Plantation House

*Naslouchá jejich rozhovoru a jakmile zaslechne Klausovu poznámku a pak následnou odpověď Elijaha, jen zavrtí hlavou a ušklíbne se. Jde na ní poznat, že se jí to ani zdaleka nelíbí.* Mluvila jsem na vás oba, ne jen na jednoho z vás. Ale jistě, proč by mě měl zajímat otec dítěte. *Pronese s jistým sarkasmem v hlase a podívá se jinde. To, že oba jsou si jistý tím, že má k Elijahovi blízko neznamená, že se na Klause nedívá alespoň z toho pohledu, že je otcem toho dítěte a to, co ona chce je, aby ta malá měla rodinu. Což znamená, že on je stejně důležitý článek jako ona protože jsou to její budoucí rodiče. neví, zda se má ani nějak vyjadřovat k tomu dál, jelikož v ní za to proudí vztek. Naprosto vypne a nevnímá další slova Elijaha a Klause a jejich dohadování. Nepotřebuje narážky ostatních, že se zajímá jen o Elijaha, takhle to není, i když mají k sobě hodně blízko. Z jejího rozpoložení jí vytrhne až příchod Finna. Nezná ho, to, že ho viděla neznamená, že ho zná. Pro ní je to jako cizí osoba, která je členem jejich rodiny jen jménem. Propaluje ho pohledem, musí si ho pořádně prohlédnout. Po chvíli od něj odvrátí zrak, jako kdyby jí přišel nezajímavý a podívá se na Klause. Jistě, on vždycky bude mít nějaké poznámky, vždycky se bude chovat ke svým sourozencům neuctivě, ale to by nebyl on. Do jejich bratrského rozhovoru se ani neplete. Nakonec usoudí, že by přece jen měla odejít a nechat je, ať si to mezi sebou vyřeší. Ani jeden jí tady nepotřebují, ani jeden nevnímá absolutně její přítomnost a co si budeme povídat, ona je nerada ignorována a přijde ji zbytečné být někde, kde k ničemu není. Už se chce zvednout, ale to už je Elijah na odchodu. Pozoruje ho, neodpoví mu na to, zda by šla s nimi. Ostatně by tam byla stejně užitečná jako teď tady. Naprosto k ničemu a jen by poslouchala jejich domluvy a kdyby měla k něčemu vyhrazený názor, nikdo by jí neposlouchal protože plán by se jí teoreticky vůbec netýkal. Sleduje Elijaha dokud ji nezmizí z dohledu, ani mu nestihla odpovědět. Cítí z něj taky něco negativního, jako to vychází zřejmě i z ní. A navíc ji přijde, že se k tomu staví lhostejně, co jí dokáže tak akorát uvnitř sebe blok ohledně něj. Otočí se ke Klausovi se kterým tady zůstala sama. Ještě stále zůstane sedět v křesle.