Plantation House

Když mu naštvaně odsekla, že už nic nečte, tak se trošku zamračil a vzal jí knížku. Prohlédl si, od koho to je, tuhle knížku znal, moc dobře. "Jedna z mála knížek, kterou jsem četl několikrát za sebou," řekne a knížku položí vedle sebe na postel. "Co jsem si myslel, že byste mezi sebou mohly alespoň trochu vycházet, ale spletl jsem se, nepůjde to, ani omylem." Teď už to věděl, ty dvě se doslova nesnáší... Potom si poslechne to, co říkala dál. "Samozřejmě, že si na to pamatuju, ale pokud si dobře pamatuju, stejně jsi mě do toho pořád nutila. Ať si promluvím s Klausem. A co jsem udělal? Nakonec jsme se spolu udobřili, celkem. Ale chápu, že s Claire to nejde. A nebudu vás do toho nudit, ani tebe, ani ji, protože v jedný věci si jste fakt podobný - obě dvě jste strašně, ale strašně tvrdohlavý." Možná se jí nebude líbit, že ji přirovnává ke Claire, ale co. On si to myslel, tak to řekne. Když řekne, jestli to překvapení mělo být to, že ji bude ignorovat, jenom se ušklíbl a zavrtěl hlavou. "Ne, to rozhodně ne. Jen mě napadlo, jestli bys třeba k tomu náhrdelníku nechtěla ještě něco..." řekne tajemně a to už z kapsy vydoloval malinkou modrou pěknou krabičku. Gen teď seděla na posteli tak, že měla nohy spuštěné dolů z postele a dívala se do zdi. Vstal z postele a pomalu přešel až k ní, bránil jí ve výhledu na tak krásnou a zajímavou bílou zeď. Klekne si před ni na jedno koleno a otevře krabičku, kde je krásný prsten. "Tohle je to překvapení, ale nevím, jestli mi ho rovnou neomlátíš o hlavu se slovíčkem 'ne,'" ušklíbne se a dívá se jí do očí, je zvědavý na její reakci. Sice se jí nezeptal 'Vezmeš si mě?', ale to snad nevadilo. To, že si ji vážně chtěl vzít, na něm bylo poznat.

(Na Claire a situaci kolem tohohle všeho už nic neříká. Už si nechce kazit ani minutu tím, že bude myslet na to, že přítomnost Claire jí zkazila Štědrý den. Teď byla ale pryč a ona už se jí nechtěla zaobírat. Byla tu sama s Kolem a mají se bavit o Claire? To rozhodně ne. Jakmile se začal zmiňovat o tom, že si myslel, že by k tomu náhrdelníku chtěla ještě něco, zase se podezřívavě mračila. Ještě jí k tomu něco koupil? Tak proč jí to nedal s tím jako set? Opravdu nechápala, co se tady teď děje. Možná za to mohl ten alkohol, možná prostě nečekala, že by někdy mohlo přijít to, co přišlo za malou chviku. Kol vstal a přešel před ni a najednou si klekl. Proč klečí? Co to dělá? Koukala se na něj vyjeveně a čekala, co to má všechno znamenat. Pak zaregistruje tu krabičku, kterou zrovna otevřel a v ní byl prsten. Ne, to nemohlo být to, co si myslela, že to je. On to ale podpořil svými slovy. Sice výslovně neřekl ta slova, ale tohle bylo jednoznačné, bylo to opravdu tak. On ji tady právě žádal o ruku. Jako by se jí zastavilo srdce, zalapala po dechu, tohle opravdu nečekala. Nečekala, že by tohle Kol udělal. Vždyť přeci vůbec nebyl takový typ. Mohl mít deset žen obmotaných kolem jednoho prstu a těch prstů má dvacet, když počítá i ty na nohou. A on tu teď před ní klečí a žádá ji o ruku. Ji, zrovna JI jedinou. Vybral si ji a teď jí dává najevo, že chce jejich vztah posunout zase o krok dál. Možná byla dva měsíce pryč, možná je to brzo na to, že je ve městě sotva pár dní, ale to, co spolu zažili těch pár měsíců do minulosti, to jim nikdo odpárat nemůže. Stále tomu nemůže uvěřit a přičítá snad i té whiskey, kterou pila při čtení, že šálí její smysly. Pootevřela ústa, chytila se rukou za hrudník, ale z úst jí vyšel jen vzduch. Nebyla schopná slova. Nemohla mluvit. Jen se na něj koukala s úžasem v očích. V tu chvíli naprosto zapomněla na to, co se stalo tenhle den. Tohle totiž všechno předčilo.) Ty... ty mě žádáš o ruku? (Zeptá se ho, jako by tomu opravdu nevěřila. A sand ani opravdu nevěřila.) Já... ty přeci nejsi typ na ženění. (Divila se tomu, že to vážně udělal. Pak se najednou široce usmála a v očích se jí objevily slzy, jako by si právě opravdu uvědomila, že to udělal, že ji požádal.) Kole Mikaelsone... (vydechne, potom si oblízne rty a podívá se do jeho očí) Říkám ano.(Řekne až neuvěřitelně něžně a procítěně. Ano, chce si ho vzít. Chce ho, chce ho za manžela, pokud on ji chce opravdu za manželku.)

