Plantation House

Měj se. *rozloučí se s ní jenom takhle obyčejně, ani jí nepopřeje štěstí. Pusu jí nedal na přivítanou, ani teď na rozloučenou.. Chvilku se za ní díval, jak odchází a potom si sednul do křesla, kde předtím seděla. Rebeky poznámku ignoruje a potom se podívá na Elijaha, když se ho zeptá, jestli se něco děje.* Ne, co by se mělo dít? Vypadá to, že by se snad něco dělo? *koukne na něj nechápavým pohledem, jako by se snad zeptal na úplnou blbost.*

*Z Kolovy odpovědi by si jeden mohl myslet, že se skutečně nic nestalo, jen, že se začal projevovat "starý" Kol. Chvíli si ho měří a snaží se přijít, proč se tak najednou zase chová.* Třeba se doopravdy nepohodl s Genevieve. *To, co Rebekah pronese nahlas si on pomyslí. Koukne krátce na ni.* Jestliže nás to napadlo oba dva, možná to tak doopravdy je. *Uzavře to. Kol to sice nepotvrdí, ale ani nevyvrátí. Svěřovat se v tuhle chvíli nejspíše nemá chuť. Když se do Kola pustí Rebekah, rozhodne se, že je nejvyšší čas odejít, neboť na jejich výměnu názoru nemá v tuhle nejistou dobu náladu.* Já vás opustím. Mějte příjemný zbytek večera a dobrou noc. *Rozloučí se s nimi, krátce na každého pohlédne s pousmáním a po té odejde do domu a do svého pokoje.*

Ne, nepohádali jsme se, ani jsem se špatně nevyspal. A proč si sakra myslíš, že jsme se zase pohádali? *podívá se na ni. Ani si nějak neuvědomuje, že by se choval jinak. Elijahovi jen kývne na rozloučenou a potom se zase obrátí k Rebecce. Neunikne mu její poznámka* Genevieve říkala, že se já chovám jako malej kluk? Aha.

Vy dvě jste se spolu bavily? A ještě k tomu o mně? *tázavě pozvedne obočí.* No co se to děje, že byste se zase staly super nerozlučnýma kamarádkama? *nechápavě zavrtí hlavou a trošku se zasměje. Nečekal by, že se s ní Genevieve jen tak usmíří, když ji Beka zabila.*

*nechápal to, o čem teď Beka mluví. S Genevieve o žádném časoprostoru nemluvil, prostě mu řekla, že Pauline poslala pryč a už to neupřesňovala, jak a kam...* Ty ses jí omluvila a ona ti odpustila, že jsi ji zabila? Tak to bych od ní nečekal. Nevypadala, že by ti to chtěla někdy odpustit. Kdybych byl na jejím místě, nikdy bych ti neodpustil *to, co teď řekl, od něj bylo hnusný.* Vy jste mi ale dneska samý překvapení...

Teď jako myslíš to, jak jsem proti tobě šel s kolíkem z bílého dubu? Rebeko, *osloví ji a zasměje se.* Ty si vážně myslíš, že jsem tě chtěl tehdy zabít? *každý si o něm mohl myslet co chtěl, ale Rebecce by on nikdy neublížil, a už vůbec by ji nezabil. A nezabil by ani Klause, i když spolu měli hromadu neshod.*

Nojo, tak mi nevěř. *pokrčí rameny.* Klidně si mysli, že bych dokázal zabít vlastní sestru. *ano, sice byl tenkrát ze Silase trošku mimo, ale Rebeku by prostě nikdy nezabil. Když se Beka zvedne z křesla, on zůstane sedět.* Já ani neočekávám, že na tohle zapomeneš. *vlastně se jí za to ještě neomluvil a teď ho to proto, v jakém byl rozpoložení, ani nenapadlo.* Genevieve na to, že jsi ji zabila, určitě taky nikdy nezapomene. *ušklíbne se a až teď se z křesla zvedne.* Myslím, že je na čase, abych šel. Měj se. *podívá se na ni, odejde z domu, venku nasedne do auta a jede do bytu Genevieve.*

*Pomalým a uvolněným krokem došel k domu, u kterého věděl, že přebývají jeho sourozenci. V hloubi duše doufal, że najde Rebekaha vyhne se Niklausovi, po jehož přítomnosti zrovna dvakrát netoužil. Po rozhovoru s Aliseou usilovně přemýšlel. Toužil po tom, aby byl zase člověkem a žil spokojený život. Hodlal sestru ihned po jejím porodu požádat, aby jej přeměnila, ale nevěděl, s kým by svůj život dožil. Sage byla na druhé straně,  takže se rozhodl počkat, až jeho lásku oživí. Dělal mu ale starost jeho bratr, protože věděl, že on se jen tak přeměnit nenechá, hlavně ne teď, když s ním ta vlkodlačice čekala dítě, jak se dozvěděl. Napadlo ho, že kdyby se vlčici něco stalo, Niklaus by sice zuřil, ale nebyl by na pozoru a Alisea by mohla čarovat. Elijah by pak jistě taky přistoupil, kdyby už nehlídal Niklause, který by pak byl neškodný.
V hloubi duše se ale styděl a nechtěl zůstávat na tomto světě ani jako člověk. Poprvé zabit čepelí vlastního otce, po druhé tím Donovanovic klukem. Jen zavrtěl hlavou a dvakrát bouchl klepadlem do dveří. Stál rovně, na sobě sako, džíny a tmavě modrou košili.*

