Plantation House

(Sedla si ke stou a ihned se napila kávy. Byl to už takový rituál, ona prostě potřebovala alespoň jedno kafe denně. Dokonce tak nějak přestala pít čaje od doby, co je upír. Kafe stimulovalo její krevní oběh, takže pro ni to bylo mnohem lepší pití než čaje. Je to zvláštní, jak se změnou rasy mění i preference v určitých věcech. Ne, že by kávu jako čarodějka ráda neměla, ale pila spíš bylinné čaje. Teď si bez kafe nedokázala představit den.) Dobrou chuť. (Usmála se na něj znova. I ona měla teď dobrou náladu. Věděla, že tak nějak vyhlásila Esther válku tím, co dneska udělala, ale nemohla se zbavit toho blahého pocitu, když ty šmejdy zabíjela. Kdyby se to Kol dozvěděl, že zabila ty vlkodlaky, jistě by nic ne namítal. Ale kdyby věděl, co s jejich těly udělala potom, asi by se zase pohádali a to ona teď rozhodně nechtěla. Posledních 14 dní se tak nějak prostě držela v tom, že se pokusí o to, aby ji jen tak nic nevykolejilo. Věděla, že přežití jí a Kola jako páru záleželo na tom, co se teď bude dít. Hádky jim neprospějí a ví, že ještě nemají úplně vyhráno, i když to nejhorší už možná překonali. Nebo snad ne? Je možné, že ta pravá krize teprve přijde, ale ona sama doufala, že tomu tak nebude. Kdyby ale věděla, co se Kol chystá udělat, tak už by asi tak v klidu a sdílná nebyla. Konečně si zvykla na to, že je upír. Konečně jí nedělalo problém na to jen pomyslet. Ona se s tím srovnala, ale brzy se bude muset srovnávat s něčím pro ni mnohem horším.) Jo... hned je to veselejší, když si stále jen neříkám, coby kdyby. (Pousmála se a pustila se do vaječné omelety. Samozřejmě k tomu přikusovala i zeleninu. Pak se jí Kol zeptá na otázku, která pro ni byla poněkud záludná. Polkla vše, co měla v ústech a podívala se na něho.) Snažím se si zvyknout. Některé dny je to lepší, některé horší. Tak nějak si stále snažím říkat, že uvnitř jsi to stále ty, a to je to jediné, na čem záleží. Že ta schránka důležitá není, ale ne vždy se mi to daří. (Řekne mu popravdě)

"I tobě," pousměje se a také jí popřeje dobrou chuť. Hned si kousek omelety vložil do úst a musel uznat, že se mu to povedlo. Jo, sice to bylo obyčejné jídlo, na kterém se toho nedalo moc zkazit, ale člověk by se divil, jak jednoduše se omeleta z jedné strany připálí a nebo se rozpadne na mraky kousků, takže pak se tomu ani nedá říkat omeleta. Kol to zvládl perfektně, nestalo se mu ani jedno z toho. On sice nevěděl, co dělala v noci, možná by to tak úplně neschvaloval, ale tak jako co, on taky zabil těch pár vlkodlaků, prostě to byla jen vedlejší škoda. A kdyby ona věděla, co se chystá udělat Kol bez jejího vědomí? S jejím tělem? S ní? Asi by ho přinejmenším zabila. "Já vím, že bych to neměl pořád vytahovat, ale vědět to musíš. Teda ty to asi víš, ale nezapomínej na to. Já se budu snažit přijít na něco, co by ti mohlo pomoct, dokud jsem v tomhle těle," řekne to jako hotovou věc. Je mu jedno, jestli se jí to líbí nebo nelíbí. Ona byla vždycky raději čarodějkou a nenamluví mu opak. Už v sobě má pár soust omelety i zeleniny, dokonce se už i stihl napít kávy. Jak je zase člověk, má na to jídlo mnohem větší chuť. Zeptá se jí na to, jak to teď má s tím jeho novým tělem a dočká se docela... Kladné odpovědi? "Musí se na tom brát to pozitivní. Na začátku ti to strašně vadilo, to musíš uznat. A teď? Je to čím dál tím lepší. Já vím, že to pro tebe není jednoduchý. Ani pro mě ne, ale my to spolu nějak zvládneme," řekne a povzbudivě se na ni pousměje. Dokonce ji položí svou ruku na tu její, kterou měla položenou na stole a jemně ji po ní přejel palcem. Snad jí to nebude vadit...

(Když zase začne mluvit o tom, jak on se postará o to, aby byla znovu čarodějka, protože jí to slíbil a protože ví, že ona to tak měla raději než tenhle stav upíra, tak se mírně ušklíbla. Vážně už to nemusí pořád řešit. Ona už je s tím stavem, ve kterém je, prostě smířená a Kol nemusí hledat způsoby, jak to půjde či nepůjde. Ano, pokud se jim něco náhodou naskytne, asi se té šance chytí, ale Kol nemusí být povinnován tím, že jí to někdy slíbil a že to udělá. Nemusí zaplácnout svůj čas nesmyslným hledáním, takhle ona to nechce.) Kole, tohle nemusíš, jasné? (Podívala se na něho.) Já jsem se s tím vážně smířila a nechci, aby ses cítil nějak vázaný k tomu, že bych se měla stát znovu čarodějkou. Nechci, abys... abys byl v tomhle těle déle, než je nutné. Chápu, že dokud je tu Esther, tak je tohle řešení nejlepší, (S tím už se nějak vnitřně dokázala srovnat, ale opravdu nechtěla, aby Kol byl v tom těle déle, než bylo nutné. Ona chtěla SVÉHO Kola zpět co nejdřív, i když si začala zvykat.) ale pak už to potřeba nebude a já nechci, abys v tom těle kejsnul déle, než to bude nutné. To, že bych mohla být znovu čarodějka, to nutnost není, Kole. (Vysvětlila mu svůj pohled na věc. Ona o to nestála, pokud to mělo být takhle.) A pokud bych o moc stála opravdu tak hodně, pokud bych to bez ní nemohla vydržet, přijala bych něčí nové tělo, ale to já nechci z mnoha důvodů. Nemusíš to dělat, Kole. (Zakroutila hlavou a napila se kávy. Pak chvíli kousala sousta omelety a musí se při tom pak mírně usmát.) Ano, na začátku jsem myslela, že se z toho zcvoknu, teď jsem ve fázi, že vím, že proti zcvoknutí se jako prevence mohou brát prášky. (Pokrčila rameny. Samozřejmě žádné prášky nebere. Byla to jen metafora. Když jí začal přejíždět rukou po té její, tak neucukla, jjen ten jejich dotyk chvíli hypnotizovala očima.)

Řekne jí, že teď, když je čaroděj, tak se bude snažit zjistit, jak jí zase vrátit její moc. Teda lépe řečeno - bude se snažit o to nějak zjistit, jak z ní zase udělat pomocí tamtoho kouzla člověka. Vždyť by to stačilo jen nějak upravit určitě. Nemůže za to, že všichni jsou takoví patlalové, že nedokáží upravit kouzlo, aby fungovalo na Gen. Všechno jde, když se chce. A tohle chtěl opravdu hodně, a nejenom on. "Já vím, že to nemusím dělat, ale prostě to chci. Jo, teď už vím, že ty ses s tím vším smířila, ale taky vím, jak magii miluješ a kdyby byla možnost, která by mohla fungovat a ty bys ji měla zpátky, chytila bys tu příležitost za pačesy. A neříkej, že ne. Já vím, že nechceš, abych byl v tomhle těle zbytečně dlouho. To nechci ani já, ale dokud v něm jsem, proč bych to nemohl zkoušet? Tak lepší než se jenom válet a hrát hry, ne?" podívá se na ni a na její další větu už nic neříká. Nepřijmula by to tělo, nikdy, ale nedá se nic dělat prostě. On ji chce chránit a tohle je ta jediná možnost. Taky by nemusela Esther chvíli vědět, kde Genevieve je. Bylo by zvláštní, kdyby Esther byla z toho všeho zmatená. Nečekala by to. A nečekala by to ani Gen, prostě nikdo. Pomalu dojídá svojí snídani, už mu zbývá jen kousek omelety a trochu kávy. "Jenom si nemysli, já jsem z toho byl taky docela na prášky, i když to možná nebylo na první pohled znát," řekne a ušklíbne se. Potom jí začne přejíždět rukou po té její. Ona se na něj nedívá, dívá se na ty jejich ruce. "Jestli ti to není příjemný, prostě mi to řekni, Gen," podívá se na ni a čeká, co řekne. Má zase ruku stáhnout k sobě? Nejradši by ji po ní hladil dál. Nejradši by jí už konečně zase dal pusu.