Ke Claire už nic neříkal, když na to nepověděla nic ani ona. Zřejmě se o tom už nechtěla bavit, a taky aby ano. Zkazil jí naprosto celý Štědrý den... Možná až do téhle chvíle? Když si před ni klekl, viděl na ní, že vůbec nechápe, co se děje. Ano, cítil z ní alkohol, ale rozhodně to nebylo tolik, aby byla mimo. Prostě tomu jen nemohla uvěřit. Popravdě, on si nikdy nemyslel (tedy od té doby, co byl upír), že by tohle někdy udělal. A až se tohle dozví Rebekah, Elijah, Alisea... Klaus, pokud se vrátí. Ten si z něj bude určitě utahovat. A Claire. To bude trošku větší oříšek, tohle jen tak neskousne a bude na něj naštvaná. Moc moc naštvaná. Copak on má tohle zapotřebí? Ty ženský nepochopí a teď si jednu bere... Jeden by řekl, že je to docela blázen. A taky že jo, do svojí budoucí ženy. Když se ho zeptá, aby se ujistila, jestli ji opravdu žádá o ruku, podívá se na ni s ironií v obličeji a povídá: "Jo, žádám tě o ruku, protože jsem krvežíznivý upír, který rád trhá ostatní upíry na kusy," ušklíbne se nakonec. "Samozřejmě, že tě žádám o ruku," povídá už úplně vážně a jednou, tou volnou rukou, kde nemá prstýnek, ji chytne za ruku. "Já nejsem typ na ženění, ale ani do tebe bych neřekl, že by ses ráda vdávala. A když jsi mi to v tom lese tak opatrně naznačila, začal jsem o tom přemýšlet," přizná. Vlastně to nebyl tak úplně jeho nápad. Kdyby nevěděl, že to Gen chce, nepožádal by ji, protože si vážně nemyslel, že by se chtěla brát. Když se na něj usmála a v očích se jí zaleskly slzy, usmál se na ni. Moc dobře věděl, že takhle u ní vypadají slzy radosti. Když ho osloví jménem, trošku tázavě pozvedne obočí a když řekne to 'ano', zeširoka se na ni usměje, vyndá prstýnek z krabičky a nasadí jí ho na prst. Dokonale jí padl. Ruku jí ještě nepouštěl. Začal se pomalu zvedat a když byl už dostatečně blízko jejímu obličeji, tak ji jemně, ale hodně procítěně políbil.

(Stále se z toho šoku nemůže vzpamatovat, ale nakonec to nějak vydýchá a je schopná vnímat Kolova slova. Ano, vážně tu před ní klečel s úmyslem ji požádat o ruku, a tak si ji někdy v budoucnu i vzít. Když se zmíní o tom, že on si taktéž nemyslel, že ona by se chtěla vdát, tak jen kývla, protože si to o sobě hodně dlouhou dobu také myslela. Opravdu se na začátku vztahu s Kolem rozhodně vdávat nechtěla a dost dlouhou dobu na to měla vyhraněný názor. Jenomže pak to s Kolem bylo hlubší a hlubší a ona poznala, že kdyby to někdy mělo přijít, tak by neodmítla. Ale nemyslela si, že by to Kol udělal. A hodně ji překvapilo, že to udělal právě teď. Trochu se začervenala, když se zmínil o tom v lese. Možná ve svých myšlenkách myslela na to, že by nebylo tak špatné se vdávat, ale rozhodně nepoznala, že svými slovy zasela semínko podezření i v Kolovi.) No, zas tak tolik jsem teda nenaznačovala. Nemohl jsi z toho nic vyvodit, leda bys o tom přemýšlel už někdy možná sám. (podívá se na něj a pak se zasměje , protože jí tohle přišlo opravdu absurdní, ale ono se to dělo. Pak nechá Kola, aby jí nasadil prsten a políbil. Ona ho políbí též. Potom si odskočí do koupelny a vrátí se ve svém novém spoedním prádle. S Kolem si pořádně zařádí a když přestanou, tak už je venku dávno světlo. Teď oba jen leží v posteli bok po boku.)

Usmál se do polibku, když u ho Gen oplatila a když odběhla do koupelny, tak byl celý napjatý, co ho čeká. Když se vrátila ve svém novém spodním prádle, šibalsky se na ni usmál. Prádélko bylo sice krásné, Kol z něj byl nadšený, ale moc dlouho na Gen nezůstalo. Když si měl vybrat Gen v prádle a Gen bez prádla, samozřejmě, že bral to druhé. I když se většina dne nevydařila, tahle druhá byla dokonalá, naprosto si ji užili. Skončili a bylo už něco nad ránem, dokonce už bylo i světlo. Mlčky leželi vedle sebe a odpočívali. Kol si to všechno užíval. Ne, že by nebyl rád za to, že Claire přišla, ale pořád na něj byla naštvaná. Až se dozví, že se s Gen zasnoubil, nebude to mezi nimi moc dobré... Tohle bylo ale lepší, než hraní her s Claire. Gen si dva měsíce pořádně neužil, museli si to nějak vynahradit. "Co dneska budeme dělat, má budoucí ženo?" lehne si na bok, aby na ni dobře viděl a tázavě pozvedne obočí. Řekne to i takovým jiným tónem hlasu, hlavně to slovo 'ženo'. Oba dva byli přikrytí dekou, ale to mu rozhodně nevadilo, aby se Gen dotýkal - právě teď jí jemně přejížděl prsty po bříšku, muselo to šimrat.

