Plantation House

*Slabo sa uškrnie nad Kolovím konštatovaním a mierne podvihne obočím, ako otvára ústa, aby reagoval na to, čo povedal.* Nonsens...*Oponuje rozhodným tónom v hlase.* Mám rád ľudí. *Dodá prosto a neurčito pokrčí plecami.* Avšak o tebe sa to isté povedať nedá, už si zabudol na tú chutnú blondínu, ktorú si zabil, než som ťa prebodol? *Jeho úškrn sa viditeľne rozšíri.* Si ten posledný, ktorý ma má právo z niečoho obviňovať, Kol...Si rovnaký ako ja a v niektorých ohľadoch ešte horší. *Povie sucho a popraví si rukáv bundy, ktorý mu Kol trochu roztrhol.* Už som pil aj lepšie. *Poznamená popravde, pričom prejde ku Kolovi o pár krokov bližšie. Nemal chuť sa s ním hádať či doťahovať, aj keď všetko prakticky začal sám, o to väčšiu povinnosť to má teraz ukončiť. Kradmým pohľadom na tvári ho sleduje, ako sa zdvíha zo zeme a začína si z tela pomaly vyťahovať všetky triesky zo stola, do ktorého ho neuvážením hodil.* Fajn, už sa viac vážne nestarám, bude to ako chceš. *Mykne ramenami nad Kolovým postojom, akoby každú chvíľu čakal len na to, že po ňom vyštartuje, či Klausovo slovo, ktoré by ho prinútilo urobiť to samého.* Nebolo to pätnásť rokov, ale hodín, braček a teraz sa najskôr chceš spýtať, prečo som ťa tam nechal tak krátko, ale nemusíš plytvať slovami...Je tu totižto jedna vec, ani neviem prečo, ale nezáleží na tom, ako veľmi sa snažíš. Chcem ti včas vysvetliť, čo viem, a to je to, že čas je vážne drahocenná vec. Dokonca aj pre niekoho, kto prežil tisíc rokov. *Prejde znovu k oknu a zadíva sa s prižmúrenými očami niekam von.* Sledujem, ako uniká každým zhúpnutím kyvadla a odpočítava koniec dňa. *Aspoň pri jeho dcére to tak bolo, každým dňom to bolo len horšie a horšie, nenávidel časť jeho samotného, ktorá chcela aby sa nikdy nenarodila. Áno, myšlienky mu potom všetkom unikali aj týmito smermi.* Občas premýšľam nad tým, že je lepšie veci držať v sebe, pretože by zbytočne veľkej snahe sa začnú rozpadať, a to, čo pre našu rodinu niečo znamenalo, bude len spomienka na tú dobu, kedy sme sa snažili ňou vážne byť. *Otočí sa pohľadom znovu ku Kolovi a mierne zvraští obočie.* A preto je občas jednoduchšie ako pokračovať, nechať ísť, pretože práve teraz je rozpad inej stálej veci, ktorú mám, to najhoršie, čo si môžem dovoliť. *Pokrúti hlavou na upevnenie svojich slov a spojí pery k sebe do úzkej línie, než začne znovu hovoriť.* Genevieve aj naši súrodenci by ťa hľadali a verím tomu, žeby prišli na to, čo sa stalo. Nedôverujem ti, rovnako ako ty mne nie, ale verím sebe a aj v to, že som sa cez to dostal. A preto je tu jediná vec, ktorú by si mal ešte vedieť. *Otočí sa od okna celkom, pričom mu hľadí spriama do tváre.* Chcem, aby si bol šťastný, Kol.*Mierne podvihne tvár.* Napriek všetkému to už asi bude pravda. Toto mesto je náš domov, mal by byť a ja nechcem držať niečo, čo nie je moje...Je to sebecké z istej strany, nie je? *Trochu podvihne obočím, ale je to skôr rečnícka otázka.* Skoro tisíc rokov som utekal pred niekým, na koho som sa nakoniec začal podobať a môžeš mi veriť v jednom. Posledné, čo chcem je ísť týmto smerom. *Mikael bol len monštrum, cez ktoré sa nikdy nedokáže úplne preniesť.* Si môj brat, ale tvoj život je len tvoj. Pri Rebekah ani Elijahovi by som niečo také nikdy neučinil, ale ty Kol...Si voľný a nech už tvoj osud bude akýkoľvek, viac doňho zasahovať nebudem...To bola vec, ktorú si mal vedieť a kvôli ktorej by som Genevieve zomrieť len tak nikdy nenechal, ak je akákoľvek iná možnosť. *Dodá, pričom pri posledných slovách trochu zníži tón.* Benjamin vyviazol živý len kvôli nedôvere medzi nami, ktorá sa najskôr nikdy nezmení, ale v istých veciach bude najlepšie, ak sa cez veci minulosti prenesieme, inak najbližšie nebudem ja ten, kto ťa bodne do chrbta, ale tvoj nepriateľ, ktorým sa nebudeš zaoberať, pokiaľ budeš pozornosť venovať mne... *Kol nemusel veriť jeho slovám, aj keď Klaus to myslel vážne. Najskôr však nikdy neupustia od konfliktov medzi sebou, ale rakvou to viac končiť nebude. Musí sa snažiť ovládnuť časť seba, ktorá za tým vidí riešenie, ktoré je občas ťažšie, než všetko dokopy.*

