Plantation House

*Je přece jen trochu nervózní. Má obavy, že jí Finn prokoukne a pozná, že něco není v pořádku. Ale nebere si to nějak. Tváří se úplně v pohodě. Prostě jako vždy. Ví, že musí mluvit. Proto se rozpovídá. Začne pomalu, aby to na něj nevychrlila moc rychle.* Ano s tvým bratrem. *Zopakuje znova a koukne na něj. Když ho napadne Kol, zavrtí okamžitě hlavou.* Ne, Kola nemyslím. *Vyvede ho z omylu. Na okamžik se zamyslí, ale hned pokračuje.* Víš, jak jsi mě nechal v tom centru na nějakou dobu o samotě? *Začne a sleduje jeho výraz, zda jí poslouchá.* Nevím, jestli je to náhoda nebo co, ale něco jsem zaslechla. Nějaké čarodějky se bavili o vaší rodině. *Řekne s takovou obavou v hlase. Aby to vypadalo věrohodně.* Zmiňovali Klause a tebe. *Pokračuje. Vidí, že i Finn vypadá tak nějak, že snad zuří.* A taky Elijah. On proti tobě něco má? *Zeptá se schválně. Podívá se na něj tak, že má o něj snad strach. Chce to prostě nějak uhrát. Aby jí Finn věřil.*

*Sledovala zvědavě pohled Finna. Zdál se jí trochu nedůvěřivý. Musel jí prokouknout a to nebylo pro ní vůbec dobré. Jenže si musela zachovat chladnou hlavu a nedat na sobě nic znát. Sama možná vyzařovala nervozitou. Ale teď už couvnout nemohla. Ve tváři zase nahodila ten svůj pohled plný chladu. Jako by se bavili o něčem úplně banálním a nudném.* Asi vás tu nemají moc v lásce. *Pronese zase tím svým typickým tónem hlasu. Pak se zamyslí, než odpoví dále.* Bylo to zjevné. A také se samy prozradily. *Odpoví první věc, která jí napadne. Možná tím neřekla nic přímého, ale aspoň naznačila. Přece jen, nemohla vědět snad úplně vše. Nebo ano? Každopádně Finna sledovala. Potřebovala vědět, jestli jí věří. Prohrábla si své zrzavé vlasy a povzdechla si, skoro jako by jí tahle konverzace unavovala.* Vlastně ani ne. Jak vidíš, jsem v pořádku. *Odpoví. Když narazí na téma "Elijah", pozná, že by možná měla ubrat.* Nevím, Finne. Říkám jen to, co jsem zaslechla. *Odpoví mu.* Přece víme moc dobře, že tví sourozenci jsou vůči tobě občas trochu zaujatí. *Dodá nakonec a pak se odmlčí na okamžik, aby ho nechala přemýšlet a zareagovat.*

Po pohřbu Kol odjel hned na Plantáž, ani se nezdržoval se žádným sprchováním, nebo pitím krve, neměl na to náladu. Kdo by na to taky náladu měl, kdyby právě pochoval svoji největší lásku? Šel okamžitě k sobě do pokoje, svlékl se a lehl si do postele. Nešlo mu ale moc spát, takže usnul až někdy nad ránem.
Ráno ho probudilo vibrování mobilu, který si dal v noci pod polštář. Ospale pod polštářem zašátral rukou a mobil vyndal, podíval se, kdo píše? "Hayley?" Ano, přesně tohle jméno bylo napsané jako odesílatel. Co mu tak mohla chtít? Když si zprávu přečetl, otráveně hodil mobil vedle sebe a zabořil hlavu do polštáře. A usnul. Nespal ale dlouho, už se mu nechtělo. Vstal, šel se osprchovat, aby se aspoň trošku probral, potom se oblékl, do spíš černého oblečení (černou měl nejraději, a tak nějak to bylo automatické, když zemřela Gen), dole v kuchyni si dal pytlík s krví, a potom vyšel z domu, kde nastoupil do svého auta a odjel směr Sídlo. Ještě než ale nastartoval, vyndal si z kapsy mobil a odepsal Hayley:

kód:

Už jsem na cestě. Kol.

No co, že jí odepsal až později, může být ráda, že vůbec odepsal.

