Plantation House

Předmět: Re: Plantation House Sun Jan 11, 2015 5:15 pm

*Poslechne si Aliseinu teorii. Trochu se nad tím zamračí. Neví, jak jí tohle má stručně vysvětlit, protože rozpitvávat se mu tady teď nechce.* Tohle místo mi za dobu, co jsme zde bydleli přirostlo k srdci. Mám to tady rád. Když se mi naskytne možnost, jako dnes tak sem zajdu. Pokoj i pár věcí tady stále mám. *Rozhodne se pro jakýsi ten střed.* Je tu větší klid. *Doplní jedno z pozitiv, které na tomto místě preferuje. Zatímco jí vysvětluje své stanovisko, položí dlaň na sáček s krví. Trochu krev uvnitř rozhoupe a promíchá ji. Její teplota již stoupla, ale on si ještě klidně chvilku počká. Alisea se pustí do rozebírání bouřky, kterou způsobil Benjamin, ale on jí o tom zatím nic říkat nebude. Poučil se z předchozího plánu, který v dobré víře prozradil Rebekah a pak už se to vezlo a bylo to jako lavina a následky díky tomu nebyly právě nejlepší. Znovu stejnou chybu neudělá. Vyslechne si proto sestřina slova. Pozoruje ji při tom klidně s jistým náznakem zaujatosti, aby bylo vidět, že nad tím, co říká přemýšlí a snaží se něco vymyslet. Netěší ho, že to musí tajit, ale nehodlá to nyní měnit.* Bouřku jsem zaznamenal. *Přikývne jí na to, když domluví.* Je možné, že v ní měl prsty někdo ze zdejších čarodějek. Ve městě je už dlouho moc velký klid. Nelíbí se mi to V sídle byl, ale klid. *Nevyvrací jí její teorie, ale nic určitého jí k tomu nepoví. Jen své obavy z toho, že se ve městě nic neděje a to ho skutečně znepokojuje. Mírně pokrčí rameny a vypadá, že opravdu nemá tušení, co to mohlo znamenat. Do žádných velkých spekulací se, ale nepouští. Pak skloní pohled ke svému sáčku s krví a zkoumá obal. Její otázky, kdy má podezření, že se ve městě děje něco, o čem neví, na ně nijak nezareaguje. Přejde to. K bouřce se jí vyjádřil. Vyzkouší dlaní opět teplotu krve a pak ji stáhne k tělu.* Kola jsem už nějaký čas neviděl. *Zavrtí pak záporně hlavou. Naposledy, když u něj ve sklepení našel Sophie. Od té doby jeho společnost nevyhledával. Věděl, jak na tom je, a právě proto mu raději dopřál klid a pokoj od svých návštěv, i když často přemýšlel nad tím, jestli bude jeho bratr někdy opět v pořádku. Nyní ví, že už je nějakou dobu zdráv, ale neměl na něj od té doby štěstí. Je za jeho vyléčení opravdu rád.* Nevím, kde se náš bratr toulá. *Odvětí ještě jednou na Aliseinu otázku, kdy nad Kolem přemýšlel. Sám by ho rád viděl. Byl tak krátce zamyšlený. Když mu Alisea po té začne povídat o sobě, tak k ní zvedne obličej a během poslouchání na ni kouká. Všechno, co mu povídá něco málo naznačuje, ale není schopný z toho něčemu více porozumět. Když tedy Alisea skončí, dál na ni tázavě hledí a pobízí jí tak k tomu, aby byla se svými problémy konkrétnější, jestli chce. On raději mlčí, protože když něco řekne, většinou se jí jeho teorie, závěry, domněnky nezamlouvají. Chce tedy nejprve slyšet ty její.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

Jo, sídlo je na rušnějším místě, tohle je víc na kraji. *Připustila. Ona sama měla dům spíš na kraji města, kde byl větší klid. I když zase to měla dál do obchodu. Viděl pak na Elijahovi, jak přemýšlí nad tím, co říkal o bouřce. Uoudila, že on o tom tedy nic neví.* Možná se nějaká čarodějka postavila proti Benjaminovi sama... *Momentálně ji nenapadalo, kdo by byl tak hloupý, že by to udělal. Pochybovala, že by se tady v covenu našel někdo stejně silný jako Benjamin, kdo by se mu mohl rovnat.* Možná o tom bude Sophie bude vědět víc. *I když ona se jí na to ptát nehodlala. Stačilo jí, jak jí posledně vyčetla, že ona se musí o všechno v jejich rodině starat, jako kdyby za to snad mohla. Stejně jediný další rozhovor, který s ní hodlá vést, bude o tom, kam dala její moc. Vyptávání ohledně bouřky nechá na Elijahovi. Zjistí pak, že Kol se doma nenachází. Možná mu zkusí napsat zprávu, i když lepší by to bylo osobně. Pochybovala, že kdyby mu napsala zprávu, jestli kdysi nezabil jednu čarodějku Katju, tak by si vzpomněl. Asi mu bude muset ukázat její tvář. Ale pak už začíná mluvit o svých problémech, což Elijahovi nejspíš nic moc neříká, jak soudí podle jeho výrazu. Aspoň ta první věc mu mohla dojít a ta druhá by mu došla jedině, kdyby o tom od včerejška stihli nějak s Klausem mluvit.* Poslyš, já chápu, že nikdy nebudu úplně součástí rodiny, protože s vámi nemám tisíc let společných vzpomínek, jenom jednu. Ale to neznamená, že si nezasloužím vědět, co se děje, obzvlášť když se jedná o Kolovo uřknutí, kterého ho můžu zbavit! *Její poslední věta postupně stupňovala, přičemž ke konci bylo jasně znát její naštvání.* Anebo v téhle rodině je vlastně normální, že se různě věci tají. Myslím, že Finn to o Kolovi taky nevěděl, že? I když Finn se aspoň od událostí v rodině schválně distancuje, kvůli těm problémům, které s ním máte a které marně doufám, že se vyřeší. A pak tu jsou ještě ty vaše tajné plány ohledně Benjamina, o kterých ví jenom někteří "vyvolení". *Slovo "vyvolení" pronesla s ironií, myslela tím ty, kterých se plán týkal.* Ale zdá se to v pořádku, vy máte svoje plány, já mam svoje plány a neupřímnost je v téhle rodině prostě všude. *K těm svým dalším problémům se zatím nevyjadřuje, s Elijahem chtěla probrat hlavně tohle, co se týkalo hlavně jeho a co ji momentálně nejvíc štvalo. O těch dalších bude pak klidně mluvit, pokud na to přijde řeč.*

