Plantation House

Byl tak moc šťastný, že to kouzlo fungovalo. Nejradši by hned teď běžel za Sophie a Aliseou, aby jim oběma poděkoval, objal je, až by je snad rozmačkal... Ale ony jistě pochopí, že teď mají na práci něco mnohem lepšího a příjemnějšího, než jsou návštěvy u rodinných příslušníků a přátel. Teď věděl, že nebude muset jít za Esther. Tedy možná k tomu někdy ještě dostane důvod, ale ne teď. Ne v dohledné době. Mohl si užívat Gen se svým vlastním tělem, za což nebyl rád určitě jen on, ale i ona. Bylo jasné, že i jí, té nejdokonalejší ženě na světě, ženě, která ho miluje, by vadilo, kdyby před sebou měla Kola v jiném těle. Vlastně by to byl pořád Kol, ale taky by to Kol nebyl. Bylo by to sakra složité, pro oba dva. Bojí se, že tomuhle se ale stejně nevyhnou, protože Esther je Esther, nedá jim pokoj, dokud nedostane to, co chce. Za chvilku už se líbají, oba dva do toho dávají neskutečnou vášeň. Polibky jsou dlouhé, procítěné a intenzivní. Prodlužují je jak jen mohou, hlavně Kol. Ten jako by se jejich rtů nemohl nabažit, ta síla, která v jejich polibcích posledních pár dní chyběla, už tam byla. Zase byla v ní a on to jen vítal. Rukou si pomáhal, aby se jejich rty tlačily mnohem více na sebe. I to dělalo ty polibky mnohem vášnivějšími, než doposud. A zároveň v nich byl cítit neskutečný chtíč, jak od něj, tak i od ní. Oba dva to chtěli, teď a tady. Nebyl tu nikdo, kdo by jim to mohl překazit. Žádná otravná Sage ani Finn. Źádní další sourozenci ani přátelé. Nikdo. Byli tu jen oni dva, nevnímali nic jiného, než jeden druhého. Za nedlouho přejde Kol od jejich rtů na krk a postupně přidává malé polibky i na její ramena. Před tím jí trošku stáhl tričko z ramen dolů, takže díky tomu, že bylo volnější, je teď měla docela holé. Všimne si, že Gen vytáhne z kapsy mobil a začne psát nějakou zprávu, pravděpodobně Sophie. Moc si toho ale nevšímá, jelikož to trvá jen chviličku a on se stále věnuje jejímu tělu. Trošku se zaculí, když slyší, že mobil dopadl někam za něj na podlahu a podle zvuku se rozbil na několik kousků. Dnešní telefony vážně nic nevydrží. "Asi budeš potřebovat nový mobil," řekne po slovech mezi jednotlivými malými polibky, kterými zasypává její krk, ramena, ale i rty. Když větu doříká, je právě u jejího ucha. Políbí ji na ušní lalůček a potom se vrátí znovu k jejím rtům. Ona mu mezitím strhne tričko, které to nepřežije. Tak moc ho chtěla, až mu ho roztrhla. Chudák Kol, bylo jeho oblíbené. Netrvá to dlouho a zbaví se i jeho kalhot, které rozhodně taky nešetří. Asi se nemohla dočkat toho, až se konečně stane to, na co oba dva tak čekají. Ještě než mu strčí ruku do trenek, tak jí sundá přes hlavu její tričko. Ona mu s tím ochotně pomáhá. Začne si potom hrát s jeho chloubou a jeho to vzrušuje snad jako ještě nikdy. Ne, že by si to jindy neužíval, ale teď mu pořádně došlo, jak musí využívat toho, že jsou spolu a že jsou oba dva v pořádku. Musí spolu trávit času, co nejvíc to půjde, ale ne zase tolik, aby se nezbláznili. K tomu, co vyvádí u něj dole s ještě přidávají její polibky na krk, ústa, čelist, ale i ušní lalůčky. I kdyby chtěl, neubrání se hlasitým vzdechům, které často vycházejí z jeho pootevřených úst. On jí mezitím hladil po zádech, když ho líbala, zase jí rukou přitlačil hlavu k té jeho. Stihl jí dokonce rozepnout podprsenku, které zpřetrhal ramínka jenom proto, aby ji z ní konečně dostal. Když skončila se svou 'prácí', zbývalo jen pár překážek, které jim bránili v tom, aby se spojili v jedno tělo. Gen se skoro sama zbavila svých kalhot společně s kalhotkami a Kol si ještě stáhl boxerky. Podíval se na ni s neskutečným žárem v očích, tak moc ji chtěl. Proto na nic nečekal a vnikl do ní. Už teď on sám hlasitě vydechl. Miloval, jak mu dávala najevo, že se jí to líbí. Už jenom to mu dodávalo mnohem víc energie do toho, co právě teď dělali, dělalo ho to mnohem šťastnějším, když věděl, že se jí to líbí. S každým přírazem byl hlouběji a hlouběji v ní, jako by ani jeden z nich neměl dost. Chytl ji za jednu nohu, kterou trošku odtáhl od svého těla, aby k ní měl lepší přístup. Gen i on vzdychali čím dál tím hlasitěji, bylo jasné, že každý z nich za chvíli zažije to nejlepší. Když slyší Gennin nejhlasitější vzdech, náruživě ji políbí na rty a trošku zpomalí, aby si ten okamžik mohla co nejvíce užít. Cítil, že se blíží i jeho chvilka. S hlasitým výdechem dosáhl té největší rozkoše i on. Ještě z ní nevystoupil, užíval si tenhle moment stejně jako Gen. Když se oba dva pořádně vydýchali, vystoupil z ní, ale stále byl namáčklý těsně na jejím těle, byl blízko jejího obličeje, mohla cítit jeho dech na tváři. Chytne ji za zadeček podobně jako předtím a zvedne ji. V tom okamžiku se ho ona chytne kolem krku. Upíří rychlostí se přemístí do jejich ložnice a doslova Gen hodí na postel. Ona se nestačí ani rozkoukat a Kol už leží nad ní. Jednou rukou se opírá o matraci a druhou jí zajede do vlasů a dlouho se s ní líbá. Tentokrát nezapomene na žádný kousek jejího těla. Prozkoumává ho znovu a znovu, jako by ho snad ještě dostatečně neznal. Nezapomene taky potěšit speciálně ji, podobně, jako to udělala před nějakou chvílí ona jemu. Polibky procestuje celé její tělo, až se dostane k jejímu klínu. Tam jí dělá dobře nejen rukou, ale použije i jazyk a jí se to evidentně dost líbí. Když skončí, jsou oba dva rozvášnění snad ještě víc než předtím dole v kuchyni. Políbí ji naposledy předtím, než do ní, dnes už podruhé za krátkou dobu, vnikne. Pohybuje se dost rychle, i díky ní, která mu pohyby pánví pomáhá. Najednou, když to nečeká, leží on na zádech a ona teď sedí na něm a pohybuje se na něm. Sice je to pomalejší, než když tohle všechno 'vedl' Kol, ale i tak ani jeden nevydrží bez toho, aniž by hlasitě vzdychal. Zanedlouho, když už je zase po všem, na něm Gen zůstane sedět, ale položí se celou horní částí svého těla na to jeho. Hlavu má na Kolově hrudi a hlasitě oddychuje. Kol ji hladí jednou rukou ve vlasech a druhou jí přejíždí jemně po zádech. Když z něj Gen konečně sleze, svalí se do peřin vedle něj. Kol přes ně přetáhne deku a přisune se ještě blíž k ní. Položí ji ruku na tvář a pohladí ji po ní. Potom se přiblíží k jejím rtům a něžně ji políbí. "Miluju tě," vydechne jí do rtů a odlepí se od ní. Konečně mu dovolila, aby to řekl jako první. Ona to samozřejmě hned zopakovala. Teď tam jen tak leželi, každý na boku a dívali se na sebe. Gen byla pro Kola jako svatý obrázek, který už nikdy nedostane z hlavy. Kol dneska usnul jako první a Gen chvilku po něm. Užili si spolu úžasnou noc, na kterou budou jistě dlouho vzpomínat.

Myslel si, že už to nechá být, že prostě Scott odejde a oni dva půjdou domů. Ale ne, ona samozřejmě musela mít nějakou připomínku, protože to by jinak nebyla ona. Jo, věděl, že se k němu nechoval mile a teď ze sebe udělal před Gen debila. A nebo spíš naopak, jak řekla ona - idiota udělal z ní. Řekl to jen proto, že to nechtěl dál rozmazávat, prostě už ji chtěl mít zase doma, nechtěl se s ní hádat, když se blížilo to, na co se netěšil ani jeden z nich - ten den, kdy Kol půjde za Esther a přijme její nabídku. Potom už nebude hodně věcí jako dřív, hlavně neví, jak bude Gen reagovaz na jeho zbrusu nové zělo. Bude strašné, dotýkat se někoho jiného, i když to bude on... Ale to samé bude čekat Kola, pokud se povede ten jeho plán, za kterej ho bude Gen nenávidět. "To jsem si taky nikdy nedovolil říct!" řekne poněkud dotčeně. Nikdy o ní neřekl, že je idiot. Všechno to ale samozřejmě bral s rezervou, s humorem. "Ne, přišla jsi na to, ten chlápek mi není sympatický, proto jsem se nechoval zrovna mile a nehezky jsem vyslovil jeho jméno." Řekne to tak, jako by ho to mělo nějak mrzet, ale to ani náhodou. "Vždyť já jsem ti neporučil, abys šla se mnou, mohla jsi klidně jít s ním," pokrčí rameny. "Jo, jděte někdy jindy, protože my dva jsme přece domluveni, že přijdeš domů. Dneska bez hádek, jasný?" koukne na ni tázavě, usměje se, když ho vezme za nabízenou ruku a společně s ní se vydá na Plantáž. Netrvá to dlouho a za chvíli už stojí před domem. Celou cestu si příjemně povídali, nehádali se, což bylo fajn. To určitě byla věc, o kterou Esther usilovala - poštvat je proti sobě. Ale to se jí nepovede. Společně vejdou dovnitř, Kol jí pomůže s bundou a odejde do kuchyně. On krev nepotřebuje, ale Gen možná ano.

