Plantation House

*Stále vyčkává dole a dívá se z okna. Trochu doufá v to, že se Elijah i Rebekah rozhodnou tam být s nimi. Spíš v to víc, než doufá. Přešlápne z jedné nohy na druhou a podívá se do země. Diví se, že ještě nikdo nepřišel dolů, ale určitě mají toho hodně k řešení. Odlepí se od toho místa na kterém stala několik minut v kuse a jde na chodbu. Přejde ke schodům, ale nejde nahoru. Jednu ruku položí na zábradlí a dívá se nahoru, stále vyčkává. Už teď si představuje, jak Klaus sejde po schodech a jen ji oznámí, že odjíždějí, ať si nasedne. Podvědomě převrátí nad tím oči, i když se to ještě nestalo. Poklepává prsty o dřevěné zábradlí u schodů a dívá se na perfektně vyleštěné dřevo. Musí být momentálně hodně znuděná, když už pozoruje takové maličkosti. Ostatně když nemá co dělat, tak si mohla ty věci sama ze svého pokoje odnést dolů. Ale když Klaus souhlasil s tím, že jí to vezme a neměl připomínky, tak určitě by ji ani nedovolil se s tím tahat. Zakloní hlavu, podívá se do stropu a vydechne vzduch z plic. Prochází se po chodbě stále vyčkává. Občas se podívá ke schodům, snad zahlédne Elijaha nebo Rebekah, kteří odjedou s nimi. Není ani nervózní z toho, že bude někde jinde nebo z toho, že by měla žít jenom s Klausem pod jednou střechou. Tak nějak si začíná zvykat snad na všechno, čemu se stejně nevyhne. Netváří se zrovna přívětivě tím čekáním protože opravdu nerada na něco čeká. Nikdy neměla moc trpělivosti, občas ano, když opravdu chtěla dokázat něco, co vyžadovalo trpělivost. Ale jinak nemá s lidmi zrovna moc trpělivosti, snad za to může i její vlkodlačí stránka. Ovšem ví, že s Původníma se nebude teď nějak dohadovat, ne kvůli takové pitomosti. Nakonec se zády opře o stěnu, což způsobí to, že její bříško jako kdyby ještě víc vyniklo. Vyčkává na někoho, kdo se objeví. Snad všichni tři, i když si momentálně není jistá vůbec ničím.*