(Oba dva jsou naprosto v klidu a nenechávají se ničím rušit. Dokonce ani slunkem ne. Leží na boku a má podepřenou hlavu dlaní a dívá se na Kola. Ano, on je teď jejím objektem zájmu. Musí se jemně usmívat, protože to, co se stalo v noci, to pro ni ještě teď nebylo moc uvěřitelné, ale stalo se to. Věděla to, protože se sem tam podívala na svou levou ruku a na prsteníček a na něm se skvěl zásnubní prsten. Když jí ještě oslovil jako svou budoucí ženu, musela se usmát víc široce. Odtrhla svůj zrak od svého prstu a podívala se na něj.) A uslyším od tebe ještě někdy vůbec svoje jméno, nebo mi budeš teď říkat už pořád takhle? (nakloní se k němu a políbí ho) A nevím, co budeme dělat. (zakrutí hlavou) Co se tak obvykle dělá na první svátek vánoční? (podívá se na něj) Krmí se zvířátka? CHodí se do kostela? Chodí se po příbuzných? (povytáhne obočí, ale rychle zmlkne, protože ona rozhodně po příbuzných chodit nechtěla. Po těch Kolových klidně, ale po těch svých ne. Ani nápad.)

Celou dobu se na ni jenom usmívá a dívá se na ni jak na svatý obrázek. Ona pro něj vlastně něco takového byla. Dokázal se na ni koukat celou věčnost a ani nepotřeboval mluvit, tohle naprosto stačilo. Nemohl si nevšimnout toho, jak si pořád prohlíží svůj zásnubní prsten. Asi se jí opravdu vážně líbil. Podle něj by se na něj ale dívala stejně i kdyby byl z cukru, a nebo ze stébla trávy, kdyby se třeba příležitost naskytla někde jinde a Kol by naprosto improvizoval. Ona byla unešená z toho, že ji vůbec o tu ruku požádal. Když se zeptá, jestli ji tak bude oslovovat už pořád, zaculí se. "Nevím, ženo? Možná bych ti mohl říkat třeba Gennie. Vím, jak to máš ráda," šibalsky se usměje, nechá se políbit a polibek jí vzápětí opětuje. "Co se dělá?" podívá se na ni tázavě a pak se zamyslí. "No já nevím. Zvířátka fakt krmit nejdu, do kostela taky nechodím a příbuzní... Můžeme se stavit do Sídla. A nebo si hrát s dárky, to se podle mě taky dost často dělá. Ale my si moc nemáme hrát s čím." Nemyslí si, že by si chtěla Gen zahrát hry s ním. "A ještě k těm příbuzným, měla bys k nim možná taky zajít. Dneska nebo zítra."

(Protočí oči, když jí řekne, že jí může říkat Gennie. Tohle ji opravdu vytáčelo a on to moc dobře věděl. Chtěl ji samozřejmě provokovat.) Dobře, muži, myslím, že se spokojím s tím oslovením žena spíš než s Gennie. (podívá se na něj... opravdu, všechno je lepší než oslovení Gennie.) No, zvířátka tady asi stejně moc nenajdeme, leda až v lesích. Do kostela já taky nechodím. (Začne taky zamítat možnosti. Když řekne, že by si mohli hrát s dárky, jen se zamyslí. Do Abattoiru by mohli zajít až odpoledne a ona by se tak aspoň vyhla dneska návštěvy Kate nebo Sophie, nebo jich obou.) Dobře, takže odpoledne se stavíme v Abattoiru. Pozdravíme Elijaha, Hayley, Beku a další, pokud tam ještě někdo bude. A teď... proč si nezahrát nějakou tu hru na té tvé konzoli? (podívá se na něj tázavě) Budeš mi sice muset vysvětlit, jak se to ovládá, ale nějak to zmáknu. A možná by to mohla být i zábava, když jste nad tím včera s Claire strávili tolik hodin. Nevím, sledovala jsem vás sotva pár minut, protože jsem tam byla navíc. Ale teď jsme tu jenom my dva, takže to můžeš naučit alespoň mě. (podívá se na něj a pak se prostě napřímí a začne vstávat. V posteli se naváleli už dost. Ani nemá kupodivu nějak velký hlad, co se krve týče. I když aspoň sáček by si dala.)

Zasměje se, když protočí při vyslovení té zdrobněliny oči. Už na to ale nic 'ženě' něříká. Jemu se ta přezdívka líbila, ale co se dalo dělat, ji to opravdu příšerně vytáčelo, a nechtěl si ji znovu naštvat. Docela se diví, že se s ním chce jít podívat do Sídla, protože přece jenom, všichni ji zase uvidí s ním, a ona přece chtěla, aby to vypadalo, že se od všech drží nějak dál. No, ale jako nic proti tomu nenamítal, byl rád. Schválně, jestli si někdo potom všimne prstenu. Když navrhne, že by si mohli zahrát něco na konzoli, trošku, no, vlastně hodně překvapeně se na ni podívá. "Ty chceš hrát hry? Na konzoli? Jako jo, zahraju si s tebou, a rád. Snad ti to aspoň trošku půjde a pořádně si zahrajeme." K tomu, že na ni včera tak trošku zapomněl, když hrál s Claire, nic neříkal. Ona se o Claire nechtěla nikdy bavit, tak to nebude dál rozvádět. Potom se, stejně jako ona, zvedne z postele a začne si oblékat. Má to trošku rychleji než ona. "Budu čekat dole," řekne a vydá se dolů do kuchyně. Ještě měli jablkový koláč, takže nakrájel pár kousků, dal je na dva talířky, jeden pro sebe a jeden pro Gen. Potom už s tím šel k televizi, zapnul Needy a čekal, až přijde. Mezitím už jeden kousek snědl.