* Myslím, že tady zůstanu s Rebekou, pokud jí nebude otravovat to, že mi opět bude dělat chůvu. *Pronese poněkud podrážděně a semkne rty pevně k sobě. V jejích očích jde vidět značná nespokojenost a jen můžou všichni odhadovat, proč je tak nespokojená. Nadechne se zhluboka a opatrně vstane z křesla. Položí si jednu ruku na břicho a trochu se prohne v zádech. Poté se vrátí do normální polohy.* Takže předpokládám, že se uvidíme zítra ráno. Možná by si to měl navrhnout Elijahovi a Rebece jakmile zase přijedeš. Očividně toho má Elijah teď hodně. *Sevře dlaň v pěst, kterou si dá před pusu a odkašle si. Porozhlédne se po místnosti a když opět zahlédne knihovnu, tak si vzpomene na to, jak jí doporučoval tu vrchní poličku. Teď to bude mít tak, že se jí to bude honit hlavou pokaždé, co se na tu poličku podívá. Což znamená, že si jednou bude muset něco přečíst. Zakotví pohledem opět na něm.* Takže se uvidíme zítra, dobrou noc. *Rozloučí se s ním už teď protože neočekává to, že by tady Klaus zůstal a mluvil s ní. Většinou vždycky přijde rychle a stejně tak i rychle odejde. Z pokoje ovšem ještě neodchází, možná tady nějakou chvíli zůstane a bude si přemítat vše, co se dnes událo. Vypadá to, že už asi víc Klausovi neřekne, ale i přesto nakonec promluví, ale až po delší pauze.* Jsi otec dítěte, pokud si myslíš, že mi na tomhle nezáleží, pleteš se. Možná si nerozumíme ani tak, jako bychom trochu měli, ale už jen kvůli tomu, že jsi její otec, chci, aby bylo všechno v pořádku i s tebou. *Ovšem neřekne to zrovna přívětivě, i když by mohla. Jde poznat, že to myslí vážně, ale díky její náladě to působí možná trochu nedůvěryhodně. Ovšem pokud jí alespoň trochu zná, tak bude vědět, že by to neřekla jenom tak, nikdy mu nic takového předtím neřekla. Neříká zrovna tyhle věci nahlas, ale teď ano. A myslí to vážně. Chtěla, aby to věděl protože nechce, aby byl v tom omylu, že se na něj nedívá jako na otce jejich budoucího dítěte. Vždyť ani nemluví o tom, že ona bude mít dítě. Vždycky to řekne za oba dva. Napřímí se, pozvedne bradu a stále se na něj dívá.*