O jednu blondýnu na světě míň. No a? *Jako by vadilo, že zabil nějakou holku. A to opravdu po hodně dlouhé době.* Mám ti snad připomínat, kolik nevinných lidí jsi zabil ty? Neříkej mi, že jsem horší ty. Zkus se nejdřív zamyslet nad sebou. *Poradí mu s úšklebkem na rtech. Klaus mu nebude říkat, že je horší než on, prostě ne. Může být někdo horší než ten, který vlastním sourozencům zabraňuje žít normální život a ovládá je? Ne, nemůže. Popravdě se musí dost držet, aby se na bratra zase nevrhnul. Celou dobu mu vře krev žilách.. Nakonec čeká, co z Klause vypadne. Bude mu zase vyhrožovat, že pokud překazí nějaké jeho plány, skončí zase v rakvi? Když řekne, že v rakvi byl jen patnáct hodin a ne patnáct let, teprve teď si začne všímat - Klaus má na sobě stále to samé oblečení jako ráno a čas na hodinách by tomu taky tak nějak odpovídal. Už má na jazyku otázku, proč to bylo jen na tak krátkou dobu, ale ani ji nemusí vyslovovat, protože mu ji Klaus hned zodpoví. Poslouchá celou dobu, co Klaus mluví. Takhle ho neslyšel mluvit snad.. Nikdy? Zatím ho nijak nepřerušuje, ale popravdě už se k tomu chystá. V tom ale najednou uslyší to, co by nikdy nečekal, že Klaus vypustí z úst. Chce, aby byl šťastný. Ano, sice něco podobného řekl už Genevieve, ale takhle z očí do očí to bylo něco jiného... Když Klaus skončí a vypadá to, že už nemá nic na srdci, odmlčí se. Co na to říct?*
Myslím si, že Genevieve si přála to, aby se náš rozhovor nesl v podobném duchu. Bez hádek a rvaček. Tamto naše pošťuchování *mávne nad tím rukou - je vidět, že už je mnohem víc v klidu. Vlastně od té doby, co je uřknutý, je v klidu snad nejvíc.*.. Musíš pochopit, že jsem na tebe byl, vlastně pořád jsem, dost naštvanej. *A taky dlouho bude, protože to, že do něj zabodnul zase dýku, ho pořádně namíchlo.* Věřil jsem, že jsi mě z rakve pustil tak brzo jenom kvůli tomu, abys neměl problémy s Genevieve a Elijahem.. Ale jen do té doby, než jsi řekl, že chceš, abych byl šťastný. Čekal jsem, že mi zase budeš vyhrožovat, že pokud něco podělám, mám rakev zase jistou. Ale ne. Tohle jsem od tebe čekal snad nejmíň. Pořád si stojím za tím, co jsem řekl - změnil ses. Řekl bych spíš, že tě změnilo to dítě. Uvědomil sis, že nechceš být jako Mikael *už dávno ho nenazýval otcem*.. Jsem rád, že sis konečně uvědomil to, že mi do života zasahovat nemůžeš. Já si do něj posledních pár měsíců od zasahovat ani nenechal a to se ti asi moc nelíbilo. Neměl jsi mě tak pod kontrolou jako Elijaha a Rebeku.. Máš pravdu, kdybychom si věřili, věděl bych, že bys Genevieve zemřít nenechal a tím pádem bych se nezachoval tak, jak jsem se zachoval. *Pak ho něco napadne a ušklíbne se.* Mně říkáte buď starý a nebo nový Kol.. Asi by sis na to měl taky začít zvykat, nový Klausi.