(Když o ní pochybuje, tedy o jejích hráčských schopnostech, tak se jen ušklíbne a v duchu si řekne 'Děkuji pěkně.' Ano, opravdu to nikdy nehrála a možná jí bude chvíli trvat, než se to pořádně naučí ovládat, ale on se to taky musel nějak naučit, takže ať tady před ní nemachruje a nemá povýšenecké řeči. Kol byl hotový dříve než ona. Ona se neoblékala upíří rychlostí, vlastně všechno dělala normální lidskou. Šla si vyčistit zuby, opláchnout obličej. A teprve pak se vydala dolů, kde na ni u televize čekal Kol s nakrájeným jablkovým koláčem ke snídani a už měl zapnutou i tu závodní hru a jen čekal, až se ona připojí. Přisedla si k němu a koukla se na ovladač, se kterým měla hrát. Všechna ta tlačítka pro ni byla docela matoucí. Bylo jich tam tak milion. No dobře, milion ne, to zrovna přeháněla, ale bylo jich tam opravdu hodně a každé jistě sloužilo k něčemu úplně jinému a ona za boha nevěděla, k čemu je které.) Fajn, než začneme hrát, tak bys mi mohl vysvětlit, jak zácházet s tímhle. (Zamává mu ovladačem před nosem a pak čeká, co z něj vypadne. Doufá, že jí to vysvětlí opravdu pečlivě a že to jen tak hala bala nepřejde, protože je to přece jednoduchý jako facka a nepotřebuje to žádného sáhodlouhého vysvětlování. Nejvíc se toho přeci naučí za pochodu. Úplně v duchu slyšela, jak tohle Kol říká.)

Netrvá to dlouho a Gen k němu řijde a sedne si vedle něj. Už teď ví, že tohle nebude moc lehké vyxvětlovaní, protože Gen to nikdy nehrála. Doufá ale, že na to není takový antitalent, chce si občas s někým zahrát, když už dostal tuhle herní konzoli. Viděl, jak nedůvěřivě se dívá na ovladač; jistě, byla tam hromada tlačítek, někdo by řekl, že jsou k ničemu, ale nebyly. Byly tam tlačítka, kterými se vybíraly věci v menu, jako jsou auta, jejich značka, vzhled... "Jasně, že ti to vysvětlím..." řekne, když mu zamává ovladačem před obličejem. Vezme do ruky ten svůj a začne ukazovat na různá tlačítka. "Začneme u toho nejdůležitějšího. Tímhle," ukázal na tlačítko na pravém boku ovladače, "tím přidáváš plyn. Na druhé straně máš to samé tlačítko, akorát jím brzdíš. Potom máš joystick, tím zatáčíš. Nebo můžeš zatáčet i pomocí těhlech tlačítek," ukáže na ně, "ale to ti nedoporučuju, lepší je joystick. Dál tady máš tlačítka na výběr aut, tratí, tuningu a tak. Ale to ti ještě ukážu. Myslím, že nic jiného zatím vědět nepotřebuješ," řekne a začne si vybírat auto. Samozřejmě si vybral to s nejlepším výkonem a ovladatelností. Pak ukázal Gen, jak si vybrat vlastní. Už na obrazovce běží loading, když v tom mu dojde, že jí ještě neřekl, čím se přidává nitro. Podle něj jí to bude stejně k ničemu, ale vědět to mohla. "A tímhle přidáváš nitro, ale bacha. Moc ho nedávej v zatáčkách," poradí ji a potom už jejich auta stojí na startovní čáře, mezi nimi stojí nějaká dívka s vlaječkou a když s ní prudce trhne dolů, vědí, že můžou odstartovat.

(Posluchala jeho vysvětlování. Podle něj to opravdu bylo hrozně jednoduché a za chvíli bylo po vysvětlování. Ano, opravdu bylo jednoduché naučit se mačkat pár čudlíků, ale člověk pro to musel mít jistě cit, a to než se naučí, to jistě bude trvat. Když se jí ještě zmíní o nějakém nitru, tak na něj kouká jako na blázna, protože absolutně nevěděla, co to nějaké nitro je, ale během hry to prostě vyzkouší a pak uvidí. Potom se už prostě podívala na obrazovku, s pomocí Kola si vybrala nějaké auto. Těm údajům kolem moc nerozumněla, takže jí ani tak nezáleželo na výkonu a tak dále. Vybrala si prostě krásnou černou Audi, protože se jí líbila. Naštěstí paramentry také měla dobré, takže se Kolovu autu rozhodně mohlo tohle její rovnat. Začínají s naprosto základním vybavením a až závody si vydělají na další a další vylepšení. Obrazovka je rozdělená na půlku, protože každý řídil svoje auto, takže měl každý svůj rámeček se silnicí. Schválně si oba dva dojeli pro stejný závod. Ona tedy párkrát cestou nabourala, takže by se dalo říct, že si to auto sešrotovala ještě před závodem, ale to nevadí. Zatím se to učila. Dokonce si vyzkoušela to nitro a zjistila, že je to zrychlení auta. To byla dobrá informace. Ten závod byl zrovna ve driftování. Absolutně nevěděla, co to je. Slyšela to poprvé. Ale Kol jel první, takže jí to ukázal. Bylo to zajímavé. Jít do smyku přes ruční brzdu a udržet se tak co nejdéle. Kol byl opravdu dobrý, ale ona, ona byla lepší. Možná jí k tomu pomohly ty bouračky a to, jak prudce vybírala zatáčky, protože si uvědomila, že driftovala vlastně už po cestě k tomu závodu. Takže se stalo, že Kola porazila o 200 bodů. A soutěžovost na ni opravdu dolehla, protože se začala radovat, že ho porazila.) Jsem lépší, jsem lépší! (zasmála se)

