Plantation House

*Když chvíli kouká z okna trošku se uklidní. Uvědomí si, že na Rebekah nebyl zrovna příjemný, při její otázce, ale nebylo to kvůli ní. Otočí se od něj a pohlédne do místnosti. Zrovna vejde Hayley. Pohlédne na ni zkoumavě, snaží se odhadnout její rozpoložení, ale moc z její tváře nevyčte. Přesto se mu zdá vážná.* Dobré ráno, Hayley. *Pozdraví jí. Opětuje její pohled, když se na něho zadívá. Sleduje ji, jak jde k lednici i následně po té. Teď už se k rozhovoru s Rebekah před Hayleyiným příchodem rozhodne nevracet. Jemu to v současnou chvíli vyhovuje. Když se Hayley zeptá na průběh schůze, Rebekah ho v odpovědi nakonec předběhne a tak ji nechá, aby Hayley řekla, co bylo. Je rád, že na něj Hayley není naštvaná, že ji na tu schůzi nevzal.* Hayley, potřebuji s tebou o něčem mluvit. *Poznamená po té věcně, přesto vážně a z jeho pohledu je patrné, že je to důležité.* Budu venku. *Dodá. Krátce koukne na Rebekah a pak dojde ke dveřím vedoucím na terasu za domem, otevře je a vyjde ven. Přejde po terase a vydá se na plantáž.*

*Probudil se teprve před chvílí v pokoji, který si vybral, když ho rodina přijala. Ten den nespal dobře, budil se každou chvíli a usnul až nad ránem. Vstal tedy, přešel do koupelny a osprchoval se. Oblékl se do černých kalhot, dal na sebe karmínovou košili a přes ní tmavě hnědou bundu. Vše bylo ladné a ukazovalo jeho morálnost. Učesal si malým hřebenem vlhké vlasy a se svým zamračeným pohledem si všiml jedné věci, kterou v životě neviděl. Vzal jí do ruky a pomalým krokem se vydal po schodech dolů. Narazil na své sestry a Hayley.* Dámy... *Pozdravil klidným hlasem a s odsuzujícím pohledem ze zahleděl na Hayley, byla to jen vteřinka. Zájem obrátil na sestry, tvář trochu zachmuřenou, ale to byl vlastně jeho normální výraz. Neuvědomil si, že stále drží žehličku na vlasy, vytěsnil to z hlavy, když mu hlavou honily myšlenky, které si ne a ne srovnat. Stál rovně a pohledem se zastavil u těhotenského břicha jeho sestry. Konečně se mu na tváři objevil zvednutý koutek; jeho mírný a slabý úsměv.*

*Začne upírat svůj pohled na Bekah. Zřejmě z jejího rychlého a stručného vysvětlení je chvíli zmatená. V hlavě si to dává sama ty skládačky do sebe a přemýšlí nad tím. Přičemž jí taky v hlavě začne vířit neskutečně mnoho otázek, ale kdyby se pořád ptala, tak by tady jistě byli do večera. Není ani překvapená z toho, že se objevil někdo další, kdo je nebezpečný. Jako kdyby toho nebylo málo.* Takže místo šíleného čaroděje Benjamina máme na účtu ještě dalšího...no, to ho umí voodo. Opravdu si nevzpomínám na to jméno, co jsi právě řekla, bylo to poněkud zvláštní a netradiční. *Dívá se jejím směrem a vezme si jablko. Ještě se do něj ale nezakousne. Její pohled se totiž obrátí k Elijahovi. Vydechne, nelíbí se jí to. Určitě se jí nebude líbit, co chce říct a taky se jí nelíbí ten postoj. Asi by neměla čekat příjemný rozhovor. Za chvíli zahlédne i Aliseu na kterou se pousměje.* Aliseo, vítej. Ráda tě znovu vidím. *Promluvila by si s ní, kdyby měla více času, což nemá vzhledem k tomu, že s ní chce mluvit Elijah.* Omluvte mě na chvíli, ano? *Rozejde se za Elijahem a zahlédne Finna. Jen přikývne hlavou na pozdrav, ale dál si ho nevšímá. Vyjde ven za Elijahem a za chvíli přijde do jeho blízkosti. Ani nemá chuť na to jablko a přitom má hlad.* Tak podívej, Elijahu. Co se dělo na schůzi dál. Omlouvám se za mou nepřítomnost, i když si nemyslím, že jsem nebyla ani potřebná, když si mě tam nevzal. *Neříká to naštvaně, ale zase ani ne příjemně. Pořád má neutrální výraz ve tváři, ale i neutrální tón v hlase.*

