nam a nasim sourozencum? Kratce nato otec se pokusil zabit Klause, vsechno to prasklo, probehlo odkotvenim a nakonec to byl otec, kdo skoncil probodnuty. A pak tu byla jeste jedna patalie s carodejkama, ktere neustale snazi zabit Klausovo dite *Pokrcila rameny a tim zakoncila vypraveni.* Ne, jenom tenhle pokoj. Chci z nej udelat detsky pokoj. Ale napred ho vymaluju... Myslis ze oranzova barva se bude hodit? Ruzovou jsem nechtela, to je takova nudna klasika. Ale oranzova je takova pekne vesela. *Ukazala na jedny dvere vedouci do sklepa.* Tamhletudy se tam dostanes *Nad jeho nasedujicim kompliment se pousmala.* Diky. Dej mi par mesicu a budu vypadat jinak... Asi ne moc elegantne, protoze trochu priberu.

*Poslouchal její vyprávění a pokyvoval.* Ach... to jsem nevěděl. Čarodějky? Nebyla náhodou podepsána mírová smlouva, tedy, jen jsem o ní slyšel. Dětský pokoj? Ty jsi těhotná? To není možné... vždyť jsi.. *Zalapal po dechu a vrtěl hlavou. Nakonec ale přišel na řešení, možná to nebude její, ale pak to uslyšel. Malé srdíčko, které bilo uvnitř jeho sestry. Nechápal. Otevřel ústa a vydechl. Rozhodl se, že si počká na vysvětlení.* Oranžová barva je prázdná, nikdy se mi nelíbila. Nejsem na to dobrý rádce, sestro, ale já bych pro dítě uvítal světle hnědou v kombinaci s dřevem. *Pokýval a na chvilku se zarazil. Přemýšlel, jaké by to bylo být otcem, Niklaus, ten, co to nejméně potřeboval, měl tu možnost. Dítě již čekal a on mu záviděl tento dar, který mu byl odebrán před tisíci lety.* Těhotná žena je znak krásy, dává nový život. *Pronesl posmutněle a upíří rychlostí zmizel do sklepa. Tam stůl opatrně položil a v mžiku byl zpátky.* Jak je to tedy s tím dítětem? Nemohu uvěřit, že...

Ta udalost s carodejkama se pak uklidnila, ale pak se ut objevil carodej, ktery zase radi a chce dite mrtve. Tady proste neni nikdy klid. Akorat vcera vyhlasil valku vsem frakcim, zabil par upiru a vlkodlaku, malem zabil Hayley a dite a trochu odrovnal Rebekah.*Pokrcila rameny a tim zakoncila vypraveni.*Hneda se drevem, to by bylo moc hnede. To bych sem spis dala bezovou. Ale oranzova se s drevem da takz dobr zkombinovat. *Chvili pockala, nez se Finn vzdal do sklepa a zase se vratil.* Nejsem upir, jsem clovek. Otec mi rekl o koyle v matcine grimoaru, ktere premeni upira opet na cloveka. To kouzlo se pak pouzilo na me a ted je ze me clovek. Nebo spis tehotna carodejka. *Na dukaz svych slov si polozila ruku na bricho.*

*Pozorně poslouchal vše, co říkala a zvedl dvě křesla. Upíří rychlostí byl ve sklepě, kde je složil a hned se vrátil.* Všem? Ach, takže jde proti všem, proti Původním, proti vlkodlaků... *Pokýval a zvedl další kus nábytku.* Oranžovou ti neschválím. *Usmál se, ale nahle se zarazil.* Ono... Ono existovalo kouzlo, které by přěměnilo upíra zpět v lidskou bytost? Jak... Jak ti vrátilo život, jsme mrtví! Jak.. Kde je grimoár teď, mohl by přeměnit i mne a zbytek rodiny. *Pronesl s nadějí v hlase.* Těhotná čarodějka. Nemohu tomu uvěřit. Přeci jenom si zdědila něco po naší drahé matce. Je toho najednou moc, nechápu ani z pětiny to, co bych chtěl. Ano, i já jsem byl vzkříšen, za což vděčím tobě, ale stále jsem monstrem; stále jsem upírem. Po tomto světě již naše rodina chodí dlouho. Nikdo by neměl žít tisíc let. Kouzlo, které... Počkat, vždy je v tom háček. Mám pravdu, Aliseo? A kdo je otcem dítěte, smím-li se ptát.

*Na jeho tváři se roztáhl úsměv. Upíří rychlostí odnesl vše, co chtěla a hned byl zpět. Bylo vidět, že je šťastný.*  Jsem tak rád, toto byla nejlepší zpráva, co jsem mohl od tebe slyšet, Aliseo. Budu chtít, ne hned teď, protože se pokusím od čarodějek vyprosit návrat mé lásky, mé Sage. Vlastně, dokázala bys ji vrátit zpět n tento Svět a vrátit jí lidskost? Jak krásné by to bylo, vychovávat děti a jednou zemřít. Na druhou stranu by mi bylo líto, kdyby se sourozenci pro tuto možnost nerozhodli. Víš, když jsem se probudil z mého dlouhého spánku, přemýslell jsem, jaké by to bylo, kdyby tenkrát Niklaus nešel pozorovat vlkodlaky při jejich přeměně? Henryk by nezemřel, Rebekah by se vdala a byla vzata za paní u jiné rodiny, všichni bychom měli rodinu, normální rodinu. Myslím, že by se z Elijaha stal šlechetný rytíř a Kol by v hospodách bláznil ženy. Vše by bylo tak, jak to mělo být, jen bychom zřejmě nepoznali tebe, má sestro. *Dokončil svou myšlenku a položil jí při svém povídání ruku na rameno a usmíval se. Pak ale ruku sňal a narovnal se.* Nemám rád teplé barvy, jako je červená, žlutá oranžová a podobné. Mám rád barvu oblohy a země. Modrou a zelenou. Oranžová je, jak jsem již předtím řekl, pro mne prázdná.