Zasmál se, když viděl, jak se na něj dívá, když mluví o nitru. A schválně jí neřekne, k čemu to je, jen ať si to vyzkouší sama a při první příležitosti to nabourá do protijedoucího auta, protože nebude vědět, že tak moc zrychlí. Když si Kol vybere auto, tak čeká, až si auto zvolí i ona. Tvářil se docela překvapeně, když viděl, že si vybrala auto s docela dobrými technickými parametry. Ale dalo se to čekat, když to byla pěkná audina. To, že si ji vybrala i s dobrými parametry bylo jenom velké plus. Netrvalo to dlouho a za chvíli se obrazovka rozdělila na polovinu a oba dva se připravovali k závodu. Kol jí to ještě předtím ukázal, ale asi udělal chybu. Asi byl moc dobrý učitel, protože ať se snažil jak se snažil, ona vyhrála. A bylo vidět, že z toho má přímo obrovskou radost. "Štěstí začátečníka s dobrým učitelem," ušklíbne se na ni, ale řekne to s naprostým klidem v hlase, protože příště zkrátka vyhraje. Vzápětí si dali další hru, Kol si nechal stejné auto jako předtím. Teď jeli klasický závod - kdo bude jako první v cíli, vyhrává. A dokonce tam nebyli sami, ale měli i jiné protivníky, za který hrál počítač. Nemohl si dovolit nevyhrát, a taky že se tak stalo. Byl první a Gen skončila až třetí, za jedním z hráčů, za který hrál počítač. "Pořád jsi lepší?" zaculí se na ni a potom se zasměje.

(Když potom Kol v dalším závodě vyhrál, tak se na něj ušklíbla. Ano, byl lepší, ale ona rozhodně nezůstala moc pozadu za ním. Jakmile ten závod skončili, zajela si do garáže, ale ještě předtím si našla na silnici Kola a pořádně ho napálila zezadu a on skončil v sloupu veřejného osvětlení. Když byla v garáži, tak za vydělané peníze si nechala opravit auto a nechala si na něj nastříkat nějaký obrazec. To auto vypadalo teď mnohem víc cool. Taky si vylepšila ještě nějaké technické parametry. Sice tomu nerozumněla, ale prostě něco vylepšila. Potom si na silnici našla další závod. Kol samozřejmě jel na závod s ní. A teď to na oplátku ona natřela jemu. Nečekala, že si na ten ovladač zvykne tak rychle, ale opravdu jí nečinilo nějak velké problémy, aby za chvíli už hrála pořádně. Nemůže říct, že by jí to nějak opravdu bavilo tak, že by to chtěla hrát každý den, ale jako rozptýlení to jednou za čas špatné rozhodně není. Po tomhle závodu, kdy to Kolovi natřela - nebyl to závod na okruhu jako ten předtím, ale závod skrz město - tak odložila ovladač a podívala se na hodiny.) Nezajdeme do toho Abattoiru? (povytáhla tázavě obočí)

Nečekal, že to do něj Gen v takové rychlosti napálí, a když se tak stalo, vyčítavě se na ni podíval. Kvůli tomuhle bude muset jež až do garáže... Ale stejně tam chtěl, auto si potřeboval nějak vylepšit - jak po technické stránce, tak i po vzhledové. Svoje auto, které mělo doteď stříbrnou barvu, si nechal přebarvit na zeleno a na to si nechal nastříkat motiv hadů. Všude. Na kapotu i na boky auta. Aby mu to všechno ladilo, ještě si dal zelené podsvícení. Takže teď, když bude jezdit potmě, pod autem to bude krásně svítit. Auto Gen taky nevypadalo špatně, ale to jeho se mu líbilo víc. Ještě aby ne, bylo přímo podle jeho představ. Nezapomněl ani na nějaké technické parametry. Potom našli další závod, který se jel tentokrát skrze město, a zajeli si ho. Zase vyhrála... No nevadí, i Kol se pořád zlepšuje a rozhodně ještě není na vrcholu svých herních dovedností! Když se zeptala, jestli už nezajdou do toho Sídla, přikývne a pokrčí rameny. "Jestli chceš... Můžeme vyrazit." Potom se zvedne, pomůže Gen s kabátem, sám si navlékne bundu a vyjdou ven, kde nastoupí do Kolova auta (které už dal opravit a teď bylo zase takové, jako dřív) a rozjedou se k Sídlu.

