Plantation House

Jo, byl to sobec, hajzl, srab, dalo by se přijít na spoustu slov, nadávek, kterými by se dal teď titulovat. On to věděl, že teď se právě tak zachoval. Vzal jí to jediné, o čem mohla rozhodovat vlastně sama - její tělo. Mělo to být její rozhodnutí, měla o tom vědět, ale co udělal on? Rozhodl za ni, ani jí o tom neřekl a udělal to, alespoň pro sebe, velmi jednoduše. Uspal ji. To se totiž nemusel dívat na tu její bezprostřední reakci, kdyby se vzbudila. Kdyby se vzbudila během kouzla. Dokázal by ho vůbec dokončit, kdyby před ním třeba začala plakat a prosit ho, aby to nedělal? Nebo by volila něco radikálnějšího, aby mu v tom zabránila? Tak nebo tak, kdyby viděl, jak je zoufalá, přestal by. Proto to udělal takhle. Nedokázal by jí takhle ublížit. Ale sakra, nebylo to jedno? Ublíižil jí tak i tak, jenom to přišlo trošku později. Bude ho nenávidět. Víte, jak se říká, že od nenávisti je jenom kousek k lásce? Pokud to platilo i naopak, bude to Kolův případ. To už teď věděl. Bylo na ní vidět, jak moc ji zklamal a ublížil jí. Věřila mu a nečekala od něj něco takového. Zvlášť ne určitě po tom včerejšku, kdy konečně překousla to, že je Kol v jiném těle. Posral to. "Ale ty jsi myslela taky jen na sebe! Ani jsi nepomyslela na to, co by to se mnou udělalo, kdyby tě zabila! Ne, nejsi šťastná, ale to jsi taky nikdy jako upír nebyla! Nenamlouvej mi, že jo! Trvá léta, než si na to čarodějka zvykne! Už hledám způsob na to, jak z tebe zase udělat čarodějku! Jenom potřebuju čas, který bych neměl, když bys v tom těle zůstala!" Musí ještě udělat nějaké ochranné kouzlo, aby se to tělo za žádných okolností nezničilo. Co kdyby Esther zničila nějak jeho tělo a tím i tělo Genevieve? To by bylo v hajzlu. "Samozřejmě, že bys ten plán promyslela, naprosto skvěle, jenom by tam byla jedna věc, která by ti byla úplně jedno, a to tvůj život, o který by tě připravila okamžitě, jakmile bys jí přišla pod ruce!" Potom chvilku mlčí, potřebuje se trošku uklidnit. Zvedne se proto ze země a na chvilku si přiloží ruce ke spánkům a zavře oči. Potom jí řekne, aby aspoň vstala. Vlastně jí nezbývá nic jiného, protože on ji chytne za ruku a vytáhne ji na nohy. Až teď je vidět, jak nižší postavy teď je. Byla opravdu drobounká. Gen najednou zavřela oči a jemu se zdálo, že zkouší čarovat. Snaží se snad dostat zpět do svého těla? Nepovede se jí to. "Tělo je na bezpečnym místě, nedokážeš se přesunout, protože jsem tomu kouzlem zabránil. Nemusíš ho ani zkoušet vyhledávat, to se ti taky nepodaří."

(Vůbec od nečekala takový podraz. Návrat Esther pro ně znamenal nesnáze a krušné časy, ale ona věděla, že to spolu zvládnou, pokud budou tak nějak táhnout za jeden provaz. Měli neshody a rozmíšky, ale nakonec to dopadlo tak, že ona se jistě smiřovala s jeho novým tělem a byla schopná to akceptovat, protože věděla, že se do svého těla vrátí. Možná za dlouho, ale vrátí. Milovala ho a nechtěla, aby si myslel, že přestane jen kvůli tomu, že má nové tělo. Byla schopná překousnout všechno, ale tohle? Tohle bylo už moc i na ni. Stala se upírkou a první měsíce pro ni byly krušné, ale zvládla to, samozřejmě i za pomoci Kola, ale o to šlo. Podporovali se navzájem. Nebyla zrovna ta nejšťastnější pod sluncem, že byla upír, ale postupem času zjišťovala, že si to prostě nemusí dělat svým postojem ještě horší, a tak se přestala chytat stébla, které bylo tak tenké, že bude ještě kdy čarodějkou, aniž by musela vyměnit tělo. A ulevilo se jí, opravdu ano. Přijala svou úlohu upíra a smířila se s tím. Nebylo to to nejúžasnější, co jí v životě potkalo, ale naučila se s tím žít a byla si jistá, že by postupem času přivykla natolik, že už by jí to ani nepřišlo. Tenhle vnitřní boj si musela vybojovat sama a podařilo se jí to. Jenomže Kol zase zamíchal kartami a ona si jen, co si zvykla na svoje upírství a to, že Kol obývá nové tělo, má zvykat na tohle? Ne, na tohle si nezvykne nikdy.) Možná jsem nebyla šťastná, ne na začátku, ale smířila jsem se s tím a věděla jsem, že zase šťastná být dokážu, i když bych byla upír. (Když se ochomýtá tím, že on potřebuje čas na to, aby z ní udělal čarodějku v jejím vlastním těle, tak zakroutí hlavou.) Ale já se tě o tohle nikdy neprosila! A už vůbec ne za cenu, že mě přesuneš do jiného těla, rozumíš?! (Kol si stále mlel tu svou a při některých jeho slovech, jako by snad říkal, že si vlastně může sama za to, že ji přesunul do jiného těla. Tohle byl konec. Věděla to a on to zřejmě věděl taky. Tohle mu jen tak neodpustí. Pomohl jí vstát. Vlastně ji doslova donutil vstát. Možná, že by mu dokázala odpustit, až se teď hned dostane do svého těla. Mohla by to brát jako velký Kolův omyl, ale snad by to nějak překousla, i když by to rozhodně hned nebylo bájo, ale mohla by to překousnout. Jenomže když se snažila, tak jí to nešlo. Nešlo jí se přesunout do svého starého původního těla. Kol s ním musel něco provést. Jistě věděl, že se o to bude hned snažit, že se bude chtít dostat zpátky, tak jí v tom zamezil. Proč jí to udělal? To mu tohle její trápení stojí za to? Dožadovala se odpovědi na otázku, kde je její tělo a on jí odpověděl, jak nejhůř mohl. Neudržela se a za pomoci své magie mu střelila jednu na jeho levou tváři. Ta rána byla díky magii dost silná a na Kolově tváři zůstal díky tomu otisk její ruky.) Ty hajzle! Jak sis tohle vůbec mohl dovolit? Jak sis mohl dovolit sebrat mi ten poslední kousek, díky kterému jsem to byla já? (Samozřejmě, že její povaha jí taky dělala tou, kterou je, ale on jistě dobře ví, jak to myslela. Upírství ji změnilo a jí zůstala aspoň její tvář, ale teď? Neměla nic! Byla pěkně rozzuřená a v afektu. Skoro se až třásla vztekem. Kol Mikaelson si podepsal svůj rozsudek. Naštvaně si začala sundávat svůj zásnubní prsten. Šlo to špatně díky tomu, jak byla rozčilená, ale nakonec se jí to povedlo. Vzala ho do ruky a hodila ho po něm. Už nebyla jeho snoubenka, protože on se jí nanejvýš hnusil.) Jsi největší omyl mého života. (Vypustí z úst větu, kterou by možná neřekla, kdyby nebyla teď tak naštvaná. Jistě by si dobře rozmyslela, jestli něco takového říct, protože je to zásadní věc, ale teď jí ta slova prostě vyletěla sama z úst.)