(Samozřejmě, že se s ním nechtěla hádat, ale prostě si k tomuhle připomínku dovolit musela, protože na to měla právo a protože ta připomínka nebyla nemístná. Byla vlastně docela trefná. Pak už to ale víc neřešili a ona tedy přijala jeho ruku a kývla na tu jeho možná prosbu, že se dneska prostě nebudou hádat. Věděla, že když si to takhle řeknou, dokáží to dodržet. Celá cesta domů se už nesla v tom lepším a odlehčenějším duchu. Dokonce si oba dva vzali koláče, aby ochutnali, jak skvělé prostě jsou. Kdyby věděla, co pro ni Kol chystá, tak by se asi tak uvolněně necítila a neusmívala se na něj celou dobu, co šli domů. Byla vlastně ráda, že se to mezi nimi nějak urovnalo samo. I když si nejdřív samozřejmě psali. Ale ona chtěla jen vychladnout, aby to vstřebala. A Kol jistě taky. Te´d bylo všechno zase dobré a vlastně by bylo skvělé, kdyby to tak zůstalo minimálně do doby, co si Kol půjde pro nové tělo. Nebude za to na něj naštvaná. Je to jeho rozhodnutí. A když už je tak pevně rozhodnut, ona nemohla nic dělat. Bylo to jeho tělo, ano. Stejně jako to její bylo jen a jen její a asi by opravdu nebyla ráda, kdyby někdo proti její vůli s tím tělem něco dělal. i proto je možná ráda, že si je jistá, že Esther jí nové tělo nedá. Rozhodně ne teď. Došli domů a Kol se choval jako gentleman. Pak se oba dostali do kuchyně a ona si dala krev. Už dva dny žádnou neměla, takže byl ten pravý čas. Vyžahla rovnou dva sáčky. Cítila se pak i líp. Potom s Kolem zamířili do vany, kde si spolu dali koupel a pomazlili se. Nakonec skončili v posteli a prožili spolu divokou noc. Možná byla jedna z posledních, když bude mít Kol jiné tělo. Usnuli oba až někdy k ránu, protože prostě jenom nešlo tak přestat.)

(Pár dní se s Kolem jen váleli a při tom válení samozřejmě dělali taky něco jiného. Něco dost příjemného. Vlastně si dost užívali těch chvílí, co mohli být spolu, protože ona věděla, že dříve nebo později to prostě skončí. Dříve nebo později Kol půjde za Esther s tím, že se rozhodl přijmout její nabídku. Taky přemýšlela o tom, že by dala vědět Sophie a něco by spolu podnikly ohledně Esther. Moc si toho říct nestačily a ona by ráda navrhla Sophie, jestli by s ní do něčeho nešla. Stále si myslela, že by mohly udělat něco, co by Esther mohlo rozhodit. Ale Kolovi se nebude svěřovat zrovna s tímhle. Tedy ano, řekne mu, že by chtěla na něčem zapracovat se Sophie, ale bude to muset nějak zaobalit. Taky ví, že pokud budou muset něco vymyslet, tak ona na to bude potřebovat klid. Proto by se teď ráda přesunula do svého prázdného bytu. Má tam vlastně i všechny své staré grimoiry. Byla by to taková nostalgie si všechny zase pročítat a prozkoumávat.
Právě leží s Kolem v posteli. Oba jsou trochu upocení po tom, jaký výkon právě podali. Chytne jeho bradu do své dlaně, přitáhne si ho k sobě a políbí ho. je naprosto nahá a její choulostivá místa zakrývá právě jen deka, kterou má obmotanou kolem sebe. Musela to načít, i když se jí nechtělo, ale musela. Chtěla to udělat, chtěla podniknout něco proti Esther. Ale Kol jí s tím nepomůže. Sophie by mohla.) Kole, chtěla bych si s tebou o něčem promluvit. (Zašeptá mu do rtů a pak se od něj pomalu odlepí a podívá se mu do očí.) Chtěla bych na pár dní do svého bytu. Něco řeším se Sophie. (Trochu si vymýšlí, ale nebude mu tak úplně lhát. Neřeší to teď, ale bude to řešit.) S něčím jí pomáhám, moje zkušenosti by jí mohly pomoct a tak nějak bych se ráda vrátila tam, kde jsem byla nejvíc čarodějkou. Navíc tam mám všechny grimoiry.

Leží vedle Gen na posteli ve velmi dobré náladě. Kdo by taky neměl náladu po tom, co spolu před chvílí ti dva vyváděli? Vlastně má dobrou náladu posledních pár dní pořád, protože jsou s Genevieve hodně často spolu. Jediná taková černá kaňka na tom všem bylo setkání s Rebekou, které neskončilo zrovna nejlíp. Vlastně se nebude divit tomu, když se jejich vztah zase rapidně zhorší. Už spolu jakž takž vycházeli, ale teď? Bude to hrozný. Ale zrovna teď na to nemyslel, teď měl v hlavě jenom a jenom Gen. Když si chytne jeho bradu do dlaně a políbí ho, tak polibek prodlouží co nejvíc to jde. Gen se od něj ale potom maličko odlepí a řekne mu, že by si s ním potřebovala o něčem promluvit. "A o čem?" zeptá se jí ještě a znovu ji políbí, jako by se dneska nemohl nabažit jejích rtů. Ona ale potom začne už mluvit. Opře se o loket a lehne si na bok, aby na ni dobře viděl. On má deku jenom na svých dolních partiích, takže má celou hruď a břicho úplně holé. Poslechne si, co mu chtěla Gen říct a nechápavě se na ni podívá. "A v čem je problém, Gen?" zeptá se jí a potom se přisune trošku blíž k ní. "Možná v tom, že tady nebudeš se mnou," zašeptá jí naoko smutně do ucha a obdaří ji na tom místě maličkým polibkem. Ona opravdu věděla, kdy je pravá chvíle na to, něco takového říkat Kolovi.

(Vydechne, když jí řekne, že tady nebude s ním. Ano, nebude a nejspíš se na ni taky bude zlobit, když se pak dozví, co vlastně se Sophie řešila, ale... ona prostě musela něco podniknout. Jinak by to nebyla ani ona. Samozřejmě, že nechtěla opouštět Kola, ale ani nechtěla jen tak čekat na to, až Kol nakráčí k Esther a dobrovolně. Takže musela něco udělat a Sophie jí k tomu jistě dopomůže, když jí všechno vysvětlí a budou to plánovat společně. Samozřejmě, že to mohla taky odmítnout a ona počítala i s touhle možností, ale musela se aspoň zeptat. A samozřejmě, pokud to opravdu vyjde, tak se potřebuje na chvíli zbavit pozlátka upírství a myslet jako čarodějka. Aspoň znovu na malou chvíli musí prolomit to, že se plácá mezi tím, co je a co byla a musí se vrátit k tomu, že byla čarodějkou a přemýšlet tak. A jestli jí to nepůjde, tak by měla opravdu dost zašít přemýšlet o tom, že by se měla přestat užírat a brát upírství za její současnou část a prostě s tím žít a využívat toho. Takhle by to mělo být. Jednou je upír a pokud se s tím opravdu nesmíří, bude s tím mít pořád problémy.) Já vím, ale bude to jen pár dní. A když se nebudu nějak zdržovat, tak by tom mohlo být třeba rychle hotové a my budeme zase co nejdřív spolu. Jen se potřebuji na chvíli zdekovat a přemýšlet trochu jinak. Dostat se zas do toho, že jsem uměla čarovat a mám hodně zkušeností a můžu v tom být co platná. Potřebuju se prohrabat knihami a pomoct Sophie co nejdřív a nejvíc budu moct. (Pousměje se na něj.) Vlastně bych se do toho chtěla dát už zítra. (Pohladí ho po tváři a taky ho obdařuje emnými polibky.)

Kdyby jenom věděl, co ta jeho Gennie chystá za jeho zády. On má něco v plánu, ale ona se ten plán vlastně snaží překazit a to by se mu rozhodně nelíbilo. Proč prostě nemohla přijmout to, co už dávno přijal on? Prostě půjde za Esther a řekne jí, že její nabídku příjmá. A bude doufat v to, že nechá žít i Gen, že ji promění zpět na čarodějku a nebo ji dá do jiného těla. A když to nebude chtít udělat Esther, udělá to on sám. Je mocný čaroděj a i z moci, kterou dostane, vyždímá úplně všechno. Vlasně nevěděl, jak to funguje, jestli bude mít svou moc také nebo ne. Jestli jeho moc zůstane v jeho těle. Kdyby ano, nebylo by možné ji z něj nějakým způsobem dostat? Když se to tak vezme, tak to samé udělala Genevieve s magií, která patřila jeho matce... Nad tímhle se bude muset ještě pořádně zamyslet, protože kdyby měl tu svou moc, bylo by to všechno mnohem jednodušší. Na Esther by sice stále nestačil, ale dokázal by pomoct Gen, tím si je jistý. Usměje se na ni, když mu začne říkat, že to bude jenom na pár dní a že když se nebude zdržovat, bude to rychle hotové. Za těch pár dní, co byli pořád spolu si nějak zvykl na to, že ji měl pořád u sebe. Někdo by začal šílet, kdyby byl v něčí přítomnosti tak často, ale on? Byl do ní možná tak ještě víc zamilovaný. Jestli to teda ještě šlo. Ona se potřebuje dostat do toho, že někdy uměla čarovat... Radši mlčí a neříká jí nic, co měl v plánu. Ona sice většinu z toho věděla, ale nechtěl ji naštvat. Vydrželi se o tom spolu nebavit dlouho, nezačnou teď. Akorát by se zase pohádali a to nechce. "A s čím že Sophie vůbec pomáháš?" podívá se na ni tázavě a zarazí se, když od ní slyší, že už by se do toho chtěla dát zítra. "Néé, už zítra? To je zítra. To je za několik hodin. Jsi si tím jistá?" podívá se na ni a to už ji začne obdařovat malými jemnými polibky, hlavně na krku.

