Plantation House

Ozdobit. Fajn. (Kývne hlavou a sehne se pro ozdoby, ale zarazí se v půli sklonu, protože Kol řekl, že pak bude ona vařit. Řekl to vlastně tak, jako by jí to dal příkazem, jako by snad byla nějaká samozřejmost, že ona vařit bude. Že dneska odedře všechny ty pitomý práce kolem Štědrýho dne a Kol se nakonec bude válet na gauči a užívat si té pohody.) Já, že budu vařit? (zase se narovná a podívá se na něj) A to jsi sebral kde? Pokud vím, já jsem nebyla ten, kdo chce tak strašně slavit Vánoce. A rozhodně nebudu uvázaná u plotny a uklízet dům a já nevím, co ještě, aby to odpovídalo Vánocům a tys byla spokojený. (řekne docela podrážděně. Možná taky proto, že jediné, co jakž takž Ben o Vánocích dodržoval, by vánoční úklid celého domu, který měla samozřejmě na starosti ona a on jí rád ještě někdy dělal naschvály, že rozbordeloval věci a tak dále. Samozřejmě vaření bylo taky samozřejmostí, ona v jeho domě musela vařit pořád. A už je to zase tady. Zase myslí na to, jak to bylo v minulosti. Pak se prostě jen znovu sehne, vytáhne pár ozdob a mlčky je začne věšet na strom.)

Kol už na stromek věší několikátou ozdobu a ani si nevšimne, jak se Gen zarazila, když řekl, že bude vařit ona. Všimne si toho až když mu docela nepříjemným hlasem řekne, že ona vařit nebude. Tedy doslova takhle to neřekla, ale jinými slovy to tak bylo. Vezme další ozdobu z krabice a chce ji pověsit na stromek, jako by přemýšlel, co říct. "No tak promiň, že jsem si dovolil něco říct. Tak budu vařit já, no. Já se z nějakýho blbýho vaření nezbláznim, já ne." Taky to neřekne zrovna příjemně. Proč taky? Ona na něj štěkala jak pes, rozhodně na ni nebude nějak milý. "Rozhodně jsem to nemyslel nějak zle, když jsem to řekl, bože," zakroutí nechápavě hlavou a pověsí tu ozdobu konečně na jednu z větviček stromku. "Ale jestli ti tak vadí tady se mnou dneska být, tak si jdi a buď někde sama, o Vánocích." Zase vezme ozdobu a pověsí ji na stromek. "Měla by sis uvědomit, že tyhle Vánoce ti žádnej Benjamin nezkazí. Dneska si je kazíš sama. A nejen sobě, ale i mně," odvrátí se od ní a zase se plně věnuje zdobení stromečku. Dneska pro ni měl připravené něco speciálního, ale uskuteční se to vůbec? Není na to moc brzy? Začíná pochybovat, právě kvůli jejímu dnešnímu chování.

(Kol na ni taky nebyl zrovna příjemný. Nemohla se mu divit, ona na něj přímo štěkala. Je prostě z tohohle dne nervozní. Ano, Benjamin už tu nebyl, ale její vzpomínky se jí prostě vrací. A ona by opravdu chtěla zapomenout, ale pro ni to tak jednoduché není, když je to zakořeněné hluboko v ní a všechno teď taky díky upírství vnímá zvýšeně. Věděla ale, že přestřelila, protože se takhle ke Kolovi rozhodně chovat nemusela. On jim chce udělat hezký den a utahuje si z ní a ona bere všechno až moc vážně a prostě prská kolem sebe. Ano, mohla by Vánoce trávit sama a možná by asi i chtěla, tedy původně to tak chtěla, ale teď je tady s Kolem a neměla by se toho asi jen tak vzdát.) Omlovám se. (vypadne z ní a dívá se Kolovi do zad) Samozřejmě, že ti nechci kazit Vánoce. Chtěl jsi je strávit se mnou a já tady jen brblám. Klidně uvařím. (Řekne nakonec. Vařit jí přeci nevadilo, dokonce jí to i bavilo, ale dnešní den je na takovéhle rozkazy asi háklivější, než kdy jindy. Možná, že jí právě ani tak nevadilo to, že by měla vařit jako ten fakt, jakým to řekl Kol tónem. Začne věšet další a další ozdoby, ale mlčí. Nechce snad znovu navodit nějaký incident, který by je dneska rozdělil.)

I když se mu omluvila, ještě chvíli se věnoval stromku a jeho zdobení a dělal, že ji naprosto ignoruje, že je mu jedno, co právě řekla. Ale věděl, že tohle dlouho nevydrží, zvlášť, když se to, jak se k němu chovala, snažila nějakým způsobem napravit. Vstane a obrátí se na ni, chvilku se na ní jenom tak dívá, nemá v plánu se jí omlouvat. To ona se chovala hnusně, on jí to jen oplácel. A rozhodně nebyl tak nepříjemný jako ona. "No tak nám je nekaž," řekne ještě naoko vážně, ale potom se záhadně usměje a řekne: "Když se nebudeš chovat takhle, budeš milá, jako normálně, možná už si to s tím překvapením, který pro tebe večer mám, už nerozmyslím. Popravdě, teď jsem trošku váhal," ušklíbne se. Baví ho, jak ona vůbec nic netuší. Jistě by ji to ani ve snu nenapadlo, že zrovna dneska... A když přijde Claire... Ne, dokud nezazvoní zvonek, Kol na to nebude myslet. A když ano, bude si říkat, že to všechno bude probíhat naprosto v pořádku. 'Bože, aby si ještě nemyslela, že to překvapení je Claire,' zamyslí se nad tím. Pokud by si to fakt myslela, asi by ho vyrazila okamžitě z jeho vlastního baráku. Ale on by stejně přišel a dal jí to největší překvapení pod sluncem. Potom už nic neříká a pokračuje ve zdobení.

(Kol vypadá stále naštvaně, ale ona se mu už omluvila a rozhodně to nebude opakovat. V tomhle byla docela svéhlavá. Když už se omluvila jednou, rozhodně se nemínila přesvědčovat, jestli to Kol slyšel a omlouvat se znovu. Pak já jen odsekne, ať jim je tedy nekazí. Sklopí zrak a nahne se pro další ozdoby. Teď se vlastně cítí jak pokárané malé dítě, které vlastně, když bude zlobit, nedostane dáreček pod stromeček, protože Kol o něčem takovém, zdá se, právě mluvil. Ale opravdu stále jí vrtá hlavou, co za takové velké překvapení to může být. Vůbec ji nic nenapadá. Jen se modlí za to, aby to překvapení nebylo to, že pozval Sophie s Kate. Toho se trochu zalekne a podívá se na něj.) Doufám, že jsi snad nepozval Sophie, Kate či obě dvě? (povytáhne obočí) Já na to nejsem připravená a opravdu jsem chtěla strávit Vánoce jen a pouze s tebou. S nikým jiným. (apeluje na něj, to ještě nevěděla, co ji zanedlouho čeká v podobě Claire. Potom se ale už znovu věnuje zdobení a společně s Kolem nakonec stromeček úplně dozdobí. Pak trochu poodstoupí, aby si jejich dílo mohla pořádně prohlédnout. Je spokojená.)

