Plantation House

Ne, neřekla bych, že jsi podivín. Prostě ses dozvěděla o své matce něco, co tě zaskočilo. I když kdekdo by tohle nejspíš nehal spát a nešťoural by se v tom, chápu, že chceš zjistit, o co se vlastně jednalo a jak to bylo. (Ujistí ji, že rozhodně nijak neblázní. A vlastně je úplně normální, že chce zjistit něco víc, i kdyby si pak to, co zjistila, měla nechat pro sebe, aby tím nějak neublížila té druhé rodině.) Jo, přesně tak. Nemusí se hledat koncert a takhle už aspoň vím, koho s sebou vezmu. Kol mi z toho vypadl hned jako první, ale nebyla jsem si vlastně jistá ani tím, že bys šla ty. Takže pokud tě vytáhne takhle Cami, tak je jasné, že my tři prostě jdeme na ten koncert a ty nás potom vytáhneš na nějaký ten koncert rockový. Klidně to můžeš Cami napsat, že nemusí nic hledat. Ten lístek koupím co nejdřív, ať máme jistotu, že se tam dostaneme všechny tři. (Už se to stalo zase. Až do rána si spolu povídaly. On ale chtěla ještě něco udělat a pak měla v úmyslu stavit se za Kate. Opravdu nerada, ale musela se se Sophie rozloučit a doprovodit ji k východu z domu. Potom se pustila do své práce s tím, že se odpoledne staví za svou dcerou. Musí zjistit, kdy přesně odjíždí. )

Právě. Kde kdo by to nechal být, když už je jeho matka po smrti, ale já ne. (Pokrčí rameny. Ať už ten muž byl kdokoliv, ona to chce vědět. Chce vědět, koho matka tak milovala, že si nechala dopisy od něj a tajně se s ním scházela.) Já bych šla, kdyby jsi mi řekla. Není to sice zrovna můj styl, ale vždycky si ráda poslechnu dobrou hudbu. Dokážu ocenit i vážnou hudbu, ale nesmí toho být moc. (Rozhodne se, že Cami napíše až později. Teď bylo až moc brzo nebo až moc pozdě, jak to člověk vezme. Je ráda, že Genevieve souhlasila, že s nimi půjde. Ony tři se konečně odreagují a společně někam vyrazí. Pak se s Genevieve rozloučí a odejde domů. Bylo už ráno a slunce pomalu vycházelo. V ulicích nebylo ještě mnoho lidí a to jí vyhovovalo.)

(Vrátila se od Kate a byla opravdu naštvaná a zklamaná zároveň. Ovšem v jejích citech hrálo roli ještě něco. Hlad. A ačkoliv nebyl ještě tak tíživý, protože nejedla teprve tři dny, ale hrozí ji teď spíše to vědomí, že se opravdu nemůže nasytit. Opravdový hlad ji bude trápit až zanedlouho. Došla domů a kdyby mohla, tak jde hned dát sáček s krví. Byla rozrušená a celá ta situace na ni dopadala víc a víc. Nemůže se nasytit, Kol s ní nemluví, je na ni naštvaný a je to vážnějšího rázu. A její dcera? Škoda mluvit. Ta ji teď zklamala opravdu hodně. Sedla si k jídelnímu stolu v kuchyni. Snažila se uklidnit, vyčistit si hlavu, říkat si, že Esther prostě jen tak nevyhraje a ona bude v pořádku a nejen ona, ale všichni. Klepaly se jí nohy. Vlastně se klepala celá, ale postřehla to právě a svých nohách. Věděla, co se děje. Záchvat paniky. Prostě přijde a zase odejde, jako by nic, jen se musí uklidnit, což se jí nedaří. Svírá ji úzkost a nikdo tady není, nikdo, kdo by jí mohl uklidnit. Na stole stála váza. Květiny v ní byly naposledy možná tak, když se sem Původní stěhovali poprvé. Potřebuje ze sebe vybít všechno to, co jí napomáhalo k tomu záchvatu. Prostě tu vázu ze stolu prudce rukou shodí. Ta spadne na zem a rozbije se, ale ji to nějakým způsobem uklidní. Začne pravidelně dýchat, i když ještě trochu hlouběji než obvykle. Ale za chvíli je zase klidná. Záchvat byl pryč.)

(Od doby, kdy předvedl Genevieve na policejní stanici jako obviněnou bez pádného důkazu, se na tom případu už opět nepracovalo. Byl stále otevřený, ale nikdo se nijak nesnažil. Ani on sám. Neměl žádné důkazy. Pouze krev té ženy a tu svou, o které ještě nikomu neřekl. Byla to pro něj jedna velká záhada. Později také zjistil, že krev na jeho bundě byla jeho, ale také té ženy Genevieve Rousseau. Byl z toho všeho zmatený. Když ji poprvé viděl, věděl, že ji odněkud zná, ale nevzpomínal si. Nevzpomínal si ani, že by se mezi nimi něco stalo. Jak se tedy její krev dostala na jeho bundu? Měl z toho hlavu jak pátrací balón a nedávala mu to spát. Po několika dnech se rozhodne, za ní opět zajít. Tentokrát v soukromé věci. Potřebuje znát odpovědi na jeho otázky. Přijede před sídlo na plantáži svým soukromým autem a vystoupí z něj. Pomalu dojde ke dveřím a zazvoní na zvonek u vchodových dveří. Nervózně začne přecházet z místa na místo. Co jí vlastně má první říct? Naposledy jejich setkání nebo spíše výslech, nedopadl zrovna dobře. Ani by se nedivil, kdyby na něj byla naštvaná. Jenže on ty odpovědi znát potřebuje a jako detektiv jí vyslýchat nechce. Posledně to nedopadlo podle jeho očekávání.)

