Plantation House

*Na to ostatní nereaguje. Je jasné, že věřit mu nemůže, jen ohledně dítěte. Alespoň jednou mají stejný cíl a to je to, aby ochránili dítě. Potom ho mlčky celou dobu pozoruje a když přiloží ruku na její břicho, tak ho celou dobu pozoruje. Neubrání se úsměvu, když vidí ten jeho. Možná by k tomu něco dodala, ale to už jí zase přijde chladný. Jak mu může říct něco o tom, že ví, co bude jejich dítě, když má stále takový postoj? Chtěla z toho udělat lepší chvíli, ale on stále musí být tak nepřístupný a chladný. Bude vůbec na to nějak reagovat? Nakonec se taky přestane usmívat a sleduje jeho ruku, jak se vzdaluje od jejího břicha. Kousne se do spodního rtu a při dalších slovech se na něj podívá. Ani neví, zda se má k tomu nějak vyjadřovat. Možná by měla tuhle debatu co nejrychleji ukončit, aby jí odvezl za Elijahem a ostatníma. Nadechne se zhluboka.* Ptala jsem se tě na jméno protože vím, co to bude. *Polkne při posledních slovech a opět se znovu nadechne. Nemělo cenu už to prodlužovat, opravdu budou muset jít a ani si nemají co jiného říct. Klause bude vždycky zajímat převážně jen Klaus.* Když byla ta porada ohledně toho, co bude se Sophie ještě jsem mluvila s Genevieve. A ona mi nabídla to, že mi zjistí, zda je to dívka a nebo kluk. A já to samozřejmě přijala. A potom jsem čekala, kdy ti to budu moct říct protože by si to měl vědět jako první, než to budou vědět i ostatní. *Opět se neubrání úsměvu, rty se ji naprosto rozšíří do velkého úsměvu. Ten úsměv měla za tu dobu co je tady opravdu jen zřídka. Opravdu málo, většinou se neusmívá vůbec a už vůbec ne v jeho přítomnosti, ale teď se tomu nebrání.* Bude to holčička. *Řekne to naprosto láskyplně a sjede si po břiše oběma rukama přičemž její zrak se odtrhne od Klause a dívá se na své břicho. Jako kdyby si s ní chtěla povídat, ale prostě nemohla, vidět ji, ale nemůže. Opět se podívá na něj a vyčkává na jeho reakci. Ví, že nebude taková jako ta její a počítá i s tím, že by mohl na ni zaútočit ohledně toho, že mu to neřekla už dřív. Že ona a Genevieve to vědí a nic se mu neřeklo, ale jak mohla? Vždyť on s ní nemluví a je jí jasně, že tohle je jejich poslední rozhovor předtím, než se dítě narodí pokud spolu nebudou muset nutně mluvit, ale to se nestává ani v těch nutných případech. Nechává mu prostor proto, aby to vstřebal. Opravdu teď netuší, jak na to zareaguje. V jednu chvíli si myslí, že bude z toho nadšený a ve druhou zase se obává, že první co udělá, tak jí vynadá na za to, že mu to říká až teď. Každopádně řekla to a sama je zvědavá na jeho reakci. Možná mu to měla říct přitom, kdy se dotýkal jejího břicha. V tu chvíli vypadal alespoň trochu spokojeně, než se zase vrátil do reality, kdy tady musí být v jedné místnosti s ní.*

