Plantation House

*Zatímco se jí zlehka dotýká a dívá se na ni, vyslechne její odpověď. Samozřejmě je to pochopitelné a ví, že to Hayley nemá jednoduché. Přesto hodlá trvat na svém, protože ví, že je to pro ni i holčičku důležité.* Já to vím, Hayley. *Ujistí ji.* Zkus se i tak pokud možno udržovat v klidu a nestresuj sebe ani malou. *Promlouvá k ní naléhavě.* Problémů máme i tak dost. *Povzdechne si. Když od ní po té ustoupí, chvilku přemýšlí, jak to dopadne, ale navenek nějaké přehnané obavy či znepokojení proniknout nenechá. Nechce tím Hayley znepokojovat více, než už je. Navíc má docela silnou důvěru v to, co vymysleli, a věří v to, že se jim podaří Benjamina v blízké době zlikvidovat. Po té v tomhle městě snad bude chvíli klid a Hayley donosí a porodí své dítě. Mezitím, co nad tím přemítá, Hayley mu poví o Klausovi. Ačkoliv na ni vidí, že zvážněla a nejspíše ona sama z bratrovy reakce na odhalení pohlaví dítěte moc nadšená není. Z jejího popisu si udělá docela slušnou představu.* Jako vždy si nechává něco, co by mohlo být bráno jako projev slabosti pro sebe. Celý Klaus. *Pomyslí si.* Věř mi, že radost má a na tu malou se těší, Hayley. *Odpoví jí.* Moc dobře ví, jaké štěstí ho potkalo. *Poznamená s pousmáním.* Teď ho, jen musíme společnými silami ochránit. *Pokračuje už zase vážně. V jeho pohledu je vidět odhodlání, že pro svou rodinu udělá všechno, co bude moct. Chvilku přemýšlí nad tím, co mu Hayley prozradí o svých obavách z komunikace s Klausem. Není si jistý, jak se jim bude dařit, ale v bratra má v tomhle směru docela silnou víru, že to nakonec zvládne.* Věřím, že Klaus bude dobrý otec, Hayley. *Pronese přesvědčivě. Pak ji pozoruje, rád by věděl na co Hayley myslí, ale nevyzvídá. Když mlčí, je potichu i on. Nechce ji rušit. Kouká chvilku na ni nebo, jen tak kolem sebe. Pohlédne na ni znovu až promluví. Nepatrně se pousměje.* Domluvili jsme se na tom, Hayley. *Poznamená jemně a jeho výraz trochu zjihne, když poslouchá její starosti o něj. Pomalu k ní přistoupí o něco blíže. Opětuje její pohled a chtěl by ji nějak utěšit, podpořit, ale objetí okamžitě vyloučí neboť její břicho to docela znemožňuje.* Nenechám tě tady samotnou, slibuji, Hayley. *Pronese nakonec.* Neexistuje na tomhle světě nic, co by mi zabránilo se k tobě vrátit. Věř mi. *Ujistí ji. Mluví tiše a procítěně, ale při tom odhodlaně a pevně. Za svými slovy si stojí. Nakonec ji položí dlaně znovu na paže a párkrát jí po nich konejšivě přejede nahoru a dolů. Pak krátce pohlédne k domu. Není si jistý, jestli se mu to, co zaslechl, jen zdálo nebo to bylo skutečné. Zatím se, ale nemá k tomu, aby to šel zjistit. Jen o něco pozorněji naslouchá tomu, co se děje v domě.*

Ne, ne takhle jsem to rozhodně nemyslela. Nemyslím si, že by Klaus byl špatný otec. Právě si myslím, že bude skvělý. Já to spíš myslela tak, že já a on si zrovna nerozumíme a to máme spolu vychovávat dceru. O tom mi šlo, ale rozhodně nejsem toho názoru, že by on měl být špatným otcem. To určitě nebude, jsem si jistá, že pro ni udělá cokoliv. *Hned ho ujistí a ujasní mu celou situaci. Nechtěla, aby si myslel to, že si o něm myslí, že bude špatný otec. On možná není dobrý, ale je si jistá, že by nikdy nedovolil to, aby se někdo choval k jeho dítěti tak, jak se choval jeho nevlastní otec k němu a on sám by to jistě taky neudělal. Naopak si myslí, že bude pro jeho dceru dělat všechno, aby byla spokojená. Jakmile znovu ucítí jeho ruce na svých pažích, tak se ji na tváři objeví znovu úsměv, ale jen mírný. Spíš je to pousmání. Pravou ruku zvedne do vzduchu a položí ji na Elijahovu ruku. Mírně jí mu stiskne a nepouští ji. Stále ho drží a dívá se mu do očí.* Budu spoléhat na to, že se vrátíš. *Odpoví trochu tišeji, snad samozřejmě, že je to slyšet a jeho uším je to určitě slyšitelné dostatečně vzhledem k tomu, že dokáže slyšet i lidi v domě, když chce. Dívá se na to, jak otočí svou hlavu a podívá se taky k domu. Za chvíli se podívá opět na něj.* Děje se něco? *Zeptá se starostlivě a stále Elijahovi svírá jednu ruku. Snad si to ani neuvědomuje, že ho stále drží. A očividně ho ani pustit nechce, on ji dodává sílu. Sílu na všechno tohle bláznovství, co se tady děje. Nejenom on, ale nejvíc ze všech. Ani mu nikdy pořádně nevyjádřila svoje díky za všechno, co při ní dělal, dělá a ještě určitě i udělá. Určitě slyší v domě rozhovor Finna, Rebeky a Alisey, když se otáčí a dívá se směrem k domu. Buď řeší něco ohledně toho, že Elijah má důležitou roli v tom plánu a nebo o něčem velmi důležitém. Každopádně to může jen odhadovat, takový sluch rozhodně nemá, aby slyšela ostatní. A navíc by jí to bylo možná i krajně nepříjemné, jelikož ví,že je to narušení soukromí, když můžeš takhle někoho odposlouchávat.*

Já to pochopil, Hayley. *Sice počká, až mu to Hayley "vysvětlí", ale jemu to bylo jasné hned.* Měl jsem se vyjádřit přesněji já. *Pokračuje hned dále.* Jsem si jistý, že Klaus na to všechno postupně přijde. Určitě si s tebou bude chtít porozumět, aby byla jeho...vyše dcera šťastná. *Poví jí ještě jednou, jak to před tím myslel a tentokrát je konkrétnější. Na konci svých slov se na ni slabě povzbudivě pousměje. Když Hayley položí ruku na tu jeho, sklouzne pohledem z její tváře na moment na jejich ruce. Oči k ní zvedne, když na něj promluví. Sice mlčí, ale v pohledu má velmi jasné a zřetelné odhodlání dostát svému slovu. Nedával moc pozor tak nevěděl přesně, co se v domě řešilo. Teď zaslechl, jen pár posledních slov od Alisey a Finna, ale takhle vytržené z kontextu mu mnoho smyslů nedávají. Zavrtí rychle hlavou a koukne zpátky na Hayley.* Nic důležitého, neměj obavy. *Uklidňuje ji rychle.* Řekl bych, že jen sourozenecká neshoda, nic více. *Dodá to, co z toho odvodil.* Myslím, že to bylo něco úplně jiného, než náš problém, Hayley. *Dodá ještě. Vnímá, že Hayley po celou dobu drží jeho ruku. Vůbec mu to nevadí. Naopak, vnímat teplo její dlaně je pro něj velmi příjemné.* Už jsi uvažovala o jejím jméně? *Zeptá se jí po chvilce ticha a pohlédne na ni.*

*Jakmile ji ujistí, že to asi není nic vážného, tak už na to nic neříká. A vlastně by ani neměla na to co říct. Při zmínce o jméně se jen pousměje.* O tom jsme se s Klausem bavili a dospěli jsme k závěru, že to necháme na situaci, kdy se na ní podíváme a dohodneme se na jméně, které by k ní sedlo. Že nebudeme vymýšlet jméno dopředu. Takže to se uvidí, až ta malá bude na světě. *Usměje se na něj. Vážně je v jeho přítomnosti více uvolněná. Nadechne se zhluboka a potom se podívá na svou ruku položenou na té jeho. Dívá se na jejich ruce, snad jí něco až moc zaujalo. Ale potom si uvědomí, že na pár sekund vypnula naprosto a jen zírala na jejich ruce. Nakonec svou rukou sjede trochu po té jeho a pustí ji zase k tělu. Nejradši by mu řekla, ať ji prostě drží takhle a už nepustí a proto se na něj znovu podívá. Ovšem není si jistá, zda by to z její tváře vyčetl. Má trochu našpulené rty a oči ji těkají ze strany na stranu, jak se na něj mlčky dívá. Na jednu stranu má toho hodně na srdci, co by mu řekla. A na druhou stranu jí přijde, že ani nic říkat nemusí, že se na něj může jen tak dívat, nic neříkat a on všechno vycítí sám. Aniž by si to třeba nějak uvědomovala, tak se k němu trochu přiblíží, jen o kousek.*

