Plantation House

Je to vážně zvláštní. (zamyslí se najednou) Jsem čarodějka, ale místo toho, abych měla blízko ke svému druhu, vždycky jsem spíš inklinovala k upírům. Hlavně tedy k Původním. Jako by mě k vám přitahoval jakýsi magnet. (zasměje se potichu) Od Klause po Kola. Vlastně už i s Elijahem jsem si to tak nějak vyříkala. Jediného, koho neznám, je váš bratr Finn. Ale toho už jsem tu dlouho neviděla.
Benjamin si vždycky našel způsob, jak mě pokořit. Vždycky, když jsem se mu snažila vzdorovat, když jsem se odhodlala k tomu, abych proti němu zabojovala, bylo to marné. On to vždycky něčím přebil. Ve dvanácti to byla hodně tvrdá výchova, sem tam mi dal pohlavek, ale moc se to nestávalo. Ve třinácti jsem od něj chtěla odejít poprvé, byla jsem hodně vysílená a vyčerpaná a chtěla jsem tomu učinit přítrž. Pustil mě, byla jsem překvapená, ale to jsem nevěděla, co na mě chystá. Zavolal si na mě několik kumpánů, kteří mě přepadli. A on mě pak zachránil. Tehdy jsem si myslela, že je to opravdové a dovolila jsem Benjaminovi, aby nade mnou získal znovu moc. Vrátila jsem se s ním domů. Chvíli to celkem šlo, ale pak mě začal opravdu bít a nešetřil mě. Jednou přišla moje kamarádka a vnikla na půdu, kam jsem měla přísný zákaz. Chtěla jsem ji odtamtud odtáhnout, ale ona shodila zápisník a já si ho přečetla. Byly v něm Benovy plány. On na to samozřejmě přišel. A tak jsem přišla k těm jizvám. dvacet ran bičem. A takový režim šel dál. Nebál se mě zpráskat. V patnácti zabil jediného člověka, kterého jsem tehdy měla opravdu ráda, pokud jsem nepočítala Claru. A ještě mě donutil vzít to na sebe a říct, že jsem to udělala proto, že mě obtěžoval. (Je si jistá, že ví, jak slovo obtěžoval v tomto kontextu myslí. Ale Alan byl skvělý člověk. Jen vydechla, aby se pak znovu nadechla a nabrala tak do plic nový vzduch. Pak zase spustila.) V šestnácti jsem měla být obětována při Sklizni. Večer předtím mě Benjamin znásilnil poprvé. A s ním i jeho tři kamarádi. To byla ta noc, kdy jsem přemýšlela o tom, že uteču k vám. Ale nakonec jsem si vybrala útěk z města, který mi nevyšel a bratr mi další den podřízl hrdlo. (projede si prsty ve vlasech) Pak jsem rok byla mimo, ale o tyranii se postarali předci.

*Vrátí se společně s Hayley z procházky domů. Hayley se hned u vchodu omluví a odejde nahoru. On sám, protože slyší známé hlasy chvilku poslouchá, aby se ujistil, že skutečně uvnitř domu spolu hovoří Genevieve a jeho sestra Rebekah. Zdá se mu jejich konverzace soukromá a tak se rozhodne je zatím nevyrušovat. Zamíří proto do kuchyně. Má trochu žízeň, tak si vytáhne ze skříňky sklenici, napustí do ní vodu a napije se. Přemýšlí při tom, že je ve městě na to, kdo se vrátil zpět až moc velký klid. Pro něj je to, ale klid před bouří. Každou chvíli čeká něco, co opět obrátí jejich životy vzhůru nohama.*

No netuším. Ale ne všichni mají tragické dětství, řekla bych. I když tohle město je pro tragédii jako stvořené. Můj bratr si vybral moc namísto emocí. Nehnusí se mu absolutně nic. Od něj člověk musí čekat absolutně všechno. A i tak si člověk to všechno nedokáže moc dobře představit. Jestli se ho nezbavíme na začátku, bude hodně těžké zbavit se ho vůbec. (podívá se na ni. Pak se otočí ke dveřím. Nevidí, kdo vešel, ale ví, že někdo je uvnitř. Jednak slyšela zvuky a jednak cítila přítomnost dalšího upíra v domě.)

