Plantation House

"To určitě jsem, protože ty i kdyby sis na sebe vzala pytel od brambor, bude ti to slušet pořád stejně. Musím pečlivě vybírat," otočí se na ni s úsměvem a potom se trošku zasměje. I když by jim do smíchu rozhodně být moc nemělo. "Vlastně jsem si říkal, že bych si na sebe mohl vzít nějaký tričko s nějakým hodně nevkusným a vulgárním nápisem. Kdybych náhodou zase potkal Esther," ušklíbne se a hledání trička nechá chvilku být. Místo hledání si navlékne spodní prádlo i rifle. Mokrý ručník přehodí přes opěradlo židle a potom se zase věnuje hledání nějakého trička. Cítí na sobě pohled Genevieve a dokonce slyší, když se rozhodně k němu docupitat omotaná v přikrývce. Mírně se usměje, když ho obejme kolem pasu. Taky kolem ní obmotal svoje paže a přitiskl si ji k sobě ještě trošku víc. Chvilku tam jenom takhke mlčky stojí, ale Kol potom to ticho prolomí. "Říkala ti včera Esther, co chce?" zeptá se jí, ale rozhodně ji od sebe ještě nepouští. Museli si o tom promluvit, dřív nebo později. A v tomhle případě asi spíš dřív.

(Usměje se, když ji taky obejme. Opravdu jim není tak moc do smíchu, ale přeci se kvůli Esther nepřestanou bavit a smát se a usmívat. Musela to na začátku trochu odlehčit, i když věděla, že dříve nebo později se stejně dostanou k tomu, že budou Esther probírat. A ta otázka na sebe nenechala dlouho čekat. Kol se jí zeptal, jestli jí Esther říkala, co chce.) Chtěla si s tebou promluvit. Asi věděla, že když na to půjde takhle přeze mě, tak s ní mluvit neodmítneš a vyslechneš si ji. Neřekal mi, co přesně chce. Ale vzhledem k tomu, že jsem mluvila s Finnem a ten má nové a jiné tělo čaroděje, tak si to asi dokáži představit. Samoyřejmě nechybělo ani vyhrožování, že pokud o tom řeknu někomu, komu to není určeno, tak se stane něco Kate nebo Sophie. Zavolala jsem tě tedy raději hned. O čem s tebou tedy mluvila? (všechno mu pořádně hezky vysvětluje... samozřejmě, že pro ni nebylo nic příjemného s Esther mluvit.) Taky si myslím, že není moc nadšená z toho, že sis jako snoubenku vybral zrovna mě. Asi se jí nelíbí, že jí vše jen neodkývu a že si taky dovolím mít vlastní názor. Kole, je tu ještě něco, co bys měl vědět. (Odkloní se od něho a podívá se mu do očí. Měla to někomu říct už dávno.) To Esther usilovala o smrt Hope. (poté se odmlčí a čeká na Kolovu reakci.)

"Tak nejdřív ti něco poradím... Radši to vážně nikomu neříkej... Neznáš moji matku, ta je schopná čehokoliv. Ublíží každýmu, kdo jí bude stát v cestě. Právě teď se jí hodí, že má každý z nás nějakou slabinu - ty máš Sophie a Kate, já mám zase tebe. Vyhrožovat to ona umí, no... A nejen vyhrožovat, u toho to v jejím případě nemusí ani náhodou skončit. A o čem se mnou mluvila? Nabídla mi přesně to, co si asi myslíš. Řekla mi, že je tady pro to, aby odčinila to, co před tisícem let udělala. Chce z nás zase udělat lidi, ze mě čaroděje. A i z tebe. Všechny chce dát do jiného těla, do těla nějakého obyčejného smrtelníka. Myslí si, že tímhle všechno napraví, ale to se plete. Nemůže vzít zpátky něco, co udělala pře tolika lety, to zkrátka nejde... A taky jsem jí to řekl. Nesouhlasil jsem s tím, nechci to. Možná někdy v budoucnu, ale chci mít svoje tělo a nechci pomoc od ní, už nikdy. Možná, že jsem to neodmítl zrovna... jak to jen říct? Nejslušněji. Byl jsem trošku víc drzý, což se jí nelíbilo. Dokonce vypěnila tak, že mi dala facku, což se u ní moc často nestává," ušklíbne se pobaveně. "Takže je docela dost možné, že se tu v brzké době objeví a bude se mnou chtít zase mluvit. Taky jsem jí řekl, ať do toho netahá tebe." Když řekne, že určitě není nadšená z toho, že je ona jeho snoubenka, pobaveně se usměje. "Je mi jedno, že se jí nezamlouváš. Určitě se vůbec diví, že si někoho budu brát, zrovna já." Když řekne, že je tu ještě něco, co by měl vědět, zpozorní a čeká, co z ní vypadne. "Cože?!" vypadně z něj jenom, když slyší, co Gen řekla. "Nejen že o to usilovala, jí se to povedlo. Za tohle zaplatí," řekne odhodlaně a rozzlobeně zároveň. Byl hodně naštvaný, už aby s ní mluvil. Copak mu řekne na tohle? Že zabila malé dítě? Svoji vnučku? Tedy, sice ji nazabila, ale to nikdo neví.

Ja vim, ze to opravdu neni dobry napad, ale premyslela jsem o tom vcera, nez jsem usnula. Kdybych dostala Kate z New Orleans a varovala bych Sophie, mohli bychom to rict Hayley, Elijahovi... Vsem ostatnim. (podiva se mu do oci. Mluvi docela temperamentne a s vervou.) Ona si nezaslouzi byt v utajeni. A pokud je Finn s ni a ... Co kdyz ma taky telo carodeje? Mluvila jsem s nim a rekla mu, at proti vam nebroji, ale Esther je manipulativni mrchaa dala mu s novym telem i novy zivot. Udela pro ni ted cokoliv. (Prohrabne si vlasy a koukne se na chvili jinam, nez se vrati znovu ke Kolovi.) Co chces delat? Taky od ni nic nechci a svoje telo mam rada, ale nemyslim si, ze by nam dala na vyber. Tefydy tobe, ja jsem pro ni jen podradna sachova figurka, ktera se ji hodi. A znas me, takoveho cloveka jako ona proste nemuzu chovat v ucte. A ona vyzaduje uctu a slepou poslusnost. Mysli si, ze bude ridit nase zivoty. A i kdyz jsi ji rekl, at me z toho vynecha, tak to neudela. Jednou jsem tvoje snoubenka. (prejede mu rukama po pazich.) Ale ja rozhodne nebudu poslusna snacha (pousmeje se. Pokud ma nejak odporovat Esther, udela to. Pak zvazni vic, kdyz prisla rec na Hope.) Ano. Benjamin byl povolan na jeji popud. Tedy ozivili ho predci, ale Esther to vse ridila. (kyvne hlavou, ve tvari ma smutny vyraz)