*Pozoruje ji a při tom přemýšlí, nad její odpovědí, jaká by mohla být, než ji dostane. Zpozorní o něco, když se Hayley rozpovídá. Trošku ho to zklame, že ji ještě žádné nenapadlo, ale její argumenty se mu zdají rozumné, takže nakonec, jen chápavě přikývne. Vzápětí se nepatrně pousměje.* Vidíš, malá ještě není na světě a už jste se s Klausem dokázali na něčem shodnout. *Podotkne. Neušlo mu, že se ve své odpovědi zmínila o jeho bratrovi. Jeho samotného tento fakt dokázal potěšit. Hřeje ho na srdci, vidět na její tváři úsměv. Svět okolo mu hned připadá hezčí. Vnímá její pohled, který po té skloní k jejich rukám, její blízkost, teplo na kůži, kde cítí její dotek. To vše mu přináší tolik příjemných pocitů, jako málo co na tomhle světě. Přemítá, jaké zvláštní okolnosti je svedly dohromady. Čeká dítě s jeho bratrem a on v ní za tu krátkou dobu našel zase po dlouhé době zpřízněnou duši, se kterou by chtěl být. Zaznamená pohlazení po své ruce a Hayley ho po té pustí. I tak ji zatím dále drží za paže, jako dosud. Zadívá se jí do očí a opětuje její pohled. Stačí mu chvilka a zcela se v nich ztrácí a realita kolem něj, jako by přestávala existovat. Dokáže při tom vnímat i sebemenší změnu v její tváři. Jako by ho její oči zhypnotizovaly, není schopný v daný moment nic, než se v nich omámeně utápět. Jen někde v nitru jeho srdce vnímá bolest z toho, že je jejich vztah tak komplikovaný a ačkoliv mu na ni nesmírně záleží... ty nejhlubší city si odmítá přiznat... i když si jich je vědomý... nevidí v tom smysl. Jeho city k Hayley neustále soupeří s bojují s jeho loajálností k bratrovi a neustále má na paměti, že by to měl být Niklaus tady s ní na jeho místě. Pořád čeká, kdy to Klausovi dojde a začne se o Hayley zajímat. Raději se proto drží zpátky a snaží se nedávat najevo, co k Hayley cítí. Stará se o ni, ochraňuje ji a ví, že vždycky bude. Neví, ale jestli si k ní může dovolit něco více. Uvědomí si, že na moment přestal vnímat dění kolem sebe a ponořil se do svého nitra, své mysli a závěr k němuž opět dospěl se možná promítne v jeho obličeji jako nepatrný záblesk bolesti a smutku v jeho očích. Aby se ho pokusi skrýt nepatrně roztáhne koutky rtů do stran a vytvoří na své tváři něco jako pousmání.* Měli bychom se vrátit dovnitř, Hayley. Musíte s malou odpočívat. *Poznamená s nepředstíranou starostlivostí v hlase, ačkoliv v daný moment je to, jen zástěrka, jak přerušit pro něj tuhle zvláštní sladkohořkou chvíli. Pohladí ji dlaněmi ještě jednou po pažích, ale pak ruce spustí a poodstoupí od ní kousek. Nabídne jí rámě, aby ji mohl doprovodit jablečnou alejí zpět k domu.*

*Celou dobu co se na sebe dívají, tak očekává, že on jí bude oplácet stejnou náklonnost jako ona k němu. To se ale ovšem přesvědčí o opaku, co Elijah pronese těch pár slov. Její tvař zkamení a následně na to odkašle. Odtáhne se od něj do určité vzdálenosti a podívá se do země. Položí si obě ruce na břicho a přikývne na souhlas.* Ano, měli bychom. *Odpoví a snaží se, aby v tónu jejího hlasu nepoznal značné zklamání. Opravdu by asi tohle neměla dělat. Chápe Elijahův postoj k ní, když spala s Klausem a budou mít spolu dítě. Ale zase ona je taková, že když něco chce, prostě si to bere a nehledí na další okolnosti. Všimne si toho, že jí nabídl rámě, ale udělá to tak, jako kdyby si toho nevšimla a vykročí k domu. Jde středním tempem směrem k domu a samozřejmě, že je tím dotčená. Připadá si hloupě, že ona udělala tohle a on si byl vědom, kam něco takového může směřovat a přesto odmítl. Mohla to čekat od někoho jako je Elijah, ale i přesto doufala v něco jiného. Přijde až ke dveřím zpět do domu a otočí se na něj.* Jdu si odpočinout, omluv mě. *Podívá se mu do očí, následně na to se opět otočí a překročí práh domu. zamíří nahoru do svého pokoje. Tam si sedne do křesla a prohrábne se rukou ve vlasech. Nechce se k němu chovat hnusně protože ví, že on si to rozhodně nezaslouží. Jenže své emoce nedokáže udržet na uzdě a proto raději odešla. bude to tak lepší, ona se z toho vyspí, on se z toho vyspí a pak normálně spolu mohou opět komunikovat, ale takhle to nepůjde, ne v tuhle chvíli. Teď chce být sama a přemýšlet.*

*Možná někde v koutku doufal, že ho Hayley pochopí, ale když vidí reakci, ani se nediví. Víceméně něco podobného očekával, takže se na ni v duchu i připravoval. S tichým povzdechnutím sklopí pohled k zemi, ale jen na okamžik, protože ať je to mezi nimi jakékoliv, nikdy na ni nepřestane dávat pozor. Z jejího hlasu vycítí zklamání, a jen on ví, jak moc ho to bolí, ale najevo to nedává. Své problémy nechává k řešení jen sobě. Naučil se být tady pro všechny své blízké a pomáhat jim a chránit je bez ohledu na to, co jej to bude stát. I v tuhle chvíli dal přednost bratrovi a jeho rodině před tím, co cítí k Hayley, která je v jeho očích úžasná a nádherná. Vzhlédne k Hayley a když odmítne jeho rámě a vydá se k domu, jde za ní. Několika kroky ji dojde a zařadí se po jejím boku. Kráčí tak vedle ní mlčky s hlavou mírně sklopenou. Sleduje trávu a kousek před sebou. Periférně vnímá každý pohyb a krok Hayley. Po té, co dojdou ke dveřím domu a Hayley se k němu otočí zastaví kousek za ní a zvedne k ní oči. I teď zadoufá, že si to cestou k domu rozmyslela, ale z její reakce hned pozná, že ne.* Samozřejmě, Hayley. *Ujistí ji, že si může dělat, co se jí zlíbí. Pohlédne jí krátce do očí. Je v nich vidět něha a starostlivost o ni. Jeho smutné pousmání už Hayley nezahlédne neboť vejde do domu. Zahlédne ji mizet za rohem. Spolu s ní vymizí z jeho očí i všechny city, které k ní chová. Nechá je zakrýt maskou netečnosti. Brzy má svůj obvyklý výraz a jen dobrý pozorovatel by zaznamenal, že se něco událo. Zavře dveře vedoucí na terasu. Všimne si, že v kuchyni už nikdo není, jen dvou plných hrnků. Mechanicky, k nim přejde, vezme je, vyleje jejich obsah do dřezu, umyje a nechá okapávat na okapávači vedle dřezu. Vůbec nemyslí na to, co dělá. Když to má hotové, vyjde z kuchyně ven. Zamíří k sobě do pokoje. Neví, kde jsou ostatní a nechce nechat Hayley samotnou. Procházku tak zamítne, i když zrovna teď by potřeboval jednu hodně dlouhou.*

*Až do večera je převážně ve svém pokoji. Na chvíli i usnula a teď se probudila. Podívá se k oknu a zjistí, že je večer. Neměla usínat, akorát s takovou nebude potom večer spát. Vyleze z postele a jde se trochu upravit. Snaží se nemyslet na to, co se stalo mezi ní a Elijahem, ale i tak jí to nejde. Stále se jí to honí hlavou a přemýšlí o tom, zda to má vůbec cenu se nějak sbližovat. Možná by to měli nechat být a být jen přátelé, Elijah jí dal najevo to, že to chce takhle. Natáhne ruku ke klice od dveří a otevře si. Zamíří po schodech dolů a poslouchá, zda zaslechne něčí hlasy. Ale nikoho neslyší, možná jsou všichni pryč, i když se jí to moc nezdá. Vejde do kuchyně a tam si nakrájí ovoce, které si vloží do misky. Vezme si vidličky a zamíří do obýváku. Posadí se tam do křesla. Misku si položí jako kdyby na břicho a vidličkou si napíchne první sousto. Po chvíli ho sní a po pár minutách sní naprosto všechno. Odloží to na stolek a zvedne se. Občas ani netuší, jak se tady má zabavit. Když s nikým nemluví připadá jí to tady tak prázdné. Takže přejde ke knihovně, co je v obývacím pokoji a dívá se po různých knihách. Vidí, že většina těch svazků je hodně stará. Ne, že by nějak četla v minulosti, ale občas ano. A navíc teď ani nemá co dělat a potřebuje se nějak zabavit. Potřebuje myslet na něco jiného. Jenže to je pořád to samé, Elijah, malá, jak to bude s ní, Klausem a jejich rodičovství, bezpečí. Co bude dál. Má toho v hlavě tolik. Přejede rukou po obalu jedné knihy, ale nevytáhne ji. Jen si prohlíží obal, který se jí líbí. Vypadá opravdu staře.*