V baru už se ani chvilku nezdržoval, jen došel na nedaleké parkoviště, nasedl do svého auta jel na Plantáž. Všiml si, že mu na mobilu svítí hodně nepřijatých hovorů od Genevieve. Zamračil se, vzal mobil a zkusil jí zavolat. Jenže to nezvedala. 'Třeba má jen něco důležitého na práci. A nebo má mobil v tichém režimu a nevšímá si, že zvoní..' doufal, že to tak je, protože by byl nerad, kdyby zase něco vyvedla. Co když zase někoho zabije? Vždyť to už vypadalo tak, že bude v pořádku, uměla se ovládat. V jeho přítomnosti... Třeba to dokázala jen v jeho přítomnosti. Rychle zatřásl hlavou, aby se těhlech myšlenek zbavil. Nebude ji nikde shánět, stejně by ji nesehnal. Prostě pojede na Plantáž a tam na ni počká...
Za chvíli už parkuje jeho auto před Plantáží, on je uvnitř a v obýváku pije krev. Sice jí měl dneska už dost, ale dostal chuť, tak proč ne. Potom si vzal ještě poslední kousek koláče, který zbyl ze Štedrého dne. Potom jeho zrak spočinul na dárku, který měl od Claire. Dočista na něj zapomněl, jak jen mohl? Vždyť byl takový natěšený na to, co v něm bylo... Přešel až ke stolečku a vzal si dárek. Posadil se na gauč a zvedl víko. Navrchu krabice byl poukaz na dovolenou pro dva lidi. Musel se usmát. Jenom doufal, že si snad nemyslela, že by jel na dovolenou s ní. Tedy, jel by, ale teď má Gen... Vedle poukazu byla krabička a v ní hodně luxusní hodinky, hned je vyndal a nasadil si je na ruku. Ty hodinky, co měl předtím, se mu už rozbily, takže se to hodilo. A jako poslední uviděl hodně luxusní a už od pohledu drahý oblek. Ten si vyzkouší při jiné příležitosti. Ale jestli bude mít tyhle hodinky i oblek, bude vypadat jako James Bond. Poukaz dal zpátky do krabice, tu zavřel víkem a sedl si ke konzoli. Zkusí tu novou střílečku.

(Asi po půl hodině se dostala na Plantáž. Ano, opravdu nebyla zrovna rychlá, i když používala upíří rychlost, ale každou chvíli musela odpočívat, protože ta bolest v jejím těle byla mučivá. Kdyby to bylo někde do břicha, do ruky, i nohu by přežila, ale on ji strefil do srdce a tak kulka nevyšla ven. Když tedy konečně zbrkle otevře dveře plantáže, klopýtne o práh u dveří a hezky letí hubou na zem. Samozřejmě, tím zažije nesnesitelnou vlnu bolesti v místě, kde ji ten policista střelil a kde má stále v žebru zaseknutou tu kulku. ) Au! (Zanaříká. Má mžitky před očima a pomalu, jako by ztrácela vědomí, ale to, že je upír, to jí to nedovoluje. Pořád má sílu. Ale potřebovala tu kulku vyndat.) Kole? (Zavolala. Ani nedokázala použít svoje zbystřené smysly, protože na to neměla ani pomyšlení. Doufala, že tam Kol je a že jí pomůže vyndat z ní tu kulku, i když to bude ještě větší bolest, ví, že se jí pak uleví. Několikrát mu dneska volala a chtěla, aby přišel, protože se cítila, jak se cítila, ale on jí to nebral a ani ona potom jemu, když se o to snažil, protože to už se snažila ona dopravit se za ním sem na Plntáž. Ani nemá sílu se zvednout. Prostě tam leží jak široká tak dlouhá a je celá od krve.)

Už docela dlouho hrál tu střílečku, šlo mu to, ale právě teď se zasekl u jedné mise a strašně ho to rozčilovalo. Hrál ji už potřetí, ale pořád se mu nedařilo dostat se přes ni. Nevnímá, že se někdo dobývá na Plantáž. Neslyší ani to zanaříkání, které z Gen vyjde. Je až moc soustředěný na hru. A navíc to má dané celkem nahlas. Až když uslyší svoje jméno, tak zbystří. Naneštěstí pro něj ho to tak moc vyvede z míry, že se přestane soustředit a znovu ho zabijí. "Do háje," zavrčí a potom se zvedne a vydá se směrem, odkud slyšel ten hlas. Věděl, že je to Genevieve, ale netušil, že bude ležet přede dveřmi na zemi, celá od krve... Proto taky vypadal hodně překvapeně. "Genevieve," osloví ji jménem, jeho hlas zní velmi starostlivě. Okamžitě si klekne k ní na zem a začne si ji prohlížet - vidí, že největší flek od krve má na hrudi, tam, kde je srdce. "Co se stalo?" podívá se na ni tázavě. Zároveň mu dojde, že to, co ji trefilo, ještě v hrudi zůstalo, jinak by nevypadala tak strašně. Vezme ji do náruče, zvedne se s ní a jde do obýváku, kde ji položí na gauč. "To, co tam zůstalo musí okamžitě ven." V tu chvíli jí opatrně vyhrne tričko a přetáhne jí ho přes krk. Bude ji to bolet, ale jinak to nejde.

(Když k ní konečně Kol dojde, je vidět, že jí spadne obrovský kámen ze srdce. Kol byl tady. te´d se o ni jistě postará, i když až bude zase v pořádku tak si ji jistě vezme na kobereček, co to zase provedla a vyvedla. Možná měla jít na Plantáž prostě hned z doků. Pokud byl Kol celou dobu doma a hrál tady ty střílečky, nic z toho by se nemuselo stát, ale pokud by doma nebyl, tak by se stejně asi dříve nebo později prostě vydala ven lovit. Snažila se popadnout dech, aby mohla Kolovi vysvětlit, co se stalo. On ji mezitím vzal do náruče a šel s ní do obýváku.) Zřejmě jsem se rozhodla zakousnout se do toho nepravého. Měla jsem takový divní pocit... snažila jsem se ti dovolat... (Dělala mezi jenotlivými větami pauzy, protože i mluvit pro ni nebylo snadné.) Pak jsem šla do lesa, že tam buď na někoho narazím a nebo se uklidním... Byl tam policajt a čmuchal tam ohledně toho, jak jsem zabila ty dva tenkrát v noci... Už jsem chtěla jít, ale on se říznul a já to nezvládla a on mě střelil do srdce. Ta kulka... se zachytila o žebra. (vydechne. Jakmile ji položí na gauč, tak se snaží uklidnit, protože ví, že teď přijde asi to nejhorší. Celou dobu se dívá na Kola, nechce se dívat jinam.)