Těch pár týdnů, no vlastně už to byl měsíc a kousek, byl Kol pořád jako tělo bez duše. Jistě, snažil se žít aspoň trošku normálně, snažil se na Genevieve pořád nemyslet, protože mu z toho bylo smutno, ale to prostě nešlo. Jakmile na ni začal myslet, před očima se mu odehrávaly ty krásné chvíle, co spolu zažili. To jak se poznali, to jak ho Gen pořád odmítala (na jednu stranu to rozhodně krásné bylo, protože si ji musel vydobýt), vzpomínal i na ten její exil, kde se k ní doslova vetřel. Tehdy to možná nebrala moc v pohodě, aspoň ze začátku; protože jak si pamatoval, nebyla moc nadšená, když za ní lezl a nenechal se odehnat. Je dobře, že s ní ten den zůstal, protože si myslí, že právě tehdy se v ní něco zlomilo. Zažili spolu první takovou krásnou chvilku, která bohužel skončila tím, že Gen musela ráno nepozorovaně zmizet. Je tak rád, že se mu tenkrát vrátila... Tvář mu zdobí mírný úsměv, když na tohle myslí; ten úsměv se ale co nevidět změní v bolestnou grimasu, protože na konci toho všeho vidí tu poslední pěknou chvilku, kterou s Gen strávil. Na jednu stranu to byly strašné poslední chvíle, protože umírala, ale na tu druhou? Usmířili se, byli spolu, řekla mu, že ho miluje...
I když si říkal, že se zase nechce měnit, že chce zůstat stejný, nešlo to. Skoro každý den zamířil do nějakého baru, pokud možno někam, kde ho nikdo neznal, a opil se častokrát tolik, jako nikdy předtím. Dokonce si vyjel pár dní i mimo město, protože tam mu všechno připomínalo ji. Nebral si s sebou zásoby krve, když potřeboval, napil se z nějakých lidí, které na své cestě potkal. Naneštěstí měl jeden den tak špatnou náladu, že jednoho chlapce, nemohl být o moc mladší než Kol (kdyby byl člověk, samozřejmě), prostě zabil. Věděl, že za nic nemůže, ale potřeboval si na někom vybít zlost. A když už nenašel Klausova vraha a Benjamin byl mrtvý, odnese to někdo jiný, bohužel někdo nevinný.
Když se vrátil do města, zavolal Claire a sešel se s ní. Řekl jí, co se stalo Genevieve a Klausovi. Samozřejmě, že ji to uvnitř určitě netrápilo, ale navenek dělala, jako že je jí to líto. Tedy, určitě jí to bylo líto, zvlášť když viděla, jak to Kola sebralo. Všechno si spolu vyjasnili, navzájem se omluvili za poslední hádku. Kol doufal, že Claiřina zamilovanost vůči němu, nebo co to vůbec bylo, už nějak vyprchala, ale kéž by věděl, že to asi jen tak nevyprchá. Je naivní, že si to myslel, protože tohle jen tak nevyprchá. Cožpak někdy vyprchala jeho láska k Gen? Ne. V tyhle těžké chvíle byla Claire jediná osoba, se kterou se dokázal oprostit od myšlenek na Gen. Bavili se o blbostech, smáli se tomu a on za to byl rád. Je dobře, že se tihle dva usmířili. On sice skončil opilý, ale Claire ne, takže se nic dalšího nestalo. Rozhodně to za tu dobu nebylo naposledy, co se sešli. Vlastně se i domluvili na tom, že spolu půjdou na tu párty, co se bude konat v Rousseau's. Snad tam Kol přijde na jiné myšlenky.
Doma se připravil - vhodně se na párty oblékl, dal si pár pytlíků s krví, aby náhodou nedostal chuť na krev čerstvou. Vyšel z domu, nastoupil do auta a podíval se na svůj zbrusu nový mobil - ten starý někde ztratil. Čekal, jestli mu Claire napíše, jestli ji má vyzvednout a nebo ne. Vlastně na něj měla teď číslo zatím jenom ona, nikdo jiný. Takže pokud ho někdo v posledních dnech sháněl, měl smůlu. Mohl z domu zmizet chvilku předtím, než se tady objevil Finn, nepotkali se spolu. A kdyby ano, Kol by nevěřil vlastním očím...