(Kol to chápal, nemusel do dělat, ale udělá to, tím si byla jistá. A taky to potvrdil. Ona se jen bojí, že se do toho zahlodá natolik, že prostě nebude chtít povolit do doby, kdy opravdu něco nevymyslí. Ale to, aby čaroděj někdy vymyslel kouzlo, může trvat klidně i roky. A ona rozhodně nechce s tímhle tělem trávit roky. Ne snad proto, že by se jí měl nějak protivit, ale proto, že by si na něj mohla až moc zvyknout a potom pro ni bude těžké se zase vracet ke Kolovu starému tělu. Prostě nechtěla, aby Kol v tom těle trávil moc dlouho. I když to se možná i stane, pokud se Esther rychle nezbaví. A že to asi zas tak rychle nepůjde. Čekalo ji minimálně několik měsíců s Kolem ne-Kolem a jí opravdu nezbývalo nic jiného, než to naplno přijmout, protože kdyby to neudělala, jejich vztah by neměl žádný smysl. A ona rozhodně chce, aby měl smysl. Ale taky chce Kola zpátky v těle, které mu náleží. I když tenhle chlápek byl kus, to musela uznat. Nenápadně si prohrábne vlasy, jako by snad chtěla svou myšlenku skrýt za nějaké gesto. Nemusela to dělat, Kol to stejně neslyšel, ale tak nějak jí to bezděky ujelo. Pak se ale vzpamatuje, protože by Kolovi mohla aspoň něco odpovědět.) V některých chvílích prostě nezáleží na tom co nebo koho člověk miluje, ale máš pravdu, rozhodně bych se příležitosti chytila. Ale pokud nebude, tak nechci, abys skončil jako zatrpklý mnich, který bude celý život bádat a přemýšlet nad nesmrtelností chrousta. Až bude Esther pryč, nebude důvod, proč by sis držel tohle tělo. Tak to vidím já. Řekni mi, pokud se mýlím. (Chvíli se na něj dívala a pak dojedla poslední sousta omelety a popíjela už jen kávu. Soustředila se pak na ten jejich dotyk, jako by na tom mělo něco záviset. A možná, že taky záviselo. Z jakéhosi přemýšlení ji vytrhla až jeho věta.) Ne, ne, jsem v pohodě, vážně. (Podívala se na něho a pousmála se. Pak zvedla svou ruku ze stolu a vystřídala se s ním. Teď ho zase hladila po ruce ona. A nespouštěla ze svého zraku jeho oči. Chtěla by to dokázat. Chtěla by se konečně pohnout z místa a líbat ho, možná něco víc, ale nevěděla, zda to dokáže a nechtěla ho ranit.)

Zeširoka se na ni usměje, když řekne, že nechce, aby skončil jako zatrpklý mnich. "Gen, já bych se nebál toho, že já bych skončil jako mnich," řekne s úsměvem, ale potom už je zase trošku vážnější. "Neboj se, jakmile bude po Esther a já budu zase ve svém těle, nechám toho. A nebo zase seženu někoho jinýho, kdo to bude zkoušet. Nezapomínej, že moje sestra je čarodějka a tvoje nejlepší přítelkyně taky. Takže pořád tu je ještě pár lidí, kteří se o to můžou snažit. A já taky nejsem úplně marnej a něco si pamatuju, i když už nebudu čaroděj," pokrčí rameny. "A ne, nemýlíš se. Jakmile bude Esther pryč, tohohle těla se zbavim. Svoje mám radši," ušklíbne se. Teď se konečně pořádně pustí do toho jídla. Za pár minut má omeletu už celou v sobě a dojídá už jenom samotnou zeleninu, což má taky za chviličku. Nakonec dopije kávu a zeptá se Genevieve na to, jak to zvládá to, že je v jiném těle. Odpoví mu, že docela dobře. Teda on to aspoň tak pochopil. Následně ji chytne za ruku a začne ji po ní hladit. Neví, jestli jí to není nepříjemné, zvlášť když se na ty jejich ruce tak dívá. Proto se jí na to zeptá. "Tak fajn," pousměje se na ni, když mu řekne, že je opravdu v pohodě. Ještě chvíli ji po ruce hladil, ale potom se s ním vystřídala a začala ho hladit po ruce ona. Pořád se mu dívala do očí, stejně jako on jí. Po chvilce vstane od stolu, ale ještě ji nechá, aby mu ruku držela. "Počkej tady," řekne potichu a jemně se z jejího sevření vymaní. Zajde k vstupním dveřím a na věšáku vezme Gennin jemný šátek, který někdy nosila kolem krku. Už tam si ho připraví tak, aby se s ním daly zavázat oči. Potichu našlapuje až k ní a stoupne si za její záda. Šátek jí zaváže kolem očí tak, aby nic neviděla.

(Musí se tomu trochu pousmát, protože až teprve teď si tak nějak uvědomila, co vlastně řekla. Tedy uvědomila si další význam. Jistě, Kol by nevydržel bez ženy. I kdyby to nebyla zrovna ona, on by se prostě jen tak sexu nevzdal, takže opravdu nemusela mít strach o to, že z Kola by se stal mnich. Ale on jistě věděl, jak to primárně myslela, jen to trochu překroutil.) Samozřejmě, ty bys jako mnich asi neobstál. (Zakroutila hlavou a pomalu dopila svou kávu. Ne, že by ta káva byla nějak extra kvalitní, ale úplně stačila pro takové to denní pití. Kol sám musel vidět, že ho opravdu už začíná vnímat trochu jinak. Tedy, že už ho nevnímá jako vetřelce, který by se chtěl vkrást do jejího soukromí. Byl to Kol, akorát byl trochu blonďatější. Jinak ty proporce celkem seděli. Byl tak nějak podobně vysoký, i konstituce těla byla stejná. Nějak to zvládne, musí. A opravdu se snaží o to, aby to s Kolem tady zvládla a byli společně v pohodě. Aby dokázali Esther, že rozhodně nesmí počítat s tím, že je tímhle rozdělí. Nebyl to samozřejmě její prvotní záměr, ale jistě by to brala jako vedlejší bonus. Byla ráda, že Kol se opravdu v tom těle nechce zdržovat déle, než bude nutné. Až se zbaví Esther, tak to bude zase on. Ulevilo se jí, že opravdu nechce v tom těle zůstávat, až bude Esther mrtvá. Chvíli si jen navzájem hladili ruce, ale on najednou vstal. Povytáhla obočí a vůbec nechápala, co se děje. Řekl jí, ať tam zůstane, ale opravdu netušila, proč. Nebo tedy kam jde on. Chvíli hypnotizovala dveře kuchyně, ze kterých vyšel, ale pak se nakonec zase otočila a poklepávala na stůl prsty. Najednou před sebou měla tmu. Cítila, jak jí Kol zavázal oči.) Co... co to děláš? (Napřímila se najednou a tak nějak byly v jejím hlase slyšet obavy. Proč jí proboha zavázal oči?)

Najednou jí ruku pustil a se slovy, aby tam zůstala sedět, z kuchyně odešel. Ona asi neměla vůbec tušení, co má v plánu. Popravdě to dneska netušil ani on. Tohle neplánoval, prostě ho to jen tak napadlo a uvidí se, jestli to vyjde. Na věšáku v předsíni vezme její jemný šátek, který ale nebyl průsvitný, takže to bylo dobře. Zamotal ho tak, aby přes něj nebylo vidět a potom šel potichu zpátky do kuchyně. Doplížil se až k Genevieve a najednou jí ho přiložil před oči a vzadu na hlavě zavázal. Nemohla vidět vůbec nic, jen tmu. Uslyšel v jejím hlase obavy z toho, co se chystá udělat. Ona se vlastně i zeptala, co dělá, ale neodpoví jí. Stejně to musela vědět, o co se pokouší, ne? A nebo jí to ještě nedošlo? No jestli ne, za pár okamžiků už to bude vědět moc dobře. Chytne ji za ruku a pomocí toho ji vytáhne ze židle, aby stála naproti němu. Tu ruku teď pořád drží. Doputuje s ní až ke svému obličeji a její ruku ji na něj přiloží. Po chvilce ruku pustí a je už jen a jen na ni, jestli ruku na tváři nechá. On jí přiložil ruku taky na tvář a jemně jí po ní pohladil palcem. Potom přitiskl svoje rty na ty její a po chvilce se od ní zase odlepil, protože chtěl nejprve vědět, co si může dovolit. "Představuj si, že jsem to já, ten starý Kol, kterého znáš už od začátku."

