Plantation House

(Vydechne) No, hlavně, že jsi ji nakonec opravdu poslechl, protože bych tady jinak před zraky toho detektiva asi opravdu najednou zemřela a ty bys asi taky moc šťastný nebyl, až by ses vrátil domů. Ale je dobře, že Esther ví, že se k ní nebudeš chovat se vší úctou a láskou. (Pousměje se nakřivo, protože se při představě, jak ji Kol držel pod krkem, prostě baví. Škoda jen, že jím opravdu nemohl škubnout. Vlastně tedy mohl, ale tím by zabil ji a oba věděli, že by tohle Kol nedovolil.) Je mi jasné, že by jí to bylo jedno. Nevěřím jí ani slovo a už vůbec nemám ten pocit, že by mi tě nechala nebo mě tobě, to je jedno jak to vezmeš. (Kousne se do rtu. Opravdu si nesedly a ani si nesednou. O takovou tchyni ona nestála a nikdy stát nebude. Ale byla si stejně tak jistá, že Esther nestojí o takovou snachu, jako je ona.) Stále mluví jen o tom, jak vymění tělo tobě, ale o mně se v téhle záležitosti, předpokládám, asi nezmínila. Nebo ano? (Podívá se na něj tázavě. Je tu možnost, že Esther slíbila tělo Kolovi i pro ni, ale když mluvila s Esther ona, žádná taková nabídka nepřišla.) Ano, pít krev potřebuji, ale Sophie mi slíbila, že se pokusí... pokusí se něco vymyslet. I když proti Esther to asi nebude tak jednoduché. (Připustí, že Esther si jistě to kouzlo pojistila velmi dobře. Ona ale nechce, aby Kol kvůli ní přijal něco, o co vlastně nestojí. Jemu se líbilo být upírem, věděla to. Čarodějem byl dřív. Začátky bez magie byly jistě těžké, ale ona na něm viděla, že si upírství na rozdíl od ní užívá.) Tak zavři oči a nedívej se. (Řekne tiše jako myška, Ruku, kterou ho držela za bradu, přesune na jeho víčka. Zavře mu oči a pak ho políbí. Polibek byl jemný, ale procítěný.)

"Nic jiného mi nezbývalo. Sice jí nevěřím, ale tohle jsem riskovat nemohl. Asi bych se k ním měl chovat jinak, protože ona tohle víc snášet nebude, Genevieve. A bude mi to oplácet prostřednictvím tebe. Ví, že když bude ubližovat tobě, mně tím ublíží mnohem víc, než kdyby něco dělala přímo mně." Nejraději by se k ní choval pořád stejně bez úcty, drze... Rozhodně ne jako syn. Ale nejde to. Musí své chování vůči ní nějak změnit, protože nemůže dovolit, aby Gen kvůli jeho stupidnímu chování zemřela. Vyčítal by si to do konce života. A jelikož je nesmrtelný, vyčítal by si to pořád. "Já ji nechápu. Chce, abychom byli šťastní, a když konečně šťastní jsme, ona to chce zničit," zavrtí nechápavě hlavou. Kdyby ho nechala na pokoji, byl by jí tak vděčný. Vždyť už nikoho nezabíjel, netoužil po krvi tak moc, jako dříve, když Gen neměl. "Zmínila se o tom, hned poprvé, když si mě zavolala do hotelu. Řekla, že nám oběma může dát nové tělo, abychom měli šťastný život, abychom mohli mít děti... Já jí nevěřím. Mám takový pocit, že tobě by to tělo nedala," svěří se jí se svými největšími obavami. Když na to přistoupí, nebude mít jistotu, že dostane tělo i Gen... "Gen, moc dobře víš, že Sophie nemá proti Esther ani nejmenší šanci. To kouzlo si musela pojistit hodně dobře. Je to její páka proti mě, nepřipustila by, aby to čarodějka jako je Sophie, dokázala zničit." Jestli si Gen myslí, že upírství není schopný obětovat pro ni, je na omylu. Pokud to jinak nepůjde, což asi ne, udělá to. A nebude to jenom kvůli ní, ale i kvůli němu, protože on bez ní být nechce. Když mu tiše řekne, aby zavřel oči a nedíval se na to, neposlechne ji a pořád se na ni dívá. Ona mu ale oči zavře sama a potom ho jemně políbí. Kol ji chytne jemně za ruku a druhou ruku jí položí na tvář. Polibek ještě více prodlouží. Je stále tak jemný a procítěný, jako byl na začátku. "Přijmu to," řekne, když se od ní na pár centimetrů oddálí. Přijme to, protože o ni nemůže přijít.

Možná, že to víc snášet nebude, ale přeci jen ti dala šanci si to rozmyslet. Neznamená to, že za ní musíš jít hned zítra s odpovědí. (Ona si je více než jistá, že až bude chtít od Kola odpověď, dá vědět sama. Kol jistě pozná, kdy má znovu nakráčet za matkou a říct jí jeho konečné rozhodnutí. Dávala mu ještě jednu šanci. Co to znamená pro něj a co pro ni? Zřejmě do toho těla Kola nacpe i násilím. Teď dává Kolovi na výběr rozhodnout se svobodně. Tedy svobodně podle Esther, protože tohle rozhodně nebylo svobodné rozhodování. Esther ho vydírala, aby udělal přesně to, co ona chtěla.) Tvá matka trpí nezměnitelnou představou, že ona ví vše nejlépe a ona vám všem nabízí ta nejlepší řešení pro váš život. Nesouhlas nestrpí. Je to přeci vaše matka a vy jako její děti ji musíte poslouchat. Nesnese neúspěch. Nesnese to, že by nebylo po jejím. A dokáže k tomu opravdu využít všechny možné prostředky. Ale i kdyby mi měla nabízet vládu nad celým světem, byla to ona, kdo usiloval o smrt Hope. K takové ženě bych nemohla být nikdy loajální a pokorná. A ona to ví. (Kousne se do rtu a pak se jednou zhluboka nadechne a vydechne.) Taky nevěřím, že by mi dala nějaké nové tělo, ale já ho ani nechci. Nechci žít v cizím těle ani za nic. (Řekne mu svůj postoj k Estheřině nabídce. Sophie možná nemůže porazit a prolomit kouzlo Esther, ale mohla by ho přeci jen nějak zpomalit, aby vydržela déle. Ještě si s ní o tom jistě promluví nebo jí to napíše smskou.) Možná, že Sophie nedokáže porazit Esther, ale jistě zmůže alespoň něco. (Věří v to, i když možná bláhově, ale zrovna v tohle věří. Semkne oči k sobě, když Kol řekne, že to přijme. Nemohla to po něm přeci žádat. Tohle nešlo. Musí být jiné řešení. Takhle ne. Otevřela oči a podívala se na něj.) Kole, rozmysli si to ještě. Máš ještě čas. Prosím. (Snažila se ho přesvědčit, aby o tom opravdu ještě uvažoval. Nechce, aby to udělal. Opře si hlavu o jeho rameno. Zavře oči. Chtěla cítit jeho přítomnost, jeho vůni. Ani se nenadála a vyčerpáním opravdu hodně rychle usnula. Potřebuje si odpočinout alespoň na chvíli. Ale ví, že se chce jist rozloučit na letišti s Kate, i když to možná nebude tak dojemné, jak si představovala ještě před pár dny.)