*Jasne vidí, že mu chce niečo povedať, priam cíti vo vzduchu otáznik. Drží svoj pohľad na nej, nie je si istý, čo presne má na jazyku. Akonáhle mu však svojou vetou prizná, že už vie pohlavie ich dieťaťa, tak sa od nej pomaly zdvihne, avšak stále zostáva stáť v jej blízkosti. Úprimne ani netušil, ako veľmi to chce vedieť, ani to, ako dlho to už vie ona a už vôbec nie, ako presne zareaguje. Ďalšia hádanka, ktorú treba vylúštiť. Nie, on nikdy nemal byť otcom, to má byť dar a on má z toho len strach, že padne. Nie je presne typ na výchovu dieťaťa a vie, že nikdy nebude, to bolo jasné od začiatku, ale napokon nič v tomto meste nie je celkom ideálne, on teda vôbec nie. Počúva, ako sa mu snaží vysvetliť, ako sa to dozvedela, pričom sa k ničomu nevyjadruje, až kým nedohovorí. Mohol to vedieť už omnoho skôr, ale pravdou bolo, že sa vôbec nestretávali a ešte menej naozaj rozprávali. Možno by si mohol na ňu aspoň snažiť zvykať, ako si už zvykol na to, že bude mať dieťa, aj keď obavy neprechádzajú. Nakoniec asi aj tak budú musieť po jeho narodení spolu nejako vychádzať, teda v prípade, že pri ňom bude aj Hayley, keďže to je ešte otázne, niežeby mal chuť ju oň priamo obrať, ale ak to bude vyžadovať situácia, tak by asi neváhal. Trochu ho prekvapí, že jej niečo také Genevieve navrhla, musela byť až priveľmi zvedavá, aby nevyužila šancu, keď s ňou bola sama, avšak hádal, že to malo omnoho väčší zmysel pre Hayley, aby zistila, čo v nej rastie. Nejakým spôsobom ho poteší, že to ešte nikomu nepovedala, dokonca ani Elijahovi a pritom vie, aký má k nemu vzťah a tiež ho to prekvapí, pretože to od nej nečakal, skôr by predpokladal, že dohliadne na to, aby sa to dozvedel ako posledný. Uprie na ňu pohľad ešte pevnejšie, pričom tam stojí, nijako veľmi sa nepohne. Čaká, kým mu to povie a on bude môcť skúsiť zareagovať nejako prirodzene, aj keď to preňho také vôbec nie je. Je to proste ťažké, ale to bolo aj keď sa dozvedel, že nejaké čaká a tiež si zvykol. Možno chce nakoniec všetko len čas a dávku trpezlivosti. Keď jej z úst vyjdú tie tri slová, pričom jeho ucho najviac zachytí to posledné, tak len mierne prižmúri oči, akoby ho niečo zamrzelo. Avšak stal sa presný opak. Často sa hovorí, že dievčatá sa viac naviažu na otcov a otcovia na dcéry, či je to pravda si možno bude môcť vyskúšať sám, aj keď netuší, či by mu to vôbec šlo. Možno bude rád, ak ho jeho dcéra bude vôbec poznať ako svojho otca...Jeho dcéra, znie to tak...Proste zvláštne ako z iného vesmíru. Z čela mu zmiznú vrásky spôsobené prižmúrením očí. Je mu jedno, čo si v tomto ohľade bude Hayley myslieť. On najlepšie vie, čo sa mu odohráva v hlave, teda väčšinou to vie a občas je to hotový boj.* Nepáči sa mi, ak si niekto naplánuje meno pre dieťa, omnoho väčší význam má, ak to je to, čo ti pri pohľade naňh...*Začne, no na to sa po pár sekundách opraví.*..Na ňu, prvýkrát vzíde na um. *Prenesie tichým hlasom, na čo sa otočí na nohe a pomaly ide k dverám. Bolo už určite po schôdzi, ale jemu to nijako nevadilo, keďže aj tak nepredpokladá, žeby sa tam preberalo niečo užitočné. Vyriadiť si to bude musieť s Benjaminom aj tak znovu osobne alebo vymyslieť nijaký plán, pri ktorom by nemusel zomrieť nikto, kto nemá. Akonáhle prejde dvermi, tak sa mu na tvári objaví ten strážený poloúsmev, ktorý pred Hayley po tej správe ani nenaznačil. Dnes prekročil svoje hranice pred ňou už dosť, pred sebou to urobil už dávno. Teraz len musí zariadiť, aby jeho dcéra mohla vyrastať v bezpečnom prostredí a obklopená rodinou, nechce aby jej niečo chýbalo, bola preňho niečo ako nádej.*