"Vážně si myslíš, že máme proti Esther nějakou šanci? Bez plánu, nez ničeho. Nemáme proti ní žádnou páku. A ty sama nejlíp víš, jak velkou má sílu, a to ještě nepočítám to, že má plnou podporu předků. Ona bude mnohem větší oříšek než Benjamin, a to i s ním jsme měli velké problémy. Měli bychom si to nechat pro sebe. Nebojím se toho, že se to Elijah brzo nedozví, protože s ním chce dělat to samé jako se mnou." Je vážně super, jak je odhodlaná, ale to bylo právě teď k ničemu. Esther je Esther, a oni by ji prostě teď neporazili. A navíc má nějakou pojistku, aby nemohla zemřít, není to žádný zelenáč. "Kdy jsi mluvila s Finnem?" podívá se na ni tázavě. Měl by o tom, že s ním mluvila, vědět. A zase mu to neřekla předem. Pokud to měla tedy v plánu. "Řekl bych, že má tělo čaroděje zcela určitě. Kdyby neměl, byl by Esther úplně k ničemu. To jí sice bude i tak, nezkušený čaroděj, ale ona je velmi schopná čarodějka a dokáže magii rychle naučit využívat..." Teď mluvil z vlastní zkušenosti. Opravdu to byla výborná čarodějka a zároveň učitelka. Všechno, co v magii uměl, ho naučila ona. "Co chci dělat? Počkáme na to, jak bude postupovat dál. Musíme doufat, že nikomu neublíží, protože já se jí prostě nevzdám. Nevím, co si myslela. I kdybys nebyla moje snoubenka, nevynechala by tě z toho, protože ví, že tě mám rád a že jsi moje slabost." Když mu přejede rukama po pažích směrem dolů, vezme její ruce do těch svých. "Ty nebudeš poslušná snacha a ona bude ještě horší tchyně, než se o tchyních povídá," ušklíbne se. "Už aby se Niklaus vrátil. Vždycky měl dobré nápady, a až zjistí, že Hope zabila jeho matka, nebude se mu to líbit o nic víc než mně."

A co podle tebe mame asi tak delat? Nechat sebou vlacet a poslouchat, jak Esther piska? Dobre, opravdu to tedy nikomu nereknu. Elijah se to nejak dozvi, mas pravdu. Ale tady jde taky o nas. (podivala se na nej a trochu svrastila oboci. Mluvila opravdu vazne. Vedela, ze je ma Esther v hrsti a ji se to opravdu nelibilo, ale co pro to muze delat, kdyz to ani nemuze nikomu rict? Kol ji odmitl, ale ona si nemysli, ze by to Esther nechala jen tak. ) Vcera rano. (Venuje mu provinily pohled. Ano, nerekla mu to.) Proto jsem tak neslysne zmizela a nedala vedet, kde jsem. (Prizna se ke svemu zlocinu. Ale ona proste vzdycky bude mit svou palici.) Prozradil mi, jak to vsechno bylo. A za vse muze Benjamin. Ale to je ted jedno, jestlize je s Esther. (zakrouti hlavou a kousne se do rtu. Pak se ba nej podiva a mirne polkne. Posloucha ho, jak musi cekat a jak se ji nevyda a ze ji z toho Esther jiste taky nevynecha.) Kole, chci abys vedel, ze at tvuj postoj k ni bude jakykoliv, at te donuti cimkoliv udelat cokoliv, ja budu stat za tebou. (myslela to uprimne. Nakonec Finn mel opravdu pravdu. Jako jeho zena by mela ctit jeho nazory a rozhodnuti. A i kdyz ji jeste neni, bude ho podporovat a stat za nim.) Jo, to zni jako perfektni rodinka. (taky se usklibne.) Ano. Nick mi chybi. (smutne se pousmeje)

"Rozhodně sebou nenecháme vláčet a nenecháme si od ní poroučet. Fakt si myslíš, že bych s ní v čemkoliv souhlasil? Už nikdy, nechci s ní mít nic společnýho. Možná si myslíš, že bychom měli Elijaha nějak varovat, ale ne. Pokud vážně chce udělat to, co má v plánu, neublíží mu, jako to udělala v mém případě. A jestli si bude stát pořád za svým, odskáče si to. Myslí si, že je neporazitelná, ale to není pravda." Rozhodně by se nevyplatilo ji zabíjet, když by pravděpodobně přeskočila do jiného těla, takže mučení? Její moc by se dala nějak omezit, a Kol věděl jak. Jeho 'schovávačka' byla plná všemožných magických věcí... Třeba se teď budou konečně hodit. "Víš, že můžeš být ráda, že jsi ještě naživu, žejo? Nebo že tě třeba někam neuvěznili, kvůli mně... Byla bys pro ně něco jako rukojmí. Když bych udělal to, co chtějí, neublížili by ti..." Pokud tohle někdy nastane, Kol bude muset vyhovět matce, protože ji nenechá, aby ublížila Gen. "Benjamin? Kdyby Finn nechtěl, neudělal by to," řekne přesvědčeně. Když řekne, že bude stát v každé situaci za ním, pousměje se. "Víš ale, že to, že jsi teď mojí snoubenkou ještě neznamená, že se mnou musíš nutně ve všem souhlasit, žejo?" Byl by nerad, kdyby to dělala jenom kvůli tomu, že se budou brát. Na její poznámku, že to zní jako perfektní rodinka se jenom ušklíbne. "Já neřekl, že mi chybí, to bych přece nikdy nevypustil z úst," usměje se. Samozřejmě, že mu chybí, ale nikdy to enříkal nahlas, zvlášť když šlo o Nika.

(Poslouchá ho. Samozřejmě, že to tedy Elijahovi neřekne. Má sice svou hlavu, ale dokáže rozeznat, kdy se opravdu nehodí, aby něco vypouštěla z úst. a když to tvrdil i Kol, to už bylo něco, takže opravdu bude držet jazyk za zuby a doufat, že Elijah a ostatní se to dozví nějak po svém a nebudou jim vyčítat, že oni drželi jazyk za zuby.) Ale stejně budu raději, když odtud Kate zmizí. Asi je opravdu na čase si konečně promluvit se Sophie a Kate. I když... opravdu nevím, jak to mám Kate vysvětlit. To, že chci, aby odjela. A Esther opravdu není nepřemožitelná, ale my nemáme žádné prostředky k tomu, abychom ji přemohli. Kdybych alespoň byla stále čarodějka... (protáhne koutek úst do malého úšklebku. Spíš to vlastně bylo zbožné přání, ale rozhodně nic nechtěla od Esther. To raději bude upírem do skonání světa, než aby od ní něco chtěla, než aby ji třeba ii prosila, ať ji dá do jiného těla.) Kdyby to udělala, tak si piš, že bych jí to své vězení jen tak neulehčila. Myslím, že by se mnou měla problémů až nad hlavu a proklínala by okamžik, kdy to udělala. (trochu ďábelsky se usměje a podívá se na něj. Stále jsou v objetí a dívají se na sebe. Tohle byl jeden z těch vážnějších okamžiků mezi těmi dvěma.) Dost už o Finnovi. Bylo to trochu jinak, než si myslíš, ale stejně, jako ty někdy nezměníš moje názory, já nezměním ty tvé. (Kývne hlavou a zaboří se na chvíli obličejem do jeho ramene. Nasává jeho vůni. A užívá si chvilku ticha. Pak se od něj zase odlepí a usměje se) Ale já rozhodně nebudu mít stejné názory jako ty, i když budu tvoje žena, takže tohle mi opravdu říkat nemusíš. (Na poynámku o Klausovi se jen pousměje. Ona ví, že mu chybí, i když to nechce dát najevo.,)

