Alisea´s House

kód:

Potřebuju tvoji pomoc. Nejlépe ihned. -A

*Dnešní noc opět strávila mimo sídlo. Ráno už se vracela domů, jelikož celou noc proběhala ve vlčí kůži. Zátoka byla teď její útočiště dalo by se říci. Když právě nezabíjela a nekrmila se nad těmi, kteří se snažili zabít její dceru, tak pobíhala jako vlkodlak v Zátoce z jednoho místa na druhé. Je právě na cestě do Abattoir, když v tom se u ní objeví lísteček se vzkazem. Rozevře ho a podívá se na něj. Neví, co má vnímat první, zda tu krev na lístečku a nebo roztřesené písmo či snad samotný vzkaz. Nemusí se nad tím zamýšlet dlouho, ten text je jasný. A podle podpisu jí i dojde, že jediný, kdo jí to mohl poslat byla Alisea a navíc je čarodějka. Nikdy nedostala nic podobného a tohle byl pro ni opravdu neobvyklý způsob komunikace. Netušila, co se děje, ale muselo to být velmi naléhavé vzhledem k písmu a kapkám krve. Jenom doufala, že se nestalo nic vážného a že ona i dítě jsou v pořádku. Nedokázala by si představit, že by snad prodělali další ztráty. Už tak toho bylo na ně všechny moc. Vzkaz si zastrčí do zadní kapsy kalhot a upíří rychlostí se přesune k domu Alisey. Jen, co se objeví u dveří, tak se zděšeně podívá na tu krev, která ji přímo šimrá v nose. Aniž by nějak se snažila použít své upíří schopnosti k zjištění, zda je Alisea uvnitř v pořádku, tak jí přepadne panika.* Aliseo! *Řekne trochu hlasitěji a zaklepe na dveře. Ale, co to dělá? Prostě by je měla vykopnout, vejít dovnitř a zjistit, co se stalo. Kašle na to všechno. Uchopí kliku ode dveří a otevře je. Naštěstí není zamčeno a tak vejde ihned dovnitř a zavře za sebou dveře, přičemž jde za těmi šmouhy od krve.* Aliseo! *Teď už začne svým upířím sluchem vnímat i něco jiného a slyší tlukot dvou srdcí. Jedno pravidelné a jedno méně pravidelné - to bude dítě. Takže takové to bylo slyšet tlukot dětského srdíčka.*

*Když Aliseu nikde nevidí, tak ji chce jít hledat. Ale potom zaslechne kroky a tak zůstane stát na místě a vyčkává, až k ní přijde. Usuzuje, že tedy Alisea bude v pořádku, což je dobře. Jí se alespoň tak uleví a nebude myslet na to, že by se snad někomu dalšímu mohlo něco stát. A obzvlášť Alisee, když je těhotná. To by byla asi jedna z největších katastrof. Sice se moc neznaly, viděly se párkrát, ale Alisea jí a Hope zachránila život a za to jí bude vždycky vděčná. Samozřejmě, že i ona by ně bojovala, aby byla jak ona, tak její dítě v pořádku. Jakmile uvidí Aliseu, tak si oddychne. Sice vypadá bledě a na šatech má krev. Ale vypadala zdravě a hlavně na ní neviděla žádné známky nějakého útoku. Pro jistotu ji ještě rychle sjede pohledem, než se jí znovu zadívá do tváře.* Co se tady stalo? *Nakrčí obočím a čeká na nějaké její vysvětlení. Jen, co jí poděkuje, tak nad tím zavrtí hlavou, že je zbytečnost jí děkovat. Vždycky by přišla, kdyby od ní něco potřebovala.* Nemáš mi za co děkovat. *Otočí se směrem, kterým se dívá Alisea a zadívá se na to mrtvé tělo. Hlavou ji víří několik teorií. Zda jí někdo napadl a ona ho zabila nebo...ne, vlastně další teorie neměla. Nemyslela si, že by snad někdo měl důvod k tomu, aby útočil právě na Aliseu. Znovu na ni pohlédne a přikývne souhlasně.* Já se o to tělo postarám, ty si s tím nedělej starosti. Spíše mi řekni, co se tady stalo. Zaútočil na tebe? *Pozvedne obočí tázavě a potom se skloní k tělu. Přidřepne si a oddělá deku z jeho obličeje. Prohlédne si tělo, ale nepamatuje si, že by toho člověka někdy dřív viděla. A proto tělo zase hned zakryje a postaví se. Vyčkává na její odpovědi. Ten pach krve její upíří stránce nedělá zrovna nejlépe. Pro ni je pořád těžké se ovládat, tedy svou žízeň.*