Nechápavě zavrtí hlavou, když řekne, že se s tím smířila, že je upír. Ne, nikdy se s tím nesmířila, tomu nevěřil. Genevieve, ta, které nesnášela být upírem, by se s tím jen tak nesmířila. Taková nebyla. "Genevieve, lžeš sama sobě. Ty nejsi ta, která by se kdy dokázala smířit s tím, že je upír. Rozhodně ne za tak krátkou dobu. Ty ani neumíš být upír, ty jsi prostě čarodějka a jo, můžeš to popírat, jak chceš, ale uvnitř sebe moc dobře víš, že to, co říkám, je pravda!" Kol je odhodlaný k tomu, aby z ní udělal zase čarodějku. Je schopný čaroděj, má mnoho zkušeností a taky má ještě jeden plán, díky kterému získá ještě víc moci, než má doteď. Teď měl jenom sílu toho čaroděje, v jehož těle byl. Pokud to vyjde, bude opravdu silný. Sice ne silnější než Esther, ale určitě se jí tak už dokáže alespoň vyrovnat. A Finn? Bude stačit lusknout prsty a složí se k zemi. Mrtvý. Má v plánu ho zabít, ale až po Esther. Finna by spíš přenechal třeba Klausovi nebo Elijahovi. A nebo klidně Genevieve, aby si taky užila s Kolem tu pomstu. Ale zatím to vypadá, že s Kolem si už nehodlá užívat vůbec nic. Ale za to si může vlastně on sám. Kdyby tohle nedělal, byli by spolu v pohodě. Až do té doby, než by jeho prohnaná matka něco Genevieve neudělala. Nehodlal to riskovat. Sice to, co udělal, dost poznamená jejich vztah, ale s tím počítá. To radši obětuje pár týdnů, měsíců a nebude s Genevieve. Raději tohle, než aby o ni přišel napořád. "Nemusela ses mě o nic prosit, já vím, že ty bys chtěla být čarodějkou, chtěla bys být jako dřív!" Tohle nemělo cenu. Asi se neměl snažit se z toho nějak vykrucovat, prostě za to mohl on. Za tohle ano, hádali se kvůli tomu, co udělal. A buď se budou hádat ještě hodně dlouho a nebo se spolu nebudou hodně dlouho bavit. Ona se potom zkoušela pomocí kouzla vrátit zpátky, ale když se jí to nedařilo, okamžitě uděřila na Kola. On ji odpověděl a věděl, že ji to vůbec nepotěší. Naopak, rozzlobí ji to ještě víc. Najednou mu přilítne taková facka, ale rozhodně v ní byla i magie, protože takovou ránu by nedala, i kdyby byla rozzuřená tisíckrát víc. Hlava mu cukne dost do strany, ale ustojí to. Nic neříká, nepotřebuje ji rozčílit ještě víc. Moc dobře ví, že tohle si zasloužil. Klidně by mu mohla nakopat prdel ještě víc. Na její následující věty nic neříká. Jenom se na ni dívá. On nemá, co by na to řekl. Měla pravdu, vzal jí to poslední, díky čemu to byla ona. Ale musel to udělat. Už chtěl něco říct, když v tom začala sundávat zásnubní prsten. "Ne, Gen, to nedělej," řekne docela potichu a dívá se na ni. Ale jí bylo evidentně jedno, co říká, prostě to udělala. Za chvíli už byl prsten, který jí před pár hodinami navlékl na prst, dole. Hodila ho po Kolovi a on nevěděl, co má dělat. Tohle byl konec, opravdový konec, tohle už se nespraví. Nikdy. Po té větě, co řekne, se na ni jenom nevěřícně podívá. Potom se podívá na podlahu a pohledem vyhledá ten prsten. "To, cos řekla nemění nic na tom, že ty jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo. A jestli jsem já tvůj největší omyl života..." řekne a pokrčí rameny. Už nemá, co by řekl. Došla mu slova, podle něj tohle už skončilo. Jestli teď neodejde ona, jde on.