*Keďže z plantáže odchádzal o chvíľu potom, ako mu prišla správa od Elijaha, tak sa rozhodol, že za ním pôjde až na večer, keďže sa mu vážne nechcelo otáčať. Tak či tak ale potreboval zistiť, či sa tam na niečom dohodlo, určite sa muselo stať niečo dôležitejšie, pretože ak by tam len presedeli na prázdnych slovách, Elijah by mu určite nepísal, teda ak nechcel prediskutovať niečo len s ním. Stále myslel na to, že sa mu onedlho narodí dcéra, navyše do týchto podmienok a tejto situácie. To už radšej pôjde za Benjaminom osobne, v každom prípade, on ho zabiť nemôže, ale Klaus jeho áno, čo by len mohol stratiť tým, že tam pôjde? Možno nakoniec bude mať šťastie, ktoré mal v minulosti a znovu skončí s hlavou na zemi. Nakoniec sa zbaví aj tých dvoch a celý problém by bol vyriešený, s menšou pomocou nejakej čarodejnice alebo svojich súrodencov by to vybavil nanajvýš do pár dní a hneď by sa všetkým okolo dýchalo ľahšie, hlavne jemu a Hayley teda určite. Avšak poznal svoje unáhlené konania, väčšinou nedopadali dobre, preňho nie. A toto bolo snáď jedno z najdôležitejších rozhodnutí za posledné obdobie,záležalo na ňom toho veľa a on nemohol nič riskovať alebo nechať na náhodu, ktorú proti nemu mohol Benjamin využiť. Vedel proti komu stojí, keďže proti nemu už raz stál, síce vtedy nebol sám, mal podobne mocného spoločníka, našťastie sa teraz musí zbaviť len jedného, aby bol pokoj, pretože Papa Tunde by bol už druhý problém a s tým jeho woo-doo mal čo robiť už pred rokmi. Nebolo ľahké dostať ich a vyžadovalo to mnoho času, ktorý oni teraz nemajú. Nakoniec sa nad večerom rozhodol, že sa vráti na plantáž, aj tak mal pre Elijaha jeden návrh, ktorý by mu mal asi povedať osobne, rovnako ako Rebekah, ale u nej bol zatiaľ trochu na pochybách, kvôli celej jej problému s Marcelom, o ktorom nevedel, v akom štádiu sa teraz pohybuje a ani ho to príliš nezaujímalo. To ona sa doňho pred rokmi zamilovala, zradila ho a podrazila mu kvôli nemu nohy, než ju teraz podrazil on s inou, keď znovu mohli byť spolu, jemu to mohlo byť tak maximálne na pobavenie. Síce Rebekah väčšinou chránil a vedel, žeby to robil stále, ale teraz bol aj rád za to, že sa jej niečo z toho aspoň z časti vrátilo, avšak stále to preňho nebolo celkom zažehnané. Akoby sa zdalo, že na celú tú vec už celkom zabudol, ale nebola to pravda. Akurát netušil, aký trest by mohol zvoliť okrem rakvy, z ktorej by ju isto po krátkom čase niekto dostal a skôr by si to potom odsral znovu on. Teraz mal aj tak mnoho iných problémov, než je jeho sestra, čiže na listinu si po vyriešení tohto k Sophie môže pokojne pridať Rebekah. Odstaví auto pred domom, pomaly vystúpi von a rozhliadne sa okolo. Slnko už zväčša zapadlo za obzor, ale preňho akoby stále svietilo. Byť upírom, v jeho prípade lepšie povedané hybridom, malo toľké výhody, že už len premýšľať nad tým, žeby sa toho niekedy vzdal ako Alisea bolo skoro nemysliteľné, nemal prečo, bol spokojný aj stotožnený s tým, kto je. Avšak netušil, ako ten fakt bude vplývať na jeho dcéru, mohol len dúfať, že nič nedokašle, pretože on naozaj nebol určený na to, aby mal potomka, určite nie teraz. Jeho kroky vedú rovno dnu, pričom sa na pár sekúnd zastaví na chodbe, počuje nejaký šuchot, ktorý vychádza z obývačky a nakoľko tuší, že Elijah je najskôr v izbe, tak sa vydá tam dúfajúc, že ho zachytil a zíde dolu. Každopádne mal chuť na whiskey a možno bude mať nakoniec šťastie aj na Rebekah. Zastavil sa až pri ráme dverí na prahu dvoch miestností, keď jeho zrak narazil na Hayley, ktorá si akurát prezerala nejakú knihu v poličke. Mierne prižmúril oči a naklonil hlavou do strany, pričom si prekrížil ruky na prsiach a našpúlil pery. Nemyslel si, že práve ona by čítala knihy, predsa len nebola práve ten typ, ktorý bude niekde len tak sedieť s knihou v ruke, ale nakoniec toho možno bolo viac, čo o nej nevedel, na to, že to mala byť matka jeho dieťaťa to bolo skoro až žalostné.* Skús to o poličku vyššie, je tam zaujímavejší výber.*Prenesie sucho a prejde ku komode, kde okrem nejakých sošiek a tretiek stojí aj tác s presklennou whiskey, ktorú si naleje do pohára a usadí sa pohodlne na pohovke čakajúc na svojho brata.*

*Z její zabrání do obalu knihy ji vytrhne jeho hlas. Otočí se hned za ním a hned stáhne ruku zpět k tělu.* Možná později. *Odpoví mu neutrálně a chce si založit ruce na hrudi, ale vzhledem k její velikosti břicha jí to moc nejde, takže si je položí právě na břicho a sepne ruce.* Určitě si přišel za Elijahem. *Rozhodně je nechá o samotě, až se Elijah ukáže. Nebude o tom s nimi mluvit a navíc se potřebuje z toho všeho vyspat, aby zase mluvila s Elijahem tak nějak v klidu. Sjede ho pohledem a pozoruje jeho postoj. Nečekala rozhodně, že ho uvidí za jeden ráno i večer, když se s ním nevidí skoro nikdy. Přemýšlí, zda má vůbec v obýváku zůstat a nebo odejít. Následně na to pozoruje jeho ruce, jak si nalévají whisky. Stále stojí na místě, ohlédne se na vrchní poličku knih za sebou a poté se vrátí pohledem zpět k němu.* Elijah mi už o tom všem říkal, taky se mi zmínil o tom, že jistě nebudeš nadšený. *To jí hned připomene to, že by měla napsat Jacksonovi a informovat ho o tom, ale teď nemá mobil u sebe a nechce se jí jít do pokoje a potom zase nazpět dolů. Přistoupí ke křeslu, kde před chvílí seděla, ale neposadí se. Jen se oběma rukama zapře o opěradlo židle a trochu se předkloní. Cítí, že jí bolí záda, ale tohle je prý v těhotenství naprosto normální. I když ten pocit není zrovna příjemný. Už tak má břicho velikosti pořádného balónu a do toho jí ještě začínají občas bolet záda, ale ne, že by si stěžovala. Trochu uvažuje nad tím, zda mu to má sama říct, co jí řekl Elijah, ale on tady příšel kvůli němu, aby mu to řekl. Ale co když šel třeba za Sophie, když mu psala předtím sms? Už si ani nepamatuje, co jí řekl, že tam bylo. Nadechne se zhluboka.* Elijah mi říkal o tom, že se někde vrátil. Zřejmě někdo z vaší minulosti, moc mi o tom nevyprávěl, vlastně skoro vůbec. A možná to říkala Rebekah, nejsem si jistá. Nepamatuji si jméno, bylo takové...no, zvláštní. Ale Elijah se zmínil něco o tom, že dělá voodoo? Nebo tak něco? *Našpulí trochu rty, jakmile to řekne. Ráda by o tom věděla víc a už jen z toho důvodu, že je to někdo pět nebezpečný. A pokud je ve městě někdo tak nebezpečný jako je Benjamin, co bude potom? Co bude s nimi? A co bude s ní a dítětem? I kdyby ji hlídala celá rodina Původních pohromadě, necítila by se bezpečně a snad si to uvědomují i ostatní, že není v žádném bezpečí. Ráda by ten plán, co mají na Benjamina viděla taky tak optimisticky, jako zřejmě Elijah a Sophie, ale to ona nevidí. Právě, že má o tom docela pochybnosti, které sice neřekla nahlas, ale nechce se s nikým hádat. Určitě to už mají nějak promyšlené a měnit to nebudou a ten plán se uskuteční. Snad se nestane to, že se celá situace následně akorát zhorší. Když tak o tom teď přemýšlí, tak kdyby ve své opilosti nesvedla Klause, nikdy by se nedělo tohle, nebylo by žádné dítě. Čarodějky a čarodějové na ně útočí a snaží se je odstranit hlavně kvůli tomu zázračnému dítěti. A doteď to stejně nepochopila, vždyť je to jen dítě, malé nevinné dítě. A oni už ho chtějí zabít a to ještě ani nic neprovedlo. Opravdu by s tím měla něco dělat, aby malé poskytla to největší bezpečí, jaké může být.*