*Ani ho neprekvapí, keď začuje Finnov hlas, keďže ho všetkými rečami "provokoval" úmyselne. Mierne podvihne kútikom úst, než do seba prevráti zvyšok Whiskey v pohári, odloží ju jednou rukou na stolík a pohodlnejšie si oprie chrbát o operadlo. Jeho slová ho popravde nezaujímajú. Finn bol v tejto dobe jediným súrodencom, pri ktorom mal trochu problém udržať svoj pud a hlavne zvyk riešiť problémy dýkou. Pravdou však bolo, že ho chápal, nenávidel upírov, a to že jedným musí byť podobne, ako Klaus nenávidel Mikaela a jemu zazlieval to, že ho väčšinu času z celých tisíc rokov držal zavretého v rakve, ale ako ho mohol nechať byť? Niekoho, kto ho nenávidí, navyše je jeho súrodence a určite by sa s radosťou spriahol s otcom, ak by ho Mikael vyhľadal. Bolo to riziko, ktoré vtedy a ani nikdy inokedy nebude schopný podstúpiť, aj keď je už Mikael mŕtvy, mal stále množstvo iných mocných nepriateľov, ktorí mu v túto dobu nedávajú spávať. Ešte sa nerozhodol, ale je možné, že na nejaký čas svojho brata proste dostane z obrazu. Nikto sa nebude čudovať, ak znovu zmizne, už raz to predsa urobil.* Môj názor na teba som snáď už prejavil, ale nestrachuj sa, chápem tvoje pocity, tiež by som sa necítil najlepšie, ak by žena, ktorú som miloval skoro tisíc rokov bola mŕtva kvôli mne. *Prenesie trochu ironickým tónom tesne predtým, ako Finn odíde. Popravde netuší, čo sa snaží dosiahnuť, ale nechápe, ako môžu ostatní Finna po tom, o čo sa znovu pokúsil len tak tolerovať. Práve on by to však asi chápať mal, predsa len toho mal na rukách viac. Tak či onak je mu jedno, či by tu Finn zostal, Klaus tu už nebýva a ani Hayley onedlho nebude. Potrebuje ju mať pri sebe, aspoň do pôrodu určite, neskôr sa ešte bude musieť rozhodnúť, ale netuší akoby to riešil, preto sa chce popasovať aj s myšlienkou, žeby to dieťa vychovávali spolu, a to si zatiaľ úprimne predstaviť nevie. Nemajú podobné názory na mnohé z vecí, zhodnú sa možno na tom, že chcú pre ich dieťa, aby bolo v bezpečí a v poriadku, ale to zďaleka nieje všetko, čo medzi sebou potrebujú mať. Následne sa otočí zrakom znovu k Elijahovi, pričom spýtavo nadvihne obočie a mierne ohrnie spodnou perou.* Pokiaľ ma moje informácie neklamú, tak Benjaminova drahá sestra, ktorú od dectva prakticky dennodenne týral ako psychicky tak aj fyzicky, chce presne to isté, čo chcú všetci ostatní. *Pokrčí plecami len tak, ako mu to dovolí operadlo, na ktorom ich má položené.* Prečo by nepomohla k tomu, čo je nezbytné? *Prenesie viac-menej ako rečnícku otázku, než kývne hlavou, že chápe jeho potrebu po precíznosti plánu, tiež dúfal, že to vyjde, aj keď obsahoval množstvo bodov, pri ktorých sa mohol zvrnúť, popravde by sa ani nečudoval. Na to mu sluch zbystrí po pípnutí Elijahovho mobilu, po čom len čaká, či mu niečo oznámi alebo to nebolo dôležité, čo vzhľadom na jeho reakciu po prečítaní asi bolo a nie práve najpríjemnejším spôsobom.* Nesúhlasí? *Vydýchne skoro neveriacky a mierne prižmúri oči niekam do priestoru, akoby sa zamýšľal nad tým, aký mohla mať dôvod, že im v pláne na zabitie niekoho, kto jej ničil život, nechce pomôcť. Mohol by si nad tým lámať hlavu, ale jeho brat mu to rýchlo objasní, teda objasní je trochu nepostačujúci výraz, nevystihujúci jeho otázky. Vážne netuší, o čom presne sa s ním môže chcieť rozprávať. To znie akoby si on zavolal Mikaela na rodinnú večeru za účelom vysvetliť si všetky nezhody a spýtal sa ho, prečo ho od dectva tĺkol a ponižoval, samozrejme by to malo nulový účinok a hlavne mu to znie smiešne už len keď nad tým premýšľa. Mierne pokrúti hlavou a obráti pohľad späť na Elijaha, pričom mu z úst vyjde slabí povzdych.