Doufá, že už to mezi nimi bude dneska dobré, teda až do té doby, než přijde Claire. Snad se budou obě dvě nějak ovládat, aby to všichni přežili ve zdraví. Až teď si začíná říkat, že to možná nebyl až tak úplně dobrý nápad. Co když se jedna z nich sbalí a prostě odejde, protože nebude chtít trávit Vánoce s tou druhou? Ne, obě dvě tam zůstanou, o to se osobně postará. Potom odveze CLaire domů, nebo jí půjčí auto... A pak bude jenom s Gen a pro ni to budou ty nejlepší Vánoce, co zažila. Teda aspoň doufá. Když se zeptá, jestli náhodou nepozval Sophie a Kate, zatváří se tak zklamaně, jako že přišla na jeho velké překvapení. "Fajn, dostalas mě. Vaříme pro čtyři," řekne naoko vážně, ale v tu chvíli už mu sukají koutky mírně nahoru. "Samozřejmě, že jsem je nepozval, Gen. Ale měla bys za nimi jít, nevyhneš se tomu. A navíc, jsou Vánoce, Kate je určitě zvyklá je slavit... Určitě by jí udělalo radost, kdyby ses ukázala. Nemusela bys tam být dlouho, prostě ji jen pozdravit, předat dárek... A to samé se Sophie." Pak už jenom společně dozdobují stromek. Nakonec Kol zapne žárovičky do elektřiny a stromek se nádherně rozsvítí. Stoupne si vedle Gen a uznale povídá: "Musím říct, že se nám to fakt povedlo," usměje se na ni, chytne ji kolem pasu a přitáhne si ji k sobě. Potom jí dá malou pusu někam na tvář. "A teď bychom se mohli vrhnout do toho vaření, co říkáš?" koukne na ni tázavě.

(Trochu šokovaně se na něj podívá, když jí řekne, že budou vařit pro čtyři. Jindy by zřejmě ihned poznala, že si dělá legraci, ale dneska ne. Dneska brala všechno opravdu hrozně vážně a všechno jí vykolejilo. On ale potom škubnul koutky nahoru a ještě, než začal mluvit, jí spadl kámen ze srdce, protože věděla, co to znamená, Zase si z ní prostě jenom utahuje. Bouchne ho do ramene a on jí poté řekne, že i když je nepozval, ona by za nimi měla jít. Samozřejmě asi ne dneska, ale během svátků by za nimi měla jít. Asi měl pravdu. Vlastně dárky již koupené měla, byly na hotelu v jiné tašce. Ale nějak se nemohla odhodlat jít ani za jednou. Není si stále jistá sama sebou. Nejspíš po Vánocích ovlivní někoho, kdo jim ty dárky prostě zanese. Ona se s nimi zatím prostě nemůže vidět.) Uvidíme. (Řekne zase jenom, jako skoro pokaždé, když se teď spolu oni dva baví o Sophie a Kate. Je docela pyšná na to, jak ten stromek ozdobili. Opravdu se musí usmát, protože se jí to líbilo a možná se jí začala líbit i atmosféra. Ale nechtěla to zakřiknout. Oplatila mu jeho pusu na tvář a chvíli tam jen tak stáli v objetí, když se zmínil o jídle.) Ty... Kole, (poškrábala se na hlavě) Vím, že o Vánocích by se měl dělat krocan, ale to trvá hrozně dlouho. nemůžeme si prostě ugrilovat kuře s nádivkou? jsme jen dva a stejně normální jídlo nepotřebujeme. A já udělám ještě jablkový koláč. (mrkne na něj svýma řasama, jako kdyby ho chtěla uhranout. Vážně se jí nechtělo do krocana.)

Viděl na ní, jak moc ji to překvapilo a snad tomu i na chvilku uvěřila. Zasměje se, když ho bouchne do ramene, protože ač se před chvílí skoro pohádali, a to docela dost, on si z ní prostě legraci dělat nepřestal. A nikdy nepřestane, takový už byl a jestli ho měla Genevieve ráda, musela na něm mít ráda i tohle. Nebo to aspoň musela nějak tolerovat. Když řekne, že 'uvidíme', tak se trošku zamračí. "Žádný uvidíme. Jestli tam za nima nebudeš chtít jít, hodim si tě na záda a osobně tě tam donesu, Genevieve Rousseau," šibalsky se na ni usměje a potom tam s ní jenom stojí a dívá se na stromek. On vlastně nikdy pořádné Vánoce nezažil. Byl to původem Viking, a ti Vánoce neslavili, protože to byl křesťanský svátek. A Vánoce, které zažil v pozdější době? Taky nic moc. Zvlášť ten vánoční večírek v New Orleans, kdy ho jeho drahá sestra Rebekah podrazila a jeho bratři do něj zabodli dýku... Taky neměl na Vánoce ty nejlepší vzpomínky, stejně jako Genevieve. Když ho oslovila, tak poslouchal, copak má na srdci. "Mně by to vůbec nevadilo. Vlastně mám kuře radši než krocana. A nemusíme se držet tak úplně tradic, co říkáš? Ale víš, že jsem velký jedlík, tak snad toho bude dost.." Upřímně nemyslel na sebe, ale na Claire. Potřeboval, aby bylo jídlo pro tři. Ale kuře, které mají je celkem velké, takže problém nebude. "A jablkový koláč si s radostí dám," usměje se na ni a potom se společně vydají do kuchyně. Tam si vytáhne mobil a v rychlosti napíše Claire esemesku:

kód:

Ahoj Claire, přijď večer kolem sedmé. Budu se těšit. Kol.

