Plantation House

(Volá Kolovi. Když jí to zvedne, hned spustí.) Ahoj Kole, neruším?

*Klidně spí, teď ho nic moc netrápí, když to s Gen zase všechno urovnali.. Probudí ho zvonění jeho mobilu. Natáhne se pro něj na noční stolek a ani se nedívá, kdo volá. Prostě to zvedne. Když pozná Claiřin hlas, trošku se mu uleví, že je v pořádku. Nevěděl totiž, jestli jí Beka něco neudělala.* Dobré ráno, Claire.. Vůbec ne. Vlastně jsem ti chtěl volat, jestli jsi v pořádku.. *jo, chtěl jí volat, ale ne takhle ráno.* Co potřebuješ?

Svým způsobem ano. (Pousměje se.) Jen jsem se tě chtěla zeptat jesti by jsi se mnou nezajel do sídla pro věci? Je dost pravděpodobné že tam bude i Rebekah. Nikdo tam se mnou nechce jít. (Povzdechne si.)

Sejdeme se až tam. Díky moc. Tak zatím. (Řekne a telefon položí.)

Dobře, zatím. *odloží telefon zpátky na noční stolek, vstane a jde se osprchovat. Potom jde zpátky do pokoje, oblékne se, venku nasedne do auta a jede směr Abbatoir.

*Dojde na Plantáž pomalým krokem. Cestou opět pozoroval lidi, jak řeší problémy všedního života. Viděl dva rozhádné mladé páry a jen se usmíval. Byly to prkotiny, a kdyby měl takové problémy jako oni, mohl by si z rukama v kapsách pískat. Zavřel za sebou vstupní dveře a zaposlouchal se, jestli není někdo doma. Nebyl. Zůstal v tom velkém prostoru sám, ale nevadilo mu to, v jistém koutu duše byl rád, že se může zavrtat do sebe, aniž by ho někdo rušil. Došel do pokoje, který si vybral a kde měl již uložené nějaké věci, zavřel dveře a sedl si do křesla. Bylo v rohu poměrně velké místnosti hned vedle okna, takže se cítil poměrně pohodlně. Dech měl tichý, takže kdyby někdo přišel, ani by ho nezaregistroval. V hlavě si přehrával celý rozhovor, který vedl s Genevieve. Tak si přál, aby to vyšlo. Vzdychl. Pořád si opakoval, že naděje umírá poslední, a kdyby mu naděje 'Genevieve' selhala, šel by za Benjaminem i po tom, co mu řekla. Nebyl hloupý, nejdříve by si nechal oživit Sage, teorve potom by plnil jejich přání.*

*Z té schůzky s najatým detektivem jede rovnou na plantáž. Vsadí se, že tam Klaus ještě nebude. Zaparkuje před domem, vejde dovnitř a zaposlouchá se, jestli je někdo doma. Dole v přízemí nikdo nebyl určitě.. Možná, že byl Finn nahoře, ale s tím nic nenadělá. Šel do kuchyně, z lednice vyndal pytlík s krví a pak šel do obýváku, kde si sednul do křesla, načnul pytlík a začal pít. Čeká na Klause.*

*Když Klaus přišel, promluvili si, ale Klausovi bylo docela jedno, jestli se plánu zúčastní nebo ne. Poslal ho, aby si to vyřešil s Genevieve. Když odešel, šel hned do postele, byl strašně ospalý. Šel k sobě do pokoje a tam na pár hodiin usnul. Tak kolem poledne se probudil a rozhodl se, že se půjde domluvit s Genevieve. Měl chuť se jí zeptat na ty fotky, ale ne, asi to neudělá.. Vyšel z domu, nasedl do auta a jel k Gen.*

*Když přijel od Genevieve, šel si do lednice pro pytlík s krví a pak se vydal rovnou do pokoje. Krev si vypil, svléknul se a šel si lehnout. Chvilku přemýšlel nad tím vším přemýšlel. Nad Genevieve, nad tím plánem.. Za okamžik ale usnul..
Ráno se probudil, ani ne tak brzo, jako posledních pár dní. Došel se osprchovat, omotal si ručník kolem sebe a došel do pokoje, kde si na sebe oblékl modré džíny a černé tričko. Vzal pytlík, ze kterého včera pil a vydal se dolů do kuchyně. Pytlík vyhodil a z lednice si vzal hned další. Měl strašnou žízeň. I s pytlíkem si sednul do křesla v obýváku a začal pít.*

*Moc dobře slyšel, že někdo přišel, ale nedal to sa sobě znát. Nevycházel z domu čekajíce na Genevieve, která by mu mohla objasnit, na co nového přišla. Pil již brzy ráno, kdy byl "doma" sám. Uslyšel Aliseu, tak si jen mírně povzdychl, ale zůstal sedět u nadále. Poznal již dávno Kola, snažil se mu vyhýbat, opravdu, "vtipné" poznámky na jeho účet nepotřeboval. Měl starostí docela dost. Jen tiše seděl ve svém pokoji v křesle, v ruce pohár starého víno, ze kterého však už od včerejška neupil ani kapku. Pouze ho držel a možná čekal, že se promění v matku nebo Sage.*