*Jej konštatovanie nijako nekomentuje, určite jej už povedal, čo sa preberalo na schôdzi, rovnako ako je jasné, že ho s tým bude chcieť oboznámiť. V podstate sám mal niečo, čo by chcel Elijahovi povedať, keďže Hayley bral už ako samozrejmosť. Čakala jeho dieťa a kvôli svojmu bezpečiu bude robiť, čo jej povie. Jeho myšlienky mu len potvrdí svojimi slovami, pri ktorých mierne spozornie. Netušil, čo ďalšieho sa mohlo stať, že nebude nadšený, pretože to dvakrát už nie je ani teraz. Možno Benjamin už urobil ďalší krok alebo sa nebodaj čarodejnice s covenu pridali na jeho stranu a nechali už nepotrebnú Sophie v štichu. Mierne našpúli pery a prižmúri oči niekam do priestoru, na čo pootočí tvár k Hayley a uprie na nej svoj pohľad, ktorý mu skĺzne na jej vypuklé brucho, ktoré do pár sekúnd zakryje opierka kresla.* To už nie je žiadna novinka, preberalo sa tam aj niečo, čo by nám mohlo pomôcť? *Mierne podvihne obočie a znovu od nej odvráti pohľad niekam pred seba, pričom si priloží sklenený pohár k ústam a prevráti ho tak na polovicu do seba. Keď sa Hayley znovu pustí do reči, tak ju len bez nejakých komentárov počúva, aby mu náhodou niečo neušlo. Možno sa mohol niečo dozvedieť aj počas čakania na svojho brata, keďže ak Hayley niečo povedala, tak jej veril, teda aspoň v tejto veci. Chcela ochrániť seba aj dieťa, rovnako ako to chcel on, mali spoločný ciel aj napriek ich rozdielom. Akonáhle zaznie zmienka toho, že sa niekto vrátil, tak k nej znovu zostra otočí pohľad a spojí pery pevne k sebe v očakávaní. Mohli pokojne oživiť niekoho ďalšieho, stačilo obetovať nejakú čarodejnicu a Klaus tu mohol mať plno ďalších nepriateľov, ktorých už raz zničil.* Papa Tunde...*Konštatuje s prižmúrenými očami a sústredeným pohľadom na tvári. Bolo mu to jasné, keď sa zmienila o woo-doo a vlastne to mohlo byť jasné už od začiatku. Najväčší a najvernejší spoločník Benjamina, ktorí pri sebe tvorili plány až do samotného konca. Ak by chcel Benjamin niekoho oživiť, bol by to on, a to bolo zlé, veľmi, veľmi zlé. Bolo mu jasné, že presun bude musieť uskutočniť už v najbližších dňoch. Woo-doo bola už vtedy zákerná vec, všetky tie rituály, vraždenie upírov, vraždenie vlkodlakov, dokonca aj niektorých čarodejníc. Nebola to prínosná doba, navyše vtedy toho nemal ani toľko stratiť, koľko má teraz. Musí si dávať ale obrovský pozor a premyslieť si celú tú vec s náhlim vrhnutím. Elijah mal každopádne pravdu, rozhodne ho tá správa nepotešila. Sťažka a hlavne pomaly vydýchne všetok vzduch z pľúc a na pár sekúnd privrie oči, akoby sa to snažil vstrebať. Teraz už nie je ten problém len jeden, sú rovno dva a s nimi prichádzajú mnohé ďalšie.* Zajtra predobedom pre teba prídem, buď zbalená. *Oznámi jej po nejakom čase, akoby to bola hotová vec a nehodlal s ňou o ničom diskutovať. Či sa rozhodne tak aj Elijah bolo už na ňom, ale bol by radšej, ak by on aj Rebekah radšej boli s nimi na jednom mieste. Toto ho už vážne nebavilo, navyše chcel mať Hayley čo najbližšie.*

*Po chvíli vyhlédl z okna, v němž už ale nic neviděl, protože padla tma. Jeho myšlenky bloudili od Původních dětí, kolem čarodějů a hlavně Sage. V očích se mu objevily slzy, když si vzpomněl na ty krásné modré oči, které na něj čekaly devět set let. Vzdychl. Co když měla sestra pravdu a druhá strana je zničena? Co když už se s ní nikdy neuvidí? Jak řekla Alisea, měl na to zhruba padesát let, protože byl jeho život spojen s jejím a ona se člověkem stala. Zaťal ruku v pěst a rozhodně vstal, nehodlal se tím dále zaobírat (i když věděl, že se jeho myšlenky dalších dní budou motat jen kolem toho) a cítil potřebu do sebe dostat pár doušků krve; od rána neměl ani kapku, jak byl rozhozený ze své nespavosti a rozhovoru se sestrami. Otevřel dveře pokoje a pomalu scházel schody dolů, když uslyšel hlas, který teď opravdu nepotřeboval. Niklaus, pomyslel si a vzdychl. Nehodlal s ním dobrovolně prohodit ani slůvko, tak mu to bylo nepříjemné. Přešel co nejtišeji do kuchyně, jako by se nechumelilo a vyndal odněkud pytlíček krve. S odsouzením se na něj podíval, nenáviděl to, nenáviděl pít to, co ho drželo naživu. Nakonec ale vytáhl hrnek a přelil polovinu obsahu sáčku dovnitř a pil. Zopakoval to s druhou půlkou, a pak prázdný obal vyhodil do koše. Vzdychl znovu, za chvilku se budou vyhazovat krevní pytlíky a plínky, tedy pokud tady hodlá zůstat. Měl v tom zmatek a opřel se zamyšleně o linku, kroužíce posledním zbytkem krve, který zůstal na dně hrnečku.*

Probral se na schůzi jejich plán. Myslím, že Elijah bude chtít tvou pomoc. *Narovná se a položí si ruku zezadu na bedra. Trochu se protáhne a hned na to obejde křeslo. Posadí se do něj a sedí přímo naproti němu. Opře se o opěradlo a na chvíli zavře oči. Neví, jak má stát, neví, jak má sedět. Neví, co má dělat, aby se té bolesti zbavila. Zřejmě nic, bude to muset přečkat. Otevře oči a upře pohled na něj. Prozatím nic neříká, jakmile zaslechne to jméno, jen na to přikývne. Ano, tak se jmenoval, Papa Tunde. Bude si to opravdu muset zapamatovat. Přihmouří oči, jakmile ji oznámí, že si pro ní přijde. Položí si ruku na opěrku a probodává ho pohledem. Chce vůbec s ním někde jít? A má vůbec na výběr?* A co Elijah a Rebekah? *Pozvedne pravé obočí a nechá ho pozvednuté. K sobě se prozatím nevyjadřuje, stejně ví, že to bude muset udělat. Ono je stejně jedno, kam jí ve městě odveze. Byla by v nebezpečí, i kdyby ji chránilo několik čarodějek, což se rozhodně nestane a ani by to nechtěla. Podívá se směrem ke dveřím, zda se v nich každou chvíli neobjeví Elijah, ale stále nic. A proto se rozhodně mu o tom povědět sama.* Elijah mi říkal o tom, že mají se Sophie plán, který zní tak, že se nejdřív Genevieve setká s Benjaminem. *Po těchto slovech se na chvíli odmlčí, odvrátí zrak ode dveří, který se vrátí k němu.* Genevieve to sama navrhla, že si s ním promluví. Myslím, že říkal v Lyceu. Upřímně se divím, že s ním chce vůbec mluvit po tom, co se tam stalo naposled. Očekávají, že Benjamin nebude očekávat nějaký útok na něj na to místě. Někde v pozadí má být člověk, říkal prý odstřelovač, který bude na Benjamina čekat. A kdyby to nevyšlo, tak bude připravený Elijah zasáhnout a zabít ho sám. Už jsem mu říkala, že se mi plán nezamlouvá z toho důvodu, že by to měl být on, to je první věc. A další věc, zdá se mi to až příliš jednoduché na někoho jako je Benjamin, uspět mohou, neříkám, že ne. Jen se mi nezdá to, že by bylo tak jednoduché se ho zbavit. A navíc má tady toho pomocníka Papa Tundeho, jak jsi říkal. O tom se mi nezmínil, jestli mají nějaký plán pro něj. Protože kdyby se držel po Benjaminově boku, nevím, zda by to pro Elijaha a Sophie dopadlo dobře. *Upřímně se o Sophie zrovna nezajímá, vlastně vůbec. Ale o Elijaha ano. Navíc teď mají se Sophie stejný cíl a to zbavit se Benjamina, takže kdyby přišla o život, tak oni by přišli o čarodějku. je vyhlášená válka vlkodlakům, upírům a vlastně i Sophie a ostatním. Takže teď by měli spolupracovat a nevsázet životy těch, které opravdu potřebují. A taky snad Benjamin neublíží nějak víc Genevive, bůh ví, co s ní má plánu. Nelíbí se jí, že se s ním chce setkat, dělala by ze sebe návnadu a kdyby ten plán naprosto selhal, tak jí je jasné, že to bude ona, kdo to bolestivě odnese, ať už fyzickou či psychickou bolestí. A to by k ní nebylo absolutně férové. Sama je zvědavá, co na to řekne vůbec on. I když teď už si myslí, že se mu to možná zamlouvat nebude. Každopádně ona se do toho nějak motat nechce, jen potřebuje, aby Klaus, Elijah, Rebekah a ostatní členové byli v pořádku. Kdyby mohla nějak pomoct, udělala by to. Jenže v tomhle nejsou zatáhnutí ani vlkodlaci, ani ona. A ani nechce být, ne v tomhle stavu, ne když se nemůže nějak bránit. Musí se právě od nebezpečí držet co nejdál. Spíš by věřila tomu, že kdyby se do plánu zapojili všichni Původní, možná by to vyjít mohlo. A taky čarodějky. Jak může jen jeden čaroděj, dvě malé puberťačky a nějaký čaroděj, co ovládá voodoo naprsoto zničit všechny ostatní? Myslela si, že po Mikaelovi snad nemůže přijít už nic horší, no a je to tady. Zase obrovská hrozba, která možná bude horší, než Mikael. Zvládli tohle, takže doufá, že zvládnou tohle a přežijí. Musí. Není ani jiná cesta, než to zvládnout. *