*Celou dobu ho pozoruje a má z toho smíšené pocity. V jednu chvíli jí přijde, že by se snad mohl z toho i nějak radovat, i kdyby jen měl pozvednou koutky úst. No, nakonec vidí jen to, že přihmouří oči. Je jí jedno, že se k tomu nijak zvlášť nevyjadřuje. To, co ví je, že mu na tom dítěti záleží. Nepotřebuje, aby dával před ní najevo své pocity, stejně tak nějak věří tomu, že uvnitř něj je z toho rád, že ví, že bude mít dceru. Následně na jeho slova jen mírně pokýve hlavou.* V tom případě se rozhodneme, až ji poprvé uvidíme. *Odpoví mu a pak už jen sleduje jeho odchod. Dívá se na jeho záda, jak odchází z místnosti.Na tváři má neutrální výraz a aniž by si to uvědomovala, tak našpulí rty. Zvedne se z křesla a přejde k oknu, kdy pak pozoruje jeho odjezd pryč. Očekávala, že se tady nezdrží dlouho a už vůbec ne s ní. Líto jí to ale nějak není. Jen možná to, že budou rodiče, kteří spolu nekomunikují a jejich dcera to bude odnášet. To jediné ji na tom štve, ale až se narodí, tak si s ním určí nějaká pravidla, tohle musí udělat. Napřímí se při jejím myšlenkovém pochodu a stále se dívá z okna ven. Nedovolí, aby jejich nesympatie k sobě odnesla ta malá. Až potom si uvědomí, že jistě schůze musela už proběhnout. A navíc Klaus teď odjel, takže by tam stejně samotná nemohla. Přejde ke stolečku, kde má položený svůj mobil a napíše Elijahovi omluvnou sms, že nedorazí a že se potkají doma. A že taky doufá, že jí potom řekne, co na schůzi probíhalo. Ani neví, zda se schůze zúčastnil Jackson nebo ne. Mobil si opět odloží na stoleček a potom jde dolů si pro vodu. Otevře lednici a vytáhne skleničku pro sebe do které si nalije vodu. Odebere se znovu do svého pokoje a uvelebí se do křesla. V jednom momentě by s Klausem vycházela o něco lépe kvůli jejich dceři, v tom druhém s ním nepotřebuje vycházet vůbec a to převážně díky jeho chování. Ale o tomhle by přemýšlet neměla, spíš by měla myslet na to, jak vůbec bude porod probíhat protože ať už chce nebo ne, tak se její termín blíží. A další záležitost ohledně Benjamina. Ona není v bezpečí, to dítě není v bezpečí. Musí vymyslet plán proto, jak to udělat. Upřímně ji ale v tuhle chvíli nic nenapadá. Něco takového by měla řešit s Klausem, Elijahem, Bekou a Jacksonem. Jenže taková kombinace nepřichází v úvahu. Všechno řeší spíše s každým zvlášť, což jí moc nevyhovuje, ale chápe Jacksona a jeho postoj k Původním. Možná by měla stejný postoj, kdyby se nezamotala do této rodiny. On měl pravdu, teď asi nemá cenu přemýšlet o jméně, teď se musí přemýšlet o tom, jaký bude plán na bezpečí dítěte.*

*Vrátí se na plantáž, zastaví před domem a zamíří dovnitř. Docela se v baru ještě pozdržel, ale nelituje toho. Naopak doufá, že se jim podaří uspět. V domě už nikoho nezastihne a tak zamíří rovnou do svého pokoje s tím, že hned ráno dá vědět Klausovi, že s ním chce mluvit a zasvětí Hayley do toho, co se Sophie dali po schůzi dohromady. Brzy se mu podaří usnout.*

*Po rozhovoru s Marcelem dorazila domu. Zdalky videla, jak do domu vchazi Elijah, ale nepotrebovala s nim mluvit, tak pojracovala ve svem pomalejsim tempu. Kdyz vesla do domu, Elijah uz byl ve svem pokoji. Vysla nahoru a vesla take do sveho pokoje. Jeji myslenky se toulaly u Marcela. Predevsim ji mrzelo, ze ji neveril. Doufala, ze kondcne pochopi, co je Ckaire zac a vykasle se na ni.*

*Ráno je vzhůru poměrně brzy. Po delší době měl docela klidnou noc. Vstane a po té, co vykoná ranní rituály se vydá z pokoje dolů. V kuchyni si nachystá sáček s krví, který nechá chvíli ohřívat na lince. Dá připravovat novou porci kávy. Během toho využije chvilky a pošle zprávu Niklausovi, že s ním chce, co nejdříve probrat pár věcí a rád by ho viděl. Zůstane v kuchyni. Posadí se na židli a čeká až bude mít hotovou svou "snídani".*