"Je jedno, jestli mi dala šanci na rozmyšlenou nebo ne, stejně udělá to, co chce ona a je jí naprosto jedno, co chci já." Upřímně si myslí, že by měl jít za svou matkou co nejdříve, protože to nebude trvat dlouho a Gen na tom bude ještě hůř. A to Kol nechce. Co kdyby Gen prostě zabila, když by to Kol nepřijal dobrovolně? To zkrátka riskovat nemůže. Na to, co řekne potom, jenom kývne, nemá k tomu co říct. Snad jen to, že naprosto souhlasí. Genevieve sice jejich matku skoro neznala, ale právě teď ji vystihla naprosto dokonale - vyžaduje od svých dětí poslušnost a nesnese neúspěch nebo to, když není něco po jejím. Její nabídka byla toho zářným příkladem - Kol nepřijal a ona potrestala Gen, protože ji štvalo, že enbylo po jejím. A chtěla toho dosáhnout za každou cenu. "Ale..." Chce něco namítnout, ale radši už mlčí. Esther by se jí taky nemusela na nic ptát a mohla by jí dát nové tělo. Na to, co se týče Sophie už nic neříká, protože je přesvědčený o tom, že Sophie s tímhle nic nezmůže. Jeho matka tohle bude mít pojištěné ze všech stran, není hloupá, málokdy jí něco unikne... "Mám pocit, že jsem se už rozhodl," řekne už jenom a obejme tak nějak Gen, když mu opře hlavu o rameno. Za chviličku už slyší, jak začne pravidelně oddechovat. Chvilku tam s ní jenom takhle sedí, ale nakonec se rozhodne, že ji odnese do ložnice, aby si odpočinula. On je zatím dole a hraje ty svoje hry. Potřebuje se aspoň nějak odreagovat. Gen chvilku spí, ale potom se přiřítí dolů se slovy, že musí jít za svou dcerou. Kolovi se to samozřejmě nelíbí, protože vidí, jak je vyčerpaná, ale nechá ji.
Už nechal hraní her a vydal se do kuchyně. Tam ze skříňky vytáhl flašku s bourbonem, sedl si v obýváku na gauč a pomalu z flašky upíjel.

(Přijela z letiště a byla ráda, že cestou neměla žádnou nehodu. Brněly jí ruce. Byl to zvláštní pocit. Upíři na sobě většinou nemohli pozorovat nějaké nemoci a zranění se jim hnedka hojila, ale ona ví, že když se nekrmí, jistě nějaké příznaky přijdou. A něco se s ní dělo už teď. K vyčerpání a její smrtelné bledosti se přidalo brnění zatím horních končetin. Možná, že si tělo prostě bralo poslední zbytky energie. Kdyby byla starší upír, jistě by vydržela mnohem víc, ale ona se před dvěma měsíci přeměnila a je nováček. Nemá ještě ani jistotu, ani sílu mazáckého upíra. Otevře domovní dveře a svlékne si boty. Uklidí je do botníku a vzhlédne do zrcadla v předsíni. Už se nemusela tvářit, že je naprosto v pořádku a všechno je v pořádku. I když před Kolem by možná měla alespoň nějakou fazónu udržet. Oči měla ale rozmazané, tedy řasenku a tužku. Potila se. Cítila to na sobě. Začala trochu více intenzivněji dýchat a pak se rychle přemístila do koupelny, než se ukáže před Kolem. Odlíčila se. Nemělo cenu něco zakrývat, Kol věděl, jak vypadá. Její brnění rukou ovšem nepřestávalo. Snaží se ale rozhýbat prsty, i když je měla nepřirozeně ztuhlé. No, snad to brzy přestane. Sejde dolů a vyhledá Kola. Pil, ale neřekne mu na to nic. Sedne si vedle něj.) Kate odletěla do Itálie. Všechno proběhlo v pořádku.

Sedí na gauči a prostě pije. Už má asi čtvrtku flašky v sobě, když uslyší jak někdo otevře domovní dveře a sundává si boty. Myslí si, že se tu za chvilku objeví Gen, ale ona zmizela ještě někam do patra. Asi do koupelny? Dá si dalších pár loků a už slyší schody, jak Gen schází dolů. Když si sedne vedle něj, tak se na ni podívá. Zrovna mu říká, že Kate odletěla. Moc dobře ví, že to pro ni asi není jednoduché, posílat své jediné dítě pryč, zvlášť, když si Kate skoro vůbec neužila. Ale co se dá dělat. "Mrzí mě, že sis ji nemohla užít víc, ale takhle je to určitě lepší. Esther se snad nebude namáhat, aby Kate našla někde v Evropě," pousměje se, dá si ještě loka a potom nabídne flašku Gen. Když nemůže pít krev, ať se aspoň napije tohohle.

Já jsem ráda, že odletěla. (Přizná) A nejen kvůli Esther. Ať chci nebo ne, Kate sem vlastně nepatří. Nepatří do tohohle světa, možná se tu narodila, ale New Oreans není její domov. A nezměnilo to ani to že jsem tu byla já. Má svojí vlastní hlavu, nemohla jsem jí toho moc předat a včera se mi to tak nějak potvrdilo, když jsem za ní byla ještě před odjezdem. Kate je moje dcera nejvíc krví, ale neměla jsem možnost ji vychovat a dávat na ni pozor. Neměla jsem možnost nějakým způsobem ovlivnit její život, učit ji. Svůj čas jsem propásla. Ale jsem s tím smířená. (Kývne hlavou na důkaz, že se opravdu smířila s faktem, že pro Kate nebude nikdy opravdovou matkou.) Je už dospělá a já jsem ráda, že má možnost takhle cestovat, že se neukotvila tady v tomhle blázinci. (podívá se na Kola a pousměje se. Pak si od něj vezme nabízenou flašku a napije se. Vlastně ani neví, kdy takhle naposledy s Kolem popíjela.) Vlastně můžu být ráda, že jsem se s ní setkala. Teď můžu být klidná. (Tedy alespoň doufá po tom včerejším incidentu s tím pochybným upírem.)