(Už mu k tomu prostě neměla co říct, protože by se akorát opakovala. Tvrdil jí tu, jak se rozhodně nemohla srovnat s tím, že je upírka, ale co když se s tím srovnala? To se tím měla užírat celou věčnost, což jí upíří život nabízel? Ne, to rozhodně ne. Byla uvědomělá a věděla, že tohle trápení by jí prostě žádné štěstí nepřineslo. A tak pomalu začala odbourávat všechny ty bariéry, které si vytvořila. Nebyla ukázkový upír, ale věděla, že časem by se jím mohla stát. Samozřejmě, že by byla raději čarodějka, ale byla prostě tím, kým je, musela se s tím nějak smířit. Jenomže teď z ní už nic nezůstalo. Tahle žena, ve které se právě nachází, jistě měla svůj život a měl nějakou identitu, jméno. Nenechá to jen tak, nenechá to jako Kol a nebude jen bezstarostně žít dál jako Genevieve Rousseau, protože ona už neexistuje. Snažila si sundat ten zásnubní prsten a postřehla, že Kol ji prosí o to, aby to nedělala, ale ona pokračuje dál, jako by ho neslyšela. Pak ho po něm mrštila a vyslovila ta slova, za které si jistě bude chtít později vyrvat jazyk. On ji ujistil o tom, že ona je to nejlepší, co ho potkalo. Ale ona už nemá sílu na to, aby na něj promluvila. Věnuje mu ještě jeden dlouhý ostrý pohled a pak vyjde z koupelny. Na židli tam bylo složené oblečení a ona věděla, že to oblečení patří jejímu novému tělu. To svoje staré oblečení by jí bylo zatraceně velké, protože ona je teď malinká. Mlčky se oblékla. Ani se s Kolem nerozloučila. Potřebovala pryč, než se tady udusí. Vyšla z pokoje a pak její kroky mířily dolů ze schodů a pryč z domu. Nasedla do svého auta a odjela. Věděla, kam pojede. Za Sophie.)

SMS pro Kola:

kód:

Rebekah zmizela. Lokalizační kouzlo nefunguje, nějaká čarodějka jí musela skrýt. Já a Hayley si myslíme, že v tom má prsty Esther. -A

Posledních pár dní zažívá takový ten svůj stereotyp. Od té doby, co není s Genevieve, je to skoro každý den stejný. Probudí se, oblékne se, potom si dá snídani, zahraje si pár her na té své herní konzoli, občas si dá i něco k obědu a k večeru se vyráží někam ven napít. Většinou se v baru nedává do řeči s mnoho lidmi, nějak na nikoho nemá náladu. Na Genevieve sice poznal, že jí na něm pořád záleží, ale to je k čemu, když se rozhodla, že s ním nebude? Dala mu to jasně najevo, doslova po něm hodila zásnubní prsten a řekla mu, že je největší omyl jejího života. Mělo vůbec ještě cenu se o něco snažit? Nejradši by teď byl upírem. Emoce by si sice jako tisíciletý upír vypnout nemohl, ale jeho povaha byla taková, že by nad sebou asi ztratil kontrolu a měl by potěšení z toho, když by cítil cizí krev, když by zabíjel..
Dneska se ale rozhodl, že do žádného baru chlastat nepůjde. Místo toho byl v kuchyni a stál u plotny. Vařil si něco k večeři. Většinou jeho jídelníček tvořila jen vajíčka - míchaná, natvrdo, vaječná omeleta... A ani dnes večer tomu není jinak. Dělal si vaječnou omeletu. Dřív mu vaření nevadilo, nevadilo mu uvařit si něco náročnějšího, ale to vařil i pro Gen, to bylo mnohem lepší a zábavnější, teď to byla nuda, proto volil taková jednoduchá jídla. Už má skoro hotovo a těší se, až se nají.

Omeletu už si nandával na talíř, když v tom uslyšel, jak bouchly vstupní dveře. Netušil, kdo by to mohl být. Vůbec si nevšiml toho, že by se na Plantáži objevil staronový obyvatel tohohle domu. Posledních pár dní žil ve vlastním světě. Kdyby Rebeku viděl, jasně by věděl, že tu bydlí, ale nějak si nedokázal dát malé souvislosti do sebe, aby mu to došlo. Třeba krev v lednici a další. Jakmile uslyšel hlas svojí sestry, otočil se směrem, odkud přicházel. Prohlédl si ji od hlavy až k patě. Myslel si, že neví, že je v novém těle, takže si z ní chce tak trošku vystřelit. "Ty asi budeš Rebekah, co?" podívá se na ni tázavě a talíř s jídlem si položí na stůl. Vypadala vážně tak, jako by si myslela, že je to nějaký zlodej, dokonce si vzala do ruky i nůž. "Hele, hele, klid," koukne na ni a na svou obranu zvedne ruce. "Já jsem Wade, Kolův známý. Dovolil mi tu pár dní přespat. Řekl mi, že by se tu mohla jeho sestra někdy ukázat. Takže myslím, že nebude potřeba volat policii, když jsme si to už vyjasnili, ne?" řekne a zašklebí se na ni. Potom si vytáhne ze šuplíku příbory a sedne si ke stolu. Začne jíst svoji velmi skromnou večeři. Má za to, že Rebekah věří tomu, že je Wade a ne Kol.