*Zaslechne z domu i když se prochází pod korunami stromů najednou moc hlasů. Za pár okamžiků pozná Aliseu a chvíli na to Finna. Nespokojeně se zachmuří, myslel, že na jeho rozhovor s Hayley budou mít více klidu. Přemýšlí, co jí všechno poví, zatímco se dále prochází trávou. Občas zvedne hlavu a pohlédne ke dveřím. Zahlédne tak vycházet Hayley. Zůstane stát na místě a čeká na ni až k němu dojde. Hayley ho předběhne a promluví první. Když mu tím svým způsobem "vynadá", že ji nevzal na schůzi, ví, že nedodržel to, co jí slíbil a cítí se kvůli tomu provinile po celou dobu.* Omlouvám se Hayley. *Koukne na ni s provinilým výrazem a na chvilku sklopí pohled dolů.* Vím, na čem jsme se domluvili a chtěl jsem, abys u toho tentokrát byla, přísahám. *Koukne na ni znovu a je na něm vidět, že ho to upřímně mrzí.* Bylo to tolik uspěchané, že jsem nebyl schopný na tebe počkat. *Dodá ještě. Nesnaží se najít nějakou výmluvu nebo něco podobného. Bere to jako svou chybu, které si je vědom.* Je mi to líto, věř mi, prosím. *Pohlédne na ni znovu.* Chci ti, ale říct, co jsme vymysleli se Sophie po schůzi. Když všechno půjde dobře, měli bychom se v krátkém čase zbavit Benjamina. *Naznačí, čeho se bude jeho povídání týkat a pak krátce zalétne pohledem k domu, odkud slyší své sourozence.* Jen jsem doufal, že u toho bude více klidu. *Povzdechne si. Při tom ji zlehka vezme za paži, otočí se pak i s ní zády od domu a vydají se alejí dále. Cestou ruku z její paže sundá.*

*Zachmuřil se.* Žehlička na vlasy? *Zamrkal. Věděl, že žehlička žehlí prádlo, ale ještě nikdy neslyšel, že by se samé dělalo i s vlasy. Uvědomil si, že žehličkou se stává prádlo rovným, takže bylo něco podobného mohla dělat i žehlička na vlasy. Nedivil se, ženy nosily na hlavách různá hnízda.* Ne, Rebekah, ani nevím, proč jsem to vzal. Kulma? Tolik přístrojů úplně zbytečných. *Pronesl vážně a myslel si, že se ta záhadná kulma použivá také na vlasy.* Co potřebuješ, sestro? *Zeptal se a pohled otočil na Aliseu, když požádala Rebekah, aby odešla. Nevěděl, co může chtít, proto zatím kulmu opatrně položil na jeden malý stolek.*

*Na jeho omluvu se nevyjadřuje. Jen se na něj dívá a mlčí, poslouchá ho, to ano. Ale nemyslí si, že by k tomu měla co říct. To, že se dohody porušují u Původních je asi normální, ale nemyslela, že to dělá i on. Ale vyčítat mu to nebude, udělala to, co chtěla a promluvila si s Klausem a o to šlo. Nemá ani náladu mu něco vyčítat. Když se dotkne její paže, podívá se na jeho ruku. Přitiskne se u toho, že jeho dotyk na její kůži ji dělá dobře. Má z toho dobrý pocit protože k Elijahovi prostě cítí určitou náklonnost. Ovšem netrvá to dlouho, když jí Elijah pustí ruku. Podívá se před sebe a opravdu loudavým krokem pokračuje v jejich cestě.* Ano v posledních dnech se mi zdá, že je docela rušno v domě. *Přitáká a začne se rozhlížet okolo.* Můžeš mluvit, Elijahu. Natahovat to nemusíš. Chci vědět, co jste vymysleli za plán. Vlastně taky ti chci něco říct, ale myslím, že by si měl začít první ty. *Podívá se na něj a chvíli pozoruje jeho tvář. Vždycky měla ráda jeho společnost a je i ráda, že s ním může chvíli být teď o samotě. Docela dlouho spolu nemluvili a nebo se jí to možná jen zdálo.*