"Kdyby Kate chtěla, jistě by tady z toho dokázala udělat svůj domov, už jenom kvůli tomu, že tu jsi ty. Protože jsem si jistý, že tě má hodně ráda... A co ty víš, třeba se vrátí, až jí skončí ta stáž, nebo kam to vůbec jela," pokrčí rameny a dívá se na ni. "Třeba se vrátí a tady už bude po všem. Bude tu klid, ty se jí budeš moct věnovat, i když vím, že to nebude nikdy takové, jaké to mohlo být, kdybys ji u sebe měla už od malička. A co se vůbec stalo včera, že říkáš, že se ti to potvrdilo?" podívá se na ni tázavě a potom začne přemýšlet nad jednou věcí, kterou by jim nová těla umožnila. Nepřemýšlel nad tím, protože si nikdy nemyslel, že by to od Esther mohl přijmout, ale teď, když si je téměř stoprocentně jistý, že to přijme... Musí se na to zeptat Gen. Nejlépe ještě dnes, ale až trošku později. "Však uvidíš, jak my dva ještě budeme cestovat," pousměje se na ni. "Začali jsme na Bali a budeme pokračovat všude možně, kam jen budeš chtít jet." Když si od něj Gen vezme flašku a napije se, chvilku jí ji nechá, ale potom si ji zase vezme zpátky a napije se. "Ne, nemůžeš. Tedy můžeš, ale znám tě, tohle u tebe nikdy nehrozí. Zvlášť, když jde o tvou dceru, v jejím případě asi klidná nebudeš nikdy," řekne popravdě a usměje se. "Víš, něco mě napadlo, Gen...." začne pomalu, ale potom pokračuje, "kdyby nám dala Esther těla oběma, mohli bychom mít dětí kolik bychom chtěli. A o ty by tě už nikdo nepřipravil."

Já vím, ale nechci ji tu držet. Je mladá, měla by si toho užívat a jezdit po světě, dokud se opravdu nebude někde chtít usadit. (Tohle je její názor. Ona nic takového zažít, když byla mladší, nemohla. Což o to, peněz by na cestování bylo dost, ale ta situace jí to nedovolovala. Je pravda, že si to teď alespoň může vynahrazovat s Kolem. Až bude po všem, ráda s ním zase někam pojede. Vlastně ani neví, kam přesně by chtěla, protože je opravdu tolik možností.) Ehm, Kate si našla známost a řekněme, že zrovna nevyhovovala mým představám, když s ním hned po týdnu vlezla do postele. (Lezlo to z ní jako z chlupaté deky.) Prosím, nemluvme o tom, opravdu si nechci zase kazit náladu tím, co se včera stalo. (Zakroutí nesouhlasně hlavou. Tohle je jejich chvilka a ona se nebude rozčilovat nad nějakým nevycválaným upírem.) Můžu ti říct, že se na to opravdu těším. Až všechno skončí, zase někam vypadneme a bude to stejně úžasná dovolená jako na Bali. (Usměje se na něj a pak ho políbí. Hned se od něj ale odtáhne, protože spolu teď přeci jen konverzují a třeba přijde řeč na něco zajímavého. Hlavně už ne na Kate a její románek. Trochu nakloní zvědavě hlavu, když řekne, že ho něco napadlo. Opravdu čekala, co z něj vyleze a když vyřkl svoji myšlenku, pootevřela ústa, že něco řekne, ale potom sklopila zrak. Chvíli tak byla, než se Kolovi podívala do očí.) Kole, opravdu ráda... ráda bych ten náš vztah stvrdila i něčím takovým, ale do tohohle vztahu jsem šla s tím, že žádné děti mít nebudeme, protože jsi Původní upír. Ano, Esther by nám sice mohla dát nová těla, ale ... to by nebyly naše děti. Byly by to děti nějakých cizích těl osob, které by byly kvůli nám potlačené. Nebyly by to opravdu naše děti. (Vydechne a trochu se jí rozechvějí rty. Tohle je opravdu bolestivé téma, ale ona ani nechce žádné nové tělo, i kdyby těch nabídek měla milion.)

"Když bude chtít, tak se vrátí. Neříkám, že to musí být nutně za pár měsíců. Jen ať cestuje, dokud může. A dokud tady v New Orleans není klid." Kdo ví, jestli tady vůbec někdy klid bude. Tohle je New Orleans - je tu mraky hodných čarodějek, upírů a vlkodlaků, ale taky se najde hodně těch, kteří hodní moc nejsou. Potom poslouchá, co že to Kate vyvedla. A teda trvá docela dlouho než se to dozví; z Gen to leze jako z chlupaté deky. Když to z ní ale nakonec vyleze, musí překvapením pozvednout obočí. Kate že byla takový typ, který hned vlezl někomu do postele? Upřímně, na tohle by ji netipoval. "Nečekal bych, že Kate je zrovna na tenhle druh vztahu," řekne jenom a potom se k tomu už nevyjadřuje. Respektuje to, když Gen řekla, že o tom mluvit nechce. "Netroufám si říct, že ta dovolená bude nejlepší, protože na Bali to bylo vážně dokonalý... Ale rozhodně si tu dovolenou zařídíme tak, aby se Bali nejméně vyrovnala," usměje se na ni a nechá se políbit. Potom už zase z něj něco leze dost pomalu, protože neví, jak na to bude Gen reagovat. Když už to ale řekne, sleduje její reakci. Asi je hodně překvapená a zároveň neví, co mu na to má říct. Kol mlčí a čeká, co mu na to řekne. Tu její odpověď popravdě čekal. Kdo by chtěl mít děti s těly, které jim vlastně ani nepatří? Byly by to jejich děti a nebo by to byly děti těch těl? "Asi máš pravdu," přizná. "Neměl jsem s tím začínat, ale prostě mě to napadlo, protože je to asi jediná možnost," smutně se pousměje a dívá se na ni. "Ale měla bys vědět, že já za Esther půjdu. Dřív nebo později, ale půjdu." Hlavně kvůli Gen. Sice to neříká, ale jistě jí to dojde.

(Ke Kate se už vůbec nevrací. Teď byla na cestě do Itálie a tam začne nový život. Ona sama tajně doufá, že se Kate rozhodne dál cestovat nebo zůstat v Itálii studovat a odtamtud cestovat. Samozřejmě ji ráda uvidí i tady, ale chce, aby si toho života užívala a nebyla přivázaná tady v New Orleans. I když je možné, že ona by to takhle nebrala. Nežila tady v New Orleans odmala jako ona. Někdy si tady připadala jako ve zlaté kleci, jindy si zas říkala, že by tohle město prostě nemohla opustit natrvalo. Byl to zkrátka její domov. Pak se stočí Kolova slova k dovolené. Ta na Bali se opravdu vyvedla a ona jen mohla doufat, že se ta situace tady opravdu uklidní a ona se bude moci s Kolem vydat na další dobrodružství za hranice New Orleans. Otázkou je, jestli to bude s novým Kolem, tedy s jiným tělem, nebo s ním, opravdu s ním. Vlastně ani neví, jak se bude tvářit, až Kol přijde v novém těle. Ví, že to udělá, protože se nemohl dívat na to, jak ona trpí. Jenomže ona pro něj chtěla nějak získat čas. Kdyby se Sophie alespoň podařilo s tím Estheřiným kouzlem něco udělat... Nechtěla to, zoufale nechtěla, aby Kol skončil v novém těle, protože se bála své reakce na tenhle fakt. Už to nebude on. Tedy vnitřně ano a ví, že se říká, že na vzhledu nezáleží, ale tohle je něco jiného. Bude si připadat, jako by Kola podváděla, i když uvnitř toho těla bude on, pro ni to tak úplně nebude pravda.) Ty bys se mnou děti vážně chtěl? (Podívá se na něj s vážností ve tváři. Teď opravdu nebyl čas na nějaké vtipkování. Ona by ráda měla děti s Kolem, protože věděla, že i když je to zabijácký upír, byl by to dobrý otec, ale to je to... je zabijácký upír. Až přijme jiné tělo, všechno se změní a ona... ne, nemohla by mít děti v jiném těle a ani by nechtěla mít děti s jiným tělem. To prostě nejde.) Nechci, abys za ní šel a to tělo přijmul, ale pokud to uděláš, budu to respektovat. (Kývne střídmě hlavou oblízne si rty)