(Byla tma a ona nemoha řádně vnímat své okolí. tedy mohla, ale rozhodně ne očima. bylo až zarážející, jak se člověk opravdu koncentroval a spoléhal na jeden smysl - na zrak. Věděla jedno, rozhodně by si nepřála být slepá. Ale naštěstí Kol jí nenechal jen tak napospas tmě. I když, byla pravda, že když se ho ptala, co to dělá, on jí neodpovídal.Záměrně mlčel. Ona něco tušila, ale nemohla si být jistá, jestli chce Kol provádět to, co si ona myslí, že bude dělat. Jenomže proč by jí mě jinak zavazovat oči? Leda tak, že by pro ni měl nějaké překvapení, které prostě nemůže do některé chvíle vidět, ale na to by moc nevsázela, i když stát se mohlo cokoliv. Ucítí dotek jeho ruky na své. Je trochu víc pevný žen to hlazení předtím. Chytil ji za tu ruku a vytáhl ji za nohy. Zavrávorala, ale ihned se zase srovnala, takže to byl opravdu jen neznatelný výkyv jejího těla. Cítila jeho blízkost. I když ho neviděla, tak jakési prostorové mimosmyslové vnímání jí říkalo, že opravdu stojí někde blízko ní. Polkla a rozbušilo se jí srdce. Ještě štěstí, že už to Kol nemohl slyšet. Teď už neměl sluch, kterým by zaznamenal i nejmenší změnu reakcí v jejím těle. Vzal tu její ruku a přiložil si ji na svou tvář. Vlastně ji vedl. Říkal jí, co má dělat, i když u toho nepoužíval slova. Vyjadřoval se pohybem. Chvíli tam její ruku držel i s tou jeho, ale pak tu svou stáhl. Ona ovšem ruku nesklopila. Stále spočívala na Kolově tváři. Pak on svou ruku přiložil na její tvář a pohladil ji. Po zádech jí přejel mráz. Zřejmě jí pomáhalo, že ho před sebou nevidí. Kol byl pro ni teď neviditelný. Nemusela se dívat do jeho cizí tváře a to pro ni bylo plus. Cítila a slyšela, jak se blíží ještě víc. pak ji políbil, i když jen lehce a krátce, jako by snad zkoušel, co všechno si může dovolit do doby, než to ona nějak utne. Sice nespolupracovala při polibku, který jí dával, ale ani se nijak neuhýbala a neprotestovala. A pak Kol řekne tu větu, která dneska měla rozhodnout všechno. Samozřejmě. Promyslel to, i když si nemyslí, že by to byl nápad, který se v jeho hlavě rodil po několik dní. Byla to jistě spontánní plán, který byl ale účinný. Pokud se ona bojí jeho nového těla, tak ať ho prostě nevidí. Ona ví, že tam je, ale takhle ji neruší a ona si opravdu může představovat, že před ní stojí ten starý Kol. Naklonila se k němu, chtěla ho zkusit políbit, chtěla vědět, jak to bude snášet ona, jak se bude chovat nadále, když ta iniciativa bude její, ale bohužel tím, jak neviděla, se trefila svými rty na jeho nos. Pak se mírně odlepila a tiše se zasmála, jen tak lehce a krátce. Na podruhé už se trefila správně. Políbila ho, i když ty polibky nebyly nijak žádostivé. Spíše opatrné, ale i to je teď v jejím případě posun.)

Určitě nemohlo být příjemné, když člověk nic neviděl. Ale naštěstí tohle bude jen na chvilku. Nebo možná na dýl, to se uvidí. Podle toho, jak to všechno vyjde. Ona se ho sice zeptala, co to dělá a on její otázku naprosto chápal, ale neodpovídal jí na ni. Ono neuškodí, když bude v nějaké malé nejistotě. Vždyť ví, že jí od něj nic zlého nehrozí a když s tím, co udělá, bude mít nějaký problém, prostě mu to řekne nebo mu to dá najevo nějak jinak. Viděl na ní, že byla docela zmatená z toho, co se děje, ale jak se tvářila, bylo to úsměvné. Ještě že ho neviděla, jak se jí směje. Když jí oči zaváže, stoupne si před ní, chytne ji zase za ruku, ale tentokrát ne za tím účelem, aby ji po ní hladil, ale kvůli tomu, aby ji ze židle zvednul. Samozřejmě mu neunikne to, jak zavrávorala, když ji ze židle vytáhl. "Opatrně," řekne tiše a kdyby neměla zavázané oči, mohla by si všimnout toho, jak se pousmál. Vlastně mu na tváři celou dobu hraje takový malý úsměv. Jak ji pořád drží za ruku, tak ji najednou zvedne a přiloží jí její ruku na svoji tvář. Chvilku ji tam jenom tak drží, jako by jí říkal, aby tam tu ruku nechala. Moc si přál, aby dneska vyšla aspoň ta pusa. Možná je i připravený na to, že na tváři za chvíli její dotek neucítí, ale cítil. Pořád se ho dotýkala a on byl za to tak moc rád. Teď, když už ví, že jí tyhle doteky nevadí, položí jí ruku na tvář a pohladí ji jemně palcem. Potom se přiblíží k jejímu obličeji na centimetr, možná ani to ne. Mohla na svém obličeji cítit jeho dech. Musela vědět, co přijde a zatím se tomu nijak nebránila. Přiblíží se k jejímu obličeji ještě o kousek tak, že mezera mezi nimi zmizí a on ji políbí. Není to dlouhý polibek, protože chtěl vědět, jak na to zareaguje. Když ji líbal on, nespolupracovala, ale zároveň ani nijak neprotestovala. Prostě se nechala políbit úplně bez problémů. Na chvíli se v místností rozhostí naprosté ticho, ale ani díky tomu Kol neslyší to, jak se chová její tělo. Pak řekne, aby si představovala, že je to ten starý Kol, kterého zná už od začátku. To ticho už prostě nějak přerušit chtěl a doufal, že tohle jí i v něčem pomůže. Sleduje její obličej, i když jí nevidí do očí. Naklonila se k němu a chtěla ho políbit, ale místo na rty se trefila do jeho nosu. Taky se neubrání krátkému a tichému zasmání, tohle bylo vtipné. Ale na druhý pokus už to Gen zvládla na jedničku. Ucítil její rty ne těch svých. Cítil, že je spíše opatrná, ale i tak, tohle byl sakra úspěch. On jí polibky oplácel. Ty její sice nebyly tak žádostivé, ale ty Kolovy už ano. Ze začátku to tak nebylo, ale postupně byly žádostivější a žádostivější. Položil jí konečně druhou ruku někam na záda, kousek nad zadeček a malým pohybem ji donutil, aby se k němu přiblížila ještě blíž, než byli doteď.

(Opravdu nemohla vidět jeho lehký úsměv na tváři, který měl po celou dobu, co ona měla zavázané oči a tak nejistě se potýkala s tím vším, co ji asi tak čekalo. Byla nervózní a nejistá a on z toho měl dobrý den, ale kdo by neměl. Mohlo jí dojít, že chtěl rozhodně dělat nějaké nepatřičné věci. Proč by jí ty oči jinak zavazoval? Když už stála na nohou a jeho ruku měla položenou na jeho tváři tak se tak nějak uvolnila a párkrát svou rukou přejela po jeho tváři. A pak přišel ten polibek. Cítila ho už předtím, věděla, že se to stane, že se k tomu chystá. A on to udělal. Nereagovala na to nijak, prostě se nechala políbit a to bylo všechno. Neodvrátila se, nedala mu facku, nepokusila se se zavázanýma očima o útěk - to by udělal jen sebevrah. Prostě tam stála a rozmýšlela, co udělá ona. Nakonec se k němu tedy naklonila, že mu polibek oplatí, ale strefila se jinam. Jo, tohle opravdu úsměvné bylo, ale když už se opravdu na jeho rty trefila, tak byla opatrná a nebyla si tak jistá tím, co dělá, ale pomáhal jí fakt, že si prostě představovala jeho původní tělo. Dokonce při tom polibku i zavřela oči, i když to nebylo potřeba, protože stejně nic neviděla, ale byl to takový reflex. Chtěla to víc procítit a tak nějak věděla, že když oči zavře, půjde jí to líp. Mezitím ale Kolovi polibky přidávaly na žádostivosti a vášnivosti. Asi se musel hodně držet, aby se na ni nevrhl už někdy předtím. Ale kdyby neměl tenhle nápad s těma zavázanýma očima, tak by asi musel trpět dál. Oplácela mu polibky, i když stále byly trochu opatrnější. Rozhodně do toho nedávala všechno, co by mohla. Pak si ji ale přitáhl k sobě a to byl i pro ni jakýsi pokyn, aby už konečně odhodila ty zábrany a líbala ho s větší vervou. I ona už do toho dávala víc a snažila se úplně oprostit od toho, že ten, kdo před ní stojí, není tak úplně Kol. Pro ni to teď prostě Kol byl. A jedno je na tom pozitivní, on tohle jistě nebere jako podvádění, to si mohla myslet jen ona, že tím, co te´d dělá, by Kola vlastně podváděla. On to tak nebral. Svou druhou rukou mu zajela pod tričko a pomalu mu přejížděla po jeho holých zádech. Byl to i docela adrenalin, takhle se zavázanýma očima. nějaké její části se to zatraceně líbilo, i když by bylo mnohem lepší, kdyby před ní opravdu stál ten pravý Kol.)