* Nech sa s ním chce rozprávať už o čomkoľvek, vybrala si zlé miesto a zlý čas. *Mykne neurčito ramenami s tým, že sa na niečom budú musieť zhodnúť, pretože tento plán už celý úplne vypustí len kvôli jej bratríčkovaniu, a to si myslel, že ich ciel je rovnaký, najskôr sa opäť zmýlil.* Zajtra večer. *Zopakuje po ňom a utrvdí to aj kývnutím hlavy, keď spomenie Rebekah.* Vlastne je tu niečo, o čom by sme sa mali porozprávať, ale verím, že to pokojne počká dozajtra. *Na jeho návrh ohľadom Hayley len slabo pokrúti hlavou. Nehodlá ju tam brať so sebou a je rád, že o to sama nestojí. Jej termín sa blíži každým dňom, mala by sa zdržiavať len na jednom mieste obklopená niekým, kto dokáže zdržať ich nepriateľa do doby, než tam nepríde on alebo niekto veľmi, veľmi nápomocný.* Ospravedlnenie prijaté. *Kývne k Elijahovi hlavou a sleduje jeho chrbát, keď sa má na odchode. Na to, čo povedala Hayley najskôr nijako nereagoval, ani len pohľadom, nevedel presne čo by k tomu mal povedať, nebral jej slová vážne. Ak by mohol umrieť, mala by aspoň istotu, že jej dieťa nezoberie, keď sa narodí ani nič podobné a Elijah by ho určite milerád zastúpil snáď vo všetkom, hlavne žeby bol v jej spoločnosti.* Všetci toho teraz máme viac než dosť, láska a Elijah to určite dokáže zvládnuť. *Mykne nezainteresovane ramenami.* Tebe tiež, malý vlk. *Prejde ju pohľadom, avšak sa zatiaľ nezdvíha, viac-menej čaká, kým odíde do izby a on si tu v pokoji naleje ďalší pohár, nemal sa zatiaľ kam ponáhľať. Trochu ho prekvapí, keď znovu niečo povie a možno ešte viac obsah jej slov. Natočí k nej tvár a na pár sekúnd stisne pery pevne k sebe, než si tú spodnú oblíže a zľahka do nej zahryzne, akoby uvažoval, či by jej mal na to niečo povedať alebo radšej ďalej mlčať. Nevedel jej čítať myšlienky, nemohol si byť istý nakoľko svoje slová myslí vážne, aj keď pri jej povahe by mu to najskôr nehovorila, ak by to nebola pravda, prečo by aj? Pokojne mu mohla povedať, ako ho za všetko nenávidí, lenže ona mu ukazovala pravý opak, akoby si zvykla na myšlienku toho, že to dieťa čaká s niekým, ako je on a že s tým už asi nič nenarobí.* Ubezpečujem ťa, že nechcem nič iné, aby to tak bolo, ale to by som nesmel byť jej otec, pretože kým ním budem, nikdy nebude mať celkom pokoj. Naše dieťa chcú zabiť len pretože je z mojej krvi, pretože je to niečo, čo nikto nepozná a pretože bude mocné. Čo si myslíš, ako dlho bude trvať, než ti na tom, že som jeho otec už záležať nebude? *Zdvihne spýtavo obočie, aj keď celkom na jej odpoveď už nečaká. Chuť na Whiskey ho prešla už dávno, a to čo potreboval, bolo byť sám, rovnako ako jeho brat. Zdvihne sa z pohovky a mierne k nej prižmúri oči, pričom podvihne kútikmi úst a pootvorí ústa.* Prídem po teba po schôdzke, v prípade, že sa bude konať, inak ma čakaj až k obedu či večeru. *Pre jej vlastné dobro dúfal, že Elijah nebude proti, ale nateraz to tak proste videl. Bolo to nakoniec jeho dieťa, jeho problém, mal by konečne prevziať plnú zodpovednosť a začať sa starať, a to sa nedalo, ak s Hayley ani nebýval. Následne sa sa otočil na nohe a podobne ako obaja jeho bratia vyšiel von z plantáže, kde nasadol do auta, v ktorom ešte pár sekúnd sedel a počúval zvuky z vnútra, pričom sa mu hlavou snáď prerývalo všetko, na čo by si teraz len mohol spomenúť. Jeho dieťa tu nebude nikdy v bezpečí, predkovia ho nikdy nenechajú na pokoji. Stále bude lovené, bude sa musieť držať za zámkom, aby bolo v bezpečí, to nie je život, ktorý by preňho chcel a on vie, že ho tomu vystaviť ani nebude môcť. Na niečo musia prísť a musia to urobiť ešte než sa narodí. Po pár minútach hladenia do tmy z predného okna auta konečne naštartoval a zmizol niekde za cestou.*