*V jeho tváři se vykouzlil zmatený výraz, ale poslouchal.* Kávu, děkuji. Poslední dobou, co jsem na živu, jsem si ten nápoj oblíbil. *Řekl a opravdu; měl ho rád, byl velice chuťově výrazný. Aspoň něco dobrého za tu dobu, kdy byl v rakvi. Náhle zpozorněl a stáhl obočí. Předtím byl mírně opřen o kuchyňský stůl, takže mohl sestru pozorovat, ale teď se napřímil. Bylo vidět, že ho to poněkud rozhodilo.* Aliseo... Myslel jsem, že - Samozřejmě, že jsem ho po tobě nežádal i hned, samozřejmě jsem počítal s tím, že donosíš dítě a budeš se mu nějaký čas věnovat. Proč ho neprovedeš? Co ti brání? *Naléhal a mluvil pomalým, nevěřícným tónem. K čemu by mu byl pak smrtelný život bez jeho Sage. Vudyť kvůli ní se dokonce otočil zády ke své matce! Vypadal smutně, ale zároveň byl napjatý a nedočkavý jejích odpovědí.*

*I když si to nechá pro sebe, uvítal by od Hayley alespoň nějakou reakci, ale když mlčí, připadá si stejně provinile, jako před tím. Nechtěl ji zklamat. Negativní pocity, které to v něm vyvolává, ale navenek neprojevuje. Ví, že udělal chybu a nese následky. Po několika dalších krocích, kdy kráčí vedle Hayley mlčky a přemítá, jak ji do toho zasvětit ho ona rozptýlí svými slovy. Pohlédne na ni a nepatrně se pousměje.* Genevieve se chce s Benjaminem setkat a promluvit si s ním. *Začne mluvit, protože se mu momentálně nechce vysvětlovat, proč to tak natahuje.* Chceme aby to setkání proběhlo v lyceu. Je to místo, kde by se Benjamin neměl cítit ohrožený a tudíž by neměl nic čekat. Chceme ho na tom místě zneškodnit ostřelovačem, který bude v bezpečné vzdálenosti, daleko od toho místa. Bude to člověk. Upíry by Benjamin mohl vycítit, proto žádný nebude nablízku. *Rychle a ve stručnosti Hayley poví, co se Sophie vymysleli.* Pokud by se to nějakým způsobem nepovedlo, budu připravený. Využiju svou rychlost a moment překvapení a zabiju ho sám. *Nemá důvod Hayley něco tajit, nechce. Tohle už si vyříkali. Poví jí proto i tuhle část.* Chceme to provést, co nejdříve. Shodli jsme se Sophie, že čím méně osob o tom bude vědět, tím je větší naděje na úspěch. Chci tě poprosit, aby si to pokud možno nikomu dalšímu neříkala. *Požádá ji nakonec.* Abychom zajistili pokud možno bezproblémový průběh, musíme ještě vymyslet něco, čím zaměstnáme Bellatundeho. Nesmí tentokárt Benjaminovi přijít na pomoc. *Vzpomene si, že i tohle je docela důležitá část v jejich plánu.* Tohle je zatím jediná věc, kde mě ještě nic vhodného nenapadlo. *Přizná.* Potřebuji do toho plánu, co nejdříve zasvětit Niklause. Možná ho něco napadne. Neví, že Papa Tunde je zpět. Nebude se mu to líbit. *Povzdechne si. Ani on tohoto čaroděje neměl nikdy v oblibě.*