*Když se vodou občerství, zase sklenici umyje a uklidí. Ačkoliv nechce poslouchat to, co si Rebekah a Genevieve v obýváku povídají, neujde mu, že po jejich návratu domů hovor značně poklesl. Projde kuchyní k zadním dveřím, otevře je a vyjde na terasu za nimi. Už se setmělo a usoudí, že další vcelku klidný den je za nimi. Se směsicí obav a znepokojení vyhlíží další nový den. Napadne ho, že již nějakou dobu neviděl Klause. Naposledy v ten večer, kdy se objevil Benjamin na oslavách čarodějek. Uvědomí si, že už je to přes týden.* Ani Sophie zatím nedává vědět. *Napadne jej.* Možná bude něco vědět Genevieve. *Rozhodne se využít toho, že je zde na návštěvě, a než se rozhodne odejít, s ní promluví. Posadí se na terase do jednoho z křesel. Pozoruje výhled před sebou do setmělého okolí.*

Aha, Elijah je konečně tu. No, půjdu si s ním tedy promluvit. Pojď taky, jestli chceš. Myslím, že tohle není žádné tajemství. (podívá se na Beku a potom se tedy vydá za Elijahem, kterého najde na terase.) Dobrý večer. (pozdraví ho a sedne si vedle něho. Ani nečekala na vyzvání) Přišla jsem, abych se zeptala na tu neoficiální schůzku. Pokročilo to nějak? (podívá se na něj... v tom všem zmatku a ve svých snahách nějak zapomněla, že to neměl na starosti Elijah, ale Sophie.)

*Když se usadí venku, přestane vnímat dění v domě. Přesto mu neujdou blížíci se kroky. V momentě, kdy zvedne hlavu ke vchodu se v něm objeví Genevieve.* Dobrý večer, Genevieve. *Odpoví jí na pozdrav. Než stačí říct něco dalšího, Gen se usadí vedle něj a hned na to se objeví i jeho sestra. Na uvítanou jí věnuje vřelý úsměv. Genevivevina otázka ho trochu překvapí. Měl za to, že ona a Sophie jsou spolu v kontaktu a tudíž by měla od ní vědět něco ochystané schůzi. Překvapení si nechá pro sebe, když na ni během odpovědi pohlédne.* Sophie mi zatím o žádném setkání nedala vědět. *Slabě se zamračí, neví, co si o tom myslet.* Řekla, že potřebuje nějaký čas, ale zdá se mi to už dost dlouho. *Poznamená a zkoumavě koukne po Gen.* Jen doufám, že se o něco nepokouší na vlastní pěst... *Dodá. Po zkušenostech s ní, už by se ani nedivil.* Zdá se mi tohle město až moc klidné, na to, co se zde děje. *Dodá a krátce pohlédne z Gen na Rebekah.

(teprve po Elijahových slovech si uvědomí, že tu schůzi měla na starost Sophie. Nějak se v tom v poslední době přestává orientovat, co kdo má a nemá na starosti. Ale hlavně, že si pamatuje, co má na starosti ona.) Jistě, Sophie. Dneska se s ní mám sejít. Někdy pozdě v noci spíše. (přisvědčí, možná pak bude vědět víc o té schůzi, ale když vyjde jejich plán, nebude ani schůze třeba) Vlastně možná, tak trochu, má. I když v tom jedeme společně. (Zašátrá ve své kabelce, kterou nosí stále při sobě, jako by v ní byl poklad. Možná taky byl. Vytáhne voodoo panenku, která má kolem krku omotaný amulet. Položí ji na stoleček.) Benjaminův amulet. Sophie má doma prudký jed. Asi víte, co bude následovat. (podívá se na Elijaha i na Beku.)

*Pohlédne z Bekah zpátky trochu pochybovačně na Gen a snaží se přijít na to, jak moc je tahle její odpověď o setkání se Sophie pravdivá. Má dojem, že si to teď narychlo vymyslela, aby tak zakryla svou nepozornost. Není si tím, ale jistý, a nechce se splést, kdyby to přeci, jen byla pravda.* Už bychom měli něco začít podnikat. Benjamin má příliš prostoru pro své plány. Abychom nelitovali. *Poznamená znepokojeně. Jeho čelo se stáhne pod vráskami, když mu Geneviveve víceméně potvrdí jeho obavy.* Tak přece. *Zamumlá si to spíše pro sebe, ale protože Gen sedí blízko a Rebekah má dobrý sluch, obě to mohly slyšet. Pozoruje, co Genevieve vytáhne z kabelky. K panencem která se objeví na světle si prohlédne a poslechne si k tomu od Genevieve to, co chystají. Zní mu to moc hezky a jednoduše. Ty pochybnosti se mu objeví na tváři. Má pocit, že Benjamin mu přijde jako někdo, kdo by se takhle "snadno" zabít nenechá. Co nad tím přemýšlí, Rebekah vysloví jeho pochybnosti nahlas.* Opravdu to může vyjít? *Zeptá se Genevieve.*