Proč se Genevieve tak diví tomu, že by s ní chtěl mít děti? Vždyť je to samozřejmé - milovali se, chtěli se už dokonce vzít... Fajn, možná bylo docela zvláštní, že zrovna Kol Mikaelson, jeden z těch horších upírů, by chtěl mít děti. Popravdě, i jemu by to přišlo před více než osmi měsíci docela zvláštní. On a děti? Ještě když byl Původní upír? To asi nehrozilo. I když byl s Gen, byl smířený s tím, že děti mít nebudou, ale teď se naskytla příležitost, i když docela zvláštní a ne úplně ideální... "Samozřejmě, že bych s tebou chtěl děti, Genevieve, vždyť tě miluju. Byl jsem s tím smířený, že tu nikdy ta šance nebude, ale teď tu šanci máme..." pokrčí rameny a dívá se na ni. "Ale chápu, že to není tak, jak bys chtěla. Není to ani podle mých představ. Jak jsi řekla, vlastně by to nebyly naše děti, ale děti těch těl... Byla to blbost nad tím vůbec přemýšlet," pousměje se, obejme ji kolem pasu a přitáhne si ji k sobě blíž. "Ale já to taky nechci, ale prostě to udělat musím, Gen. Co budeš dělat, když dá to tělo i tobě? Bez toho, aniž bych o to já žádal?" podívá se na ni tázavě.

(Když se jí Beka před sto lety o Kolovi zmínila a i když ho nemohla potkat, rozhodně netušila, že by se jí mohl líbit natolik, že by s ním opravdu byla a zůstala. Dokonce se budou brát a teď tu vedou konverzaci o něčem, co pro ně bylo dlouho nereálné. A teď je to svým způsobem taky tak. Všechno je to na dosah, opravdu by mohli mít děti, ale rozhodně by to nebylo tak, jak by chtěla. A než o tom pochybovat, to raději opravdu nebude mít žádné další děti a smíří se s tím, že to tak bude i nadále. Vždyť věděla, do čeho jde už na začátku a bylo jí jasné, že děti mít nebude. Takže by bylo prostě nejlepší, kdyby to nechali plavat. Tohle asi prostě není konverzace, která by měla pozitivního konce.) Máš pravdu, nechme to být. (Kývne hlavou a přitulí se k němu, když si ji k sobě přitáhne. Přemýšlí o té jeho otázce.) Neřekla bych, že Esther by mi to tělo dala jen tak. Jistě by měla nějaké podmínky a já jí nemíním vyhovět v ničem, protože to tělo ani nechci. (Podívala se na Kola a kousla se do rtu.) Možná je to sobecké vůči tobě, protože ty to chceš podstoupit a hlavně kvůli mně. Ale já prostě zjistím, ať už to bude chtít cokoliv, jak se dostat z tohohle stavu, aniž bych měnila svoje tělo. Buď zůstanu upírem, nebo budu čarodějka, ale budu vždycky ve svém těle. (Stojí si v tomhle opravdu za svým.)

Přikývne, když souhlasí s tím, že to už nechají být. Nemělo cenu o tomhle diskutovat, vždyť stejně ještě neměl Kol svoje nové tělo a Gen ho s největší pravděpodobností nikdy nedostane, hlavně z toho důvodu, který teď řekla. "Máš pravdu. Bůhví, co by po tobě Esther chtěla. Teď mě sice nic nenapadá, ale ona by si dokázala vymyslet takových věcí... A znám tě dost dobře na to, abych věděl, že ty bys jí v ničem nevyhověla. A znám i svou matku, takže vím, že ona by ze svých nároků zase neslevila... To tělo ti stejně asi nenabídne, protože určitě ví, že ho nechceš... A navíc, já budu s největší pravděpodobností čaroděj, a jestli to funguje tak, že budu mít svoji moc, určitě něco vymyslím, abys byla zase čarodějkou," pousměje se na ni. "A ne, není to vůči mě sobecké. Chápu, že chceš mít svoje tělo, Gen. Ale vlastně já to chci udělat, protože se i chci pokusit o to, abys nebyla upírem... A já počítám s tím, že se do svýho těla vrátím. No řekni, představa, že už nebudu vypadat tak pěkně jako teď..." ušklíbne se. Bylo by to docela zvláštní, kdyby se najednou stal postarším tlustým vousatým čarodějem... "Říkal jsem ti už o roku 1915, Genevieve?" Změní najednou téma a tázavě se na ni podívá. Moc dobře věděl, že o tomhle jí ještě neříkal.

(Je vážně ráda a taky je mu za to vděčná, že to už dál nerozmazává, ale taky za to, že chápe, že ona nové tělo nechce a ani si ho nehodlá vzít, i kdyby jí ho měla Esther nabízet "zadarmo," tak by si ho nevzala. Jenomže to nehrozilo. Pokud jí ho bude chtít vůbec Esther dát, pokud to má v plánu, tak to bude za nějakou protislužbu, za něco, co by pro ni mohla udělat, ale co samozřejmě udělat chtít nebude. A ona jí tudíž nedá jiné tělo. Možná si bude myslet, jaká je to pro ni velká ztráta, ale pro ni to rozhodně ztráta nebude. Nestojí o to tělo, nechce ho a nebude ho chtít. A pokud se má vysušit v tomhle těle, tak to tak prostě dopadne.) Ne, jistě by neslevila, ale mně by to vlastně bylo jedno, protože o to ani nestojím. Pokud mě tedy nezačne vydírat nějakým podobným způsobem jako tebe, ale myslím si, že to rozhodně nehrozí, protože ani ona nestojí o to, abych měla jiné tělo. Nelíbí se jí, že jsme spolu. (Pak se na chvíli odmlčí, když se zmíní o tom, že chce být čarodějem i proto, aby mohl přijít, jak z ní udělat znovu čarodějku, aby nemusela trpět v tomhle upířím těle, ale aniž by musela tělo měnit.) Kole... (Neví, co na to říct. Je mu tak vděčná, je pro ni takovou oporou, i když někdy je to u nich zase Itálie, ale oni oba vědí, že se milují a že se všechny jejich spory vyřeší. Pak se rozesměje.) Ne, to bude učiněná katastrofa. (Vážně ji pobavil, ale pak zvědavě nakrčí obočí a nakloní hlavu.) Co by s tím rokem mělo být? (Nechápe.)