Kdyby Kol věděl, že Rebecce už stačil jeho starší bratr vykecat to, že je v jiném těle, tuhle hru by nehrál, protože by to nemělo cenu. Všiml si její zaraženosti, když ji oslovil jménem. Ale neviděl rozdíl mezi tím, když to bylo opravdové a když to hrála. Potvrdí mu, že se jmenuje Rebeka a ona se ho potom zeptá, odkud ví, jak se jmenuje. Samozřejmě jí to hned vysvětlí. Pro teď se jmenoval Wade a byl Kolův známý. Ušklíbne se, když začne říkat, že je kamarád Kola, odkud se znají a tak. Tohle byla celá Rebeka. Jako by ona nějaké kamarády měla. Psychicky nevyrovnaná Rebekah neměla kamarády a snažila se to vykompenzovat tím, že si omotávala kolem prstů nevinné mladíky, které pak Klaus zabil. "Tak aby bylo jasno, nejsme tak úplně kamarádi, řekl jsem, že jsem jeho známý. Jeho kamarád sice nejsem, ale docela dost se kamarádím s Claire. Ale nevím, jestli ji znáš? Je to vlkodlak, žije v Zátoce... A nevím, do jaký kategorie patřím," řekne a pokrčí rameny. "Vypadá to spíš, že mě tady nechává bydlet kvůli Claire, evidentně jsou dost dobří přátelé," pokrčí znovu rameny. Potom ji sleduje, jak si z lednice bere sáček s krví. Nevypadá nijak překvapeně, však už se zmínil o vlkodlacích, tak je jasné, že o nadpřirozenu ve městě ví. "Kol není nudný," řekne a nesouhlasně zavrtí hlavou. Ne, tohle odsouhlasit nemohl, protože si rozhodně nepřipadal jako nudný člověk. "Manipulativní možná trošku jo. Za tu chvíli, co se známe, jsem si všiml, že občas lidmi manipuluje, nebo se o to aspoň snaží. A omezující? No to nevím." Kol omezující byl. Někdy. Třeba omezoval Genevieve, například na té párty. "Na to, že jste sourozenci, o sobě nemluvíte moc pěkně..." řekne a ušklíbne se. "On o tobě taky neříkal zrovna milý věc," podívá se na ni provokativně, určitě se bude ptát, co říkal. Vstal od stolu, vzal talíř a dal ho do lednice. "Přešla mě chuť," řekne a místo toho z jedné skříňky vyndá flašku whiskey.

Věděl, jak na tom je Claire s Rebekou, právě proto se o ní zmínil. Chce vědět, jak bude reagovat před chlápkem, kterého vlastně ani pořádně nezná. Sice se maličko zarazila, ale jinak byla naprosto v pohodě, na to, že byla řeč o ženě, kterou z celého srdce nesnášela. "Jenom jednou? Slyšel jsem, že to bylo víckrát. Tak teď záleží na tom, jestli je na tom s matematikou líp Claire a nebo ty," ušklíbne se na ni. "Myslíš Valentýnský večírek? Ani jsem si nevšiml, že tam byla," řekne a pokrčí rameny. Docela rád by věděl, co tam Claire vyváděla. Myslel si, že ten večer byl jenom on ten, kdo tam dělal nějaké rozbroje. "Je to možný, byl jsem tam. Asi je zbytečný říkat, že jsem tě tam taky možná zahlédl, když už je teď jasný, že jsi to byla ty, když jsi na večírek přišla taky," ušklíbne se na ni a poslouchá ji dál. "Jo, to jsem byl já. Vyhrál jsem," zaculí se na ni. Vyhrál 'rvačku' s Lorentem, ale to, co pak přišlo s tím týpkem od policie... Ne, na toho teda neměl, hlavně když přišla tak nečekaná rána. Ona potom začne vyjmenovávat ty jeho negativní vlastnosti. A ano, přiznal, že je maličko manipulativní. "Každý v sobě máme něco, nemyslíš? Na tobě by se určitě taky něco našlo," ušklíbne se na ni. Už mu to všechno přijde nějaké divné. Proč by se sakra takhle bavila s někým, koho neznala? Dávno by ho vyrazila nebo udělala něco jiného. "Asi jsi řekla nějakou věc, co ho dost nasrala, nemyslíš?" koukne se na ni tázavě a potom uklidí jídlo do lednice. "Krev ani Kol mi nevadí. Spíš si potřebuju dodat trošku kuráže, když si povídám s citově nevyrovnanou Původní sestřičkou. Jo, takhle o tobě Kol taky mluvil," ušklíbne se na ni.