*Během čekání se v myšlenkách vrátí k jeho včerejšímu rozhovoru se Sophie. Nechává svým myšlenkám volno a čeká jestli jej nenapadne něco nového k jejich problému s Papa Tunde i Benjaminovi. Uvažuje, kdy se jim povede všechno domluvit a provést to. Mezitím, co přemýšlí, do kuchyně vejde Rebekah.* Dobré ráno. *Pozdraví ji s pousmáním. Když ji pak sleduje, jak si klidně udělá snídani z té jeho, jen to sleduje s pobaveným výrazem. Mezitím má hotovou kávu, takže vstane ze židle, přejde ke kuchyni a nalije si ji do hrnku.* Dáš si taky? *Koukne pak tázavě na Rebekah. Než se dočká odpovědi, vytáhne si z lednice pro sebe nový sáček s krví a položí ho na linku vedle hrnku s kávou.* A je to tady. *Pomyslí si. První dilema, co Rebekah říct.* Ještě jsme přemýšleli nad tím, jak se zbavit Benjamina a Papa Tunde. *Odpoví jí zcela pravdivě. DO detailů, ale nezabíhá, ještě stále totiž není rozhodnutý, jestli Rebekah poví detaily.*

*Počká, jak se sestra vyjádří ohledně kávy, a když odmítne, tak konvičku s kávou postaví zpátky do stojanu. Chvilku kouká na sáček s krví, ale ví, že tak rychle se neohřeje, takže s pitím ještě počká. Zůstane stát u linky. Opře se o hranu desky zády a koukne na Rebekah. Nepatrně se pousměje.* Tyhle dva rozhovory jistě proběhnou, ale pokud všechno dobře dopadne, tak by setkání Genevieve s Benjaminem mohlo být klíčové a Benjamin by z něj neměl vyváznout živý. *Pokračuje dále ve vysvětlování. Poví tak Rebekah všechno a nic. Stále je zastáncem toho, že čím méně osob o detailech plánu bude vědět, tím je větší naděje na úspěch. Renekah to, ale neříká ne proto, že by jí nevěřil. Naopak ona patří k mála lidem, kterým důvěřuje. Dělá to kvůli jejímu bezpečí. Nechce ji ohrozit. Nepřátelé, proti kterým stojí jsou nebezpeční a všeho schopní a on by nechtěl, aby kvůli nějakému tajemství musela trpět.* Potřeboval bych si promluvit s Niklausem, neviděla si ho teď někdy? *Pokusí se změnit téma hovoru a nenápadně tak Rebekah rozptýlit. Tázavě na ni koukne.*

*Vezme hrnek s kávou a trochu se napije. Mezitím sleduje Rebekah. Není si jistý, jestli v jejim výrazu nezahlédl známku nelibosti, když slyšela, že se chce Genevieve sejít s Benjaminem. O něco déle na ni kouká, jestli se k tomu nevyjádří, ale když místo toho začne vyzvídat, co se má stát, tak to přejde. Nakonec se rozhodne ji říct, co se Sophie vymysleli. Přejde k ní o něco blíže. Nepotřebuje, aby jeho slova zaslechl někdo, kdo nemá. I tak k ní začne mluvit velmi potichu.* Chceme Benjamina pod záminkou setkání s Genevieve vylákat na místo, kde se nebude cítit ohrožený. Zatímco bude mluvit s ní, tak by ho měla jedna dobře mířená střela zneškodnit. *Obeznámí Rebekah.* Je to tak jednoduché, nemusel by nic tušit a mohlo by to vyjít. *Poznamená ještě.* Je to velmi mocný čaroděj, proto žádná kouzla při jeho zabíjení. *Vysvětlí jí ještě, proč vymysleli takový způsob.*

Nechci riskovat, že to uslyší někdo, kdo nemusí. Čím méně osob o tom bude vědět, tím je větší naděje na úspěch. *Odpoví jí a přijde mu to docela prosté, takže moc nechápe, že se na to Rebekah musí ptát.* Nikomu to neříkej, prosím. *Požádá jí hned vzápětí a dost naléhavě na ni při tom koukne. Narovná se a odtáhne od ní.* Hayley, Niklaus, Genevieve, Sophie, otec Kieran, ty a někdo z lidí, kdo bude obstarávat zbraň a ostřelovače. *V rychlosti vyjmenuje.* Nikdo další o tom vědět nemusí. *Pak přejde zpět k lince, kde má položený svůj sáček s krví. Vezme ho, otevře a začne z něj pomalu upíjet.* Benjaminovi pomohl Bellatunde. Tentokrát měl štěstí. *Odvětí, když se Rebekah zmíní o neúspěchu prvního pokusu na zabití Benjamina.* Tentokrát vymyslíme něco, co jej zaměstná natolik, aby se nám znovu nepřipletl do cesty. *Poznamená. Udělá přestávku v pití.* Hned, jak se všechno domluví. Co nejdříve. *Odpoví Rebekah na její otázku.* Není důvod čekat. *Dodá ještě a pak se znovu párkrár napije krve.* Musíme něco vymyslet i na něj, ale Benjamin je hlava toho všeho. Je nejdůležitější, a proto se ho musíme zbavit, co nejdříve. *Odvětí. Pak v rychlosti několika loky vyprázdní sáček. Prázdný pak odnese a vyhodí do koše. Přejde zpět ke kuchyni a vezme svůj nedopitý hrnek s kávou. Občas při tom koukne na Rebekah.*