*Opět nakrčí obočí a nechápavým pohledem se dívá na Aliseu. Ne, že by nerozuměla jejím slovům, ale nerozumí té situaci. Nerozumí, proč nějaký upír si podřízl krk jenom tak zničehonic? Mělo to být snad nějaké varování pro Aliseu? Jestli ano, tak by neměla zůstávat v domě samotná. Upřímně vůbec netuší, co to má znamenat a to jí docela dost rozčiluje. Stočí proto pohled na toho muže, než se zase vrátí k tváři Alisey. Její další slova ji ovšem zneklidní o něco víc. Muselo to být varování a netuší od koho, netuší proč, ale neznamenalo to nic dobrého. Nadechne se proto zhluboka.* Myslíš si, že je pro tebe bezpečné tady zůstávat? Možná by jsi měla jít do Abattoir. Zřejmě je to nějaké varování a já vážně nevím, komu bych ti přisoudila. Každopádně bychom měli dát vědět Elijahovi. *Únavu, kterou pociťovala z toho, že se nijak příliš nevyspala najednou pro tuhle chvíli ztratila. Tohle bylo důležitější, než její spánek a taky je schopná něco vydržet. Navíc se tady něco dělo a musejí přijít na to, co přesně. Neví, zda to má přisuzovat třeba Francesce, ale proč by zatraceně něco takového dělala? Nebyla v tom žádná pointa. A taky je pravda to, že kdo by z upírů tohle dělal? Vždyť Marcel žádné neměl a rozhodně neměl ani důvod k tomu, aby udělal něco takového. Jeho by za to rozhodně nevinila.* Proč by ti tohle někdo dělal? *Vlastně se tak ptá spíše sama sebe, potom už se sehne a chce vzít to tělo do náruče, ale opět se narovná a zadívá se ji do očí.* Myslím, že uklízení je to nejmenší. Hlavně děj o tom vědět Elijahovi a já se mezitím postarám o to tělo, aby ho nikdo nenašel. *Měla o ní starost a byla to priorita udržet ji a dítě v bezpečí.* Jsem ráda, že jsi v pořádku. *Navíc to byla schopná čarodějka a může se bránit, i když ji někdo samozřejmě mohl překvapit.*