*Další den po návštěvě Sophie se rozhodne uskutečnit to, co spolu domluvili, co jí navrhnul. Ráno zavolal Kolovi, že by s ním i Genevieve chtěl mluvit a domluvili se na odpoledne. Nyní, když nastala domluvená denní doba, nasedne před sídlem do svého auta - co se přestěhovali do města, tak ho téměř nepoužívá - a vydá se na Plantáž. Zastaví vůz kousek od vchodu, vystoupí a vydá se ke dveřím. Cestou začne uvažovat nad tím, jestli jít dál rovnou nebo na sebe upozornit zvonkem, či klepáním. Sice zde dlouho bydleli i s Kolem a on zde stále má svůj pokoj a nějaké věci, tak nějak tento dům pokládá více za Kolův a nyní i Gen. Nakonec se rozhodne pro kompromis. Na dveře, když k nim dojde, nakonec zaklepe, chvíli počká. Nerad by někoho z něčeho vyrušil. Jakmile usoudil, že jim svým upozorněním dal dost času na to, aby se připravili na návštěvu, tak vezme za kliku, otevře si a vejde do haly domu.*

U Elijaha a Kola se nějak objeví papírek se vzkazem
Pro Kola:

kód:

Kouzlo je hotové, zítra ráno ho provedeme v sídle. Nezapomeň přinést vlka, nejlépe uspaného. -A

Pro Elijaha:

kód:

Kouzlo je hotové, zítra ráno ho provedeme tady v sídle. -A

(Jakmile uslyší klepání, je jí jasné, že už pro sebe s Kolem nebudou mít čas pro sebe. Slyšela ho ráno, jak si telefonuje s Elijahem, ale dělala, že spí. Vlastně ještě byla v polospánku. Neví, jestli jsou na to oba dva připravení. Ona toho má tolik, co by chtěla Elijahovi říct, ale nemůže, protože by ji Esther za to potrestala způsobem, o který ona nestojí. Nechce, aby se něco stalo Kate nebo Soph. Ale mohla by mu alespoň nějak naznačit, že něco není v pořádku. Třeba by se toho pak dopídil sám a ona by mu nemusela nic říkat. Ale to si ještě rozmyslí podle toho, jaká bude situace. Když ta dotyčná osoba vstoupí do domu, je si už stoprocentně jistá, že je to opravdu Elijah.) Elijah... (řekne tiše a podívá se na něj. Je vidět, že on je z toho hodně rozladěný. Kdo by taky nebyl, jedná se tady o jeho matku, která je teď má v hrsti, než oba něco vymyslí. Tedy doufá, že něco vymyslí. Vezme ho za ramena a podívá se mu přívětivě do očí.) Klidně si dej chvíli na čas a vyber si nějaké to sexy oblečení na dnešek. (Mrkne na něj, pak ho pustí, sama se upíří rychlostí oblékne a potom ho yanechá ve svém pokoji. Nechce nechat Elijaha čekat. Sejde po schodech dolů do haly a tam už ho uvidí.) Elijahu, zdravím. Kol přijde za okamžik. Zatím se můžeme posadit a jsi tu vlastně taky doma, takže se obsluž podle libosti. (Jde s ním směrem do salonku, kde je všemožný alkohol. Sama si nalije sklenku whiskey a posadí se na jednu z pohovek.) Čemu vlastně vděčíme za tvou návštěvu? (pousměje se)

*Když vstoupí do haly, dole nikoho neslyší a nemá pocit, že by mu něco uniklo. Zavře za sebou dveře a chvíli postává v hale a čeká, jestli se někdo ze zdejších obyvatel objeví. Během toho mu přijde zpráva od Rebekah i zpráva od Alisey. V rychlosti si je přečte. Tuší, proč Rebekah tak narychlo odjela. Není si jistý, jestli jí někdo stačil už říct o záchranné akci pro Klause. Pokud ne tak doufá, že ji zde po návratu bude čekat překvapení. Napíše Rebekah krátce, že to bere na vědomí, a ať je opatrná. O Klausovi se nyní zmiňovat nehodlá. Také Alisee odpoví.

kód:

Dobře, sestřičko, já budu připravený. Uvidíme se zítra ráno, Elijah.

Sotva mobil schová zpět do kapsy svého saka, zaslechne na schodech a brzy i uvidí Genevieve. Vzhlédne k ní, když po nich schází. I když je to jejich zasnoubení teprve krátké, uvědomuje si, že už to bere jako samozřejmost, stejně tak skutečnost, že Genevieve se rozhodla rozšířit již tak početné řady jejich rodiny. V poslední době je to jedna z událostí, které ho skutečně těší. Díky tomu se k Genevieve už nechová tak odtažitě.* Přeji ti hezký den, Genevieve... *Odpoví na její pozdrav. Kouká na ni vlídně, potěšeně. Na rtech mu pohrává lehký úsměv. Přikývne chápavě hlavou, na to, že se k nim Kol přidá. Následuje ji po té do salónku.* Děkuji. *V tom, co poví má pravdu. Tak trochu zde také stále bydlí. Počká, až se občerství Genevieve. Po té si do sklenice naleje pouze tonic, protože si zatím nechce mysl kalit alkoholem. Mezitím přemýšlí, co vlastně po nich všechno chtěl. Je rád, že může mluvit s Genevieve chvíli o samotě. I se sklenicí přejde k jednomu z křesel, kde většinou sedával, když zde ještě bydleli i s Hayley, a posadí se do něj. Levou ruku si položí na loketní opěrku.* Potřebuji se s vámi na něčem domluvit. Týká se to Finna a toho, co teď zbavený svých emocí, napáchal. *Shrne a pohlédne při tom na Gen. Sklenici drží v pravé ruce a lehce krouživým pohybem ruky uvnitř míchá průhlednou tekutinu. Během toho se krapet zachmuří.* Byl jsem se Sophie. Z toho, co mi ukázala, co jsem viděl... *Pokračuje dál.* Finn je naprosto šílený. *Zamračí se a vypada znechuceně. Stále má před sebou obrázky, které mu Sophie den před tím ukazovala.* Musíme ho zastavit. Ještě nevím jak. *Mluví dál. Nechce, aby si Gen myslela, že slovem zastavit, myslí kolík z bílého dubu do srdce.* Za to, že přišel o své emoce nemůže. Chci se pokusit, nějak mu je vrátit. *Pokračuje a kouká se na Genevieve.* Benjamin nejspíše použil kouzlo, aby k tomu Finna donutil. Mohlo by existovat nějaké, které by mělo na bratra opačný efekt? *Stále má v paměti, že Genevieve je nebo byla jedna ze zkušených čarodějek, a vědomostmi, které může použít i nyní. Hlavně proto chce tohle probrat nejdříve s ní.*