*Zastaví se při jeho prvních slovech ohledně Genevieve. Dívá se na něj a zavrtí hlavou ze strany na stranu.* Genevieve chce tohle udělat? A není to hloupé vzhledem k tomu, co jí všechno v minulosti provedl? Elijahu, ten člověk je nestvůra. Je to odporné, že po tom všem, po tom, jak jí ponížil se s ním chce sejít. I když je to pro dobrou věc, prostě...*Podívá se někde jinde a zadívá se směrem k domu. Z toho jí hned vytrhne to, co jí řekne o plánu a taky o sobě. Dívá se na něj se strachem v očích.* Chcete do toho zatáhnout člověka? Obyčejného člověka? Možná bychom to mohli pořešit s vlkodlaky, sice není úplněk, kdy jsme nejsilnější, ale pořád jsme na tom lépe, než lidé. *Ale potom zavrtí hlavou a dá si pramínek vlasů za ucho.* Ne, zřejmě by je taky dokázal vycítit, když jde o nadpřirozené bytosti. *Povzdychne si na tím. A pak se myšlenkama vrátí nazpět k němu.* Nelíbí se mi, že by si to měl dělat ty. Prostě...buď opatrný, ano? *Kousne se do spodního rtu a nespouští z něj oči. Ví, že je to Původní, ale co když Benjamin zná způsob, jak Elijaha odstranit? Toho se bojí a bojí se toho docela hodně. Co by bez něj dělala?* Vážně tě o to žádám, aby si byl nanejvýš opatrný a upřímně se mi to nelíbí. Nedovedu si představit, jak by se všechno dál vyvíjelo, kdyby se něco stalo. A ne, nebudu o tom říkat nikomu, jen si myslím, že Jackson by si to zasloužil vědět. Taky myslím, že nebudeš mít problém s tím s promluvit s Klausem. Kdyby ses včera vrátil dříve, tak by si ho tady mohl zastihnout. I když pravdou je, že se tady zrovna dlouho nezdržel. *Otočí se a znovu se rozejde dál. Rozhlíží se okolo sebe a nasaje čerstvý vzduch do plic. Stále si to kráčí pomalým krokem. Proti tomu plánu nemůže nic říct, co by mohla? Že v něm nehraje žádnou roli? Ani nemůže, ona musí přemýšlet o tom, jak být právě od Benjamina co nejdál. Ale nelíbí se jí, že Elijah je v tom až moc angažovaný vzhledem k tomu, že má o něj prostě strach. On jí tady hodně drží.*

(Sms Elijahovi: Přišla jsem na jednu věc, kterou můžeme rovnou odstranit i Papa Tundeho. Tedy jde vlastně o způsob, aby nemohl provozovat magii, pak už by bylo snadné ho zabít. Podrobnosti ti povím, až se všichni sejdeme a domluvíme detaily. -S)

*Zasmál se, ale ironicky.* Samožřejmě, najednou jde o něčí život. Tisíc let tato rodina zabíjela. Kolik krve bylo prolito...!? Vždy existuje něco, co by se mohlo vrátit! Sage tam někde je a čeká, sama... A já najdu způsob, jak jí odtamtud dostat, Aliseo! Nehodláš zabíjet. Zabíjela jsi tisíc let, tisíc dlouhých let, a najednou tě o něco požadám a ty se otočíš zády? Vrátil jsem se já, vrátil se Kol, tak proč ne ona? *Mluvil zvýšeným hlasem a kávy si ani nevšml. Mluvilo z něho zoufalství, stud a rozhořčení. Přešel k Alisee s položil jí ruku na rameno, které mírně stiskl.* Nerozumíš tomu. Proč bych měl být člověkem, kdybych neměl pro koho žít?  Myslel jsem, že mi pomůžeš... Já ti také pomohl, vzpomínáš? *Pustil sevření. Byl smutný a bylo to vidět i cítit z jeho gest a mimiky. Odstoupil od sestry a podíval se jí do očí.* Musím si najít pomoc jidne, když ty odmítáš. *Pronesl. Hlas se mu třásl a otočil se k odchodu. Byl zklamán, všemi a vším. Zastavil se až u dveří, které vedly z kuchyně, ale neotočil se. To toho chtěl ta moc? Toužil jen po rodině, po synech a dcerách, které by vychovával spolu se svou láskou. Ve vteřině před sebou viděl chlapce, který se mu podobal, a vedle něj malinkou holčičku s rudými vlásky a modrýma očima: jeho děti. Posmutněl ještě více.*