(Někdo zvonil. Probralo ji to ještě víc. Že by to byl snad Kol, který si zapomněl klíče? Nebo byl tak na mol opilý, že zvonil, protože ho nic jiného nezajímá? Nebo to byl prostě úplně někdo jiný. Mohla by to být Esther? Zvonila by vůbec? Pak jen nad sebou zakroutí hlavou a říká si, jak je pitomá. Měla by jít prostě otevřít, a tak zjistit, kdo stojí za dveřmi. Ne tady polemizovat nad za chvíli jasnou věcí. Vstala od stolu, podívala se na ty střepy, ale uklidí je až potom, teď na to nemá náladu a host přede dveřmi čeká. Přesunula se tam upíří rychlostí, protože už nějakou chvíli váhala a věděla, že ten, kdo stál přede dveřmi, bude jistě už hodně netrpělivý. Natáhne ruku a vezme za kliku. Itevře dveře a pohled se jí naskytne na detektiva Cartera. Takže on jí asi nemíní dát pokoj. Vydechne a protočí oči. Ani to nijak před Carterem neskrývá. Tohle jí ještě chybělo. Otrávená už byla tak jako tak. Teď bude ještě víc.) Co chcete? Zase mě potřebujete z něčeho falešně a bez pádného důkazu obvinit? (Povytáhne obočí opře se o veřeje dveří se založenýma rukama.)

(Přechází přede dveřmi nějakou chvíli, než se konečně dočká toho, že mu někdo přijde otevřít. Už si začínal myslet, že uvnitř nikdo není, ale nevydal se na odchod. Zastaví se, jakmile se otevřou dveře a pohlédne na Genevieve. Samozřejmě, jak čekal, není vůbec příjemná a potešena, že ho vidí. A kdo by také byl? Nikdo vlastně nevidí rád detektiva u jeho domu. Nepřináší to nic dobrého, alespoň pro osobu uvnitř. Vydechne. Dobrý večer. (Pozdraví ze zdvořilosti, i když ona se rozhodně neobtěžovala být zdvořilá.) Ne, jsem tady v soukromé věci, která se očividnou náhodou týká vás. Nerad bych to řešil tady ve dveřích. Mohu dál? (Lehce pozvedne obočí. Jeho hlas je oproti poslednímu setkání příjemný a vřelý. Jenže posledně se choval prostě jako detektiv, který chtěl přijít na to, co se onehdy v tom lese stalo. Teď chce vědět, co se stalo mezi ním a Genevieve, že na jeho bundě byla její krev a v tom lese byla krev obou.) A chci se také omluvit za to posledně. Uznávám, že mé kroky byli nepromyšlené a unáhlené.

(Stojí mezi dveřmi a poslouchá vše, co jí říká. Přišel v soukromé věci, která s ní souvisí? Musela se zamračit, protože opravdu netušila, co to bylo. Na bundu plnou jeho i její krve si nevzpomněla. Chvíli jen tak stála bez hnutí. Její výraz v obličeji nic neříkal. Pak si jen vydechla. No, o kolik horší to dneska ještě může být. Maximálně ji znovu zatkne, protože se mu přizná k vraždě těch dvou. Příčí se jí, když se jí omlouvá, protože ona ví, že to udělala. Ale to teď muselo jít stranou. Popravdě opravdu chtěla zjistit.) Fajn, tak pojďte dál, ať už jde o cokoliv. (Otočila se směrem dovnitř a zašla. Počkala, až Steven vejde dovnitř, zavřela za ním dveře a zavedla ho směrem do salonku. Vlastně tady v domě Steven ještě nebyl. No, nutno říct, že si Genevieve s Kolem nežili zrovna levně. Ale to zařízení domu tady už vlastně bylo. Samé starožitné věci. Kromě kuchyně. Ta byla vcelku moderně zařízená. Postavila se ke stolku s alkoholem.) Posaďte se. Dáte si něco? (podívala se na něj a čekala na jeho odpověď. Potom si oblízla suché rty.) Takže, povídejte... o jakou osobní věc jde? (Řekne zvědavě)

(Čekal na její odpověď. Očekával dokonce i odmítnutí. Vlastně by se vůbec nedivil, kdy ho odmítla a on by musel odejít s prázdnou opět domů. Opět by nad tím vším přemýšlel celou noc, až by usnul vyčerpáním a za pár hodin by se opět probudil a šel do práce. Možná by to zkusil pak další den. Jenže Genevieve ho neodmítla.) Děkuji. (Pousměje se a vejde do domu. Samozřejmě se hned začne rozhlížet kolem sebe. Dělá to vždycky, když na místě poprvé. Jako by snad neustále a všude hledal důkazy nějakého činu. Jenže on se jen díval po zařízení domu. Následuje Genevieve do salonku. Musí uznat, že tahle žena si rozhodně nemohla stěžovat na způsob bydlení. Ale kvůli jejímu bydlení tu nebyl. Na její vyzvání se posadí do jednoho křesla a následně zvedne ruku v odmítavém gestu.) Děkuji, ale alkohol nepiju. (Trochu nervózně se zavrtí v křesle. Rozhlédne se opět kolem sebe, až se nakonec opět podívá na Genevieve.) Jde o naše první setkání. Vím, že jsme se setkali iž předtím než jsem za vámi přišel s tím obviněním. Nepamatuji si to, ale pamatuji si vaši tvář. (Zatím ještě neříká nic o té krvi, kterou našel. Chce vědět, co mu řekne Genevieve na tohle.)