*posledních pár dní strávil většinou u Gen v bytě. Myslel si, že bude Gen trávit hodně času doma, aby náhodou někde nepotkala Benjamina, protože to by nedopadlo asi dobře.. Ale ne, ona pořád někde lítala, doma skoro nebyla. Pár dní si vystačil jenom s televizí, dokonce začal číst i nějakou knížku. Ale za chvilku ho to všechno začalo nudit, takže začal zase chodit na kytaru. Každý den si zašel do baru, aby se trošku odreagoval.. A teď, když Gen nebyla zase doma, se rozhodl, že se půjde podívat na plantáž. Beku ani Elijaha dlouho neviděl, mohl by si s nima třeba chvilku popovídat.. Zaparkuje před domem a vejde dovnitř. Zaposlouchá se a uslyší hlasy. Slyší, že přichází z terasy. Jde tedy přes dům až tam a už z dálky vidí, že v jednom z křesel sedí Genevieve. Co ta tady dělá? Zeptá se sám sebe a pomalu jde až k nim. Tam se opře o zábradlí, protože křeslo už volné není.* Zdravím, Beko, Elijahu, Gen. *postupně se na všechny podívá a pohledem zůstane na Gen. Ani jí nedal pusu na přivítanou.* Tebe bych tady nečekal. *ještě se na ni chvilku dívá a potom koukne na panenku.* Voodoo panenka? *pořádně si ji prohlédne a potom si všimne toho amuletu, pro který byl s Gen v Benjaminově domě.* To do něj budeme píchat jehly nebo co? *koukne se tázavě na Gen.*

(dívá se z jednoho na druhého, vidí jejich pochybnosti nejen v očích, ale poté je i vysloví nahlas) Každý plán má svoje rizika. Může to vyjít a taky nemusí. Jako naprosto každý plán. Ale na rovinu vám říkám, že Benjamin nic tak jednoduchého čekat nebude. Překvapíme ho tím. A nám jde o překvapení. A jak už jsem řekla, se Sophie to chceme provést pozdě v noci, aby byla nějaká šance, že Benjamin už spí a nemohl se tak dobře a rychle vzpamatovat. Jestli to vyjde, tak se Bena zbavíme, aniž by někdo další přišel k újmě. (těká pohledem z jednoho na druhého.) A jestli to nevyjde, tak mu tím alespoň dáme najevo, že my jsme taky odhodlaní bojovat všemi prostředky. (řekne odhodlaně, pak uslyší Kolův hlas. Je pravda, že domů poslední dobou chodí jen přespat. A to většinou Kola nevídá, protože ten chodí po barech. Už kolikrát se v noci probudila, když Kol přišel opilý domů, ale dělala, že spí.) Kole (všimne si jeho odměřenějšího chování. Zřejmě bude naštvaný, že ona stále někde lítá a on je sám.) Ano voodoo panenka. A jehly do něj píchat budeme, ale budou mít na sobě hadí jed. (vysvětlí mu. Poznámku, že by ji tu nečekal, přejde.)

*Vyslechne si Genevivevinu odpověď na jejich pochybnosti. Snaží si to představit, jak by to mohlo proběhnout. Mezitím Genevieve domluví a Rebekah poví svůj názor. Přemýšlí nad tím. Věří tomu, že Genevieve svého bratra zná tak ví, co dělá. Samozřejmě počítá, že to nemusí vyjít a pak to může být, ještě horší. Jiné možnosti, ale nemají moc možností a on je proto, vyzkoušet všechno. Mezitím se objeví další z jeho sourozenců.* Ahoj, Kole. *Pozdraví ho. Sleduje jeho chování, když si Gen téměř nevšimne, po očku koukne po ní a zpátky na Kola. Všichni se, ale zabývají jejich plánem, tak to nechá být.* Snad se to povede. *Poznamená, chtěl by tomu věřit.*