*Je vlastně ráda, že Alisea přijala její nabídku být s nimi v sídle. Přeci jenom se zdálo, že tady není příliš bezpečno a tam bude alespoň pod jejím, Elijahovým a Beky dohledem. Bude to pro ni a pro dítě tak lepší a budou si jisti, že tohle se jim tam stát nemůže. Tedy snad, pořád tady byla Francesca a její vlkodlaci. Musejí se ji co nejdříve zbavit, takhle to dál nejde. Navíc i ona chce svou dceru doma, více, než cokoliv jiného. Ani si pořádně neuvědomila, že vlastně budou Vánoce za chvíli. Tím, jak bylo všechno v poslední době komplikované to úplně vymazala z hlavy. Ani si nedokáže představit, jak by měli vůbec slavit Vánoce, jak by to mělo probíhat. Protože upřímně? Jí se vlastně slavit ani nechce, nemá co. Její dcera je pryč. Nic z toho, co si o tom myslí nebo právě pociťuje nedává najevo a přikývne na její slova.* Myslím, že tam můžeš být mnohem déle, Aliseo. *Nedá jí to a musí se ji zeptat na to, zda neví, kdo tohle má na svědomí. Po jejich slovech však uváží, že nemá o tom ponětí stejně tak jako ona. Povzdychne si u toho a nezapomene se pohledem vrátit k tomu člověku. Pokud by se tohle dozvěděl Kieran, zřejmě nebude moc rád, ale ten má teď určitě jiné starosti ohledně svého stavu. Mohla by se mu ozvat a zeptat se ho, jak na tom je. Alisea ji vyruší z jejího přemýšlení a tak na to zase rychle zapomene. Zadívá se ji do tváře.* Dobře. Budeme tě tedy v sídle co nejdřív očekávat. Kdyby se něco dělo a nebo by jsi cokoliv potřebovala, tak mi dej vědět. Třeba zkus znovu ten trik s tím posílám vzkazu. *Mírně ji cukne koutek úst do stran a potom se sehne a vezme to tělo do náruče. Ten pach krve ji tak láká, aby si dala krev jenom, co přijde do Abattoir. I když je pravda, že nejlepší je pít přímo ze žíly. Tomu pocitu se velmi těžce odolává. Ještě jednou se podívá na Aliseu.* Dávej na vás pozor. *A potom upíří rychlostí zmizí pryč, aby se zbavila někde dál toho těla, což taky udělá.*

*Po té, co se Hope vrátila domů, bylo vše téměř ideální. Takové, v jaké snad nikdy nedoufal, neboť nevěřil, že by jejich rodinu mohlo potkat tolik štěstí. V domě tak bylo zase veselo a plno. Chyběly v něm už, jen jeho dvě sestry. Rebekah se stále nedařilo najít ani se ona neozvala, což bylo znepokojující. Jelikož už na té večeři u Esther měl v úmyslu po Rebekah pátrat a čarodějku, jejíž spolupráci k tomu potřeboval byla Alisea, čekal, až se vrátí i s Nikolasou do sídla. Jenže se tak nestalo. Hayley s Klausem a Hope už byli dávno zpět, ale Alisea ne a pak ještě k tomu dostal od ní dost zvláštní textovku. Připadalo mu, že byla v sídle spokojená na to, aby se do něj nyní nechtěla vrátit. Nebyl by to on, aby zatím netušil něco podezřelého. Tuhle rodinu stále někdo nebo něco pronásleduje a snaží se jim komplikovat život.
Když se nechtěla vrátit Alisea, rozhodl se zajet za ní. Další den vstal opět časně, jak si zvykl. Po obvyklých ranních přípravách vyrazil do ulic města. Bylo hezký a on se chtěl projít. Navíc Alisein dům zase tak daleko nebyl.
Z venku její dům vypadal prázdně a opuštěně, netušil, proč zde zůstává. Cestou ke dveřím přemítá, co se mohlo stát. Dlouho spekulovat, ale už nebude muset. Když dojde ke dveřím, zazvoní na zvonek a po té naslouchá zvukům v domě a vyčkává, až mu sestra přijde otevřít.*