Předmět: Re: Plantation House Sun Jan 11, 2015 7:59 pm

*Když mu Alisea dá za pravdu o tom, že zde je klidněji, spokojeně jí na to kývne. Více už výhody nevýhody obou jeho obydlí nerozebírá, protože to považuje za svou osobní věc a s Aliseou to nyní rozebírat nehodlá. Pozoruje sestru i nadále, jak přemýšlí nad důvodem té bouřky, ale nechce nad tím spekulovat více, než je nutné. Nechá to na přemýšlení jí.* Až za ní budu mít cestu, tak se pokusím zeptat... *Nadhodí k tomu, když se Alisea zmíní o Sophie. Je pravda, že už o dotyčné čarodějce delší dobu neslyšel. Přijde mu to trochu zvláštní, když ji před tím vídal dost často. Už dlouho neměl důvod za ní chodit. To, že mu kontakt s ní proto trochu chybí pro něj není pádný důvod, aby ji vyhledal. S tím se hodlá vypořádat sám. Mezitím se rozhodne, že teplota krve už lepší nebude a tak vezme sáček do ruky a otevře jej. Začne z něj pomalu pít a při tom poslouchá to, co trápí Aliseu. Přeruší pití už ve chvíli, kdy Alisea naznačí, že jí nedal vědět o Kolovi. Má stále silnější pocit, že ačkoliv mluví o jejich rodině v množném čísle, nejspíše je to adresováno hlavně jeho osobě. Chce jí na to odpovědět, ale ona pokračuje naštvaně dál, tak to vzdá a nechá ji vymluvit až do konce. Usoudí, že dokud neskončí ona, nedostane se ke slovu tak se vrátí ke svému popíjení. Polkne několik dalších doušků, než se jeho sestra vypovídá. Pak nastane mezi nimi ticho. Oddálí sáček s krví od pusy a přemýšlí, co vhodného na to Alisei říct. Možná by ho to mrzelo více, ale potom, kdy za ní přišel kvůli něčemu, s čím doufal, že jim pomůže, tak to odmítla, naštvala se a raději utekla. Je mu jasné, že to pro ní není nejpříjemnější zjištění, ale ona to odmítla aniž by, jen připustila, že je to možné. Teď se tady rozčiluje a vzteká, když se s dalšími problémy obrátí raději na Sophie. Tohle je, jen jeden z důvodů. Tehdy šlo o Kola, ale i o Genevieve a nedivil se, když Klaus chtěl, aby se pro pomoc obrátil na ni. Chtěl Sophie ne Aliseu. Kromě toho tehdy myšlenky na Aliseu ani neměl. O Kolově uřknutí neřekl nikomu. Neměl na to myšlenky obvolávat své příbuzné, kvůli takové zprávě. Zatímco nad těmi důvody přemýšlí, neví, jak to podat Alisee, protože se s ní kvůli tomu nechce hádat.* V tu dobu se toho událo více, Aliseo. Neměl jsem čas ani myšlenky na to, dát ti o Kolovi vědět. *Odpoví jí po chvilce smířlivě.* Krátce před tím si mou žádost o pomoc odmítla. Naštvala si se a odmítla se bavit. V té době, kdy se odhalilo Kolovo uřknutí se to hodně dotklo i Genevieve. Proto jsem o pomoc požádal Sophie a ne tebe. *Snaží se jí to v klidu vysvětlit. Vypadá u toho, ale trochu unaveně, protože už je to pryč.* O tom uřknutí nevědělo mnoho lidí. Nebylo nutné to rozšiřovat. Ani Hayley to naneštěstí nikdo neřekl. *Uzavře to.* Ber to jako shodu nešťastných náhod. Nebylo to úmyslně. *Doplní a pak už se k tomu dál nevyjadřuje.* O jakých plánech to mluvíš? *Zeptá se jí po chvilce, protože to byla jedna z věcí, která ho zaujala. Zvedne na ni zkoumavě pohled. Nad nevhodnými vlastnostmi jejich rodiny se odmítá pozastavovat. Nemá chuť to teď rozebírat.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Naštěstí Elijah pochopil, že bude vhodné, když se na to Sophie zeptá on. ALep ak už se dostanou k tomu tématu, proč je na něj naštvaná. Postupně mu řekne všechno, co chtěla říct a proč na něj byla naštvaná. Nakonec nastala ta chvíle ticha, během které se stihla napít vody. Nechtěla se nějak extra rozčilovat, pamatovala si, jak to dopadlo včera. Podívala se pak na Elijaha, když si vzal slovo. V podstatě to, že jí nedal vědět, omlouval tím, že neměl čas. Jenže to jí nestačilo, připadalo jí to jako dost chabé vysvětlení.* Víš, jak dlouho trvá napsat jednu esemesku? Jednu minutu. A dokonce se dá poslat i více lidem, takže jí nemusíš psát znovu. A pokud nebylo sídlo a Hayley každou minutu toho týdne pod útokem, tak mě nenapadá, proč by sis nenašel tu jednu blbou minutu. *V jejím hlase bylo znát opět rozhořčení nad tímto. Věřila, že Elijah by si dokázal najít čas, kdyby tedy opravdu chtěl.* Anebo co jiného jsi dělal tak důležitého? Zase se stalo něco o čem nevím? *Byla útočná, protože dneska měla už od rána blbou náladu. Celkově byla poslední dobou podrážděná. Chyběla jí její plná moc a neviděla možnost, jak jí získat zpátky, byla frustrované z marných snah vyřešit Finnovy neshody s ostatními, mrzelo ji, že má v plánu odjet, štvalo ji, že část rodiny na ní kašle a po včerejšku byla naštvaná na Klause.* Nepleť do toho Rodericka. Neodmítla jsem ti pomoct, protože nebylo jak ti pomoct. Roderick tu není, kdyby byl, věděla bych to jako první. A neodmítla jsem se s tebou bavit, jenom se nechci bavit o Roderickovi, protože... *V tomhle momentu ji selhal hlas. Otočila od něj hlavu, prakticky se otočila celá k Elijahovi zády, protože do očí se jí vehnaly slzy. Byla spousta možností, jak by mohla větu dokončit. Protože, kdyby se s ním o něm musela bavit, musela by na Rodericka vzpomínat, myslet na ty dobré chvíli, na to jak jí chybí, jaké by to bylo, kdyby tu s ní byl, jak moc ho pořád miluje. Roderick byl láska jejího života a doufala, že po jejím odchodu začal nový život, měl vlastní rodinu a nakonec umřel šťastný. Nakonec k Elijahovi zůstala ještě chvíli otočená, pak si otřela oči a zase se na něj podívala. Už nezněla tak naštvaně, teď byla spíš smutná, ale celkově byla klidnější.* Sophie taky není nadšená z toho, že se na ní pořád obracíš. Akorát že to vyčetla mě, a ne tobě. A byla to právě ona, kdo mi řekl o dění v naší rodině a ještě pár dalších detailech. Já jí nemam ráda, provedla mi několik věcí, které bych ji ráda někdy oplatila, ale stejně to byla ona, kdo mi řekl o tom, co se děje v naší rodině, místo aby mi to řekl můj bratr. *Až teď označila jeho jako toho, kdo jí to měl říct. Taky od něj by to čekala, že jí takovou zprávu řekne. Nakonec se jí Elijah zeptal na její plány. Ani si neuvědomila, že to při svém monologu zmínila. Ale když už to načala, tak mu to může říct. Automaticky si sáhla na svojí jizvu na předloktí, i když teď měla svetr, takže byla schovaná.* Měla jsem takové setkání s Monique. Chtěla jsem od ní něco zjistit. *Řekla to tak, že by Elijahovi mohlo dojít, že tím setkáním myslí přesněji čarodějnický souboj.*