(Když odmítne její nabídku alkoholu, tak jen kývne. Sama si udělá suché martini. Dlouho ho neměla a na rozdíl od krve, tohle by teď mohla pít po litrech.) Můžu vám snad nabídnout něco jiného? (Podívá se na něj, pak si sedne se skleničkou a upije. Když bude něco chtít, klidně vstane a dojde mu pro to. Nealkoholické nápoje měli v kuchyni.) Naše první setkání? (kousne se do rtu. Jistě, byla příliš nedbalá, když ho tak na rychlo ovlivňovala. Byla rozrušená a zraněná a nedávala dobrý pozor. Nezaběhla do detailů a opustila ho s tím, že se byl projít v parku. Ale věděla, teď si jasně vzpomínala, že měl oblečení od krve. Jak by se tak asi mohlo tolik jeho a dokonce její krve dostat na všední procházce v parku? Nedomyslela to a teď za to platí. Jak mu to má ale vysvětlit? Netuší, jak přesně by mu měla říct, co se vlastně stalo a nakonec to, že ona ty dva opravdu zabila. Nemůže se z toho jen tak vyvlíknout. A ovlivnění? Šlo by to. Ano, ale pokud má něco, o čem ona neví, zase by ho to spojilo s ní... Mohla by se ho na to vlastně zeptat. Mohla by ho donutit, aby jí to řekl. Proč na tohle vlastně nepřišla hned? Je mizerný upír. Vůbec si s tím neví rady a neví, jak to uchopit. Není divu, že je takový packal a jde po ní policie. Je nedůsledná. Tohle jako čarodějka nedělala. Nadechla se, že ho začne ovlivňovat, ale v tom se zarazí. Dojde jí dech, vlastně po něm lapá, i když ho jako upír nepotřebuje. Taková bolest, taková strašná bolest. Její srdce. Jako by ho neviditelná ruka snad rvala z jejího těla. Co se to k sakru děje? Upustí sklenku s martini a sveze se z pohovky na zem. Začala jí téct krev z úst, ale to bylo to poslední, co ji zajímalo... Její srdce, její srdce.)

Ne to je dobré, děkuji za nabídku. (Lehce se pousměje. Opravdu neměl chuť na žádné pití a nepředpokládal, že by se zdržel nějak dlouho. Kývne poté na její otázku. Nezdála se mu nijak překvapená tím, co řekl. Takže ona si nejspíše jejich první setkání pamatovala. Jenže on ne. Co se tam ksakru v lese stalo? Je možné, že měl otřes mozku? Ale proč na sobě nezpozoroval žádné zranění? A proč Genevieve při jejím zatčení nic nenaznačila? Čeká stále na její odpověď, ale Genevieve se k tomu očividně nemá. Zhluboka se nadechne, že se konečně zmíní o té krvi, ale zarazí se. V první chvíli si jen myslí, že Genevieve zaskočilo a nemůže se nadechnout.) V pořádku? (Napřímí se v křesle a obezřetně pozoruje Genevieve. Jenže ona se vůbec nezdá v pořádku. A rozhodně to nevypadá, že by jí zaskočilo. Zvedne se z křesla, připravený jí jakkoliv pomoct. Třeba měla astmatický záchvat. Netuší popravdě, co se s ní děje. Jakmile se Genevieve sveze na zem, je u ní. Uvidí, jak jí teče krev z úst a vůbec to nechápe. Neví, co dělat. Neví, co by něco takového mohlo způsobit.) Genevieve, co se děje? (Ano, tohle byla naprosto stupidní otázka se jí ptát, co se děje. Klečí u Genevieve. Vytáhne mobil z kapsy džín a začne vytáčet číslo na záchranku. On sám si neví rady. Neví, jak jinak by jí mohl pomoct.)

(V pořádku? Ne, vůbec nebyla v pořádku. Co se to s ní děje? Nechápala to, přišlo to tak najednou. Mohla to být Esther? Ano, to mohla. Rozhodla se snad, že ona už pro ni nemá žádnou cenu? Je snad kol už v novém těle a Esther už nepotřebuje žádné záruky. Ví, že se jí nelíbí, ví to moc dobře a rozhodně si není jistá tím, jestli jim s Kolem bude přát společný život. Tohle by se mohlo stát. Pokud má Kol přeci jen to tělo, Esther to s ní mohla skoncovat. A nebo je to opačně? Kol odmítá, tak ho Esther trestá? Ať tak či tak, cítí, že umírá, cítí, jak se její srdce pomalu ale jistě vzdaluje z místa, kde by mělo být. Stačí, aby se oddělily všechny tepny, aby bylo srdce volné a ona bude mrtvá. Cítila obrovský tlak. Nebyla schopná Stevenovi na nic odpovědět a když to chtěla udělat, tak jen přišla nová vlna krve z jejích úst. Popraskaly jí žilky u očí. Teď vypadá jak nějaká pošahaná zombie. Úžasné. Najednou to ustane. Jak to začalo, tak to taky skončí. Nadechne se tak prudce, že je její nádech opravdu hodně hlasitý. Potom už pomalu svůj dech zklidňuje. Kdyby mohla, teď by byl čas na to, aby se nakrmila, aby se co nejrychleji zhojila, ale takhle to bude trvat mnohem déle. e vyčerpaná. Nemá energii na to, aby se její tělo vyléčilo. Všimne si, že Steven snad i volá sanitu.) Ne, hlavně žádnou záchranku. Nesnáším nemocnice. (Zabublá a vykašle poslední krev, která jí zůstane v ústech. Pak si prostě lehne na zem a snaží se uklidnit.) Já... jsem v pořádku. Nic to není. (Snaží se Stevenovi nalhat, že to, co tu viděl, byl jen nějaký obyčejný záchvat, že to nic nebylo. Opak byl pravdou.)