*Zopne pery pevne k sebe a mierne prižmúri oči.* Ja predsa viem, že nie, len som chcel objasniť, prečo som sa tak rozhodol. *Nemal v záujme, aby si jeho súrodenci mysleli, že im nedajbože neverí v ochrane svojho dieťaťa, ale boli tu situácie, kedy mal isté pochybnosti, hlavne pri Rebekah a jej ješitnosti, ktorá ju dokázala pochytiť kdekoľvek a v akejkoľvek situácií, a to by sa pre Hayley nemuselo skončiť dobre. a teda ani pre jeho dieťa nie. Mlčky čaká, ako sa jeho súrodenci rozhodnú, popravde tuší, že z toho obaja nebudú dvakrát nadšený a preto sa ani nejako nechystá na to, že by ten návrh prijali, aj keď Elijah by mal pár dôvodov a Rebekah by si ich istotne našla. Najskôr z Elijahovho pohľadu nedokáže veľa vyčítať, pripadá mu to tak, akoby nad tým uvažoval a zvažoval všetky pre a proti. Popravde bol rád, že sa nakoniec rozhodol, že zostane pri ňom, nerád tam býval sám, aj keď stále tam bol Marcel a množstvo upírov, nič by mu nedokázalo nahradiť jeho súrodencov. A tiež mu to vyriešilo občasné problémy, aspoň čo sa týkalo dozoru nad Hayley. Možno ju nakoniec nebude musieť bedniť v izbe a obklopovať upírmi, ktorých pre istotu ovplyvní. Mierne podvihne kútikom úst a kývne k nemu hlavou.* Pochopiteľne mi je tvoja prítomnosť žiadúca, bratu. *Opätuje mu pohľad, ale nie je si celkom istý, že je svojimi slovami Elijah tak veľmi presvedčený, stále sa mu to nepáči, ale zvykne si, na novú situáciu aj na nové prostredie. To Elijah bol vždy ten, ktorý dokázal nájsť kompromis, dokázal sa prispôsobiť tomu, čo sa dialo okolo, len Klaus s tým mal večne problém. Počítal s tým, že dnes sa toho už veľmi nevyrieši. Hayley dal vedieť predsa dopredu, že po ňu príde a v podstate je to lepšie pre ňu, aspoň bude mať viac času zabývať sa v novom prostredí.* Aj tebe...*Prenesie poniekiaľ tichým tónom a chvíľu sleduje jeho chrbát, ako kráča k dverám svojej izby, do ktorej vojde. Následne sa otočí k Rebekah a mierne pretočí očami, samozrejme spokojný s vývinom situácie a súhlasu oboch jeho súrodencov, ktorí sú pre neho dôležití.* Možno by si mala byť menej patetická, sestrička, neprospieva ti to. *Oblizne si spodnú peru, pričom mierne podvihne obočím.* Každopádne vás zajtra s Elijahom budem očakávať, teda ak sa nechystáš kvôli zamoreniu prostredia zbaliť svoje veci a ísť už dnes...*Uškrnie sa sucho, vypočuje si ešte svoju sestru, ak mu chcela niečo povedať a pomalým krokom ide do Hayleynej izby po jej kufor, ktorý zdvihne do jednej ruky a následne kráča dole po schodoch na chodbu, kde na ňu s neutrálnym pohľadom na tvári pohliadne a kývne jej hlavou smerom k dverám.* Môžeme ísť, malý vlk...*Povie vecne, na čo obaja vyjdu z domu, Klaus odloží jej kufor do batožinového priestoru auta, do ktorého obaja nasadnú a vyrazia k domu, kde žije Klaus spolu s Marcelom.*

*Po rozloučení s Klausem a Rebekah sice zamíří do svého pokoje, ale na spánek mnoho myšlenek nemá. Po sprše si lehne, ale nemůže usnout. Má toho ve své mysli hodně na, co neustále myslí, a co ho tíží. Po nějaké době vzdá. Vstane a začne se připravovat na změnu bydliště. Přichystá, jen něco málo. Rozhodně se odsud nemíní vystěhovat natrvalo. Ponechat si tento dům v záloze mu pořád připadá, jako dobrý nápad. Když má sbaleno, začne nový den. Převlékne se, nachystá věci ke dveřím svého pokoje a po té se vydá dolů. Bez Hayley a jejího srdce mu dům připadá tichý a smutný. Až po jejim odchodu si uvědomil, jak si na tenhle zvuk již navykl. Dole zaslechne šramot a v kuchyni najde Rebekah, jak se občerstvuje krví. Po tom, co bylo v noci se na ni ještě stále trochu zlobí, protože mu takové šarvátky v době, kdy jejich rodinu ohrožují dva nebezpeční čarodějové, připadá hloupé a už nějakou dobu si myslel, že sestra v tomhle trochu dospěla. Stejně tak Kol. Oba ho proto dost zklamali.* Dobré ráno, Rebekah. *Pozdraví ji, ale z jeho hlasu, ten nesouhlas nad jejich chováním nelze přeslechnout. Krátce na ni pohlédne a zamíří k lednici. Vytáhne si sáček s krví a položí na stůl, aby se trochu ohřál, než začne pít.*