Předmět: Re: Plantation House Sun Jan 11, 2015 9:50 pm

*Je rád, když Alisea přestane rozebírat události kolem jejich plánu s Kate. Cítí z ní, co vešel do kuchyně, a co ona zjistila, že je tady, podrážděnost, zlost, frustraci. Tušil od začátku, že je to adresováno jeho osobě, i když se Alisea na úvod snažila používat množné číslo. Když se od ní dozví, že jí měl poslat zprávu, nepatrně, nesouhlasně se zamračí.* Já takové věci nerad řeším přes textové zprávy. Zvlášťe ve tvém stavu. Kdyby to bylo možné, přijel bych to takovou zprávu říct osobně. Ale nemohl jsem. Nejdříve nebylo, kdy a pak jsem na to neměl myšlenky. *Dá jí na to svou odpověď. Mluví klidně, smířlivě. Částečně si je vědomý toho, že to měl Alisee dát vědět, ale nejspíš by k tomu měl více důvodů i chuť, kdyby se kvůli Roderickovi nezachovala tak, jak zachovala. Kouká během svých slov na ni. Ten klid vyzařuje i z jeho pohledu. Rozhodně se kvůli tomu nechce rozčilovat a s Aliseou hádat. Má v paměti, že čeká dítě, a že to nemá jednoduché, když zjistili to o Roderickovi. Fakt, že ona to popírá na tom nic nemění. Nemá v úmyslu se jí zpovídat, co, kdy a jak dělal. Tehdy se toho seběhlo najednou docela hodně. Teď je to klidnější, ale ví, že je to dočasné a jistě to brzy skončí. Má pocit, že Aliseu toho žere více, ale on je zrovna na ráně, takže si pro ventilaci své zlosti zvolila právě tento problém.* Abych se vrátil k Finnovi, ten o naši rodinu nejeví zájem. Nestojí o nás, nechce se s námi stýkat. Nikdy nám, ne mně nikdy neodpustí, že musel strávit v rakvi takovou dobu. Když nechce, nestojí o svou rodinu, já ho tady držet nebudu. Až se s Sage stanou lidmi a odejdou za svým snem, budu doufat, že konečně nalezne své štěstí. Nebudu mu stát v cestě. *Řekne jí své stanovisko k Finnovi. I kdyby byl v domě a slyšel to, za svými slovy si stojí. Možná by to rozebral více, ale nyní řeší něco jiného, takže se u toho nezdržuje. Velmi záhy opět dospějí k hlavnímu problému, který mezi nimi je. Roderick a jejich rozdílný názor. Když s tím Alisea začne a on slyší, že je to z jejího pohledu stále stejné, nejprve se zamračí a má v úmyslu jí říct něco k tomu, co po něm vlastně chce, když mu nevěří a odmítá se nad tím alespoň na chvilku zamyslet. Připustit, že to může být tak. Když vidí, jak těžce to jeho sestra snáší a její reakci, tak si jen tiše povzdechne. Zavrtí nad tím hlavou, ale to, ona nemůže vidět, protože je k němu otočená zády. Zůstane zticha. Ucítí slanou vlhkost, která přetekla z jejich očí. Mrzí ho, že kvůli tomu pláče. Nemá, neví, jak by ji měl utěšit. Nemůže vzít zpět to, co řekl, protože na tom trvá. Nechce se s ní dohadovat a považuje za zbytečné jí o tom tady a teď nějak přesvědčovat. Přejde docela tiše k ní, když se neotáčí. Pomalu zvedne ruku a položí jí dlaň na rameno. Jemně jí ho stiskne.* Je mi to líto, Aliseo. *Poznamená účastně. Více to nerozebírá. Jí by, ale mělo být jasné, že se na to dívá stále stejně. Doufal, že časem bude možné s ní o tom klidněji promluvit, ale má dojem, že to potrvá mnohem déle. Jen by nerad, aby potom bylo pozdě. Když se k němu Alisea otočí, tak ruku z ramene stáhne a kousek ustoupí. Po té, co mu poví o Sophie, zatváří se překvapeně, taky trochu zklamaně. Když se to o Sophie dozvídá takovým způsobem není to pro něj zrovna příjemné. V očích se mu mihne záblesk smutku, než se od ní otočí a vrátí se zpátky k místu, kde odložil nedopitý sáček s krví. Má teď pocit, že si ten lepší vztah mezi ním a Sophie jen namlouvá. Jinak nechápe, proč něco takového neřekla jemu. S tichým povzdechnutím vezme sáček s krví a dopije ho. Už v něm stejně mnoho nezbylo. Pak ho odnese a vyhodí do koše. Po celou dobu je zamlklý, zamyšlený. K Alisei je tak otočený zády nebo bokem nebo je v pohybu, takže s ním rozhodně nemůže udržovat oční kontakt. Znovu tak uslyší, tentokrát od své sestry, že mu dává vinu za něco, co neudělal. Raději to přejde mlčením. V tuhle chvíli, kdy má v hlavě další podněty k přemýšlení, včetně slov Alisey k tomu nemá sílu. Když dopil krev a vyslechl si sestřiny výtky i ty zprostředkované, má dojem, že bude líp, když půjde. Mezi Aliseou a ním je to stále stejné. Zastaví ho až její slova, ve kterých se zmíní o Monique.* Proč si za ní šla? *Zeptá se jí, věcně. To, co se v něm odehrává své pocity ukryje ve svém nitru. Nyní je soustředěný a klidný v očekávání odpovědi na svou otázku.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Elijah jí vysvětlil, že to nechtěl řešit přes textovou zprávu, akorát netušila, jak to přesně souviselo s jejím stavem. Esemesky neškodí těhotným. Ale ještě si to pak vyložila, jakože by jí přímo ta zpráva mohla uškodit. Připomnělo jí to výmluvu, kterou čekala, že řekne jako první. Že jí tím nechtěl obtěžovat, když byla těhotná.* Ve svém stavu bych tu zprávu zvládla. *Upozornila ho a ke zbytku se radši nevyjadřila. Už pochopila, že řešit jestli měl čas nebo neměl čas nikam nevede. A ani se nejspíš nedozví co měl důležitého na práci, že se jí neozval.* Je mi líto, že Finn chce odjet. Nějak jsem doufala, že bychom tady ve městě mohli být všichni a nějak tu v klidu spolu žít, ale poslední dobou přicházím na to, že to je utopie. Ale stejně bych si přála, aby s vámi Finn lépe vycházel. Nedávno se pohádal s Kolem a pokud vím, tak se ta hádka týkala matky. Konkrétně toho, jak se vás snažila zabít, což Finn obhajuje. V jednu chvíli jsem doufala, že kdyby se všichni vyhýbali tomuto tématu, tak byste spolu mohli vycházet. *Svěřila se Elijahovi se svými nadějemi, které se zdály marné. Ta propast mezi Finnem a ostatními tu vždycky bude. Ona je asi jediná z rodiny, která s ním dovede vycházet. Dostanou se pak k tématu o Roderickovi. Nedělá si iluze o tom, že by Elijahovi nedošlo, že brečí, stejně to pozná pak podle zarudlých očí. Ona akorát nechtěla, aby viděla její slzy. Během toho promnula v ruce jeden prsten, který měla na prstu. Pak už se otočila k Elijahovi, stále žmoulající ten prsten.* Prostě o něm už nemluvme. *Vyslovila svoji žádost a doufala, že Elijah jí vyhoví. Tady nešlo ani tak o to, že by Roderick mohl být tady. Ona o něm nechtěla už celkově mluvit, rptoože i bez téhle jeho teorie, byl pro ní citlivé téma. Pustila pak ten prsten a ruku si dala podél těla. Při zmínce o Sophie a o její stížnosti si všimla jeho smutku v očích, i když nechápala proč se tak tváří. Bylo to tím, že nevěděla, jak moc spolu Elijah a Sophie vychází, jinak by to možná neřekla takhle naplno. Ale aspoň nelhala a nijak nepřeháněla, Sophie to opravdu řekla.* Pamatuješ si tu schůzi, jak jsme se tam snažili vymyslet něco pro Benjamovi a k ničemu jsme se nedostali? V jednu chvíli tam padl návrh, že by se něco mohlo zjistit od té čarodějky Monique a když nic neřekne dobrovolně, tak ji vlézt do hlavy. No a po té schůzi jsem se spojila s Francescou Coreou. Ona na Monique nasadila svého člověka, u kterého narozdíl ode mě nemohla vycítit energii. Ten mi pak dal vědět, když nastala vhodná příležitost a já jsem se střetla s Monique. Nejdřív to šlo dobře, ale potom jsme začaly být až moc vyrovnané. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nejsem tak silná jako vždycky, že mi chybí část mojí čarodějné moci. Nakonec ten souboj skončil remízou, ona si odnesla nakřáplou hlavu a já poraněnou nohu a jednu trvalou jizvu. *Vyhrnula si rukáv a ukázala mu jizvu na svém pravém předloktí. Elijah už to dřív viděl, tehdy mu neřekla pravdu, jak k tomu přišla, až teď. Jakmile měl Elijah dostatečnou příležitost si ruku prohlédnout, rukáv zase stáhla dolů.* A to je celé. Od té doby už jsem Monique nevyhledávala a zatím to neplánuju. Aspoň ne do doby, než budu mít všechnu svojí sílu, takže se snažím vyřešit napřed tohle. *Nebyla si jistá, jestli by mu měla říct o svém podezření na Sophie. Ten smutek před chvíli naznačoval, že spolu docela vychází. I když to by se možná dalo využít, třeba by od ní dokázal zjistit, jak je to s její mocí anebo ji u ní najít.* Jak vycházíš se Sophie? *Zeptala se ho najednou.*