(Nechápe, co se děje s Genevieve a už vůbec netuší, co má dělat. Jako první ho samozřejmě napadne zavolat záchranku. Nevypadalo to totiž na nějaký malý astmatický záchvat. To by Genevieve netekla krev z úst. Právě mu před očima umírala žena a on nevěděl, co si počít. Po krátkém vyzvánění se ozve na druhé straně nějaká žena, která se ho hned zeptá, co má za problém. Začne jí zmateně povídat, co se stalo. Jenže jak je zmatený, tak to všechno poví, tak jako by si snad dělala srandu. Dokonce se zapomene i ohlásit jako detektiv, což by mu přidalo na věrohodnosti. Žena ho zahrne otázkami, jak se to všechno stalo. Jak zbarvená krev Genevieve vyteká z úst. Jaká je adresa a další otázky, které už ani neposlouchá, protože na něj začne mluvit Genevieve. Dělá si snad tahle ženská srandu? Ještě před chvíli mu tady skoro umírala a teď jen tak zahlásí, že nemá ráda nemocnice? Je snad blázen? Ocitl se snad v přítomnosti blázna? A pak ještě řekne, že je v pořádku. Ta žena nebyla vůbec v pořádku. Sklopí ruku s mobilem a zadívá se na Genevieve.) Děláte si srandu? Ještě před chvílí jste nemohla popadnout dech, tekla vám krev z úst a teď jste v pořádku? Je tohle snad nějaký zatracený blbý vtip? Byla ta krev vůbec pravá? (Začíná šílet. Tohle přeci nemohlo být pravdivé. Jak by mohla být po tomhle jen tak v pohodě? Jenže jakmile se na ni znovu podívá, tak zjistí, že to rozhodně nebyl vtip. To by nevypadala takhle. Zvedne opět mobil a řekne ženě na druhém konci adresu a svou hodnost u policie a pak to položí. Takhle má jistotu, že opravdu přijedou.)

(Poslouchá, jak Steven mluví do telefonu. Byl dost zmatený. A to si říkal policista? Neuměl ani pořádně zavolat záchranku, i když pro ni to byla rozhodně výhoda, protože do nemocnice nechce. Začne opravdu hlasitě protestovat. Jednak je upír, takže bůh ví, co by v tý nemocnici zjistili, ona neví, jak má pozměněný funkce těla. I když rozhodně nějak ano. A na druhou stranu opravdu nesnáší pobyt v nemocnicích.) Ne, neříkejte jim tu adresu. Já do té sanity stejně nenastoupím. Nikdo mě nikam nedostane. (Zavrčela. Ale stále ležela bezmocně na podlaze. Byla prostě vyřízená.) Můj snoubenec se jistě brzy vrátí, on se o mě postará. Byl to jen záchvat, nic víc. Jsem v pořádku. (Mele si stále to svoje, i když je možná trochu očividné, že je sama mírně v šoku z toho, co se tady před chvílí dělo. A vlastně ani neví, jestli Kol konečně přijde na tuhle noc domů. Doufá v to. Doufá, že jí odpustí. Vrhne na Stevena vyčítavý pohled, že si myslí, že ta krev snad není pravá a ona tady na něj šije nějakou boudu. Opravdu by si s ním tady nehrála tímhle způsobem. Chtěla ho prostě ovlivnit a pak se stalo tohle. Zakňučela, když Steven tu sanitu stejně objednal. Za chvíli tu budou, to ona ví.) Věříte v nadpřirozeno, detektive? (Řekne najednou bez varování)

(Na to, že byl policista, tak byl opravdu naprosto vykolejený a zmatený. Ale kdo by nebyl, kdyby mu někdo začínal umírat před očima prostě jen tak? Tohle bylo prostě nad jeho chápání. Nechápe hlavně, proč odmítá jet Genevieve do nemocnice.) Váš snoubenec je snad doktor? (Povytáhne obočí a pak prostě ohlásí adresu operátorce na záchrance. Ještě by mu tady pak umřela a on by byl obviněný z neposkytnutí první pomoci a dalších závažných trestných činů. A tohle on vážně nepotřebuje. I když se Genevieve teď zdála v pořádku, nenechal to jen tak a bude spát s klidným vědomím, když bude vědět, že jí ošetřili lékaři. Přimhouří oči nad její otázkou. Co to sakra bylo za otázku? Věřit v nadpřirozeno? Začíná si opravdu myslet, že Genevieve je naprostý blázen. Neměl by snad zavolat i nějakého psychologa nebo to nahlásit záchranářům?) Věřím jen v to, co vidím. (Odpoví jí jednoduše. Nikdy neviděl na vlastní oči nic nadpřirozeného, tak jak by v to mohl věřit?)