*V tomto momente už vedel, že konečne konal správne aspoň v jednej veci s ním. Teraz si nemohol dovoliť konflikt podobného rozmeru s ďalším zo svojich súrodencov, celkom mu na to stačil Finn.* Mne nezáleží na tom, čo si želá ona alebo niekto iný, potreboval som to pre seba. *Prizná po chvíli, pričom mu stále hľadí spriama do tváre. Môže na Kolovi vidieť, že sa konečne trochu upokojil, prakticky atmosféra medzi nimi nebola už dlho podobného rázu, ak niekedy vôbec.* Rovnako ako ja na teba za pokazenie plánu a privŕtanie železnou tyčou ku stene. *Prenesie trochu ironicky sfarbeným tónom hlasu a kývne slabo hlavou. Je rád, že medzi sebou majú všetko jasné a obaja vedia na akej úrovni stoja. Popritom ako Kol hovorí, o tom, čo od neho čakal, len ohrnie spodnou perou a prešliapne na druhú nohu. Nebola to pre neho žiadna novinka, popravde názory ľudí naňho boli skoro rovnaké a nie práve pozitívne, ale predsa len pri vlastnom bratovi to bolo iné. Rovnako ako je iné to vedieť a počúvať.* Moja dcéra je pre mňa jedinou nádejou. *Nikdy by si ani nepredstavoval, žeby niečo také hovoril práve Kolovi, ale už to tak asi bude. Veci občas nie sú také, ako ich čakáme, a to je život pestrejší.* ...A odkedy som prial myšlienku toho, že niekto ako ja bude mať dieťa, je ťažšie sa na určité veci pozerať rovnako. *Nad jeho konštatovaním len nepatrne prižmúri oči, z časti to síce pravda bola, ale už dlhšie necítil takú potrebu Kola ovládať ako kedysi.* Nie, ja som ťa pod kontrolou nemal, ale robil to za mňa niekto iný a omnoho lepším spôsobom ako kedy ja. *Samozrejme myslí Genevieve.* Vždy je to tak, že ak plán neskrachuje na niečom inom, tak potom na dôvere, je to totiž veľmi vrtkavá vec, s ktorou je ľahké sa zahrávať, ale ťažšie ju potom získať späť. *Uzná, aj keď hlavnou príčinou toho, že ich plán zlyhal bol skôr zradca, ktorý ho prezradil. Síce netušil, kto to bol, o to väčšiu zlosť cítil vo vnútri. Nad Kolovou poslednou vetou len trochu podvihne obočím, pričom mu na pár sekúnd kútiky úst nepatrne cuknú dohora.* Myslím, že u mnohých osobách by sa taká prezývka veľmi neosvedčila. *Pokrúti s neutrálnym výrazom na tvári hlavou, než sa pozrie smerom ku chodbe a potom znovu na Kola, okolo ktorého momentálne prechádza a po ktorého boku sa ešte na chvíľu zastaví.* Buď šťastný Kol a nepremárni z neho ani sekundu, ktorú by si mohol ľutovať. *Prenesie možno trochu sucho, ale skôr je to niečo ako posledná rada do života, aj keď to mohlo znieť poniekiaľ smiešne.
Nakoniec od neho odtrhne pohľad a prejde skrz chodby až von zo sídla, po celý čas sa nezastavuje, vie, kde sa mu žiada ísť. Kol možno mal pravdu a Niklaus sa naozaj zmenil, ale na druhú stranu bude vždy rovnaký, aspoň ku svojím nepriateľom určite. A ak si Benjamin myslí, že súboj s Pôvodnou rodinou môže vyhrať, tak sa mýli. Toto bol jeho aj ich domov a jeho dcéra bola nádej, ktorej sa nehodlá vzdať, aj keď časť neho by najradšej oddialila deň jej narodenia na neurčito.*