*Vrátí se zpátky až druhý den po poledni. Během pobytu mimo tento dům se jeho rozpoložení nijak výrazně nezměnilo. O samotě, alespoň nemusel předstírat, že je v pořádku a nic, co se kolem něj děje ho nijak nerozhodí. Posledních pár dnů, hlavně ten poslední, kdy si to u Hayley pokazil, docela slušný plán na zabití Benjamina je zatím na nic... Do pohody ho to rozhodně neuvádí. Venku přemýšlel o tom všem a snažil se najít nějaké řešení. Něco málo ho napadlo, ale nechá to na večerní setkání se Sophie, Genevieve a Klausem. Doufá, ale, že se večer nějak dohodnou a bude se moci začít jednat i s lidmi aby se někam pohnuli. V domě dole nikoho nepotká, ale nahoře podle všeho slyší Hayley. Na moment se zastaví a chvilku naslouchá. Pak zamíří do kuchyně, kde si vytáhne sáček s krví z lednice a položí ho na stůl. Vytáhne telefon a než se mu krev trochu ohřeje, rozhodne se napsat Sophie.*

kód:

Zdravím Sophie, můžeme se sejít dnes večer. Ve tvém baru nebo klidně i v našem domě. Elijah.

*Zprávu odešle, pak si vezme sáček s krví a zamíří k sobě do pokoje, kde si chce trochu odpočinout a připravit se na večer.*

(SMS Elijahovi: Zdravím Elijahu, radši bych se sešla u mě v baru. Ještě napíšu, až budu zavírat bar, aby nás nikdo nerušil. -S

*Když nastane večer a začne se stmívat, již připravený na setkání se Sophie, Genevieve a Klausem opustí pokoj a sejde po schodech dolů. SMS od Sophie si přečetl hned, jak přišla. Vejde do obývacího pokoje, posadí se do jednoho z volných křesel, kde hodlá vyčkat až o sobě dá vědět Niklaus a na to až se ozve Sophie. Při tom přemýšlí nad tím, co při tom setkání domluví. Doufá, že už nenastane žádná další komplikace. I tak není právě v nejlepší náladě. Když je sám nemusí to skrývat, ale i tak by to na něm poznal, jen někdo, kdo jej dobře zná.*

*Čekání si krátí nasloucháním toho, co se děje v domě. Nic moc, ale neslyší, kromě Hayley nahoře v pokoji, ale předpokládá, že ji teď moc často neuvidí. Mrzí ho to, tohle způsobit nechtěl. Nenapadá ho způsob, jak by to mohl změnit nebo napravit. Může, jen doufat, že se na něj Hayley dlouho zlobit nebude. Z myšlenek na Hayley ho vytrhne příchod Rebekah. Otočí hlavu ke dveřím, když vejde. Sleduje ji chvilku mlčky, když ukládá knihu do poličky. Zavrtí hlavou, ale spíše pro sebe. Ona to vidět nemůže.* Dobrý večer, sestřičko. *Pozdraví ji.* Byl jsem pryč. Přišel jsem odpoledne. *Odpoví jí.*

*Koukne na Rebekah. Nenapadne si spojovat její delší mlčení s tím, že Hayley byla v noci doma sama. Nějak nad tím potom včerejšku nepomyslel. Nijak se nad tím nepozastavuje.* Ne, chtěl jsem být chvíli sám. *Odpoví jí na otázku, ale tváří se u toho neurčitě, takže nelze poznat, co se v něm odehrává. Při zmínce o Genevieve zavrtí mírně nespokojeně hlavou a protáhne koutky rtů do stran.* Ne. *Povzdechne si.* Dnes večer bychom se měli sejít u Sophie v baru všichni čtyři a pokusit se vymyslet nějaký kompromis, aby se to mohlo uskutečnit a ona dosáhla toho svého. *Oznámí jí.* Mohla bys, prosím dát pozor na Hayley, když budu pryč? *Požádá Rebekah. To setkání s ní tady se mu nyní kvůli tomu hodí.*

*Je docela rád, že ho sestra nijak moc nezpovídá a nezjišťuje, co a jak. Sedí v křesle a sleduje chvilkami ji, chvílemi jen tak bloumá očima po místnosti. Nepatrně se zamračí.* Já doufám, že se nějak domluvíme, ke spokojenosti všech. *Dodá, ale zrovna je v rozpoložení, že tomu ani moc nevěří. Pochyby si, ale nechá pro sebe. Při její zmínce ohledně toho poslouchání, jen některých věcí na ni mlčky dlouze pohlédne. Moc tomu, co řekla nerozumí. Nehce se mu, ale k tomu vyjadřovat.* Děkuji. *Poděkuje jí pak za hlídání Hayley. Po té se opět soustředěně zamračí. Koukne na čas v pokoji. Ještě není moc pozdě, takže zkrátka vyčkává dále.* Dávej si pozor, Rebekah. Nevíme, co Benjamin chystá. *Poznamená pak k ní starostlivě.*