Od Esther jede rovnou na Plantáž, nechce se tam zdržovat už ani chvilku. A navíc se potřebuje podívat na Gen, jak je na tom. Veškerá zloba vůči ní je už dávno pryč, nedokáže se na ni zlobit moc dlouho. Ona teď nemůže pít krev, takže bude hodně slabá, rozhodně ji ještě nemůže dělat to, že na ni bude řvát. Musí jí být oporou a musejí to společně nějak vyřešit... I kdyby měl jít znovu za Esther, on to vyřeší.
Zastaví na Plantáži a má nastražený sluch, aby se dozvěděl, kdo je v domě, protože venku vidí stát nějaké auto. Slyší nějakého muže, který mluví s Genevieve. Ta se ho zrovna ptá na to, jestli věří na nadpřirozeno. Jistě to bude ten detektiv, co ji zavřel... Tak to jde Kol přesně na čas. Vystoupí z auta a zabouchne za sebou dveře. Rychlým krokem vejde do domu a když už je uvnitř, upíří rychlostí se přemístí do místnosti, kde byli ti dva. "Věříte jenom v tom co vidíte, detektive?" podívá se na něj tázavě a kolem očí mu vystoupnou žilky a v puse mu narostou tesáky. Tak teď konečně vidí něco nadpřirozeného. Jak bude reagovat? Bude vyvádět nebo bude naopak neschopný slova? Na to je zvědavý. Chvilku se na něj takhle dívá, ale pak se mu obličej přemění zase do normálu. "Mimochodem, jsem Kol Mikaelson," představí se jen tak rychle a potom se podívá na Gen. Mírně se na ni pousměje, snad tímhle pochopí, alespoň prozatím, že už se nechce hádat.

(Našpulí rty a zakroutí hlavou. Stále leží na zemi, už to vypadá trochu komicky, ale jí se nechce vstávat. Není jí dobře, není jí vůbec dobře a má pocit, že kdyby se zvedla, hned by se pozvracela. Ale kdo ji znal, věděl, že ona je i v takovýchto chvílích schopná vtipkovat.) Kol? Ne, není doktor. Na to je moc líný. (Ušklíbne se. Pak na chvíli zavře oči. Potřebovala odpočívat, ale věděla, že ten detektiv neodejde, dokud se ona nedostane do sanity. A možná, že by ji by schopný doprovodit i do nemocnice. Svou otázku vysloví ještě, když má oči zavřené. Dočká se odpovědi docela záhy. Pousměje se.) Škoda, detektive, já ano. (Řekne klidně. Asi to působí zvláštně, protože je opravdu naprosto v klidu, ae přesto je zjevně vidět, že není v pořádku, tedy fyzicky... i když poslední dobou ani psychicky. Musí zajít za Cami co nejdřív. Potřebuje to. Pak sebou prudce trhne, protože uslyší další hlas. Neví, co to mělo znamenat od Kola. Snad nechce tomu policajtovi zakroutit krkem. Otevřela oči a on ukazoval Stevenovi svou tvář. Povytáhla obočí, chtěla něco říct, ale jeho malý úsměv, jako by ji uzemnil. Zmůže se jen na něj taky usmát. Až teprv potom se probere, je tu stále ten detektiv. Neví, jak bude reagovat na to, co viděl u Kola, ale už se stalo. Nemohla s tím nic dělat a na ovlivnění se cítí až moc vyčerpaně. Zase by něco zpackala. Oblízne si zaschlou krev, která jí utkvěla na rtech, ale to bylo stejně jedno, když svou krev měla i na bradě a na tričku. Další zničené tričko. Skvělé.)

(Klečí stále na zemi vedle Genevieve, zatímco ona tam jen leží. Napadne ho, že by jí mohl aspoň zvednou z té země a položit na gauč, ale na tuhle myšlenku zapomene hned, jak Genevieve lehce zavtipkuje.) Tak opravdu nevím, jak by vám měl váš přítel pomoct. (Zavrtí nad tím nechápavě hlavou. On tady před chvíli málem zpanikařil kvůli jejímu záchvatu nebo co to bylo a ona si tu teď vtipkuje? Tohle bylo neskutečné a neuvěřitelné. Nechápavě se pak na ni zadívá při její otázce a hned na to ji odpoví. Proč by měl věřit v nadpřirozeno? Byl otevřený samozřejmě mnoha možnostem, ale potřeboval důkaz. Najednou se v místnosti objeví nějaký muž. Nechápe, jak se sem mohl dostat takhle nepozorovaně. Steven měl hodně dobrý sluch, takže by slyšel otevření a zavření dveří a následných kroků. Ale teď slyšel jen ten hlas toho muže. Prudce se k němu otočí. Pozvedne nechápavě obočí a pak se stane pro něj něco neuvěřitelného. Dívá se tomu muži do tváře, ale nelidské tváře. Bylo to jako se dívat na nějakou nestvůru z jiného světa. Nechápala to a byl zmatený. Jenže jeho obranný instinkt byl rychlejší. Vytáhne v pár sekundách zbraň ze svého pouzdra, odjistí jí, namíří na Kola a vystřelí. Nemířil nikam přesně, ale zaměřoval se na nejvíce na hruď, jako vždy. Vždy se zaměřujete na srdce, když chcete někoho zabít. A on pociťoval, že tohohle opravdu chce zabít. Už ani před výstřelem neslyšel jeho představení a bylo mu to vlastně naprosto jedno. Jenže najednou se stane ještě něco podivnějšího. Ta tvář, kterou viděl u Kola, mu něco připomněla. Najednou se mu vybavili vzpomínky. Vzpomínky na Genevieve a jejich první setkání. Vidí její změněnou tvář a najednou jen cítí neskutečnou bolest. Zamrká a šokovaně se podívá na Genevieve.) Co jste oba dva zač? Ty... (Rychle se od ní začne odsouvat a přitom se chce zvednou ze země, ale v tom šoku se mu to nedaří.) Jsi jako on. Chtěla jsi mě zabít. Střelil jsem tě do srdce, ale pořád žiješ. Jak to že pořád žiješ?! (Zvýší o něco hlas a konečně se zvedne ze země. Začne střídavě mířit zbraní na Genevieve a Kola.)