*Nechápe, co to s Klausem je. On si s ním přál mluvit sám od sebe? Kde jsou ty časy, kde se sobě prakticky vyhýbali a potkávali se jen z nutnosti?* Tu tyč jsem po tobě vlastně nehodil já, *pozvedne prst a podívá se na něj.* ale Benjamin. Nejdřív jsme to měli schytat oba, ale já si tý tyče všimnul včas. *ušklíbne se na něj. Mírně se pousměje, když Klaus řekne, že jeho jedinou nadějí je jeho dcera. Když řekl, že on ho pod kontrolou neměl, že ho měl pod kontrolou někdo jiný, usmál se.* Genevieve.. *Řekl si pro sebe potichu. Měl by za ní zajít, zjistit, jestli je v pořádku, jak to všechno zvládá.. Koukne se na hodiny - už je dost pozdě. Genevieve buď bude spát a nebo bude u Sophie, která asi teď prochází proměnou..* U tebe se osvědčí, toho se nebojím. *Znovu se na něj ušklíbne. Když kolem něj Klaus projde a řekne to, co řekne, jenom kývne hlavou. Po tom, co Klaus odešel si vzal pytlík s krví a sednul si do křesla. Pořád si v hlavě tak nějak srovnával to, proč s ním Klaus takhle mluvil.. Když krev dopil, došel se osprchovat a pak šel hned spát.*

*Přišel na Plantáž. Ztrácel se v čase i prostoru. Chodil jako tělo bez duše, přihlížející obyčejnému dění ve městě. No, obyčejnému... zabil jednoho upíra. Tížilo ho to na mysli, ale udělal to ve svém přesvědčení. Chytil nějakého upíra, jak se krmil na ženě. Kdyby nezasáhl, nechal by jí tam ležet v postraní uličce, aby vykrvácela. Nechal by ho být, kdyby jí dal naoplátku svou krev a ovlivnil, aby zapomněla. Život upíra nebyl lehký, možná se taky styděl za to, co je. Upír se však jen otočil a uviděl jeho, jak viděl všechno to, co se stalo. Upír se jen ušklíbl a chtěl ho zřejmě zabít, takže vystartoval, ale on jen natáhl ruku a vytrhl mu srdce. Když upírovo tělo zšedivělo, dal ženě svou krev, pomohl jí sebrat všechny její věci, které byly na zemi vysypané z její kabelky a ovlivnil jí, aby zapomněla. Pak opět bloudil, ale nakonec dostal hlad a vydal se na Plantáž. Zaposlouchal se, ale bylo mu celkem jedno, kdo je, nebo není v domě. Přešel k lednici, nalil si do poháru krev a s nelibostí jí vypil. Jak mohlo být něco tak lahodné a zároveň tak nečisté a odporné? Vzdychl, vložil pohár do dřezu a šel si sednou do velkého obýváku, kde si prohlížel svou ruku, stále špinavou od upírovy krve. Sklopil hlavu, styděl se. Styděl se za sebe, za upíry, za celé město.*

Vzkaz v Kolově hlasové schránce:

kód:

Ahoj, tak jsem si říkala, jestli bys nechtěl třeba někam vyrazit. Už dlouho jsme spolu nikde nebyli. Když budeš chtít, stav se. Miluju tě. Gen

*probudil se brzy ráno, byl pořádně zpocený a kdyby nebyl upír, člověk by si myslel, že má snad i vysokou horečku.. Vstal a šel do koupelny, kde se osprchoval. V pokoji se oblékl do čistého oblečení. Vzal si jenom tričko a tepláky, stejně se dneska nikam nechystal. A ani by neměl, když je v takovém stavu; Klausovi radši ani nevolal, aby mu dal svojí krev. On to nějak přežije sám. Sešel dolů a v lednici si vzal čtyři pytlíky s krví. Ano, opravdu čtyři. Měl nepředstavitelnou žízeň.. Sednul si v obýváku do křesla a začal pít.*