*Když dá Hayley najevo, že se jí setkání Genevieve s Benjaminem pohlédne na ni takovým způsobem, že by jí mělo ihned dojít, že to vidí úplně stejně.* Genevieve už se pro tohle nejspíše rozhodla a asi ji nic neodradí. *Poznamená pak docela smířeně s tímhle faktem. Ví, že s tím nic neudělá. Maximálně se tohle setkání pokusit využít, jak nejlépe půjde.* Upřímně nevím, co od toho očekává, ale zná ho nejlépe z nás všech. Je to její bratr. Nejspíše ví, co dělá. *V jeho hlase jsou slyšet pochybnosti o tom, co Gen chystá, ale snaží se, aby z toho vzešlo něco dobrého. Pozoruje Hayley a neujde mu její strach, když ji zasvěcuje do chystaného plánu.* Hayley, ten člověk nebude nikde poblíž. *Snaží se ji uklidnit.* Dnešní zbraně dokážou zabít na velkou vzdálenost. Tomu ostřelovači nebude hrozit žádné bezprostřední nebezpečí z Benjaminovy strany. *Ujišťuje ji.* Ten čaroděj ohrožuje rodinu a to mu neprojde. Zaplatí za to a chci se o to postarat osobně. *Poznamená, když se Hayley nelíbí, že se do toho angažuje. Pro něj je to samozřejmost.* Neměj strach, Hayley. *Povzbuzuje ji a nedokáže zakrýt hřejivý úsměv, který mu tahle její reakce vykouzlila na tváři. Hned, ale zvážní, protože nechce, aby si myslela, že jí směje.* Nemůže mi udělat nic, co bych nepřežil. *Poznamená to jako hotovou věc.* Dám si pozor, slibuji. *Nakonec jí na to dá své slovo, protože chce, aby si přestala dělat starosti, nebo aby se alespoň o něco méně strachovala.* Máš mou plnou důvěru v tom, komu se s tímhle svěříš. Jsem si jistý, že v tom se na tebe můžu spolehnout. *Poznamená pak. Zůstal stát hned, když se zastavila Hayley. Po té, co se znovu ona rozejde, zařadí se po jejím boku a srovná s ní krok. Když zjistí, že Klause těsně minul, dost ho to mrzí.* Doufám, že mou zprávu shledá důležitou a brzy se ozve. *Poznamená cestou. Když mu v kapse saka zapípá příchozí zprává, v domnění, že je to od Klause po něm rychle sáhne. Když si ji přečte, zjistí, že je od Sophie a to, co v ní píše zní rovněž nadějně. Rychle jí odpoví, že zprávu dostal a bere ji na vědomí.*

*Oči ji zabloudí směrem k jeho mobilu, ale samozřejmě, že se nedívá, kdo mu píše. Popravdě je zvědavá, ale i přesto se na to nezeptá. Nakonec se přece jen mírně pousměje a to to vypadalo,že se to dnes ani nestane.* Vím, že tvé sliby znamenají hodně. Dodržíš, co slíbíš, ale přesto mám obavy. Benjamin je nebezpečný a nikdy nevíš, co se může stát. Viděl si sám, jak nás v tom Lyceu pomocí Abigail a Monique dostal a neměli jsme možnost útěku z tama. Jen nechci, aby ti provedl něco podobného a potom se něco stalo. *Pokrčí rameny a zadívá se do země. Snad až moc dává najevo to, že se o něj stará. Ale jí je to upřímně jedno. To, co cítí, jak to cítí nebude skrývat. Není taková, aby všechny pocity v sobě udržovala. Navíc ví, že před ním si může dovolit téměř všechno. Udělá pár kroků, aby se dostala před něj a zastaví se. Přitáhne si víc k sobě přehoz, který má přes sebe. Snad jí je trochu zima po ránu.* Dáš mi ale vědět o tom, kdy se to chystáte provést, že ano? Nechci být v nevědomosti, co se týče toho plánu. Obzvlášť, když jde o to tebe. *Přešlápne z jedné nohy na druhou. Ruce si automaticky položí na břicho a pak mu věnuje jeden ze svých úsměvů.* A teď k tomu, co jsem ti chtěla říct už delší dobu, ale čekala jsem. Když byla ta schůze, které jsem se neočekávaně zúčastnila a potom odešla, abych si promluvila s Genevieve, tak jsem byla u ní. Ona mi nabídla, že může zjistit pohlaví dítěte a já to samozřejmě přijala. Byla jsem hodně zvědavá a rozhodně jsem si nemyslela, že by mi Genevieve nějak ublížila. Udělala to a zjistila, že to dítě je...*Opět se trochu pousměje a upírá na něj stále svůj pohled, kterým ho i zároveň zkoumá.*...že to bude holčička. Nebylo lehké to udržet před tebou ani před ostatními, ale musela jsem to první říct Klausovi. Proto jsem nepřišla na tu schůzi, mluvila jsem s ním o tomhle. Bylo to vážně těžké tajit před tebou vzhledem k tomu, že s tebou trávím nejvíc času ze všech, ale nemohla jsem to říct, aniž bych to neřekla první jemu. A od včerejška jsem tak nějak čekala na nějakou příležitost. Samozřejmě, že to hodlám říct i Rebece, že bude mít neteř. A taky Alisee, no a Kol buď už to ví a nebo se to dozví od vás. *Přikývne, nemyslí si, že by stejně Kola něco takového zajímalo. Je ale zvědavá na reakci Elijaha, i když si rozhodně nemyslí, že by byla nějaká negativní. Je opravdu ráda za to, že už to konečně mohla říct.*