"Jsem si jistý, že pro tebe se vždycky nějaké důvody, proč to dělat, najdou. A já už jsem třeba na jeden přišel - sice nebdueš vědět o tom, že je Hope naživu, takže ji nebudeš chtít chránit, ale pořád je tu Kate. Takže ty budeš pomáhat Hayley udržovat klid ve městě třeba právě kvůli svojí dceři. Sice nevím, kolik lidí ví, že je to Benjaminova dcera, ale myslím si, že i když je mrtvý, není tak úplně v bezpečí. Napáchal toho dost a hodně lidí nebude chtít, aby jeho krev žila..." řekne popravdě to, co si myslí. Lidé, a i ti v New Orleans, byli dost pomystichtiví a nic jim nebylo dost. Podle Kola se stejně lidstvo zničí samo, protože jestli se bude většina řídit pravidlem 'Oko za oko, zub za zub', všichni lidé budou za chvíli slepí a bez zubů. Vlastně se dost často zamýšlel nad tou otázkou, co by se stalo, kdyby nastala nějaká apokalypsa a celý svět byl zničen, co se stane se všemi Původními? Asi těžko by je zabil nějaký výbuch, kdyby v něm nelítala hromada kůlů z bílého dubu. Planeta by se zničila a co oni? Budou si lítat někde vesmírem ve stavu bez tíže, bez krve...? To by nebylo hezký, radši by umřel. Je docela škoda, že se Kol nedal na filozofii. Už konečně přestane přemýšlet nad takovýma zbytečnostma a ovlivní Genevieve, aby na Hope zapomněla. Zdá se, že se to povedlo. "Právě, že ta čarodějka v tobě by ti měla pomoct potlačovat tu upíří stránku... Chápej. Čarodějky jsou odnepaměti proti upírům, proti jejich způsobu zabíjení a obživy. Kdyby ses ještě někdy octla v takové situaci," podívá se na dvě mrtvoly, "zkus si připomenout to, že někde v hloubi duše jsi čarodějka, a že čarodějky tohle nemají rády." Když potom slyší, že za tím incidentem stál Jackson, musí se zamračit. Naháněl teď s tím obličejem docela strach. Zatím nic neříkal, poslouchal, co Gen ještě řekne. Už už chtěl říct něco v tom smyslu, že by mu vůbec nevadilo, kdyby ho Gen zabila, ale Gen ho najednou chytila a všechno mu ukázala. Zažíval teď úplně všechno, co před několika hodinami Gen, až na to, že se to odehrávalo jen v jeho hlavě. Když od něj poodstoupila, chvilku mlčel, ale potom začal: "Moc dobře víš, že já Jacksona nesnášim a nejradši bych byl, kdyby se ti to povedlo... Ale sakra, co si tím chtěl dokázat?! Copak mu nedošlo, že kdybys ho vážně zabila, budeš si to celý zbytek života vyčítat a naprosto tě to zničí?! Jestli jsi ho nezabila ty, tak už teď je mrtvej..." Chvíli mlčí, a pak když se dá trošku do klidu ještě řekne: "Víš co? Vlastně je fajn, že je naživu, protože teď mu bude jistě vadit, jak si od něj držíš odstup, a až uvidí, že..." zarazí se, protože to zatím říkat nebude. Chtěl říct něco v tom smyslu, že až uvidí Gen a Kola zase spolu, bude vypadat směšně. Ale ne, nebude to říkat, protože pořád ještě nevěděl, jestli to Gen bude chtít. "Ale, ale, tys mu snad zdrhala?" koukne na ni s úsměvem na rtech. "Doufám, že ode mě utíkat nebudeš," koukne na ni s lišáckým úsměvem ve tváři. "Jasně, doprovodím tě, ale nejdřív se musíme dostat pro auto. A ty mi cestou můžeš říct, kam že to vůbec pojedeme."
Nakonec nejdou až k baru pro jeho auto, protože to bylo přece jenom docela daleko. Gen stopne auto na jedné z méně frekventovaných silnic (Kolovi by asi těžko zastavilo auto plné chlapů). Všichni byli ožralí, takže je prostě z auta vyházeli s tím, že takhle možná zachrání lidský život, protože takhle opilého řidiče na silnici snad ještě neviděl. Kromě sebe. Gen mu řekla, jak se její hotel jmenuje. Dlouho jeli tím směrem, kde se nachází, ale pak najednou Kol zatočil úplně někam jinam, až dojeli na příjezdovou cestu k Plantáži. "Přece nebudeš spát v hotelu," prohodil, když parkoval ukradené auto. Za chvíli už byli oba dva v domě a Kol si to namířil k sobě do pokoje. "Víš, kde jsou koupelny, stačí si jenom vybrat. Stejně tak si můžeš vybrat i pokoj," pokrčí rameny. Nevěděl, jestli chce spát u něj, i když v to doufal. I on si zajde do jedné z koupelen, rychle se osprchuje a za chvíli už leží u sebe v posteli.

(Napíše Kolovi SMS.)

kód:

Půjčila jsem si tvoje auto. Najdeš ho v zátoce. Jo, a asi by sis ho měl nechat opravit, bude to potřebovat. – Claire