(K Sophie a Kate už se nijak víc nevyjadřovala, protože věděla, že Kol si stejně bude mlít svou a ona taky. Takže to nechala plavat. Už jednou se dneska chytili a nechtěla, aby bylo další kolo. Přistihla se při tom, jak se docela i začíná těšit na to, až bude s Kolem sama trávit večer. Navečeří se, rozdají si dárky a třeba rovnou použije taky jeden dárek, který koupila pro Kola, ale taky tak trochu pro sebe. Bylo to krásné spodní prádlo. Aspoň měla Kola čím večer, až se rozhodnou jít spát, dráždit. Musela se pod vousy pousmít nad tou představou.
Jakmile jí Kol sdělil, že mu kuře rozhodně vadit nebude, byla ráda. Měla tím pádem míň práce. A ano, Kol byl opravdu jedlík, ale celé kuře pro ně dva opravdu stačí. A budou mít ještě ten koláč. To ale ještě netušila, že se k nim má přidat někdo další. Kdyby věděla, že má přijít Claire, omlátila by mu všechno to jídlo o hlavu. Ona se tu bide snažit udělat pěkný den, ozdobí stromek, uvaří jídlo, aby potom přišla Claire a všechno jí to zničila? Až bude stát na prahu, bude mít co dělat, aby se ovládala a nevyrazila ji rovnou ode dveří. Pak se tedy spolu s Kolem vydají do kuchyně. Všechno připraví na vaření.) Prosím tě, nastrouhej mi jablka. Já se pustím do toho kuřete. (pousměje se a začne dělat nádivku, kterou potom naláduje do kuřete, aby dostalo tu správnou chuť a dá kuře do trouby. Tohle všechno pro ni byla otázka asi půl hodiny a na jen teď musí čekat, až se upeče. Kol měl naštěstí rozmražené i kuře, jinak by tady byli asi ještě do zítřka. Pak se pustí do vyrábění těsta na koláč. Nakonec to všechno nějak s Kolem zvládli. Kuře bylo hotové a koláč se v troubě pekl.)

(Ráno vstala brzy. Nepřipadala si moc svěží, a kruhy pod očima tomu jen přidávaly. Proto se začala upravovat už ráno. Po sprše, ranní hygieně, vydatné snídani a bůh ví čem ještě, bylo hotovo. Měla na sobě přiléhavé červené delší koktejlky, bílé boty na podpatku, ale nebyl moc vysoký, takový normální, a přes ramena měla přehozený bílý kožíšek, prvotřídní kvality a pěkně drahý, a na rukách rukavičky. Na jejím krku, imponoval tomu všemu přívěsek od Kola a i náušnice, náramek a dokonce lak na nehty k tomu všemu byli perfektně sladěné. Ještě si vzala bílé psaníčko a výrazně, hezky se nalíčila, nemohla chybět rudá rtěnka, natočila si vlasy a následně sepnula do perfektního a rafinovaného účesu a čekala, kdy Kol napíše. Mezitím stihla Claire zabalit dárky a dát si je do kufru. Tedy jen ten pro Kola a také šampaňské, aby měli co večer popíjet. Jakmile jí Kol napsal, ihned vyrazila. Prudce zastavila před domem, vzala dárek a šampaňské a plná očekávání zazvonila. Celý den se těšila, až večer stráví jen a jen s Kolem.)

Oba dva odešli do kuchyně a stalo se tak, jak si myslel, Gen začala velet. Přece jenom, v kuchyni byla jako doma, vařila vážně výborně. "Rozkaz, madam," zasměje se, když ho poprosí, aby nastrouhal jablka. Pustí se do práce a za chvíli už jsou všechna jablka nastrouhaná. Ještě aby ne, když si k tomu občas pomáhal svojí super upíří silou. Potom ji sledoval, jak připravuje to kuře. Sem tam jí něco podal, s něčím pomohl, ale radši jí do toho moc nemluvil. Vlastně to ani netrvalo moc dlouho a všechno už bylo skoro hotové. Popravdě se víc těšil na ten sladký koláč, než na kuře. Občas se podíval na hodiny, aby věděl, jestli má už čekat Claire a nebo ještě ne. Když někdo zazvonil, na chvíli jako by ztuhnul, ale hned se vydal ke dveřím se slovy, že otevře. Za dveřmi byla, podle očekávání, Claire. "Jsem rád, že jsi přišla, sluší ti to" usměje se na ni a gestem ruky ji pozve dál. Odvede ji až do obýváku. "Gen? Můžeš sem prosím jít?" zavolá do kuchyně. Tohle bude drsný.

(Jakmile zazvoní zvonek, tak se zamračí a koukne na Kola. Ten jako by nic prostě odejde otevřít. Možná to bude někdo z Mikaelsonových. Třeba někdo přišel Kolovi popřát pěkné Vánoce. Ale rozhodně nečekala, že je to Claire. A co už vůbec nevěděla, bylo to, že ji Kol pozval a že se sem teď nasáčkuje a bude trávit večer s nimi a bude jíst jídlo, které uvařila pro sebe a pro Kola. Ne pro nějakou nenažranou zbouchnutou vlkodlačici. Vezme z police dvě skleničky na víno. Jednu položí na linku, ale druhou drží stále v ruce, když ji Kol zavilá, že by měla přijít. Opravdu neví, co může chtít. Pochybuje, že by někdo chtěl popřát krásné Vánoce i jí. A navíc si byla jistá, že ten jeho hlas byl mnohem blíž než u vchodu. Tipovala, že byl v obýváku, a tak se tam i vydala s jednou sklenkou v ruce. Chtěla jim nalít víno, aby si eště před večeří dali skleničku a uvolnili se ještě víc. Když vešla do obýváku, tak ztuhla. Byla tam s Kolem ještě jedna osoba, Claire. Samozřejmě, že byla nalíčená jako štětka a její účes stačil jedním pohybem rozpustit a ona mohla tak ukázat svou kštici, kdyby náhodou k něčemu došlo. Ano, takhle o ní smýšlela. Claire si totiž u ní nezasloužila, aby smýšlela jinak. Pak se podívala na Kola, co má tohle znamenat, ale pomalu jí začalo docházet, že on tohle celou dobu plánoval. Nechtěl strávit Vánoce s ní, tedy alespoň ne pouze se ní. Od začátku vědě, že přijde Claire. Tohle snad mělo být to jeho překvapení? Opravdu jí musel ty Vánoce zkazit znovu? Ani si je nemusela kazit ona myšlenkami na Bena, protože on je teď naprosto dokonale posral. Claire rozhodně není osoba, se kterou by chtěla trávit Vánoce. Začne křečovitě svírat tu skleničku. Má opravdu vztek, i když se to snaží navenek zakrývat. Ale ta sklenička v jednom momentě prostě rupne. Střepy ji samozřejmě pořežou, ale to nevadí, hned se jí to zase zahojí.) Pardon, nějak zapomínám, že mám teď pevnější stisk. (Řekne až mrazivě klidně, ale přitom probodává ty dva pohledem. Pak se prostě otočí a odejde znovu do kuchyně. S ní v jedné místnosti nebude.)