(Vážně nemá žádný extra pocit z toho, že mu lže. I když. Ne, ona mu vlastně nelže, protože to by poznal hned. Ona jen překrucuje pravdu tak, aby říkala jen to, co se jí hodí. Možná si to trochu poupravovala, ale když nad tím ve výsledku přemýšlela, tak i ta úprava byla pravda. Až na to, že mluví vlastně o budoucnosti a ne o tom, co se děje teď. Sophie o tom, co by chtěla udělat, ještě neví. Počítala s neúspěchem, ale víc počítala s tím, že bude úspěšná, že s ní do toho Sophie půjde. S čím že jí to měla pomáhat? Musela se na chvíli zamyslet, ale ne zas tak dlouho, aby to bylo nápadné. Protáhla se a zamručela, jak kdyby to prostě chtěla udělat, ale Kolova otázka ji vyrušila. Ona už ale byla v procesu, tak to dokončila. Ve skutečnosti opravdu přemýšlela nad tím, co má říct.) Je to osobního rázu. (Víc mu k tomu neřekne. Sice je jeho snoubenka, ale jak právě naznačila, je to věc Sophie, to, co chce řešit. Cítí se opravdu hrozně, jak si tu vymýšlí. Na druhou stranu, nebylo to osobního rázu? Bylo. Sophie by se jistě chtěla Esther pomstít za to, co jí provedla. Jsou to všechno spekulace, ale zná Sophie natolik, že si troufne říct, že do toho s ní prostě půjde.) A vážně ráda bych později, ale čím dříve to bude, tím lépe, lásko. (Zavře slastně oči a na tváři se jí objeví úsměv. Užívala si Kolovy chtivé polibky na krk. Zaklonila trochu hlavu a krk tím ještě víc napnula, aby měl Kol výhodnější pozici. Přitom ho škrábala jemně na zádech.

Protočí oči, když řekne, že je to osobního rázu. Asi se teda nedozví, s čím má Sophie pomáhat, ale nebude to z ní přece nějak páčit. Byla to její věc, taky nepotřeboval vědět všechno. "No tak fajn, si to nech," řekne a může to znít trošku dotčeně, že mu to neřekne, ale tak to vůbec není, a ona to může poznat díky jeho úsměvu, který se mu za malou chvilku objeví na tváři. Moc dobře ví, že ona by to měla už co nejdříve za sebou, aby mohli být zase spolu, ale co se dá dělat, když Sophie potřebuje pomoct, nebude jí v tom bránit. Jemu Sophie nevadila, už dávno ne. A dokonce ani Gen neměla nic proti tomu, když on jel občas za Claire, i když ji ze srdce nenáviděla. "Asi máš pravdu. Čím dřív to budete mít hotový, tím dřív budeš zase tady u mě," řekne s úsměvem na rtech a začne ji jemně líbat na krku. Nevynechá jediné místečko, hlavně i díky tomu, že Gen zaklonila a tak mu dala mnohem větší prostor, aby ji tam mohl líbat. Mezi těmi polibky už se stačil přesunout rovnou nad ní. Ona byla ale pořád zabalená v dece, takže mu to nedovolovalo nic jiného, než ji líbat na krku a občas i na rtech. Najednou si jednou rukou její hlavu naklonil ještě příhodněji pro jednu věc, kterou se chystal udělat. Teď měl k jejímu krku mnohem větší a lepší přístup než doteď. Kolem očí se mu objevily žilky a on se jí zakousl do krku. Samozřejmě, že mu její krev vlastně nedávala nic, nepomáhala proti hladu, ale tohle bylo o tom pocitu. Sdílení krve mezi upíry, to byla věc, kterou nedělal každý.

(Byla ráda, že Kol už dál nevyzvídal, ale věděla, že když něco takového řekne, bude to tak. Jistě respektoval soukromí dalších osob. Kdyby řekla, že to je osobního rázu z hlediska jí, tak by dál vyzvídal, protože jeho život je teď její a tak dál. Nepotřebovala slyšet tyhle řeči. Věděla, že Kol ji chce chránit, ale to chtěla i ona. I ona chtěla chránit jeho a prostě nechtěla dovolit, aby se poddal Esther. Věděla, že se tak rozhodl a pokud něco nevymyslí se Sophie, něco, co by opravdu šlo uskutečnit, protože ona nebude riskovat to, že by Sophie měla nějak přijít k úhoně, když si nebudou jisté, že to bude fungovat, udělá to. A ona mu v tom nebude bránit, protože to bylo jeho rozhodnutí. Bylo to jeho tělo. A i když se jí to nelíbilo sebevíc, dělal to právě hlavně kvůli ní. Jenom se usmála a už mlčela. Neříkala už nic, co by mohlo narušit tuhle krásnou chvilku, kdy si vychutnávala Kolovy polibky. Ale on pak přešel k něčemu ještě mnohem víc intenzivnějšímu a intimnějšímu. Zakousl se do ní a pil z ní krev. Projel jí elektrický výboj. Bylo to zvláštní, protože právě ve chvíli, kdy se do ní Kol zakousl a kdy z ní pil, se ona cítila nejvíc živá. Možná to bylo i tím, že v tom okamžiku se jí srdce splašilo a bilo jako o závod. Sama ho slyšela velice zřetelně, a to se na tlukot svého srdce nikdy nezaměřovala, protože ten tlukot byl pouze mechanický. Bylo to něco, co udržovala díky tomu, že pila krev, že jí stále krev proudila v žilách. Když se Kol dostatečně nabažil, ona mu to oplatila. Našla si místečko, kde Kolovi tepala jeho krční tepna. Chvíli to místo hladila prsty, pak se přiblížila, jazykem to místo mírně olízla a zakousla se. Bylo to jakési naprosté vyvrcholení tohoto večera mezi nimi. Usnuli v objetí.
Ráno se probrala celkem brzy. Kol ještě napolo spal. Respektive moc se mu nechtělo otevřít oči a vstát. Jí to nevadilo. Políbila ho a vstala sama. Připravila se na svůj odchod na pár dní z Plantáže. Potřebovala ještě zavolat Sophie, ale to udělá, až bude někde mimo dosah Kolova sluchu. Když byla hotová vyrazit, ještě chvíli sledovala Kola, jak zase poklidně zabral. Pak vyšla z místnosti, sešla dolů do kuchyně. Dala si sáček krve k snídani a vyrazila ven směrem ke svému bytu.)

*Přijede k domu s plantáží. Dnes s úmyslem navštívit jeho obyvatele. Není to tak dávno, co zde trávil čas v stromové aleji. Zastaví vůz kousek od vstupu do domu, vypne motor a pár vteřin setrvá uvnitř. Zaposlouchá se do zvuků v okolí, včetně těch, co vycházejí z domu. V tom krátkém okamžiku se do jeho mysli znovu a opět, jako téměř neustále, když má trochu klidu, promítnou výjevy ze vzpomínek, které oživila Esther promíchané s tím, co mu ukázala jako potenciální hrozbu, co může teprve nastat. Má ruce položené na volantu a bezděky jej díky tomu vice sevře až zavrže kůže na jeho povrchu. To jej probere z jeho nepřítomného stavu, do kterého se kvůli těm zábleskům v mysli, na pár vteřin upadl. Zvedne hlavu a zaostří pohled před sebe do předního okna na kousek domu. Krátce hlavou zatřepe, aby se probral a pak rychle z auta vystoupí. I když v posledních dnech vyhledává samotu, nesvědčí jeho stavu. U domu mimo jeho vůz stojí už, jen Kolův. Zamíří ke dveřím. Zaváhá před nimi krátce. Nakonec klepání vynechá. Stále je to i jeho dům, i když nyní žije ve městě. Zamčeno není. Vezme za kliku, otevře a vejde dovnitř. Znovu se zaposlouchá, aby co nejrychleji přišel na to, kde se Kol nebo Genevieve nacházejí.* Zdravím, je někdo doma? *Pronese normálním hlasem, když za sebou dveře zavře a popojde dále do haly. Zvedne pohled nejprve před sebe ke schodišti a pak se rozhlédne do stran.*

Posledních pár dní trávil na Plantáži, vlastně úplně sám. Genevieve odešla do svého bytu, ale tentokrát to nebylo po nějaké hádce, aby tam šla trucovat, ona tam potřebovala, aby přišla na něco, co pomůže Sophie. Docela rád by věděl, o co šlo, ale z Gen to nedostal hned napoprvé, tak už to znovu nezkoušel. Občas si zašel do baru, tam se napil, ale pozor, neopíjel se, což bylo v jeho případě docela obdivuhodné. Ve stresu z jeho matky, z toho, co by mohla udělat jemu a hlavně Genevieve... Neopíjel se, ale zato si občas dal krev přímo z žíly a popravdě těm obětem dával dost zabrat. Bral si vždycky tolik krve, že oběť byla na konci tak moc vyčerpaná, že doslova padala na hubu. Ale on si to čekání na Gen něčím zkrátit musel, koneckonců nezabíjel, lidi vždycky uzdravil, tak čemu to bránilo?
Dneska se probudil docela brzy a nechystal se nikam jít, takže se vyhrabal z postele a na sebe si vzal jenom krátké volné kraťasy a vytahané černé triko. V koupelně sice byl vyčistit si zuby a tak, ale jeho vlasy hřeben dneska ještě nepotkaly, takže byl jako vrabčák. Taky mu docela narostly vousy. Možná to bude znít dost egoisticky, ale podle něj mu to takhle slušelo víc, tak si je neholil. Sešel po schodech dolů, aby si dal něco k snědku. Docela by si dal nějakou normální jídlo, jako byly třeba vejce, ale tak pro něj je chutnější krev. V kuchyni si z lednice vyndá pytlík s krví a položí si ho na stůl. Vezme si sklenici a natočí si obyčejnou vodu. Napije se a už teď slyší, jak k Plantáži přijelo auto. Kdo by to tak mohl být? Že by konečně Gen? Vrátila by se dřív, ale to by mu rozhodně nevadilo >. Nakonec ten někdo vejde do domu a to už Kol ví, že Gen to nebude. Ta chodí naprosto jinak, po sluchu by ji poznal. Tohle je chlap. Jakmile uslyší hlas svého staršího bratra, zatváří se docela zklamaně, že to není jeho snoubenka. "Pokud tím 'někdo' myslíš mě, tak jo, někdo je doma," zvedne trošku hlas, opře se o linku a natáhne se pro pytlík s krví. Ten načne a napije se.