Konečně zase cítil její rty na těch svých. Už od začátku, co Genevieve zachránil od Esther si to tak moc přál. Chtěl jí dát pusu pokaždé, když se ráno viděli, když šli večer spát, když se loučili. Přál si prostě k ní přijít, jen tak ji obejmout a políbit ji. A teď se už konečně zdálo, že to půjde. Že to bude moct zase dělat. Nikdy to nebude jako dřív, ale mohlo by se to tomu přibližovat. Její polibky byly zezačátku opatrné a dokonce když už ty jeho nabíraly na žádostivosti a vášnivosti, její pořád byly opatrnější, ale ona prostě musela vědět, co by už tak hodně chtěl dneska. Přece to nemohlo jít celou dobu bez sexu, to nešlo. Kol byl Kol a divil se, že tohle ho nenapadlo už dřív. A Genevieve? Ta ho teď nevidí a představuje si jeho staré tělo. A i kdyby ho viděla... I teď je to docela fešák. Ale chápal, že jí by to prostě vadilo, připadalo by jí to špatné... Když si jí k sobě konečně přitáhne ještě víc, že jsou teď už tělo na tělo, její polibky už přestávají být těmi opatrnými. Snažila se do toho dávat mnohem víc, to cítil. Připadalo mu, že s tím, jak ho neviděla, to bylo všechno pryč, všechny zábrany někam zahodila. Samozřejmě, pravé tělo Kola bylo trošku jiné než tohle, ale nelišilo se od sebe tolik... Kdyby si myslel, že tohle by předtím brala jako podvádění, vymlouval by jí to, protože to podvádění nebylo. On byl prostě on, ať byl v jakémkoliv těle. Jakmile mu zajede rukou pod tričko a začne mu přejíždět po zádech, tělem mu projede takový ten zvláštní pocit. Je tak rád, že ji konečně cítí u sebe. Takhle u sebe. Tou rukou, kterou má doteď na zádech, sjede až dolů na zadeček a začne jí po něm hladit. Samozřejmě ji nepřestává po celou dobu líbat. Po malé chvilce přidá i druhou ruku a vzápětí si ji chytne tak, aby ji nadzvedl a aby si mohla obmotat nohy kolem jeho těla. Sice to pro něj bylo teď trošku těžší, když neměl upíří sílu, ale žádná mánička to taky nebyla. Sílu měl a Gen byla drobounká. Když se na něj vyhoupne, přestane ji na chvíli líbat. Tohle dělá schválně, provokuje. Ona ho totiž nemůže vidět, to ho docela bavilo. Byla to zábava. Občas jí sice dá takový maličký polibek někam na krk nebo na holé rameno, ale to je všechno. Teď se totiž hlavně soustředí na tom, aby někde nespadl, když se s ní přesunuje do obýváku, který byl hned ve vedlejší místnosti. Vlastně to nebylo daleko, on se jen loudal. A jestli mu chtěla dát pusu, ať si jeho rty najde. Zastaví se u gauče a stojí teď před jedním z opěrátek. Kdyby Gen teď pustil, dopadne přímo na gauč. A to má taky že v plánu. Teď ji schválně nelíbe, jednou rukou jí naznačí, aby se ho pustila. Teď ji drží pořádně jenom od. Trošku se nakloní a pustí ji. Ona dopadne do měkkého, na gauč. Kol ji dlouho nenechá ležet tam samotnou, za chviličku už leží přímo nad ní a zase jí líbá. Jednou rukou se opírá, aby na ni nespadl úplně a tou druhou jí přejíždí a hladí po pravé straně těla. Hlavně teda na zadečku, který někdy i stiskne. Ještě že tady byl docela veliký gauč, na který se v pohodě vešli.

(Měla pocit, že jsou si konečně zase blízko, tak zvláštně blízko. Chtěla hodit jeho vzhled za hlavu a prostě se zabývat jen jím. Díky bohu ale za ty zavázané oči, protože jinak by se od toho asi tak rychle neoprostila. Kol byl prostě vynalézavý. Možná si on sám říkal, že na to nepřišel už dřív, ale ona by řekla, že na to přišel v ten pravý čas. Vždyť to ještě nebylo tak dlouho, kdy neměla ráda ani doteky od něj. Tedy ne, že by je neměla ráda, spíš jí to všechno přišlo zvláštní, když na ni sahal cizí chlap, který měl v sobě jejího snoubence. Teď si tak už nepřipadala. Nějak se sžila s tím, že on je teď tenhle chlap a ona to nijak nezmění. Dělalo jí ovšem stále problém, aby ho k sobě pustila doopravdy naplno. Polibky, natož sex, to pro ni bylo ještě včera něco nepředstavitelného. Možná za to dneska mohla i její dobrá nálada, že neprotestovala prostě se Kolem nechala vést. Hladil ji po hýždích a pak si ji přizvedl. Ona moc dobře pochopila, co měla udělat. Vyhoupla se na něj, vlastně mu tak trochu pomohla. Pak se mu zaklestila kolem jeho těla. On ji ale přestal líbat. Dráždilo ji to. Když už konečně povolila, tak nedostávala přísun toho, co teď nejvíc chtěla. Občas od něj dostala nějaký provokativní polibek, ale nakonec ho chytila za tvář, druhou rukou jemně nahmatala jeho rty a když už je takhle hezky našla, tak přiblížila svoje rty, uvolnila ruku, která ještě před chvílí přejížděla po jeho rtech a políbila ho dlouze a chtivě. On s ní doputoval až do obýváku, i když jí to připadalo jako věčnost. Nakonec se ho pustí, když si to posunkem vyžádal. najednou dopadla na gauč. Nebyl to nijak tvrdý náraz. Bylo to v pohodě. Navíc, ona je upírka, tak jí to rozhodně nevadilo. Spíš ji to vyhecovalo ještě víc. A on ji nenechal čekat. Líbal ji a hladil, ale pro ni to bylo málo. Dával si na čas. Zřejmě to dělal schválně. On se zavázanýma očima nemohla dělat nic víc, než plnit jeho "rozkazy". A vážně se jí líbilo, že nevěděla, co očekávat. Nahmatala jeho tělo, zajela mu pod tričko a jasně naznačila, že mu ho chce svléknout. Kol jí s tím samozřejmě pomohl. Cestovala rukama po jeho těle. Samozřejmě, že i po hmatu poznala, že není jeho, ale snažila se to nevnímat. Místo toho se raději čím dál tím víc vpíjela do jeho rtů. Svoje nohy pak obmotala kolem jeho zadku a přitlačila na něj tak, že on na ni lehl.)