Plán? *Pozrie sa na ňu, akoby sa podivil. Úprimne si nevedel predstaviť, žeby sa na niečom mohli dohodnúť tri frakcie, a to si ešte nebol istý, či sa tam neobjavila aj štvrtá v zastúpení Jacksona. Ale ak prišli na niečo, čo by stálo za pokus, tak s tým nebude mať jediný problém, všetko je lepšie než sedieť na zadku a čakať na zázrak, musia sa pohnúť, musia nejako zakročiť, než to urobí Benjamin s Tundem. Chvíľu ju pozoruje, pričom mu je jasné, že s blížiacim sa termínom jej narastajú aj bolesti, rovnako ako jej narastá brucho.* V poriadku? *Mierne podvihne jedno obočie, akoby sa o tom len uisťoval. Nebola človek, nebola slabá, musel počítať s myšlienkou toho, že je vlkodlak a vlkodlaci niečo zvládnu, a to bola nakoniec len súčasť tehotenstva. Jej reakcia ho nijako neprekvapí, avšak nerobil to pretože by si jej spoločnosť nejako extra vyžadoval, teraz to tak bolo proste najbližšie, veril svojim súrodencom, ale sebe veril viac, v tomto áno.* To záleží od nich. *Pokrčí plecami. Na Hayley trvá a pri svojich súrodencov by bol proste rád. Počuje nejaké zvuky niekoho schádzajúceho dole po schodoch, ale v domnienke, že to môže byť maximálne tak Rebekah alebo Kol, ktorý by ho isto neváhal konfrontovať s nejakými poznámkami, nijako nereaguje. Elijah by aj tak prišiel dole za ním, keďže ho sem zavolal práve on. Trochu ho prekvapí, keď mu začne rozprávať o pláne, ktorý má jeho brat, teda nie to, že mu to hovorí, ale jeho obsah. Možno Genevieve konečne zobrala odvahu sa proti nemu znovu postaviť alebo v tom bude úplne niečo iné. Dôveroval jej v podstate najviac zo všetkých čarodejníc, čo bolo naozaj zaujímavé, keďže čarodejniciam obecne neveril. Odloží poloprázdny pohár na sklenený stolík pred sebou, oblizne si suché pery a spojí ruky končekmi prstov, pričom mu na tvári prechádza zamyslený pohľad. Vypočuje si pozorne všetko, čo mala Hayley na jazyku. V hlave mu to tentokrát nijako nešrotuje, skôr má na tento plán jasný názor.* Elijah asi zabudol, koľko úsilia nás stálo, kým sme s ich zbavili pred rokmi, ak by mohlo účinkovať niečo tak jednoduché, tak by sme už nehovorili o Benjaminovi, ktorý je oproti minulosti omnoho viac opatrnejší a čo sa týka Papa Tundeho, tak jeho dovednosti s mocou nie sú novinkou. *Prenesie poniekiaľ sucho a mierne prižmúri oči. Tiež sa tam toho mohlo množstvo zvrhnúť a ak sa to nevydarí, už nemusia mať podobnú príležitosť, ale bude to asi lepšie, ako nerobiť nič.* Má moju podporu, každopádne. *Pokrčí nakoniec plecami. Elijaha zabiť nemôžu a Sophie mu bola ukradnutá. Čo sa týkalo Genevieve, tak si nebol veľmi istý, ale nebude nad tým teraz premýšľať, dôveruje plánom svojho brata, aj keď nie sú tak presvedčujúce. Nakoniec to môže vyjsť a bude len rád, že to riskol. Čo sa týka Papa Tundeho, bez Benjamina by síce stále predstavoval problém, ale už nie tak veľký.*

*V pokoji poněkud zapomene na čas. Zatímco "dohlíží" na Hayley, čeká na to, jestli se mu neozve Sophie nebo Niklaus a přemýšlí, občas se zaposlouchá do zvuků v domě, aby mu nic podstatného neuniklo. Díky tomu zaslechne příjezd auta. U okna svého pokoje je ještě dříve, než Klaus stačí vypnout pokoj. Trochu se poupraví, aby mohl dolů. Během toho zaslechne tichý rozhovor Halyey a Klause. Ačkoliv chtěl s Klausem nutně mluvit a byl rád, že se ukázal tak brzy, po té, co ho do problému zasvětí Hayley, přestane pospíchat. Nechá je si promluvit. Nakonec pokoj opustí a vydá se po schodech dolů. Ucítí z kuchyně čerstvou krev. Zajímá ho, kdo je v ní, neboť si to nedovede odvodit. Zamíří proto nejprve do kuchyně. Nakoukne dovnitř a uvidí Finna. V tu chvíli má chuť někomu zakroutit krkem. Přesně to, čemu chtěl předejít se stalo. Svou nelibost nad tím zjištěním - je rád, alespoň za to, že to ví - v mžiku zakryje.* Zdravím, Finne. *Pozdraví ho a kývne při tom hlavou. Moc dlouho se tam, ale nezdržuje. Krátce na bratra pohlédne a po té se otočí a zamíří do obýváku. Jen tehdy, když je sám mu zlostně planou oči, skřípe zubama a vztekle si drtí dlaně sevřené v pěst. Už ani nevnímá, co Klaus s Hayley spolu řeší. Má pocit, že se ten skvělý plán začíná rozpadat.* Dobrý večer, Hayley, Niklausi. *Pozdraví ty dva sotva vejde do pokoje za nimi. Ani se nějak neobtěžuje zjišťovat jestli jim neskočil do rozhovoru.* Jsem rád, že si tu tak brzy. *Pohlédne na Niklause. Nejde přehlednout jeho podrážděnost z toho, že Finn nejspíše vše podstatné slyšel a jemu se to ani trochu nezamlouvá. Udělá ještě pár rázných kroků, než se zastaví před konferenčním stolkem a krátce střelí pohledem k Hayley. Kdyby ho napadlo, že nastane tahle situace, tak by ji před Finnem obzvláště varoval, ale teď už je z jeho pohledu stejně pozdě. Bere to jako nešťastné řízení osudu.* Slyšel jsem, že už jste probrali to, co jsme vymysleli po schůzi... *Z Hayley zase významně pohlédne na Klause.* I to, že je zpět náš "starý dobrý přítel" Papa Tunde. *Dodá ještě. Uvnitř doslova vře zlostí, a jen ztěží se drží, aby zůstal relativně v klidu. Ironii a jedovatostí ovšem doslova překypuje. Jako papiňák, který upouští páru všemi možnými skulinami. Upře na Klause tázavý pohled v očekávání, co mu na to hodlá říct.*

*Překvapí ji jeho otázka, zda je v pořádku. Podívá se na své břicho a sesune se trochu níž. Dá si polštář tak, aby se o něj opírala zády a přikývne na souhlas.* Ano, jen to začíná být čím dál obtížnější. Čím méně prostoru má, tím je to horší. *Odpoví mu na to, zda je v pořádku. Cítí se dobře, jen občas má takové chvilky. Spíš se obává toho porodu. Ale své obavy rozhodně nebude říkat nahlas. Jednu ruku má stále položenou na opěradlu židle.* Možná bude chtít tvou pomoc, alespoň to předpokládám. Co se týká Benjamina a Papa Tundeho, toho plánu....*Pokrčí rameny a zakroutí hlavou ze strany na stranu, aby si trochu protáhla krk. Oči upře na něj a dívá se mu do těch jeho.* ...tak snad mají i nějaké záložní. Jen, aby nebyli připraveni oni na ně, než Elijah se Sophie na ty dva. Chce, aby to moc z nás nevědělo, kvůli tomu, že by se ta informace mohla dostat k nim. Uvidíme, zda uspějí nebo ne. Určitě to provedou brzy. *Počítá s tím, že bude vědět o tom, kdy se ten plán uskuteční. Slíbil jí to Elijah a věří mu, naprosto mu v tomhle věří, že jí vždycky řekne o všem, co je důležité.* Jak je to vůbec dlouho, co jste se zbavili Benjamina a Tundeho naposled? *Zeptá se poněkud zvědavě. Vlastně když si to tak vezme, tak ani o něm nic neví a neví zrovna toho moc ani o dalších členech. Z toho ji vyruší Elijahův příchod. Pozná na něm, že není ve své kůži a nechápe proč. Jistě to nemá nic společného s ní, tím si je jistá. Ani by neměl být proč naštvaný za to, co se mezi nimi událo. Ze začátku mu neodpoví. Jen se na něj dívá s neutrálním pohledem a až po chvíli promluví.* Dobrý večer. *Odvrátí od něj zrak a přemýšlí, zda má hned odejít a nechat je osamotě, zda má zůstat. Když odejde, tak určitě si Elijah bude myslet, že s ním nedokáže zůstat v jedné místnosti. Když zůstane, jistě už nebude mít k tomu co dál dodat, jelikož ti dva se budou věnovat jen sobě a tomu plánu. O Finnově přítomnosti nemá ani ponětí, jak by taky mohla? Dívá se spíš teď na Klause, než na Elijaha, i když očima bloudí všude možně po místnosti a mlčky pozoruje naprosto všechno. Zůstane tady, alespoň nějakou chvíli a potom možná odejde. Už teď cítí tu negativní atmosféru v místnosti a značně se jí to nezamlouvá. Snad Elijah nebude naštvaný za to, že vlastně Klausovi řekla o všem, co mu chtěl říct on. Jen to vypadalo, že brzy nepřijde a tak s tím neotálela. Možná měla mlčet, ale když nechce mlčet, nebude. Vždyť je to jedno, že mu to nakonec řekla ona. Stejně by to vyšlo nastejno, diskutovat teď o tom mohou, jen ho seznámila s okolnostmi. Loktem se zapře o opěradlo křesla a začne si podepírat rukou hlavu. Chtěla by vědět, zda Klaus řekne Elijahovi o tom, že zítra odjede pryč a doufá, že on a Rebekah ji budou následovat. Kdyžtak se na to zeptá sama. Příchodem Elijaha jako kdyby naprosto umlkla a nevěděla, co má říct. Horko těžko umí zakrývat to, že se něco děje. Lhát uměla, to jí šlo, ale zakrývat emoce? V tom už tak dobrá nebyla. Ale ví, že Klaus se na nic vyptávat nebude a s Elijahem už to nijak řešit nebude, takže to začne považovat za uzavřené a jako kdyby se nic nestalo, i když to není pravda. Přehodí si nohu přes nohu a dívá se na své břicho, kterému se taky začne věnovat tak, že ho hladí. Začne se soustředit na tu malou, která jí tam už přes sedm měsíců roste. Stejně je to s tím osudem tak zvláštní. Odjela hledat svou rodinu, všechny informace o ní a přitom hned jednu dostala,aniž by o tom měla sebemenší ponětí. Bude matka a ani neví, jaká matka bude, když nikdy neměla vzor, dle kterého by se mohla v těchto záležitostech řídit a kdo by jí poradil se všemi věcmi okolo. A hned si vzpomene, že vlastně vždycky byla na všechno sama a zvládla to, zvládne i tohle. O tom je přesvědčená.*