(Když se tedy konečně odhodlali, že zmizí z lesa, Kol využil toho, že je žena a že je krásná žena a začala stopovat auta. I když se klidně do města mohli přemístit upíří rychlostí, ale na tomhle bylo cosi... lidského. Ano, bylo to lidské, stopovat auto a nespoléhat se na upíří rychlost. Možná, že jí tím chtěl Kol ukázat, že stále může dělat i obyčejné věci a nemusí se uchylovat k upířím schopnostem. Auto sice stopla, ale bylo plné ožralů. Kol si s tím servítky nedělal, prostě je z toho auta vyhodil. Takže spolu právě ukradli auto. No, to to pěkně začíná. Nasedla ale na sedadlo spolujezdce a řekla Kolovi, že bydlí v hotelu Palace Royale. On jel chvíli tím správným směrem, ale nakonec zabočil na místo, kde jí to bylo dost známé. Na plantáž. Když vystoupila z auta musela si celý dům pořádně prohlédnout, protože už tady dlouho nebyla. Vážně, jak dlouho to mohlo být? Když nepočítala ty dva měsíce, co byla pryč, stejně to jisté mohlo být dalších pár měsíců. Ale zažila toho tady hodně, i když to bylo čistě nárazové.) Dobře, dneska asi opravdu nebudu spát v hotelu. (pokrčí rameny a vydá se směrem k domu. Vešla do něj. Interiér se vůbec nezměnil. Proč by se vlastně měl nějak měnit? Žil tu jen Kol a možná i jeho bratr Finn a ti rozhodně neměli buňky na to, aby tady třeba něco upravili. Ale to nevadilo. Ten dům byl sám o sobě pěkný.) Ano, kde jsou koupelny a pokoje, si ještě pamatuji. (pousměje se a nechá Kola zmizet v jeho pokoji. Ona sama zapluje do koupelny, vezme si čisté ručníky, odloží si je na polici vedle sprchového koutu. Sprchuje se docela dlouho, jako by ze sebe chtěla smýt všechnu tu špínu, co na sebe dneska hodila. Všechnu tu krev. Cítí se svěže, když konečně vyleze ze sprchy a osuší se. Zabalená v osušce zabloudila do jednoho z pokojů. Nešla ke Kolovi. Možná se s ním líbala, možná opravdu chtěla jít za ním, ale ovládla se. Teprve přijela a i když ti dva mají společnou minulost a byli spolu, stejně to chce vzít zase trochu zvolna. Navíc ji teď bude Kol učit. Možná by si k němu měla vybudovat nějaké respekt jako k mentorovi a to přes postel rozhodně nebude. Ale ona z něj asi stejně z počátku respekt mít nebude. Shodí ze sebe osušku a vklouzne nahá pod přikrývku. Zanedlouho usne.
Ráno se probrala docela brzy. Chvíli ještě ležela v posteli a přemýšlela o tom, co dál. Možná by se měla prostě spakovat a odejít, možná byl tohle všechno jen špatný nápad. Obleče se do toho, co na sobě měla včera, když sem s Kolem přišli, otevře potichu dveře, pak jde dolů po schodech jako myška. Snaží se vyklouznout z domu bez povšimnutí.)

Ležel v posteli a čekal, až uslyší, že se voda v jiné koupelně zastavila. Přestala téct až za hodně dlouho, a kroky Gen nakonec zamířily do úplně jiného pokoje, než k němu. Nojo, co se dá dělat. Třeba to nechtěla zase uspěchat. Jako je co říct, že se dokázala ovládnout a nehupsnout hned k němu. Jestliže ho vážně milovala a hodně se jí líbilo, co spolu po nocích dělali, je až k podivu, že k němu nešla, když to všechno teď bylo několikanásobně zvýšené. Ještě předtím, než usne, mu zazvoní mobil, který si předtím položil na noční stolek. Přečte si zprávu, která je od Claire. Nevadí mu, že si půjčila jeho auto, ale trošku se děsí toho, co s ním vyvedla. Jistě, bude na něj naštvaná, protože ji neodvezl a nebo ji nenechal přespat na Plantáži, jak slíbil. Ale co se dá dělat? Vrátila se Genevieve, musela to pochopit. Chvíli se válí v posteli a nakonec usne.
Probudí se docela brzy, zdálo se, že Gen spí. Teda aspoň podle toho, co slyšel - ještě pomalu oddychovala. Řekl si, že si ještě chvíli zdřímne, ale najednou uslyšel, jak dopadly dvě nohy měkce na zem. 'Gen je vzhůru,' pomyslí si. Doufal, že se třeba staví u něj, ale to se nestalo. Po chvilce uslyšel, jak vrznul jeden schod, po kterém se snažila tak neslyšně sejít dolů. Upíří rychlostí se oblékl a v mžiku oka stál na schodu před ní. "Snad mi nechceš nikam zmizet?" tázavě se na ni podívá. Tváří se jako otec, který nachytal dceru, jak se vrací nad ránem domů z nějakého mejdanu. Až na to, že Gen se snažila z domu zmizet.

(Už byla skoro dole, pak jen stačilo projít chodbou, otevřít dveře a prostě vyklouznout. enomže jeden schod pod ní zavrzal. Ušklíbla se a doufala, že Kol prostě spí a tohohle si nevšiml. Jenomže než se nadála a chtěla se znovu rozejít, tak Kol stál přímo před ní. Lekla se, protože to nečekala. Zalapala po dechu a pak se jen zamračila.) Vyděsil jsi mě. (Vyčte mu a pak ho obejde a sejde už normálně ze schodů dolů. Samozřejmě, že mu chtěla zdrhnout, ale tváří se jakoby nic. Když sešla dolů, tak se na něj otočila a pokrčila rameny.) Samozřejmě, že jsem zdrhnout nechtěla. Jenom jsem si šla uvařit kafe, protože nepředpokládám, že tady máte čaje, co piji. A doufám, že se tu alespoň to kafe najde. (Snaží se to zamluvit tím, že blábolí páté přes deváté. Ale kofein vlastně pomáhal i upírům. Stimuloval jejich systém a jejich tělo se tak rychleji rozproudilo. Dal se tím docela dobře v některých chvílích zahnat i hlad. Ale ne napořád. Obešla tedy schody a místo toho, aby šla ven, tak zamířila do kuchyně a začala hledat kávu. Našla ji, i když to nebylo žádný extra kafe, spíš jen instatní břečka, ale i tak si vzala hrnek, nasypala do něj kafe a pak ho zalila horkou vodou, kterou uvařila ve varné konvici. Věděla, že ji Kol následoval, takže se otočila, opřela se o linku a podívala se na něj zkoumavě.) Takže teď to bude jak? Nespustíš mě z očí a nenecháš mě nikam jít samotnou?