Nedůvěřivě se na ni dívá, když říká, že se ji pokoušela zabít jen jednou. Ne, to tedy nebyla pravda, to jí nevěřil. Ty dvě se chytly nejmíň tisíckrát a pokaždé si šly po krku. "Slyšel jsem, že vy dvě si jdete po krku pořád, takže nevěřím tomu, že jsi ji chtěla zabít jenom jednou. Co bych dělal já, kdyby na mě někdo, koho nesnáším, plivl?" zopakuje po ní otázku a na okamžit se zamyslí. "Záleželo by na okolnosti. Kdyby to rozhodnutí zabít ho neovlivnilo nic, co se stane potom, klidně bych ho zabil a někde zakopal. Kdyby to pak hodně změnilo můj život, asi bych toho litoval." Tím myslel Gen. Kdyby zabil Jacksona, nikdy by mu to neodpustila, protože Jacksona měla ráda. To by ovlivnilo všechno, nebyla by s ním, kdyby udělal takovou zrůdnost. A on to málem udělal, když se dozvěděl, co je mezi ní a Jacksonem. Naštěstí ho nezabil, ale to bylo jenom kvůli Genevieve. Kdyby tam nebyla... "Poslední dobou se jako kráva chová," řekne pravdivě. Takhle ji nikdy neznal, normální Claire by tohle neudělala. "Co přesně na tom večírku dělala?" podívá se na ni tázavě. Chce to vědět, co tam zase vyváděla. Musí jí to nějak vymluvit, musí zjistit, jak udělala to, že skoro nic necítí. "Jo, to máš pravdu, je to hajzl... Odkud ho vlastně znáš?" zeptá se jí. Moc dobře věděl, co je zač. Ví, že to je právě on, kdo byl v těle Niklause a divil by se, kdyby o tom jeho sestra neměla ani ponětí. "To je moje věc," odpoví ji krátce na to, kvůli komu se pral. Nemusí vědět, že má Gen nové tělo. "Slyšel jsem od Kola dost věcí. Třeba, že jsi dost náladová, prostě pravá ženská, no. A prý jsi i hysterka a moc důvěřuješ lidem," pokrčí rameny. Vybral ještě ty věci, které byly docela mírné. "Proč jsi ho chtěla naštvat?" zeptá se jí. Nezdálo se mu, že tu věc s Claire nemyslela vážně. Právě za to ten jejich rozhovor nedopadl zrovna nejlíp - takové věci si líbit nenechal. Jo, očekával by, že se jeho sestra rozzlobí a dá to pořádně najevo, ale ono se to ne a ne stát. Zamračil se, když mu vzala lahev z ruky a nalila si. Hned si ji od ní vzal nazpátek a dal si loka rovnou z flašky. "Co že tak nejednou?" dívá se na ni a docela ho zajímá, co odpoví. "Stejně Kol pořád trvá na tom, že tě prostě zabít nechtěl." Teď už je úplně jasné, že je tohle Kol, akorát o sobě mluvil ve třetí osobě.

"Rebeko, neříkej mi, že kdyby se ti někdy naskytla příležitost Claire zabít, že bys to neudělala. I kdybys to neměla v plánu a ona by ležela před tebou na zádech, nemohla by se bránit... Měla bys jedinečnou možnost ji zabít, už bys od ní měla navždycky pokoj. Toho bys nevyužila? To není o tom, že jsi to plánovala jenom jednou. Zabila bys ji pokaždé, když bys měla příležitost." Taky mohlo Rebecce rupnout v kouli a rozhodnout se, že ji zabíjet nebude, u ní bylo možné všechno. "Nevím, která z vás je blbější, všechno by šlo proti vám, kdybyste jedna druhé ublížila," ušklíbne se. Kdyby Beka zabila Claire, přijde asi o Marcela i o Kola. Kdyby Claire něco provedla Becce, Marcel by byl dost naštvaný a pravděpodobně i Kol. Potom Kol k Rebečinně překvapení potvrdí její slova, že se Claire chová jako kráva. "Je docela zázrak, že tam neprovedla nic víc, než že se jenom snažila vyprovokovat tebe." Popravdě moc nechápe, proč by měla Rebekah žárlit kvůli tomu Lorentovi. Už v nemocnici bylo jasné, že Lorent s Claire spolu něco mají, ale proč by toho využívala proti jeho sestře? To nechápe. "Už není těhotná," řekne a je na něm vidět, že ho to i teď mrzí, kvůli Claire. To, že přišla o svého syna ji zároveň připravilo o smysl jejího života. Proto se teď chovala takhle. Následně si vyslechne to, co nechápal o Lorentovi a Rebecce. Takže on byl jeden z těch jejích. "Tys vážně byla s tímhle, jo? Taky dobrý," ušklíbne se. Už se pomalu ale jistě zase začíná chovat jako Kol. Už se nehlídá v tom, co říká, už začíná rýpat, tak jako to měl ve zvyku. "Kdybys možná neříkala lži, nenaštval by se. Kdybys do toho, o čem se bavili, nepletla jeho snoubenku. Asi by to tak nedopadlo, nemyslíš?" Kdyby neřekla, že je do ní zabouchlej, nevyjel by tak. Nebyla to pravda, nikdy, tohle od ní prostě nechtěl poslouchat. Moc dobře věděla, že miluje Genevieve a neodpustila si takové kecy. "Nojo, ale jak dlouho byla Genevieve s Jacksonem a jak dlouho byl Marcel s Claire?" koukne na ni a ušklíbne se. Jak řekla, tohle by nemělo efekt, kdyby to říkala. Genevieve vždycky milovala jeho, ne Jacksona. Vzala mu lahev s alkoholem, to se mu nelíbilo, chtěl se napít nejdřív on, právě proto si ji od ní zase hned vzal a dal si loka. Poslouchá, kdy že mu to vůbec odpustila. Podle něj mu ani nemá co odpouštět, on by ji prostě nikdy nezabil, byla to jeho sestra, sakra. Vyslechne si to, co říká o tom, jak byla před pár měsíci v sanatoriu. To bylo to, jak se snažili zbavit Benjamina. "Společně jste kradli sousedům jablka a Kol byl tak hodnej bratříček, že se vždycky nechal chytit, aby jeho malá hodná a rozkošná sestřička mohla zmizet," ušklíbne se, ale potom ten úšklebek přejde do malého pousmání. "Ty jsi celá šílená, tohle by Klaus nikdy neudělal," ušklíbne se na ni. Záměrně řekl, že by to neudělal Klaus. Kol samozřejmě taky ne, to musela vědět. Zase mu vzala lahev, nechal ji, aby si nalila a on si potom dal hned několik loků. Dneska nechtěl usínat střízlivý. "Mířit mohl, ale nikdy by se toho srdce nedotkl, aspoň ne Kolovou rukou," řekne upřímně. Vlastně ani nevěděl, jestli ještě hrají tu hru, že Kol je někdo jiný. On už dávno poznal, že to Rebekah ví.