(Před dveřmi nestále moc dlouho. Brzy uslyšela Kolovi kroky. Ihned, jak spatřila jeho tvář, se zářivě usmála. Byla si jistá, že tohle bude ten nejlepší večer jejího života. Kéž by věděla, co se stane za chvíli. Ihned by nasedla do auta a odjela. V jedné ruce držela dárek pro Kola a v druhé pěkně drahé šampaňské. Nad jeho slovy jen kývla hlavou.) To já jsem ráda, že jsi mně pozval. (Řekne vážně, ale na jejím obličeji lze spatřit radost.) Mimochodem, hezké Vánoce. (Sladce se usměje, koukne se mu do očí a podá mu dárek. Je to jeho dárek, tak ať si ho nese. Byla to vcelku velká černá krabice, ovázána zlatou mašlí. Uvnitř se skrývaly černé hodinky, oblek od Armaniho, a poukaz na zájezd pro dva lidi, na týden, all inklusive. Sundá si kožíšek, který si odloží i s psaníčkem na věšák a pomalu se rozejde, po ní, dobře známém domě. Za klapání podpatků se pomalu vydá za ním do obýváku. Koukne se na nádherně zdobený stromeček. Moc hezky to tu voní. Nejen lesem, ale také něčím dobrým. V tu chvíli jí to začne být podezřelé. Že by Kol zvládl sám uvařit a takhle hezky ozdobit stromeček? To se jí nezdá. Udiveně se na něj podívá, a když zaslechne jeho slova, vykulí na něj nevěřícně oči. Během chvíle tam už s nimi stojí Genevive a ona se nestačí divit. Najednou jí hlavou víří tolik myšlenek a pocitů, že upustí na zem lahev šampaňského, která se rozletí na milion střepů, některé jí pořežou nohy, ale jen trochu, takže to nevnímá. Nepříjemnější je však ten studený pocit, od toho, jak se šampaňské rozlilo a polilo tím i její nohy. Všimla si i překvapení u Genevive a potom se rázně a naštvaně koukla na Kola. Lehce sebou cukne, když Genevive rozbije skleničku a pořeže si ruku. S údivem se na ni dívá. Potom se koukne na Kola. Otočí se na podpatku a vydá se ke dveřím. Je spíše zklamaná, než naštvaná, ale to je také. Myslela si, že Kol bude jen s ní. Jenže se do toho musela připlést ještě Genevive. On to měl vše vymyšlené a ani jedné to neřekl. Skvěle zkazil tenhle pitomý den všem třem. Tedy, alespoň jí určitě. A Genevive také nevypadala moc vesele. Prudce vzala psaníčku a hrábla po kožíšku, který se jako naschvál zahákl a nechtěl jít dolů. Proto musela popojít blíže k věšáku a začala opatrně kožíšek sundávat. Skousne si ret, aby tak pomohla průchodu emocím, ale ani po chvilce kousání se necítí lépe. Za tohle bude na Kola hodně naštvaná. Měla zůstat doma, husa pitomá.)

Jakmile dveře otevře a spatřil za nimi Claire, viděl na ní, jak je šťastná, že tu může být. To ale jistě nebude trvat moc dlouho, protože určitě čekala, že s ním bude sama, že stráví Vánoce jen oni dva. Stejně tak to chtěla i Genevieve, tím si byl jistý. Dalo mu docela práci Gen přesvědčit, teď už i vypadala, že se naladila na tu správnou vánoční vlnu, a on to takhle posral. Ale co, vrátit se to už nedalo. "I tobě, Claire," usměje se na ni, když mu popřeje hezké Vánoce. Jojo, hezké budou, pokud se ty dvě snesou. A pokud nebude Gen večer tak uražená, že se jí ani to překvapení nebude líbit... Vezme si od ní dárek a pořádně ho potěžká. Nebyla moc těžká, ale za to byla dost velká. Byl zvědavý, co se v ní schovává. "Děkuju, potom pro tebe ještě taky něco mám," záhadně se na ni usměje. Je si jistý, že se jí ten dárek bude líbit. Sice je to jen obálka, ale to, co bylo v ní... Položí si dárek na zem, aby měl volné ruce a mohl jí pomoci s kožíškem. Krabici potom zase zvedne a vydá se do obýváku. Dárek položí na malý konferenční stolek a zavolá na Genevieve. Už teď vidí, jak se Claire tváří. Tohle schytá, od nich obou. Za chvíli už tu byla Gen a házela na něj stejné vražedné pohledy jako Claire. Kdyby se teď proti němu ty dvě spolčily, asi to nepřežije. Claire upustí láhev šampaňského na zem, a on se k ní automaticky otočí. Pořezala si nohy, ale na první pohled bylo vidět, že to nebylo nic vážného, pár škrábánců. Potom aby toho nebylo málo, ještě Gen rozdrtí skleničku a pořeže si tím ruku. Zatím nic neříká, nějak neví co. Myslel si, že to bude jednodušší. "Já..." už už chtěl něco říct, ale v tom se Genevieve otočila na podpatku a šla do kuchyně. Malý okamžik po ní se vydala pryč i Claire. 'Tak za kterou jako první?' zeptá se sám sebe a jde za Claire. Gen je v kuchyni, ta mu nikam neuteče. Viděl, jak zápasí se svým kožíškem, věšák mu teď tak trošku pomáhal. "Claire, počkej," zvýší trošku hlas, sundá kožíšek a znovu ho pověsí. Tentokrát trošku blíže k sobě. "Neříkala jsi snad, že se budeš snažit s Genevieve vycházet? Dneska máš jedinečnou šanci dokázat, že jsi toho schopná. Věděl jsem, že když bych ti to řekl, nikdy na to nepřistoupíš. Ani Gen. Prosím, pojď to aspoň zkusit, kvůli mně?" koukne na ni tázavě a doufá, že kývne a zůstane tu. Stejně tak i Gen. Možná to na první pohled vypadalo strašně, jako by chtěl zničit těm dvěma Vánoce, ale tak to nebylo. On nechtěl, aby byla, byť jen jedna z nich, sama.