*Od Alisey se pomalu prošel až domů k sídlu. Bylo to hodně pozdě v noci. Šel si lehnout a usnul, ale v jeho snění se mu neustále vracely výjevy, které mu ukázala Alisea. Ráno tedy vstal docela brzy. Dopřál si sprchu, převlékl se a po té se prošel sídlem a nahlédl do Klausovy pracovny a byl i u něj v pokoji. Nikde ho, ale neviděl, tak se rozhodl, že nestráví den hledání jednoho bratra, ale půjde se podívat na plantáž. Neozvala se mu ještě ani Sophie ani Genevieve.
Rozhodne se vyhledat Kola a zkusit vyřídit něco málo, alespoň s ním. Na plantáž dojede autem. Zastaví kousek od vchodu, vypne motor, vystoupí a zamíří dovnitř. Cestou naslouchá, jestli k jeho citlivému sluchu něco z domu. Sotva vejde dovnitř. S klepáním se v tomhle domě neobtěžuje. Stále tenhle dům bere i jako svůj. Ucítí vůni krve. Vydá se tedy podle vůně do obývacího pokoje. Uvidí Kola sedět v křesle a popíjet krev z pytlíku. Nelíbí se mu už od dveří. Zkoumavě přimhouří oči a měří si ho. Snaží se přijít na to, co se mu na něm nezdá. On sám je jako vždy upravený, elegantní. Na sobě má černý oblek a bílou košili.* Dobré ráno, bratře. *Pozdraví ho hned ve dveřích pokoje, kde pár vteřin zůstane stát a stále se snaží přijít na to, co se mu na Kolovi nelíbí.*

*Zrovna dopíjí první pytlík krve, když slyší motor auta. Čeká, kdo by to mohl být. Vlastně by se mu teď hodil Klaus.. Kdyby takhle přijel, sám od sebe, o krev by si klidně řekl. Bohužel, Klaus to nebyl..* Co tě přivádí na plantáž? *zeptá se ho a ani se nenamáhá ho pozdravit. Bylo mu sakra zle, možná by bylo lepší, kdyby Elijah odešel. Dopije první pytlík a položí ho na stolek. Vezme si další, načne ho a s chutí se do něj pustí.*

*Pozoruje Kola při tom vejde ze dveří do pokoje.* Už je to pár dnů, co jsme se naposledy viděli, bratře. Chtěl jsem s tebou mluvit už před tím. *Odpoví na jeho otázku. Na to, že Kol neodpoví na pozdrav nereaguje. Přejde blíže k němu a sleduje, jak žíznivě vysává další porci krve.* Co je s tebou? *Zeptá se ho. Má pocit, že na jeho rozhovor není v tuhle chvíli vhodná doba. Napadá ho, jen jeden důvod, proč by měla Kol vypadat tak, jak vypadá. Nenapadá ho ovšem, kde by přišel k vlkodlačímu kousnutí. Ještě ho napadne jestli to není Klausova práce, že mu překazil vraždu Benjamina. Zkoumá ho pohledem a hledá stopy po kousnutí.*

Předpokládám, že se k něm věcem, o kterých jsi se mnou chtěl mluvit už předtím, přidalo i to, jak jsem překazil zabití Benjamina, co? *podívá se na něj tázavě.* Co je se mnou? *zopakuje jeho otázku a zvedne ruku tak, aby bylo dobře vidět vlkodlačí kousnutí, které nevypadalo teda moc hezky.* To zatracený prašivý psisko mě pokousalo. *zavrčí a dál pije. Potom pytlík položí na stůl, zvedne se a dojde si pro lahev s alkoholem a pro skleničku. Sedne si zpátky do křesla a nalije si. Právě teď dostal chuť na alkohol. Nejradši by se pořádně opil.*