*Jeho pohled změkl, ale zavrtěl hlavou.* Ale dokázala by jsi to, že ano? Až tedy budeš bez břímě, samozřejmě. A pojď si sednout, stojíš tu už dost dlouho. *Usmál se a vyšel z pokoje na chodbu.* Potřebuješ ještě s něcím pomoci? Ach, Aliseo, bojím se, že Nikalus tvému dítěti nedopřeje klidné dětství, ale kdo ví, možná mu jeho vlastní dítě rozzáří mysl. I když, stále se bavíme o Niklausovi.

Děkuji. *Pronesl upřímně a šel za ní do obýváku, kde se posadil do jednoho z křesel.* Myslím, že jsi mi nikdy nevyprávěla, co jsi prožila za tu dobu, co jsem byl ponechán v rakvi. On se ti omluvil? Náš bratr? Tak to jsi mu musela ukázat velké věci. Upřímně ti přeji, aby se Niklaus k tvému dítěti nedostal. Dufám, že má tolik cti, aby dítěti neublížil, ale přece jen - znáš ho, děti Původních jsou v neustálém nebezpečí, jak sama vidíš u - Hayley - pamatuji si to dobře?
Ale už se nebudeme bavit o takových věcech; už víš, jestli nosíš v lůně dceru nebo syna? Slyšel jsem, že ta moderní kouzla, kterým ne a ne přijít na kloub, to dokáží. *Pronášel poklidně a ruce si volně položil na opěrátka.* Aliseo, kdyby jsi cokoliv potřebovala, stačí říct. * Usmál se.* A zřejmě půjdu, nechci tě nadále vyrušovat.

Kdybych ti mela vypravet cely muj zivot tak... asi by to trvalo dalsi stoleti. Kdyz to vezmu strucne tak jenom pulku stoleti. Mozna bych nekdy mohla sepsat svoje pameti. *Pokrcila rameny.* Ale u Klause erim, ze se to z nim zlepsuje Mozna za to muze to blizici otcostvi. Ale ted asi nema v planu nijak nam skodit. Spis ma starosti s ochranou vlastniho ditete. A myslim ze v nebezpeci bude spis to jeho dite. Dite hybrida s carodejnymi predky a vlkodlacice je neco hodne noveho a znas to, lidi se boji novych veci. Ale zatim moje dcera je jenom dcera carodejky... To neni nic noveho. Krome lidi, kteri me nesnaseji, by proti ni nemel nikdo nic namitat. A i kdyby jo, tak pouziju par kouzel a ten nekdo si hned rozmysli, jestli bude delat problemy. *Pousmala se.* Bude to holcicka. Ale pokud myslis ultrazvuk, tak na nem jsem to jeste nezjistila. Tohle jssem si zjistila opravdovym kouzlem. *Na jehozminku o odchodu kyvvla.* Mej se. Zavolam ti, az budu potrebovat postavit postylku.

*Usmíval se, když vyprávěla, ale pak se zamyslel. Kdyby se ztratila žena, která nosí Niklausovo dítě, bratr by běsnil, to moc dobře věděl.* Niklaus je nepředvídatelný, možná bude dobrým otcem, ale to poznáme až v příštích měsících. Dcera, už máš vybrané jméno? Ultra - ach, nikdy se nenaučím ty novodobé vynálezy, devět set let v rakvi není pro nikoho dobré. *Zeptal se  na jméno se zájmem a vstal.* Bohužel ti musím oznámit, že nemám ten telefon, nejde mi se s tím naučit, ale když máš tu možnost kouzlení, najdeš mne jistě velice rychle. Jsem rád, že jsem tě po tolika měsících viděl a popovídal si s tebou, bylo to příjemné. *Vstal a upravil si sako, zvedl oba koutky a zadíval se na ní loajálním pohledem.* Měj se dobře, sestro. *Kývl na rozloučení a vyšel z domu. Nadechl se a naposledy se otočil na dům. Poté upíří rychlostí zmizel kamsi do prostoru.*

(Nakonec ještě otočil svou dodávku a rozhodl se, že zajede za Aliseou. Tohle si taky potřeboval vyřídit co nejdřív. Nedokázal si představit, že by měl dítě, ne teď a rozhodně ne s Aliseou. Celou cestu k ní o tom přemýšlel. Když dojel na místo určení, vystoupil z dodávky a šel k Aliseině bytu. Šel docela pomalým tempem, jako by otálel nebo se ostýchal. Nakonec dojde až ke dveřím a zaklepe na ně. Vyčkává, jestli je Alisea doma)