Plantation House

Překvapí tě, když řeknu, že o těch nedávných událostech? *Pozvedla obočí.* I když vlastně je to spíš o minulosti. Trochu mi vrtala hlavou jedna otázka... Byly jsme kamarádky. Sice jsem tě pak zabila, ale to je vedlejší, ale byly jsme kamarádky. Proč jsi se nikdy nezmínila o svém bratrovi? *Podívala se na ní a pozorovala její reakci.* Nemám ponětí, co všechno se dělo, ale stačilo mi to, co jsem viděla. A moje první myšlenky byly, že tě tyhle zážitky musely tížit. Nechápu proč jsi se o tom někomu nesvěřila. Ulevilo by se ti. A možná bych ho tenkrát zabila, pokud byl ještě naživu. Nevzpomínám si, kdy přesně umřel.

Spíš jsem já neměla vůbec začínat nic s Mikaelem. Kdybych s tím nezačala tak...no všechno by bylo jinak. Možná bychom byli všichni štastnější, celý století bychom žili tady spokojeně. Ale ty bys asi touhle dobou už byla mrtvá a asi bys nikdy nepoznala Kola. Možná. *Pokrčila rameny a natáhla se pro skleničku a whiskey. Trochu si nalila a whiskey položila vedle.* Ale místo toho jsem měla ten šílený nápad, který všechno zkazil. Co za věci by holka neudělala pro lásku... *zamumlala si sama pro sebe, ačkoliv Genevieve to mohla slyšet vzápětí se trochu napila a podívala se na Genevieve.* I když tebe jsem enzabila pro lásku, ale spíš ze strachu. Zpanikařila jsem, udělala jsem chybu. Takhle to dopadne, když někdo, kdo má moc a sílu, má zároven i z něčeho strach. Sice jsem mohla jednat jinak, ale potom bych teď možná byla mrtvá. Nebo Marcel by byl mrtvý a já navěky zavřená v rakvi, což by vyšlo nastejno. *Zavrtěla hlavou a na pár vteřin se odmlčela, během kterých se zadívala na svojí skleničku. Uvažovala nad tím, jak se má teď. I když měla rodinu pohromadě, všichni byli mimo rakve a kromě pár čarodějů jim nic nehrozilo, necítila se moc šťastně. Poslední dobou se cítila sama a to i přesto, že byla obklopená rodinou. Jenže každý její sourozenec někoho měl nebo se měl aspoň čím zabývat. Klausovi brzo přibude potomek a do té doby se může zabývat svým městem, na které byl před lety tak pyšný, a proto ho vídala jen zřídka. Elijah mu pomáhal, těšil se synovce nebo neteř a volné chvíle trávil s Hayley. Kol byl šťastně zamilovaný a trávil čas s Genevieve, Alisea se těšila na svoji dceru, po které toužila, a Finna neviděla pár měsíců. Ona zatím mohla jenom žárlivě pozorovat Marcela a otravovat se s hlídáním s Hayley, které ji už začínalo nudit, ačkoliv měla Hayley ráda a taky byla zvědavá na to malé. Přesto si nemohla pomoct a záviděla jí to těhotenství stejně jako Alisee. Nebylo to tak dlouho, co usilovala o lék na upírství, aby na tom byla podobně. Teď měla možnost kouzla, aby se stala člověkem a už několikrát jí myšlenky zabloudily k tomu, aby to opravdu udělala. Jenom si nebyla jistá, co má dělat potom.* Uvěřila bys mi, kdybych ti řekla, že mi to naše přátelství chybí? *Podívala se po chvíli ticha na Genevieve.*

Těžko říct, co by bylo. Mikael by se možná časem objevil sám a všechno by se pokazilo samo. Anebo nějaký jiný problém by se namanul. V tomhle městě není nikdy klid. *Povzdechla si. Malinko se pak zamyslela nad tím, co řekla Genevieve. Jestli kdyby si vzala lék, by v jejím případě nastala ta první nebo druhá možnost. Doufala v první, ale nebyla si jistá, jestli by měla tolik štěstí. Navíc byla Původní a ti měli hodně nepřátel. Kdyby se stala člověkem, byla by o mnoho zranitělnější, což by v momentální situaci nebyl moc dobrý nápad.* Kdyby Klaus zjistil, že jsem ho zradila a přilákala Mikaela, řádil by. Možná by ve vzteku hned zabil tebe, ani by se o tebe nezajímal. A pak by šel za mnou nebo Marcelem. To by nebylo moc důstojné. Mně by něco provedl, nejsem si jistá, co přesně, ale nebylo by to dobré. A pak by utekl z města, přišel by Mikael a zničil všechno, co Klaus vybudoval, zabil by každého, kdo by si pamatoval jeho jméno. Představ si jakýkoliv katastrofální nedůstojný scénář a trefila by ses do odhadu tehdejších událostí. *Znovu sklopila hlavu, aby se napila ze skleničky.* Klidně si nalej taky. Ber to jako vzpomínku na bývalé hostitelské kamarádské povinnosti. *Pousmála se* Ale ty jsi i tehdy měla oči pro Klause. A nakonec ses zapletla s oběma. Ještě štěstí, že nemám žádného dalšího rádoby zlého bratra.