"Máš pravdu, Kol by s tebou fakt nepromluvil ani slovo. A stejný by to asi bylo, kdyby Claire udělala něco tobě, akorát to by bylo s tím rozdílem, že ty se zabít nedáš. No, v tom máš asi pravdu. Claire tě nesnáší a neváhala by ani chvilku, kdyby dostala možnost tě zabít..." Víc už k tomu neříká, neměl co. Obě dvě si jdou pořád po krku a Rebekah by lhala, kdyby řekla, že ji zabít už nechce. Stejně tak Claire. Začali se bavit o tom, jak se Claire chovala na tom večírku. Kol se dozvěděl, že se akorát snažila Beku vyprovokovat tím, že se nějak moc měla k Lorentovi. Vlastně kvůli tomu, že se začali bavit o tomhle, řekl svojí sestře, že Claire už nečeká dítě, že o něj přišla. Přikývne, když řekne, že se teda proto chová takhle. "Jo, přesně proto," ušklíbne se nepříjemně. "Myslíš si, že jsem to nezkoušel, do hajzlu? Ono to není moc jednoduchý, když se chová jak kráva, každej jí je úplně jedno, dokonce i její život, víš?" Jak si jenom mohla myslet, že se jí to nesnažil rozmluvit, že se nesnažil dát ji nějakým způsobem dohromady? On vlastně ani nevěděl, jestli to má vzdát nebo ne. Ještě to nevzdal, to vůbec, prostě jen neví, co s ní má dělat. "Byla by docela legrace, kdyby se tvoje matka a tvůj otec dozvěděli, že jsi nebyla až taková nevinná dívenka, za kterou tě měli," ušklíbne se na ni. O něm to asi rodiče věděli, jaký byl, že se otáčel za leckterou sukní. Ale byl to kluk, v té době se to tolik neřešilo. On v té době vlastně nebyl do nikoho zamilovaný. Až na Noru, ale ta přišla o něco později a nedá se říct, že by to byla nějaká velká láska. Tu zažívá až teď. Po dlouhém tisíci let. "No to nemusel, ale znáš Kola, on takový věci říká pořád a ani mu to není příliš líto," ušklíbne se na ni. "No jasný, za to malej roztomilej chlapeček to mohl odnést, co?" usměje se a zavrtí nechápavě hlavou. "Finn je kapitola sama o sobě, vždycky to byl maminčin mazánek, nikdy nás nekryl, ani když jsme byli malé děti. ušklíbne se. "Zdá se mi to, nebo tě teď Nik nějak moc štve, Rebeko?" podívá se na ni tázavě. Zdálo se, že proti němu něco má, ale co? Kdyby věděl o tom, že ji zavřel do rakve, chápal by to... Ale nikdo mu to nemohl říct. Otráveně se na ni podívá, když se ho zeptá na to, jestli by ruku včas zastavil tehdy. "Ne, nezastavil bych ji, protože nejsi moje sestra a vůbec tě nemám rád," řekne s ironií v hlase. Všechno, co teď vypustil z úst nebyla pravda, samozřejmě. Pravda byla pravý opak a to bylo zřejmé.

Zpráva od Lorenta z mobilu Claire pro Kola:

kód:

Chci si promluvit. Sejdeme se za chvíli v baru Augie v zátoce.

"Tak jestli ti to nedochází, Genevieve o svoje dítě nepřišla napořád, mohla se na to, že ji ztratí, alespoň nějak připravit. A pořád tu byla malinká možnost, že ji zase někdy uvidí. Alisea o dítě přišla, to jo, ale zase se jí vrátilo. Tohle Claire nečeká, ta o svého syna přišla už napořád.... Chtěl bych vědět, jak bych ji měl donutit jít k nějakému psychiatrovi nebo někomu podobnému." Nikdy by ji tam nedostal, ani násilím by to nezvládl. Ona je tvrdohlavá a v tomhle stavu, v kterém teď je? Lže i svému nejlepšímu příteli, bůhví, čím tráví svůj čas. Ne, Kol ještě neví, co Claire vyvádí... Na její vztah s Lorentem a na to, ať to klidně zkusí říct matce, už nereaguje. "O tom by se dalo hádat," ušklíbne se, když řekne, že ona byla jako malá mnohem roztomilejší. "Ne, nevím," řekne prostě a už se k tomu nevrací. S Genevieve pár dní nemluvil a zdá se, že to tak i zůstane. Docela ho překvapilo, jak se tvářila, když začali mluvit o Klausovi. Netušil totiž, že ji zavřel do rakve. "Stejně sis to zase určitě zavinila sama. Vzepřela ses mu, nebo co?" ušklíbne se na ni. Řekne jí pravdu o tom, jestli by ji zabil nebo ne. "To jsi ráda, viď?" koukne na ni a zaculí se. Ona ho najednou obejme. Chvilku váhá, ruce má podél těla, ale za několik málo okamžiků jí položí obě dvě ruce na záda a taky ji obejme. Takže všechno dobrý, ale na jak dlouho, to se u těch dvou nikdy neví. Nepříjemně se na ni ušklíbne, když mu řekne, aby za ni umyl skleničku. Nakonec se na to ale vykašle a nechá to na zítra. Odejde k sobě do pokoje a tam už zůstane.