Dost rychle pochopila, co po ní chtěl - ani se nenadál a už se vyhoupla na něm a obmotala mu nohy kolem těla, docela silně. I kdyby ji ze sebe teď chtěl dostat, nebylo by to jednoduché. Ale dostávat ji ze sebe nechtěl, to ani náhodou. On chtěl pravý opak. Chtěl ji mít na sobě a u sebe, co nejdéle to šlo. Byl to provokatér a tak ji hned, když udělala to, co chtěl, přestal líbat. Jenom ji sem tam obdařil nějakým menším polibkem na ramena nebo na odhalený krk. A jí to zřejmě hodně vadilo, jak viděl. Nakonec to nevydržela, vyhledala pomocí ruky jeho tvář a následně i rty. Asi už nechtěla znovu narazit do jeho nosu. Teď se trefila napoprvé, šikulka. Její polibek byl dlouhý a chtivý, ale Kol si řekl, že v tuhle chvíli ho víc prodlužovat nebude. Sice s ní spolupracoval, ale polibek už neprodlužoval. Jen ať je Genevieve pořádně 'namlsaná' a těší se na tu největší odměnu, na tu záplavu polibků, doteků a dalších věcí, které je ještě čekají... Pomalu s ní došel až ke gauči a rukou jí naznačil, aby se ho pustila, což taky udělala. Neotálel ani chvilku a pustil ji tak, aby dopadla celým tělem na gauč. Člověk by nestačil říct ani švec a už ležel přímo nad ní a líbal ji. Zase. Tentokrát to bylo snad ještě víc chtivější než ten poslední polibek od Genevieve. Druhou rukou jí přejížděl po boku a po zadečku, na kterém mu ruka občas zůstala trošku déle. Občas jí už zajížděl už trošku do kalhot, ale opravdu jenom malinko, snad aby ji ještě víc vydráždil. Když mu zajede pod tričko, okamžitě mu na celém těle naskočí husí kůže. Tímhle, co udělala, mu bylo naprosto jisté, že mu chce tričko sundat. Ona se toho chopila, ale samozřejmě jí s tím pomohl také. Mezitím, co ona se věnovala tomu, aby znovu začala poznávat jeho tělo, Kol jí začal rozepínat knoflíčky u košile, kterou měla na sobě. Snažil se to dělat rychle, ale moc se mu to nedařilo. Asi do půlky byl docela trpělivý, ale potom už to nevydržel, trhl rukou a všechny knoflíky vylétly kamsi do prostoru. Snaží se z ní košili dostat, ale jelikož leží na zádech, moc to nejde. Nakonec to ale i s její pomocí zvládnou a jemu už tam překáží jenom její podprsenka. Hladí ho po těle dál a líbe ho také čím dál tím intenzivněji. Jako by si potřebovali vynahradit těch čtrnáct dní bez skoro jediného intimnějšího dotyku. Nohy mu pak omotá kolem jeho zadku a donutí ho tak, aby si na ni úplně lehl. Vlastně na Gen byl teď naprosto přitlačený, držela ho tam dost silně. Cítil, že by už nejraději dělal to, k čemu celé tohle směřovalo. A mohla to cítit dost i ona, když ho k sobě tak natlačila. I přesto, jak na ní byl nalepený, se mu podařilo si ji trošku nadzvednout a vzadu jí rozepnout podprsenku, kterou jí zkušeně svlékl a její hrudník byl teď úplně nahý, jako ten jeho. Jako vždycky si nemůže odpustit to, že se chvilku jejím ňadrům věnuje. Občas ji někam políbí, oblízne ji bradavky, dokonce jí do jedné i jemně kousl... Níže, třeba k pupíku už se dostat nemohl a tak se zase začal věnovat jejím rtům.

(Cítila, jak mu naskočila husí kůže. Těch celých 14 dní se asi musel hodně přemáhat. Jí samozřejmě nějaký ten intimnější styk s Kolem chyběl taky, ale necítila se na to předtím. Možná by se na to necítila ani teď, nebýt Kolovy iniciativy. No, sama by s tím rozhodně nezačala. U nich nebylo zvykem, že by snad kdy měli 14 denní půst, když byli spolu. Vlastně takovou pauzu rozhodně ještě neměli. A ta pauza byla vlastně ještě mnohem déle než 14 dní. Kol musel opravdu šílet, protože věděla, na co byl zvyklý a jak často se spolu intimně sbližovali. Takže věděla, že bude rozhodně chtivější a že si to bude užívat víc než jindy. Alespoň v to doufala, když už se tedy takhle dává jeho novému tělu. I když dalo by se říct, že na ten fakt už skoro zapomněla. Opravdu pomáhalo, když měla zavřené oči. Ani ona nebyla lhostejná jeho dotekům, když se mu konečně podařilo z ní tu košili dostat. Věděl, kde se jí má dotknout nebo ji políbit, aby ji to vzrušilo ještě víc. Ať už to byl její klín nebo partie těsně nad ním. Měl ji přečtenou. Párkrát sebou dokonce i škubla vzrušením. Musela se kousnout do rtu, aby hlasitě nevydechla. Ne, že by měla potřeby vzdechy zadržovat, ale ještě bylo brzy. Za chvíli to už ale prostě "vzdá" a přitlačí ho k sobě. Moc dobře cítila jeho vzrušení a to jak díky tomu, co se vznášelo ve vzduchu, tak fyzicky samozřejmě. Nedalo se to necítil ani omylem. Konečně ji zbavil i podprsenky a ona měla horní půlku těla zcela nahou jako on. Hladila ho ve vlasech, když si hrál s jejími ňadry a když jí skousl bradavku, tak to bylo tedy poprvé, co hlasitěji vydechla. V tenhle okamžik byla jen jeho, a´t už to bylo kohokoliv tělo. Ale věděla, že samotný akt bude prostě jiný. To bude vnímat dost zřetelně. Měla jisté obavy, ale zatím je nedávala znát a užívala si Kolovu pozornost. Oplácela mu jeho polibky a rukama mu zajela pomalu do jeho kalhot, kde si chvíli jen tak letmo hrála s chloubou, která rozhodně nepatřila jemu, to už má prostě v merku i v ruce, ale tak nějak se tím odmítala zaobírat. Je to on, je to on. Opakovala si. Kol možná mohl poznat, že malinko znejistěla, ale i přesto pokračovala dál. Když věděla, že Kola vydráždila hodně, přestala, rozepla mu kalhoty a po hmatu se mu je i s boxerkami snažila stáhnout, co nejvíc to šlo. Přitom ho nezapomínala zasypávat polibky, které nebyly jen na ústa, ale i na krk, ramena, lalůčky uší, které mu sem tam i skousla. Prostě to bylo teď nebo nikdy. Díky tomu, že si to opravdu nechtěla rozmyslet, si sama začala svlékat svoje kalhoty, aby neměl Kol tolik práce.)

Cítil, jak je už teď vzrušená. A to ještě nepřišlo to nejhlavnější, na co se, tedy alespoň Kol, těšil nejvíce. Dávala mu to najevo vším možným, třeba i tím, že ho na sebe pomocí nohou tak moc natlačila. V tuhle chvíli už byl hoodně vzrušený. Ale nešlo jen o to fyzické. Konečně se ukázalo, že i takovéhle trable spolu dokážou ti dva přečkat. Teď už ve vzduchu nebylo žádné dusno, nic, co poslední dobou bylo na denním pořádku. Všechny ty doteky a polibky, bylo toho strašně moc. Ještě aby ne. Kol to v sobě všechno celou tu dobu držel, někdy to muselo vyplout všechno ven. Už ji stihl zbavit košile a za chvíli už byla i bez podprsenky. Začal si hrát s jejími ňadry a dokonce jí i skousl bradavku. V tu chvíli ona poprvé hodně hlasitě vydechla, a to se mu líbilo, takže se její hrudi nepřestával věnovat ještě chvíli. Potom ji začal zase líbat na rtech, hodně vášnivě, bylo úplně cítit, jak moc ji už chtěl. Když ucítil její ruce, jak se blíží k jeho kalhotám, čekal, že mu je třeba už stáhne, ale ne, ona se rozhodla jeho tělo dráždit ještě víc, než doteď. Začala si hrát s jeho chloubou, ale jen chvilku a maličko. Ale i tak párkrát potichu vzdychnul, protože mu to bylo velmi příjemné. Jestli si myslela, že si toho v zápalu toho všeho nevšimne, byla na omylu. Všiml si, jak znejistěla, ale asi to všechno chtěla, takže s ničím nepřestávala a pokračovala. Za chviličku přestala, to už byl Kol doslova rozpálený. Rozepla mu kalhoty a začala mu je stahovat i s boxerkami. Moc dolů jí to nešlo, takže jí s tím samozřejmě nějak pomohl. Společnými silami to zvládli a jeho kalhoty teď ležely na zemi vedle gauče. Byla asi velmi nedočkavá, protože si začala sundávat hned i svoje kalhoty. Kol byl ale mnohem rychlejší než ona a ani od ní nepotřeboval skoro pomoct, aby její kalhoty stáhl dolů a odhodil na zem. Teď se schválně trošku zvedne na rukách. Ano, stále provokuje. Ale to netrvá dlouho, protože to bez jejích rtů prostě nevydrží. Zase si je vyhledá a políbí ji. Dlouze a vášnivě. Dokonce k jejímu obličeji přesune i jednu ruku a položí jí ji na tvář, po které ji jemně pohladí. Po celé délce jejího těla se potom dostane až k jejímu zadečku, za který ji chytí a pomůže si tím, aby do ní pronikl. Teď jsou jedno tělo, už zase. Konečně po tak dlouhé době.