Musel se trošku zasmát nad tím, když viděl, jak ji vylekal. "To jsem měl taky v plánu, vyděsit tě. Třeba jsem si myslel, že tě tak ochromím, že už nebudeš moct utéct," ušklíbne si na ni a pak pobaveně poslouchá ty její výmluvy. "Jistě, nechtěla jsi zdrhnout, proto ses plížila tak potichu, jenom z dobroty srdce, abys mě neprobudila. Jo, jo. Naprosto ti to věřím. A lekla ses, takže nemáš čistý svědomí. Kecáš," řekne vítězně, protože ji prostě přistihl při lži. Bylo to naprosto jasné, že chtěla zmizet. Díkybohu, že jí to nedovolil. "Budeš mít štěstí, když tady nějaký kafe najdeš. Bydlí tady jenom upíři. Já a Sage. A Finn, no. Takže je možné, že tady najdeš nějaký jeho 'džusíček'" Slovo džusíček řekne nepřirozeným hlasem, jako by ho někdo tahal za.. Vy víte za co. Jde za ní až do kuchyně a sleduje ji, jak si dělá kávu. Tak přece jenom něco našla, i když to teda nevypadalo moc dobře. Mohl si s ní vyjít někam na snídani, to by bylo lepší. "Kdybys tak nespěchala, klidně jsme si mohli dát kafe někde v kavárně. Tam by určitě chutnalo líp," pokrčí rameny a ušklíbne se. Když se opřela o linku, vydal se k ní. Možná si mohla myslet, že jí chce dát pusu, nebo tak něco, ale on se prostě natáhl, otevřel horní skříňku a z ní vzal jeden hrneček. Když skříňku zavíral, provokativně se na ni podíval a usmál se. Byli vedle sebe vážně dost blízko, ano, Kol provokoval. Potom položil hrnek na linku vedle ní, dal si tam pár lžiček kafe a zalil ho vodou, která byla ještě pořád horká. Až teď jí odpoví na to, co budou dělat. "Vlastně jsi to docela vychytala. Vypijeme si kafe a potom vyrážíme do ulic pít něco jinýho. Doufám, že máš hlad?"

Nějakým kouzlem se u Kola objevil papírek se vzkazem:

kód:

Kole, mohl by ses u mě v nejbližší době zastavit? Nejlépe dneska. -A

No, tak se ti to povedlo. Tedy ochromit mě na okamžik. Ne, že bych chtěla zdrhnout. (Udělala takový výraz, jako by se dušovala na svou smrt, že zdrhnout nechtěla. Samozřejmě, všechno to bylo trochu přehrávané, takže na ní bylo dost dobře poznat, že lhala. A možná se spíš ani nesnažila o to, aby to Kol nepoznal. Navíc, Kol není zas takový hlupák, aby nepoznal, když se chce někdo zdejchnout. A to ona chtěla. Jenomže se jí to moc nepovedlo. S Thomasem jí to šlo lépe, tomu utíkala docela snadno. S Kolem to asi tak snadné nebude. A pokud ji opravdu bude hlídat, tak nebude moci sama nikam ani na krok. Což se jí opravdu nelíbilo, takže nakonec stejně bude muset vymyslet taktiku, jak se zbavit Kolovy přítomnosti.) Jo, tak prostě kecám. A? Chtěla jsem se prostě zdejchnout a někam se zašít. Nejspíš bych šla prostě na hotel. (pokrčí rameny.... a nebo taky ne, nebo by si zase někoho vyhlédla, ovládl by jí hlad tak, že by prostě toho dotyčného zabila. To je už teď ale jedno, protože ji Kol přištihl. Komentáře n jeho bratra přejde. Opravdu nemá náladu bavit se o tom, jak Kol nemá rád svého bratra a nemůže vystát jeho přítomnost a na vše kolem něj je alergický. To kafe jí vážně nevonělo, ale bylo tu jediné. Ovšem jakmile se Kol zmínil o tom, že mohli jít na nějaké dobré kafe do kavárny, tak mírně povytáhla obočí a kousla se do rtu. Potom ho jen pozorovala, když si schválně hnedka těsně vedle ní bral ze skříňky hrnek. Dráždil ji. Bylo jí to jasné. Ale neměl by ji tak dráždit. Přílišná míra vzrušení by ji taky mohla dohnat k tomu, že by mohla ztratit kontrolu. Prostě absolutně nedokáže udržet ty pocity, co v ní vřou na uzdě. Dokáže je maskovat navenek, ale uvnitř to s ní dělá divy a pak to s ní taky tak vypadá. Jakmile si zalil kávu, vzala mu jeho hrnnek, vzala si i ten svůj a kafe vylila do dřezu.) Nebudu pít takový patok. A ty taky ne. Jdeme do té kavárny. (Zavelí. Vlastně si to tu zase vzala na povel. Ignorovala Kolovu autoritu. Ona chtěla kafe, dobré kafe, takže ho taky dostane. Odlepí se od pultu a jde směrem z kuchyně.) A ano, mám hlad. (pootočí na něj hlavu a pak už jen jde dále chodbou k domovním dveřím, které otevře a vyjde ven. Kdyby teď chtěla, tak může utéct, ale dá tomu šanci.)