*V kapkách krvi na dně hrnku najednou uvidí zrnko naděje. Slyšel vše, co si řekli Hayley a Niklaus a v jeho tváři se roztáhlo zmatení. Vypadalo to, že je Benjamin velice mocný čaroděj, který se nebojí Původních, ani čarodějek. V hloubi srdce věděl, že nechce už znovu zradit rodinu, ale musel se ujistit o Sage. Co kdyby jí vrátil zpět na tento Svět? Co kdyby dokázal to, co Alisea odmítla? Musel se pokusit zjistit, co čaroděj dokáže a co bude ochoten udělat. Věděl, že za svou službu bude něco chtít a teď jím lomcovaly myšlenky. Rozhodl se, že nejdříve zjistí něco u dalších čaroděje a teprve potom se obrátí na onoho Benjamina. Dále tu byl Tunde, o kterém toho moc nevěděl, ale také vypadal silně.
Jejich plán slyšel, nechtěl se do toho zamotat a se nijak zapojovat, stejně by jeho názor nepřijali, to moc dobře věděl. Možná by se informace mohli hodit, takže poslouchal dál. Z myšlenek ho vytrhl až Elijah. Vzhlédl od hrnečku a podíval se bratrovi do očí.* Bratře. *Pronesl velice potichu, ale bylo mu jasné, že to v obýváku stejně nějaké uši slyší. Pokýval na pozdrav a dopil ten necelý doušek. Hrnek položil do dřezu. Po slovech Hayley ho napadla Sophie, znal čarodějku jen od vidění, ale mohl by se zeptala, jestli by pro něj neudělala tu "maličkost". Kývl, zítra se ji pokusí najít, dnes už by to nemělo cenu; ráno moudřejší večera. Otočil se na podpatku a pomalým krokem se vydal z kuchyně. Zarazil se, když uslyšel Niklausovu dívku, jejíž otázka ho také velice zaujala. Proto se zastavil u schodiště, sevřel jednou rukou zábradlí a nohou vystoupl na první schod. Jeho pohled spadl na žehličku na malém stolku, nechal jí tam ráno a vzpomněl si na sestřiny slzy. Byl z toho smutný, ale nemohl nic udělat, on sestře věřil, pomohl jí a ona mu nevyhověla.*

*Chvíľu ju pozoruje, pričom kývne chápavo hlavou a ďalej to už nekomentuje.* Čo a ako, sa už dozviem asi len od neho. *Konštatuje sucho a znovu sa načiahne pre pohár. Samozrejme by urobil všetko, aby plánu nejako pomohol, nakoľko o ňom však nebol presvedčený, mohlo stačiť doladiť ešte niekoľko detailov a nemuselo to byť vôbec márne. Vlastne si skôr nebol istý tým, že Benjamin len tak bez podozrenia prijme ponuku na rozhovor od svojej sestry a vôbec nepodnikne žiadne opatrenia, ktoré by im alebo niekomu inému zabraňovalo ublížiť mu. Síce je pravdou, že použitie niečoho, ako je zbraň ovládaná ľudskou rukou by nečakal, ale presa len vyhlásil vojnu všetkých frakciám, čiže už to bude len o tom, kto sa pripraví na tých druhých lepšie.* Snáď. *Povie prosto k tomu, že uvidia, či uspejú alebo nie. Chcel tomu veriť, bola to pekná predstava, avšak realita nebýva vždy taká ružová a plány nie vždy napĺňajú aj očakávania. Môže sa toho zvrtnúť naozaj veľa, ale je to lepšie ako čokoľvek doteraz.* Vyše storočia. *Uprie na ňu svoj pohľad a pokrčí neurčito plecami.* Ale objektívne by bolo k tomu pridať aj dobu, počas ktorej sme sa o to snažili. *Dodá nakoniec. Vojna medzi upírmi a čarodejnicami trvala dlhšie, než by sám chcel, ale zvládli to vtedy, musia aj teraz. Okolie veľmi nepočúval, skôr bol sústredený na Hayley a preto o Elijahovi vedel, až keď zachytil jeho hlas v miestnosti.* Elijah. *Pozdraví ho tiež kývnutím hlavy, pričom si nemôže nevšimnúť jeho panujúcu náladu. Elijah dá málokedy na sebe poznať, čo v ňom práve prebieha, večne mal problém čítať v ňom alebo v jeho myšlienkach, ale poznal ho už dostatočne dlho na to, aby to vedel vytušiť.* Mal som pocit, že to je dôležité. *Mykne ramenami a odpije si z pohára, pričom ho stále pozoruje.*A ďalšie znovuzrodenie ďalšieho nášho nepriateľa aj bolo. *Uškrnie sa trochu pochmúrne, čo je podpísané aj na jeho nie práve odviazanom výraze.* Myslím, že všetko podstatné mi už bolo povedané a rád by som samozrejme pomohol, v čom bude treba. *Prikývne pri krátkom pohľade na Hayley, než sa očami vráti späť Elijahovi. Atmosféra mu príde omnoho dusnejšia, na to že tu pred chvíľou sedel len on a Hayley, čo tiež nebola záruka práve pokojného rozhovoru. Oboch preletí pohľadom, než pomaly vydýchne a pretočí očami.* Je všetko v poriadku alebo ti Kol povedal, že neprijme tvoje pozvanie na žiadny rodinný dýchanok? *Síce to bolo poniekiaľ nemiestne, ale nemohol si od poznámok pomôcť, ani v tejto situácií. Vedel, ako je Elijah zaťažený na rodine, za čo mohol byť skôr rád, ale to neznamenalo, že to nemôže používať proti nemu. Keď začuje ďalšie zvuky z chodby, tak trochu nastraží uši. Bol v domnení, že je to síce Rebekah alebo Kol, ale obaja by najskôr už dávno stáli niekde okolo nich a obklopovali ho ostrými pohľadmi.* Je tu Rebekah? *Kývne hlavou k chodbe a mierne podvihne jedným obočím.*

*Už cestou z kuchyně do pokoje začal přemýšlet, jestli se dá tenhle jejich plán na zabití Benjamina nějak zachránit. V tomhle stavu, jej, ale nic kloudného nenapadlo a tak to odsunul do pozadí na dobu vhodnější. V první řadě musí počkat na to, co dohodne Sophie s Genevieve. Od toho se bude odvíjet další postup. V pokoji, když Hayley i Klause pozdraví a po té čeká na bratrovu reakci, občas se podívá na Hayley. Musel by být slepý, aby si nevšiml, jejího chladného chování vůči němu. Sice ho to v nitru mrzí, ale nemůže si dovolit svými city k ní v danou dobu zabývat. Pro něj je důležitější její bezpečí a život její a Klausovy dcery. Na její ohlušující ticho a mlčení vůči němu proto nijak nezareaguje. Přejde pokojem do jednoho z volných křesel a posadí se. Vybere si křeslo, ze kterého má dobrý výhled, jak na Hayley tak na Niklause.* Důležité to je. *Přikývne následně. Zdá se, že už se uklidnil natolik, že nemá problém se svým sebeovládáním.* Ačkoliv ta schůze nejprve působila značně zbytečně, nakonec mě inspirovala k tomu, co jsme se Sophie nakonec dali dohromady. *Pokračuje.* Bude, ale záležet na Genevieve, jestli na to přistoupí. Pokud ne, budeme muset vymyslet něco záložního. Zdá se mi to tak jednoduché a prosté, že by s tím Benjamin nemusel počítat a mohlo by to vyjít. Člověka nevycítí nebo ho nebude považovat za hrozbu a navíc bude od něj v dost velké vzdálenosti. *Poví Klausovi pár detailů ze svého pohledu, jak je vnímá, a proč ho napadlo právě tohle. Sedí nyní už docela klidně v křesle a když promouvá, většinou se dívá na bratra.* Musíme, ale ve stejnou dobu zaměstnat Papa Tunde, aby Benjaminovi opět nepřišel na pomoc. *Nadechne se a pokračuje dále v tom, co považuje za důležité Klausovi říct.* Tentokrát zasáhnout nesmí. Sophie zdá se něco k tomu napadlo. Až se opět sejdeme k doladění plánu tak naplánujeme i tohle. *Povídá dále.* A kdyby náhodou ta střela nebyla pro Benjamina smrtelná, budu připravený ho dorazit. *Vrátí se ještě k záložnímu plánu, kdyby střelba selhala.* Tvá pomoc bude jistě žádoucí, bratře. *Ujistí ho.* Jen musíme vymyslet, kde bude nejpřínosnější. *Dodá. Tím pro teď vyčerpá informace, které chtěl Klausovi říct. Přemýšlí, jak nyní i ve Finnově "přítomnosti" Klausovi naznačit, že dle něj není právě nejlepší proto, co plánují, že je poslouchá. Příliš proto Klause neposlouchá, když mu položí tu svou otázku ohledně Kola. Trochu nechápavě na Klause v danou chvíli koukne. Jestli mu to, ale Klaus objasní nebo ne, nechává na něm.* Ne. *Zavrtí hlavou.* Finn. *Dodá a významně v danou chvíli na Klause pohlédne. Nepatrně se při tom zamračí. V jeho výrazu je dost patrná nelibost z toho, že je právě poslouchá, ale nechce to před Finnem dávat najevo více, než je nutné. Doufá, ale že to Klaus pochopí, a že mu dojde i ta jeho rozladěnost, při příchodu. Pak pohlédne z Klause krátce na Hayley, ale po té raději stočí pohled někam do prostoru v místnosti. Tady a teď v přítomnosti Klause stejně nic nevyřeší.*