*Když postává za dveřmi a čeká na to, až mu Alisea přijde otevřít, naslouchá tomu, co se v domě děje. Není to vůbec těžké. Vnímá dění v domě svými nadpřirozenými smysly automaticky. Za mnohem delší dobu, než by čekal zaslechne kroky blížící se ke dveřím. Mezitím se snaží přijít na to, co se mu na tichu tohohle domu nezdá. Něco mu od první chvíle nesedí, jenom si neuvědomuje, co by to mohlo být. Během čekání má také dojem, že to jeho sestře trvá. Netuší, co se děje. Hlavně když zaslechne, že se kroky kousek od dveří zastaví a je chvíli ticho. O něco zpozorní a naslouchá ještě pozorněji. Někdo určitě stojí za dveřmi, ale nechápe, proč tedy neotevře. Začne uvažovat nad tím, že možná přichází nevhod. Přeci, jen navštívit Aliseu bylo jeho rozhodnutí a vyrazil sem bez toho, aniž by jí dal vědět. Začne si pohrávat s myšlenkou, že to nechá na jiný den, na který se Alisee dopředu ohlásí. Stále při tom zkouší přijít na to, co mu zde dnes nehraje. Jeho trpělivost je nakonec přeci, jen odměněná a mezi dveřmi, které se otevřou, uvidí sestřinu tvář.* Přeji ti hezký den, sestřičko. *Pozdraví jí, ještě dříve v dobré náladě, protože poslední dny je mu opravdu fajn. Během jejího pozdravu i dalšího chování ovšem zaváhá a pozorněji se na Aliseu podívá. Musel by být slepý a ne ji za tu dobu, co se k nim vrátila, docela dobře znát, aby si okamžitě nevšiml, že se něco děje a podle jejího vzezření, pravděpodobně nic dobrého. Než se stačí zeptat nebo nějak na to, co vidí, reagovat, Alisea ho pozve dál a ještě se vyhýbá jeho pohledu. Nechá si to pro teď pro sebe a následuje ji dovnitř. Naslouchá tichu v domě. Napadne jej, že neslyší Nikolasu, svou neteř. Tím neslyší, myslí skutečnost, že mu až teď uvnitř dojde, že celou dobu uvnitř slyšel, jen jednu živou bytost. To ho znepokojí. Alisea by se od své dcery nevzdálila ani na krok. Nezamlouvá se mu to, ale zatím si své dojmy nechává pro sebe, zatímco se pak vydá za sestrou do domu. Alisea začne okamžitě mluvit o nalezení Rebekah, což byl samozřejmě jeden z důvodů, proč sem přišel. Přikývne na její oznámení.* Pořád je to, jako by se po ní slehla země... *Poznamená při tom znepokojeně.* A jak se máš... jak se máte vy? *Zajímá se pak. Chce zjistit, co se děje, a proč se mu to tady dnes ani trochu nezdá.*

*Když následuje Aliseu do domu, má dojem, že ticho kolem něj roste. Ticho a napětí, které vnímá, jak se otírá o jeho kůži na tváři či na rukách. Během cesty od dveří do místnosti, kam ho Alisea uvede se jeho dobrá nálada z posledních dnů, jeho dobré rozpoložení rozplyne. Nyní, jen čeká na to, až se dozví, co se děje a tím, že se něco událo si je jistý. Stačí mu pár vteřin v sestřině přítomnosti a je mu jasné, že se zmizením Rebekah to nemá, co dělat. Vidí na ni, jak je zničená, ale snaží se dělat, jako by nic. Jak se rozhlíží po místnosti, všimne si také několika lahví v kuchyni u koše. Nikolasu nikde neslyší. Začne mít nedobrý pocit, že to má něco společného s ní, jen netuší co a nějak se neodvažuje hádat. Aliseino chování si tak vysvětlí sám, aniž by se potřeboval na něco ptát. Potřebuje a chce vědět, co se stalo. Když se jí zeptá, jak se mají, chce slyšet něco jiného, než to, co mu začne vyprávět o nalezení Rebekah. Nechápe její chování a není to poprvé. I když už to probírali a řešili tolikrát, zase dělá to s čím nesouhlasí. Uzavírá se do sebe a problémy si nechává pro sebe. Svou nelibost nad tímhle Aliseiným chováním si nechává pro sebe. Alisea jej ovšem velmi silně pokouší dál. Nechápe, jak se ho může ptát na to, co si dá, či nedá během toho všeho.* Ne děkuji, nedám. *Odpoví jí a kupodivu to zní zcela klidně. Slyší ovšem její hlas a ucítí i slanou vodu. Dalo by se říct, že to pro něj byla ta pověstná poslední kapka. V mžiku, svou upíří rychlostí se přemístí do kuchyně, za Aliseu a položí jí ruce na ramena, které jemně sevře v dlaních.* Aliseo, co se stalo? *Zeptá se jí pevně, ale opatrně. Měla by vědět, že se mu může svěřit se vším. Krátce přemítá, jestli jí má ujistit, že to na ni vidí, a že nemá smysl mu něco tajit nebo doufat, že už to dál nebude dělat a vyklopí to, co se stalo. Nakonec jí dá šanci mu to říct, bez jeho připomínek, ale pokud se tak nestane, poslechne si je hned vzápětí. Aby se nepokoušela zase nějak vyvlíknout nebo něco zastírat, tak si ji otočí čelem k sobě. Pustí ji, ale vsune jí pod bradu ukazováček a přiměje ji, se mu podívat do očí. Poprvé, od jeho příchodu sem pořádně. Vidí tak lépe, než před tím, jak má červené oči a vůbec vypadá hrozně. Dál prozatím mlčí a vyčkává, co se dozví.*