"Víš, já jsem docela rád, že se jí nelíbí, že jsme spolu... Bylo by docela zvláštní, kdyby byla ona s něčím spokojená. Dovedeš si představit, že by podporovala náš vztah? Mně to přijde směšný," řekne s úsměvem a nechápavě zavrtí hlavou, "to jsem spíš radši, že nás spolu ráda nemá. Stejně o nějaký její názory nestojím. Já jsem si prostě vybral a ona mi do toho nemá co kecat," řekne rozhodně a dá jí malou pusu na tvář. Nepředpokládá, že by začal nějak podobně vydírat Genevieve, protože tím by přece ničeho nedosáhla. Když ubližovala jí a vydírala jeho, ovládala ho tím. Ale ovládání Gen by jí nebylo k ničemu. To její překvapeně vyslovené 'Kole' přejde s úsměvem. Co se tak divila? Samozřejmě, že by se snažil jí pomoci od toho, co tak strašně nesnáší. A věří tomu, že by na to někdy přišel. Kol byl velmi schopný čaroděj, a kdyby měl své schopnosti zpátky, netrvalo by to dlouho. "To si myslím," řekne a zasměje se také. Potom se tajemně usměje, když se zeptá, co s tím rokem. "Někdy kolem Vánoc v roce 1915 jsem nebyl výjimečně zavřený v rakvi, protože si Niklaus usmyslel, že chce mít na Vánoce pokud možno celou rodinu pohromadě. Zvlášť, když jsme byli zase všichni v New Orleans... Vytáhl ze mě dýku a já byl zase volný. Rozhodl jsem se v New Orleans zůstat. Nepamatuju si přesné datum, ale konal se nějaký ples, na kterém musely být povinně škrabošky na obličeji. Já jsem měl takovou obyčejnější, byl jsem něco jako Zorro. Však víš, v jednoduchosti je krása," usměje se a pokračuje, "jedna dívka na tom plese mě zaujala na první pohled. Na očích měla elegantní škrabošku s ornamenty, měla krásné šaty a dlouhé rozpuštěné zrzavé vlasy. Tak jsem ji šel poprosit, zda mi nevěnuje jeden tanec, a ona přijala..." teď na chvilku přestane, protože chce vědět, jestli jí dojde, že to byl tenkrát on.

(K Esther se už dál nevyjadřuje. Myslí si, že už o ní mluvili až až. Ona na ni jen tak názor nezmění a Esther na ni taky asi ne a tímhle to všechno prostě končí a ztroskotává to přesně na tomhle bodě. Co ji ale zaujme, je ta Kolova otázka. Rok 1915? Co bylo zajímavého na roku 1915? Vzpomínala, co ten rok dělala ona. Bylo jí 24 a do společnosti chodila už normálně. I když nebyla moc sdílná. O mužích si myslela svoje díky Benjaminovi a jeho kamarádíčků, kteří na ni opravdu měli dopad. Většinu svého času trávila s Clarou, se kterou bydlela i pracovala v hospicu. Když se šly náhodou někam bavit, spíše jen seděla a popíjela martini, dívala se po okolí a bavila se s Clarou. Když pro ni někdo přišel, aby si s ním zatančila, většinou odmítala, i když tančit uměla velmi dobře. Trvalo jí opravdu dlouho, než se jakž takž s muži začala znovu bavit a vycházet s nimi normálně. Pak jí Kol prozradil, co konkrétně myslel. Napřímila se a překvapeně pootevřela ústa. Pamatovala si ten večer a pamatovala si to o to líp, že Kol byl první, s kým ten večer tančila. Bylo to jako obvykle. Šla s Clarou do společnosti, protože ji k tomu přemluvila. Tohle byly ještě doby, kdy k tomu musela Clara přemlouvat ji a ne ona Claru. Celý večer odmítala muže za mužem, tanec za tancem. Clara jí to začala vyčítat. Vzpomíná si přesně, co jí na to řekla: "Dobře, první, kdo přijde, půjdu s ním tančit, spokojená?" A pak přišel. Muž, o něco vyšší než ona. Měl hnědé vlasy a velmi jednoduchou škrabošku. Muži většinou měli jednodušší škrabošky než ženy. Ona měla jednu zdobnější a k tomu společenské šaty přiléhající té době. Ten muž ji požádal o tanec a ona šla, jak Claře slíbila.) Ten muž měl obrovské štěstí, že s ním ta dívka tančit šla. Ten večer totiž vůbec netančila, odmítala všechny. Až na popud přítelkyně šla tančit s tím mužem, který ji vyzval. (Pousměje se. Nemůže uvěřit tomu, že se setkali.)

Ten večer to bylo pár dní po tom, co ho Niklaus propustil na svobodu. Samozřejmě na něj byl dost naštvaný, což poté dost napomohlo k tomu, aby se do rakve zase vrátil... Ale to, že by naštvaný, mu nezabránilo v tom, aby se po večerech zdržoval v příjemné ženské společnosti na večírcích a plesech. Většinou to bylo opravdu tak, že se pro jednu dámu rozhodl, poté si ji někam odvedl a buď se z ní jenom napil a nebo si s ní užil. Nezapomínejme totiž na to, že to nebyl tenhle Kol. Ten Kol v roce 1915 byl jiný. Na plese upoutala jeho pozornost mladá zrzka, které mohlo být něco přes dvacet. Původně s ní měl stejné úmysly, jako s hromadou dívek před ní, ale něco ho zastavilo, aby to nedělal. Tančila sice úchvatně, ale jenom tancem to nebylo. Že by za to mohly její krásné modré oči? Ano, to bylo ono. Už tehdy, když ji viděl poprvé, se utápěl v jejich krásných očích. Když Gen potkal o sto let později znovu tady v New Orleans, nebylo to tak, že by se do ní jen tak zamiloval. Poznal její oči, které ho uchvátily už tenkrát. Akorát, že teď to bylo silnější. A Kol se změnil. Rozhodně by jejich vztah nebyl stejný, kdyby spolu byli před těmi sto lety. "Myslím si, že ten muž měl tak obrovský šarm, že by mu ta mladá zrzka neodolala ani na chvíli," usměje se na ni, nahne se k ní a jemně Gen políbí.