*Přejde od kuchyně k oknu a následně ke dveřím vedoucím na terasu. Otevře je a zůstane stát na prahu. Kouká ven. Zaslechne slova své sestry a tak pootočí hlavu, aby na ni viděl. Opře se ramenem o rám dveří. Přemýšlí nad jejími slovy. Nemá chuť s někým, ten včerejšek probírat. Z jeho pohledu není co. Oba dva (Rebekah i Kol) se chovají stále stejně, přesto, že měl v poslední době pocit, že dospěli. Považoval to za svůj problém, se kterým se musí smířit.* Nemám ti k tomu, co říct, Rebekah. *Odvětí.* Jen jsem vás s Kolem považoval za dospělejší, než stále ve skutečnosti jste. *Dodá prostě. Zklamání, které zaznívá z jeho podtónu lze velmi dobře slyšet. Udělá pak přestávku a pohlédne zase ven do zeleně, která ho uklidňuje.* Na schůzi jsme se domluvili. Plán se uskuteční, jen s malými změnami. *Poznamená po té.* Jestli chceš podrobnosti, musíš se zeptat Genevieve nebo Niklause. *Dodá ještě. Promlouvá k ní, aniž by změnil úhel svého pohledu. Stále kouká, teď už trochu nepřítomně někam do zahrady.*

*Až po chvilce, co stojí ve dveřích a vyhlíží ven si uvědomí, že je najednou ticho a není to tím, že by on mlčel dlouho. Spíše jeho sestra je nějaká zamlklá. Mírně skloní hlavu a díky tomu se tak na ni může podívat, aniž by si toho ona hned všimla. Zdá se mu v tu chvíli zamyšlená, ale neví proč. Může zpytovat svědomí nebo za tím může být cokoliv jiného. Nechce ji špehovat a tak opět vzhlédne a zadívá se ven. Usoudí, ale, že jeho krev už bude dostatečně teplá, tak dveře zase zavře a přejde k lince, kde ji odložil.* Rebekah, děje se něco? *Zeptá se jí. I když se na ni ještě před chvilkou zlobil, nyní, se o ni starostlivě zajímá. Při tom na ni kouká. V jeho pohledu není ani stopy po nějaké nelibosti, kvůli tomu, co se událo. Rebekah je jeho mladší sestra a on vždy bude dělat vše proto, aby odehnal její chmury a starosti, alespoň, že ji vyslechne, když nebude moci udělat více.* Ten plán už se mě netýká. *Odpoví jí pak na její otázku věcně. Nechce se tím probírat. Nevadí mu, že může pomoct Sophie, jen to, jak ho postavili před hotovou věc a zjištění, že Genevieve dala přednost Niklausovi před ním. Je to pro něj důvod k zamyšlení. Samozřejmě se tím, ale zaobírá, jen ve své mysli. Nehodlá tím nikoho zatěžovat.*

*Klidně opětuje její pohled. Je na něm vidět, že se o ni zajímá a rád by věděl, co ji trápí. Vyslechne si její odpověď. Neví, co si pod pojmem "nějaké neshody" má představit, ale podle chování její sestry je mu jasné, že o tom nechce mluvit a tak ji nenutí. Je si jistý, že Rebekah ví, že za ním může vždy s čímkoliv přijít a vždy se jí bude snažit pomoct. Tohle v jeho případě platí pro všechny jeho sourozence, ale nyní se to týká jí.* Dobře. *Přikývne pak na to hlavou. Sáhne konečně po sáčku. Krev se stihla ohřát na pokojovou teplotu, což mu v rámci možností vyhovuje. Otevře sáček a začne z něj pomalu upíjet. Mezitím se Rebekah začne vyptávat na to, proč je teď s plánem najednou všechno jinak. Než stačí během pití krve vymyslet odpověď na první otázku, už se ho vyptává na dál. Na to, že se s Niklausem vyměnili, proto rovněž, jen přikývne. Ani se neobtěžuje přerušit při tom svou snídani. Vypije asi polovinu, když se rozhodne pro přestávku. Zaujmou ho její další slov.* Co Niklaus ví? *Zeptá se, protože mu její slova nedávají žádný smysl. Dá se znovu do pití.*