*Když mu Rebekah odpoví opět tak, že z toho moc nechápe, věnuje jí trochu bezradný pohled. Chvíli nad tím přemýšlí a snaží se ty narážky pochopit.* Máš na mysli Genevieve? *Zeptá se jí po chvilce, protože nic jiného ho nenapadá. Zkoumavě na ni koukne. Než mu odpoví, pokrčí nepatrně rameny.* Nevím, ale doufám, že si o tom, co Genevieve vadí dnes promluvím a vymyslíme něco, co bude přijatelné pro všechny. *Dodá ještě. V tuhle chvíli má k tomu, jen jeden návrh, ale počká s ním až na to setkání až zjistí podrobnosti, co a jak.* Teď jsem nemyslel tvé hlídání Hayley dnes večer. *Odvětí, pak. Ze sestřiny odpovědi pochopí, že ho špatně pochopila.* Myslel jsem tebe v téhle době. Buď opatrná. *Poví jí to ještě jednou, trochu jinak. Na něco takového raději ani nemyslí, že by Benjamin něco náhle proti Hayley podnikl, zatímco bude s Rebekah.*Je Finn doma? *Zeptá se pak. Docela rád by s ním ještě mluvil. Při jejich posledním setkání, kdy u toho byla skoro celá rodina zjistil, že mu toho chce dost říct, ale nebyl na to klid a ještě pak spěchali na tu schůzi. Doufá, že bratra někdy potká a budou si moct popovídat v klidu. Ptá se na něj Rebekah neboť ho neslyší a není si jistý, jestli to není tím, že je jejich bratr zkrátka až moc tichý.*

(SMS Elijahovi: Můžete se dostavit do baru s Klausem. -S)

*Napíše Elijahovi správu pár minút po Sophie.* - "Stretneme sa v Rosseau´s."

*Ke schůzce se už nevyjadřoval. Nechá se překvapit, co tam domluví. Nepatrně se pousměje, když ho Rebekah pochopí. I když se ho snaží nejspíše povzbudit, nad těmi, které jmenuje jako hlavní ohrožené, se nepatrně zamračí neboť mu na všech záleží. Navíc si je jistý, že pokud bude Benjaminovi kdokoliv stát v cestě, tak ho bude chtít odstranit ať je to, kdo je to.* To je možné, ale i tak buď opatrná. *Zopakuje jí svou žádost starostlivě i přes jeji slova. Pak kývne na její odpověď ohledně Finna. Na to mu krátce po sobě přijdou dvě zprávy. Vytáhne mobil a přečte si je. Pozvedne obočí nad tou shodou, že mu píšou Sophie i Klaus hned po sobě. Když dočte, tak mobil zase schová. Odpovědi si odpustí, když s nimi za chvíli bude. Pak koukne na sestru.* Musím jít. *Na to vstane z křesla a upraví si sako.* Mějte se tady s Hayley dobře. Přijdu, jak skončíme. Hezký večer. *Popřeje jim. Kývne hlavou místo pozdravu. Opustí pokoj a následně i dům. Nasedne do vozu a odjede do města k baru Sophie.*

(Celou cestu jedou bez mluvení, možná by měli mluvit ale nikdo z nich nechce začít. Pomalu přijíždění k příjezdové cestě. Když konečně dojedou k domu a Kol zaparkuje, pohlédne mu prudce do očí. Vysloví to, co už měla říct dříve.) Díky. Za všechno. Máš to u mě. (Myslí to vážně. Je její jediný přítel když nepočítá Jacksona, se kterým mají zvláštní vztah, dalo by se to nazvat přátelstvím. Nedůvěřiva a nervózně kouká na dům. Už tu byla. Moc dobře si to pamatuje. Pomalu vystoupí z auta a zabouchne dveře.)

*Když konečně přijedou na plantáž, zaparkuje před domem a už chce vystoupit, jenže ho upoutá Claiřin pohled.* Za málo. Co bych pro kamarádku neudělal. *Mírně se pousměje a vystoupí z auta. Dojde dozadu ke kufru, otevře ho a vyndá z něj Claiřina zavazadla. Všechny je nějak pobere a i s nimi se postaví vedle Claire.* No tak jdeme. Doufám, že tě nebudu sbírat ze země ještě tady.. *pobaveně se na ni podívá a s jejími zavazadly jde až k domu. Vejde dovnitř, ani si moc nevšímá, kdo je doma. Prostě si o namíří k jednomu z volných pokojů a kufry dá dovnitř. Když vejde dovnitř i Claire, podívá se na ni.* V tomhle pokoji si dělej, co chceš. Prozatím je tvůj. Předpokládám, že si pamatuješ, kde je koupelna? *naráží na ten incident, kdy Claire vyrušila jeho a Gen, když byli ve sprše..* Vsadil bych se, že ráno tě bude docela bolet hlava. *škodolibě se na ni zašklebí. Tohle je poslední věc, kterou jí před spaním řekne. Jde k sobě do pokoje, svlékne se a lehne si do postele. Nespí ale. Přemýšlí o sobě a o Gen.*