(Teď jí to samozřejmě do sebe všechno zapadalo. Ale tenkrát, opravdu ani neměla ponětí, že tančí zrovna s Původním. Věděla, že je to upír, poznala to hned při doteku, věděla, že je to velmi starý upír, ale ani ji nenapadlo spojovat si ho s Původními. Ten ples, který se tehdy konal kolem Vánoc, nebyl zas tak atraktivní, aby se tam objevili Původní. Vlastně se s nimi oficiálně setkala až o několik let později. Musela se držet pravidel covenu, alespoň do té doby, dokud byl v jeho čele její bratr. Takže se mohla pohybovat tam, kde se pohybovali Původní, až tehdy, když do města přišel Tunde a měl s jejím bratrem nějaké plány. Tehdy se účastnil různých akcí celý coven - mimo jejího bratra, ten na takové akce chodit odmítal. Zastoupil ho v tom právě Tunde. Ale ten večer se tedy s jedním setkala. Byl to Kol Mikaelson a ona jen těžko mohla vědět, s kým má tu čest. Celou dobu, co spolu tančili, nepromluvili ani slovo. Jen se vzájemně dívali do očí a tančili tak, jako by nikdo kolem nich nebyl. Možná, že kdyby tehdy slyšela jeho hlas, byl by jí na tom hřbitově o sto let později povědomější. Jisté ovšem bylo, že ač byly jeho úmysly před sto lety jakékoliv, Kol Mikaelson si ji znovu našel a dopadlo to takhle. Zamilovali se, žili spolu, plánovali svatbu. Před sto lety by tohle rozhodně neřekla. Neřekla by, že se vůbec někdy vdá. Nechtěla mít s muži nic společného a pokud vyhledávala jejich společnost, bylo to kvůli pobavení. Ovšem ne postelovému pobavení, aby si někdo náhodou nemyslel.) Myslím, že kdyby ta zrzka neslíbila své kamarádce, že půjde tančit s prvním, kdo se namane, a ten muž by stále na tanec naléhal, schytalo by to jeho oblečení od sklenky martini. (Zasměje se tiše, pak ale přestane, protože se k ní Kol nahnul a políbil ji. Políbí ho na oplátku též.) Půjdeme do postele, co říkáš? (podívá se na něj)

Věděl, že si ho Gen skoro určitě nepamatovala, protože spolu neprohodili ani slovo, když tančili. Jenom se dívali sami sobě navzájem do očí. Nevěděl jak ona, ale Kol se v těch očích doslova utápěl už tehdy, takže se mu uložily do paměti. Věděl ale, že je to čarodějka, byla to přece sestra toho velkého Benjamina Rousseau, kterého všichni znali. Takže bylo jasné, že ona si moc upíra prohlížet nemůže, protože to by doma asi nepřežila. Nedivil by se, kdyby i tenhle jeden delší tanec byl už příliš. A co kdyby se teprve její bratr dozvěděl to, že to byl Původní upír, Mikaelson? Kol se nepotřeboval soustředit příliš na kroky, tanečník byl velmi dobrý. A ta zrzka zřejmě taky. Ani jeden nešlápl tomu druhému na nohu. Párkrát chtěl Kol dokonce něco říct, navázat nějaký kontakt, ale vždycky si to radši rozmyslel. Když už se k nějaké řeči rozhoupal, najednou se začaly měnit partnerky. Rozhlížel se, jestli někde uvidí onu zrzku. Mohl se dívat jak chtěl, ale ona už tam nebyla. A teď mu Gen možná objasnila proč. Třeba už ten večer nechtěla být ve společnosti, tak šla domů. "Koukám, že ten mladý muž měl docela štěstí, že byl první... Ale stejně, jemu na oblečení nezáleželo, klidně by přežil tanec s oblekem od martini, kdyby měl tak překrásnou taneční partnerku." Pořád zněl tak sebevědomě. Jako by si byl jistý, že Gen by si s ním zatančila i bez toho, aniž by jí to musela kamarádka říct. "Ty nikam nepůjdeš," řekne s tajemným úsměvem, vstane z gauče a vezme Gen do náruče, "ty se necháš pěkně nést," podívá se na ni a zasměje se. Potom ji odnese až do jejich ložnice, kde ji položí na postel. Začne ji obskakovat - sundá jí boty i kalhoty a nakonec jí převlékne i tričko na spaní. Občas ji někde obdaří nějakým malým polibkem a zdá se, že jí se takovéhle obskakování líbí. Potom si i on svlékl rifle a tričko a vlezl do postele vedle Gen. Byli na sobě doslova nalepení, líbali se, mazlili se... Gen byla hodně vyčerpaná, takže nakonec oba dva brzy usnuli. Ale i tak to byl hezký večer.

(Seděla na gauči a přemýšlela o sms zprávě od Sophie. Byla čím dál tím sešlejší a slabší, mrtvolně bílá s obrovskýma šedýma kruhama pod očima. Bála se. Bála se to vyzkoušet, i když Sophie věřila. Nemuselo to fungovat. Přesto je tu ta možnost, že bude. A ona teď přemýšlela nad tím, jestli chce riskovat další záchvat, kdy nebude moci pozřít krev. Pak nad sebou zavrtí hlavou. Od kdy se sakra bojí riskovat? Možná, že je to tím, že už nemá sílu na nic. Jakoby se sypala před očima. Jako by z ní den za dnem odpadávaly kusy jejího já. Kol chtěl jít za Esther, ale ona mu to rozmluvila, alespoň ještě pro tentokrát, ale věděla, že on už se na ni takhle dlouho dívat nevydrží. Takže to udělá pro něj. Vyzkouší to. Napije se a bude doufat, že to bude fungovat a ona tak oddálí Kolovu návštěvu Esther. On byl v kuchyni. Možná měla i pocit, jako by se vyhýbal pohledu na ni, nechtěl vidět, jak se musí trápit a nechce, aby s tím něco dělal. Sedne si k němu za stůl.) Přišla mi zpráva od Sophie. (Neřekne mu, že už ji má pěkně dlouho a nepřišla zrovna teď.) S Aliseou provedla kouzlo a je dost možné, alespoň doufám, že Estheřino kouzlo je prolomené. Alisea je její dcera, její krev, kdo jiný by to mohl prolomit než ona. Ale pravda je, že mám strach se napít. (Přizná mu, že má obavy, i když jí to není podobné, ale už ji to zmohlo natolik, že i ta slova ke Kolovi vlastně jen takovým chraplavým slabým hláskem šeptá. Pak se na něj podívá a čeká, co on na to. Věděla, že když se napije a nepomůže to, položí ji to už úplně, už se nezvedne, naprosto se vyčerpá a pak jen v leže bude moci čekat na blížící se vysušení. Už takhle ji bolel každý pohyb a měla křeče. Ale byla tu i naděje, že to vyjde.)