(Byla opravdu rozrušená, když došla do kuchyně. Ruku měla celou od krve, ale už jí netekla. Rány měla zahojené. Pustila vodu ve dřezu a opláchla si zakrvácenou ruku. Potom se utřela do utěrky a vztekle ji hodila do rohu linky. Co si ten Kol k sakru myslel, když tohle udělal? Myslel si snad, že se obě dvě nechají unést tím, že jsou Vánoce a vrhnou se kolem krku a budou se objímat a mít se rády? Jestli si tohle opravdu myslel, tak je to jen naivní idiot, protože ona Clare nesnášela a bude ji stále dál nesnášet. Může se tvářit, že ji strpí, ale bude to stejně jen přetvářka. Nejlepší by bylo, kdyby prostě Claire vypadla a nevracela se. To má možná i v plánu, ale jak znala Kola, tak by jistě běžel za ní a ona by tu zůstala sama, protože ona mu přeci neuteče. Úplně jako by viděla ty jeho myšlenkové pochody. Je opravdu hodně naštvaná, ale slíbila jemu a vlastně asi hlavně sobě, že si Vánoce kazit nebude. Překousne v sobě všechnu nesnášenlivost, co ke Claire cítí a začne připravovat na stůl. Koláč se mezitím dopekl a ona ho tedy vytáhla z touby a nechá ho chvíli vychladnout. Rozporcovala nůžkami kuře a naservírovala ho na tři talíře. Sobě a Claire dala velké prso s křídlem a Kolovi dala dvě stehna. Potom k tomu přidala ještě kaši a nádivku. Bylo to vše akorát teplé. Připravila ještě tři sklenice a víno, příbory též. Když to všechno bylo hotové, tak vyšla z kuchyně a mířila do chodby. Slyšela hlasy Claire i Kola. Jen vykoukla zpoza rohu, podívala se na ty dva.) Nevím, jak vy, ale já si jdu sedat ke stolu a jíst. (pak se zase otočila a odkráčela. Jestli chtějí jíst, tak by měli jít za ní. Jinak ona rozhodně nemá problém s tím, aby se najedla sama. Sedne si ke stolu a čeká.)

(Dívá se na něj a šibalsky se usmívá, když dárek těžká.) Neboj, není to narvané ponožkami. (Ušklíbne se a na tvářích se jí objeví malé dolíčky. Nad jeho slovy se nepozastavuje, jen mírně přikývne hlavou. Znovu ho nechala, aby jí pomohl s kožíškem, jako vždy a potom se s ním vydá do obýváku. Začínalo jí to docela štvát, jak jí se vším Kol pomáhal. Jako kdyby byla úplně neschopná. V obýváku se to stane všechno tak rychle, že její tělo jedná automaticky a bezmyšlenkovitě. Otočí se za Kolem a zpraží ho pohledem. Musí jí kožíšek z rukou vyškubnout, jak ho Claire křečovitě svírá a nechce ho pustit. Skoro by se dalo říct, že se o něj přetahovali jako psi. Nad jeho slovy se jen zamračí a potom si povzdechne. Mělo jí být jasné, že bude chtít strávit svátky s Genevieve, je to přece jeho „láska“. Mělo jí to dojít až na začátku. Prostě si dělala marné naděje.) Ano, říkala, ale to neznamenalo, že právě dnes. (Koukne se mu přísně do očí a odhodí naštvaně psaníčko. Je jí jasné, že jí Kol nenechá jen tak odejít.) Ne, to tedy nepřistoupila. Co tě to popadlo? (Vybafne na něj, co jí jako první přistane na jazyku. Stiskne si kořen nosu a po chvíli se na něj koukne.) Fajn, fajn. (Koukne se na něj lehce přešle, protože o tohle opravdu nestála, ale nějak to zvládne. Jediné co chce, aby mluvil on nebo snad Genevive. Prostě bude držet jazyk za zuby a ono to nějak půjde. Jaké má Genevive štěstí, že nemá prsten. Jinak by jí tu roztrhala na malé kousíčky po celém domě. Ale potom by udělal asi to samé Kol s ní, což by nebylo zrovna dobré. Chtěla se už pomalu rozejít, protože na tohle jí pomůže jen pohyb, nebo když se na někoho vyvzteká, a ta první možnost byla o mnoho lepší. Najednou spatří zrzku a uslyší její slova o večeři. Má už docela hlad, ale ten jí přešel, když jí ho emoce stáhly tak, že jí nepříjemně tlačil. Koukne se na Kola.) Ať to alespoň stojí za to. (utrousí jednu lehce štiplavou poznámku a rozejde se pomalu do kuchyně za Genevieve. Sedne si ke svému talíři, naproti ní a koukne se jí do očí. Není to nějaký nepříjemný pohled, i když z části určitě ano, snažila se jí tím říct: „Ty mně nebudeš štvát, já tě nebudu štvát, teď budeme hrát kvůli Kolovi malé divadýlko a až tohle všechno skončí, můžeme zahodit scénáře.“ Neví, jestli tomu jejímu pohledu Genevive rozuměla, ale doufala, že ano. Najednou si přijde hrozně zranitelná. Kol by snad ale nedovil, aby jí něco Genevive udělala. I když, člověk si nemůže být jistý ničím. Jídlo krásně vonělo a jí se pomalu začínaly sbíhat sliny. I když Genevive nemusela, byla si jistá, že vařit uměla nejméně obstojně.)

Když řekne, ať se nebojí, že to není rozhodně narvané ponožkami, neubrání se širokému úsměvu. "Ale ponožky taky nejsou na obtíž. A mně by klidně stačily." Opravdu nepotřeboval drahé dárky, stačilo by mu, kdyby ty dvě přežily společný večer. On má peněz dost, a kdyby mu náhodou někdy došly, je to upír, může si obstarat všechno, co chce. Po všech těch událostech v obýváku se okamžitě vydá za ní a začne se s ní doslova přetahovat o její kožíšek, aby nikam neodešla. Když ho konečně pustí, znovu ho pověsí a dívá se na Claire. "Když ne dnes, tak kdy? Pořád byste to vy dvě odkládaly, nakonec by na to nedošlo nikdy, protože jste obě dvě úplně stejně tvrdohlavý." Potom už nic neříká a když řekne to její 'fajn, fajn', tak to bere jako souhlas, že zůstane. Už se s ní chce vydat do kuchyně, když zpoza rohu vykoukne Genevieve s tím, že můžou jít jíst. Trošku překvapeně pozvedne obočí a společně s Claire se vydá za ní. Na její štiplavou poznámku už nereaguje. Sedne si do čela stolu tak, že má po své pravici Gen a po levici Claire. Na talíři na něj čekaly dvě stehna s nádivkou a kaše. Celý den se na to těšil. Samozřejmě si všiml pohledu, jakým se na sebe ty dvě dívaly... Kdyby Gen nebyla upírka lačnící po krvi a Claire těhotná vlčice, vlastně by mu ani nevadilo, kdyby se začaly prát. Mohlo by to být zajímavé. Tedy jen na chvíli, než by začala jedna vyhrávat. To by je od sebe samozřejmě hned odtrhl! "Já mám docela hlad, asi se do toho můžeme pustit, co říkáte?" podívá se nejdřív na Gen a potom na Claire. Usmívá se, ale je tam vidět i malá nervozita, což u něj není moc obvyklé.,