S tím souhlasím, že mě to nikdy nemělo napadnout. Tenkrát jsem nenáviděla Klause, za to jak mi neustále vstupuje do života a nenáviděla jsem Marcela za to, že ho nemůžu přestat milovat a že s nim ani nemužu být. V tu chvíli jsem viděla tohle jako jediné možné řešení. Tehdy jsem nějak nemyslela. A i kdyby se se mnou nezačala bavit, tak bych te buď donutila udělat to kouzlo nebo bych si našla jinou čarodějku. Výsledek by byl prakticky stejný. *Dopila zbytek svojí sklenky a položila ji na stůl.* Možn jsi tenkrát měla utéct. Zajímalo by mě, jak by to tehdy dopadla... Ale sice jsme monstra, ale bývali jsme lidi a proto máme i lidské psychické slabosti.Když nějaký upír udělá nějakou chybu nebo provede něco špatného, tak to je kvůli nějaké lidské emoci nebo jeho slabosti. Je to kvůli tomu, co ho dělá člověkem. Problémem je, že jako upír má velkou sílu. *Pokrčila rameny. Během své řeči častokrát narážela na svoje chyby, v podstatě mluvila celou dobu o sobě a trochu i ostatních upírech.* Promiň, že jsem tě zabila.

*Pousmala se, když slyšela to o odpuštění.* Na některé věci se prostě nezapomíná.Obzvlášť na ty nepříjemné věci, které ti někdo provedl.*Kývla na zmínku o jejím srdci.* V tomhle máš asi pravdu. Jsem prostě dívka, které miluje příliš snadno. A přitom chci prostě jenom muže, který by mě miloval, kvůli kterému bych i podstoupila to kouzlo a stala se člověkem, abych s ním mohla mít rodinu... Ale za tisíc let jsem na nikoho takového nenarazila. Anebo narazila, ale Klaus ho zabil. *Podívala se na ní.* Pokud by se ti tehdy podařilo dostat se až k nám a vypovědět nám svůj příběh, tak by ses pak svého bratra bát nemusela. Ale muselo by se ti podařit dostat se až k nám.

U Marceka si jsem skoro jisté, že i kdybychom se k sobě vrátili, tak by to kouzlo se mnou nepodstoupil. Před lety, když byl ještě člověk, jsme se jednou políbili a Klaus nás načapal. Zuřil a já jsem ho přemlouvala, ať Marcela nezabije. Místo toho mě probodl dýkou a vytáhl ji ze mě až po 52 letech. Řekl mi, že tehdy dal Marcelovi na výběr, buď se mě navždy vzdá a stane se upírem, nebo ze mě vytáhne dýku a prožije se mnou normální lidský život. A potom se otevřeli dveře a dovnitř vešel Marcel bez jediného šedivého vlasu na hlavě. Můžeš hádat, co si vybral. Proč by se toho měl teď vzdávat? *Zeptala se, ale odpověď ani nečekala. Žádná odpověď na tohle ani nebyla. Marcel by se toho nikdy nevzdal.* Bohužel, poslední dobou jsem většinou zavřená v tomhle domě s Hayley. Nějak nestíhám hledat toho pravého. *Pokrčila rameny.* Máš štěstí, že máš Kola. Udělal by pro tebe první poslední. A v nejbližší době se asi bude snažit zabít tvého bratra, stejně jakou spousta jiných lidí... A tehdy by asi možná i opravdu Klaus zabil, záleželo by na jeho momentální náladě. Lepší by pro tebe bylo, kdyby ses dřív dostala ke mně nebo Elijahovi. Elijah by ti dal příležitost napřed mluvit a já bez váhání zabíjím jenom muže nebo ženy, které mě opravdu hodně naštvou.

Marcel chtěl tehdy být upírem a chtěl mě. Po našem útěku mu zbylo jenom to upírství a později se přidala moc. A pak jsme zase přijeli a nakonec mě vyměnil za Claire. Ale dítě a svoji vlastní rodinu nechtěl nikdy. *Zavrtěla hlavou a zadívala se na Genevieve.* Proč by sis Kola nezasloužila? Trochu toho štěstí si zasloužíš. A Kolovi prospívá, když má někoho, kdo mírní jeho vzteklou povahu. Za poslední rok se změnil. Nevím, jestli je to tebou nebo tím, že umřel, ale už se chová trochu jinak. Dřív se choval jako rozmazlený fracek a všechno mu bylo ukradený. Měla jsem podezření že se navěky zasekl v pubertě. Ale teď už docela dospěl. *Pokrčila rameny a pak se zaposlouchala do vyprávění Genevieve o jejím útěku. Překvapilo jí, když se zmínila o vdavkách a o následné smrti. Myslela si, že Genevieve nebude až tak nevinná a že někdy v životě asi někoho zabila, ale nevěděla jak a kdy. Tohle mohlo být její první zabití. Někdo by ji mohl soudit za to, že zabila svého snoubence, ale ona ji nesoudila. Byla si jistá, že Genevieve pro to měla dobrý důvod. Mohlo to být klidně i v sebeobraně.* Čím tě vydíral?