*Pi ránu nejprve zašel za Aliseou, chtěl s ní probrat některé záležitosti na čem se neshodli a hlavně se pokusit o mírnou omluvu za to, jak se s ní pohádal. Zaklepal na domovní dveře.* Sestro, to jsem já, Finn. *Trochu zapomněl, že Alisea už není upír, takže by jeho slova za dveřmi stejně neslyšela. Když nikdo neotevíral a on nic neslyšel, usoudil, že je zřejmě není doma, nebo je někde na procházce. Tedy, doufal v to. Klidně by teď mohla ležet v příkopu, vysátá od nějakého upíra. Tuto myšlenku radši ihned zapomněl a rozhodl se zkontrolovat, jestli není náhodou na Plantážích. Modlil se k všem Bohům, aby nenatrefil ně nějakého protivného, nebo špatně vyspaného sourozence. Upíří rychlostí se přemístil k domu, kde jeho rodina bydlela a otevřel dveře. Vstoupil do haly a rovnou poněkud rozmrzele zvýšeným hlasem zavolal.* Aliseo? *Jako vždy byl formálně oblečen, ale místo saka mu černé kalhoty a rudou košili zakrývala pěkná bunda, jenž byla pro něj typická.*

*Když se Rebekah dá do vysvětlování, tak opět přeruší pití krve a snaží se s ní držet krok a pochopit, co mu to říká. Ne úplně, ale částečně mu tak objasní důvod toho, proč se Genevieve domluvila s Niklausem. Je pro něj překvapením, že poznává někoho, kdo má Klause v takové oblibě, že mu svěří svá tajemství. Samozřejmě, jej to svým způsobem těší. Snad je to znamení, že to s jeho bratrem přece není tak špatné, jak se snaží dávat svému okolí najevo. Nepatrně se pousměje a kývne, že její slova i vysvětlení bere na vědomí. Nemá v úmyslu vyzvídat na Genevieve. Respektuje její rozhodnutí. Dopije svou porci krve a odnese prázdný sáček do smetí. Zaznamená něčí příchod a podle hlasu pozná Finna. Vyjde z kuchyně do haly.* Zdravím, bratře. Alisea zde není. *Přivítá ho. Zkoumavě si Finna přeměřuje.* Mohu pro tebe něco udělat? *Zeptá se ho.*

*Když spatřil bratra, pokýval ve znamení pozdravu.* Elijahu. *Nadechl se, aby se zeptal, jestli je tu jejich sestra, ale Elijah ho předešel, takže ústa opět zavřel. V tom případě tu jeho úloho skončila, nevěděl, jestli na ní počkat, ale do jejího domu se vkrádat nechtěl, takže se rozhodl zase jít.* Ne, chtěl jsem mluvit s Aliseou. Mohl by jsi mi ale dát vědět, kdyby se tu ukázala. *Požádal ho, i když dobře nevěděl, jak mu to dá vědět. On sám ten záhadný telefon nepoužíval, poslat dopis by bylo zdlouhavé a poštovního holuba po ruce zrovna dnes neměl. Zaznamenal odněkud Rebekah, zřejmě z kuchyně, ale nezdravil jí, chtěl se tu zdržet co nejkratší čas, protože se vždycky mohl za rohem vyloupnout otravný Kol neo Klaus. Ona i někdy samotná Rebekah stačila.* Rád jsem tě viděl, půjdu. *Pronesl a ani nevěděl, jestli ho vidí opravdu tak rád, jak by mohlo být slyšet z jeho hlasu. Sama matka říkala, že i přes jeho rovné zacházení, prolil krve také dost. Jak říkala, nikdo není bez viny. Ještě jednou ve své morálnosti kývl na rozloučenou a otočil se na podpatku.*