(Sedí u stolu a najednou se objeví Claire a v závěsu za ní Kol. Po obou střelí pohledem. Jakmile se Claire usadí a dívá se na ni, jak se dívá, je jí naprosto jasné, že Claire tohle chce, stejně jako ona, přežít ve zdraví a že se tedy temhle jeden večer budou prostě tolerovat. Modlila se, aby to měli už za sebou. Aby už dovečeřeli, rozdali si dárky a ona potom vypadla. Ale asi to bude pár hodin trvat. Řekla by, že asi jen dobrou hodinu budou jíst, protože by ani jeden neměl hltat a pak tam mají ještě ten koláč. Když Kol podotkne, že by mohli začít jíst, jen po něm střelí naštvaným pohledem. Možná bude tolerovat Claire, ale to, že je naštvaná na Kola, to najevo dávat bude. Znovu má pokažené Vánoce, proože Claire byla ta poslední, se kterou by teď chtěla být.) Ano, ať už máme tohle za sebou. Dobrou chuť. (podotkne. Samozřejmě to nebylo nic urážlivého na Claire, protože si myslí, že ona má naprosto stejný názor na to, jak by měl tenhle večer probíhat. Prostě by měl být co nejdřív konec. Nakonec jim všem ještě nalije víno a pak si vezme příbor a pustí se do toho. Jí decentně a pomalu. Možná taky proto, že se opravdu soustředila na to, aby nepřeskočila ten stůl a nezlomila Claire vaz, protože s ní její upírství lomcovalo. Ale opravdu se snaží ovládat, i když je to pro ni heroický výkon. Hlad nemá, ale chce se téhle mrchy prostě zbavit. Celou dobu, co jí, mlčí. Nemá potřebu se nějak slovně vyjadřovat. Je to taková tichá domácnost. Jakmile dojí ona i ostatní, tak se zvedne, sklidí ze stolu a jde nakrájet koláč, který pak každému položí na dezertní talířek. Pak ho naservíruje všem a zase si sedne k jídlu. S koláčem se tak nepiplá. Má ho snědený celkem za chvíli.) No, možná bychom si prostě měli jít rozdat dárky. Omlouvám se, Claire, pro tebe nic nemám. Nevěděla jsem, že nás máš poctít svou návštěvou. (roztáhne koutky do úsměvu, ale nejraději by Claire dala jako dárek plastiku obličeje, kterou by si vzala ona sama osobně na starost.)

(Zamračí se na něj a snad i lehce zavrčí, jak to má v povaze. Nikdy, chtěla by na něj zasyčet. Ona o tohle nestojí, ani jedna z nich. To Kol z nich chce udělat BFF na život a na smrt. Jenže to nepůjdu, obě dvě to vědí až moc dobře.) Myslím, že tohle je marná snaha, jako s Rebekah. (Koukne se mu vážně do očí. Ona nemá chuť se snažit o něco, co nebude mít dlouhé trvání, ony dvě se dokážou stěží tolerovat, natož spolu vycházet. Z jejího přemýšlení jí vytrhnou Kolova slova a následně ty Genevive.) Dobrou chuť. (Vysloví svůj souhlas s tím, že už mohou začít jíst. Nechce tu strávit ani o chvíli déle, než bude nutné. Prostě se nají, dají si dárky a ona odejde. Bude si tohle moct napsat do seznamu „Nejhorší Vánoce“ a že tam toho moc nebylo. Na Vánoce byla většinou vždycky úplně na sračky. Vždy, když něco slavila, bylo to drsné. Většinou se probudila u někoho v posteli, nahá a většinou byl ten vedle ní mrtvý. Viděla na Genevive stejné nadšení, jako bylo u ní. Jedna věc, v které by se shodli. Jakmile jí nalije víno, velmi zvláštně se na něj podívá. Poslední dobou hřeší až moc. Je těhotná, měla by na to pořád myslet. Nakonec se pustí do jídla a sem tam se napije. Je to opravdu dobré, ale má takový nepříjemný pocit, že Genevive to jídlo ještě před chvílí otrávila, aby se jí mohla konečně a nadobro zbavit. Když už má prázdný talíř, založí si ruce na bříšku a pohladí si ho. Poslední dobou to dělala tak nějak automaticky. Začínal to být její zlozvyk. Pohledem skáče z Genevive na Kola a celou dobu mlčí. Je to zde jako v soudní síni. Něco řekne a ten druhý to proti vám hned použije. Navíc, kdyby něco řekla, mohla by přijít o jazyk. Jakmile před ní Genevive postaví koláč, který má snězený za chvilku. Možná, že by měla pochválit její kulinářské dovednosti, ale vykašle se na to. Nebude to dělat ještě horší. Mimo jiné, ona vařila mnohem lépe. Koukne se na Genevive, když znovu promluví. Přikývne.) Já se také omlouvám, že pro tebe nic nemám, také jsem nevěděla, že dnešní večer budeme trávit spolu. (Řekne jednoduše, lehce se pousměje a potom vrhne vražedný pohled po Kolovi. Tohle jí vůbec nešlo přes jazyk a nechtělo se jí to říkat. Celé tohle divadýlko si mohli všichni odpustit. Nelíbí se jí úsměv Genevive. Nejradši by vzala nůž a trochu jí ten úsměv poupravila. Teď jí je docela líto, že tu je Kol, protože by jí jinak do ksichtu vpálila, že si ho nezaslouží, a že je to prostě jen zrzavá a tím to všechno je. Lituje toho, že nemá prsten, aby jí mohla pokousat, a bůh ví co všechno. Neměla by Klausovu krev, což by pro ni znamenalo jistou smrt. A nejlepší by na tom bylo, kdyby Genevive umírala, Kol to nevěděl a místo toho, aby byl se svou umírající láskou, by byl s ní. Byla to krásná představa. Ale nejradši, nejradši by jí teď mučila. Vzpomněla si, jak jí mučila s Marcelem. Ach, Marcel. Měli toho tolik společného. A oba dva nebyli žádní svatoušci. To bylo to nejlepší. Věděla, že kdyby mu navrhla cokoliv bláznivého, šel by do toho. Pomalu se všichni přesunou do obýváku ke stromečku a Claire se usadí na pohovku, o kousek dál, než byla Genevive a Kol.)