Předmět: Re: Plantation House Sun Jan 11, 2015 11:15 pm

*Bylo mu hned jasné, že jeho obhajoba u Alisei neobstojí. On si zase myslí své o tom, že jí zkrátka bude šetřit, dokud nedonosí a neporodí svou holčičku. Do té doby jí zkrátka o nic těžšího v jeho očích žádat nebude a to, co jí poví nebo nepoví také odvodí podle toho. Už se k tomu, ale nevyjadřuje.* Mně je líto spousta věcí, které se udály a dějí v naší rodině, Aliseo. Jenže ne všechno se dá změnit ke spokojenosti nás všech. Někdo o to nestojí, někdo nechce. To je potom těžké. *Odpoví jí na to, co mu řekne k Finnovi. Je pro něj novinka, že se Kol s Finnem pohádali.* Nemyslím si, že vyhýbání se některému z citlivých témat této rodiny by něčemu pomohlo. *Zavrtí hlavou pochybovačně.* Nemá smysl někoho do něčeho nutit. Vždy to dopadne špatně. *Poznamená. Podle Aliseiny reakce si, jen potvrdí, že o Roderickovi s ní nemá smysl mluvit. Jen na to mlčky přikývne. Samozřejmě nadšený z toho není, protože nemá, jak zjistit, co má za lubem. Alisea je jediná, která v tom může pomoci a ta to odmítá. Slepá ulička. Dnes už to, ale vzdá. Bude muset počkat na vhodnější chvíli. Když pak přemýšlí nad tím, co od Alisei slyšel o Sophie, ani si nedělá velké iluze o nějakém vývoji k lepšímu do budoucna. Je si jistý, že jeho oblíbenost u ní a nejen to rapidně klesne, až se doslechne o jejich dnešním plánu. Raději nad tím moc nepřemýšlí, ale má obavy, aby to věci, více nezkomplikovalo, než vyřešilo. Své myšlenky si nechá pro sebe. Mezitím si vyslechne o Aliseine misi. Nestačí se divit, co se dovídá. Vypadá dost užasle a taky trochu dopáleně. Nechápe už vůbec, jak se může Alisea rozčilovat nad tím, že on jí neinformuje o událostech kolem jejich rodiny, když sama podniká na vlastní pěst a nikomu nic neřekne. Pohlédne na její jizvu, na předloktí, kterou mu Alisea ukáže. Ví, že už ji viděl.* A to si mi chtěla říct kdy? *Zeptá se jí, když pak skončí.* Myslím, že v tomhle směru si nemáme, co vyčítat, Aliseo. *Pokračuje dříve, než mu může odpovědět.* Neměla by si něco takového podnikat na vlastní pěst. *Doporučí ji. To, co se právě dozvěděl ho docela vytočilo. Přesto zní stále ještě docela klidně, i když z jeho hlasu jistá dopálenost zaznívá. Jeho pohled je také o poznání ostřejší. Po té zvedne ruku k hlavě a chytne si mezi ukazováček a palec kořen nosu. Přivře oči a na chvilku tak zůstane. Když se ho zeptá na Sophie, ruku spustí a tázavě na Aliseu koukne.* Proč se ptáš? *Odpoví jí otázkou.* Vzhledem k tomu, co jsi mi dnes řekla, nejspíš moc dobře ne. *Odpoví jí s ironickým podtónem.* A to neví o Kate. *Doplní si pro sebe v duchu. Přejde ho pak chuť na další konverzaci. Přesto si ještě počká na Aliseinu odpověď.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

Já vím. *Přikývla na to, co říkal o Finnovi. Měl pravdu, nemůže je nutit, aby spolu vycházeli. Už taky viděla, že to je marná snaha.* Prostě jsem se snažila a nevyšlo to. Budu se muset smířit s tím, že Finn prostě odjede. I když mohl by aspoň jednou za čas přijet na návštěvu. *Sice by to byla asi hlavně ona, koho by navštěvoval, ale přijet by aspoň někdy mohl. Aby ukázal, jak vypadají jeho děti, aby viděl, jak vyrostla její dcera a u čaje si pověděli, co je nového. Byla pak ráda, že už se Elijah už nijak nevyjadřoval k Roderickovi a vyslyšel tak její žádost, i když věděla, že si dál bude myslet svojí teorii. Jenže pak už mu vykládá o svém plánu, který se tak úplně dobře neuskutečnil. Nakonec je zticha a vyslechne si, co jí k tomu Elijah řekne. Nepřekvapuje ji jeho reakce, ale přesto ho nechala, ať k tomu řekne, co chtěl. Ale jeho otázce, kdy mu to hodlala říct, se vyhnula.* Proto jsem tehdy tak neřešila, že jste měli ten plán s utokem na Benjamina. Já měla zase svůj, i když to nebyl utok na něj, spíš zjišťování informací o něm. Ale říkám si, jestli bych teď vůbec o tom vašem plánu věděla, kdyby jsi mě tehdy zprvu nepožádala o pomoc s proměnou Sophie. *Sdělila mu tak nahlas myšlenku se skrytou výtkou. To že jí nedal vědět o Kolovi, jí pořád vadilo.* Technicky jsme si byli kvit, dokud nepřišlo to s Kolem. Gratuluju, teď vedeš. *Pronesla s ironií a mírně se přitom ušklíbla. Pak jí koutky povadly.* Asi jsem tu rodinnou neupřímnost přijala za vlastní. Anebo jsem si za těch tisíc let samoty vytvořila vlastní neupřímnost. *Pokrčila nad tím rameny.* Ale když už jsme tu teď tak upřímní, tak se mě můžeš zeptat na co chceš a já ti odpovím. Můžu ti říct třeba o čem jsem se včera hádala s Klausem nebo o... *Zvažovala, co o ní Elijah neví. Momentálně si nedokázala vzpomenout na nic z poslední doby, o čem by nevěděl. Akorát na Olivera si vzpomněla, ale nemusela by být upřímná až tak natolik, že by s ním rozebírala svůj milostný život.* To by tě nezajímalo a dál mě nic nenapadá. *Elijahova poznámka, že by se do toho neměla pouštět ji nepřekvapila. To byl důvod, proč se jí nechtělo mu o tom hned říkat.* Popravdě to nemělo být nebezpečné. Aspon pro mě ne, pro ni jo. Jenomže to jsem nevěděla, že mi Sophie šlohla kousek moci. Ale vlastně je dobře, že jsem na to přišla u Monique. Kdyby nastala situace, kdy bych kupříkladu stála proti Benjaminovi a snažila se chránit Hayley, a to s tou mocí bych zjistila až tam, tak by to nedopadlo tak dobře. *Technicky mu právě prozradila, že to byla Sophie. S tím si nedělala velkou hlavu, aspoň teď ví, koho podezírá.* Doufala jsem, že bys mi nějak pomohl mi získat zpátky svou moc... Budu muset na něco přijít sama. *Poslední věta bylo spíš zamumlání, co si řekla sama pro sebe. Pochybovala, že ji v tomhle bude Elijah nějak nápomocný. Ani Kol ji moc nemůže pomoct, ledaže by si někdy počkal na Sophie a zkusil to z ní vymlátit. Ale to by jí těžko nějak pomohlo.*