(Jakmile ho uvidí, tak se Elijahova tvář roztáhne do lehkého úsměvu. Je to pro ni něco nového. Na takovéhle pohledy a přístup od něj není vůbec zvyklá, ale ne, že by si stěžovala. I když, na těch chvílích, kdy ho provokovala a on se kvůli tomu čertil, na tom rozhodně taky něco bylo. Vlastně ji bavilo ho provokovat, možná si Elijah myslel, že ho ona nemá ráda, ale celou dobu tak nějak stála jen o špetku Elijahova uznání a o to, aby ji jen nebral jako nějakou čarodějku, ale jako někoho, kdo už zkrátka k jejich rodině patří. I když si není jistá tím, jestli to takhle někdy vnímal i Kol, do té doby, než se tedy vyjádřil.) Tobě také, i když se spíš ještě uvidí, jestli bude hezký. To asi bude záležet na tom, co budeme probírat. (To už říkala, když zrovna mířili do salonku. Snažila se na sobě zatím nedat nic znát. Teď prostě jen tlachají. I když si je jistá, že si Elijah jistě nepřišel promluvit jen o počasí a o tom, jaký bude krásný den. Posadila se se svou skleničkou, napila se a sledovala Elijaha. Co má asi na srdci? Bude chtít probírat Finna či něco jiného? Nechá se překvapit. Nemusela čekat dlouho a opravdu se dozvěděla, že jejich konverzace se teď bude ubírat k Finnovi. Vydechne a malinko se na kloní dopředu.) Víš, (přimhouří oči) mluvila jsem s Finnem. Včera ráno. (Upřesní mu) Po tom našem rozhovoru v Abattoiru jsem se jen ujistila v tom, že se chci s Finnem sejít, než něco podniknete. A můžu ti říct, že už rozhodně nepotřebuje pomoc s kočírováním svých emocí. Alespoň se mi to tak nezdálo. (podívá se na něj a chvíli na něm pohledem doslova visí. Řekne Elijahovi.) Finn je v tomhle ohledu v pořádku, ale nemohu odhadnout, co má v plánu. (pokrčí rameny... vlastně ani tak moc nelhala... Nelhala vlastně vůbec. Jen neříkala celou pravdu. Věděla, že Esther mu poskztla nové tělo, ale opravdu netušila, jaké jsou Finnovy záměry.) Kouzlo na tuto věc tedy nebude třeba. A máš pravdu. Mohl za to Benjamin. Vlastně i za tu tvou dýku v těle. Očaroval Sage, aby k tomu Finna přemluvila s tím, že ho chceš zabít. (osvětlila mu tu situaci)

*Pozoruje Genevieve, i když on přehodnotil chování a přístup k ní, neví, jak to má ona. Po tom jejich rozhovoru, krátce po nástupu Benjamina na scénu si s ní to negativní, co vůči ni před tím měl, vyříkal. Od té doby se snažil najít s ní společnou řeč. Z jejího chování, ale měl pocit, že se mu to nedaří. Z něj nabyl dojmu, že onějaké hezké chování z jeho strany nestojí. Za nějakou dobu se tedy, jen stáhl ve snaze vyhovět tomu, že jí není jeho společnost či chování milé. Nemá v povaze někomu vnucovat, jen tak svou společnost. Má teď dojem, že je to mezi nimi zase trochu jinak, a má za to, že se to konečně pohnulo směrem, který se mu zamlouvá. Možná od Genevieve očekává nějakou poznámku typickou pro ni, ale nedočká se. Nestěžuje si. Pokývá chápavě hlavou, když ji následuje.* Řekl bych, že rodinné problémy. *Poznamená.* To u nás řešíme, ale skoro pořád. *Shrne a nepatrně se pousměje, i když pohled zůstane vážný. Když se po té usadí na svá místa, každý se svou skleničkou pití, poslechne si nejprve Genevieve jeho a potom zase poslouchá on ji. Hned sotva po pár jejich slovech nedokáže zakrýt údiv z toho, co slyší. Upře na ni svůj pronikavý pohled. Přimhouří mírně oči a poslouchá dál to, co Genevieve povídá. Při tom sklenici, kterou držel dosud jen v prstech nyní sevře do dlaně. Nijak pevně, jen si chladným sklem chladí kůži. Po celou dobu z ní nespouští oči a tváří se soustředěně. Rozevře víčka a povytáhne v překvapení obočí, když mu Gen oznámí, že Finn už emoce zapnout nepotřebuje. Zní mu to opravdu zvláštně. Způsobem, jakým to Gen pronáší, neví, jestli má být rád nebo ne. Když mu řekne, že neví, co má v plánu opět přimhouří více oči. Netváří se právě nadšeně z toho, co slyší. Povzdechne si a skloní na chvíli oči ke své sklenici. Vstřebává ještě chvilku nové informace. Finn je v tomhle směru v pořádku, což se mu uleví. Nebude už tedy vraždit nevinné kvůli nějakým svým zvráceným touhám a potřebám. Co by však mohl mít v plánu nyní, to netuší. Potom, všem, co se událo, a co se stalo. Sage je mrtvá a nyní si bratr jistě uvědomil, že to on ji zabil. Potom, co vyhrožoval jemu i ostatním sourozencům, by snad mohl zpytova svědomí. Stále, ale tady může být hrozba, že se pokusí nějak přivést zpátky k životu Esther. Jejich šílenou matku. To by nebylo vůbec dobré. Něco takového si raději ani nepředstavuje. Jen myšlenky věnované těm obavám ho upřímně děsí. Tisíc let utíkali před Mikaelem. Teď když se ho konečně zbavili, stát proti matce. O to opravdu nemá zájem. Přemítá nad tím mlčky, zatímco chvilku pozoruje svou sklenici s pitím. Přemýšlí, jestli by se od Gen mohl o Finnovi něco dozvědět, když s ním mluvila. Ona ho probere ze zamyšlení dalšími slovy. Zvedne k ní oči, když pokračuje. To, že zatím byl Benjamin pro něj není novinka. Novými zprávámi pro něj je fakt, že to byl Benjamin, kdo zařídil přes Sage, aby se Finn "přidal" na "jeho" stranu a pomohl mu dostat se k Hayley. Pozvedne nad tím nepatrně obočí. Když to pochopí, kývne nepatrně chápavě hlavou. Jeho pohled při tom trochu potemní. Mihne se v něm zklamání. Finnova nedůvěra potom všem, co se mu snažil pomoct v nalezení jeho štěstí. Trochu ho to zklamalo. Všechno je to, ale už pryč. Nevrátí to, ani nezmění. Finn za to zaplatil, stejně tak každý, kdo přišel do styku s Benjaminem a byl pro něj nepohodlný.* Tak to vypadá, že jistý problém už je vyřešený. *Pronese nakonec, po chvilce, co vstřebá nejnovější poznatky. Pronese to věcně, nějak se nesnaží zacházet do hloubky. Ani se nesnaží Gen vytýkat, že se za Finnem vydala sama, na vlastní pěst. Výrazem, kterým ji sledoval hned, sotva o tom začala mluvit, byl dosti výstižný. Nejspíše by z toho byla výměna názorů, která by stejně nic nezměnila.* Pořád, ale zůstává skutečnost, co všechno Finn stihl udělat. *Pokračuje dále a kouká na Gen.* A nejen nám. *Poukáže na jeho vraždění nevinných, i když o tom Genevieve nic podrobnějšího neví. Shlédne od ní do sklenice s pitím. Pozvedne ji a trochu se napije a svlaží si tak rty.* Necháme to tak? *Zeptá se po té, co ruku se sklenici zase spustí dolů a položí ji na loketní opěrku. Je to spíše řečnické. Chce slyšet, co si o tom myslí Genevieve a samozřejmě tuhle otázku pak položí i ostatním sourozencům, protože chce slyšet jejich názory.*