*Pozoruje Finna během jejich krátkého rozhovoru, který, jak se zdá je bratrovi i tak proti srsti. Už od jejich posledního setkání a rozhovoru si s ním chce promluvit, ale neví, jestli se k tomu v blízké budoucnosti dostane a Finn, ani neví, jestli by měl zájem. Hlavně potom, co pak strávil pár okamžiků v tomhle domě s Klausem.* Rád bych Finne, ale netuším, kde tě hledat. *Odpoví mu, ještě, než se otočí. Přemýšlí, jak ho tady, alespoň chvilku zdržet, ale než stačí na něco přijít, Rebekah se ujme slova a v podstatě přímo řekne to, k čemu se chystal taky.* Sestra má pravdu. *Potvrdí tak její slova. Nechuť Finna, s jakou s nimi jedná mu rozhodně není lhostejná, i když se to snaží nedávat tolik najevo. Tiše si povzdechne. Finn ho trápí.*

*Poslouchal slova sestry otočen zády k nim oběma a vybíral správná slova, aby neřekl příliš mnoho, ani příliš málo. Nakonec se ale rozhodl, že řekne přesně to, co si myslí, jen s mírnými úpravami. Pomalu se k nim otočil pohlédl střídavě z jednoho na druhého.* Rebekah... *Její jméno vyslovil, aby bylo zároveň pozdravem a zároveň začátkem jeho mluvy.* Ano, chtěl jsem zůstat, ale mě smýšlení se poněkud změnilo. Mám teď docela mnoho práce, naposledy mě z tohoto domu vyštval Niklaus - *Řekl to jméno s nejvyšším odporem v hlase a pohled mu na chvilku zabloudil někam za ně. Tak ho nenáviděl.* - svými nemístnými řečmi. Nechci riskovat být v jeho přítomnosti, i když tu třeba právě teď není. *Na její slova na stranění se nevyjadřoval. Měla snad pravdu? Sám nevěděl. Pak párkrát zamrkal, na jeho tváři se rozlilo překvapení.* Stěhujete se kvůli našemu bratrovi? On má "kamarády?" *Zeptal se trochu nemístně, ale opravdu nemohl uvěřit, že by měl jeho jízlivý bratr vůbec ponětí, co jsou slova: "přátelé",  dále "děkuji" a "promiňte". Její opovržení v hlase nepoznal, natolik byl nesoustředěný. Poté přesunul pohled na Elijaha.* To jsem nedomyslel, telefón nemám, nepřečtu ty písmena, ve kterých jsou zprávy psané. *Řekl slovo telefon trochu divně, ale souhlasně nad svými slovy pokýval. Bla to pravda, dokázal přečíst jenom runy, písmo, kterým se psalo dřív. Naučil se podepsat normálními znaky, ale nic víc neuměl. Devět set let v rakvi není pro nikoho dobré. Na chvilku se odmlčel a nadechl se.* Chtěl by se Alisee ospravedlnit, ale byl jsem zklamán. *Pronesl potichu pro sebe, neměl v plánu, aby to slyšeli sourozenci, ale už se stalo, takže znovu pohlédl ze sestry na bratra a čekal na jejich reakce.*