Stojí teď před nimi a tomu detektivovi ukazuje svoji upíří tvář. Mezitím si stačí všimnout toho, jak se na něj Gen usmála. Všechno mezi nimi bude zase dobré, to věděl. To naposledy byla jenom taková přeháňka v jejich vztahu, takových ještě bude... Detektiv najednou začne odněkud dolovat svou zbraň. Kol se ani nenaděje a už vidí, jak proti němu detektiv vystřelil. Nenamáhal se někam ubíhat, obyčejná kulka ho zabít nedokáže. A navíc se asi netrefil tam, kam mířil. Jistojistě ho chtěl střelit do srdce, ale místo toho se strefil do Kolova levého ramene. Celá paže mu tak cukne trošku dozadu a on se za ni instinktivně chytne. "Au, to bolelo," řekne ublíženě. V tuhle chvíli už je jeho obličej zase normální; myslí si, že jeho už vyděsil dost. Pobaveně se usměje, když vidí, jak moc je ten detektiv zmatený. Začne se ptát, co jsou zač. Sice o nadpřirozenu asi ještě nikdy neslyšel, ale nemůže být tak hloupý. Stačí si dát dvě a dvě dohromady a dojde mu, že jsou upíři. Ještě mu nestačí na nic odpovědět a on už se začne odsouvat od Genevieve a začne panikařit, jak to, že neumřela, když ji střelil. Nedává mu smysl, proč ho chtěla zabít... Musí se nad tím pobaveně usmát. Až teď mu odpoví, teda tak částečně. "Co jsme zač? Můžeš hádat, jednou. Máme nepřirozeně velkou rychlost," v tu chvíli se upíří rychlostí přemístí blíž k nim, "máme neskutečně velkou sílu," chytne ho za ruku, ve které drží zbraň a začne mu ji drtit, dokud ji nepustí. Ani neví, jestli mu s ní něco udělal nebo ne, "živíme se lidskou krví," tentokrát na něj zase vycení svoje upíří tesáky, "a taky dokážeme ovlivňovat lidi, aby si nic nepamatovali," v tu chvíli se podívá na Genevieve. Chce vědět, jestli ho má ovládnout, aby zapomněl, nebo jestli ho má zabít. Tentokrát to rozhodně nenechá na Genevieve, protože to jeho ovlivnění pořádně odflákla.

(Viděla zmatení v detektivově tváři. Když se ho ptala, jestli věří v nadpřirozeno, rozhodně ho o nadpřirozenu nechtěla poučovat takovým způsobem. Vlastně na to chtěla jen poukázat a potom chtěla mlčet. Možná by mu to v té hlavě chvíli šrotovalo. Ale Kol si dělal všechno po svém. Možná, že by nevyjel tak prudce, ale bylo na něm vidět, že je naštvaný, i když rozhodně nebyl naštvaný na toho detektiva. Byl za ní. Teď je jí všechno jasné, všechno to zapadá. Byl za Esther a odmítl ji znovu. Esther mu dala výstrahu v podobě toho, že ji skoro zabila. I když vlastně nevěděla, co přesně se stalo, doufala, že se to dozví, ale nejdřív se nějak museli zbavit toho detektiva. Kdyby to Kol takhle nezkomplikoval... no, teď už je to jedno. Vidí strach v detektivových očí, a nejen vidí. Cítí ho. Celá místnost je prosáklá jeho strachem. Tohle nechtěla. Chtěla ho v klidu ovlivnit a ať si jde po svých. Nechtěla ho děsit. Kol to schytal. Ani se nedivila, že vytáhl zbraň a pak jí střídavě mířil na oba dva. Kola to jistě ještě jen víc podráždilo. Podívala se na Stevena, couval od ní.) Nechtěla jsem tě zabít... tedy... špatně se to vysvětluje. (Nechtěla ho zabít, ona ne... to její upíří já chtělo. Já, které nenáviděla. Pak poslouchá Kolovu přednášku o tom, co jsou zač. Ona chce mít jen klid. Je vyčerpaná a tady zrovna probíhá takovéhle drama. Věděla, že ho Kol chce zabít, ale on nechal na ní, ať rozhodne o jeho osudu.) Kole, nech ho jít. Myslím, že jsi ho vyděsil dostatečně. (Podívá se z jednoho na druhého.)