Předmět: Re: Plantation House Mon Jan 12, 2015 10:29 pm

I když bych byl rád, kdyby naše rodina byla více pohromadě, pokud to Finn cítí jinak, nechci mu v tom bránit. *Odvětí Alisei k rozhovoru o jejich bratrovi.* Pokud ovšem opět nebude ohrožovat životy ostatních členů rodiny. *Pomyslí si. V takovém případě by opět udělal všechno, aby ho zastavil a zabránil tomu. Finn by si toho měl být dobře vědom. Nejspíše i Alisea, ale jí to nyní připomínat nehodlá. Už tak to mezi nimi není v tomhle období právě nejrůžovější. Nechce to ještě zhoršovat další případnou neshodou. Poslouchá ji pak, když se vrátí k minulým plánům, o kterých navzájem nevěděli. Když slyší, jak se tím probírá a bilancuje, nemůže věřit vlastním uším. Přijde mu, že se mu tohle, musí, jenom zdát. Dost nevěřícně také na ni hledí. Když mu na konci naznačí, že nyní vede, k nevěřícnosti se přidá i záblesk podráždění za tyhle její poznámky. Tentokrát se musí hodně ovládat a držet, aby jí na to něco neřekl. Když Alisea vzpomíná na jeho žádost o pomoc při záchraně Sophie, moc dobře si vybavuje, že si kladla podmínky, za jakých to udělá. Ať už si to ona uvědomuje nebo ne, je to další z důvodů, proč o pomoc žádá jiné. Od své sestry by čekal více vstřícnosti. Nachází nebo nacházel jí dosud, ale spíše u Sophie. Ačkoliv nyní si tím už není tak jistý, potom, co dnes od Alisey slyšel. Měl za to, že to pokaždé bylo děláno, nejen pro jeho rodinu, ale i pro celé město. Vždy toho bylo v sázce mnohem více. Za jiných okolností by se s tím snažil vypořádat jinak. Trochu frustrovaně si nad tím povzdechne. Alisea může nabýt dojmu, že to bylo nad jejími slovy. Pokud to tak bude, i mu to přijde vhod. Když mu pak Alisea nabídne, že se jí může na cokoliv zeptat, netuší, proč to vlastně dělá. Nemá k tomu nyní žádný důvod. Zavrtí proto hlavou.* Myslím, že to není nutné. *Odvětí při tom. Více se k tomu již nevyjadřuje. Poslechne si od ní, odpověď na otázku. Je rád, že mu to objasnila. Rád by jí pomohl. Netuší, ale jak to teď všechno bude, proto nechce nic určitého slibovat.* Pokud se mi naskytne možnost, pokusím se. *Ujistí ji pouze. Zní, ale dost skepticky. Je to tak, jak to v danou dobu vnímá.* Rád jsem tě viděl, sestřičko, ale už půjdu. *Oznámí Alisee krátce na to. To, proč sem zavítal už provedl. Nyní má v úmyslu vrátit se zpátky do města. Bude chtít také, co nejdříve mluvit s Klausem, aby zjistil, co zamýšlí dál. Hayley dnes už pravděpodobně nevyhledá.* Dávej na sebe i na malou pozor. *Požádá ji. Byl by rád, kdyby se nesnažila na vlastní pěst podnikat něco proti Benjaminovi. Není si, ale jistý, jestli má smysl jí to říkat. Použije proto všeobecnější žádost.* Pokusím se někdy zastavit. *Slíbí jí.* Přeji ti hezký zbytek dne. *Rozloučí se s ní. Krátce se na ni pousměje, i když jeho pohled zůstane vážný. Moc mu do smíchu není. Kývne jí na rozloučenou hlavou a pak opustí kuchyň i dům. Do města zamíří pomalou "lidskou" rychlostí. Během nadcházejícího večera si trochu provětrá hlavu.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Věděla, že tenhle rozhovor nebyl úplně ideální. Ale chtěla Elijahovi říct to, co mu řekla, protože ji mrzelo, že se jí to neřekl sám a musela se to dozvědět od Sophie. I když mu trochu křivdila, taky mu neříkala pravdu. Snad nikdo v jejich rodině nebyl plně upřímný a nikdo neříkal plně pravdu. Aspoň dala teď možnost Elijahovi zeptat se jí na něco, i když to nevyužil. Jenom o Roderickovi nechtěla mluvit. Jenom by znovu brečela. Odmítnutí Elijahovi pomoc nevnímala jako zradu nebo něco podobného, podle ní mu neměla jak pomoct a tak to bude, dokud se nevzdá svojí představy Rodericka a konečně neuvidí pravdu. Ale Elijah ji alespoň přislíbí pomoci, i když netuší jak jí se Sophie pomůže.* Hodně štěstí se zbavením se Benjamina. *Popřála mu* A ohledně něho o moji pomoc klidně můžeš požádat. I když do otevřenýho boje s ním nepujdu dokud nebudu mít celou moc.A nejspíš ani potom ne, protože než se mi ji povede získat, tak už budu ve třetím trimestru. *Připomněla mu tak, že nemusí žádat o pomoc jenom Sophie. Sice se nechce hrnout do první vinie, ale z povzdálí jim může pomoct svými kouzly.* Ahoj. *Rozloučila se s ním pak. Po jeho odchodu se podívala na svoji skleničku, kterou vylila do dřezu a vydala se pak domů.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Seděl v křesle a četl jednu z knih, které na Plantáži zůstaly. Šlo mu to docela dobře, za poslední dobu se toho naučil docela dost. Používal telefon, nad kterým už získal "plnou moc", a snažil se ještě víc zdokonalit. Neustále ho v hlavě hlodala myšlenka na jeho rozhovor s bratrem Kolem. Nebyl vykolejen z bratra, jež plácal nesmysly, ale tížilo ho to, že následně ovlivnil Sage, aby zapomněla na vše. Na to, co slyšela, viděla i myslela. Jako kdyby tam Kol nikdy nebyl. S jeho láskou bylo více problémů, než si dokázal sám přiznat. Nechtěla děti, nechtěla se vzdát síly a krve. Trápilo ho to, ale zatím se neodvažoval do razantnějších kroků. Nechal to volně plynout, jen občas na toto téma navedl řeč. Jeho láska to však dokázala dokonale přejít, nebo se s ním mírně pohádat. Vlastně to ani hádky nebyly, protože on vždy zmizel v horním patře.
Slyšel, jak Sage pustila vodu a vlezla si do sprchy v jeho koupelně. Usmál se a přehodil si nohu přes druhou. Občas navečer chodili do ulic města, ale nikdy ji nepustil samotnou. New Orleans bylo prohnilé. Věděl, že by se Sage postarala sama o sebe, ale nepřipustil, aby někdy byla bez jeho přítomnosti. Nikdy mu nedošlo, že by jí mohlo vadit, že jsou spolu čtyřiadvacet hodin denně. Jemu to tak vyhovovalo. Písmena v právě otevřené knize snadno přečetl, i když byly v obýváku zatažené závěsy. Sage byla stále bez denního prstenu. Netrápilo ho to tak, jak by mělo, protože lidé přece denní prsten nepotřebují. Vzdychl... kéž by. Kéž by svému synovy mohl ukázat, jak vyřezat ze dřeva figurku a své dceři pletl copánky (určitě by se to naučil, kdyby měl dceru). A jeho matka by Sage radila, jak se vypořádat s domácností...*

Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 26. 11. 14

*Den co den trávila v domě na plantáži. Ven mohla jen tehdy, kdy zapadlo slunce. Ale pořád byla v přítomnosti Finna. Ano, byl její "pravá láska". Ale občas, jen na malou chvíli se jí zdálo, že by se potřebovala jen tak proběhnout a nadechnout se. Ale vždycky jí do toho něco vlezlo. Měla pocit, že jí Finn hlídá. Ale proč? Skrýval snad něco, co by neměla vědět? Většinou jejich rozhovory byly obyčejné. Teda pokud nezapadli do detailů ohledně toho jeho vysněného lidského života. Vždycky jí to naštvalo. Měla svůj pohled na život a "život". Nechtěla se měnit. Tohle jí přece naplňovalo a nikdy by se toho nevzdala. Prostě jí to její představy a hlavně tvrdohlavost, "rozmlouvaly". Zase a opět trávila čas "doma". Ani neměla přehled, kolik mohlo být hodin. Zalezla si do koupelny a poté do sprchy. Chvilku potřebovala jen pro sebe. Pustila vodu a nechala na sebe padat proud vody. Strávila tam asi půl hodiny. Poté vyšla, zabalila se do ručníku a následně na sebe koukla do zrcadla. Prohrábla si rukou své zrzavé vlasy, které byly mokré. Pousmála se, jako by se jí vybavila nějaká hezká vzpomínka. Najde nějaké své čisté oblečení a hodí ho na sebe. Pak se vydá podle "zvuků" najít Finna. Zastaví se u vchodu do obývacího pokoje a chvíli ho pozoruje. Moc dobře ví, že Finn nejspíš už pocítil její přítomnost. Nedělá to proto, aby se nějak schovávala. Spíš jen tak.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Aniž by chtěl, podvědomě si si zvuky vycházející z koupelny přirovnával k činnostem, jež Sage prováděla. Počítal její kroky a zároveň se soustředil na čtení. Usmál se, ale ihned se zase vrátil do toho svého mírně zachmuřeného výrazu. Odložil knihu na malý stoleček vedle svého křesla a zvedl se. Přešel rychlými lidskými kroky k baru a chvilku váhal, jestli připravit dvě skleničky. Nakonec si připravil pití jen pro sebe: pomerančový džus s kapkou vodky. Opravdu jen s kapičkou, aby to nebylo tak obyčejné. Ranní krev si "vychutnával" vždy o samotě, a když si Sage vzala svojí denní dávku, rychle se klidil. Nesnesl ten pohled. Bohužel, někdo jejich zásoby doplňovat musel, proto si občas zašel do nemocnice a ovlivnil sestřičku, aby mu dala tolik pytlíků, kolik uznal za vhodné. V zátylku tušil, že krev z pytlíku je o něco lepší, než když pije z člověka, ale přesto to bylo odporné. Opět si sedl do křesla, napil se a sklenici položil na stůl tam, kde před vteřinou ležela kniha. Otevřel jí na stránce, u níž skončil. Jeden schod, druhý schod... Sage scházela dolů, jak tušil. Nedal na sobě nic znát. Uslyšel,jak se zatavila a dívala se na ně. Chvilku dělal, že si ji nevšiml, ale pak se svým polo-úsměvem vzhlédl. Prohlédl si ženu od hlavy k patě a na tváři se mu úsměv rozlil plný.* Jsi krásná. *Pronesl prostě, jako by to pro něj byl ustálený fakt, což také byl. Po chvilce sklopil pohled zpět na písmena, ale tentokrát citoval jednu větu, jež ho v tu chvíli bouchla přímo do očí.* "Chraň se i ty být v ženině područí a nesvěřuj se jí ve slabé chvilce s tajemstvími - řekni jen něco a zbytek zataj!" *Řekl a jeho oči zabloudili opět k jeho lásce.* Homér byl opravdu podivný člověk. *Zaklapl svazek a vstal. Uložil ho zpět do police.* Chceš něco k pití? *Ukázal směrem k baru, aniž by se otočil. Hledal totiž další knihu.*

Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 26. 11. 14

*Tušila, že nezůstane v "utajení" déle, než pár vteřin. Ale i tak si tu krátkou chvíli užívala pohledem na něj. Ne, že by ho nevídávala, právě naopak. Jenže tohle bylo nějak jiné. Když si jí všiml a věnoval jí jeho častou lichotku, neubránila se úsměvu. Docela se jí líbilo, že věděla, že je pro někoho úžasná a krásná. Chtěla něco dodat, ale "přerušil" jí svým pronesením nějakého citátu z knihy. Zaposlouchala se a musela se nad tím zamyslet. Koukala Finnovi do očí a po chvíli kývla souhlasně hlavou.* To jistě byl. *Pronesla skoro až nezaujatě. Ale je pravda, že jí to nebylo lhostejné. Pár kroky došla víc dovnitř místnosti až k pohovce, kde se zastavila. Ohlédla se k baru, kde byl uschován alkohol a asi i nějaké normální pití.* Jestli můžu poprosit, tak ano. *Pak udělala takový ten zamyšlený obličej a sedla si.* Nechám se překvapit. *Dodala a sledovala jeho zájem o zdejší knihovnu.* Jestli jsem tě vyrušila, můžu se jít zabavit sama. *Řekne po chvíli ticha. Možná to znělo vyčítavě, možná ne. U ní nikdy nikdo nevěděl, jak moc to myslí vážně nebo zle.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Přimhouřil oči, když mu odpověděla, ale musel se zasmát. Tohle byla jeho Sage, kterou tak miloval a za žádnou ženu by ji nevyměnil. I když... ne, na tohle teď nehodlal myslet, protože by to nikdy neudělal. Pokýval, když mu řekla, že se nechá překvapit a vyndal z jiné police knihu. Ladně ji hodil na stolek před Sage.* Našel jsem další svazek od toho autora, co jsi říkala, že: "tě jako jediný nenudí". *Usmál se a přešel k baru. Vzal jednu sklenici, která tam byla v setu a pokusil se o něco, co by Sage mohlo chutnat. Nakonec namíchal klasiku: vodku, džus a mátu - tu oškubal ze skleníku. Tentokrát se sklenicí nehodil, ale položil jí před Sage.* Prosím, má lady. *Pokýval a sedl si zpět do "svého" křesla. Když ho zpražila svým pohledem, nevěděl, co si má myslet. Chvilku jakoby převaloval slova v ústech.* Zabavit sama? Už jsem se koukal a nic v televizi nedávají.*Trochu Sage pošťouchl stejným tónem, s jímž na něj mluvila před vteřinou ona. Hned však pokračoval.* Nikdy mne nevyrušíš. *Pronesl a na jeho tváři se rozhostil ten výraz,který ona neměla ráda.* Chtěl jsem s tebou znovu pohovořit, Sage. A nechci, abys má slova brala na lehkou váhu... *Pozvedl mírně obočí, aby dokázal, že tohle bude docela důležité. Jasně poznal, že odtušila, o čem se bude další hovor odvíjet. O proměně, o "životě", o tom, že chce odjet.*

Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 26. 11. 14

*Sledovala jeho jednání, tak nějak zkoumavě, ale nedávala to na sobě znát až tak příliš. Když před ní hodil knihu, přečetla si jedním pohledem její název a pak se koukla opět na Finna.* Zajímavé. Až budu mít dlouhou chvíli, tak se možná začtu. *Pronese poněkud s ironickým podtextem. Nikdy nebyla ten typ, co by seděla hodiny a hodiny u knih.* Děkuji. *Pousměje se na něj, když se před ní objeví sklenička nějakého namíchaného drinku. Vezme jí skoro až s přílišnou opatrností do ruky a napije se. Chvilku vychutnává tu chuť a snaží se to vstřebat. Poté se jen spokojeně pousměje a skleničku opět položí na stůl před sebe. Finnova další slova trochu nepochopí a tak nějak se trochu nechápavě zamračí.* Ach tak. *Vlastně ani neví, co by měla na to říct. I když se nakonec docela pobaveně usměje. Přijde jí to možná jako takový malý pokus o vtip z Finnovi strany. Pak jen přikývne a dál se o tom nebaví. Možná by to byla docela idylická chvíle, kdyby Finn nezačal opět řešit ten "problém". I když to neřekl naplno, tak moc dobře věděla, na co naráží.* Ano? Myslím, že jsme se bavili už dost. Nebo si snad vymyslel něco nového? *Ptá se narovinu a sleduje ho. Tuhle konverzaci nemá ráda.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Napil se a na její předchozí odpovědi již nereagoval. Na chvilku se zamyslel, proč to byla zrovna ona, kdo ho tak okouzlil. Měla nevymáchaný jazyk už před devíti sty lety, byla drzá a divoká. Zároveň to ale byla dáma dokázala si muže omotat kolem prstu. I muže, jako byl on. Měl pocit, že její pohyby a tvář už dávno zapomněl, ale od dob, kdy byli oba "mladí upíři", se skoro nic nezměnilo. Byla to stále ona - tu, do které se zamiloval. V tomhle ohledu ho ale zklamávala čím dál tím víc. Nedával to za vinu Sage, kdyby ji nikdy neproměnil, nikdy by se nestala tím...tím, co nenávidě. Bohužel, v jeho nitru byly láska a nenávist tak blízko, že se občas prolínali.
Po tom, co mu řekla, bylo možná až dlouhé ticho. Nedíval se Sage do očí, kroužil se zbytkem džusu ve sklenici.* Nic nového. Stále bych chtěl to samé. *Pak vzhlédl a jeho obličej byl tak kamenný, že se z něj nedalo vůbec nic vyčíst. Jen jeho oči plály, ale nedalo se rozeznat, jestli vztekem, nebo něčím jiným.* Proč mi tohle děláš, Sage? Vzdal bych se kvůli tobě všeho. "Rodiny" (tím myslel zřejmě Aliseu), zdraví, síly. Nevidíš, že mne tohle bolí? Tohle to žití? Ale dobře, vidím, že tě konverzace tohoto typu nebaví. *Pokýval, jako by to ukončil. Nestál o další hádku, po které by se jí snažil v sídle vyhýbat. Už zase chtěl odejít, ale uvědomil si, že možná za to může on. Jistě, ženy potřebují společnost a zábavu. Společnost měla, ale televize ani knihy za dobrou zábavu nepovažoval.* Dnes večer tě zvu, Sage. Dáme si nějaké pití, vezmu tě na nákupy. *Pronesl a vstal ze svého místa. Vzal sklenici a zůstal stát. Opět se zamyslel. Netušil, jestli je to správný nápad, protože bez té věci měl Sage poměrně pod kontrolou, aby se nepohybovala bez něho. Vzdychl. Tohle nemělo cenu. Zahnal myšlenku, jež ho napadla ještě dávno předtím, než byla Sage vzkříšena. K tomuhle už se znovu nechtěl uchýlit, ale pokud by se situace v NO neuklidnila, neměl by jinou možnost.* A seženu ti denní prsten. *Tuhle větu pronesl svým typickým tónem, kterým mluvil třeba na Niklause. Trocha opovržení, trocha studu, ale hodně chladu, aby nebyla v danou chvíli poznat, jestli to dělá rád, nebo ne. Zůstal na Sage přišpendlen očima a čekal na její reakci.*

Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 26. 11. 14

*Párkrát si nebyla jistá, zda ona a Finn patří opravdu k sobě. Ano, byl pro ní její životní láskou. Ale měli oba tak odlišné názory a pohledy na svět a problémy. On to viděl všechno tak složitě a chtěl přeměnit "svět". Jenže ona byla až příliš líná nad tím uvažovat jinak, než tak jak to je. Líbilo se jí to a vyhovovalo jí to. Proto si nikdy nedokázala představit, že se změní. Na co a proč taky? Byla spokojená. Když konečně Finn zase promluví, ohlédne se.* Takže si stále trváš na tom, abychom se vzdali tohohle "života". *Řekne tak nějak, jako by jí to ani nepřekvapovalo. Ale tak, že jí tohle věčné téma už začíná otravovat.* Finne, já netuším o co ti vlastně jde. Proč tak stojíš o něco tak jednoduchého, jako lidský život? Vždyť máme vše. Sílu, nesmrtelnost, věčné "mládí"... *Na chvíli se odmlčí a pak pokračuje.* A taky sebe. Nic nám nechybí. Teda mě nic nechybí. Tobě zřejmě ano. *Dodá nakonec a pak už tohle dál nerozmazává. Naštěstí i Finn už to přestane pak řešit. Natáhne se po skleničce a znova se napije. Na Finna opět pohlédne, až když znova promluví.* Dobře, půjdu ráda. *Návrh se jí líbí. I když z jeho strany se jí to zdá poněkud nucené. Možná za to může ta předešlá konverzace.* Vážně? Tak to by bylo nejspíš přínosné. Aspoň bych mohla konečně ven i jindy, než večer. *Je překvapená. Docela se už těší. Nad jeho chladným chováním se už nepozastavuje. Pak vstane, dopije drink a prázdnou sklenici nechá ležet na stole. Pak se na něj koukne, jako by čekala na ten pokyn, kdy budou moci odejít.*

Předmět: Re: Plantation House Sun Jan 18, 2015 11:00 pm

Kol hned po tom, co odjel od Claire ze Zátoky, jel na Plantáž. Sice měl myšlenky na to, vyrazit si někam do baru a dát si pár skleniček něčeho dobrého (a taky dost silného), ale nakonec se na to vykašlal. Přece jenom, už bylo dost pozdě a chtěl se vyspat. A navíc, Claire mu řekla, že by mohl věci zkusit řešit jinak než s pomocí alkoholu, takže by to mohl zkusit. I když pochybuje, že by ji teď zajímalo, jestli pije nebo ne. Byla na něj dost naštvaná, poznal to na ní. Štvalo ho to, neměl si ji pustit takhle blízko k tělu; měl tušit, co by se mohlo stát. I když, kdo by to u Claire tušil? Vždycky byla taková... Nemyslel si, že by se dokázala tak lehce do někoho zamilovat. A už vůbec by si nemyslel, že by se mohla zamilovat do něj. O tomhle by si měli ještě promluvit, protože tohle nešlo. Nemohli spolu být. Ale chtěl se s ní pořád přátelit a to nepůjde, když to pořád bude takhle. Bude mu prostě muset slíbit, že to z její strany přestane, jinak to nejde. Cestou se mu toho honilo hlavou opravdu hodně - od Claire až po Genevieve, říkal si, že by na to všechno nějak měl přestat myslet, ale nešlo to... Myslel na to i když vešel do domu a dával si svojí dávku krve. Až když si lehl do postele a podařilo se mu usnout, hlavu už měl, co se týče těhlech věcí, úplně prázdnou.
Probudil se až pozdě odpoledne (ještě aby ne, však šel spát dost pozdě, až někdy nad ránem) a do večera se válel doma. Ano, doslova válel - neměl, co dělat, a do baru se mu vůbec nechtělo. Nechtělo se mu ani jet vyřádit se svým autem ven na silnici. Nechtělo se mu dělat vůbec nic. Až večer dostal najednou chuť na čerstvou krev. Vždyť se nestane nic, když vyrazí do města a tam se z někoho napije. Nemá v úmyslu nikoho zabít. A kdyby měl, rozhodně nepojede do města, ale za město - do Zátoky. Teď se prostě sebere a pešky se vydá do města.
Netrvá to ani tak dlouho a za chvíli se už prochází neworleanskými ulicemi, které jsou v tuhle denní dobu plné umění, hlavně tedy hudby. Rozhodně si nikdo nevšimne, když v nějaké temnější uličce bude někdo křičet... Po chvilce v centru dění si to zamířil do jedné temné uličky, kde moc lidí za tmy neprocházelo. Byl opřený o zeď jednoho domu a čekal na nějakou vhodnou oběť. Nemusel čekat dlouho - uličkou se začal najednou rozléhat zvuk klapajících podpatků. Musel se sám pro sebe usmát, když viděl, co za krásku mu doslova vpadla do náruče. Když kráska prochází kolem něj, obdivně zapíská a zasměje se, když dívka nijak nereaguje a jde dál. Kdo by taky reagoval, takhle v noci? V temné uličce? Neuniklo mu, že trošku zrychlila krok. Teď už na nic nečeká a upíří rychlostí se přemístí přímo před ni. "Co dělá takhle krásná dívka takhle pozdě večer, za tmy, v takové temné uličce? Mohlo by se jí tady něco stát..." řekne a záhadně se na ni usměje. Dívka vypadala vyděšeně - nemohlo jí být víc než dvacet. "Nechte mě jít, prosím. Já spěchám." Jakmile to dořekne, chce se zase rozejít, ale nemůže, protože se jí Kol postaví do cesty, takže do něj narazí. "Kampak bys chodila? Nic ti neudělám. Tedy... Nezabiju tě," sladce se na ni usměje, pohladí ji po tváři a potom se jí zakousne do krku. Slyší, jak dívka křičí - v tenhle okamžik je to pro jeho uši naprostá slast. Když už cítil, jak dívka slábne, řekl si, že by měl přestat, ale pořád se k tomu nějak neměl... Pil se stále větší zuřivostí a pil čím dál tím rychleji, až najednou byla mrtvá. Kol pil tak zuřivě, že se její hlava oddělila od těla a zůstala mu teď v rukách. Musel se ušklíbnout, když se na hlavu, kterou teď držel za vlasy, podíval. Potom ji pohodil vedle těla a vydal se pomalým krokem pryč. I když byl celý od krve, vykračoval si to městem, jako by se nechumelilo - a evidentně si nikdo nevšiml toho, že to, co na sobě má, není malířská barva, ale krev. Tohle nebyl ten Kol, kterým byl posledních pár dní. Zase s ním něco bylo, nebyl v pořádku.
Když došel domů, docela pozdě, okamžitě šel do sprchy, aby ze sebe všechnu krev smyl. Oblečení hodil do pračky a dokonce ji i rovnou zapnul. Sprchoval se dlouho, protože přeci jenom, ta krev už stihla zaschnout, takže nešla moc dobře dolů. Kdyby byl pozorný a kdyby nebyl tolik mimo, stačil by si všimnout toho, že na ruce má nějaké podivné znaménko. Byla to stejná ruka, na které měl znaménko uřknutí před několika dny... To znaménko bylo dokonce úplně stejné. Ale on si toho ještě nestačil všimnout. A i kdyby ano, nepřikládal by tomu velkou váhu, protože teď se nechoval 'normálně'. Claire může být ráda, že se ta hádka neodehrála dnes večer, protože to by určitě nedopadlo dobře... Po sprše, už dokonale čistý, si lehl do postele a po chvilce usnul.
Ráno se probudil docela brzo a hned si začal uvědomovat, co se vlastně večer dělo. Udělal něco, co nechtěl, zase se neovládal. To nebylo sakra vůbec dobrý. Posadil se na posteli, propletl si prsty na rukách a pořádně si je prokřupl - a v tom si toho všiml. Na jeho ruce měl úplně stejné znaménko, jako předtím, než ho Sophie 'oduřknula'. Tohle se mu nelíbilo, a o nic víc se to nebude líbit ani Sophie, která to zpackala. Proč sakra nemohli dát vědět Alisee? Ta by to zvládla, a jistě správně. Ne Sophie. Té nikdy moc nevěřil. Proč by ho taky měla oduřknout úplně? Stejně by se všem nejvíc hodilo, kdyby byl zavřený ve sklepě na řetězech... Ne, teď musí jít všechna zloba a nedůvěřivost vůči ní stranou, musí za ní dojít. Ona to zpackala, ona to taky napraví, a teď už napořád.