*Během svého poslouchání zvuků v domě, zaregistruje, že někdo se nachází v přízemí v kuchyni, podle zvuků tekoucí vody nebo otevírání dveří lednice. Ať poslouchá sebelíp, má za to, že je uvnitř jen jedna osoba. Přemýšlí, jestli je to Kol nebo Genevieve a koho z nich by teď viděl raději. Co opustil Zahrady, upnul se celou svou myslí k tomu, aby matce konečně nějak zkomplikovali život a její plány, se kterými do města přišla. Ve svém nitru je nepříčetný zlostí z toho, co jim provádí. Chce jí oplatit stejnou mincí, aby zakusila takové pocity, jako oni, když proti nim využívá jim blízké osoby. Zaměstnává svou mysl, jenom těmi úvahami. Ví, že Genevieve chce proti Esther také něco podniknout, stejně tak Kol. I proto sem dnes na plantáž přijel, aby se o tom nejlépe s oběma mohl pobavit. Klause téměř nevídá a zastihnout ho, aby si o tom promluvil s ním se mu dosud nepodařilo a nemůže, jen čekat. Pokud něco nebude dělat, přijde o ty zbytky zdravého rozumu, které mu ještě v hlavě zůstaly.
Z jeho úvah, do kterých upadne po své otázce ho probere Kolův hlas s odpovědí. Tím mu potvrdí, že je doma on a nachází se v kuchyni. Zamíří za ním. Cestou si strčí pravou ruku do kapsy. Do kuchyně to má pár kroků. Stane na prahu a naskytne se mu pohled na svého bratra, který se občerstvuje krví. Neujde mu, že trochu změnil vizáž. S vousy, které mu nyní zdobí tvář vypadá na první pohled starší, dospěleji.* Rád tě vidím, Kole. *Odvětí ve dveřích, zatímco ho zkoumá pohledem. Tváří se vážně, ale jeho tón je upřímný. Je pravda, že ho v poslední době moc nevídá. To, ale nikoho ze svých příbuzných, včetně Rebekah, Klause... On sám má sobě černý oblek, bílou košili a vínově rudou kravatu. Vypadá jako vždy elegantně, upraveně. Dobrému pozorovateli neujde, že je o něco bledší, než je u něj normální a ačkoliv zvýšil přiděl své denní dávky krve, nejde přehlédnout jeho únavu v očích a slabé kruhy pod očima, které jsou díky světlejší pleti výraznější. Jeho tmavě hnědé oči tak působí ještě tmavším dojmem. Posledních několik nocí ho pronásledují jeho noční běsy, a i když spánek omezil na minimum, nevyhne se těm výjevům plných krve a křičících obětí a změti tvářích už ani v bdělém stavu. Jeho tvář zdobí několikadenní strniště.* Genevieve tu není? *Zeptá se hned vzápětí, co skončí s bratrovou prohlídkou zevnějšku. Vidí na něm, že na tom není zrovna nejlépe. Zůstane stát ve dveřích. Bokem a ramenem se opře o rám dveří. Ruku nechává v kapse. Druhou sevře slabě v pěst.*

Hned na to, co se ozve Elijahovi z kuchyně, se jeho bratr objeví ve dveřích. Samozřejmě byl oproti Kolovi upravený, elegantní, jako vždy. Nechápal, jak může pořád nosit obleky, to by Kol nedával. Musí se v tom pařit každá část těla. Jako vážně každá. Je to určitě strašně nepříjemné. K jeho oblečení ale nic neříkal, už si na to dávno zvykl. Navenek možná byl jeho bratr elegán a slušňáček, ale to ve skutečnosti nebyl. Měl toho taky na svědomí docela hodně a oblek nezajistil, že se na to zapomnělo. "I já tebe," řekne na oplátku. Tohle byl spíš zdvořilostní obrat, než upřímnost. Tedy ne, že by ho rád neviděl, ale minule se zrovna moc nepohodli. Teda aspoň Elijah se mu zdál docela naštvaný. Co se dá dělat. "Já vím, že se vidíme po dost dlouhý době... Ale to jsem ti tak chyběl, až tak jsi po mě tesknil, že vypadáš takhle hrozně?" řekne a tázavě se na něj podívá. Opravdu vypadal strašně. Kruhy pod očima, na první pohled byl unavený. Co se mu asi stalo? Kolovi se to z něj moc dostávat nechce, pochybuje, že by mu něco jeho bratr, který si většinou takové problémy nechával pro sebe, řekl. Uvidí, jestli mu něco řekne nebo ne. Momentálně by ho zajímalo, proč za ním přišel. Potřebuje něco od něj? Nebo snad od Genevieve? Ano, Genevieve, jak se hned dozvěděl. "Ne, není. A ještě nějakou chvíli nebude. Potřebuješ od ní něco důležitého?" Nechce ji rušit, pokud to nebude opravdu nezbytné. Ale už se mu po ní stýskalo, nejradši by za ní hned šel, aspoň by si ji zkontroloval.

*Pozoruje svého bratra. Ten si ho měří stejně, jako on jeho a z jeho výrazu usoudí, že mu nejspíše neušlo to, že ani on na tom není nejlépe. Zatím, ale mlčí a čeká, jak bude reagovat. Netrvá dlouho a dočká se jeho odpovědi, která má do upřímnosti hodně daleko. Zůstane stejně vážný, jen nepatrně protáhne koutky rtů do stran. Kol mu nemusí připomínat, že to mezi nimi v poslední době není právě nejlepší. On sám má pocit, že to začalo ve chvíli, kdy byl Niklaus zabit. Od té doby, jako by se tahle rodina začala rozpadat, jako by se svými sourozenci pomalu ztrácel kontakt a jeho pokusy tomu rozpadu zabránit, jen vytvářely nedorozumění, napětí, hádky... Klaus je sice zpět, ale jeho pocity z toho, že tahle rodina má namále nijak nevymizely. Pohlédne na chvíli z Kola níže na kuchyňský pult, za kterým bratr stojí. Bělost kuchyně kontrastuje s krví, která ještě stále zůstává v Kolově sáčku. Znovu to v něm vyvolá pár záblesků, kde rovněž převládá bledá kůže jedné z jeho obětí a červená krev, která jí vzápětí pokryje cákanci. Z toho jej proberou další Kolova slova. Navenek vypadal, jen zamyšleně. Zvedne ke Kolovi pohled a poslechne si jeho poznámku. Ta mu potvrdí jeho předchozí podezření. Setká se krátce s bratrovým zkoumavým pohledem, ale hned zase pohled skloní dolů a s tím i hlavu, takže pár vteřin kouká na podlahu kuchyně, než se odlepí o rámu dveří a vejde do kuchyně.* Něco se stalo. Nemůžu spát. *Odvětí, možná překvapivě pro Kola. Dojde k pultu, postaví se k němu a položí na něj ruce. Po té zvedne pohled a podívá se na Kola.* Práce naší matky. *Poznamená. Je věcný, vážný. Chce, aby Kol pochopil, proč sem dnes přišel a usoudí, že po té, co mu nastíní své potíže, tak to půjde snáze. V jeho unaveném pohledu se krátce zablýskne zlostí, když zmiňuje Esther a hned na to odhodlaní.* Musíme něco udělat. *Pokračuje pevně. Sevře pravou ruku v pěst a mírně s ní bouchne do pultu. Chce tak podpořit svá slova.* Chci jí oplatit stejnou mincí... *Procedí přes zuby nebezpečně.* Ubližuje našim blízkým. Chci jí to vrátit... *Dodá nevraživě. Opravdu se již pár dní, nezabývá ničím jiným.* Chtěl jsem to s vámi probrat. *Obrátí během chvilky a najednou je navenek zase klidný, když oznamuje, proč se zde dnes ukázal a pídí se po Genevieve. Pozoruje Kola. V očích se mu stále drží ta jiskra odhodlaní a také vzteku a nenávisti, kterou v něm Esther podnítila svou poslední "návštěvou".*

Elijah mu na jeho poznámku nic neřekne a Kol se tomu nediví. Vždycky takové jeho poznámky radši reagoval, protože Kol měl vždycky v záloze nějakou další, ještě otravnější. Škoda, dneska měl docela náladu na pošťuchování se svým starším bráškou. Ale on náladu asi neměl, vypadal jak zombík. Bílej byl jako nikdy, kruhy pod očima... ZombieElijah. Musel se nad tím trošku ušklíbnout. "Já taky nemůžu spát, ale teď tady Gen není, takže se spaním problém nemám," zazubí se na něj, dneska má dobrou náladu docela. Když ale řekne, že je to práce jejich matky, tak se nepříjemně zamračí. "Už byla i za tebou, jo?" zeptá se ho. U něj už teda začala taky pořádně jednat. A nezůstala jen u slov. Jen doufal, že Genevieve v klidu pracuje u sebe v bytě. Sakra, měl by ji jít zkontrolovat. Ani nezavolala, nic... "Mluv v jednotným čísle, Elijahu," řekne naprosto vážně. "Mě do toho nezahrnuj. Já nic dělat nebudu, právě proto, že ubližuje mým blízkým a tím blízkým myslím Genevieve. Už jednou ji málem zabila, protože jsem se proti ní zkoušel něco podniknout, nebudu to pokoušet znovu." Nejradši by jí to taky vrátil, ale jak? Zatím nebyly žádné problémy, nic nepodnikala co se týče jeho a Gen. Byl klid. Až podezřelý klid. "Co chceš probírat? Máš snad nějaký plán, který bude na 100% platit? To asi ne..."