"Já si myslím, že bys na ten hotel ani nedošla, protože by tvoji pozornost jistě cestou upoutal nějaký mladý a sličný mladík, bez šály na krku, i když je zima. On by se sice snažil působit moderně, když tu šálu nemá. Myslel by si, že tím zapůsobí na holky. Jako jo, na jednu by jistě zapůsobil, ale jinak, než by chtěl," ušklíbne se na ni. Přiznala se mu, že chtěla zdrhnout, a toho chtěl dosáhnout. Ona mu prostě utíkat nebude, o to se postará, i kdyby jí měl přivázat někam k posteli, ona neuteče. Neunikne mu, že se jí nápad s kavárnou líbí. A to, jak ji provokoval... Jemu to bylo příjemné, a jí určitě taky. Mohlo ji to sice trošku vyvézt z míry, ale to on chtěl. Potřeboval, aby nebyla tak úplně klidná, až se na ten 'lov' vydají. Chtěl, aby zvládala i trošku jiné situace než jen ty, kdy bude v klidu. "Hej, co děláš?" udiveně se na ni podívá, když vezme oba dva hrnky a vylije je do dřezu. Na odpověď nemusí čekat dlouho. "No tak fajn, jdeme do kavárny... Ale vážně jdeme, protože svoje auto tu nemám a tímhle křápem už znovu nepojedu..." Společně s ní potom vyjde ven před dům a vydají se po cestě pryč od plantáže. Do města to trvalo pár minut, a kdyby chtěli použít upíří rychlost, budou tam opravdu za chvilku. Vlastně by i mohli potkat někoho takhle ráno, mohli by trénovat už teď... Jako by to Kol tím, že na to myslel, přivolal. Právě se nedaleko před nimi objevil chlapík, docela mladý, tak pětadvacet, který si šel takhle po ránu zaběhat. Tak schválně, jaká bude reakce Gen? Jemu se zrovna zničehonic v ruce objevil papírek a na něm byl vzkaz od Alisey. To se hodí, on s ní taky potřeboval mluvit, ale neví, kdy se k tomu dostane.

(Nic nenamítala na to, že by měli jít pěšky. Ranní procházka, proč ne. Kdyby věděla, že to Kol chce využít na to, že by mohli někoho potkat a pocvičit se na něm, asi by přeci jen zvolila jízdu v tom křápovi. Ona si chtěla nejdřív v klidu vypít kávu a pak teprve eventuálně jít někam lovit. Šli po chodníku. Bylo opravdu časně ráno a většina města ještě spala. Tedy alespoň ta část, kterou teď zrovna šli. V centru už asi bude trochu větší šrumec. Šla vedle něho a mlčela, nějak nevěděla co říct, nebo možná nechtěla mluvit. Ale pak se před nimi na druhé straně chodníku objevil ten běžec. Měla hlad, to ano, ale ne zase takový, aby po něm chtěla hned skočit. Respektive ano, klidně by si na něm smlsla, ale ona stále trvala na tom, že první si dá kafe, protože potom by měla naprosto zkaženou chuť a nemohla by si ho vychtnat. Když ten muž probíhá zrovna kolem nich, nasaje jeho vůni, která nebyla vůbec špatná. Nabudí ji to. Všechno v ní se zase vzedme, ale je to i tím, že je to prostě pěkný chlap a její hormony pracují. Milovala Kola, to ano, ale pohled na sexy chlapa, ještě k tomu, když je z vás nový upír, vaše hormony jsou nestabilní a vy zrovna nemáte pravidelný přísun sexu, je prostě pro ni dost lákavý. Ale ne, nezakousne se do něj, prostě to neudělá. Nevíc jsou na ulici, pane bože. Prostě jen natáhne ruku, vezme tu Kolovu a opravdu dost silně ji stiskne, jakoby se ho nechtěla pustit, jako by si říkala, že je to nějaký typ pout, který ji od toho muže prostě odvleče a ona mu nebude chtít prokousnout krční tepnu.)