Když ji nese do obýváku, ona se rozpovídá o tom, co se stalo. No, jestli se tomu dá říkat, že se rozpovídala, protože dělala pauzu za každou větou, mluvilo se jí asi hodně špatně. A to, co říkala, se mu rozhodně nelíbilo, a taky se podle toho tvářil. Teď na ni hnusný nebude, ale až se uzdraví, pěkně jí to vytmaví. Jistě, měl jí zvednout telefon, ale ona neměla vůbec zmizet z Plantáže, když mu neřekla, kam jde. "Toho, žes mi volala, jsem si všiml až pozdě, mobil jsem si totiž nechal v autě - byl jsem na snídani v Rousseau's a i mně se tam stal menší incident... Ale vyvázl jsem z toho dobře, narozdíl od tebe. Bože," zavrtí nechápavě hlavou a měří si Gen přísným pohledem. "Vyřešíme to pak, teď ti tu kulku musím vyndat." Jakmile to dořekne, hrudí Genevieve projede jeho ruka. Musí být blízko srdci, protože právě tam se ta zbloudilá kulka nachází. Nebylo to jednoduché ji najít, dokonce jí párkrát zavadil o srdce, i když se snažil, aby se to nestalo. Po chvilce ale kulku mezi žebry našel a vyndal ji. Hruď se jí skoro hned zahojila, ale byla od krve ještě víc než předtím. "No, tak ten chlap musel bejt asi překvapenej, když jsi tohle přežila..." řekne a prohlíží si kulku. "Teda pokud ovšem neměl ponětí o nadpřirozenu, což asi neměl, když po tobě pálil normální zbraní..."

(Ví, že je na ni Kol opravdu naštvaný a je to na něm vidět. Možná, že na ni neřval jako na malou jenom právě proto, že to, že v sobě má tu kulku, je pro ni docela dobrým trestem. I když je si jistá, že až jí to vyndá, tak to bude mít ještě nějakou dohru. Chtěla se nauřit ovládat, vypadalo to nadějně, ale místo toho zklamala. Zklamala sebe, Kola a další její blízké, protože to znamená, že před ní není opravdu nikdo v bezpečí, když na ni přijde taková touha po krvi, že se neovládne ani před policistou, který by mohl dělat jen a jen problémy. Možná, že hlavní předtavitelé policie byli zkorumpovaní, ale i takový policista by z toho mohl udělat humbuk a jít s tím na veřejnost. Opravdu doufá, že prostě ten detektiv nebude nic pamatovat a nebude se po tom všem dál pídit. Mlčí. Každé další slovo je pro ni na máhavé, takže se na Kola jen dívá omluvným a provinilým pohledem. Je na něm opravdu vidět, jak zklamaný a zároveň naštvaný je. A ji to bolelo snad ještě víc než ta kulka v těle. Jakmile jí zaboří ruku do její hrudi, vykřikne bolestí a do očí se jí nahrnou slzy. Opravdu to nebylo nic příjemného, ještě jak tam tu kulku Kol hledal a nemohl ji z počátku najít. Několikrát jí dokonce zavadil o srdce a to zaryla nehty do gauče až tak, že ho zničila, protože v nem udělala pškné škrábance a rýhy. Dokonce se i potila. Pak konečně tu kulku našel a vyndal ji. Opravdu se jí ulevilo a hlasitě vydechla. Pozorovala ji stejně jako Kol.) Ne, určitě o tom nevěděl... Já... Vím, že jsem tě zklamala tím, co jsem udělala. Sama sjem si opravdu myslela, že už to bude snazší, ale není a asi ani v nejbližší době nebude. Vždycky mě bude přepadat touha po krvi a já to prostě nedokážu zvládnout, ne když jsem sama. (podívá se na něj... neví, co má dělat. Doufá, že Kol má nějaké řešení.)

Nechtěl na ni být tak naštvaný, ale prostě si nemohl pomoct. Možná, že ani nebyl naštvaný, jako spíš zklamaný. Zklamaný z toho, že se nezvládla ovládnout, i když to vypadalo tak, že to už zvládá. Vlastně byl naštvaný hlavně na sebe. Měl ji víc hlídat a měl s ní víc trénovat. Vždyť tohle taky nemusela být obyčejná zbraň s kovovými kulkami, ale mohly tam úplně v klidu být kulky ze dřeva. A to by byla Gen už dávno mrtvá. Ne, tohle už nebyla legrace, museli s tím něco začít dělat. Když uslyší ten její výkřik, na okamžik zavře oči, protože je mu to nepříjemné, působit jí bolest. Za chvíli je ale zase otevře a dívá se na ni, ale už ne naštvaně, to ona teď nepotřebovala. Nepřidalo by jí, kdyby se na ni nějak moc zlobil. Je mu úplně jedno, že zničila gauč, hlavní bylo, že kulka už byla spolu s jeho rukou venku a už jí nic nezpůsobovalo bolest. Možná jen její činy. Když začne mluvit, pozorně ji poslouchá, ale nejdřív se na ni nedívá. Pozoruje kulku. Až po nějaké chvíli položí kulku na stolek a podívá se na Gen. "Já jsem si taky myslel, že už to zvládneš. Zvlášť, když jsem viděl, že sis dneska dala víc pytlíků s krví... Ale evidentně ti to moc nepomohlo, co? Já hlavně nechápu, proč jsi sama odcházela. Měla jsi mi aspoň říct, kam jdeš. Kdybych to věděl, hned bych jel za tebou, po tom, co jsem si všiml těch zmeškaných hovorů... Můžeme jenom doufat, že jsi ho ovlivnila v tomhle stavu dobře, a že si nebude nic pamatovat. Protože kdyby se v tom začal šťourat, nebylo by to moc k užitku," ušklíbne se. Vidí na ní, jak moc je zoufalá a pak ho něco napadne... "Dneska jsem v baru potkal jednoho upíra... Málem zabil nějakou dívku kvůli tomu, že se nedokázal ovládat. Dohodl jsem se s ním, že ho ovlivním, aby se ovládat dokázal, za malou protislužbu. Souhlasil, takže teď bude doslova mistr v sebeovládání. Proč mě to nenapadlo dřív? Ovlivnit tě, aby ses dokázala ovládat? Ušetřili bychom si s tím dost starostí..."