*Už si ani nepamatuje, kdy naposledy vedl s někým ze svých sourozenců normální rozhovor, bez toho, aniž by museli neustále něco rozebírat, řešit. Tohle s Kolem, alespoň zpočátku mu to vzdáleně připomíná a uvědomuje si, jak moc mu to chybí. Poslechne si Kolovu poznámku, že se spaním nemá problém. Nepatrně nad tím rozjasní tvář, i když do úsměvu to má hodně daleko. Snaha o něj se mu rozhodně upřít nedala. Pohlédne na Kola, i tak vypadá unaveně, vyčerpaně. Souboj se svými démony ho vysiluje a ani trochu ho nemá pod kontrolou. Jeho srdce svírá a ochromuje šílený strach, jak nebezpečný může být pro své okolí a pro ty, na kterých mu záleží nejvíce. V tomhle případě je to Hayley.* To máš štěstí, Kole. *Odvětí a nevypadá, že by mu něco takového v téhle době nepřál. Kol vypadá v mnohem větší pohodě, než on.* Kde je vlastně Genevieve? *Pohlédne na něj s viditelným zájmem. Přijde mu to zvláštní, že ty dvě hrdličky nejsou spolu a Kol se nezdá, že by mu to až tolik vadilo. Chvilku si bratra zkoumavě měří. Neujde mu tak změna v jeho obličeji, když se zmíní o Esther. Nelze přehlédnout že i Kolovi Esther působí neustále vrásky. On sám také zachmuří svou tvář, když se ho Kol zeptá. Přikývne mu na to kladně hlavou a na chvíli sklopí pohled k desce kuchyňského pultu před sebou.* Připomněla mi mou minulost a to, co může následovat. *Odvětí smířeně a v podtónu je slyšet obavy, znepokojení. Vypadá v danou chvíli ještě hůře, když jeho tvář posedne strach a hrůza. Nedokáže to před Kolem zakrýt. I když se snaží své problémy před okolím nedávat najevo, Kol je jeho bratr, jeho rodina a on podvědomě cítí, že tohle, s čím se nyní potýká, je nad jeho síly. Když ke Kolovi opět zvedne pohled, ještě v něm doznívá strach, hrůza i panika, kterou to v něm vyvolává. Něco takového u něj ještě vidět nejspíše nemohl. Mít největší hrozbu a nepřítele pro bytost, na které mu tolik záleží ve svém nitru, netuší, jak s tím bojovat. Nepatrně si povzdechne.* Neviděl si v posledních dvou dnech Hayley? *Napadne ho najednou nezvyklá otázka, kterou směřuje na Kola. Znepokojeně s jakousi úzkostí v hlase i ve výrazu jeho očí, když na bratra pohlédne. Neví, kde je. Dosud na ni neměl štěstí a tak neustále žije v nejistotě, potom, co mu Esther vložila do hlavy ty noční můry. Po té stáhne mírně obočí a chvilku nechápavě na Kola hledí, když promluví, brzy mu dojde, co jeho slova znamenají. V jeho tváři už ten nesouhlasný, nespokojený výraz zůstane. Kol podle svých slov proti Esther nepůjde, aby neohrozil Genevieve. Na jednu stranu ho chápe, ale nemůže uvěřit, že si Kol myslí, že tím něčeho dosáhne. Esther, jen snáze získá to, proč sem přišla.* Málem zabila Genevieve, málem zabila Sophie... Kdo to bude příště... *Odvětí zachmuřeně a zlostně se mu zablýskne v očích.* Dělá si, co se jí zlíbí, kdy se jí zlíbí a vždycky to něčím zdůvodní. *Pokračuje dál, i když se snaží zůstat klidný, v jeho hlase zaznívá podráždění, zloba, je vidět, že to v něm vře a ovládá se obtížně.* Proč myslíš, že tím, že nic neděláš se něco změní? *Podívá se na něj.* To už můžeš rovnou jít a kývnout na tu její nabídku. *Zavrčí nespokojeně. Tentokrát je v tom slyšet zlost na Kola, že to tak snadno vzdává. Tady a teď si, jen potvrzuje to, co mu pověděla Genevieve. Probodává Kola ostrým nesouhlasným pohledem. Pak se prudčeji otočí čelem ke dveřím a zády ke Kolovi. Zavadí rukávem o cukřenku, která mu stála v cestě a ta dopadne na zem, kde se rozbije a cukr se rozsype po podlaze. Ten ostrý zvuk ho přiměje s trhnutím na tu spoušť, co udělal pohlédnout. Pár vteřin na to trochu nepřítomně hledí. Pak to nechá být, protože mu na kousku nádobí nesejde. Rázným krokem se vydá ke dveřím kuchyně. Tam se zastaví a otočí se prudce zase čelem ke Kolovi. Trochu se stačil uklidnit, ale i tak vypadá docela nevyzpytatelně.* Chci, aby Esther viděla, jak trpí někdo jí blízký. Aby o něj měla strach a nemohla se tolik soustředit na to, čeho chce dosáhnout. *Odpoví pak na Kolovy otázky. Nezabíhá do detailů. Zatím ne, dokud si neověří, že by to mohlo vyjít. K tomu potřebuje probrat svůj úmysl s čarodějkou. K tomu mu přijde vhodnější právě Genevieve. Mohl jít za Sophie, ale ta se zotavuje po útoku Esther a nechce ji tak zbytečně zatěžovat.* Zkusím všechno, co se dá. *Přimhouří varovně oči, když pozoruje Kola. Esther si ho poštvala proti sobě opravdu velmi silně. Už dlouho neměl tak silnou potřebu někomu něco provést a v tomhle případě by se naskytla možnost dostat hned dvě mouchy, protože by si své užil i Finn. Milovaný syn jejich matky.*

Dneska jeho poznámky Elijah úplně ignoroval a nebo na ně reagoval úplně v pohodě. Kol to vlastně nebral jako něco hnusného, co právě řekl. Vždyť Elijah měl teď zase tu svojí Hayley, taky nemusel po nocích spát. Opravdu to myslel jako nevinný vtípek a je rád, že to tak Elijah vzal. "No tak já bych řekl, že má spíš štěstí Genevieve, ale to je asi jen věc názoru," pokrčí rameny a ušklíbne se. Proč ho vůbec zajímá, kde je Genevieve? Jestli potřeboval něco jí a s ním nechtěl mluvit, měl to narovinu říct a neztrácet s ním čas. "Pryč," řekne provokativně, jako by snad ani neměl v plánu mu říct, kde je. "Je u sebe v bytě, už pár dní. Řeší tam něco se Sophie, pomáhá jí nebo já nevím co. Nechtěla, abych ji rušil, pokud to bude možné..." Ale on by ji nejradši vyrušil klidně teď. Aspoň mohla zavolat, aby měl Kol jistotu, že je v pořádku. No nic, když nevolá ona, zavolá později Kol, a nebo se tam staví, kašle na zákaz. Copak někdy Kol Mikaelson dodržoval takovéhle věci?
Měl dobrou náladu a netušil, že mu ji za chvíli brat zkazí tím, že zase zmíní jejich matku, Esther. To mu to vážně museli všichni pořád připomínat? Když už se domluvili s Genevieve, že se tohle téma bude zatím tabu, musí s tím začít někdo jiný. Fakt super. Poslouchá, co mu vlastně říká. Jak to myslel, že v něm vyvolala minulost a to, co může následovat? To mu vlezla do hlavy a on kvůli ní začal mít nějaké noční můry o tom, co by se mohlo stát, kdyby nepřijal? "Naše matka je pěkně vynalézavá, jak tak koukám. Mě a Genevieve straší tím, co bude v budoucnosti a tebe tím, co bylo v minulosti," řekne a nepříjemně se ušklíbne. "Nebyl jsi s tím třeba za Sophie?" Kol věděl, že ti dva jsou přátelé a Sophie by ho jistě nenechala jen tak, aby trpěl. Zvlášť když šlo o Esther. Neunikne mu, jak je Elijah ještě špatnější z toho všeho, když se o tom mluví. Jestli mu to nedělá dobře, tak o tom říkat nic neměl. Kol by asi poznal, že s ním není něco v pořádku, ale rozhodně to není ten typ člověka, který by to z něj tahal a ten typ, kterému by se pak Elijah mohl vyplakat na rameni. K tomu tady byla jejich přecitlivělá sestra Rebekah, kterou taky od toho jejich incidentu neviděl.
Tázavě se na něj podívá, když se zeptá, jestli v posledních dvou dnech neviděl Hayley. "Ne, neviděl, kde bych ji měl vidět?" řekne a zavrtí hlavou, aby svá slova potvrdil. "Já se o ni nestarám, ale docela dost mě udivuje, že ty nevíš, kde je, celý dva dny. O Vánocích to vypadalo, že bez ní nedokážeš být metr daleko," ušklíbne se a pobaveně se na něj podívá. Ne, že by mu to nepřál, ale Hayley se mu k němu prostě nehodila. Byla úplně jiná než jeho bratr. "A nebo že by nějaké problémy v ráji?" koukne se na něj. Tohle už neříká tak pobaveně, protože kdyby se mezi nimi vážně něco stalo, nebude ten, kdo se mu bude posmívat. Od toho to byl Klaus, který zcela jistě jejich vztah nepodporoval.
Začnou se bavit o tom, co by se dalo dělat s Esther. Elijah samozřejmě všechno říká v množném čísle - my budeme, co uděláme, jak to naplánujeme... Kol mu dal ale jasně najevo, že žádné my v jejich případě nebude. Nebude se do toho míchat, ne potom všem, co Esther udělala Genevieve. Bude se to snažit nějak vyřešit, ale nechce nic riskovat, všechno si to sám promyslí a ne jako ty plány Genevieve, kdy byla vždycky v ohrožení hlavně ona. To v jeho plánech rozhodně nebude, nedovolil by to. "Právě proto, že málem zabila Genevieve, nebudu nic riskovat," řekne rozhodně a stejně tak se na něj i podívá. "Děláš, jako bych snad nevěděl, že je naše matka psychicky labilní tisíciletá stařena," řekne otráveně. Nebaví ho se bavit o tomhle. Nebaví ho celá Esther ani to, jak se všichni snaží něco naplánovat. Docela by bral pokecáníčko s Klausem, zajímalo by ho, jak se na to dívá on. Možná, že s ním by v tuhle chvíli našel společnou řeč. "Změní, protože Esther na mě nebude namíchnutá a třeba se to ještě vyřeší po dobrém, Elijahu. Já prostě nechci riskovat, že zabije Genevieve, chápeš to? A každý ten váš plán má nějakou skulinku, zatímco ty její jsou bezchybné. Váš plán nevyjde, protože chcete všechno strašně rychle, nebudete to mít promyšlený, Esther má všechno pojištěný. Děláš snad, jako bys neznal naši matku. A navíc, když s vámi Klaus evidentně odmítl spolupracovat, váš plán bude stát za houby, to musíš uznat, protože na plánování tu byl vždycky Nik," řekne naprosto upřímně. Všechno myslel vážně a je si téměř jistý, že se nesetká z bratrovy strany se souhlasem. "Vlastně jo, to by bylo možná nejlepší," řekne nakonec a zamračí se, když rozbije cukřenku. "Promiň, Kole, že jsem ti rozbil tvojí nejoblíbenější a jedinou cukřenku, co máš doma," ušklíbne se a napodobí jeho hlas. "Někdo blízký? Tím jako myslíš koho? Ještě řekni, že chceš unýst Finna a začnu se smát," řekne, ale do smíchu mu vůbec není. "To i já," řekne rozhodně. Samozřejmě, že bude zkoušet věci, ale to až potom, co bude Esther nejblíž.