(Jakmile vystřelil na Kola, tak nějak tušil, že tohle ho nezastaví. Vždyť to nezastavilo ani Genevieve v tom lese. Věděl teď přesně, co se stalo. Ale byl z toho všeho ještě více zmatený. Připadá si jak v neskutečně šíleném snu. A přál by si, aby to byl jen sen a on se zanedlouho probudil u sebe doma ve své posteli. V hlavě mu pořád zní Genevieve otázka „Věříte v nadpřirozeno, detektive?“ Něco mu říkalo, že oni patří do toho nadpřirozena. Ne, vlastně si tím byl celkem jistý. Jak jinak by dokázali oba dva ustát kulku? No možná tu do ramene ano, ale normální člověk by se tou ránou sesunul na zem a neřekl by jen těch pár slov co Kol. Samozřejmě měl i strach. Kdo by také neměl, kdyby stál proti nějakým zatraceným zrůdám, které neumírají? Začne se odsouvat od Genevieve a při tom na ni míří zbraní. Má pocit, že ten cvok v místnosti je teď on.) Nechtěla jsi mě zabít? (Začne se krátce smát té její odpovědi. Ona ho nechtěla zabít? A co asi tak dělala v tom lese? Upravovala mu límec na košili? Konečně se zvedne ze země a pruce se otočí na Kola, když začne mluvit. Nestačí ani mrknout a Kol stojí skoro před ním. Po jeho dalších slovech, ho Kol chytne za ruku a začne mu jí drtit. Krátce vykřikne bolestí a pustí svou zbraň na zem. Obličej zkřiví do bolestné grimasy. Ruka ho neskutečně bolí, i když mu ji Kol nedrtí. Nedokáže už ani přemýšlet. Už před nějakou chvílí mu došlo, co jsou tihle dva zač, ale nechtěl si to připouštět. Nechtěl si připustit to, že na světě existují i takové věci jako jsou upíři. Jenže to byla pravda. V hlavě mu probleskne několik vzpomínek na mrtvá těla, které se občas najdou někde na ulici. Lidé s rozdrásaným hrdlem a skoro bez veškeré krve v těle. Jeho snoubenka ležící na schodech, mrtvá. To oni jí zabili. Tihle monstra zabili jeho snoubenku. Polkne na sucho a pohledem přelétne Genevieve a Kola. Rychle si ze země sebere svojí zbraň a rychlým krokem odejde z domu. Neobtěžuje se ani s nějakým zavíráním dveří a co nejrychleji nastoupí do auta. Nastartuje a s pískáním gum odjede pryč. Chce se dostat co nejdále od toho domu. Nejraději by je oba dva zabil na místě, ale jak? Jdou vůbec zabít? Může se vůbec někomu s tímhle svěřit? Všichni by ho povyžovali za blázna.)

Jestli si Genevieve myslí, že ho tím, když na něj detektiv vystřelil, ještě víc naštval, plete se. Kol na něj nebyl naštvaný, popravdě se díky němu docela bavil a zlepšila se mu nálada. Asi to bylo úsměvné - policajt tady po něm střílí pistolí a jemu to zlepší náladu. Líbilo se mu totiž, když viděl, jak vůbec nechápe, co se tady děje. Pravděpodobně poprvé viděl upíra, což je vždycky tak trošku děsivé a dost lidí se z toho prostě zcvokne. "Říká pravdu, detektive. Teoreticky tě zabít vážně nechtěla." Ale potom to prostě neustála, protože je upír a prahne po krvi. To už neřekl nahlas, nechal si to pro sebe. Když se detektiv zvedne ze země, Kol mu začne vysvětlovat, co jsou zač. Baví se nad tím, jak vypadá vyděšeně. Dlouho už tohle nezažil, většinou si totiž svoje oběti ovlivnil, aby nevyváděly. A poslední dobou ani nikoho neovlivňoval. Ruku mu pustí, jakmile mu pistole vyklouzne z ruky a spadne na zem. Nechtěl být moc hrubý, ale přece jenom to, jak mu ruku drtil, muselo hodně bolet. Možná má pár kostí rozdrcených. Ale to Kola nezajímá. Je jen na něm, jak to v nemocnici vysvětlí. Nemůže totiž říct, že to udělal upír, protože by ho rovnou odvezli na psychiatrii. Když mu Gen řekne, aby ho nechala jít, nechápavě protočí oči a o krok ustoupí, aby měl volnou cestu. Neřekla, že ho chce ovlivnit. Asi chtěla, aby věděl o nadpřirozenu? Sleduje ho, jak sbírá ze země svou zbraň a rychlým krokem utíká z domu. Kol teď nebude chodit zavírat dveře, to chviličku počká. Otočí se na Genevieve a udělá pár kroků směrem k ní, aby jí mohl pomoci zvednout se ze země. Posadí ji na pohovku a sám si sedne vedle ní. "Byl jsem za Esther," řekne prostě. Nebude chodit kolem horké kaše.