Právě teď byl s Gen doma. Měl o poznání lepší náladu, když už se s Claire jakž tak udobřili. Ale bohužel, ta dobrá nálada mu nikdy nevydržela moc dlouho, protože musel pořád myslet na to, že musí jít za Esther, a to co nejdříve. Pokaždé, když viděl Gen, jak jenom bledne a bledne, jak se doslova ztrácí před očima, utvrzoval se pořád více v tom, že je to správné, že za ní jít musí. A vlastně teď už i chce, protože tohle nedává, dívat se na Gen jak trpí. Kdyby věděl, že si myslí, že se jí vyhýbá, okamžitě by jí to začal vymlouvat, protože to není pravda. Vždyť byl teď tady s ní, nenechával ji samotnou. Ona seděla v obýváku na gauči a on byl v kuchyni. Právě si vyndával z horní skřínky skleničku na krev. Většinou pije z pytlíku, ale tak někdy ho nezabije, aby vypadal u pití krve jako kultivovaný člověk. Zaslechne Genniny kroky, které mířily do kuchyně za ním. Otočí se na ni, když si sedne ke stolu a pomalu pak přejde k ledničce. Vyndá z ní pytlík s krví a opře se o linku, když Gen začne povídat. Pytlík si přehazuje z jedné ruky do druhé, třeba se to takhle zahřeje rychleji. Zatím mu na tom, že jí Sophie poslala zprávu, nepřijde nic divného. Jak by taky mohlo? Byly to ženské, ty si věčně něco psaly, volaly si, aby si říkaly novinky a všechny drby. I když, tyhle dvě zrovna nebyly ten typ... Poslouchá ji dál. Jestliže se Sophie a Alisee povedlo to kouzlo, podceňoval Sophie. Myslel si, že na nic nepřijde... Dívá se na ní, jako by nad něčím přemýšlel, ale spíš doufá, že se to povede. Protože viděl, jak je Gen vyčerpaná. Slyšel, jakým slabým hláskem už teď mluví. Jindy silná žena, která byla schopná se s ním hádat klidně i hodiny, už tu nebyla v té své plné síle. On ji chtěl tak moc zpátky, plnou elánu, štěstí, prostě všeho, čím byla, než jí tohle jeho prokletá matka provedla. Bojí se ale, že to nebude fungovat. Bojí se toho moc, protože ví, že jestli to nezabere, Gen to úplně zlomí. V tom případě by šel okamžitě za svou matkou. Nezbývalo by mu nic jiného, než doufat v to, že by ji nechala potom na pokoji. Že by jí možná dala lidské tělo... Hlavní by bylo, aby žila. Položí pytlík za sebe na linku a stoupne si za Gen, která sedí na židli. Trošku se ohne, jemně ji chytí kolem pasu a položí ji bradu na rameno. Chviličku tam s ní jenom takhle stojí, pak ji chytí jednou rukou za tvář a natočí si ji obličejem k sobě tak, aby ji mohl políbit. Je to dlouhý polibek plný něžnosti a lásky. Chce jí nějak dodat odvahu. Chce jí dokázat ještě víc, že za ní stojí, i kdyby to nevyšlo. Chce jí dokázat, že je odhodlaný za Esther jít. "Vyjde to, Gen," řekne jenom, když se od ní trošku odtáhne a podívá se jí do očí. Pohladí ji po tváři, za kterou ji doteď držel a s povzbudivým úsměvem se otočí k lince. Vezme skleničku, kterou měl původně připravenou pro sebe a pytlík, který už se stačil dostatečně ohřát. Položí to všechno na stůl a sedne si po pravici Gen. Načne pytlík a přeleje trochu krve do sklenky, kterou posune rukou až před Gen. Čeká, až se napije. Je připravený na to, že bude muset vyndávat další pytlíky, ale počítá i s tím, že bude muset Gen pomoct, protože jí třeba nebude nejlíp.

(Esther. Všechno se teď motalo kolem ní a odvíjelo se to od ní. Myslela si, že může vládnout všem, že může vládnout jí, Kolovi. Bohužel se ukazovalo, že to tak je. Ona jako upír nezmohla nic. Sice si není jistá, že by něco zmohla jako čarodějka, ale cítila by se jistěji. Teď nemá moc velkou naději, že s tím něco zmůže. Ale možná opravdu zmohla Alisea a Sophie. I když si vlastně vůbec nemůže být jistá, že Alisea neudělala něco schválně špatně, aby se jí pomstila za to, že zabila otce jejího dítěte. Nemohla to vědět, ale stejně tak ani nemohla vědět to, jestli se to náhodou nepovedlo. Musela to zkusit. Nic jiného jí nezbývalo. Jenomže k tomu opravdu potřebovala nějak povzbudit. Sama do toho jít nechtěla. Nevěděla, jakou na to bude mít reakci. Ale byl tu Kol, za kterým přišla a který se k ní poroučel a objal ji a ukázal jí, že tu podporu rozhodně má. Má ji v něm a stále ji bude mít. Věděla, že Kol by pro ni udělal první poslední. Chtěl se i vzdát svého vlastního těla, jen aby ona mohla být v pořádku. Bylo to od něj tak obětavé a nesobecké. Je asi pravda, že jeho sourozenci by ho nepoznávali, kdyby nevěděli, že ona s ním umí dělat divy. Dostala se Kolu Mikaelsonovi pod kůži jako nikdo jiný a on ji za to miloval. A ona si nemohla přát víc. Ne v tuhle chvíli. Oplatila mu polibek, i když byl jemný, protože neměla sílu, kterou do toho polibku chtěla a toužila dát. Povzbudí ji i slovy a pak už před ní stojí sklenice s krví. Nahmatá Kolovu levou ruku a svou pravicí mu ji stiskne tak, jak nejvíc může. Síla je to ale opravdu mizivá. Naposledy se na něj podívá, než otočí pohled na tu skleničku. Svou levou rukou ji vezme a přiloží k ústům. Reflexy fungovaly. Byla opravdu vyhladovělá, takže žilky na její tváři se objevily okamžitě. A pak se prostě napila. Nejdřív si opravdu jen ucucnula, ale potom dožahla ten zbytek. Nic se nedělo, ale tohle jí rozhodně nestačilo.) Ještě. (Požádala Kola a ten dělal vše proto, aby uspokojil její potřeby. Tak se stalo, že za chvíli bylo na stole už pět prázdných sáčků od krve. Pila jako o závod a nic to s ní nedělalo. Nepřišel žádný záchvat zvracení. Ono to opravdu fungovalo. Musela se usmát a v tu chvíli se jí do očí vrátila jiskra, která už tam dlouho chyběla. Samozřejmě i její barva pleti byla lepší a kruhy pod očima mizely.) Ono to fungovalo. (Řekne ještě trochu nevěřícně a pak se podívá na Kola, který stál u linky a připravoval další pytlík.) Ono to fungovalo! (Vystřelí zpoza stolu a skočí Kolovi do náruče, zaklestí se mu nohama kolem pasu a políbí ho tak intenzivně, jak už dlouho ne.)