*Podle Kolovy reakce na jeho poznámky usoudí, že oba to myslí naprosto jinak. Pochopí, že Kola určitě netrápí noční můry a výjevy z minulosti, co napáchal a tak to chápe po svém. Podle všeho si na Kola jejich matka vybrala jinou strategii. Když vidí, jak se to vyvíjí u Kola a nyní, když na sobě zažívá Estheřin způsob, jak ho přimět kývnout na její nabídku... Nemůže, než zkonstatovat, že umí být hodně přesvědčivá. Přemýšlí pár vteřin nad tím, co jejich matka provádí Rebekah. Uvědomuje si, že už ji dlouho neviděl ani neslyšel v sídle ani nikde jinde, byť, jen náhodou. Z jeho myšlenek ho proberou Kolova slova. Nepatrně rozjasní obličej, když se zmíní, že štěstí má spíše Genevieve. Úsměv, ale na jeho tváři není možné zahlédnout. Snaží se od Kola zjistit, kde je Genevieve. Z Kolovy první provokativní odpovědi není zrovna nadšený. Nepatrně se na něj zamračí, protože na takové vtípky a protahování, některých věcí nemá náladu. Olízne si rty, nadechne se a má v úmyslu po Kolovi chtít přesnější odpověď. Buď náhodou nebo si toho jeho bratr všiml, nakonec mu dá lepší odpověď. Pootevřená ústa zase s vydechnutím zavře a letmo na Kolovy informace přikývne. Koukne při tom na Kola způsobem, jako by mu ta odpověď prozradila více, než jeho bratr sám tuší. Domyslí si, co Genevieve a Sophie řeší. Podle všeho se stále drží toho nápadu, co mu Sophie naznačila v nemocnici. Už se Kola více na Genevieve nevyptává, ale rozhodnutý za ní, co nejdříve zajít aby zjistil, jak je na tom. Navíc, jen s ní a Sophie, i když tu by do toho raději moc neangažoval, může probrat to, co ho napadlo.* Já jí zavolám a domluvím se s ní. *Poznamená, jen a více se k tomu nevyjadřuje.
Dostanou se pak k tomu, co jej sužuje od návštěvy Esther. Skutečně si s tím ani sám se sebou neví rady, ale je přesvědčený, o tom že to musí zvládnout sám a také příliš hrdý na to, aby někoho požádal o pomoc. Navíc ani netuší za kým by měl jít... Tedy věděl by, ale nepřijde mu to jako dobrý nápad, ani trochu. Raději to zavrhne a soustředí se nyní na Kola a jeho reakce na to, co mu řekl. Zachmuřeně na něj hledí, když mluví o jejich matce. Na chvíli se zadívá na desku kuchyňského pultu před sebou a dál Kola poslouchá.* Bohužel je také velmi účinná... *Ač nerad, tak to Kolovi nakonec přizná. Někdy se sám přistihne, že uvažuje o tom, co Esther nabízí. I když hned vzápětí, když se dostane ke slovu jeho rozum, že mu to nijak nepomůže od toho, co udělal. Pronásledovat ho to bude pořád. Nechce, ale znovu někomu ublížit a hlavně nemůže dopustit, aby to byla Hayley. Ještě stále, ale v převážné většině převládá jeho rozhodnutí, nikdy na to, co Esther chce nepřistoupit. Za každou cenu se s tím chce poprat sám nebo udělat taková opatření aby to riziko, že někomu ublíží, snížil na minimum. Sevře pevněji pěst a semkne na chvíli rty pevněji k sobě, jak zrovna teď u něj převládá to poslední. Je to s ním jako na houpačce.* Bojím se, že to, co jsem udělal v minulosti se může opakovat i teď nebo kdykoliv potom. *Dodá pak zachmuřeně, aby si Kol nemyslel, že to, jak těžce to nese, je, jen kvůli jeho minulosti. Děsí ho právě ta nejistá budoucnost. Pohlédne pak na Kola, když se zeptá, jestli s tím nebyl za Sophie. Sevře rty do úzké linky a zavrtí krátce hlavou. Poklepává při tom pěstí zlehka do kuchyňského pultu.* Sophie na tom není nejlíp. Naše matka jí hodně ublížila a ještě se postarala, aby jí nemohla vyléčit upíří krev. Musela trávit nějaký čas v nemocnici a teď se zotavuje doma. Má toho dost. Nechci ji zatěžovat s něčím takovým. *Zodpoví Kolovi a trochu i rozvede Sophienin stav, aby si udělal lepší obrázek. Neví, jak moc o tom Kol ví nebo neví, i když ho napadne, že mu tom Genevieve určitě řekla. Díky Sophie, ale tak trochu odbočí od toho, co trápí jeho mysl i svědomí a už se k tomu nemíní vracet.
Zkonstatuje, že jeho pokus nenápadně zjistit, jestli je Hayley v pořádku přes Kola vůbec nevyšel. Zaprvé se setká se zápornou odpovědí a ještě si od Kola vyslechne další doplňující komentář, který mu ani trochu není po chuti. Nepatrně chápavě kývne, že bere na vědomí skutečnost, že o Hayley nic neví. Sleduje jej dál, zatímco to začne rozebírat. Nejprve se nenadšeně zamračí, což Kolovi jistě napoví, že to není, jen tak. Když mu navíc připomene Vánoce, raději uhne pohledem dolů, aby Kol neviděl, že to pro něj v tuhle dobu není zrovna nejšťastnější období, o kterém hovoří. Tiše si povzdechne. Nyní mu to přijde jako doba hodně vzdálená a jako by ani nebyla skutečná. Jako by si ji rovněž vysnil ve své mysli. Snaží se překonat a potlačit nepříjemné pocity, které u něj Kol svými slovy i otázkami vyvolal. Po chvilce k němu zvedne pohled, který už je zase vážný a zachmuřený, jako před tím. Problémy s Hayley se v něm pěkně schovají.* Pohádali jsme se... *Poznamená věcně.* Jestli se tomu tak dá říct. *Pokračuje a mírně se ušklíbne.* Když mi při našem posledním setkání oznámila, že si musí vzít Jacksona. *Rozhodne se, že to Kolovi poví, aby věděl, co a jak.* Chce tím pomoct smečce a ochránit naši neteř. *Dodá ještě na závěr. Zablýskne se mu nehezky v očích. Tohle ho na tom vytáčí nejvíce. Jeho hlas je po celou dobu, co ke Kolovi promlouvá o poznání chladnější, odměřenější a je více, než jasné, že ho to vůbec, ani trochu netěší.* Žádné "my" už není. *Povídá dál trpce, ale hned pokračuje dál.* Přesto potřebuji vědět, že je Hayley v pořádku... *Dodá znepokojeně a nezakryje ve výrazu fakt, že mu na Hayley i potom pořád záleží a má o ni nyní strach. Od Kola, ale už odpověď dostal, takže to dál nerozebírá.
Další Kolova reakce ho brzy rozpálí do běla, že má za chvíli problém se ovládat. To zjištění, že chce, jen sedět a čekat, dokud si ho Esther nenajde a neudělá to, co si umanula, jej neskutečně vytáčí. Zlostně si vyslechne Kolovy argumenty, které znějí velmi přesvědčivě a rozumně, což na něj platí, ale i tak se odmítá vzdát. Ne potom, co si vzal do hlavy. Ještě více ho vytočí, když se zmíní o Klausovi a připomene mu, že s ním není schopný promluvit ani normálně, natož se pokusit něco naplánovat proti Esther. Jeho další slova, kdy to vypadá, že Kol půjde raději za Niklausem a s ním odmítá, cokoliv byť jen teoreticky probrat, je to patrně poslední kapka. Poslední před tím, než začnou kuchyní lítat střepy a cukr. On sám na to nijak nereaguje, že to byla jeho práce. Poví Kolovi, co má v úmyslu a přejde od pultu ke dveřím, kde se zase otočí čelem k bratrovi a nesouhlasně se na něj mračí. Nad jeho poznámkou o cukřence, nehne ani brvou. Když Kol zmíní Finnovo jméno, tak se mu nenávistně zablýskne v očích. Skutečně má šílený vztek a hodlá si ho vybít právě na Finnovi, aby Esther zažila, jaké to, je mít strach o někoho jí blízké.* Chci ho dostat, ale to je teprve začátek. *Procedí na to Kolovi a rozhodně nevypadá, že by žertoval. Finn je další člen v rodině, na kterého zanevřel.*