(Ráno se vydala za Finnem, aby se podívala, jak se mu daří. No, samozřejmě, že nic moc, ale tak nějak zbožňovala ten pohled na něj, jak je bezmocný stejně, jako byla ona před pár týdny v područí Esther. Oplácela to Finnovi i Esther. Samozřejmě, že mu vzala i jídlo a pití, aby se zase přeci jen trochu posilnil, ale rozhodně nečekala, že tam narazí na Aliseu. Ta nebyla moc nadšená z toho, když viděla Finna. Alisea byla asi přecitlivělá, zřejmě to dělaly její hormony, které se asi ještě nestačily srovnat, protože jinak si nedokáže vysvětlit, že se teď probrala s tržnou ránou na hlavě. Ani neví, jak dlouho byla mimo, ale dost dlouho na to, aby Alisea osvobodila Finna. Musela k tomu mít krev všech tří a pokud měla krev Hayley a Sophie už z dřívějška, teď pro ni nebyl žádný problém získat ještě tu její a Finna vysvobodit. Byla opravdu vzteky bez sebe, že jejich pojistka, ano, dalo by se to tak říct, je teď pryč. Bůh ví, kde vlastně. Ještě by scházelo, aby Alisea vrátila Finna Esther. Ta mrcha. Tohle jí prostě jen tak neprojde. Nejraději by hned šla, našla Aliseu a dala jí do držky. Ale chvíli počká, až nebude tak malátná jako teď. Zahojila si ránu na hlavě, ale stále měla vlasy slepené krví. Taky nebyla zrovna nejčistší, protože skladiště bylo špinavé a ona se nějakou chvíli válela na zemi. Když vyštrachala ze své kabelky mobil, zjistila, že je už odpoledne. Naštvalo ji to ještě víc, protože byla mimo několik hodin. Půjde za Aliseou, ví, kde ji má najít, možná tam najde i Finna, ale nejdřív se půjde dát do kupy. Zamířila na Plantáž, protože se Kol už zase přesunul tam a ona měla nějak potřebu si někomu postěžovat. Kol pro to byl ideální. Zaparkovala u domu, vylezla docela rychle a práskla dveřmi auta stejně tak, jako práskla následovně vchodovými dveřmi. Mlčky šla nahoru do jedné z ložnic, kde byla i koupelna a svlékla svoje špinavé oblečení s tím, že půjde do sprchy. Kola zatím nevyhledala. Buď za ní přijde sám, nebo za ním přijde, až si dá sprchu.)

Po včerejším setkání se svou nejstarší sestrou a taky se svou nejmladší neteří se hned odebral domů na Plantáž. Neměl důvod chodit někam jinam, protože tam měl namířeno už předtím. Byl by už dávno doma, kdyby nenarazil na ty dvě. Ale je docela rád, že je viděl. S Aliseou si nepromluvil dlouho a alespoň poprvé uviděl tu svou neteř. Byla docela rozkošná, když opomenete ten fakt, že její otec byl strašný kretén. Co kretén, tady by se dalo použít mnohem víc ošklivých slov, ale přece nebudeme sprostí. Nebál by se říct, že Alisea je teď jeho oblíbená sestra. Vlastně i s Rebekou si to všechno vyříkali, ale stejně... Rebekah si vždycky našla něco, kvůli čemu se pohádali a nakonec aspoň jeden z nich vždy přišel k nějaké úhoně. Alisea taková nebyla. Jo, teď je jeho oblíbená sestra, má ji rád, ale jaký názor bude mít na to, až zjistí, že je vlastně zradila? To radši nechtějte vědět..
Dneska se probudil docela brzy, protože měl obrovský hlad, večer si totiž nedal nic k jídlu. Takže vstal, ani si nedával sprchu, protože se mu prostě teď nechtělo. Místo toho si na sebe vzal jenom bílé volné tričko a šel dolů do kuchyně, kde si začal připravovat snídani. Netrvalo to dlouho. Ono totiž nebylo na míchaných vejcích nic, co by zabralo tolik času a Kol už to měl všechno zmáknuté tak, že to měl opravdu za malou chviličku hotové. Posnídal a když zasedl ke svým hrám, mohlo být tak něco kolem dvanácté. Dalo by se říct, že to nebyla snídaně, ale oběd... No co, nevadí, najedený je, energie má na rozdávání, takže nezbývá nic jiného, než si zahrát nějaké hry.
Nevnímá, jak dlouho už sedí u konzole a střídá střílečky, závodní hry a další, probere ho až bouchnutí hlavních dveří. Někdo přišel. A podle toho, jak slyší, jak ta osoba jde po schodech si myslí, že je to Genevieve. Jen neví, proč nešla hned za ním, ale šla nahoru. Dojede svůj nedokončený závod a vydá se nahoru za ní. Zjistí, že se šla osprchovat, podle těch zvuků vycházejících z koupelny. Potichu otevře dveře a vejde dovnitř. Ano, vážně je tam Gen a chystá se sprchovat. Vlastně Kol přišel v tu nejvhodnější chvíli, když byla Gen nahá. "Tomu ale říkám přivítání!" řekne hodně nahlas a doufá, že ji mohl vystrašit, že se mohla leknout.