(Opravdu hodně ji vzrušovalo to, jak si hrál s jejím hrudníkem, zvláště pak s bradavkami. On to samozřejmě poznal, takže se jejím ňadrům ještě nějakou chvíli věnoval. Vyhovovalo jí to tak, ale věděla, že brzy to už nevydrží a bude po něm vyžadovat ještě víc. Vlastně celá hořela díky tomu, jak ji Kol rozpaloval. A ona cítila, že on hoří taky. Bude to pro něj taky něco nového stejně jako pro ni, i když ona to asi bude vnímat víc intenzivněji. Myslela ten rozdíl, jestli tedy nějaký nastane, ale už podle toho, jak zajela do jeho kalhot, poznala, že to rozdíl bude. Ale musela si počkat na to, jak velký. Oba dva byli rozhicovaní, a pokud si Kol všiml toho, jak na chvíli znejistěla, byla ráda, že to nijak nekomentoval a prostě pokračoval v tom, co dělal. Byl úžasné pozorný a zahrnoval ji polibky. Kompenzoval si všechen ten čas bez nich a ona ho za to milovala. Ano, právě si to v duchu pomyslela. Byla ráda, že tohle tak nějak dokázali překonat. On si možná myslel, že to bylo dost pomalé, ale ona si myslela opak. S tímhle by se někdo nemusel vypořádat nikdy a ona to zvládla během čtrnácti dní. Tedy ne, že by se s tím hodlala kdy smířit úplně, ale tak nějak už prostě počítala s ním, že nějakou chvíli spolu budou žít takhle.Nechala si nadzvednout svůj zadeček, aby do ní Kol mohl vniknout. Začal se v ní pohybovat a ona už od první chvíle poznala, že je to prostě jiné. Ať chtěla nebo ne, teď před obličejem měla toho člověka, ve kterém Kol byl. tohle prostě jinak nešlo. Nechtěla na sobě ale nechat nic znát a tak přivykala jeho tempu, sama pohybovala pánví. Propínala se v zádech a sama do něj jaksi narážela. Tedy prostě chtěla, aby jel Kol nadoraz. Ale zřejmě to nebylo Kolem, ale jeho tělem. Trochu víc se uvolnila.) Abych si představovala, že jsi to ty se vším všudy, nemáš tam v zásobě nějaký nástavec? Tahle chlouba je... jak bych to řekla... menší. (Kousla se do rtu a musela se potichu zasmát. Spíš to opravdu brala jako legraci. Možná tím zkazila tu krásnou chvilku, ale ona prostě musela.)

Trošičku jí nadzvedl zadeček, aby si tak ulehčil práci a lépe se mu do ní vnikalo. Jakmile se mu to podařilo, začal se v ní pohybovat, nejdříve pomalu, ale dost rychle zvýšil tempo a s každým přírazem se dostával hlouběji a hlouběji. Stále ji za zadeček držel a pomáhal si tak, prostě ji k sobě v ten určitý okamžik ještě víc natlačil a to samé dělala i ona. Přivykla si rychle jeho tempu a pohybovala pánví, aby to bylo oběma co nejpříjemnější. Dokonce se i propínala v zádech, jak se snažila, aby ho v sobě cítila ještě hlouběji. On nějak necítil, že by s něčím měla nějaký problém, dokud to neřekla nahlas. Jakmile poznal, že se trošku víc uvolnila, maličko, ale opravdu jen maličko, zpomalil a podíval se na ni. Bylo zvláštní, když si při tomhle neviděli do obličeje. A hlavně do očí. Vždycky to tak bylo a dneska ne... "Tyjo, promiň, zas takhle dalece jsem o tom nepřemýšlel, Gennie. Ale neříká se, že i s malým kašpárkem se dá udělat velké divadlo, ne?" koukne na ni a ušklíbne se, což ona samozřejmě vidět nemohla. Normálního chlapa by ho to urazilo možná, ale tohle nebylo jeho tělo, tak klídek. S jeho pravým byla spokojena, to bylo hlavní. Opravdu se jí snaží dopřát to nejlepší, co může a taky se oběma za chvíli dostane za to všechno odměny. Kol vyvrcholí tentokrát první a nějakou chvíli po něm i Genevieve.

(Zasmála se i jeho poznámce. Tentokrát jí to oslovení Gennie nevadilo, protože věděla, že jí jen oplácel to, co mu řekla právě ona. Klidně se mohl naštvat a vystoupit z ní a dál nepokračovat, ale jeho hrdost mu to zřejmě nedovolila. pokračoval dál, jako by před chvílí vůbec nic neřekla. Docela záhy vyvrcholil. Docela ho obdivovala, že vydržel tak dlouho, přeci jen, byl v novém těle a sexu si už dlouho neužil. Pohyboval se v ní dál, aby vyvrcholila i ona. Ale dlouho to prostě nepřicházelo. Sice nerada, ale orgasmus musela předstírat. Jí to nijak neublížilo a Kol si pak nepřijde jako méněcenný. A s jeho novým tělem nemůže hned prostě čekat zázraky. Kdyby bylo na ní, tak se tohle ani dneska nestane, ale on se odhodlal a to ona na něm cenila. Proto to udělala. Nechtěla, aby se Kol cítil nějak zahanbený. Ještě chvíli tam leželi. Ona ho hladila ve vlasech a když takové to pravé souznění vyšumělo, konečně si sundala ten šátek z očí.
Oběd vynechali, měli docela hutnou snídani a pak ten fyzický výkon. Slíbila mu, že ale uvaří pořádnou večeři. Chvíli hráli Kolovy oblíbené videohry a pak se pustila do vaření. Udělala pořádné hovězí steaky se šťouchanými bramborami se slaninkou. Oba dva si moc pochutnali. Když už bylo pozdě večer, tak se dokonce odhodlala k dalšímu kroku. Šla spolu s Kolem do sprchy. Kde se společně mazlili. Dokonce k tomu nepotřebovala žádný šátek. Tak nějak se jí podařilo odbourat zábrany. A další věc, lehla si s ním do postele a byla rozhodnutá, že v posteli usne s ním, což se taky stalo.)

Probudí se hodně brzy ráno. Nebo pozdě večer? Ani neví, kolik je hodin, prostě byla ještě venku tma. Společně s Gen včera spokojeně usli u něj v posteli, stejně tak, jako to bylo dříve. Všechno to mohlo být zase fajn, kdyby se nechystal udělat jednu věc, která se Genevieve nebude vůbec, ale vůůůůbec líbit. Potichu a hlavně opatrně, aby ji nevzbudil, se vyhrabe z postele. Postel obejde a stoupne na stranu, kde spala Genevieve. Tiše se k ní nahne a jemně ji chytí za spánky. Nejdřív se bojí, že by ji mohl probudit, ale naštěstí se tak nestalo. Začal potichu mumlat nějaká slova a za chvíli bylo kouzlo hotové. Teď se Genevieve jen tak jednoduše neprobudí. Má dost času na to, aby provedl to, co má v plánu už delší dobu. Jemně Genevieve zvedne, má pocit, že i když teď spí velmi hlubokým spánkem, mohl by ji probudit. Vyjde s ní z ložnice a sejde po schodech dolů. Ale nezastavuje se tam, nejde ani ven, ani nikam do kuchyně a nebo do obýváku. On se vydá po dalších schodech až dolů do sklepa. Tam je stůl, na kterém už leží jedno tělo. Žena, měla tmavé vlasy a byla velmi pěkná. Kéž by tohle dělat nemusel, ale on chtěl, aby byla jeho Genevieve v pořádku, aby se dokázala sama bránit pomocí magie. A taky chtěl mít jistotu, že ať se Esther pokusí o cokoliv, ona s ním zůstane. Kdyby zničila její tělo, neumře spolu s ním... Kol by bez ní totiž být nechtěl. Věděl, že to, co udělá, je od sebe zase odloučí, a možná ne na chvilku. Ale doufal, že mu to odpustí a pochopí, proč to udělal... Položí klidně oddechující Genevieve vedle těla té ženy, které si přinesl z toho pronajatého bytu. Sice ho tady mohl mít už dřív, ale co kdyby na to Gen přišla? Zhluboka se nadechl a k oběma přistoupil ještě blíž. Chytl je za ruce, zavřel oči a začal odříkávat vážně hodně složité a vyčerpávající kouzlo. Bylo i dlouhé a odříkával ho několik minut. Musel se ho naučit nazpaměť, nemohl ho teď číst z nějakého grimoáru. Stačilo by, aby se, byť jen jedenkrát spletl a musel by začít odznovu. Ale naštěstí byl pečlivý a připravil se na to. Jediné, co ke kouzlu potřeboval, byly zapálené svíčky ve sklepě, ale ty tu byly hlavně i kvůli světlu. Najednou se zvedl vítr a všechny svíčky najednou zhasly. Kol trošku zavrávoral, protože byl vyčerpaný, ale to nebylo důležité. Důležité je to, že kouzlo je hotové. Lusknutím prstů zapálil zase všechny svíčky a přešel k tělu Genevieve, které teď bylo jen prázdnou schránkou. Položil jí ruku na tvář a pohladil ji po ní. Začal odříkávat krátké a jednoduché kouzlo. Měl při tom zavřené oči. Když kouzlo dodělal a oči otevřel, před ním leželo jen tělo té neznamé ženy, tělo jeho zrzavé snoubenky zneviditelnilo. Nepotřeboval, aby bylo všem na očích. Kouzlo, které zajišťovalo hlubší spánek Genevieve pořád trvalo. Netýkalo se ani tak těla, jako spíš mysli, kterou to otupovalo. Vezme do náruče cizí tělo, vyjde ze sklepa a obratně tam zamkne. Tělo odnese po schodech nahoru zase do jeho pokoje a položí ji do postele. On sám si sedne do křesla u okna a jenom čeká, kdy se probere. Nebude to příjemné. A ne, není na to připravený.