Snažil se ji podpořit tak jak nejvíc uměl. A zdálo se, že jí to opravdu pomáhalo. Dodávalo jí to energii a odvahu, když ji objal, viděl to na ní, citil to z ní. Jako by jí snad dokázal dát trošku svojí energie. Ale to se mu jen zdálo, protože to možné nebylo. Kdyby ano, nemusely by se tu řešit takovéhle věci... Miloval ji, udělal by pro ní všechno. Vždyť byl odhodlaný k tomu jít za svoji matkou, aby ho dala do jiného těla. Chtěl se vzdát svého bezvadného těla, na které byl zvyklý po tisíc let... A to všechno pro ni. Upřímně, kdyby se ho někdo zeptal, jestli by byl ochotný udělat tohle pro někoho ze sourozenců... On by nevěděl. U Gen si byl jistý hned, ale u nich? Samozřejmě, byli jeho rodina, ale kolikrát ho zradili? Kolikrát mu společně vrazili dýku do srdce a ukládali ho do rakve? Bylo to už dávno, on si řekl, že se k tomu nebude vracer, že na to zapomene, ale to se nedalo. Na něco takového se prostě nezapomínalo. Zrada zůstane vždycky zakořeněná někde hluboko ve vás. Trošku víc pomocí své ruky tiskl její rty na ty své, aby byl jejich polibek mnohem intenzivnější. Je jedno, že do toho nedávala Gen tolik síly, vždyť nešlo o sílu, proboha. Je jedno, jestli byl jemný nebo plný síly. Tady šlo o to, co do toho dávala dalšího. A to další tady bylo jak z jeho, tak i z její strany, protože se navzájem milovali. Když se od sebe odtáhnou, on jí se slovy podpory podá skleničku s krví a čeká, až se napije. Ona mu ale ještě nejdřív stiskne ruku. Asi to byl ten nejpevnější stisk, kterého byla teď schopna. Vzal ji tak, aby ji mohl palcem hladit po ruce a jenom ji sledoval. Viděl, jak se jí kolem očí objevily žilky, to bylo samozřejmé. I když jí krev poslední dobou nedělala dobře, pořád byla upír, krev ji ovládala. Tak moc si přál, aby to fungovalo. Po prvním doušku to vypadalo nadějně. Ale to i předtím, pořád se to mohlo pokazit, radši nedělal ukvapené závěry. Ale zdálo se, že Gen bylo čím dál tím líp. Krev jí chutnala mnohem víc, rozhodně nevypadala na to, že by se jí chtělo zvracet. Jakmile dopila ten první pytlík úplně celý, vyndal z lednice další čtyři pytlíky a položil je před ni. Snad to bude stačit, říkal si. Ale ne, vypadalo to, že Gen chce mnohem víc. Otočil se tedy znovu k lednici a vytahoval další pytlík. Musí se zeširoka sám pro sebe usmát, když slyší Gen, jak říká, že to fungovalo. Ano, fungovalo to, díky Sophie. Za tohle jí bude vděčný. Když to řekne podruhé, otočí se na ni a opře se o linku. To ona už je vzápětí u něj a skáče mu do náruče. Pytlík spadne někam na zem, protože Kol ji musel pevně chytit za zadeček, aby nespadnula. Sice teď byla plná energie, ale to by nebyl on, aby nevyužil toho, že se jí může takhle dotknout. "Díky Sophie to fungovalo..." řekne ještě než ho Gen políbí. On ten polibek protahuje, co nejvíce může. Z jeho strany je tam cítit velká vášeň a chtíč. Obrátí se s Gen tak, že ji posadí na desku kuchyňské linky. Jednu ruku má obmotanou kolem jejího těla a druhou jí položí zezadu na hlavu. Občas ji pomocí toho přitlačí její rty ještě mnohem víc na ty svoje, takže polibek je ještě intenzivnější.

(Chvíli nemohla uvěřit tomu, že to opravdu fungovalo. Ale bylo to tak. To kouzlo, které spolu Sophie a Alisea použily, bylo co platné. Možná, že by to zvládla Sophie sama, i když vždycky je mít lepší někoho, čí krev je stejná jako ta, která seslala to kouzlo. Takže Alisea ji nevytrestala nijak za to, co udělala. Jistě si s ní bude někdy muset promluvit, ale ne teď. Kol měl stejnou radost jako ona sama, i když to její jásání by se dalo spíše považovat za euforii. Byla v naprosté euforii. Její život teď nezávisel na tom Estheřině a ona o tom nevěděla. Získali pro sebe s Kolem čas. Možná ho moc nebylo, ale něco podniknout mohli, nebo mohli alespoň něco vymyslet. Ona prostě nedovolí, aby měl Kol jiné tělo. Věděla, že by se v něm necítil vůbec dobře. Ale kdyby na to mělo samozřejmě přijít, ona by se ho snažila podpořit, i když začátky by byly těžké v tomhle ohledu i pro ni. Její snoubenec by najednou byl fyzicky někdo úplně jiný a ona by věděla, že ten dotyčný, kterému to tělo patří, je někde v hloubi. Jeho mysl je zamčená a nemůže ven. Tohle by asi jen tak překousnout nemohla, ale snažila by se co nejvíc podporovat hlavně Kola, který by to potřeboval. Teď ale mají čas navíc, což je dobře. Skonči posazená na kuchyňské lince a horoucně se líbá s Kolem. Věděla, jak tohle dopadne. Muselo to tak dopadnout, protože jinak by to v jejich případě bylo opravdu divné, kdyby nevyužili téhle situace, která se jim naskýtá. Mezitím, co vzdychala nad Kolovými polibky, když jí zrovna zajel na krk a rameno, vytáhla rychle z kapsy mobil a napsala Sophie.

kód:

Kouzlo zabralo. Jsem ti vděčná. -G

Pak už v žáru vášně mobil prostě zahodí někam do prostoru a nezajímá se o něj, protože tady má mnohem lepší věci na práci. Chyběla jí ta živočišnost mezi nimi, která vymizela jen díky tomu, jak ona postupně chřadla víc a víc. Ale teď, teď jako by snad Kola viděla po letech a potřebovala do toho dát všechno, protože zase za chvíli na dlouho odjížděl. Strhla mu tričko a začala hicovat jako kamna, protože ji pohled na Kola a jeho obnaženou hruď rozpaloval. Nečekala dlouho na nic a strhla mu i jeho kalhoty, zajela mu do trenek a chvíli si hrála rukou s jeho chloubou, aby ho vzrušila ještě víc. Přitom se stále rty věnovala jeho ústům, krku, lalůčkům a čelisti. Chytila Kola zezadu za hlavu a přitáhla si ho k sobě blíž. On samozřejmě nezůstal pozadu a její tričko bylo taky záhy pryč. Kalhoty si ona stáhla sama mezi jejich žádostivými polibky. Kol do ní vnikl a ona věděla, že po dlouhé chvíli zažije znovu slast, kterou jí přináší sex s Kolem. Vydechovala mu slastně do ucha a nahlas vzdychala, jako by ho snad chtěla ještě víc vybouřit. Dokonce se párkrát z toho vzrušení praštila o skříňku za ní, ale nijak jí to opravdu nevadilo, protože vnímala jen Kola a jeho nádobíčko v ní. Když oba vyvrcholili, "zhroutila se mu tváří do ramene a hlasitě vydechovala. Byla zpocená, ale po dlouhé době zase cítila, že žije.)