Zavrtí nesouhlasně hlavou, když Elijah řekne, že Genevieve zavolá a domluví se s ní. "To nemusíš dělat, já jí zavolám sám, stejně s ní už chci mluvit a vědět, jestli je všechno v pořádku..." řekne a v tu chvíli už si vyndává mobil z kapsy. Nečeká, jestli mu něco řekne Elijah, prostě si najde v kontaktech položku 'Gen' a vytočí její číslo. Přiloží si mobil k uchu a čeká, až mu to zvedne, ale nějak se nemůže dočkat. Netrpělivě se podívá dokonce i na Elijaha a po docela dlouhé době to típne a položí mobil na linku. Nervózně na ni poklepe prsty a pak vezme mobil znovu. "Zkusím to ještě jednou..." řekne a znovu vytočí její číslo. Ale pořád nic, nezvedá to. "Takže mě čeká ještě cesta za Gen, super." Není poznat, jestli to myslí tak, že se tam těší a nebo právě naopak.
Jejich rozhovor se začne ubírat tím směrem, kterým Kol nechtěl. Bavit se zas o jejich matce? Už toho měl dost, nechtěl o ní už ani slyšet, ale co se dalo dělat, nemohl ignorovat to, co Elijah říkal. "Jo, to máš pravdu, je..." zamumlá. Jejich matka dokázala člověka přimět, aby začal přemýšlet nad věcmi, které by ho v životě nenapadly. A pomalu, ale jistě, se blíží k tomu, aby Kola přesvědčila, aby se jí vzdal a přijal její nabídku. Vlastně ho k tomu donutila už dávno, ale on se nějak neměl k tomu, aby za ní šel. Sice mohl být zase čarodějem, ale jeho tělo bylo jeho tělo, měl ho dost rád. No, kdo by taky takové tělo neměl rád, že? "To tě vážně Esther nahlodala tak, že začínáš ztrácet kontrolu? Teda já to aspoň tak chápu, podle toho, co říkáš. Ale čemu se divím, ona takové věci dokáže..." Nějak si nedovede představit, že by Elijah začal zabíjet a dělat všechny takové věci. Vlastně ani neví, co v minulosti provedl za strašné věci, Elijah si vždycky všechno nechával pro sebe. Potom se ho zeptá, jestli s tím byl za Sophie. Když se dozvěděl, že byla v nemocnici a že za to může jejich matka, dojde mu, že to je kvůli Genevieve. Udělala to, protože chtěla dostát svému slovu. "Tak nezatěžuj Sophie, ale naši starší sestru, ne? Od čeho ji máme? Jsem si jistý, že ti pomůže, pokud bude moct. "
Elijah začne mluvit o Hayley. Snaží se ho nenápadně zeptat, jestli neví, kde je, ale Kol přece není hloupý. Proč by se asi ptal, kdyby se mezi nimi něco stalo? Chtěl to jen slyšet od něj. A docela ho i zajímalo, co se mezi nimi stalo. Došlo snad Hayley, že Elijah není žádná výhra, aspoň pro ni, protože je každý úplně jiný? Nebo to snad došlo Elijahovi? I když to spíš ne, protože je na něm vidět, že je do ní pořád dost zaláskovaný. Pobaveně se ušklíbne, když zazní v souvislosti s Hayley to jméno, které nesnáší. Jackson. Takže nejen, že skoro zničil vztah jemu a Genevieve, teď se ještě pletl do Elijaha a Hayley? To je směšný. "Takže na seznam toho, kdo by nejradši Jacksonovi utrhl hlavu, asi přibylo další jméno Mikaelsona, co? Ještě přidat Beku, Aliseu a bude to kompletní," ušklíbne se. Pořád ho nesnáší. Neví, jak to mají mezi sebou s Gen, ale nevěděl o tom, že by se v poslední době viděli, a to bylo jedině dobře. "Tak jí zavolej?" řekne a podívá se na ni. Proč jí prostě nezavolá? Copak je to nějaký stydlivý puberťák? Možná.
Teď dojde řeč i na to, jak by se mohli zbavit Esther. Kol to samozřejmě všechno dost bojkotuje, všechny plány ostatních. On měl jen ten svůj a ten byl jednoduchý - jít za Esther, přijmout nabídku, dostat nové tělo čaroděje, pomoci Genevieve, získat si matčinu důvěru a nakonec ji nějakým způsobem zabít. Elijah na to nereaguje a asi je to dobře, protože podle jeho výrazu byl dost naštvaný. Ani na tu poznámku o cukřence neřekl nic. Tak ať je zase uraženej. pomyslí si Kol. "Tak to přeju hodně štěstí, protože nebude jednoduchý dostat čaroděje, kterého učí naše matka, které má určitě hromadu poskoků... Ale jo, jen do toho," ušklíbne se a podívá se na hodiny, které v kuchyni visí. "A teď jdu spát, protože ráno půjdu za Genevieve. Jestli chceš jít taky, čekej před domem, kde bydlí, v 10. A nebo klidně spi tady, mně je to jedno," pokrčí rameny, ani se s ním nijak neloučí a odejde k sobě do pokoje, zalehne do postele a usne.

*Pozvedne nepatrně obočí v němé otázce, když Kol naznačí, že Genevieve nemusí volat. Vzápětí se dočká i odpovědi a tak obočí zase spustí a s viditelným zájmem sleduje Kola, jak vytahuje telefon a volá Genevieve. Slyší velmi dobře, takže mu neujde každé dlouhé vyzvánění, které je stejně nepříjemné, jako to před ním i to, co následuje. Připomene mu to jeho marné pokusy dovolat se Hayley, aby ji slyšel a ujistil se, že je v pořádku. Ani jednou se jí nedovolal. Přesto, ale odmítá věřit tomu, že ji snad zabil, jak se ho snažila přesvědčit Esther. Přikládá to tomu, že s ním Hayley odmítá komunikovat. Na jednu stranu je za to rád. Alespoň ji neohrozí, když neví, kde je. Chvilku nad tím přemýšlí, než Kol hovor ukončí a zkouší to znovu. Nepatrně mu na to kývne. Znovu poslouchá pozorně, kdy se na druhém konci ozve hlas Gen. Stejně tak, jako Kol ani on se nedočká. Nepatrně se nad tím zamračí. Přemýšlí, proč Genevieve nebere telefon. Jeho zjitřená mysl všemi možnými katastrofickými scénáři, které ho v poslední době sužují mu vykresluje všechny možné důvody, které pro Genevieve ani trochu nevypadají dobře. Nechce si, ale hned připouštět, že jde o něco vážného. Chlácholí se tím, že k tomu existuje jistě nějaký prostý, důvod a tak nad tím dlouho nepřemýšlí.* Půjdu s tebou. *Oznámí Kolovi své rozhodnutí. Stejně se za ní tak jako tak chystal. Zvedne ruku k obličeji a sevře si mezi palec a ukazováček kořen nosu. Mírně si to místo promne. Po té ruku opět spustí a pohlédne na Kola.
Bohužel jejich téma se přesune k Esther a to mu připomíná všechno to špatné, co ve své minulosti prováděl. Unaveně pozoruje bratra, když s ním souhlasí. Něco takového se příliš často nestává, o to znepokojující to je, že se shodnou právě na tomhle. Poslechne si Kolovy poznámky k tomu, co mu pověděl. Zůstane vážný, znepokojený.* Naneštěstí proti mně používá to, co jsem sám, dovolil, aby se stalo. *Poznamená trpce. Kouká při tom na bratra. Nejspíše by mu řekl i detaily, ale to, co mu matka připomněla o Tatie, a jak to ve skutečnosti bylo, chce to nejprve říct Klausovi. Teprve potom to může říct i zbytku rodiny. S Klausem se, ale nedokáže sejít a tak se tím zatím užírá sám.* Tehdy mi pomohla, abych na to, co jsem udělal zapomněl. *Pokračuje pak dál.* Teď mi to připomněla. Všechno, protože toho za tu dobu značně přibylo, jen já si to neuvědomoval. *Poznamená na závěr s povzdechem. Je na něm vidět, jak moc ho to zjištění ničí, jak těžce to nese. Nakonec to utne a více to před Kolem nerozebírá. Zatím nechce, nemůže. Potlačí negativní emoce, které se objevily v jeho očích a jeho výraz se vyprázdní od jakýkoliv pocitů. Únavu a přešlost z toho, ale potlačit, zakrýt nedokáže. Poslechne si Kolův návrh, aby zašel za Aliseou. Vypadá, že to zvažuje, ale neřekne na to tak, ani tak. Stále je zastáncem toho, aby se s tím pokusil vyrovnat sám.
Mimo to se Kol nakonec dozví i o jeho nedorozumění s Hayley. Ať chce nebo ne, musí mu říct, co a jak, aby vysvětlil, proč se zrovna na tohle Kola ptá. Neujde mu to jeho pobavené ušklíbnutí. Netuší, ale v první chvíli, co bratrovi přijde tak zábavné, dokud se nezmíní o Jacksonovi. Jeho výraz se potemní, zachmuří se a na chvíli skloní pohled dolů. Na něco takového si vůči tomu vlkodlakovi zakazuje byť jen přemýšlet. Ta noční můra od Esther je pro něj dostatečným varováním. Nechce pokoušet štěstí. Samozřejmě není ani trochu nadšený z toho, že se ti dva mají vzít. Kdyby Jacksona zabil, Hayley by tím ublížil. To nemůže dopustit. Tady u toho všechny jeho úvahy končí. Na chvíli se do toho zabere, takže ho probere až Kolova otázka nebo spíše pobídka, aby Hayley zavolal. Zvedne k ní nechápavě pohled a chvilku vypadá, že si není jistý, že slyšel dobře. Kolovi jistě dojde, že to bylo první, co udělal, a kdyby byl úspěšný, neptal by se na Hayley jeho. Semkne rty pevněji k sobě a zavrtí krátce hlavou.* Nebere mi telefon, Kole. *Odpoví pak prostě, bez toho, aniž by se pohoršoval v tu chvíli nad tím, co Kola napadlo, že s tím přišel. Více to již nerozebírá.
Místo, aby se pak s Kolem pokusili vymyslet, jak dostat Esther, poslouchá, jen bratrovo popichování a posměšky, že si s něčím takovým vůbec začíná a jak je nereálné, aby uspěl. Tím jeho podrážděnost, jen stoupne, že to odnese cukřenka. Je to, ale to poslední, co ho nějak zajímá. Dopáleně bratra pozoruje a poslouchá, když se tím evidentně baví.* Někdo to udělat musí... *Odvětí tiše, ale nenávistně. Esther opravdu z duše nenávidí za to, co mu vložila do hlavy. Už dlouho netoužil někomu oplatit něco takového, jako teď jí. Rozhodně se nehodlá vzdát a Kol ho svými slovy také neodradí. Věří tomu, že u Gen se setká s větším pochopením toho, co chce podniknout. Kolovi proto detaily ani neprozradí.
Podívá se na hodiny, když Kol zmíní, že je pozdě, že jde spát. Poslechne, co má v plánu a podmračeně přikývne. Doba spánku je pro něj teď něco, co by nejraději zrušil. Ví, že on sám se nevyspí. Budou ho, jen pronásledovat výjevy a záblesky z jeho minulosti. Ať už bude spát nebo zůstane vzhůru.* Uvidíme se ráno před domem Genevieve. *Odpoví prostě Kolovi, než odejde. Po té se otočí a dům opustí. Nasedne do auta a odjede zpátky do města.*