(Pousměje se nad Kolovou reakcí. Když otevře kufr, jen ho pozoruje. Možná by mu měla pomoct ale jsou to jen dvě tašky, do kterých naházela jen to nejdůležitější. Zasměje se.) Ne, to ne. Sice mi není moc dobře, ale na nohách se ještě udržím. (Jde hned za ním a snaží se co nejtišeji vejít do domu, nechce upoutat moc pozornosti. Rozhlíží se po domě, jestli někoho nespatří, ale má štěstí, všichni jsou zřejmě pryč. Nebo v to aspoň doufá. Jakmile Kol pustí tašky, podívá se do pokoje. Je celkem hezký. Posadí se na postel a pohladí povlečení. Tenhle dům v ní probouzí určitou hrůzu. Stráví tu maximálně dvě noci, dokud si nesežene byt. Zmínka o koupelně jí donutí usmát. Proč je tak zbrklá a nemožná?) Jo, to bude. Vezmu si pár prášků a snad to bude lepší. (Pousměje se na něj. Hlavně nenaraz na Rebekah. Podívá se na něj a kývne. Tahle noc bude jakákoliv, jen ne dobrá. A Claire nevěděla jak říct 'Dobrou noc.' bez dobrou. Zdívala se na chodbu. Zvedla se z postele že dojde zavřít dveře, ale jakmile se zvedla, spatřila Rebekah. No to snad ne. Nemyslela teď na to, co řekla Marcelovi a jak jí vytáčela, její mozek se začal ještě usilovněji soustředit na to, aby dostal brzy spánek. Klidný spánek. Její tón hlasu nebyl zrovna příjemný. Nechtěla ji rozčílit a tak jen ledabyle řekla něco, co jí přišlo správné.) Neboj se, moc dlouho se nezdržím.

*Myslel si, že dneska už nic řešit nebude. V klidu si ležel v posteli a přemýšlel, možná by i za chvilku usnul, kdyby neslyšel, jak na něj Beka řve. Povzdychl si, chvilku ještě ležel, ale potom vstal a jenom v boxerkách a v tričku vyšel ze svého pokoje. Došel až k Becce a Claire.* Volala jsi mě? Potřebovala jsi něco? *dělal, že přemýšlí.* Aha, asi chceš, aby tady Claire nebyla. To tě zklamu, ale Claire tady aspoň dneska přespí. *Normálně jí to oznámil. Nehodlá Claire ještě teď odvážet někam jinam. A nebude skákat tak, jak Beka píská.*

(V duchu protočila oči nad tím, jak tu Rebekah vyváděla. Nic jí na to neřekla, neměla na to se s ní hádat. Teď ne. Dnes ne. Jakmile začala křičet, rozbolela ji hlava ještě víc. Chytla se za ní a hladila se na spáncích. Nejradši by Rebekah vzala, strčila jí do pusy roubík a nechala jí tak aspoň pár hodin. Když je původní, tak má asi pocit že může všechno a že je pánem světa. No, tak nějak to i bylo. Částečně. Jsou to přeci nejsilnější bytosti na světě. Nechtěla jim do toho zasahovat jen na Kola pohlédla stylem: Ještě chvilku bude křičet a nasadím jí náhubek. Byla tam viděl ale i únava, smutek a taková směsice. Nebyl to zlý pohled, aspoň nebyl zle myšlený. Přišla k tašce a začala si z ní vyndávat taštičku s hygienou, ručník a oblečení na spaní.)