*Pozoruje a poslouchá Kola. Když se zmíní o tom, jestli sem přišel i kvůli Benjamina zavrtí krátce hlavou.* Už jsem slyšel, co se stalo. Myslím, že stačí, když si tohle vyříkáš s Klausem. *Odvětí mu na to.* Mě, jen trochu zaskočil fakt, jak málo svým sourozencům důvěřuješ a věříš, Kole. *Ano naráží na tu část, kdy se ho snažil přesvědčit, že Genevieve Klaus nenechá zemřít, ale setkal se, jen s nevraživým pohledem a pak už ho neviděl. Nechce se kvůli tomu s Kolem hádat, kvůli tomu sem nešel. Jen by rád věděl, kde je chyba. Pohlédne pak na jeho kousnutí a když "jmenuje" dotyčného, pozvedne trochu tázavě obočí, protože nikoho jménem "prašivé psisko" nezná.* Jak je to dlouho? *Zajímá se. Kouká po něm, když si jde pro pití. Zatím si nesedá. Postává nebo popochází po pokoji.*

*ušklíbl se, když řekl, že stačí, když si to vyříká s Klausem.* Už se stalo, s ním jsem si to už vyříkal... *došlo mu, že asi Elijah neví o tom, že do něj Klaus zabodnul dýku. Přemýšlí, jestli se mu o tom má zmínit nebo ne.. Zatím asi bude mlčet a uvidí, jestli mu to řekne.* Já nevím, tak dva, tři dny? Je to od toho útoku v zátoce. Když přivezl Jackson Genevieve domů, trošku jsme se chytli. *pokrčí rameny, jako by se nic nestalo a ušklíbne se.*

*Přišel na Plantáž, ale zastavil se, protože uslyšel hlasy svých dvou bratrů. Nechtěl s nimi mluvit, hlavně ne s Kolem, protože... Kol a jeho nálady mohly být nebezpečné. Pak ale rozpoznal Elijaha, takže by mohl být jeho nejmladší relativně v klidu. Rychle vešel do domu a zavřel za sebou potichu dveře, nechtěl, aby ho zaslechli a doufal, že ho nikdo nepozná. Upíří rychlostí vyběhl do patra, kde zmizel v útrobách svého pokoje. Bohužel, v tašce měl pytlíky s krví, které potřebovaly nutně do chladu, ale Finn se rozhodl počkat, dokud bratři neodejdou.*

*Neujde mu, jak se Kol zatváří. Přiměje ho to na něj pozorněji pohlédnout.* Zdá se, že mi něco uniklo, bratře. *Poznamená pak na to, když mu Kol oznámí, že už to má s Klausem vyřešené. To, že ho tady vidí sedět téměř v pohodě ho rozhodně potěší, neboť se obával toho, že na něho Klaus použije dýku a jemu by pak nezbývalo, než po Kolovi pátrat tak dlouho, jak by bylo třeba, aby ho našel a tu dýku z něj vyndal. To by se patrně nezamlouvalo Klausovi a měli by mezi sebou další neshody. Zavrtí krátce hlavou, když se těmi představami na moment nechá rozptýlit. Pohlédne opět na Kola a čeká, jestli mu k tomu bratrskému rozhovoru něco řekne. Ten se, ale moc k tomu nemá. Zatím se mu nechce to z něho tahat. Zaujme ho to, co Kol povídá o tom kousnutí.* Dva, tři dny? Jsi si jistý, Kole? *Pozvedne překvapeně obočí a měří si Kola znovu ještě pozorněji. Tváří se, jako by se přeslechl. To s Genevieve a to, že se nepohodl s Jacksonem už moc nevnímá. V duchu teď přemítá, jak je něco takového možné. Kol by měl být už dávno z toho kousnutí v pořádku. Soustředěně se nad tím pro sebe zamračí. Během toho zaslechne, příchod někoho dalšího. Z toho, že ten někdo nemá potřebu se za nimi zastavit, ani se obtěžovat s pozdravem a zmizí rychle nahoře si odvodí, že to bude Finn. Zavrtí si pro sebe nespokojeně hlavou.*