(Čeká, jak na to všechno, co mu teď o Finnovi řekla, bude reagovat. Ale jak už je to u Elijaha běžné, vyjadřuje se spíše pohledy a gesty než slovy. Začíná přemýšlet o tom, že možná i tohle z něj dělá toho nóbl muže. Už svým výrazem dokáže dát najevo, jaký má ke všemu postoj a jaký má na co názor. Musí se trochu pousmát, i když Elijah jistě nemůže vědět, nad čím právě přemýšlí. Je tu ale ještě jedna věc. Finn nejenže má své pocity v pořádku. Tedy rozhodně nemá jako upír vypnuté emoce, protože on není upír. A to je právě to. Má jiné tělo a ona neví, jestli to může Elijahovi říct. Co všechno mu může říct, aby nenaběhla Esther na Kate nebo Sophie? Cítí se opravdu jako svázaná a ačkoliv cloumá provazy a chce je uvolnit a rozvázat, nejde to. Jako by se topila a nemohla najít žádnou oporu, která by jí v té situaci pomohla. Nesnášela ten pocit. Stejně jako ji měl v hrsti její bratr, ji teď má v hrsti Esther, i když ta se tváří, jako by byla ta nejmilejší tchyně na světě a vůbec nikomu nechtěla ublížit. Ale muselo být po jejím. Nenechala svým dětem svobodu rozhodnutí a nenechává ho ani jí. Jakmile to ale Elijah s Finnem jaž takž uzavře, tedy alespoň to, že Finn je už citově opravdu v pořádku, trochu se jí uleví. Je opravdu ráda, že se v tom Elijah nehodlá dál rýpat. Docela se tady začala cítit v úzkých a Kol nikde. I když ona mu řekla, že si může dát na čas. Chce, aby byl Kol v klidu a chce být po jeho boku a stát za ním, ať se děje, co se děje. Potom se podívá na Elijaha a trochu povytáhne obočí a nakloní hlavu na stranu. Asi si opravdu bude muset zvyknout na to jeho chování, které je úplně jiné, než bylo. Zahrnuje ji do situace, chce znát její názor. Ano, protože patří do rodiny. Musí se znovu trochu usmát, i když hned potom zvážní.) Jistě by bylo příhodné zjistit, jaké má Finn plány, ale mstít se mu za to, že měl vypnuté emoce? Kolikrát jsi je vypnnul ty? Kolikrát Kol? Kolik nevinných lidí jste zabili? Kolik jsem jich zabila já? (povytáhne obočí) Tohle samozřejmě neber jako výslech, nemusím znát odpovědi, ale myslím, že když si na to odpovíš v duchu, tak na to budeš znát můj názor. (upře na něj svůj zrak a pak se napije ze své skleničky.)

*Během toho, co svým způsobem reaguje na nové informace o Finnovi, neujde mu, jak se u toho tváří Genevieve. Jeho mysl příliš zaměstnává a snaží se přijít na to, co s Finnem udělat dál, tak na to moc nereaguje, i když mu neujde to její pousmání. Netuší ovšem, čemu to mělo být, takže na to, jen trošku nechápavě kouká. Genevieve ovšem pokračuje dále, tak to brzy vypustí z hlavy. Předpokládá, že pokud bude Genevieve chtít, tak mu to, co má na srdci úsměvného, poví. Je příliš zaměstnaný smýšlením o bratrovi a tak Gen tolik nesleduje. Nevšimne si jejího vnitřního souboje, co mu říct, a co ne.* Pověděl ti bratr ještě něco? *Zeptá se jí posléze, co se mezi nimi na chvilku rozhostí ticho. Se zájmem na ni koukne. Docela rád by ještě něco o Finnovi slyšel. I když ho, je všechny opět zradil, když už nyní má potvrzené, že byl zmanipulovaný, možná by si s nim také chtěl promluvit.* Zajímalo by mě, kam se přestěhoval... *Poznamená zamyšleně. Zní to, ale jako by to byla, jen zbloudilá hlasitá myšlenka. Nesleduje totiž v tu chvíli Genevieve, ale kouká někam před sebe.* Jak si ho zkontaktovala, Genevieve? *Zeptá se jí po chvilce a tázavě k ní zvedne oči. Docela by jej to zajímalo. Než mu Gen dá svou odpověď, znovu se trochu napije. Když se po té přesune od jednoho tématu k druhému, neujde mu opět ten její výraz i úsměv. Nemá možnost, ovšem reagovat, neboť Genevieve spustí své argumenty. Jak jí tak poslouchá, ani ho to od ní nepřekvapuje. Je stejná jako Sophie. Mírně se zamračí, když se začne ptát na dost choulostivé a osobní otázky. Samozřejmě mu tím připomene, kolikrát zabil, a kolik nevinných životů padlo za jeho oběť. Připadá si v tu chvíli, jako by se před ním na pohovce v podobě Genevieve zhmotnilo jeho svědomí. Opravdu netouží tohle poslouchat. Genevieve mu, ale nedává možnost, aby ji zastavil a do řečí jí skákat nechce. Dívá se na ni podmračeně a stáhne rty do úzké linky. Sevře pevněji sklenici opět do své dlaně a druhou ruku na lenošce pod ruku sevře v pěst.* To stačí, Genevieve. *Požádá jí mírně, když má možnost nakonec vstoupit jí do hovoru. Tváří se rezignovaně.* Jsi horší, než mé svědomí... *Zahučí, nenadšeně. Stále je zachmuřený, i když trochu méně, když pak ona svými dalšími slovy naznačí, že se na to ptala, jen proto, aby se nad sebou zamyslel. Stále se mu ten způsob nezamlouvá, jakým mu na to odpověděla. Trochu se pak uvolní, protože se nyní může dostat ke slovu.* Neptám se na to, co uděláme s Finnem, ze msty... *Promluví, nyní už zní zase normálně, klidně. Jestli ho Gen už trochu zná, měla by vědět, že msta není jeho parketa.* Potřebuji znát názory všech, kterých se Finnovo chování nějak dotklo. *Pokračuje dál. Povolí a rozevře svou pěst.* Ne všichni dovedou být tak velkorysí a přejít to, co jim udělal. Chci to s každým probrat a najít nějaké východisko. *Dodá. Má v uších dost živě slova Rebekah a Kol také nemluvil právě mírně. Neví, jak na to reagovala Alisea, ani jak se k tomu nakonec postaví Hayley. Je rád, že Sophie našla jakési řešení s nahrazením dítěte. V opačném případě by na to poukázal detailněji, ale tak to přejde. Když se vyjádří, tak na chvíli zmlkne. Dopije sklenici a pak vstane a přejde i s ní v ruce k barovému stolku, kde ji odloží. Cestou přemýšlí, že by se možná mohl Genevieve zeptat na to, co by ráda věděla Sophie.*