Šli vedle sebe mlčky. Jistě, Kol by mohl něčím začít konverzaci, ale proč? Vždyť nebylo špatné chvilku mlčet, a včera si popovídali až až. Když se objevil ten chodec na chodníku, otočil se na ni a sledoval její reakci. Poznal na ní, že se musí dost ovládat, byla celá nesvá. Musel se pousmát, když ho silně chytla za ruku, jako by se ho snad nechtěla pustit. On jí ruku taky stiskne, ale ne tak silně, jako ona. "Mohli jsme si dát snídani už teď, ale jak myslíš, nejdřív si dáme dobrý silný kafe, a až pak se dáme do práce," řekne jenom a pořád ji drží za ruku. Běžec je už docela daleko, ale je jasné, že čím blíž budou centru, tím víc tam bude lidí, i když je dost brzy ráno. Za chvíli už jsou centru blíže a blíží se k jedné vážně výborné kavárně. Kol v ní několikrát byl. Měli tam i dobré jídlo... Jak pro lidi, tak pro upíry. Vážně. Chodily tam vážně pěkné dívky i chlapci, mladí, šťastní. Mňamka. Vejde společně s Gen dovnitř, objedná si kávu pro sebe a čeká, o co si řekne Gen, protože nevěděl, jestli chce silnou kávu také.

(Když byl ten běžec dostatečně daleko, tak si oddechla. A vlastně si pak uvědomila, že se ovládla. Nevrhla se na něj, nevysála ho do sucha a on teď neleží mrtvý na chodníku. Ale kvůli čemu tohle neudělala? Nebylo to z nějakého ušlechtilého důvodu, prostě si nechtěla zkazit chuť kávy, na kterou s Kolem mířili. Asi by se nad sebou měla zamyslet a přehodnotit svoje motivy, protože takhle to asi dál nepůjde.) Ano, dáme si jí až po kávě. (podívá se na něj a mírně se pousměje. Opravdu tak trochu pookřála, protože byla ráda, že se na toho běžce nevrhla. Ale tohle bylo jen malé vítězství. Co se nestalo s běžcem, může se stát s chodcem za rohem. Snažila se celou cestu do kavárny nesoustředit na lidi kolem. Snažila se jen vnímat, jak za chvíli bude sedět v kavárně a vychutnávat si kafe. Celou cestu nic neprovedla, což považovala za úspěch, ale opravdu to bylo tím, že se nesoustředila na lidi kolem. V té kavárně to bylo už trochu horší, protože opravdu hlad měla, ale snažila se zůstat v klidu. Objednala si velké presso s mlékem a čekala, až jim přinesou jejich objednávku.) Fajn, máš pro mě před snídaní nějaké tipy? (podívala se na něj tázavě)

Vyšli z hotelu, Kol otevřel Gen kufr, aby si mohla hodit ty dárky dovnitř, potom nasedli do auta a rozjeli se na Plantáž. Byli tam za chvilku, protože Kol ani dneska nejel zrovna moc pomalu. Zaparkoval před domem, vystoupil a pomohl vystoupit i Genevieve. Také jí otevřel kufr, aby si mohla ty svoje dárky vyndat. "Jdu napřed, ten stromek se dovnitř nedotáhne sám," ušklíbne se, popadne stromeček a jde s ním do domu. Zatím ho nechá ležet na podlaze prostorného obýváku. Až teď si uvědomí, že nikam neuklidil to tělo Sage, takže ho vezme, přehodí si ho přes ramena a vydá se s ním ven z domu. Jestli to Genevieve zaregistruje, jistě se bude zajímat, kdo to je a co se stalo. Což o to, ví, kdo to je. Ale co se stalo? Že by Finnovi ruplo v kouli a zabil svoji největší lásku? Jestli se tak stalo, asi se změnil, a to dost. A jestli si z něj Kol utahoval předtím, že nechce projevit svojí upíří stránku... Pokud jeho upíří stránka znamená tohle, mají se všichni na co těšit.

(Vystoupí z auta a vezme si z kufru dárky. Nenamítá, když Kol řekne, že jde napřed. I když ten stromek by klidně mohla odtáhnout taky. Ona už je taky upírka, opravdu by to zvládla. Ale on asi zřejmě jako muž prostě chce, aby se ona jako žena nedřela. Fajn, rozhodně mu nebude odporovat. Pomalu se vydá k domu, když v tom Kol znovu vyjde ven a na rameni má tělo Sage, tak se zhrozí.) Sage? Tady na Plantáži a mrtvá? (zamračí se... rozhodně ji pořádně neznala, vlastně jí byla nepříjemná, bylo jí tedy jedno, že je mrtvá, nezajímala jí, ne z tohohle hlediska. Ale ona kvůli tomu, aby mohla žít, zabila tehdy jako čarodějka nevinného člověka, to ji tedy naštvalo víc, protože ten jeho život vyšel vniveč, i když ona sama jako upír zmařila už dost lidských nevinných životů.) Fajn, na nic se neptám, protože tenhle den se začíná kazit hodně rychle a to já nechci. I když jsi ji mohl vytáhnout ven alespoň zaddním vchodem a neukazovat mi ji před očima. (zavrčí a projde kolem něj dovnitř do domu. Kdyby Vánoce opravdu brala jako úžasný svátek a slavila by ho, tohle by ji dost rozrušilo, takhle ale ani ne.)