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

Zpráva pro Kola:

kód:: Mohl by ses u mě někdy zastavit? Chci se tě na něco zeptat. -A

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Opět si četl ve svém křesle v obýváku. Zvládal to již bravurně a měl dobrou náladu - samozřejmě na jeho poměr, což znamenalo, že zrovna neproklínal svůj osud, Niklause a mobilní aplikace. Všechny tyto věci mu v poslední době dělaly starosti, i když se "souboje" odehrávaly jen v jeho hlavě. Sage o tom ani nemukl: vzal si poučení z Homérových slov, že žena nemusí vědět vše. Zvedl hlavu od knihy a položil jí na stoleček. Normálním krokem se vydal do druhého patra, kde zaklepal na dveře pokoje, ve kterém si přenechávala věci Sage. Vlastně ani klepat nemusel, slyšela ho, ale on jen stále nechtěl zapomenout na svou morálku. Otevřel dveře a uviděl, jak se jeho milá prohlíží v zrcadle v nových věcech, které si koupila. Kdyby tato situace nastala u někoho jiného, dotyčný muž by se při pohledu na svou dívku jistě opřel o dveře, olízl si rty a pronesl něco strašně krásného. Jenže Finn nebyl takový. Zavřel dveře, sepnul si loajálně ruce za zády a pousmál se.* Pěkné. *Konstatoval a sedl si do křesla, jenž se nacházelo vedle okna. Netušil, že by Sage v něčem vyrušil, necítil to tak. Prostě si jen přišel popovídat a možná opět narazit na kámen, jenž byl mezi nimi.* Když jsem se probudil, nebyla jsi po mém boku. Docela jsem se lekl, já vždy stávám dřív. Celou dobu jsi si zkoušela věci? Vlastně ani nevím, co jsi si pořídila, Sage. *Usmál se a bylo vidět, že je dobře naladěn, ale jeho cítění se mohlo kdykoliv změnit.*

Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 26. 11. 14

*Dneska se probudila velmi brzy. Dokonce i Finn ještě spokojeně spal. Koukla se na něj a mírně se pousmála. Poté potichu vylezla z postele a zamířila do koupelny. Zvládla takovou tu ranní hygienu a pak se vytratila i z ložnice. Dala si nějakou snídani a také krev. Pak zapřemýšlí, co bude dneska dělat. Asi by měla konečně začít řešit ten úkol, který jí dal ten neznámý čaroděj. Vyšla opět schody a tentokrát se usídlila ve svém pokoji, kde měla věci. Posadila se na postel a začala se přehrabovat v taškách, kde měla věci, které si koupila. Mimo to v jedné z nich měla schovanou i tu osudnou dýku, kterou měla dát Finnovi. Vytáhla jí a chvíli si jí prohlížela. Pořád ale nevěděla, jak to udělá. Rozhodla se ale, že se do toho úkolu pustí dneska. Zaprvé není na co čekat a zadruhé to chce mít za sebou, co nejdříve. Dýku pak dala pod polštář a mezi tím se pak zaměřila na své věci a začala si každý nový kousek zkoušet. Po chvíli zaslechla pohyb a kroky. Už dávno před tím věděla, že Finn vstal. A když se ozvalo zaklepání na dveře, sama pro sebe se pousmála. Finn byl vždycky takový gentleman a slušné chování bylo pro něj na denním pořádku.* Děkuji. Taky se mi to líbí. *Řekla a znova se prohlédla v zrcadle. Znělo to možná trochu namyšleně, ale nějak si to v tu chvíli neuvědomila. Podívala se na něj, až když seděl a začal mluvit.* Nějak jsem nemohla spát. A nechtěla jsem tě budit. *Oznámí a sedne si na postel naproti něho.* Poslední hodinu ano. *Odpoví mu na jeho otázku a lehce se pousměje.* Moc toho není. Jen něco, co mě zaujalo. *Řekne a na okamžik se podívá tím směrem, kam schovala dýku. Pak se zaměří zase na Finna.* Máš dnes v plánu něco speciálního? *Ani neví, proč se ptá. Možná jen chce vědět, jestli je dneska ten správný den.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Nad její odpovědí se mírně pousmál, ale dále to jen přešel.* Zlé sny? *Zvedl mírně jedno obočí. Bylo to spíše řečnická otázka, kterou prohodil jen tak do větru, ale na další část už se zatvářil vážněji.* Mohla jsi mne probudit, včera jsem šel poměrně pozdě, ale nic by se nestalo.* Pronesl a podíval se na další z jejích kousků oblečení. Sage byla nádherná, ale stále ho tížil kámen, o kterém přemýšlel častěji a častěji. Co když Sage přes tohle všechno, co udělal, se nebude chtít stát člověkem a opustí ho? zavrtěl mírně hlavou, aby na něm nic nebylo znát. S touto možností bohužel počítal, takže byl rozhodnut, že pokud ho odmítne, použije naposledy jednu ze svých upířích "výhod".
Nezaregistroval změnu v hlase Sage, když se ho zeptala, co má dnes v plánu. Svraštil obočí a na chvilku se opět zamyslel, jako kdyby zapomněl na něco, co měl dávno udělat. Sice přemýšlel, že si půjde "vyprosit" od Alisey denní prsten, ale na druhou stranu nechtěl dávat své lásce takovou výhodu. Už teď byla všechno okna zakryta závěsem, aby do domu nemohlo sluneční světlo. Byl tím v jisté výhodě. Sám si začal se svým denním prstenem kroužit na své ruce, jako kdyby se nic nestalo. Zavrtěl hlavou.* Nic speciálního. Máš snad něco na srdci? *Zeptal se a propletl si prsty.*

Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 26. 11. 14

*Zamyslela se. Možná to byly jen sny, které jí nedaly spát. Ale možná i něco jiného. Něco, co musela udělat a taky něco jako obava o to, co se stane, když zklame.* Dá se to tak říct. *Odpoví a pousměje se. Jako by mu nechtěla prozradit víc. I když by měla. Ale nějakým záhadným důvodem to odkládala.* To je v pořádku. Chvíli jsem se zabavila a ty jsi aspoň mohl déle spát. *Uklidní ho, že jí vůbec nevadí, že vstala tak brzo a nevzbudila ho. Možná jí to i vyhovovalo. Měla víc času na přemýšlení a také sama na sebe. Ale tohle si nechává pro sebe. Moc dobře ví, že Finn je s ní nejraději denně a celých 24 hodin. Ještě by jí tohle vyvracel a zbytečně. Nechápe, že i ona, i když Finn je její životní láska, potřebuje občas volnost. Akorát jí chybí ta volnost celkově. Nemá prsten. Jenže žebrat u nějakých čarodějek se jí zdá pod její úroveň. Sleduje ho a zdá se jí, že mají v tuto chvíli stejné myšlenky. Když se jí na rovinu zeptá, o co jí jde, ví, že teď už nemůže couvnout. Nadechne se a pak konečně spustí.* Víš, vlastně ano. *Nahodí takový starostlivý obličej, jako by se o něj bála.* Finne, já ti musím něco říct. Jde o tvého bratra. *Začne tak neutrálně. Chce, aby to nevypadalo moc strojeně.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Usmál se, když ho ujistila. Dále neprotestoval a poslouchal její další slova. Když se na její tvář objevil výraz plný starosti, zamračil se. Tohle se mu nelíbilo. Stáhl obočí. O jeho bratra? Vstal a zamračil se, měl ten ošklivý výraz, kterým obdařoval jen Niklause. V duchu se modlil, aby to s ním nemělo nic společného.* S mým bratrem? S Kolem? *Bylo první, co mu přišlo na jazyk. Vypadal poměrně naštvaný, ale pak, jako by se zarazil. Co když na Sage nefungovalo jeho ovlivnění a ona jen hrála, že byla ovlivněna? Co když si vše pamatuje - jejich hádky, dohady a neshody? Na druhou stranu tomu nechtěl uvěřit, protože by nezaznamenal, že by si Sage vzala sporýš.* Udělal ti něco? *Vyzvedl bradu výš, takže se v jeho obličeji objevil přísný pohled. Niklause předem vyloučil, ten měl dost starostí sám se sebou. Elijaha to samé, co by proti němu měl on? Zbýval tedy Kol, ten rozmazlený spratek, který strkal nos snad do všeho. Pokud mu Sage potvrdí jeho slova, byl pevně rozhodnut, že zapomene na slovo bratr úplně a pořádně mu vypráší kožich. Nikdy by to neudělal, ale měl posledních padesát let a nepřipustil by, aby se jeho naděje na normální život rozplynula. Zamračil se ještě víc, netrpělivě vyčkávající odpověď.*

» Alisea´s House
» Benjamin´s Old House
» Correa´s House
» Finn's House
» Steven´s House