"Taky vám oběma přeju dobrou chuť," řekne a na obě dvě se podívá. A ony na něj pořád hážou ty nejvíc nenávistné a naštvané pohledy, které od nich kdy viděl. No, to možná ne, možná přehání... Ale tyhle pohledy rozhodně nebyly příjemné, zvlášť takhle o Vánocích. Ale co, on si to zasloužil. A je pravda, že ony ho nějak nešetřily, ba naopak, dávaly mu to dost sežrat. Všiml si, že obě dvě jedí nějak pomalu, ale on jedl jako byl zvyklý. Tak nějak... rychle? Takže za chvíli měl všechno jídlo ze svého talíře snědené. Díval se střídavě na Claire i na Genevieve a mlčel. Až teď si uvědomil, že Claire má zase nalité víno, to by rozhodně neměla pít. Teď zase vrhne podivný pohled on na ni. Chvíli se na ni dívá a potom se varovně podívá na sklenku s vínem, která je už poloprázdná. "Aha, dobře, tak asi budeme večeřet takhle bez toho, aniž by někdo promluvil, jo... A já už budu radši mlčet, protože vidím ty vaše vražedný pohledy," ušklíbne se, položí si lokty na stůl a prsty jedné ruky začne vyťukávat jednoduchou melodii do stolu. Chvíli po něm dojí i ony, chtěl se zvednout, aby pomohl Gen sklidit ze stolu, ale ona se tvářila tak... Prostě naháněla docela strach, jako by ho pohledem rozřezávala na miliony kousků. Schválně, jestli ho rozřeže i po tom překvapení. Takže radši zůstal sedět na židli jako poslušný hoch a čekal, až jim naservíruje i koláč. Hned se do něj pustil, byl vážně dobrý. "Je výborný, Gen," rozpačitě se na ni pousměje, jako by se snad bál, jaký vražedný pohled na něj zase hodí. "Ani jedna z vás se nemusí bát, nebudete bez dárku," ušklíbne se na ně, tentokrát od stolu vstane dřív Kol a uklidí zbytek nádobí, co tam zbyl. Všechno to naskládá do dřezu, to se umyje až později. Společně se přesunou do obýváku a sednou si na gauč. Kol se posadil blízko k Gen, Claire si sedla o něco dál. Kol vstal a vzal pod stromečkem dva drobnější dárky - malou krásně zabalenou krabičku pro Gen a pro Claire obálku, ale i ta byla pěkně ozdobena mašlí. První podal dárek Gen: "Doufám, že se ti bude líbit, i když dnešní večer nebyl podle tvých představ." Pak se nahne k jejímu uchu a šeptá: "Možná bys měla vědět, že Claire ani tohle nebylo to překvapení.." Potom se otočí ke Claire a natáhne k ní ruku i s obálkou. Potom ale rychle ucukne se slovy: "Snad mi nedáš košem," ušklíbne se a podá jí to. V dárku pro Gen byl náhrdelník, který se hodil i k tomu pozdějšímu dárku. A pro Claire? Dárek dostala už vlastně s předstihem. A tahle obálka? Podařilo se mu sehnat dva lístky na koncert její oblíbené kapely...

(Když jí Kol pochválil ten koláč, jen na něj mírně kývne, jako by jí snad bylo jasné, že ten koláč je výborný. Jako by ani nepotřebovala, aby jí to někdo říkal, protože ona to věděla. Vařit opravdu uměla a to dobře, takže veškeré takové pochvaly jí sice dělaly radost, ale nebyly pro ni až tak překvapující. Navíc podezřívala Kola, že to řekl jen proto, aby prořízl to ticho. Ale to je jedno. Jakmile uklidí Kol nádobí, ona se také zvedne a jde až do obýváku, kde se jako první posadí na pohovku. Kol se k ní připojí, ale Claire sedí trochu opodál. To by jí taky radila. Pak začne Kol rozdávat dárky. Jako první je na řadě ona. Podá jí krásně zabalenou krabičku a jeho komentář k tomu dárku přešla mlčením, i když při té další přeci jen prolomila svůj kamenný výraz a trochu podezřívavě a zároveň zvědavě se na něj podívala. Opravdu nevěděla, co má od Kola čekat dál, když byl schopný přivést Claire. Ale snad už to nebude nic, co by jí mělo přivodit infarktové stavy.) Dobře, děkuji. (řekne jenom a pak už se s úsměvem pustí do rozbalení toho dárku. Když otevřela krabičku, byl v ní nádherný náhrdelník. Musí se mírně usmát. Není to zrovna nejoriginálnější dárek, ale ten náhrdelník byl opravdu překrásný. Ihned si ho vzala a zapla si ho na krku. Pak si svůj krk prohlížela, než znovu vzhlédla ke Kolovi.) Děkuji, je nádherný. (Potom sama vstala a šla pro dva dárky, co pro Kola měla. Spodní prádlo mu ukáže až v noci, tedy jestli mu ho vůbec ukáže, když udělal tohle s Claire. Ale to už tu vlastně Claire nebude. Mohla by mu to pro tentokrát odpustit, když jsou ty Vánoce. Jedna krabička byla menší a byl v ní ten nejnovější model mp4 přehrávače. Věděla, že Kol má rád hudbu a pár sluchátek u něho už našla, takže jí bylo jasné, že tohle se mu určitě bude hodit. Druhá krabice byla o mnoho větší a v ní byla herní konzole a s ní několik her. Nějaké automobilové závody, snad to byly Need for Speed, novinka z apokalyptického světa Last of Us a potom ještě nějaká vojenská střílečka, jejíž jméno si nepamatovala. Když mu krabice dala, zase se usadila. laire, jako by tam nebyla. Vůbec si jí nevšímala, byla pro ni vzduch.)

Čeká na reakci Gen, protože vážně neví, co od ní čekat. Bude si pořád udržovat ten naštvaný a vražedný výraz vůči němu, i když si rozbalí ten dárek? Doufá, že ne. Vážně si dal na výběru dárku záležet a ne, že by šlo o cenu, ale byl i dost drahý, což bylo vidět už od pohledu. Když se pousmála, úsměv jí okamžitě oplatil. Tak přece jenom ji tímhle dárkem trošku obměkčil. Potom jí ho pomohl zapnout kolem krku, i když si o to ani neřekla. Potom dal dárek i Claire, která ale obálku ještě neotevřela. Taky podle toho vypadala. Pořád se na něj mračila, i když už míň. Teď mu začala dávat dárky Gen. Nejdřív malý, ten si hned rozbalil a našel v něm úplně nový model mp4. Vypadal úžasně, nemůže se dočkat toho, až si ji vyzkouší. "Děkuju, Gen," usměje se na ni zeširoka a je zvědavý, co je v tom velikém dárku. Když mu ho podá, začne ho rozbalovat a jakmile uvidí krabici, jeho oči se rozzáří jako malému klukovi. "No to ne," nemůže tomu uvěřit, "myslel jsem si, že ty mě v tomhle moc nepodporuješ," podívá se na ni a zaculí se. Potom zjistil, že tam jsou i dvě hry. "Možná bych to měl hned vyzkoušet, jestli to funguje..." podívá se na ni tázavě, jako by čekal na svolení, jestli smí jít k televizi a hrát. Potom se prostě zvedl i s krabicí, na obě dvě se podíval, jestli jdou s ním, ale Claire věnoval trošku intenzivnější pohled, protože věděl, že by si ráda zahrála. Zvlášť Need for Speed. Viděl na ní ale, že se jí do toho moc nechce, když tu byla Gen a když to byl dárek od ní. "Nedělej drahoty a pojď," řekne nakonec, omluvně se podívá na Gen a odejde s Claire k televizi. Za chvilku to mají zapojené a už hrají Needy. Zapomenou na všechny svoje prozatímní neshody a prostě se jenom baví. Hrajou opravdu dlouho a je už pozdě, když si uvědomí, že by měli končit. Claire si pořád ještě nerozdělala ten dárek. Jaká škoda, chtěl vidět její reakci. Hry vypnou a Kol jde s Claire pryč, že ji odveze. Ale ona nechce. Asi na něj byla pořád docela namíchnutá. Pomohl jí tedy zase s kožíškem, rozloučil se s ní a ještě se jí za dnešek omluvil. Taky jí řekl, aby jela opatrně. Moc alkoholu v sobě sice neměla, ale stejně... Claire potom odjela a on zůstal s Gen v domě sám. Akorát se mu někde v tom zápalu hry ztratila... Kdepak asi byla?