(Začíná být už trochu nervóznější, protože by tak ráda vyřkla ta slova, že za všechno může Esther a je tady a je zodpovědná za to, že tu byl Benjamin, že zabil Hope, že zemřel Klaus. Za všechno může Esther. I Finnovi nabídla nové tělo a život a i když mu to svým zbůsobem přála, tak věděla, že Finn se nechá znovu zmanipulovat Esther, protože její názor a ji jako samotnou ctí. Protože je poslušný syn a ctí své rodiče i přes jejich chyby. Ale stejně tak by měl ctít u své sourozence. I když pravda, oni nectili jeho a to se pak špatně překusuje. Tohle ale asi ani jedné straně ona prostě nevysvětlí, i když by rozhodně chtěla. I matka by měla ctít názor svého dítěte, pokud to znamená, že bude svým způsobem svobodný a šťastný. Ano, Esther je uvěznila, ale kdyby je nechala být, kdyby nepovolala Mikaela, mohli být spokojení a šťastní. Ostatně jako byli nějakou dobu právě tady. Chvíli nad tím přemýšlela, než ji znovu vytrhl z přemítání Elijah.) Řekla jsem tvému bratrovi, aby proti vám nebojoval. Řekl mi, že se jen snažil vše napravit. Esther ho zmanipulovala a on sám má stejný názor na upírství jako ona, takže jak to tehdy mohlo dopadnout, jak by to dopadlo dnes... (Udělá za tou větou významnou pauzu. Možná doufá, že si Elijah toho velkémho náznaku všimne, ale třeba si bude myslet, že je to jen polemizování. To ona neví. Hlavně, pokud mu to dojde, i když si tím není jistá, hlavně, ať to tu neříká nahlas. Esther má ji a Kola momentálně v šachu.) A taky mi nezapomněl pogratulovat a přivítat mě v rodině, i když nezapomněl podotknout, že Kol s nikým dlouho nevydžel a že mě dříve nebo později opustí nebo dokonce zabije, ale že já ho znám jistě líp, že on je jen jeho bratr. (ušklíbne se a pak se na něj podívá.) Jak jsem ho kontaktovala? No, nechala jsem rozšířit po čtvrti vzkaz, že s ním chci mluvit. A dostalo se to k němu a on přišel. (podívala se na Elijaha. Možná, že kdyby Finna sám vyhledal a viděl, že je v novém těle a spojil si to s tím, že mu o tom neřekla, ale narážela nějakým způsobem na jeho pouto s Esther... možná, že poté by mu to rozhodně dojít mohlo.) Možná bys ho měl také vyhledat. (Doporučí mu, spíše proto, aby zjistil ten fakt, že Esther je živá a pomalu ale jistě bude ohrožovat všechny. Pak jen vidí, že Elijahovi rozhodně není příjemné, co říká dál. Ale každý z nich někoho zabil a měl by si sáhnout nejdřív do vlastního svědomí, co všechno kdo byl schopný napáchat.) Ano, to jistě. Ať rozhodne rodina jako celek. Můj názor v tomhle je stejně asi jen informativní. Mně Finn ničím nevyhrožoval. Ano, možná teď chceš říct, že vyhrožoval vzitím mého života, ale to nevyhrožoval mně, ale Kolovi. (osvětlí mu svoje stanovisko... Ano, možná je v tomhle až přílišný pacifista a možná doufá, že pro Finna není ohledně Esther příliš pozdě. I když si není jsitá, jestli prohlédne.) Ještě se mě chceš na něco zeptat. Můžeme ten čas nějak využít, než přijde Kol a zeptáš se ho na jeho stanovisko. Co se šatníku týče, je horší něž já. (potichu se zasměje)

*Kouká chvíli na Genevieve. Přijde mu v daný okamžik docela zamyšlená, ale neví přesně kvůli čemu. On sám neustále přemítá nad tím, jak to vyřešit s Finnem a tím, čím se provinil vůči ostatním sourozencům a Hayley. Nedovede si představit, že by se nakonec všichni shodli na stejném řešení. Takhle s odstupem, když nyní ví od Genevieve, jak to vše bylo s jeho "zradou", i těmi vypnutými emocemi... "dárek" od Finna, který mu poslal, jen potvrdil to, co v něm utkvělo během jeho prvního a posledního rozhovoru s bratrem, když ho chtěl odradit od vzkříšení Esther. Tehdy od něj slyšel, že mu neodpustí skutečnost, že ho nechal zavřeného tak dlouho v bedně s probodeným srdcem. Ten plyšový vlk, jen potvrdil to, co mu řekl tehdy. Je přesvědčený o tom, že Finn si ho za to ještě náležitě vychutná. Ta křivda ve Finnovi neustále přetrvává. Nechá se svými myšlenkovými pochody natolik unést, že ho z nich vytrhne svými slovy až Genevieve, když promluví. Zvedne k ní pohled a trochu na ni zaostří tím, že přimhouří oči. Poklepe prsty levé ruky o lenošku pod ruku, zatímco ji poslouchá. Její slova vysvětlují něco, co on už dávno přešel, ale i tak si Gen poslechne. Tváří se při tom klidně, jako by mluvila o něčem, co je pro něj teď uzavřená kapitola.* Neřekl bych, že naše matka musela Finna zmanipulovat. Podle mně jí on velmi rád a ochotně přislíbil pomoct, když věděl, že všichni, včetně něho nakonec zemřeme. *Poví Gen svůj názor. Její náznaky, kterými se mu snaží napovědět, že je Esther zpátky a naživu nezaregistruje. Z její strany mu to přijde jako polemizování a tak jen zavrtí hlavou.* Nechci si ani představit, co by se stalo, kdyby se Esther vrátila. *Podotkne při tom. Jen u těch slov se tváří znepokojeně, starostlivě.* Jistě by si našla nějaký způsob, jak ulevit svědomí a zbavit svět upírů. A začala by u nás. *Předestře Genevieve svou představu. I v jeho hlase je slyšet obava, byť o tom pouze spekuluje. Nechce to dále rozebírat a tak, jen potřese hlavou a nechá toho. Zaposlouchá se do pokračování Genevieveiných slov. Zůstává vážný, nijak ji nepřerušuje, dokud nedomluví.* Těší mě, že do téhle rodiny jsem tě mohl přivítat jako první. *Poznamená na to a na chvilku vypadá potěšeně, spokojeně i úsměv se mu na okamžik mihne po tváři.* Nenech se Finnem znechutit. *Pokračuje po té.* Zní to jako závist, že si rozumíš s Kolem lépe, než on a máš na něj mnohem lepší vliv. *Snaží se Gen potěšit.* Což je opravdu obdivuhodné. *Dočká se od něj jednoho z mála uznání, za celou tu dobu, co se spole stýkají.* Málokdo, to s ním tak umí... *Dodá ještě. Je si jistý, že ho Kol nejspíše slyší, ale nemá na vybranou. Genevieve to říct chtěl. Následně zvážní a poslouchá, jak se s Finnem setkala. Pokývá hlavou. Bude to muset zkusit tímto způsobem a také může zkusit bratrovi zavolat. Jako druhou z možností. Číslo na něj ještě má, otázkou zůstává, jestli má Finn stále svůj mobil. Když Genevieve navrhne, že by se s Finnem měl setkat také, na moment na ni zkoumavě koukne.* To bych měl... *Poznamená jí na to, souhlasně. Nedovede si představit, jak to tentokrát proběhne, ale mluvit by s ním rozhodně chtěl.* Zkusím ho zkontaktovat. *Řekne. Genevieve mu po té dá svou odpověď na rodinnou radu, co s Finnem. Kývne jí na to hlavou, ale momentálně na to žádné argumenty nemá. Za jiných okolností by se nejspíše trefila. On se, nyní rozhodl, tohle odložit až na potom, co se pokusí s Finnem setkat. Proto je navenek až moc klidný a odkývá Genevieve téměř vše, co poví. U něj to nebývá, jen tak. Mezitím přejde s prázdnou sklenicí k baru a postaví ji tam. Nakonec si do ni nalije další dávku tonicu, vezme si ji a otočí se čelem k Genevieve. Když ona sama navrhne, že si můžou promluvit, tak se nad tím sám krátce pousměje. Něco takového od ní, dobrovolně slyší snad poprvé v životě.* To můžeme... *Přikývne. Stále neví, jestli se před Gen zmínit o tom, co se pokouší zjistit Sophii. Nechce, aby se ho Gen začala vyptávat. Nemá chuť jí to vysvětlovat. Slíbil, že bude diskrétní. Přesto Genevieve jako čarodějka, mohla by něco znát.* Chtěl bych něco vědět... *Nadechne se a s výdechem pronese svá slova.* Možná si se s tím už setkala... *Dodá ještě. Během toho na ni chvilku kouká. Pronáší svá slova, ale klidně, jako by ho to, na co se chce zeptat, bylo určeno jemu, pouze pro zajímavost. Po té udělá přestávku a vrátí se s novou dávkou pití zpátky do křesla, kde se posadí. Pohodlně se opře zády o opěradlo a ruce si položí na lenošky pod ruky. Z té pravé si navíc udělá podstavec pro sklenici.* Nepřišla jsi někdy do kontaktu s čarodějem nebo čarodějkou, která ale neměla plnohodnotnou moc? *Položí jí otázku téměř stejně, jako ji slyšel od Sophie. Tváří se u toho naprosto klidně, jako při nezávazném rozhovoru.* Myslím někoho, kdo třeba nezdělil zcela magické schopnosti. *Doplní po té a koukne tázavě na Genevieve. Doufá, že ji nenaštve tím, jak po ni dnes už podruhé chce znát nějaké magické informace. Nedělá to úmyslně. Zvedne sklenici k ústům a napije se, než si Gen rozmyslí odpovědi.*