(Cukla sebou, když uslyšela hlas. Jistě, že se lekla, už měla zapnutou sprchu, aby rovnou přišla do vyhřáté a nemusela snášet tu studenou vodu. Neslyšela Kola přicházet, takže proto se trochu lekla. Jistě, pro Kola to bylo přivítání podle jeho gusta. Ona, úplně nahá. Takhle by ho mohla vítat klidně každé ráno a věděla by, že by to ocenil. Ale teď rozhodně neměla náladu na to, aby se s Kolem mazlila, nebo tak podobně. Ona byla naštvaná. Ne na Kola, bylo to na Aliseu, ale momentálně to opravdu ovlivňovalo její celkovou náladu a ona neměla na žádné cukrování chuť. Kol jistě bude mít škodolibou radost z toho, že se mu podařilo ji vylekat.) Fajn, tohle se ti povedlo, ale pokud dovolíš, tak bych se ráda osprchovala, protože jsem špinavá a mám slepené vlasy od krve. (Podívala se na něj a v jejích očích bylo poznat, že ji opravdu něco hodně vytočilo. Jak by taky ne.) Takže pokud dovolíš a dáš mi tak deset minut, tak se osprchuji a potom budu možná o něco míň naštvaná, i když bych si stejně tak moc nefandila, ale při nejmenším ti možná s menším rozhořčením povím, co se stalo. (S těmito slovy zalezla do sprchy a nechala Kola jen tak stát beze slova uprostřed koupelny. Vlastně jí teď ani nezajímalo, jestli by jí něco říkal a co. Ona si potřebovala dát horkou sprchu a až pak začne tak nějak možná pořádně komunikovat a dá prostor i někomu dalšímu k vyjádření. Umyla si samozřejmě i hlavu, protože tu krev by jen tak proudem vody z vlasů nedostala. Namydlila se a osprchovala se celá od hlavy k patě. Když konečně vylezla, Kol čekal v ložnici. Ona si na sebe vzala župan, který jí byl vlastně velký, protože nebyl uzpůsobený na její novou postavu. Vypadala v něm jak strašák do zelí, ale to teď bylo jedno.) Takže, Alisea nakráčela do skladiště a zřejmě má mlíko na mozku, protože mě omráčila, ukradla mou krev a dostala Finna odtamtud. To se stalo a já jsem vážně dost nasraná. (Vydechla hlasitě. Dokonce použila i sprosté slovo, protože kdyby ne, tak by si neulevila tak hodně.)

Na tváři měl takový ten svůj typický úšklebek, protože se mu podařilo Genevieve vyděsit. Myslel si, že ho možná za to sprdne, ale že to bude hned zase v pohodě. Jak ale už při prvním pohledu do jejího obličeje viděl, nebude to v pohodě. Byla naštvaná, to poznal. A ne že jen takové to obyčejné malé naštvání, za které mohl většinou on. Tohle bylo pořádné. Už se na ni nešklebil, ale poslouchal od ní ty hrozně moc 'příjemné' řeči. Kdo jí zase co udělal, proboha? Jakmile uslyšel, že si potřebuje umýt i vlasy, protože je má slepené od krve, okamžitě udělá pár kroků k ní a podívá se jí na vlasy. A opravdu, byly slepeny krví. Kdo jí to sakra udělal? Copak už konečně začala matinka nějak jednat? Ne, ne, to ne. Ona by to nenechala jenom takhle, nenechala by Genevieve jen tak odejít, taková nebyla. Esther by začala pomocí Genevieve vydírat Kola, na to měla rozhodně talent. Ale jako by jí nestačilo, že jsou teď oba dva v tomhle novém těle! Jenom přikývne, když mu vlastně oznámí, že chce pár minut sama pro sebe ve sprše. "Oukej, tak žádná společná sprcha," zamumlá, když už je Genevieve zalezlá ve sprše. Rozhodne se, že nebude stepovat v koupelně a čekat tam na ni, i když to by rozhodně mohl. Dojde do ložnice, kde si sedne na postel a čeká na ni. Přijde opravdu asi za deset minut a Kol ani nestihne nic říct, mluvit začne ona. Byla vážně namíchnutá, což bylo slabé slovo. Poslouchá, co že se stalo. Nestačí se divit. Vážně. Musí teď vypadat hodně překvapeně, protože tohle ani náhodou nečekal, sakra. Co si Alisea myslela? Vážně jí to mateřství asi leze na mozek, že se snaží být ke všem tak hodňoučká? Kol pro ni má informaci, jenom proto, že je teď matka, se nemusí chovat mateřsky a ochranářsky ze zrádci, i když je to jejich bratr! "Chceš říct, že Alisea napadla tebe a osvobodila Finna? To je kráva," musí si taky ulevit. Má Aliseu rád, ale tohle přehnala. Fakt se chová jako kráva. "Jak ji to jenom mohlo napadnout, do háje?!" zvýší hlas. "Včera jsem s ní mluvil. Rozhodně nevypadala tak, že by se zčistajasna zbláznila a chtěla jít napadnout mou přítelkyni a dostat odtamtud zrádce. Sakra!" I na Kolovi je vidět, že je opravdu naštvaný. "Takžeee. Musíme ho najít. Ale pochybuju, že by to bylo s vyhledávacím kouzlem tak jednoduchý, určitě to nějak pojistila, abychom ho nenašli. Nenapadá tě, kam by ho mohla ukrýt?" podívá se na ni tázavě. Už stojí, nesedí. Vlastně už tam stojí a přechází z jedné strany místnosti na druhou docela dlouho. Skoro celou dobu, co mluví.