(Ráno se probudila docela brzy. Slunko sotva vylezlo a jí už se prostě spát nechtěla. Byla až zvláštně dobře vyspaná. Možná to bylo kvůli tomu včerejšku. Ale bylo pravdou, že i přes její vyspání dorůžova, se cítila nějak zvláštně. Tak nějak jinak, jako by to snad nebyla ani ona. Možná to bylo tím, že si přestala vyčítat fakt, že by měla rozhodně žít intimním životem s Kolem, i když měl jiné tělo. Otevřela oči a docela ji překvapilo, když viděla Kola, který stál naproti ní v křesle a zrak upíral na ni. Povytáhla obočí.) Dobré ráno, voajére. Proč jsi proboha vzhůru tak brzy? (Nechápala to, že Kol vůbec takhle brzo vstal z postele. Proč nezůstal ležet v posteli? Nemusel spát, ale mohl dál odpočívat a válet se, což měl Kol rád a ona tedy nechápala tuhle situaci. Zdál se jí nějaký zaražený, snad si nevyčítal ten včerejšek? Snad si nemyslel, že tím udělal chybu, protože neudělal. Ne, tohle mu rozhodně bude muset vymluvit. Nechtěla, aby si tohle myslel. Ale zarazilo ji ještě něco dalšího. Co to má kruci s hlasem? Tohle... tohle přeci není její hlas. Zaraženě se podívala na Kola, vstala. Sice jí všechno připadalo divné, ale ještě se neviděla v zrcadle. To pro ni bude teprve ten zásadní šok. Kol nemluvil, což se jí taky nezdálo normální. O co tady běží?) Hned budu zpátky. (Zpravila Kola a vběhla do koupelny, kde chtěla udělat svou ranní hygienu a opláchnout si obličej, když přišla k umyvadlu a podívala se do zrcadla, tak zůstala stát jako solný sloup a jejím tělem najednou od paty až k hlavě proběhl mráz. Určitě ještě sní, tohle je jen nějaká noční můra a ona se probere. Tohle není pravdivé. Kol by jí tohle neudělal. Nebo udělal? Vždyť sám říkal, že je její volba, jestli chce nové tělo nebo ne stejně tak, jako je jeho volbou, že to nové tělo on přijal. Chvíli jen hypnotizovala zrcadlo, jako by snad měla vykoumat nějakou změnu. Jako by měla mrknout a být tam zase ona, ale nic z toho se nestalo. Nebyla to ona. Začalo jí zvonit v uších, točit se jí hlava. Všechno, jako by najednou sledovala z velké dálky.Chtělo se jí zvracet. Bylo jí špatně, tohle ne. Ne. Ne! Podlomily se jí nohy a ona padala na zem. Připadalo jí to jako věčnost. Slyšela jako by z dálky nějaký hluk. Strhla umyvadlo, jak padala k zemi v bezmoci. Co jí to provedl? Co to udělal?!)

Seděl tam v křesle a čekal na to, až se probudí. Pozoroval ženu, která byla Genevieve, ale vlastně nebyla Genevieve. Tak takhle se cítila, když před ní stál v tom novém, jiném, těle? Bylo to něco naprosto jiného tohle zažít. Vidět někoho, koho milujete, jak se stává, alespoň navenek někým, koho vůbec neznáte. Ano, ta žena byla pěkná, to nepochybně, byla to také čarodějka s velkou mocí, jak si dopředu zjistil. Ale prostě to nebyla Gen, a nikdy nebude... Dávno věděl, že ji musí dostat zpátky do jejího těla, až bude v bezpečí a teď, když byl v téhle situaci, měl ji před sebou... Akorát se v tom rozhodnutí utvrdil. Ona to nevydrží. Bude z toho strašně zklamaná. Co z toho, bude zklamaná z něj. On jí řekl, že je to její tělo a že bez jejího souhlasu nic takového neudělá. A teď? Teď se probudí v jiném těle, prostě zničehonic už to nebude ona. Nemohla se k tomu vyjádřit, nemohla říct ani ň. A i kdyby řekla, stejně by to udělal. Chtěl ji tím chránit, protože věděl, že pomocí magie toho svede mnohem víc než jako pár měsíců starý, vlastně i díky tomu slabý, upír. Na chviličku se zadívá někam na zeď za ni. Ne, nedívá se na zeď, dívá se na fotku, která byla položena na nočním stolku. Oba dva tam vypadali tak šťastně, to byla doba, kdy neměli skoro žádné starosti. Až když uslyší její hlas, podívá se jejím směrem a vyhledá si její obličej. "Ahoj," zamumlá jenom a dívá se na ni. On vůbec neví, jak bude reagovat. Co když to neunese a bude se snažit za každou cenu přijít na to, jak se dostat do jejího těla? Ale měla smůlu. Svoje tělo nenajde, protože společně s tou neviditelností zamezil komukoliv, aby ho našel pomocí kouzla. Všimne si, jak jí na tom něco nehraje, když poprvé uslyší svůj jiný hlas. Když se na něj zaraženě podívá, uhne pohledem někam stranou. Na to její, že bude hned zpátky, nic neříká. Ne, nebude hned zpátky, což se mu taky za chvíli potvrdilo. V koupelně bylo dlouhou dobu ticho a už to ho donutilo, aby vstal a rozešel se tam. Když vcházel dovnitř, viděl, jak se jí podlamují kolena a jak padá k zemi. Strhla s sebou i umyvadlo. Bohužel ho nestihl nějak zachytit, ani nevěděl, jestli jí to nějak neublížilo. Ale co bylo teď umyvadlo a nějaká malá bolest oproti tomu zklamání, které jí jistě způsobil. Co to bylo oproti tomu, že je teď někým naprosto jiným? Okamžitě je u ní a klekne si k ní. Co má jako dělat? Má jí to začít vysvětlovat, nebo má radši mlčet? Vrazí mu ji tak i tak. "Gen, klidně mě nenáviď za to, jakej jsem strašnej sobec. Taky bych to udělal. Ale prosím, vyslechni mě, nech mě chviličku mluvit. Udělal jsem to takhle protože vím, že ty bys to nedovolila. Nikdy. Já jenom chci, aby jsi po dobu, po kterou je tady Esther, byla v pořádku. Jako upír proti ní nic nezmůžeš, rozumíš? Jako čarodějka se můžeš bránit mnohem víc, máš větší možnosti, abys vymyslela nějaké ty svoje plány a uskutečnila je. Podpořím tě v tom, když budu vědět, že tobě neublíží. Není to napořád, slibuju. Jakmile bude po ní, udělám z tebe zase čarodějku, ale v tvém těle. Přísahám, že se o to pokusím..." celou dobu vyhledává její oči a dívá se do nich. Když mluví, nahmatá i její ruku a chytne ji za ni. Byla mnohem drobnější než její pravá ruka. Chytne ji za tu ruku, kde má zásnubní prsten. Ano, má ho tam, protože ho Kol ještě předtím, než tělo ukryl, navlékl na tenhle prst. Chtěl, aby ho měla u sebe...