*Když Sophie odepíše, mobil schová zpět. Letmo se při tom podívá na Hayley a neujde mu, že ji jistě zajímá, kdo mu napsal. Nemá důvod jí to tajit.* To byla Sophie. Vypadá to, že přišla na něco, jak "zaměstnat" během schůzky Genevieve a jejího bratra Bellatundeho. *Zasvětí ji. Během svých slov se na ni podívá přímo. Zachytí tak její pousmání. Vidí ji smát a usmívat se tak málo, že je to pro něj pokaždé malý zázrak. Jeho pohled se na chvilku rozjasní. Čeká jestli se dozví důvod jejího pousmání, ale nezeptá se. Poslechne si, co mu řekne k jeho slibu. Všechno, co mu říká shledává pravdivým a chápe její obavy. Přesto si nepřeje nic jiného, než aby byla v co největší pohodě, aby to neovlivnilo zdraví její ani dítěte, co nosí. Je to jedna z nejdůležitějších věcí v jeho současném životě.* Hayley. *Osloví ji jemně a přistoupí blíže k ní. Opatrně ji položí ruce na paže a přiměje ji k němu vzhlédnout.* Nejdůležitější bytost ve tvém životě je teď to malé, co nosíš pod srdcem. Potřebuje tě silnou a v dobrém rozpoložení ne ustaranou a utrápenou. Mysli teď hlavně na ně, prosím. *Promluví na ni klidně leč naléhavě, aby bylo patrné, že mu na tom hodně záleží.* Dopadne to dobře, uvidíš. *Chce ji povzbudit, takže to pronese co nejpřesvědčivěji to dokáže. Pak ji opět pustí a poodstoupí od ní. Zařadí se opět vedle ní. Jeho tvář se mírně zachmuří, když mu připomene incident v lyceu, na který on nebyl schopen včas a správně zareagovat. Nechce se k tomu už vracet a dává to, co se tam Hayley stalo za vinu sobě. Naprosto tehdy selhal a nebýt Alisey, stálo by to Hayley život a on by si to nikdy neodputil. S tímhle vědomím musí žít, ale nechce tím zatěžovat ji, takže to přejde a už se k tomu nevyjadřuje. Kráčí vedle ní dále a pozoruje ji. Když se zastaví, on sám zpomalí. Má před očima, ale pouze její záda.* Můžeme se vrátit, do domu, Hayley. *Navrhne jí starostlivě, když vidí, jak si přitahuje k tělu přehoz. Co jí chtěl říct o samotě už pověděl. Při její žádosti na ni koukne. Hned jak domluví, tak přikývne.* To je samozřejmost, Hayley. Nechci ti ohledně toho nic tajit. Povím ti všechno, co zjistím. *Ujistí ji upřímně. Dál na ni kouká a když se k němu otočí, překvapí ho, že se opět usmívá. Pro něj je to hezké zjištění, jen by rád věděl ten důvod. Podle její reakce usoudí, že se to dozví, takže na ni pozorně pohlédne, když se rozpovídá a poslouchá ji. Nechá ji odvyprávět celou historku s Genevieve, aniž by do toho nijak zasahoval. Zpozorní ještě více, když pochopí, co mu Hayley prozrazuje. Hayley v jeho očích může vidět napětí a jisté očekávání toho, co uslyší. Jakmile mu řekne, že čeká holčičku, jeho výraz roztaje a pohled, kterým pohlédne z jejich očí na břicho zněžní. Potěšeně se při tom usměje. Poslouchá Hayley dále, co mu povídá, ale při tom vstřebává nejnovější informaci. V jeho rodině přibude další dívka. Velmi ho to těší. Počká až Hayley domluví a pak se na ni znovu usměje. Na malou chvíli odhodí své starosti a užívá si tuhle hezkou chvilku.* Myslím, že tohle je nejhezčí zpráva za několik posledních dní, Hayley. *Jako by jeho slova vyjadřovala dík za to, že ho, alespoň na chvíli potěšila a zvedla mu náladu.* Co tomu říkal můj bratr? *Zajímá se, ještě se usmívá, ale už o něco méně. Tázavě na Hayley pohlédne a při tom si snaží představit Klausovu reakci. Je přesvědčený o tom, že musí být velmi šťastný, ale chce vědět, názor Hayley.*