*Spatřil sestru a usmál se.* Rebekah... Krásná jako vždy. *Pousmál se.* Jsem rád, že tě vidím. Mám pro tebe možná novinku, možná ne. *Jeho úsměv se ale zmírnil, když uviděl sáček s krví. Nenáviděl to, nenáviděl lidskou krev. Po vzoru svého otce se snažil pít jen z upírů a přitom je zabít. Váhy se pak pomalu vyrovnávaly, myslel si.* Načasování? Přišel jsem snad nevhod? Chtěl jsem si s tebou pohovořit. Vím, dlouho jsem byl pryč, ale pozvat do domu mne můžeš. *Pousmál se, ale jeho hlas byl najednou trochu chladnější. Vlasy měl zčesané do jeho obvyklého stylu, jen je měl trochu delší, než nosil v MF.*

*Pokýval s vstoupil do domu a šel za sestrou. Opřel se o futra kuchyně a začal.* Někdo ze sourozenců něco provedl? No, to je tedy jedno. Byl jsem za Aliseou. Řekla mi, že se stala čarodějkou a dozvěděl jsem se, že dokáže, abychom se opět stali lidmi. Když by se to podařilo se všemi sourozenci, ostatní upíři by zemřeli a na zemi by byla zase rovnováha, která tu byla před tisíci lety. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys stála o to, být člověkem. Mít rodinu, děti... Bohužel mne taky napadlo to, že Niklaus na to jistě nepřistoupí, myslím, že by nás zničil. *Pronášel a když se zamračenou tváří zpozoroval, že svou práci dokončila, přešel do jednoho salonku, kde si sedl do malého křesílka.* Jaký máš na to názor? Tohle je už moc, někdo, kdo je tisíc let mrtvý, nemůže dávat nový život! Kdyby celá rodina byla to, co předtím, všechno by bylo jako dříve. Otec je mrtvý - máme možnost.

*Stáhl obočí.* Proč ho chtějí mrtvé? (Přiznej si to, chceš to také...) *Zavrtěl hlavou při té myšlence a podíval se Rebekah přímo do tváře.* Alisea mi říkala, že to bude zvláštní dítě, to ano, ale mrtvé by jim nebylo k ničemu. Možná se bojí, že až vyroste, půjde proti nim, slyšel jsem ale, že je mír a "Válka" je silné slovo, sestro. *Náhle ho napadla věc, kterou si sice nechtěl připustit, ale bylo naproti tomu, co mu řekla Alisea. Kdyby se něco ale stalo a on nemohl využít sestřiny moci, měl kartu v rukou. Kdyby se spřáhl s čarodějnicemi, mohl by spolu zabít svou rodinu. Jistě, že by to udělal nerad, miloval je, ale nesnášel jejich stránku monstra.* Vím, že čarodějky nemají Původní v lásce, ale samy by si asi důvod nevymyslely, takže... co jim Niklaus udělal kromě toho, že stvořil něco, co bylo tisíc let nemožné?

*Blýsklo mu v očích.* Matka...? *Na chvilku se mu na tváři objevil trochu vygumovaný výraz. Zamrkal.* Oni s ní komunikují? *Zeptal se hned a čekal na odpověď, pak ale pokýval hlavou, připraven zareagovat, jak by jeho maminka chtěla.* Tak asi mají důvod, proč by se jinak matka ozývala? Není to přirozené, aby měli mrtví děti, je to proti přírodě! Příroda se vzbouřila proti nesmrtelnosti tím, že stvořila dvojnice. A jak to dopadlo? Byl jsem zabit já i Kol. Něco se stane, Rebekah, něco zlého a my tomu můžeme předejít... *Myslela na to, že kdyby zabili dítě, všichni by se uklidnili a Původní by se stali normálními lidmi.*

*Ráno vstane docela brzy. V posledních dnech moc dobře nespí. Po ranních procedurách vyjde z pokoje a zamíří po schodech dolů. Už v pokoji se mu zdálo, že někdo přišel a onen hlas mohl přiřadit pouze k Finnovi. Docela ho překvapuje, že se po tak dlouhé době ukázal. Občas si na něho vzpomněl, ale neměl ani čas, ani příležitost zjišťovat, co dělá nebo, kde se nachází. Slyší, že si povídají s Rebekah v jednom salónku. Jeho kroky, ale míří do kuchyně. Nesnaží se chovat příliš potichu, aby se nezdálo, že je poslouchá, ale úmyslně také žádný zbytečný hluk neudělá. V kuchyni si vytáhne sáček s krví. Nechá ho položený na lince a dá se do přípravy čerstvé kávy. Při tom přemýšlí, co Finn chce. Nevěří, že jeho návštěva je čistě společenská. Ačkoliv je to rovněž jeho bratr k němu jedinému si za celou dobu nenašel cestu. Je pravda, že Finn toho moc mimo svou rakev s dýkou v srdci nestihl, ale i tak. Patří do rodiny a má ho rád, ale za tu dobu je ostatní již tolikrát zradil. Ta nědůvěra, kterou si k němu vypěstoval. Nedokáže ji, jen tak přejít. Zatímco pozoruje kávovar, běží mu to hlavou.*

*Dojede na plantáž a zaparkuje svoje auto na cestě před domem. Vejde do domu a hned se soustředí na to, jestli uslyší nějaké hlasy. Slyšel. Byl to hlas Rebeky a bratra, kterého snad ani vidět nechtěl. Pořád na něj byl dost naštvaný kvůli tomu, jak je podrazil a spřáhnul se proti nim s jejich otcem. Nešel hned za nimi do salónku, ale šel do kuchyně. Už dlouho neměl krev, měl žízeň. Vejde do kuchyně a uvidí tam Elijaha.* Zdravím, Elijahu. *pozdraví ho. Už se chová o poznání lépe než včera večer. Teď se chová příjemně. Otevře lednici a vezme si jeden pytlík s krví. Potom si sedne na židli ke stolu, načne ho a začne pít.*