*Doufá, že mu Rebekah vyhoví a nebude proti tomu něco mít. Tázavě se na ni dívá. Po její odpovědi se mírně zachmuří.* Nejsem z toho nadšený, Rebekah. *Odvětí.* Ale chci, aby se to vyřešilo, co nejrychleji. Čím méně osob bude tušit, co chystáme, tím je menší šance, že se to Benjamin dozví nebo získá podezření. *Zkouší jí to vysvětlit, aby to pochopila a překonala svou nelibost.* Jedinému, komu to říct nechci, protože mu nevěřím je Finn. *Pokračuje dále.* Ostatní chci chránit. Není v tom nic jiného. *Vysvětluje jí. Když domluví, napije se kávy. Hrnek tím vyprázdní, takže ho postaví na kuchyňskou linku a zkoumavě se dívá na sestru.* Viděla si včera v baru, jak to vypadalo při tolika lidech. Všichni měli na danou věc svůj názor, ale domluvit a vymyslet plán jsme dokázali se Sophie až po vašem odchodu. A šlo to docela snadno. *Po chvilce ticha zase promluví. Vezme při tom hrnek od kávy, umyje ho a postaví na okapávač vedle dřezu. Má na srdci ještě jednu věc, ale nakonec se rozhodne ji nyní nevytahovat. Poslouchá pak myšlenkové pochody Rebekah, ale jeho samotného na dané téma ještě nic dobrého nenapadlo, proto se nevyjádří dříve, než k tomu poslednímu.* V tom s tebou souhlasím. *Je evidentní, že na Finna mají stejný náhled.*

*Když má Rebekah pořád proti tomu, co dělá nějaké připomínky, vzdá všechny další pokusy jí něco vysvětlovat.* Mezi námi. Genevieve se Sophie svůj plán také provedli, aniž by o něm věděli všichni. *Odvětí.* Navíc tam kdokoliv z nich mohl zůstat a přidat se k našemu plánování. Ten nápad vznikl postupně během našeho rozhovoru o tom všem. Chceme to provést, co nejdříve a zbavit se Benjamina. Čekat na to, až se to všem řekne a jestli proti tomu něco nebudou mít... Ztráta času. Čas, který nemáme. *Ani neví, kdy zase sklouzl k vysvětlování a obhajování jejich postupu.* Tobě věřím, Rebekah, bez výhrad. *Odpoví jí, proč se rozhodl jí to říct.* Finn nepřichází do úvahy a Kol? *Zamyslí se.* Ne, že bych mu nevěřil, ale někdy jedná impulzivně a až potom přemýšlí. Navíc se nikdy o rodinné záležitosti moc nestaral. I když se v poslední době změnil... Přijde mi vnímavější, méně sobecký. Možná je to vliv Genevieve. *Uvažuje nad Kolem nahlas.* V jeho případě jsem se ještě nerozhodl. Nevím, proč. Něco mi napovídá mlčet a já netuším proč. *Soustředěně se nad tím mračí a vypadá nerozhodně, možná trochu nešťastně, protože nerad má před rodinnou tajnosti. V tomhle případě u Kola se zatím nemůže rozhodnout. Kol tady teď, ale naštěstí není a jeho čekají jiné povinnosti. Rozhodne se to, proto pro teď přestat řešit. Vzhlédne po té od stolu, kam chvilku koukal na Rebekah, když se zmíní o Klausovi.* Řeknu. Potřebuji ho do toho zasvětit, co nejdříve, abychom se mohli pohnout v plánování dál. Psal jsem mu. Uvidím, kdy se ozve. *Odvětí jí na to.*