*Zacukal  mu koutek, když ucítil její dotek na svém rameni. Těžce přijímal slova, která vycházela z jejích úst a otočil se, aby jí pohlédl do očí.* Lžeš si do úst, sestro. Nikdo není bez viny, nikdo. Za tu dobu, co jsem byl pryč, jsem viděl upíry i lidi, kteří si už nezasloužili život. Spatřil jsem ty trosky, pro které by byla smrt vysvobozením, byly otroky svých vlastních tužeb a nevnímali už normální Svět. Jeden takový život za čistou lásku, to je podle tebe málo? Ten skutek by nebyl opomíjený, možná byl dotyčný vděčný, ale... ty si stejně stojíš za svým. Jsi stejná jako Niklaus, koukáš jenom na sebe. *Pronášel smutně. Možná by bylo lepší, kdyby byl naštvaný, ale on byl prostě jen zklamaný a cítil se zrazeně a poníženě. Nelitoval, co jí pověděl.* Vím, že mi chceš pomoct, ale neměl bych pak klid. Dlouhých devět set let na mne čekala, když jsem byl vinou našeho bratra v hrobě; v rakvi.
Víš, Aliseo, potíž je v tom, že já nechci zapomenout a nikdo mne k tomu nedonutí, ani ty, ani Elijah, ani Niklaus. Padesát let je dost času na to, abych našel někoho, kdo mi pomůže. Kdo vzkřísí Sage, když odmítáš. Ano, chtěl bych to, moc bych to chtěl, ale nemůžu. Žiji jen z vidiny, že se zase střetneme. Pamatuji si její tvář, poslední vzpomínka, když mi vrazili kůl do srdce. Na to se nedá zapomenout. Nenávidím být upírem, ale dává mi to naději. O tomhle už si nemáme co říci. *Pronesl s vážnou tváří a sklopil pohled. Vypadal hodně sklesle a smutně, jako dítě, které nedostane o Vánocích. Poté se zahleděl někam za její rameno, jako by už řekl vše, co chtěl.*

*Vrtěl hlavou a chtěl namítat, ale nakonec si řekl, že to nemá cenu. V jeho očích ho Alisea zradila, protože si nechtěl připustit, že má v některých věcech možná pravdu. Nadechl se a v hlavě se mu honily myšlenky, které se týkaly všech lidí i upírů, kteří si nezasloužili život a mohli ho obětovat jemu, život za život. Jeden bezcenný za jeho štěstí a pokoj.* Zázraky se nedějí, Aliseo, nikdy. *Promluvil a podíval se, jak se od něj odvrátila. Její slova ignoroval, byl teď zahleděný do své hlavy a zpozorněl, až když mluvila o Sage. Odstoupil o krok dozadu a zadíval se na její tvář, poznal náznaky slz, ale pro tuto chvíli ho to nechávalo chladným.* Já... já se ale pohnu dál. A budu hledat tak dlouho, dokud ji nepřivedu zpět. Mám naději, že tam někde je a já ji najdu, i kdybych měl dát svůj život za jeden okamžik, abych mohl vidět její tvář. Jednou možná a to to jednou bude co nejblíž tomuto dni. Nepřestanu... Musím věřit. *Povídal odhodlaně, ale nakonec už se nemohl dívat na to, jak pláče.* Neplač, oceňuji tvou snahu, ale... *Opět nedokončil. Projevil se jeho loajální postoj vůči těmto věcem. Nevěřil, že by byla druhá strana pryč, ale mohl jenom doufat. Jako upír nic netušil. Napadlo ho, že by možná něco mohly vědět čarodějky, ale se sestrou to už probírat nechtěl, neměl sílu. Po tomhle zjištění už vlastně neměl sílu za nic, takže se pokusil vztáhnout ruku, aby jí setřel slzu, ale neudělal to a znovu se od ní otočil.* Doufám, že bude tvá holčička v pořádku a šťastná. *Řekl s upřímností v hlase, ani nevěděl proč, a vydal se pryč z kuchyně. Vyšel pomalým krokem do "svého" pokoje a zavřel dveře. I hned si sedl do křesla a začal o všem dlouze přemýšlet. Nebyl ale v nejlepší náladě, ještě neměl krev a byl zesláblý.*