( K tmu, co Elijah rika jeste o Finnovi a Esther, uz se nijak nevyjadruje. Ona vi, ze Esther uz je bohuzel mezi nimi. Vlastne ted ani Elijahovi nemuze rict to, ze to Esther chtela smrt Hope. Pokud je opravdu Esther nejak sleduje, mohla by to brat jako provokaci. Ne, musela byt opravdu opatrna a nechat Elijaha, at si na to prijde sam. Ona uz bohuzel vi, ze Esther je tu a ano, opravdu chce zacit od svych deti. Chce jim vymenit tela. Ale pokud se bude chtit zbavit opravdu upiru, bude muset znicit jejich upiri tela. To ji jiste problem cinit nebude.Dopije sklenicku a necha ji na stolku. Dalsi si nenaliva. Pak se podiva na Elijaha, kdyz rekne, ze ho tesi, ze ji privital do rodiny jako prvni.) Elijahu, neco me zajima. (sousredene privre oci) Kdy nastala ta zmena? Rekla bych, ze ne vzdy by te to tesilo a nerikej mi, ze sis nejaky cas nemyslel proste to same, co Finn. A rozhodne to ode me neber jako nejake dobirani si te. Vazne me to zajima. (prisvedci kyvnutim hlavy, stale se na nej diva a ceka na odpoved.) dobre, ted si rypnu. (rekne pote, co ji Elijah pochvalo) Pochvala od samotneho Elijaha. Wow. (samozrejme to mysli s humorem, ale oni pak prejdou zpet k Finnovi, takze zase zvazni. Rozhodne by ho mel vyhledat co nejdriv, protoze ona proste chce, aby mu doslo, ze Esther je tady.) Ano, rozhodne to zkus. Nejdriv muzes zkusit telefon, pak treba mou metodu. Snad bude Finn o rozhovor s tebou stat. Sama jsem di nebyla jista, jestli se ukaze. (Pak jen ceka, jestli se s ni pusti do reci, nebo bude mlcky sedet a cekat na Kola. A on nemlcel. Souhlasil. Bylo pro ni opravdu neco noveho, ze se spolu takhle bavi. Ta jeho otazka ji trochu zarazila.) Proc se ptas? Ale odpoved mas prakticky pred nosem. Cely neworleansky coven tak funguje. Plbohodnotnou moc maji cadodejky jen v New Orleans. Nikde jinde carovat nemohou. To je docela pekny priklad neplnohodnotne moci. A takle to jiste neni jen v New Orleans. Jsou jiste i jine coveny, ktere maji podminecnou moc. Moc jich neznam a osobne uz vubec nikoho. A pokud se ptas z hlediska jednotlivcu, tak ti povim, aby ses podival do zrcadla a uvidis tam byvaleho neplnohodnotneho carodeje. Magii jsi v sobe mel od narozeni. Jen nebyla tak silna, abys ji dokazal spustit a pouzivat. Ale mozna, kdybys mel po ruce nejaky vylepsovak, tak by se ti to tehdy podarilo. (vysvetli mu. Snad je to to, co chtel vedet.)