Věř mi, že se snažím zapomenout. Ale ono se to snáz řekne, než udělá. *Pravda byla, že na něj ani za těch sto let nezapomněla, když si myslela, že je mrtvý. Pár let po jejich útěku narazila na Stefana, na kterého se v první chvíli možná až moc upnula. Snažila se tehdy zapomenout na Marcela a pohnout se dál. Chvílema se jí to i dařilo, dokud ji nezavřel Klaus do rakve. A když se z ní pak dostala a zjistila, že Stefan je zamilovaný do dvojnice, zase měla čas vzpomínat na Marcela. Naději měla až s Mattem, se kterým se cítila tak, jak se cítit chtěla. V jeho blízkosti si připadala jako obyčejná středoškolská studentka, které se líbí qauterback školního týmu. Ale i to bylo jenom takové rozptýlení, protože ani jeden z nich nechtěl nic vážného. Jí lék proklouzl mezi prsty a měla zůstat navždy upírem, zatímco Matt se upírem stát nechtěl a chtěl žít lidský život. Každý byl někým jiným a tak raději odjela sem s rodinou, ale na Matta si čas od času ráda vzpomněla. Byl to jeden z mála vztahů v jejím životě, který neskončil tragicky.* Tvoje noční můra má ráda rozruch, ale stejně brzo zmizí a za chvíli si na něj spousta lidí ani nevzpomene. *Zkusila ji trochu uklidni a pak si vyslechla o její minulosti. Její překvapení, když se dozvěděla o těhotenství Gen, se nedalo nijak zakrýt a ani se o to nesnažila. Kromě překvapeného povytažení obočí ji na pár vteřin i poklesla brada.* Udělala jsi, co jsi udělat musela. Každá matka by pro ochranu svého dítěte udělala to co ty. Nemáš si co vyčítat. *Vlastně spíš trochu hádala, jak by se zachovaly ostatní matky. Sama by něco takového udělala, kdyby někdy nastala taková možnost. Ale jinak toho o mateřství moc nevěděla.* A Benjamin to pak nezjistil? Po tvém útěku tě nenašel?*Zkusila se jí zeptat. Byla v tom skrytá otázka, co se pak stalo s dítětem. Gen u sebe nikdy dítě neměla, takže hádala, že dítě musela poslat pryč anebo se nikdy nenarodilo. Doufala, že platí ta první možnost.*

*Nechávala Genevieve mluvit a vyprávět svoje tehdejší zážitky. Kdyby tehdy o tom věděla, tak by ji pomohla, jenže ačkoliv byly ve stejném městě, tak o ní nic netušila. Místo toho měla tenkrát plné ruce práce s předstíráním, jak se bez Marcela dobře baví.* Kdybych mohla, tak ti ji pomůžu najít. Nebo její potomky. *Sdělila jí, ačkoliv tušila, že to asi k ničemu nebude. Podle toho jak mluvila, by ji asi nedokázal najít nikdo na světě. Bůh ví, kde se nakonec ocitla.* Ale určitě se ji podařilo prožit klidný a šťastný život a teď někde po světě běhají její vnoučata nebo pravnoučata. *Nepředpokládala, že by její dcera patřila mezi ty které se dožívají sto let, to by byla až moc velká náhoda. Musela se narodit před více jak sto lety. Teď spíš bude někde na hřitově zakopaná s datem úmrtí v druhé polovině minulého století. Alespoň v to doufala, protože ta holka měla tu smůlu, že se narodila před začátkem první světové války.*

*Zmínka o časoprostoru ji překvapilo. Doteď si nemyslela, že by něco takového bylo možné. Myslela si, že ji jenom poslala někam hodně daleko, třeba na nějaký jiný kontinent, ale ve stejném čase. Takhle bylo možné, že se objevila buď někde v minulosti anebo se ještě neobjevila vůbec.* Šikovné kouzlo. Snad se dostala do nějaké správné doby a na správném místě. *Na zmínku o jejím jméně kývla.* Je to pěkné jméno, i když ho asi nepoužívá... nebo nepoužívala nebo nebude používat. *Vzápětí se ale zarazila, když jí došlo, že řekla čistokrevná Rosseau. Něco ji napadlo, jak to mohla myslet, ale v další vteřině to zamítla, protože tohle snad nemuže být pravda. Ale nenapadalo ji žádné jiné vysvětlení pro přídomek čistokrevná.* Kdo je její otec? *Zeptala se nakonec a doufala, že to není ten, kdo si myslí, že to je.*