* Je ráda, že jí pověděl, kdo mu psal, i když vůbec nemusel. Pousměje se přitom, ale dále se k tomu nijak nevyjadřuje. Jakmile položí jeho ruce na její paže, hned se cítí lépe. Ani neví proč, ale Elijahova přítomnost jí je příjemná. Přikývne párkrát hlavou.* Je těžké nebýt utrápený vzhledem k tomu, co se děje. Nejsem v nebezpečí jen já a dítě, ale i vy. *Doplní ještě k jeho slovům. Na další odpovědi se už nijak nevyjadřuje, ale usměje se ze široka, když uvidí jeho úsměv ohledně té zprávy. Tak trochu očekávala, že z toho bude nadšený a je ráda, že to takhle dal najevo. Nemůže se ubránit úsměvu, který ji přetrvává na rtech delší dobu. Podívá se do země a skousne si spodní ret. Stále se usmívá a znovu se mu zadívá do očí. Když se zeptá na Klause, tak její úsměv z tváře zmizí a tváří se opět neutrálně. Na chvíli se podívá někde za něj, ale za pár vteřin opět na něj.* No, je to Klaus. Takže...nedával to najevo, řekla bych. Ono je těžké občas poznat z čeho je nadšený a z čeho ne. Myslím, že kdyby ses ho zeptal sám, co na to říká, tak by ti možná odpověděl. Ode mě se toho moc nedozvíš vzhledem k tomu, že spolu skoro vůbec nekomunikujeme. Ale myslím, že za tu chvíli co jsme spolu mluvili se vyjádřil dost. Nemyslím tím teď slovně. *Trochu se pousměje. Ví, že by Klaus nikdy před ní své emoce neprojevoval, to jí je jasné. Nějak se jí ani o tomhle zrovna nechce mluvit, vzhledem k tomu, že spolu mluvili opravdu jen krátce.* Jen se trochu obávám, že nebude pro tu malou dobré to, že její rodiče nedokážou spolu moc komunikovat, takže tohle s ním musím ještě vyřešit. *Dívá se na něj a stále má ve tváři neutrální výraz. Před chvílí se ještě šťastně usmívala a teď už je zase tam, kde byla předtím. I když se v jeho společnosti cítí dobře, ale myslí si, že je Elijah toho vědom.* A jsem ti vděčná za to, že mě budeš informovat. Opravdu mám strach, aby se něco nepokazilo a ty jsi to potom odnesl. Protože já tě tady potřebuji. *Pronese naprosto vážným tónem a dívá se mu do očí. Opravdu to myslí upřímně, potřebuje ho. On jí pomohl ze všech nejvíc, stál ji po boku od samého začátku, takže je jasné, že k němu má nejblíž. Samozřejmě je vděčná hodně i Rebece a Alisee za svůj život a je vděčná i Klausovi za to, že se jí snažit nějak ochránit, i když jen kvůli dítěti. Ale u Elijaha ví, že to není jen tím dítětem, ale že ho alespoň trochu zajímá ona sama. Stále stojí na tom jednom místě, jako kdyby se jí nechtělo snad už zpátky do domu a byla spokojená tady s ním.*