(Kol z těch dárků vypadá opravdu nadšeně. Musí se usmát, protože když rozdělá tu konzoli, ak vypadá jako natěšené malé dítě. Oči mu jiskřily a bylo poznat, že by nejraději celou noc prohrál hry, i když ona doufá, že na to nedojde.) No, ano, asi jsem si podřezala větev, ale vím, že jsi to vždycky chtěl. (podívá se na něj a on jí potom řekne, jestli to může jít vyzkoušet. Nadechuje se, že něco řekne, ale je to zbytečné, protože se Kol prostě sbalí nakonec i s Claire a odejdou to vše zapojit do televize a nakonec si prostě sednou k tomu a hrají hry. Na chvíli jde za nimi. Tedy jen tak stojí mezi dveřmi a dívá se na to, jak hrají. Vlastně jí Kol ani nenabídne, jestli by si třeba nechtěla zahrát taky. Ne, že by z toho opravdu byla odvařená, tohle není její styl, ale opravdu by si třeba zahrála, protože by byla aspoň legrace, jak by s tím vůbec neuměla. Ale on asi stojí o soupeře, který už to někdy hrál a tak se nemusí zaobírat s vysvětlováním. Docela ji zklame, jak na ni rychle zapomněl. Jak rychle zapomněl na to, že je tam taky. Po pár minutách se prostě otočí a odejde nahoru do jedné z ložnic. Je tam knihovna, takže k ní zabrousí a přejíždí očima tituly knih. Ihned jí její zrak ulpí na Edgaru Allanu Poeovi. Toho autora milovala. Tohle byla zrovna sbírka povídek, jejíž součástí byla asi nejznámnější povídka Jáma a kyvadlo. Lehla si na postel a pustila se do čtení. Zdola si nezapomněla přibalit ani flašku whiskey. Takže si tam tak četla a popíjela a snažila se nevnímat to, že Kol dal přednost Claire před ní. A to dost dlouho, protože už skoro dočítala knihu a on se ještě po ní ani nesháněl.)

Díval se, jestli není někde dole, nebyla. Ještě než se vydal nahoru prozkoumávat další pokoje, šel do kuchyně a tam vzal tu načatou flašku vína a dvě sklenky. Řekl si, že toho vína už je málo, a tak vzal ještě druhou lahev. Potom se vydal po schodech nahoru a potichu naslouchal, co se kde šustne, nechtělo se mu prohledávat všechny pokoje. Nakonec slyší doslova to šustění. Stránek. Takže jistě trucuje v knihovně. Vlastně se jí ani nedivil, že trucovala, dočista na ni zapomněl, když hrál s Claire hry. Asi jí měl nabídnout, jestli nechce hrát taky, ale věděl, že na to není. Určitě by ji to nebavilo, nestála o to... Pomalu se vydal ke dveřím vedoucím do místnosti, kde Gen byla. Neklepe, prostě vejde dovnitř a hned spočine zrakem na Gen, která leží na posteli a čte si. Chvíli stojí mezi dveřmi a jenom se na ni dívá, potom přejde až k ní a sedne si vedle ní na postel. "Co čteš?" zeptá se jí nejdříve. Zkusí trošku odlehčit situaci po tom dnešku. "Víš, chci se ti omluvit za to, že jsem ti o tom neřekl. Věděl jsem, že bys na to nikdy v životě nepřistoupila. Nejdřív jsem si myslel, že by to mohl být docela dobrý nápad... Ty by ses musela snažit ovládat, stejně tak Claire. A navíc jsem si myslel, že byste spolu vy dvě mohly zkusit vycházet. Asi jsem se zmýlil, a už se o to nikdy snažit nebudu. Promiň, že jsem dneska doslova posral naše Vánoce."

(Slyšela, když Kol šel nahoru. Asi už si konečně po těch několika hodinách všiml, že ona tam není, tak se ji vydal hledat. Dočitala zrovna posledních pár slov, když se ukázal ve dveřích. Bylo jí jedno, že tam stojí. Ona to chtěla dočíst. A tak dočetla, jakmile dosedl na postel. Zaklapla knížku, když se jí zeptal na to, co čte.) Už nic. (odsekla naštvaně) Už jsem za těch pár hodin samoty tu knížku dočetla. (V její hlase je slyšet dost velká vítka. Chvíli se na něj dokonce naštvaně dívala. A on se jí pak začal omlouvat.) Nevím, co sis myslel. (Narovná se na posteli a sedne si vedle něj) Víš, jak jsi mi jednou říkal, ať se nepletu mezi vztahy tebe a tvojí rodiny? Ať se nesnažím tě silou nutit, ať s nimi vycházíš? (Hlavně se to tedy předtím týkalo Klause, ale ostatních vlastně taky, protože on v tu dobu vůbec nevnímal fakt, že rodinu má.), tak se mnou je to stejné u Claire. Nenuť mě násilím k tomu, abych ji snad měla ráda. Protože ji ráda mít nebudu. Nezakazuju ti se s ní vídat, ale opravdu po mně nechtěj, abych ji vídala a měla ráda já. (celou dobu se na něj dívá a mračí se, protože je opravdu naštvaná.) A jestli to tvoje překvapení mělo být to, že mě budeš celý zbytek večera ignorovat, tak to ti teda tleskám, to se ti povedlo. (odfrkne si a podívá se do zdi před sebou.)