Vycházel z domu a stalo se to, co nechtěl, aby se stalo. Gen viděla, jak nese mrtvou Sage. Asi to měl prosvištět upíří rychlostí, to by si ho možná nevšimla. Ale co, čeho se vůbec bojí? On ji nezabil, to někdo jiný, pravděpodobně Finn. "Možná bys měla vědět, že já jsem ji vážně nezabil, i když jsme se neměli moc v lásce. A co jsem ji viděl naposledy, byla pořád v přítomnosti Finna..." Takhle lehce naznačí, že ji mohl klidně zabít její milovaný. Ale byla jí škoda, pěkná, hooodně stará upírka, která byla živel. Jakmile řekne to se zadním vchodem, protočí oči, protože nechápe, jak ho tohle nemohlo napadnout. "Vlastně je dobře, že jsi to viděla, stejně bych ti to řekl. Protože jestli tohle udělal Finn, bude dost mimo. Nechci vidět, co udělá komukoliv jinému, když tohle udělal svojí lásce," ušklíbne se, maličko si upraví Sage na zádech, aby nespadla a jde s ní dozadu na zahradu. Opravdu až hodně daleko, tam, kde je nejvíc stromů. Cestou popadl i rýč. Tělo položil na zem a začal kopat díru. Zem byla sice zmrzlá, vzhledem k tomu, že jsou Vánoce, ale jemu to nedělalo problémy, je to přece upír, má síly na rozdávání. Za chvíli je díra vykopaná, on tam 'hodí' její tělo a zahrne ji dírou. Pár dní a nebude poznat, že tam někdo něco kopal. Teď, když už má všechno hotovo, vydá se zase zpátky za Gen do domu. Cestou vezme z auta ještě stojan na stromeček, který koupil. Nevěděl totiž, jestli se na Plantáži ještě něco takového vede. Stejně tak ozdoby. Taky je koupil. I řetězy. Prostě všechno, bez čeho si nedovedete vánoční stromek představit. Všechno to položí v obýváku na gauč a začne upevňovat stromek do stojanu, akorát se mu to moc nedaří.

(Když čeká na Kola uvnitř, přemýšlí o tom, jestli tohle opravdu udělal Finn. Pokud ano, má rozhodně problém s jeho upíří stránkou, možná je na tom jako teď ona. A možná by to mohla nějak zjistit, kdyby se jen tak náhodou potkali někde na lovu. Kousne se do rtu a stojí tam jak přikovaná, jak opravdu přemýšlí o plánu, jak něco zjistit o Finnovi. Protože jestli je to pravda, rozhodně to musí vědět minimálně Elijah. Tohle je jistě komplikace pro jejich rodinu. Z přemýšlení ji vytrhne až příchod Kola. Ale stále ještě stojí na stejném místě, protože si právě založila ruce na prskou a pozorovala ho, jak zápasí s tím stromkem. Cukají jí koutky, protože se chtěla smát tomu, jak to Kolovi nejde. Zakroutí hlavou a přejde k němu.) Ukaž, prosím tě. (Vloží se do toho. Klekne si ke stromku a začne zápasit se stojanem. Hned jí bylo jasné, co Kol dělal špatně. Neuvolnil svěrák, který měl poté skřípnout stromeček a přimět ho stát, aby nespadl. Ale on se ho tam snažil narvat i přesto. Uvolnila tedy šroub a stojan se začal trochu roztahovat, než se roztáhnul tak, že do něj v klidu vložila stromeček. Nechala Kola, ať ho nějak pevně a hlavně rovně drží někde nahoře a ona sama utahovala stojan tak, až nakonec stromeček opravdu stál bez opory jejich rukou.) Fajn, stromeček by byl. Má pro mě ještě nějkou práci, kterou nezvládneš? (podívá se na něj s povytaženým obočím)

Kol byl tolik zabraný do své práce, že si ani nevšiml toho, že se mu chtěla Genevieve smát. Vlastně tak nějak zaregistroval, že je pořád v místnosti díky tomu, že mu řekla, aby to nechal na ní. Zvednul se teda a pozoroval, co tam se stojanem dělá. Když viděl, že na to přišla, musel protočit oči. 'Paráda, teď budu za neschopnýho debila, kterej ani neumí dát stromek do stojanu tak, aby stál,' řekl si v duchu, ale to už pomáhal Gen. Když se stojan dostatečně roztáhl, Kol zvedl stromeček a jeho kmen vložil dovnitř. Pevně a hlavně rovně ho držel, aby mohla Gen stojánek zase utáhnout. Když se tak stalo, oba dva stáli před stromkem a dívali se na něj. Stál dokonale rovně. "Jo, jo, jen si ze mě utahuj," ušklíbne se na ni a natáhne se na gauč pro ozdoby, žárovičky, řetězy a podobné věci. Položí to všechno na zem. "Teď ho můžeme ozdobit a pak budeš vařit," řekne to, jako by byla jistota, že Gen bude vařit. Tedy doufal v to, jemu se do toho dneska moc nechtělo. A ne, že by to neuměl, ale ona byla rozhodně lepší kuchařka. "A nebo ne, vařit budeme později, je ještě brzo... Však my vymyslíme něco, co budeme dělat," zaculí se na ni a začne zdobit stromek.