(Protože se ti vlkodlaci vraceli až nad ránem a na ještě měla práci s tím, aby jejich zohavená těla přemístila na dvůr domu, kde přebývala Esther, vrátila se domů až opravdu asi hodinu po svítání. Měla štěstí, že ji nikdo neviděl, jak se s těmi těly morduje. Zaparkovala svoje auto u plantáže. Doufla, že Kol ještě spí a že se jí nebude vyptávat na to, co se stalo. Pravda byla, že se nestihla nikde očistit, takže měla ruce celé od krve a stejně tak i ústa, i když ty si otřela do rukávu, tak stejně zůstalo pár skvrn na jejích ústech. Rychle vešla dovnitř, ale hned ji do nosu praštila vůně vajec. To znamenalo jediné. Kol byl už vzhůru a právě dělal snídani. Měla dvě možnosti, buď vejde do kuchyně a zkazí to pěkné ráno, o které se Kol jistě snažil. Nebo si rychle zaběhne nahoru a dá si sprchu a bude dělat, jako by nic. Ne, že by jí to vyšlo, ale třeba Kol nezaregistroval, že přijela teď a vešla do domu. Kuchyně byla docela vzadu, takže měla nějakou šanci. Vyběhla tedy schody nahoru a okamžitě zapadla do svého pokoje, kde ze sebe svlékla všechno to oblečení, které rovnou hodila do prádelního koše a pak si vlezla do sprchy. Kde se pořádně omyla od pachu vlkodlaků - ne, že by to měl Kol snad teď poznat - a samozřejmě od krve. Když si byla jistá, že je dokonale čistá, tak vystoupila ze sprcháče, osušila se osuškou a vzala si na sebe čisté oblečení. Pak si ještě vysušila osuškou vlasy, aby jí nekapala voda z pramínků, a vydala se dolů do kuchyně. Opravdu krásně to tam vonělo. Hned ve dveřích Kola pozdravila.) Dobré ráno. Dneska jsi vstal nějak brzy a koukám, že to vůbec nebylo na škodu. (Pousměje se a podívá se na tu úžasnou snídani na stole.)

Věnoval se dost vaření té snídaně a ani nezaregistroval, že by snad někdo přijel na Plantáž. Aby si toho všiml, potřeboval by být trošku víc při smyslech, ale bylo ráno, byl rozespalý, tohle po něm přece nikdo nemohl chtít, ještě poslouchat, co se děje venku. Toho, že je Genevieve vzhůru, si všiml až potom, co uslyšel ze shora puštěnou vodu ve sprše. Taky teda nespala moc dlouho. Rychle zalije kávu, aby nemusela Gen na nic čekat, až se ukáže dole. Když je káva už úplně hotová, ona zrovna vchází do kuchyně. Hned mu pohled na ni ještě vylepší náladu, zvlášť když se na něj usměje. "Dobré," pozdraví ji na oplátku a taky se na ni usměje. Dneska má dobrou náladu, snad mu ji nic nezkazí, nebudou se hádat... "Nojo, spát jsem už nemohl, pitomý sluníčko... Tak jsem se aspoň přemohl a vylezl z postele, abych něco uvařil k snídani. I když je to teda jenom taková obyčejná snídaně," pokrčí rameny a podívá se na ni. Vezme oba dva veliké hrnečky s kávou a dojde ke stolu, kam je položí. "Doufám, že mi nedáš košem a najíš se se mnou?" koukne na ni tázavě a potom se podívá i na připravené jídlo. Krev mohla počkat, nevypadala, že by byla nějaká hladová. Ale tahle snídaně nepočká! Akorát by vychladla a už by se to nedalo jíst. Nebo asi dalo, ale rozhodně by to nebylo tak dobré jako teplé. "A jak ses vůbec vyspala?" podívá se na ni tázavě. Vůbec netušil, že dneska nespala.

(když se od Kola dozvěděla, že ho vzbudilo sluníčko, které už dávalo svými paprsky najevo, že dneska bude dost pěkný a slunečný den, pokývala hlavou. Věděla, že tohle všechno je pro něj nové. Tedy spíše staronové. Ale spát nepotřeboval už tisíc let a teď najednou přišla doba, kdy spánek znovu vyloženě potřebuje, jinak by asi nemohl dost dobře fungovat. I teď na něm vidí, že je vlastně docela unavený, i když se zdálo, že měl dobrou náladu. Ještě si prostě tak úplně na to všechno nezvykl a ještě to nějakou dobu potrvá. Ale věděla, že s magií, kterou měl ten čaroděj, se sžil už docela dobře, až byla překvapená. Tohle všechno jistě bylo dáno i tím, že Kol byl všehovšudy profesionál. Tedy už čarodějem byl a věděl, kam sahá jeho moc. Byl zkušený a ač on to nevěděl, ona si o něm hodně věcí z jeho minulosti zjistila. Hlavně tu, kterou měl tady v New Orleans. Jeho slabost pro čarodějky a jejich dalšího využívání se nedala přehlédnout. Ale tohle všechno dělal právě proto, že si kompenzoval vlastní ztrátu moci.) I obyčejná snídaně může být výjimečná. (Pousměje se a přiblíží se ke stolu blíž zrovna, když Kol přinesl ty hrnky s kafem.) Samozřejmě, že touhle snídaní nepohrdnu. (Ujistí ho v tom, že má rozhodně v úmyslu tady zůstat a posnídat s ním. Vlastně se cítila docela uvolněně. Asi proto, že se pomstila těm, kteří ji mučili, ale ještě s tím zdaleka neskončila. Jak se vyspala? Nespala vůbec, ale dalo by se říct, že se vlastně probrala z něčeho, co ji celou dobu brzdilo.) Tak nějak jsem se probrala. Tedy myslím tím, že v sobě pociťuji jakési smíření s tím, kdo teď jsem. (Vysvětlí mu.)

Kdyby jenom věděl, že si zjistila, jakou měl slabost pro čarodějky v minulosti. Tak by asi... Ne, nedělal by nic. Tak to věděla, no a co? Vlastně mu ta slabost pro ně zůstala, do Genevieve se zakoukal, když byla taky ještě čarodějka. Ale to nebylo jen kvůli tomu. Pamatoval si ho z vánočního večírku ve dvacátém století, chtěl ji poznat. Je ale rád, že se spolu při tom tanci nebavili, protože to mohlo všechno dopadnout úplně jinak a teď by nebyli spolu. Kol byl totiž v té době hodně jiný. S čarodějkami si hlavně zahrával. Moc je nezabíjel, to ne. Na to byli obyčejní lidé, čarodějek si na to až moc vážil. Usměje se na ni, když řekne, že i obyčejná snídaně může být výjimečná. Ano, to měla pravdu. Hlavně si museli užívat každou chvilku spolu, protože nikdy člověk neví, co se stane. Nikdy nikdo neví, kdy se zase stane Esther. "Tak to jsem rád," usměje se na ni, když ho ujistí v tom, že rozhodně posnídá s ním. Sedne si proto ke stolu naproti Genevieve, aby na sebe dobře viděli. Stůl nebyl ani nějak velký, takže od sebe nebyli moc daleko. Zeptá se jí, jak spala. Kdyby nebyl hluchý a slyšel by, jak přijela autem, tuhle otázku by vynechal a rovnou by přešel na to, kde byla takhle večer. Sice by to byl takový menší výslech, ale on by z ní odpovědi dokázal dostat. Mírně pozvedne obočí, když od ní slyší, že se začíná smiřovat s tím, kdo teď je. Ona se smířila s tím, že je upír? Smůla, to smíření přišlo docela pozdě, protože za chvíli už upír nebude, to zařídí. Ale mlčí, nedává na sobě nic znát. "To je skvělá zpráva, Gen" řekne upřímně a s úsměvem. "A co... Co to, jaký jsem teď já?" podívá se na ni tázavě. Potřebuje vědět, jestli se alespoň snaží víc, jestli je to lepší...