*Vyposlechne si Finnovy odpovědi. Zůstává stát na svém místě a pozoruje ho při tom velmi bedlivě. Snaží se, co nejvíce pochopit, jak se cítí, jak mu je. Horečně přemýšlí, jak zabránit tomu, aby se ještě více odcizili. Ačkoliv je Finn jeho bratr, připadá mu strašně vzdálený. Potom, co se vrátil z druhé strany by rád tohle napravil. Doufal, že i on bude chtít začít znovu, že přehodnotí své názory na to všechno, co je rozdělilo. Nyní se stále více přesvědčuje, že se to nejspíše nestane. I tak mu chce porozumět, alespoň trochu. Dokáže vycházet se všemi svými sourozenci. Chce mezi ně počítat v tomhle směru i Finna. Snaží se z jeho slov něco pochytit a pak to použít. To, jak se k němu naposledy Niklaus zachoval, rozhodně neschvaloval. Neměl už tehdy, ale chuť na to reagovat. Chce to napravit, alespoň částečně nyní.* Niklaus se nezachoval moc dobře, Finne. *Odvětí na jeho slova.* Ale žije ve městě v našem bývalém domě. Tady chodil, jen když něco potřeboval. Nyní, ale Hayley i my odcházíme za ním. Tenhle dům je volný. Zůstaň tady. Alespoň budu vědět, kde tě hledat. *Promluví k němu a z jeho hlasu zaznívá prosebný podtón, když mu nabízí, aby v tomhle domě zůstal. Na to další se nevyjadřuje. Nedokáže, ale zakrýt překvapení z toho, když Finn na sebe prozradí, že neumí číst současné písmo. Uvědomí si, že byl mimo moc dlouhou dobu.* To je mi líto, Finne. *Odvětí upřímně.* Ale můžeme to napravit. Není to složité. *Pokračuje hned na to. Nabízí se, že mu se vším, co neumí a čemu nerozumí pomůže, když bude chtít. Zatímco čeká na jeho vyjádření, zaslechne něco, co zřejmě nebylo určené jeho uším. Nechá to tak, bez reakce. Pohlédne krátce na Rebekah, když se zmíní o tom, co by Finn rád. Z ní pak zase pohlédne zpět na Finna.*

*Mírně přimhouřil oči, když Rebekah označila Sage za tu "tvojí". Mírně přikývl.* Komplikace s oživením Sage jsou pro mne na prvním místě. *Dobře věděl, s jakým podtónem o jeho lásce Rebekah mluvila, proto se dále nevyjadřoval, akorát by byl zbytečně smutný. Svůj pohled přesunul na Elijaha. Přemýšlel o jeho slovech, došlo mu, že Elijah chce, aby zůstal. Nakonec pokýval. Niklaus sem tedy chodit nebude a Kola by přežil, kdyby se občas zavítal. Bylo to docela pěkné místo.* Dobrá tedy, zůstanu tu. *Chtěl poděkovat, ale něco ho zarazilo, takže poslední slůvko nevyslovil. Náhle si uvědomil, že dlouho neměl krev a byl zesláblý.* Elijahu.... oceňuji, že mne chceš naučit novým věcem, ale přijde mi to zbytečné. Jsem připoutaný na Aliseu; řekla mi, že mám zhruba padesát let života. Nechci je promarnit učením se věcem, které mi jsou vlastně k ničemu. Sage mohu říci, jak mi chyběla, slovy, nemusím psát dopis. *Řekl smutně, i když vlastně vůbec netušil, proč ji do toho zase zatáhl. Najednou mu svitlo; ona byla pro něj vším. Zrady, krveprolití... už mu to mohlo být jedno, on chtěl jediné, ale bylo mu jasné, že k tomu nějakou tu krev potřebovat bude.* Prosím, omluvte mne, jsem zesláblý. *Zdůvodnil svůj odchod a doufal, že jim dojde, že potřebuje pít. Říkal naprostou pravdu, krev do sebe dostával jen málo, i když měl někdy touhu roztrhat člověka jen proto, aby se napil. Ale to bylo dřív, když byl upírem první roky,  teď už to dokázal zcela. ovládnou. Proto pokýval, nechal je tam a přešel do kuchyně. přišlo mu to trochu hanebné, pil "jejich" krev, ale pořád to bylo lepší, než vysávat člověka. Odněkud vyhrabal sáček a nalil i ho do poháru. Pomalu pil a v hloubi duše se styděl za svou existenci, kdy byl živ právě z krve.*