*Zpozorní, když Aliseu přiměje otočit se k němu čelem. Ví, tuší, že se něco děje, jen nemá ponětí, co se stalo, potom všem, co se konečně zbavili Esther. Přestala pro ně být hrozbou a přesto tady na vlastní oči vidí, že jedna z jeho sester nesdílí úlevu a potěšení jako zbytek rodiny. I když mu to v hlavě víří neodvažuje se hádat. Chce v tom mít jasno, a chce to slyšet od ní. Ačkoliv si ji otočí k sobě, je o něco menší a tak jí ani tak nevidí do očí a ona sama o to zřejmě nestojí. Zvedne ruku k její tváři a vsune prst pod její bradu. Jemným, ale stálým tlakem ji přiměje k němu vzhlédnout. Setká se tak s jeho znepokojeným výrazem, ve kterém se mimo jiné mísí obavy z toho, co se dozví. Přesto je více, než jasné, že odsud neodejde, dokud se nedozví, co ho zajímá. Naštěstí nebo naneštěstí se už Alisea nezdráhá, neprotahuje to a dá mu, to, co od ní chce. Nakonec to, co se stalo neuslyší, ale tak jako už dříve se mu to rozhodne přímo ukázat. Nemá to rád, když se mu někdo pokouší dostat do hlavy a výjimkou není ani jeho rodina. Jen s největším sebezapřením se neodtáhne, aby ji přerušil, a jen s největším sebezapřením, vydrží ty nepříjemné okamžiky, a to ještě nic nevidí. Nechce to, ale sestře znesnadňovat, tak vytrvá. Místo na nepříjemný pocit se po chvilce začne soustředit na obrázky, které mu Alisea promítá do mysli. Vše z počátku vypadá normálně, ale velmi brzy se to změní a on se nestačí divit. Když uvidí Finna v jeho novém těle a následně sleduje jeho počínání, velmi hluboce lituje toho, že bratra nedokázal zastavit ještě před tím, než se vydal za Aliseou a zabil její dceru. I když je to z těch výjevů velmi jasné a srozumitelné, nemůže tomu uvěřit, nemůže pochopit, že Finn tohle mohl udělat. Nikdy mu neměl dávat žádnou další šanci a přestože na to nakonec přišel a jeho trest bratra neminul, netušil, že se tohohle dočká. Má dojem, že každému, kdo ve Finna věří, se mu odvděčí velmi zvláštním způsobem. Nejdříve jemu, teď Alisea. Ví, že je to otázka času, kdy uřknutí Finna zabije, ale nyní by byl raději, kdyby se tak už stalo. Bohužel ne vše vychází podle jeho představ. Během těch obrazů v jeho mysli se v něm probudí vztek na bratra. Mít ho teď po ruce, nedopadlo by to pro Finna dobře. Tak, když Alisea se svým představením skončí, pomalu vydechne a otevře oči. Bylo pro něj snadnější sledovat ty události, když je krátce po té, co pochopil, co po něm Alisea chce, zavřel. Nyní na ni pohlédne zrovna, když pronese ta slova. Sám je ještě v šoku z toho, co viděl a snad mu ještě ani nedochází význam toho, co viděl. Je mu hrozně, při vědomí, že jejich rodina přišla tak záhy o jednoho z nejmenších členů. Alisea mohla v jeho výrazu zahlédnout otřesení, ale i účast.* Je mi to líto, sestřičko... *Vydechne pak přiškrceným hlasem. Opatrně ji obejme a přitáhne si ji k sobě.* Naše rodina neprožije ani jediný šťastný den... *Posteskne si. Přejede Alisei dlaní po zádech, jako by jí tak mohl utěšit, ale přesto, že se o to pokouší, ví, že je to nemožné. Chce, ovšem, aby věděla, že je tady pro ni.*