*Po chvilce uslyší, jak někdo vešel do domu. Kdo by to mohl být? Možná Finn, nikdo kromě těch dvou tu vlastně už nebydlel. Když ale do obýváku přišla Alisea, byl příjemně překvapen. Dneska měl zatím celkem dobrou náladu, zdá se, že si všechnu zlost vylil včera na Genevieve.* Dobré ráno, Aliseo. Ty se nám teda pěkně zakulacuješ.. *pousměje se a sklouzne pohledem na její břicho.* Co, že jsi přišla na plantáž? *zeptá se jí, a když vidí, jak pokukuje po pytlíku s krví, chvilku rychle pije, dokud není pytlík prázdný.* Nabídl bych ti taky, ale ty bys asi nechtěla. Nechceš třeba vodu nebo něco? *nabídne jí.*

Jo, jednu takovou kouli jsme tady měli docela dlouho, do tý doby, než si ji před pár dny odvedl Klaus do sídla.. *když řekla, že si je přišla zkontrolovat, ušklíbnul se.* Vypadá to, že už jiného přeživšího nenajdeš, Aliseo. Klaus si Hayley odvedl do sídla, jak jsem už řekl, a Rebekah s Elijahem? No co myslíš? Samozřejmě, že ti šli s nimi.. *na chvilku se zamyslí a pak ukáže prstem směrem nahoru.* Možná, že se tady někde pohybuje ještě Finn, ale nejsem si jistý. *potom se zvedne a dojde do kuchyně Alisey pro vodu. Když se vrátí, podá jí sklenici a sedne si zpátky do křesla.* Čaj jsem nikde nenašel. Od tý doby, co tu není Hayley, se tady nic normálního nevede..

Tak co mám dělat jinýho? Možná si pak zajdu někam do baru, už jsem dlouho nikde nebyl. *už se dlouho pořádně neopil, takhle to myslel.* Vsadím se, že nás teď poslouchá... No nemám pravdu, Finne? *Zvýší trošku hlas, ale ví, že by ho Finn slyšel i kdyby to neudělal.* Eh.. *Zarazí se.* Možná, že tam i je, ale popravdě, nechtěl se mi ten čaj dělat.. *ušklíbne se na ni.* Ale voda je taky dobrá, ne? *potichu se zasměje.* A ani nevím, jestli by se ten ode mě čaj dal pít. Jo a vařit umím, to ti klidně Gen potvrdí.

Ne, ne, ne. *Zavrtí nesouhlasně hlavou a podívá se na ni.* Až tvoje dcera bude pořádat utajené večírky, já tam nebudu chybět. Sice jsem dospělý, ale vsadím se, že si mě oblíbí. *ušklíbne se a pak se zaposlouchá, jestli mu Finn něco odpoví. Nic.* Nedivím se, že jste se pohádali. Kdo by se s ním aspoň občas nechytnul? A proč jste se vlastně pohádali? Já sebe taky ne, zástěru totiž nenosím. *trošku se zasměje.*

*Celou dobu byl zticha a přimhouřil oči nad jejich povídáním. Mohlo být slyšet, jak vzdychl na sestřinými slovy, ale neřekl ani slovo. Neměl chuť se zapojovat, podle něj to bylo zbytečné. O Kolovi si myslel své, o sestře také, i když jí měl rád... Zavrčel ale, když prohlásila, že druhá strana není. Otevíral ústa, aby namítl, ale určitě by ho slyšel jenom Kol. Proto se nakonec napil vyčichlého vína a bez reakce seděl v křesle dál.*

Neříkej, že kdybys byla puberťačka, Aliseo, na svojí tajný párty bys mě nechtěla. *Ušklíbne se na ni.* A i kdyby chtěli ten alkohol, mají ho mít. Já ho vždycky někde seženu. *Když řekla, že Finn chtěl, aby oživila někoho, koho miloval, nemusel ani moc přemýšlet nad tím, koho tou milovanou osobou Finn myslel..* Vsadím se, že mluvil o Sage. Určitě tě přemlouval, co to šlo a nakonec se na tebe naštval a uraženě odešel, že? Celý Finn. *Docela ho těšilo, takhle Finna "pomlouvat", když je určitě slyšel..*

No, ale tehdy se žádné takové párty nepořádaly, víš? *Ušklíbne se na ni.* A proč ne? Myslíš si, že bych je tam nedokázal pořádně bavit? *trošku pozvedne obočí, když se jí zeptá.* No vždyť to říkám.. Jak je to dlouho? *zopakuje si její otázku.* Sage zemřela, když se kolem motal Silas. Může to být tak rok, dva. Přesně si nevzpomenu. *pokrčí rameny.* A vůbec, o ní ti toho moc neřeknu.