*Když poslouchá tón Rebekah, kterým se s Finnem baví, přál by si, aby se k němu pokusila chovat trochu lépe. Ví, ale že pokud to nebude sama chtít nemá cenu ji k tomu nutit nebo o tom přesvědčovat. Jen s lehkou nevolí v obličeji naslouchá jejich rozhovoru. Ta trochu ustoupí mírnému rozjasnění ve chvíli, kdy Finn nakonec svolí, že zůstane zde v domě na plantáži. Je rád, že bude vědět, kam za nim chodit. Rozhodně to s ním nehodlá vzdát. Nechává si to nyní pro sebe. Když ho Finn odmítne, že se nic nového na padesát let nechce a odůvodní to Sage, lehce opět posmutní. Vidět bratra, jak se upíná k jedné mrtvé ženě a vše ostatní pro něj nemá smysl, bolí ho to.* Finne, jsem si jistý, že i padesát let je dlouhá doba, kdy číst a psát budeš muset ve svém životě zvládat. *Poznamená klidně, ale dost důrazně.* V dnešní době se bez toho neobejdeš. Předpokládám, že bys v tomhle zaostával za Sage a to bys nechtěl. *Napadne ho použít argument, který by Finna mohl přimět změnit svůj postoj. Rebekah rovněž svými argumenty potvrdí jeho slova. Finn mu, ale přijde myšlenkami jinde. Když se omluví a odejde do kuchyně, jen se za ním otočí.* To je v pořádku. Uvidíme se až ti bude lépe. *Odvětí než zmizí v kuchyni. Slyší, že jde do lednice a chvilku na to vůni krve. Nechá ho pro teď být. Nechce mu jeho pití krve ještě více znepříjemňovat svou přítomností.* Dobře. Jdu už taky. Jen si vezmu věci. *Poznamená. Zamíří pak nahoru po schodech do svého pokoje, kde si vezme své zavazadlo a odnese si ho do auta. Nasedne a vydá se do města k sídlu.*

*Přemýšlel o slovech svých sourozenců. Zatím vypil krev a pohár vložil do dřezu. Pochyboval, normální písmo zatím k ničemu nepotřeboval, psát i číst uměl v runách. Ale občas přemýšlel, že by si něco přečetl, ale nedokázal to. Přešel do obýváku, sedl si do jednoho z křesel a pohodlně se uvelebil. Přehrával si v hlavě slova, která řekl Elijah a hledal za nimi smysl. Zaostávat? Ne, nikdy by nezaostával, nikdy... uslyšel, jak klaply dveře auta a on zůstal sám, jen s vlastní existencí. Chtěl jít za Aliseou, ale usoudil, že počká ještě aspoň do večera, aby sestru nerušil. Myšlenky mu ale opět slétly k plánu, který se mu hroutil pod rukama a posmutněl.* Sage... *Chraptěl, když si vzpomněl na její krásné vlasy a oči modré, jako ranní nebe. Takhle tam zůstal sedět s prázdným výrazem.*

*Od Gen jel rovnou na plantáž. Auto zaparkoval jako vždy před domem, z kufru vyndal svoje zavazadla a šel dovnitř domu. Nerozhlíšel se, kdo je a kdo není doma a zavazadla si hned odnesl nahoru k sobě do pokoje. Potom sešel dolů do kuchyně. Nešel přes obývák, takže si nemohl všimnout, že tam v křesle sedí Finn. V lednici si vzal dva pytlíky s krví a šel zpátky do svého pokoje. Načnul si jeden pytlík, napil se a pak vytáhl z kapsy mobil - napíše Elijahovi. Máš zítra čas? Potřebuju s tebou mluvit, Kol. Zprávu odeslal, vypil oba dva pytlíky a šel spát.*

*SMS zpráva pro Kola.*

kód:

Samozřejmě Kole. Můžeš se zastavit zítra během dne v sídle nebo se můžeme sejít někde ve městě. Dej mi vědět kde a kdy ti to bude vyhovovat. Elijah.