(Sms Elijahovi: Právě mluvím s Genevieve o našem plánu a vyskytl se takový zádrhel. Genevieve s tím plánem souhlasí jen napůl. Jde o to, že nechce, aby někdo slyšel jejich rozhovor. Jde i o osobní věci. Pokud máš čas jsme v baru. -S)

*Mluvila by s Klausem dál, ale vzhledem k tomu, že on je teď zabraný do rozhovoru s Elijahem, tak se jim do toho neplete. Jen je oba mlčky pozoruje a poslouchá. Pozoruje Klause a při jeho zmínce o Kolovi jen zavrtí hlavou a pozvedne koutek úst v nějakém tom pousmání. Na to se otočí na Elijaha a dívá se na něj. Rozhodně z ní musel vycítit to, jaký má negativní postoj momentálně. Poslouchá, jak se domlouvají na tom, že mu Klaus pomůže. Těká pohledem z jednoho na druhého.* Vím, že se vám nemůže nic stát, i tak se opakuji, abyste si dávali pozor. *Opět tak vyjádří své obavy. Bude pro ní těžké jen tak sedět doma na zadku a nevědět, co se vlastně děje, pokud ten jejich plán vyjde. Jakmile zaslechne slovo Fiin, tak se otočí a podívá se směrem ke dveřím. Takže proto přišel Elijah nabroušený? Protože Finn o tom neměl vědět a slyšel ji jak to říká Klausovi? Teď už rozumí tomu, proč se na ni Elijah tak zvláštně dívá, když zachytí jeho pohled. Podívá se před sebe a kousne se do spodního rtu, který si zubama přidržuje. Nemohla o tom vědět, netušila, že je tady. Navíc ona nemá sluch jako upíři, aby mohla odposlouchávat, kdo je v které místnosti a vědět tak o něčí přítomnosti, když ho nevidí. Jen doufá, že jí to nebude vyčítat, i když by se nedivila. Měl to říct Klausovi on a místo toho mu to řekla ona. Znovu se podívá na Elijaha, ale z jejího pohledu nelze absolutně nic vyčíst. Povolí stisk zubů a tak uvolní ret. Následně na to od něj odvrátí pohled a podívá se na Klause. Stále se rozmýšlí, zda tady zůstat a nebo odejít. No, třeba ještě bude s Klausem mluvit, takže prozatím zůstane.*

Ja viem. *Kývne k nemu hlavou, akoby tam nebolo nad čím diskutovať a na to, že schôdzka bola najskôr zbytočná, len mierne podvihne obočie, čo je uňho niečo ako ironický spýtavý pohľad. Bolo jasné, že všetky frakcie sa nikdy na ničom poriadne nedohodnú, vždy tam bude niekto, kto si bude robiť aj tak veci po svojom a na ostatných nebude brať žiaden ohľad. On by to teda robil pokojne, ak by teraz mohol, lenže na vymyslenie vlastného plánu a na jeho realizáciu mu už nestačí len on sám. Keď bol v stávke len Benjamin, mohol o niečom uvažovať, avšak teraz to už nie je len on, ale aj Papa Tunde, nebol si istý, nakoľko by sa dokázal činiť sám, aj napriek jeho sile, ak ho ovládnu mocou, nezmohol by toho veľa.* Takže počítate s tým, že bude čakať zložité útoky mocou, s upírmi či vlkodlakmi, ktorí sa ho budú pokúšať zabiť, ale ľudský útok už nie, keďže ľudia sú preňho najskôr najslabšou frakciou a nemali by sa ako činiť. *Pokýve hlavou zo strany na stranu, akoby si to ešte raz nechal preležať v hlave.* Istým spôsobom sa mi páči myslenie plánu, ale čo ak bude čakať nejakú zradu, keď ho jeho sestra zavolá na pokec? Určite bude ostražitejší než kedykoľvek a možno bude žiadať určité opatrenia, nakoľko je tento plán jednoduchý a nemusí ho úplne čakať, môže ľahko zlyhať. *Pokrčí neurčito plecami. Benjamin nebol len hocijaký súper, už vtedy im narobil množstvo problémov, než ho dostali a žeby sa nechal zabiť tak ľahko...Nakoniec mal vždy rád preplánované veci, sám bol v ich tvorení značne vyspelí a čakať od štyroch frakcií niečo tak prosté ako je zbraň a guľka by preňho mohlo byť niečo nové, pri všetkých tých nadprirodzených bytostiach.* Na druhú stranu je to asi najlepšie, čo by teraz mohlo vzniknúť a malo potencionálnu šancu k úspechu. *Dodá nakoniec, pričom k tomu, že musia zamestnať Papa Tundeho len podvihne obočím a mierne našpúli pery.* Možno by sme sa rovno mohli zbaviť oboch. Budú ďalej od seba, každý v snahe zachrániť si ten svoj život, nebudú veľmi pozerať na toho druhého. A ak jeden plán nevyjde, tak zabijeme aspoň jedného a zbavíme sa z časti obrovského problému, menom majster woo-doo.*Posledné slová skoro artikuluje, nakoľko ich nechá vyznieť z pier v určitých odmlkách.* Určite bude lepšie, ak to prehodnotíme spoločne aj so Sophie a Genevieve, aby nevznikali žiadne nezrovnalosti, nakoľko by bolo asi lepšie, ak by si v zálohe bol ty a aj iný upír, ktorý zabaví jeho pozornosť. Alebo to pokojne môže urobiť aj Genevieve, ak by strela nebola presná či smrteľná, bude oslabený, a s mocou našej matky nie je práve slabá tak či onak. *S pochopením prikývne a zopne pery úzko k sebe, než začuje Hayley. Obráti k nej pohľad, pričom mierne prižmúri oči. Možno to hovorila len Elijahovi a dodala množné číslo, len aby sa nepovedalo. V podstate medzi sebou nemali nič, iba ich ešte nenarodené dieťa a prakticky to tak možno aj zostane, aj keď by pre ich dcéru bolo lepšie, ak by sa vedeli normálne rozprávať, a to určite zvládnu.* Elijah bude určite opatrný, vie, proti komu stojí. *Pohliadne späť k svojmu bratovi, ktorý jeho poznámku zjavne nie celkom pochopil, ale teraz na tom nezáleží, nie potom, čo začul ďalšie meno, ktoré dnes vážne nemal chuť počuť. K Finnovi mal ťažké srdce už od nepamäti. Jeho odmietavosť k upírom a pritom sám jedným bol, pokojne ak by raz zistil, že je v tej truhle ich matka, urobil by všetko, aby ju dostal von a pomohol jej všetkých ich zabiť, zabiť Klausa, za to, čo jej urobil. Vlastne sa to aj stalo, len trochu inak a značne neskôr. To už pociťoval tak miernu zlosť, ale keď sa teraz po svojom oživení znovu spriahol s ďalším členom ich rodiny, čo bol Mikael, aby ho aj všetkých súrodencov zabil, stačilo to minimálne na to, aby si začal pripravovať dýku. Finn mal jediné šťastie, že sa po tom, čo zabili otca prakticky po ňom zľahla zem, teraz je tu znovu, počul najskôr celý ten plán, pričom chápe Elijahovo pohoršenie, keďže isto nie je jediný, kto mu neverí a určite je otázkou pár dní či hodín, než sa dozvedia o tom, že ich zradil znovu a stojí na strane ich nepriateľa. Určite je tak upnutý, žeby pokojne zabil Hayley len preto lebo čaká jeho dieťa, ako mnohí hovorili, monštrum, ale ako mohlo byť monštrum niečo, čo sa ešte ani nenarodilo, malé dieťa? Pridávali mu ten prívlastok len preto, lebo práve on je jeho otcom a Klaus teda monštrum bol.* Takže stratený braček sa nám vrátil, asi by som sa ho mal spýtať, kedy nám dýku do chrbta ráči zabodnúť nabudúce, ale možno by som mal predísť rečiam a zapichnúť mu ju tam sám skôr, než to urobí on. *Komentuje s krivým úškrnom na perách, v ktorom však nie je žiadne pobavenie.* Možno by v svojej sebevražednej činnosti ani nebol proti, predsa len by aspoň nemusel každý deň plakať nad tým, že je upír...*Spolieha sa na to, že ho Finn počuje. Nie sú to vyhrážky, to je konkrétne varovanie a mohol by odprisahať, že sa z rakvy na najbližších päť storočí nevytiahne ani nohu.*