(Věděla, že mu měla říct, kam jde, ale kdyby to udělal, tak by tím vyzradila svůj záměr jít za Finnem a setkat se s ním. Ani teď mu na to nijak neodpověděla, když ji napomínal, že mu to měla říct. Prostě jen sklopila zrak a tvářila se opravdu provinile. A samozřejmě vinu cítila. Tohle se vůbec nemuselo stát. Ale to jí má dělat Kol stále chůvu? Přeci nejde, aby ji stále kontroloval a věděl o každém jejím kroku. Ani ona by se rozhodně takhle necítila pohodlně, protože by nebyla svobodná. Nemohla by nikam svobodně jít, pro nic se rozhodnout, protože on by to musel nejdřív vědět a možná jí to i schválit. A tohle prostě nešlo.) Já jsem si dala víc pytlíků, ale myslím, že jse měla nějaké abstinenční příznaky. Dlouho jsem byla zvyklá jen na krev přímo ze žíly a teď najednou jsem některé dny vůbec nejedla nebo jsem si dávala krev z pytlíku. Což asi nebylo úplně nejlepší takhle náhle změnit stravovací návyky. (Přizná, že dneska opravdu cítila něco takového, co už na začátku přeurčovalo, že se prostě neovládne. A pak se zmíní o tom, že dneska v baru ovlivnil mladého upíra, aby se uměl ovládat. Ano, tohle by jistě fungovalo. Věděla, že Kol by ji neovlivnil bez jejího souhlasu - pokud nepočítá to uřknutí - a tak když to vyřknul, věděla, že čeká na její svolení a viděla na něm, že to opravdu udělat chce, protože takhle by se oba dva asi jen natrápili.) Udělej to. Ovlivni mě a až to uděláš, myslím, že si chvíli zdřímnu. (pousměje se trochu unaveně. Kol ji pak vzal za ruce a podíval se jí hluboce do očí, jako to udělal tehdy v lese, když ji ovlivňoval, ať si nepamatuje na živou Hope. Ale ona neví, že už ji jednou takhle ovlivňoval. A teď ji ovlivnil znovu. Ale tentokrát si bude pamatovat, že to udělal. Zase jednou v životě něco nezvládla. Ale naštěstí je tu pro ni teď Kol a ona to břímě může díky němu shodit. Jakmile ji ovlivnil, cítila ve svém nitru zvláštní klid. Už se vždycky ovládne, když bude pít ze žíly. Potom ji Kol odnese nahoru do postele, i když ona by tam jistě došla sama. Ale líbilo se jí to, ne že ne. Ona se osprchovala, vyhodila zakrvácené oblečení a potom si dala menšího šlofíka.)

Za chvíli už jsou na Plantáži. Sice se to nezdálo, ale už bylo pozdě večer, venku byla tma jako v pytli. Dneska neměl ani jeden z nich na nic náladu, Esther jim ji dokázala zkazit dokonale. Oba dva si jdou hned lehnout do postele, za pár minut ve společném objetí usnou.
Ráno se Kol probudil celkem brzy (no, brzy, kolem desáté, ale on většinou vstával kolem poledne, takže tohle bylo brzy). Potřeboval se nějak pořádně probrat, takže opatrně vstal, aby ji neprobudil a šel do sprchy. Sprchoval se dlouho, a studenou vodou, dneska mu to bylo moc příjemné. Potřeboval pořádně osvěžit. Když se sprchováním skončil, obmotal si ručník kolem svých partií a šel zpátky do ložnice, kde začal hrabat ve skříni. Hledal něco, co by si mohl vzít na sebe.

(Kdyz se rano probudila, Kol zrovna hrabal neco ve skrini. Vlastne ji probudil prave tim. Mzoura jeste ocima a snazi se zaostrit na to, co to vlastne dela.) Milacku, proste neco capni a vem si to. V tomhle jsi snad horsi nez ja. (probete se poradne a dokonce se i zasmeje, i kdyz cela ta situace, ve ktere se ted ti dva nachazeli, rozhodne k smichu neni. Chvili ho tedy jen tak pozoruje, jak tam zapasi s jeho satnikem. Je na nem videt, ze neni ve sve kuzi. Vstala, omotala kolem sebe prikryvku a vydala se ke Kolovi. Objala ho kolem pasu a mlcky ho polibila na rameno a pozila si pak na jeho rameno tvar, jako by rikala, jsem tu s tebou)