*Když svou sestru obejme a přivine ji k sobě, dává jí tak najevo svou podporu i účast v její těžké chvíli. Sám má trochu na času na to, aby se pokusil pochopit, co se to opět stalo. Jakmile se zdálo, že mají to nejtěžší období za sebou, opět se někdo z téhle velké rodiny postaral, aby si své šťastné období neužívali příliš dlouho. Mikael, Esther a teď Finn. Další, kterého chce vidět mrtvého. Zatímco Aliseu objímá a snaží se ji utěšit, v duchu lituje, že se o Finna raději nepostaral osobně. To uřknutí na něj působí už dlouho a je hodně zajímavé, že je ještě naživu. Přesto je to otázka času. Po té se pravděpodobně bratrovo já vrátí zpět do původního těla. Tam na něj už bude čekat stříbrná dýka. O tohle se s Niklausem postarají. Finn pak už svou bednu nikdy neopustí. Bude to, jako by byl mrtvý. Překvapivě jej to nechává chladným, klidným. Finn opět ukázal, jak se umí "odvděčit", když mu někdo ukáže vlídnou tvář a dá mu šanci, na změnu. Vymstilo se to jemu a nyní se ve svém pravém světle ukázal i před Aliseou. Doufá tak, že už i ona Finna přestane bránit a zastávat se ho. Z jeho myšlenek díky kterým místo smutku a lítosti spíše pociťuje opět zlost a hněv na staršího bratra, jej probere Alisea, když se odtáhne. Nějak zapomněl na čas a neví, jak dlouho tam stáli. Pustí ji a kousek odstoupí. Při jejím vysvětlení se na ni dívá docela nevyzpytatelným pohledem. Má toho v sobě teď hodně a všechny jeho emoce, pocity, jakoby se smíchaly a nelze určit, co se v něm v danou chvíli odehrává.* Zase se s tím vypořádáváš sama? Jako vždy... *Poznamená a dívá se na ni. Jeho pohled je navenek klidný, ale v hlase nelze přeslechnout slabou výtku. Už to s ní probíral tolikrát, že nyní, pouze konstatuje. Pochybuje o tom, že se Alisea v tomhle někdy změní. On to sice akceptuje, ale vždy na to bude poukazovat. Pokrčí pak slabě rameny a poodstoupí od ní dál. Zamíří pomalu k jednomu z oken a vyhlédne ven. Cítí se potom všem otupělý. Všechno teď vnímá zkresleně, jako by to bylo skrz těžký tmavý závěs. Clonu, která k němu vše tlumeně propouští. Dívá se ven přes záclonu a snaží se přijít na to, co dál. V daný moment se na nic nedokáže soustředit. Je ochromený. Čekal, že tohle období bude šťastné a klidné, hned, jak najdou Rebekah, ale teď netuší, co dál. Nikolasina smrt na všechno vrhá temný stín. Pootočí hlavu za hlasem své sestry, když promluví. Zavrtí slabě hlavou.* Nemáš čistou hlavu, máš velký smutek, bolest. Je to velká ztráta. V takovém rozpoložení nemůžeš hledat naši sestru a upřímně ani bych to od tebe nežádal. *Poznamená věcně a z části odmítavě, že se o nějakém kouzle bavit nechce. Pozvedne pak tázavě obočí, když Alisea něco načne a nedokončí. Chvilku se na ni dívá, jako by se to snažil vyčíst z jejího výrazu, co chtěla říct. Není si tak jistý, může se jen domnívat.* Jestli potřebuješ s něčím pomoct, tak stačí říct, Aliseo. *Pronese. Výhled z okna ho přestane zajímat a tak přejde zase blíže k ní. Tázavě se na Aliseu podívá.*