*Poslouchal a vycítil, že něco není v pořádku. Náhle uslyšel své jméno z úst Elijaha a narovnal hlavu. Vyšel další schod, ale opět se zarazil. Přimhouřil oči, když slyšel Niklause. Sevřel zábradlí ještě větší silou a nadechl se. Rozhodoval sem jestli se má se svým bratrem hádat, nebo to nechat být, ale nakonec se nadechl.* Zeptat se můžeš, Niklausi, ale odpovědi se nedočkáš. Nejsem zde pro tvé naduté představy a o tom, do koho zabodneš své dýky. Nerozuměl jsi tomu dříve, nemyslím, že tomu budeš rozumět teď. Jsi zastřený do sebe, takže by ti mohlo být jedno, o co se starám já. Mám jiné věci na práci, než starat se o tvůj názor na mne, Niklausi. *Pronesl a díval se přímo před sebe. Věděl, že ho bratr uslyší, jako kdyby on sám stál vedle něj. Upíří rychlostí se přesunul do patra, vidět Nikovu tvář zrovna dvakrát nechtěl. Nehodlal poslouchat další výplody z hlavy svého bastardího bratra. Dokud se potkal jen s Elijahem, Kolem a sestrami, měl dokonce snahu o to, aby se znovu začlenil, ale teď ho popadla ještě větší nenávist vůči upírům, hybridům a všemu, co žralo klid a mír, než doposud. Niklaus byl schopný mu ve spánku zabodnou dýku do hrudi, ale to si teď nesměl dovolit. Měl jen hlavní úkol, na který se teď soustředil celou myslí, takže si řekl, že se nenechá výhrůžkami jeho "úžasného" bratra zastrašit. Tak srdceryvně by si přál, aby zemřel, aby všechno zmizelo a on žil někde se svou láskou. Rozhodl se až ve chvíli, kdy udělal od schodů jeden krok. V tomhle domě s ním nebude, nestojí o přítomnost příšery, která dostala ten nejcennější dar; mohla darovat nový život. Rozhodnými kroky opět přešel po schodech do haly a zastavil se před vchodovými dveřmi.* Vidím tedy, že nejsem vítán. *Procedil mezi zuby spíše pro sebe. Bylo to takové to oddechnutí, co mu užíralo mysl od doby, kdy poprvé slyšel ten hnusný hlas. Vyčítal mu vše, naprosto vše. To, že byl devět set let v rakvi, o že zemřel a i to, že díky němu zemřela Sage. Ano, jistě, vše to bylo Niklausovo chyba, jak si někdy mohl vyčítat to, že jeho milovaná zemřela kvůli němu? Rozhodně zavrtěl hlavou, ale zarazil se, když vzal za kliku, aby otevřel vchodové dveře. Myšlenky se mu rozutekly do všech stran. Možná by to ani tak nebral, ale stále na něj doléhala zpráva z rána od Alisey o tom, že mu nepomůže. Proto proklínal všechno a všechny; bohužel včetně sebe. Pak vyběhl upíří rychlostí z domu.*

*Na chvíli se opět odmlčí, pozoruje střídavě Hayley a Klause a při tom se snaží zaslechnout nějaký náznak Finnovy přítomnosti v kuchyni nebo už možná kuchyň opustil a je jinde. Ačkoliv není nadšený, že Finn vyslechl všechno z jejich plánu, během krátké chvíle se s tím docela rychle a dobře srovnal.* Bude to ke škodě nebo prospěchu celé věci... *Pomyslí si. Neví, nedovede to odhadnout, protože u Finna je od jisté doby na vážkách a neví, co od něj čekat. Něco jiného, co by chtěl a jiné zase, čeho se obává. Zklamání od něj již párkrát zažil, proto zůstává při zemi. Pohlédne na Klause, když se pak rozpovídá k tomu, co vymysleli. Je rád, že nemá výhrady a v podstatě souhlasí, i když si je vědom toho, stejně jako on sám, že to může a nemusí vyjít a pak na tom mohou být podstatně hůře. Přesto nechce a nedokáže sedět s rukami v klíně a nic nedělat.* Rozuměj pod pojmem "zabavit" Papa Tunde pokus zbavit se ho. *Poznamená k druhému čaroději, ze kterého má kvůli jeho specializaci dost velký respekt a přijde mu jako mnohem těžší soupeř, než Benjamin.* Sophie něco napadlo. Domluvíme se na tom při příštím setkání, kde jak doufám, dohodneme detaily. *Odvětí.* Rozhodně počítám s tím, že se sejdeme všichni čtyři, abychom se mohli domluvit. *Je rád, že v tomhle se s bratrem shodne. Trochu se zamračí.* Nezapomínej, že Benjamin je její bratr. S její pomocí bych v rozhodujícím okamžiku moc nepočítal. Je snadné plánovat zabití, mluvit o něm, ale je rozdíl to pak vykonat. Genevieve může couvnout, zaváhat a to se pak může obrátit proti nám. *Má na tohle svůj názor. Genevieve v plánu sice figuruje, ale on s ní nepočítá pro žádnou rozhodující chvíli.* Proto chci být připravený zasáhnout, kdyby něco z toho před tím selhalo. *Vysvětlí mu. Až se Hayley ozve a připomene jim, že mají být opatrní, uvědomí si, že je stále v místnosti. Během svých myšlenek a rozhovoru s Klausem na chvilku její přítomnost přestal vnímat. S lehkým trhnutím hlavy na ni pohlédne. Tiše si povzdechne. Doufá, že Hayley to nezaslechne a Klausovi to unikne.* Dám si pozor, Hayley. *Ujistí ji.* Nic se mi nestane. *Dodá ještě přesvědčivě. V jeho hlasu je slyšet trocha toho, co zklamání a bolesti, z toho jejich nedorozumění. Přesto zní na první pohled téměř normálně. Když pak Klaus, Hayley i on sám mlčí, zaznamená příchozí zprávu. Sáhne pro mobil a rychle si ji přečte. Z toho, co Sophie píše není moc nadšený. Projeví se to protažením koutků rtů do stran a syčivějším výdechem.* Zdá se, že Genevieve nesouhlasí. *Poznamená věcně.* Chce s Benjaminem probrat věci, které jsou, jen mezi nimi. *Pokračuje.* Jsou teď se Sophie v baru... *Zarazí se, koukne na čas odeslání zprávy a pak na hodinky. Po tváři mu proběhne nelibost a údiv. Uvědomí si, že zpráva přišla s dost velkým spožděním. Nespokojeně a nechápavě se zamračí.* Zdá se, že teď už asi čekat nebudou. *Odvětí.* Ta zpráva se někde zdržela. *Dodá a pohlédne lehce frustrován tím zjištěním na bratra.*

kód:

Zprávu jsem obdržel až nyní. Není moc potěšující. Dnes už asi ne, ale musíme se, co nejdříve sejít a promluvit si. I s Genevieve a Niklausem. Domluvím se s bratrem a dám vědět. Elijah.

*Odešle hned v zápětí Sophie odpověď, i když je to bohužel hodně pozdě. Klausovy poznámky na Finnovu adresu poslouchá mlčky. Neví, co mu k tomu říct. Nechce se mu teď, ale rozebírat Finn. Mají důležitější věci na probírání.* Musíme se s Genevieve a Sophie sejít. Kdy se ti to hodí? Zítra večer? *Navrhne nejbližší možný termín setkání, kdy ví, že on sám bude mít čas.* Rebekah by mohla dát pozor na Hayley. *Navrhne, protože ji nechce v domě nechávat samotnou ani s Finnem.* Nebo můžeš jít s námi. *Navrhne druhou variantu a pohlédne tázavě s Klause na ni. Jako by tenhle večer plný špatných zpráv a jednání nebral konce. Když se objeví Finn, vstane ze svého křesla. Nechápe přesně, co se chystá udělat.* Odejít? *Raději by ho měl v domě na očích. I když mu nemohl projevit svou stoprocentní důvěru, stále se o to pokoušel a přemítal, jak to udělat, aby se Finna nedotkl a prověřil jeho důvěryhodnost. Obádá se, že pokud odejde, bude po jeho nadějích, že se snad někdy v budoucnu budou, alespoň snášet a toleratovat a dovedou společně všichni žít na jednom místě. Povzdechne si. Přejde ho dnes chuť už cokoliv dalšího řešit a rozebírat.* Omluvte mě. *Pronese pak rozhodně.* Uvidíme se ráno. *Poznamená.* Hayley, Klausi. *Oba osloví jejich jmény a krátce na ně pohlédne. Jen letmo pak zalétne pohledem do míst, kde tuší Finna. Pak se sebere a upíří rychlostí opustí obývací pokoj i dům. Chce a potřebuje být chvíli sám a v klidu přemýšlet nad tím, co se v tento den a večer událo.*