Co by ti mělo unikat? *podívá se na něj tázavě a napije se whiskey, kterou si před chvílí nalil do skleničky.* Prostě jsme si to spolu vyřešili. Klaus si to nejdřiv vyřešil po svém a potom jsme si to zkrátka vyříkali. *víc mu o tom asi říkat nebude, ať si to přebere jak chce.. Vsadil by se, že mu to bude pěkně vrtat hlavou, co se mezi nimi vlastně stalo. Kdyby si to Klaus řešil po svém, rozhodně by mu potom nevytáhl dýku...* Nejsem si úplně jistý.. Prostě to bylo hned po tom útoku. Nevím, kolik to je dní. Nepočítám to. *řekne a nalije si další sklenku whiskey. Potom si všimne toho, že domů asi přišel Finn, ale nijak to nekomentuje.*

*Poslechne si Kola. Po jeho otázce na něj, jen s očekáváním nějakého vysvětlení dále kouká. Z toho, co slyší mu to moc neprozradí. Fakt, že to Kol podává takhle všeobecně ho, ale přiměje k tušení, že je za tím něco, s čím se nechce chlubit. Zpovídat a tahat to z něj, ale nechce. Stejně by mu pravděpodobně nic neřekl. Nemá dnes chuť ve stavu, v jakém ho vidí s ním něco takového řešit. Přejde ke křeslu, které před tím většinou používal k sezení a posadí se do něj. Pohlédne znovu na bratra a vrtá mu hlavou to, že se s vlkodlačím kousnutím potýká tak dlouho.* Řeknu Klausovi. *Odvětí prostě. Mimo to, mu také poví o tom, jak dlouho Kol už má problémy. Nezdá se mu to.* Je Genevieve v pořádku? *Zeptá se pak Kola.* Jsi s ní v kontaktu? *Pohlédne na něj. Chce si něco ověřit.*

To nebude nutný, já to nějak přežiju. *začne protestovat, když Elijah řekne, že o tom řekne Klausovi. Ne, že by mu nějak vadilo se s ním vidět, ale nechtěl u něj škemrat o pomoc. Zvlášť po tom, co mu řekl, že je teď jeho život v jeho rukách...* Snad ano, proč se ptáš? *zeptá se ho a trošku pozvedne obočí.* No, pár dní už jsem s ní nemluvil.. *začne přemýšlet, jak dlouho už se neviděli.. Není si teď jistý.* Proč se vyptáváš na Genevieve? *neviděli se asi dva dny. Kvůli tomu byl v zátoce; nevěděl, kde Genevieve je..*

*Sleduje Kola, když si nepřeje, aby o jeho stavu říkal Klausovi. Neřekne mu na to ani ano ani ne. V tom už má jasno. Kolovi to samozřejmě vnucovat nebude. Nechá bratra, ať si myslí, co chce. Když mu pak odpoví, že s Genevieve také pár dnů nemluvil, tak se mu to zdá stále divnější.* Psal jsem jí. Už to jsou dva dny. *Odpoví.* Chtěl jsem s ní probrat to, kolem toho útoku. *Pokračuje.* Z její strany mi, ale nepřišla žádná odpověď. *Dodá.* Myslel jsem, že to, jen se mnou nechce komunikovat. Tohle je, ale divné. *Přemýšlí, co s Genevieve může být, že se neozývá.*

*doufá, že to Klausovi říkat nebude, nechce vypadat jako někdo, kdo se za ním plazí, když potřebuje pomoc. Ne, takový nebyl. Trošku se zamračí, když Elijah řekne, že Genevieve psal, ale že se mu ještě neozvala.* Ona se určitě ozve, toho bych se nebál.. Myslím, že ona nemá důvod, proč by s tebou nechtěla komunikovat.. Ale jestli chceš, můžu jí dneska zkusit zavolat.. Stavovat se u ní určitě nebudu, to by nemuselo dopadnout dobře, vzhledem k tomu pokousání.