(Seděla na zemi, ani nevnímala, že umyvadlo se válelo na zemi s ní. Byla jako v tranzu. Měla potíže, aby něco kolem sebe vnímala, protože před sebou stále měla tu cizí tvář, kterou viděla v zrcadle, ale která náležela jí. To nebylo možné. Stále tak nějak stále čekala, kdy tenhle špatný sen nebo možná blbý vtip skončí a ona se probere a všechno bude tak, jak má být. Jenomže všechno nasvědčovalo tomu, že ona je vzhůru a chování Kola jí bylo už od začátku nějaké podezřelé. Proč by jen tak seděl na křesle naproti ní a koukal na ni. Koukal na ni svým cizím pohledem, na který si už začala přivykat, ale tentokrát.... dneska to byl opravdu dost zvláštně cizí pohled. A pak promluvila a začala tušit neblahou věc, kterou si nehodlala připustit, než přišla do té koupelny a nepodívala se do zrcadla. Jak jí tohle mohl udělat? Jak ji mohl takhle podrazit? Jak ji mohl přesunout do cizího těla, když několikrát říkala, jak strašně by se jí příčilo, že někomu ukradla život? Nehledě na to, že by to prostě už ani nebyl život její. Byl by to život někoho, kdo je uvězněný v cizím těle a není mu to jedno. Kolovi to možná bylo ukradené, ale jí nikdy. Vždycky to říkala a on jí tvrdil, že se svým vlastním tělem si může dělat co chce. A teď to porušil! Udělal věc, kterou mohla udělat ona už milionkrát a dokonce se tím mohla zachránit před smrtí, když ji nakazila Rebekah, ale ona to neudělala, protože takovéhle prostředky ona neschvalovala. Neměla zapotřebí si vyměňovat tělo, protože by stejně už nikdy nežila ten svůj život, ale byla by poznamenaná někým dalším. Kola možná nezajímala identita jeho těla, ale ji to nezanechávalo chladnou. Musí zjistit, kdo to je a nebo líp, musí ihned přeskočit zpět do svého těla. Ano, to udělá. Nenechá v tom ani ji samou, ani tu cizinku. Takhle to nebude. Ani si neuvědomila, že thle všechno přemýšlení probíhalo za již hlasitého pláče. Byla mimo a vracet se k sobě začala až tehdy, kdy na ni promluvil ten zrádce. Seděla stále na podlaze a nechala ho mluvit, protože nejdřív musí přijít pořádně k sobě, než mu bude něco říkat, než se mu to všechno rozhodne vytmavit. Aha, takže on ji chtěl chránit? Tak proč to sakra udělal tím nejhorším způsobem, kterým mohl? Proč ji prostě nenechal na pokoji? Proč se vůbec staral, když jí udělal tohle? Nechala ho domluvit do posledního momentu a chvíli po tom ještě mlčela. Pak se na něj otočila tváří. Vypadala najednou tak klidně.) Nepotřebuju a nechci už žádné tvoje sliby, pokusy, ani nic dalšího. Z těch tvých řečí jsem slyšela jen, já chci tamto a já chci tohle, ale zajímá tě, zajímalo tě v průběhu toho, kdy je tady Esther, taky vůbec to, co chci já? Nepřemluvila jsem tě k tomu, abys... aby sis nebral to tělo. Dobře, byla to tvoje volba, ale tohle (ukázala na sebe) To tedy nebyla! Nebyl to tvůj boj, nebyla to tvoje volba. Tohle náleželo jen mně a já to nechtěla! A kolikrát jsem to opakovala? Myslíš si, že to bylo jen tak? Pro srandu králíků? Cos mi to udělal?! Já už od tebe věru nikdy nic nechci. A vždyť jsem to vlastně ani nechtěla. Udělal jsi to proti mojí vůli, věděl jsi, jak moc se mi to příčí, a přesto jsi měl tu drzost to udělat! Proč? Co jsem ti tak strašného udělala, že jsem si tohle zasloužila! (Když se dotkl její ruky, tak se mu vysmekla, nechtěla, aby se jí dotýkal. Už nikdy, nikdy, nikdy!)

Začala hlasitě plakat, vlastně ani nepostřehl, kdy začala brečet. Možná, že plakala už od té doby, co se viděla v zrcadle. Možná, že přemýšlela nad tím, jak to teď bude dál. Proč nad tím nepřemýšlel Kol předtím? Copak mu nedošlo, že tímhle se naprosto všechno posere? Všechno, co mezi sebou měli, tohle zradou zničí? Kdyby jí udělal cokoliv jiného, snad by to i pochopila, ale tohle pro ni byla ráda. Od někoho, koho milovala a kdo jí slíbil, že to nikdy neudělá, se dočkala něčeho, co se jí příčilo ze všeho nejvíc. Řekl jí to, co měl v tu chvíli na srdci. Neměl k tomu, co víc říkat, udělal to kvůli tomu, že nechce, aby se jí něco stalo a je jasné, že ona to nepochopí. Vždyť se chtěla pomalu obětovat, když vymýšlela plány, jak se Esther zbavit. Po chvilce ticha se na něj podívá a začne mluvit. Nepřerušuje ji, je mu jasné, že mu to všechno pořádně vytmaví. "Říkáš, že jsem se celou dobu díval jenom na to, co chci já? To jako vážně, Genevieve? Snažím se ti dávat všechno, chci, aby ses měla dobře, abys byla šťastná, chci s tebou být, proto jsem tě požádal o ruku. A co se pak nedozvím? Že ty si plánuješ něco proti Esther, při čem tě může klidně jedním lusknutím prstů oddělat! Myslíš si, že záleží jenom tobě na tom, jestli budeš mrtvá a nebo živá? Prober se! Copak ti nedochází, že máš někoho, komu na tobě záleží a nechce o tebe přijít?! Ale ne, nedochází. Ty mně říkáš, že myslím jenom na sebe? Ty jsi při tom vymýšlení nemyslela na mě. Vůbec jsi nepomyslela na to, co bych dělal, kdyby tě zabila! Sám, v lidskym těle! Ne, to nemá cenu ti něco vysvětlovat," zavrtí odmítavě hlavou. Dotkl se její ruky, ale ona se mu hned vysmekla. Takže vstane. Chytne se rukama za spánky a na okamžik zavře oči, jako by se potřeboval uklidnit. "Vstávej aspoň," řekne a skloní se k ní. Ať chtěla nebo ne, prostě ji chytl za ruku a vytáhl ji na nohy.

(Samozřejmě, že byla naštvaná a zklamaná a nemohla Kolovi skoro ani přijít na jméno a dlouho asi ani nebude. Co tímhle sledoval? Tvrdil jí, jak ji ochrání právě tím, že on sám přijal tělo, že to pak už nějak spolu zvládnou, ale teď? Co jí to provedl? Tohle nebyla ona a nikdy nebude. Chtěl snad, aby s ním sdílela stejné hoře? Když už musím já, tak ty taky? Ne, věděla, že takhle to není, ale stále nemohla pochopit, proč tak najednou přešel k takovému kroku, který jí slíbil, že nikdy neudělá, pokud by to ona sama nechtěla. A že ona to nechtěla nikdy. Zklamal ji a není ani tak naštvaná, jako spíš, že jím opovrhuje. Nač jsou jí jeho sliby, když je nedokáže splnit, když je každým dnem mění nebo na ně zapomíná. Kol byl vždycky sobecký. Už se s tím u něj setkala několikrát. Například, když ji chtěl poprvé proměnit v upíra. To to ale neudělal jen proto, protože na ní viděl, jak by ji to zlomilo. A tentokrát svoje dílo tedy dokončil. Samozřejmě, že se mu to dělalo lépe, když se mu nemohla bránit. Zbaběle ji přesunul do jiného těla ve spánku, aby neviděl její reakce hned, aby si to snad ještě nerozmyslel. Jak tohle někdo může udělat člověku, kterého miluje? Jak může nerespektovat jeho přání, která by mu rozhodně nerozjasnila život? Ne, Kol myslel na sebe a mohl si tu žvanit, jak chtěl, že ne. Byl sobec a jeho láska byla tedy možná až chorobná, když byl schopný udělat jí tohle. Koukala na něj docela vyjeveně, když si po tom všem ještě chtěl prosazovat svou. Tak on, že dělá vše proto, aby byla šťastná? On, že jí dává všechno? Právě jí zatraceně všechno vzal a udělal ji nešťastnou.) To myslíš vážně? To všechno, co mi tady teď říkáš? A ty, že tedy nemyslíš na sebe? Copak jsem teď šťastná!? Připadám ti šťastná a že mám všechno?! (vykřikne na něj, protože už tohohle měla dost. On ji neposlouchal, netoleroval ji, nerespektoval ji, dělal si, co chtěl a očekával, že ona mu za to bude líbat nohy?) Nechtěl jsi do toho jít se mnou, tak jsem do toho šla s někým jiným. A vážně si myslíš, že bych šla na první dobrou? Že bych si ten plán nepromyslela, než bych něco proti Esther podnikla? Já nejsem hloupá, Kole Mikaelsone! (Měla toho dost. Už toho měla dost. Chtěla do svého vlastního těla, a to hned. Kol jí pomohl vstát, i když ona o jeho pomoc nestála. Nestála o nic, co bylo spojené s ním. Trochu se ale vzpamatovala. Zavřela oči a v duchu se soustředila na kouzlo, kterým by přeskočila do svého těla. Nebylo zásadní ho říkat nahlas, proto ho opakovala v duchu, ale nic se nedělo. Spíš tam vypadala jak idiot. Proč to nejde. Co udělal s jejím tělem? Co s ním provedl, že jí nejde vrátit se zpátky? Copak opravdu stál o to, aby ji viděl takhle zoufalou? Zamlouval se mu ten pohled? Kochal se jím? Otevřela oči a udeřila na něj.) Cos provedl s mým tělem? Kde je? Proč se nedokážu přesunout zpět? Já v tomhle těle být nechci! Už ani vteřinu, ne, už ne. (Kroutila hlavou ze strany na stranu a měla co dělat, aby znovu nepropukla v pláč. Ale možná si říkala, že mu neudělá to potěšení)