Aha. *založí si ruce na prsou a podívá se na Gen.* A ty si myslíš, že na to nepřijde? Že se nechá zabít takhle jednoduše? Neřekl bych, že je tak blbej. *vážně se chová vůči Gen divně a ani si to moc neuvědomuje. Měl by být spíš rád, že je v pořádku, že se nikde zničehonic neukázal Ben a něco jí neudělal.. Ale ne, on se k ní chová takhle...*

Možná to není plán, který vyjde, ale mohl by vyjít. Než se vzpamatuje ze spánku, bude mít jed ve svém těle. Jeho svaly ochabnou, začne se dusit. A pokud mu v té chvíli někdo nepomůže, což se samozřejmě taky může stát, tak je po něm. (podívá se po nich a pak střelí pohledem po Kolovi. Nechápe, co to má znamenat.) Samozřejmě, že vím, že není blbej. Ale jak jsem řekla. Nic tak jednoduchého čekat nebude. (stojí si za svým.... chvíli si Kola podmračeně prohlíží)

*Jeho pozornost opět upoutá Kol a jeho poznámka, ani ne tak poznámka, ajko způsob, jakým ji pronese. Zvedne k němu pohled a chvilku si ho měří.* Myslím, že Genevieve ví, co dělá. *Odpoví mu docela klidně.* Je to její bratr a zná ho nejlépe. *Dodá ještě. Z Kola po celou dobu nespustí oči.* Dá se to nějak pojistit? *Zeptá se a to už kouká na Genevieve. Přemýšlí, čím by se Benjaminova smrt dala zajistit i přes to, že by mu někdo pomohl zbavit se jedu. Prohlíží si panenku a napadne jej, zdali by propíchnutí srdce nebo něco pevně omotaného a utaženého kolem krku mohlo pomoct.* Nebo zalepit ústa. Nemohl by volat o pomoc. *Všechny své úvahy si, ale nechá pro sebe.*

A jak víš, že není proti takovýmhle věcem chráněn? A co když u sebe bude mít ty svoje dva poskoky Monique a tu druhou holku? *zněl, jako by Gen vůbec nevěřil, co se týče zabití Benjamina.* No já si tím nejsem jistý. *podívá se na Elijaha a teď vlastně nepřímo řekl, že jí v tomhle nevěří.*

(podívá se na Beku a povytáhne mírně obočí) Jo, věř mi, že bych taky byla ráda, kdybych tu skvělou novinu mohla rozhlásit, ale nic není jisté (ušklíbne se... ano, nejvíc ji na tom štvalo, že nemají jistotu ničeho) Uděláme se Sophie, co budeme moci. Bude to kouzlo na dálku, takže Bena neuvidíme, nebudeme moci korigovat to kouzlo s přesností, ale Ben v sobě jed mít bude. (pak se podívá na Kola... co mu to zase přelítlo přes nos?) Já jsem tu nikomu netvrdila, že to musí vyjít, ale vážně dík za podporu. (odsekne mu a zvedne se, vezme si tu panenku a dá ji do kabelky) Už bych měla jít. Dám vědět. Mějte se (pokývne na Beku a Elijaha a na Kola se jen nechápavě podívá, projde kolem něj, zamíří pryč z domu a jde k Sophie)

*Kolovy pochybnosti mu přijdou svým způsobem na místě. I když ho překvapuje, že na něco takového myslí. Nikdy mu nepřipadal jako někdo, kdo se zajímá o magii. Když bratr zpochybňuje Genevievevinin pokus zbavit se Benjamina, zkoumavě si Kola prohlíží. Moc často s ním není, ale takhle nevrlého už ho dlouho nezažil.* Hodně štěstí, Geneviveve. *Popřeje jí, než odejde. Přeje ho vlastně všem, neboť ví, že se všem uleví, až bude Benjamin po smrti. Doufá, že ve městě konečně zavládne klid. Odmítá se téhle naděje vzdát. Když zůstanou ve třech a Bekah si do Kola rýpne, znovu si ho prohlédne.* Stalo se něco? *Zeptá se ho narozdíl od sestry úplně klidně. Pokud bratra něco žere, je připravený ho vyslechnout.*