(Už jen zavře oči a vydechne, když potom Steven prostě zmizí. Teď ví o nadpřirozenu a neví o tom zrovna nejlepším způsobem. Nechtěla to takhle, ale Kolovi v tomhle případě jistě nic vymluvit nemohla. Alespoň mu zachránila jeho život. Steven rozhodně nepoběží a nezačne všem vykládat o tom, že viděl upíry. I když dost lidí tady o nadpřirozenu ví, stejně by se ho jistě někdo brzy zbavil jako nepohodlného svědka. Bude mu chvíli trvat, než přijde na to, jak to tady ve městě chodí, ale je si jistá, že na to přijde. Věděla, že je to čestný muž. Patrně bude něco jako James Gordon z Batmana. Jo, Batman byl taky jeden z mála filmů, co viděla. Jediný slušný policajt ve městě. Jen se pak trochu bojí, jak s tou informací naloží, až bude vědět o všech postupech tady ve městě. Mohl by se dát na dráhu lovce. Klidně by to tak mohl udělat. V tom případě by byla ona jeho prvním terčem. Ví, že zabila ty lidi, ví, že chtěla zabít jeho. To ukáže ale až čas. Jakmile odjel, vytáhne si, ještě na zemi, mobil z kapsy a zavolá na záchranku, než dorazí sem. Všechno tam tak nějak vysvětlí a moc se omluví za planý poplach. Pak už ji Kol vytáhne na nohy a posadí se s ní na pohovku.) Myslela jsem si to. (Kývne hlavou) Ale jsi to stále ty. To je dobře. (Usměje se. O tom, jestli je na stále ona se vším všudy, by se dalo spekulovat. Není na tom dobře, ale snaží se to skrýt právě za úsměvy.)

Ještě než stačí Genevieve zvednout ze země, ona vytáhne z kapsy mobil a zavolá na záchranku. Nechápe, proč to dělá. Když ale slyší, že tu záchranku odvolává, zamračí se. "Proč volal na záchranku?" podívá se na ni tázavě. Sice vidí její zakrvácené tričko, ale myslí si, že to je zase kvůli tomu, že se snažila napít. Netuší, co jí to prováděla Esther. Neřekla mu, že Gen dělá něco v tu chvíli, kdy držel svou matku pod krkem. Takže čeká na její vysvětlení a pomalu jí pomáhá ze země na gauč. "Byl jsem za ní kvůli tobě. Řekl jsem jí, aby zrušila to kouzlo, kvůli kterému nemůžeš pít krev. Nechtěla o tom ale ani slyšet, dokud nepřijmu její nabídku. Dala mi ještě jednu šanci." Může na něm vidět, že nad tím vážně uvažuje, protože mu trhá srdce vidět Genevieve, jak trpí. Přijme tu nabídku, pokud to nepřestane. A jeho matka toho jistě jen tak nenechá...

(Vydechne, když se zeptá, proč volal na záchranku.) Udělalo se mi špatně. Pokud jsi byl u Esther, je asi jasné, proč. Měla jsem pocit, že mi pukne srdce uvnitř těla. (Svěří se mu s tím, co zažívala, i když ten pocit vlastně nejde jen tak pořádně popsat, ale to, co řekla, se tomu docela blížilo. Byla to šílená bolest, díky které nemohla dýchat a tekla jí krev z úst. Umírala věděla to.) Umírala jsem. V tu chvíli ano. Ale pak to náhle přestalo. (Ujistí ho, že už je opravdu v pořádku, i když asi tak moc nevypadá. Hojila se zatraceně pomalu a už její i v normálu bledá tvář, byla ještě o několik odstínů bledší.) Vážně? Kvůli mně? To jsi hodný. (Usměje se jemně. Vlastně se zdála být skoro jako vyměněná. Taková tichá, klidná, až z toho běhal mráz po zádech. Tohle nebyla ona. Postrádala svoji energičnost a pohotovost. Asi si ji celou vyplýtvala včera na Kate. Ano, včera, protože se tohle tak protáhlo, že začalo zase svítat. Ten detektiv jí asi ani nepoděkuje za to, že tu strávil celou noc. Ale on byl teď vedlejší.) Uvažuješ o ní, že? (Chytne ho jemně za bradu a natočila si ho k sobě, aby se mu dívala do očí, až jí bude odpovídat. Ale ona nechtěla, aby to vzdal.)[color=#ff6600 Nechci, abys to vzdal. [/color]

Když řekne, že se jí udělalo špatně, je mu okamžitě jasné, z jakého důvodu. A Genevieve to taky hned dojde. "Za to můžu já. Nechoval jsem se k ní tak, jak by si ona představovala. Chtěl jsem ji zlomit vaz, ale vyhrožovala mi tím, že když zemře ona, zemřeš taky. Může to být velká lhářka, ale teď už vím, že zrovna v tomhle nelhala. Bylo by jí úplně jedno, kdybys zemřela, Gen." Esher málem zabila jeho Genevieve, to nemůže nechat jen tak. Co když to už přístě udělá? Co když ji zabije? V životě se o nikoho takhle nebál. "Tohle možná přestalo, ale pít krev pořád nemůžeš. A to k životu teď bohužel potřebuješ." Když mu řekne, že je hodný, když to udělal kvůli ní, vůbec ji nepoznává. Je jiná. Samozřejmě, že to byla pořád Gen, ale chovala se jinak. Vypadala jako bez života. Bledá, bez energie, tichá... Naprostý opak té Genevieve, kterou znal předtím. Ne, že by jindy nepůsobila křehce, ale v tuhle chvíli působila stokrát křehčeji. Když se ho zeptá, jestli o ní uvažuje, sklopí pohled. Ale jen na chvilku, protože ona ho chytne za bradu a natočí mu obličej tak, aby se mu mohla dívat do očí. "Já nic nevzdávám. Nechci to vzdát, ale nemůžu se dívat, co ti provádí, Gen."