*Povzdechne si. Její neústupnost ho trochu unavuje. Sice se nezlobí, ale vypadá spíše zklamaně. Když Rebekah pokračuje dále, jen nepatrně zavrtí hlavou. Z jeho výrazu je patrné, že už se rozhodl a udělá to tak, jak se mu to zdá nejlepší, jestli se jí to líbí nebo ne. Na její žádost o tom, aby jí řekl, kdy a kde to má proběhnout, kývne trochu hlavou, ale nahlas nepoví nic. Na to, kdo by se měl toho zúčastnit má také docela jasný názor.* Proč to chceš vědět? *Zeptá se po chvilce, když ho něco napadne.* Chceš se toho zúčastnit? To nebude možné. Každého upíra by mohl Benjamin vycítit a to by ohrozilo celý plán. Čolěk nebude nápadný. Žádný upír by se v okolí místa setkání neměl zdržovat. *Upozorní ji a významně se na ni podívá, jako by ji tak chtěl varovat, aby se o nic nepokoušela. Když Rebekah mluví o Kolovi, jen ji mlčky poslouchá. Už se k tomu nevyjadřuje. Po té, co nastane chvilka ticha, koukne na hodiny. Přemýšlí, kde je Hayley. I s ní potřebuje o tom, co vymysleli, mluvit. Nejraději by to jí a Klausovi pověděl najednou, ať to povídá, jen jednou. Z jeho úvah ho probere Rebekah svou otázkou. Zdá se, že mu tímhle dost pokazila náladu a dotkla se pár citlivých míst v jeho nitru. Krátce na ni pohlédne, ale ten pohled je dost odtažitý.* Nejspíše ne. *Pronese po té krátce, rozhodně a trochu odměřeně, jako by se o tom nechtěl více bavit. Hned zase uhne pohledem a přejde k oknu. Vyhlédne ven.*

*Rebekah mu svou odpovědí potvrdí jeho domněnku. Sám ještě neví, jak tohle přesně proběhne. Tuhle část ještě bude muset probrat se Sophie a Genevieve a těmi, co se toho úkolu bezprostředně zúčastní. S přítomností Rebekah nepočítá. Navíc se ještě neví, kdo "zabaví" Papa Tundeho.* Budu tam, jen v tom nejnutnějším případě. *Odpoví jí neurčitě. Krátce na ni koukne, ale pak pohledem uhne.* Ještě se musí pár věcí domyslet. Máme jen hrubý náčrt. Detaily doladíme, až o tom budou vědět všichni ti, kteří se toho zúčastní. *Dodá ještě, aby předešel jejímu dalšímu případnému zpovídání. Když se Rebekah zmíní o tom, že příští století prožije s Klausem a jejich vnoučaty, je k ní otočený zády a dívá se z okna. Nijak na to slovy nezareaguje. Nyní jsou pro něj přednější a dležitější jiné věci, než jeho budoucnost, kterou navíc ani moc v růžových barvách nevidí. Nechce se tím zabývat ani o tom přemýšlet nebo rozebírat s Rebekah.*

*Ráno se probudí později, než normálně. Vstane z postele a jde do sprchy. Vlasy si stáhne do culíku, obleče se a jde dolů. Když si tak kráčí dolů po schodech, tak uslyší hlas Elijaha a Rebeky v kuchyni. Nadechne se zhluboka a zastaví se na schodech. Vlastně už jim může říct o tom, že budou mít s Klausem holčičku a oni dva neteř. Ale neví, zda to má říct. Popravdě se teď cítí docela mrzutě. Ale nechce nic dávat najevo před Elijahem, aby si nemyslel, že nějak selhal. Přijde tam za nimi a s neutrálním výrazem se na ně podívá.* Dobré ráno. *Pronese k nim a Elijahovi z nějakého důvodu věnuje o moc delší pohled. No, ne jen tak z nějakého důvodu, ona ho moc dobře zná. Přejde mlčky k lednici a vytáhne si z tama džus, který si hned otevře. Na to si vezme sklenici do které si džus nalije a zase vrátí krabici s džusem hned do lednice. Otočí se k nim a dívá se z jednoho na druhého.* Tak jaká byla schůze? Omlouvám se, že jsem nepřišla, ale měla jsem něco důležitého s Klausem. *Na konci si trochu odkašle. Pozvedne sklenici ke svým rtům a pořádně se napije. Odloží ji na kuchyňskou linku a začne se dívat po ovoci, které je v míse. Dál už nic neříká, snad ani nemá co.*