*Hlavou mu nyní vrtá o jeden problém navíc. Napadne ho, že každý nový den objeví něco dalšího, co ho přinejmenším znepokojuje. Nyní je jeho nejnovějším problémem Kolovo pokousání a fakt, že téměř tři dny zápasí s účinky vlkodlačího jedu. Rozhodně o tom promluví s Klausem. Zajímá ho, jestli je tohle normální. Chvilku nad tím přemítá a uvědomí si, že Klause opravdu nutně potřebuje, co nejdříve vidět a mluvit s ním. Z jeho myšlenek ho vytrhne Kolův hlas. Zvedne k němu oči a poslouchá ho.* Je to tak den, co mě o tom přesvědčovala Sophie. *Poznamená věcně a krátce roztáhne koutky rtů do stran.* V posledních dnech mám probléme se s kýmkoliv po telefonu spojit. *Postěžuje si, i když z jeho strany to zní spíše, jen jako nespokojené konstatování.* Chápu. Měl by si se kontaktu s okolím raději vyvarovat. *Odsouhlasí Kolův postup, držet se od Genevieve dále.* Budu, ale rád, pokud to zkusíš. *Jeho návrh, že Genevieve zavolá uvítá.*

Jak jsem řekl, Genevieve je určitě v pořádku... Třeba se jí jenom vybil mobil, to nemůžeme vědět. *pokrčí rameny a vezme si zase pytlík s krví.* S kým ses ještě pokoušel spojit, kromě Genevieve? *zeptá se ho a tázavě pozvedne obočí.* Teď jí ale volat nebudu. Je ještě docela brzo, a jestli zase čarovala, jako v zátoce, bude unavená a bude spát.. *rozhodne se, že jí zavolá až někdy odpoledne. Třeba mu už bude líp a bude se za ní moc zastavit, uvidí.*

Snad. *Poznamená a na chvíli kouká nepřítomně někam před sebe. V poslední době těmto a podbným pokusům o uklidnění moc nevěří. Pohlédne na Kola a když mu oznámí, že bude volat, ale až později, trochu nespokojeně se zamračí. Nejraději by byl, kdyby jí Kol zavolal okamžitě. Povzdechne si a rozhodne se obrnit trpělivostí.* Klaus, Sophie... Už raději nikomu volat nezkouším. *Odpoví Kolovi.* Patrně se podívám za Sophie osobně a dám si tam kávu. *Přemýšlí teď polohlasně. Kolovi to jistě neunikne.* Víš, co jsem se od ní před pár dny dozvěděl? *Rozhodne se, že Kolovi poví o tom, co mu řekla Sophie o Johnovi a jeho posednutí.* Sophie měla ve svém okolí někoho, kdo ji i vše kolem ní tajně špehoval. Zjistila, že jeden z jejich barmanů, John, nebyl sám sebou. Někdo ho posedl. *Zasvětí ho stručně. O svém podezření, že to může být Roderick Haraldson, ale zatím nemluví. Počká s tím, dokud si ji nějak nepotvrdí.*

Co je? *zeptá se, když vidí, jak se Elijah zamračí.* Prostě jí zavolám později. Jestli lidem voláš takhle ráno, nedivím se, že se ti ještě neozvali. *řekne a ušklíbne se.* Divím se, že se ti Klaus neozval. Když jsem s ní potřeboval mluvit já, kvůli tomu plánu, ozval se mi hned. *řekne a napije se krve.* Co ses dozvěděl? *zeptá se ho a pak jenom poslouchá, co říká.* Tak to asi není moc dobrý, protože tomu barmanovi Sophie říkala snad všechno.. Už se ví, kdo ho posedl?

*Trochu ostřeji na Kola pohlédne při jeho poznámce.* Touhle dobou opravdu nemám čas k tomu dívat se, jak brzy dotyčným volám. *Odvětí mu na to, zatímco na něj kouká. Když se mu pak zmíní o tom, že jemu Klaus odpověděl hned, jen zavrtí hlavou.* Nevím, nevidím našemu bratrovi do hlavy. *Odpoví prostě, už zase normálně.* Ne není. *Odsouhlasí Kolův názor.* Mám jisté podezření. *Naznačí. Nakonec se rozhodne něco málo prozradit.* Mohl by to být jeden čaroděj z naší dávné minulosti, kterému jde nejspíš o pomstu. *Poznamená věcně.* Takže tady máme k Benjaminovi a pomstychtivým vlkodlakům další problém. *Pokračuje.* Tak se mi nediv, že na čas opravdu moc nehledím. *Uzavře to a vrátí se na moment k předchozímu tématu.*