*Když už Genevieve nic dalšího k tématu Finn a Esther neříká, tak se k tomu už ani on nevrací. Čím déle ji, ale při tom pozoruje, zdá se mu nějak neklidná, nervózní. Jako by ji něco užíralo. Není si, jistý, jestli se mu to nezdá. Kdyby mu sama neřekla svůj názor, jak se zachovat k Finnovi, potom všem, co udělal, přikláněl by se k tomu, že jí vadí fakt, že to bratrovi zatím vše, tak hladce prochází. Takhle to, ale vylučuje. Jiný důvod, proč má z Genevieve dnes, čím déle s ní je, tím silnější pocit, jako by ji tlačila bota, ho nenapadá. Chvilkami po ni kouká, ale nevyptává se. Je toho názoru, že by mu řekla, kdyby měla něco na srdci, určeného jemu. Upřímně je rád, že už nerozebírají potenciální hrozbu v podobě Esther. Má dojem, že jen vyslovení nahlas jména jejich matky, je samo o sobě zaklínadlo, které přináší smůlu. Občas má dojem, že i když je Esther mrtvá, že je snad i ze záhrobí, druhé strany nebo kde přebývá její duše, sleduje, a jen čeká na vhodnou příležitost, aby mohla jednou pro vždy dokončit, pro co se rozhodla. A hlavně zde v New Orleans. Čím déle zde jsou, tím silnější má pocit, že zde nikdy nikdo dlouho mrtvý nezůstane. Tyto své obavy, či myšlenky, které ho občas napadají, si nechává raději pro sebe. Nechce, aby ho někdo z jeho blízkých nařknul, že je paranoidní. Nemá v úmyslu to prozradit ani Genevieve. Jistě by to použila proti němu, až by dostala zase chuť si do něj rýpnout. Trošku se přeci, jen ponoří do svých úvah. Nijak hluboko. I přes to, co se mu honí hlavou Genevieve dál sleduje.
Když ho krátce po té, co ji s potěšením oznámí, že je rád za tu možnost uvítat ji do rodiny jako první, osloví a zdá se, že jí něco zajímá, zvedne na ni tázavě pohled. Poslechne si její otázku, otázky, protože je postupně rozvádí. Mírně se při její otázce zamračí. Ne, že by mu vadilo, co ji zajímá, jen přemýšlí nad smysluplnou odpovědí.* Myslím, že si pamatuješ to období, kdy jsem tě opravdu nemohl vystát... *Připomene jí. Bylo to ještě v době, kdy jim ona sama nabízela pomoct proti Mikaelovi, proti čarodějkám. V té době jí nevěřil, nedůvěřoval a tudíž s ní nechtěl mít nic společného.* Kolovi a tobě jsem moc šancí nedával. *Přizná, že to bral jako Kolův další úlet.* Bratr o tobě, ale pěl samé ódy. Nutilo mě to přemýšlet nad tím, co mi vadí. Došlo mi, že toho o tobě moc nevím. *Povídá dál. Je trochu zamyšlený a více soustředěný na tu dobu.* Když jsi nám pomohla s čarodějkami, zachránit Hayley a Hope, tak jsem pochopil, že na Kolových slovech něco bude. Hlavně proto, že těch jeho ód na tebe přibývalo. *Mírně se nad tím usmívá.* Začínal jsem si všímat, jak je bratr jiný, lepší. A nejen Kol. Došlo mi, že si až moc s tebou rozumí i Niklaus. V jeho případě už je to, co říct. Pak si našla společnou řeč i s Hayley.*Pokračuje.* Z odstupem jsem viděl, že kromě Finna jsem byl jediný, se kterým se naše cesty nijak neprotly a nic moc toho o tobě nevím. Chtěl jsem to změnit. Chtěl jsem si udělat svůj vlastní názor. Proto jsem za tebou tehdy přišel. Smazat ta stará nedorozumění a neshody. Začít s čistým štítem. *Konečně se oklikou dostane k tomu pro něj zlomovému bodu.* Nebýt návratu tvého bratra, možná by to probíhalo - to naše poznávání - trochu klidněji. *Poznamená a při tom zvážní. Je na něm vidět, že za to málo, co už zjistil o soužití Genevieve s vlastním bratrem, tak u něj Benjamin klesl tak hluboko, že už to hlouběji nejde. Nyní to, ale nijak nerozebírá.* No i přesto, že to trochu skřípalo, tak jsem si poopravil svůj názor. *Pokračuje.* Sotva jsem tě "přijal", tak se u Kola projevily následky uřknutí a rozešli jste se. *Když už se dostal až sem a Kol stále nejde, tak si dovolí říct, ještě pár slov navíc, co by rád, aby Genevieve věděla.* Možná mi to nebudeš věřit, ale opravdu mě to vaše odloučení mrzelo. Měl jsem o Kola docela obav, že kvůli tomu začne dělat hlouposti. *Povídá jí dál, docela klidně. Z hlasu zaznívá upřímnost. Má nejspíše poprvé možnost si s Genevieve o něčem takovém popovídat. Chce toho využít.* Raději to shrnu. *Poznamená pak.* Nechci tě unudit k smrti. *V očích se mu při těch slovech pobaveně zablýskne. Nemá problém si s Genevieve utahovat.* Jsem rád, že jste se k sobě vrátili, a že tě Kol požádal o ruku. *Shrne to a poví jí svůj názor. Při tom se spokojeně pousměje.* Docela mi to tím, usnadnil. *Dodá ještě neurčitě a má na tváři stále ten spokojený úsměv, který u něj vypadá docela nevyzpytatelně. Nijak to Genevieve nevysvětluje, zatím, co mu Kol z jeho pohledu usnadnil. Udělá pak přestávku. Nechá Gen prostor, kdyby se chtěla k něčemu vrátit nebo na něco zeptat. Neubrání se pak pobavenému úsměvu, když si z něj Genevieve následně dělá legraci. Může na něm vidět, že si z toho už nic nedělá.* Dříve jsi mi většinou nedala šanci, Genevieve. *Odpoví jí na to nakonec o něco vážněji, ale s nadhledem. Pak se, ale zamyslí.* Můžu vědět proč? *Zeptá se jí podobně, jako ona jeho, na něco, co mu nebylo celou dobu jasné.* Dokázala si se bavit se všemi mými sourozencí normálně, kromě mně... Co jsem ti udělal? *Upřesní svou otázku. Doufá, že ho Geneveive pochopí.
Než se od ní něco dozví, překvapí ho, jak jí záleží na tom, aby se s Finnem sešel.* Doufám, že na bratra budu mít štěstí... *Poznamená.* Pokud ne, budu muset o jeho "nalezení" požádat Sophie, jako prvně. *Shrne a uzavře to. Napadne ho, že by to mohl být nejsnazší způsob a nemusel by se tak spoléhat na techniku nebo na "městské tamtamy". Stejně se za ní v blízké době chystá, aby jí dal vědět, co zjistí.
K tomu se dostanou následně.* Jen tak. Zajímá mě to. *Odpoví Genevieve, prostě. Pronese to s ledovým klidem. Nemá v úmyslu jí nyní říct, že se o to zajímá Sophie. Kvůli tomu, jak to teď mezi nimi je, respektuje Sophienino přání, zůstat diskrétní. Poslechne si pak od ní pozorně, vše, co mu k tomu poví. Sem tam přikývne, že vnímá a rozumí.* Díky. *Poděkuje jí následně, za její výklad. Pak se na moment zamyslí.* Ty "zlepšováky". Co za ně lze považovat? *Vyzvídá. Možná bude moct pomocí Genevieve říct Sophie, co onen podezřelý mladík hledá.*

(Poslouchá ho pozorně, protože ji opravdu zajímá, co jí poví. Je pravda, že s Elijahem opravdu neměla dobré vztahy, ale nebylo to proto, že by s ní ten dobrý vztah mít nechtěla, že by o něj nestála, ale z postoje Elijaha si vždy mysolela, že on o to nestojí. A ona se nehodlala nikomu vnucovat. To on ji odsoudil, aniž by o ní něco věděl a myslel si, že ona dokáže jít jen za vlastním profitem. Ano, možná si ten profit v tom nějak našla, ale rozhodně to nikdy nebyl její primární cíl, ale když si to on myslel, ona mu to nevymlouvala a možná se vždy ještě víc tvářila, že jí jde jen o své blaho. Elijah ji ale špatně odhadl už na začátku a ona mu ten jeho názor prostě nikdy nemínila vymlouvat. Tak se stalo, že k sobě tihle dva opravdu neměli lehkou cestu a vzájemně si ji rozhodně ani neulehčovali. Ale pak nastal nějaký zlom a jak se právě dozvěděla, v případě Elijaha to byl možná Kol, kdo přiměl Elijaha změnit názor. Musela se pousmát, protože se právě dozvěděla, že ji před Elijahem musel hájit. Potěšilo ji to a polichotilo, protože on si ji bránil před bratrem. A vlastně by nemusel. Samozřejmě se jí taky potvrdilo to, že Elijah jim z počátku vůbec šanci nedával. Možná proto si k sobě taky nemohli najít cestu, protože on ani nevěřil v to, co ona a Kol mezi sebou měli. Vlastně mu ani vůbec neskáká do řeči, což je u ní torchu neobvyklé, ale tady není potřeba, aby do toho mluvila. Vlastně do toho ani mluvit nechtěla, protože to, co Elijah říkal, se jí více méně hezky poslouchalo. To, jak popisoval, jak si ke všem v jeho rodině, když nepočítá Finna, našla cestu, ale k němu ne, na to musela kývnout, protože to byla pravda. Teď se možná dozvídá, že ho to trápilo, že on není součástí jejího života, že o ní moc nevěděl, ale nevěděl právě proto, neboť jí nevěřil a ona mu nemínila dokazovat opak. Přesně, jak to řekla tehdy, když chtěla zachránit Hayley. Nemíní dokazovat svou lajalitu, když o ni nikdo nestojí. Ona to za potřebí nemá.) Nevěděla jsem, že tě můj rozchod s Kolem až tak zasáhl. Ale nedokázali jsme spolu mluvit, takže se tomu vlastně ani nedivím, že jsem to nevěděla. A ano, teď je všechno zase v pořádku z tohohle hlediska. (A víc než to. Jsou zasnoubení. Zase se musí jen tak pousmát. Ale pak se na něj s trhnutím hlavy podívá) Co usnadnil? Snad jsi nás nechtěl dávat dohromady jako dohazovačka. (zasměje se. Opravdu si to nedokázala představit, jak by to vypadalo. Po jeho otázce musí zakroutit hlavou.) Nebylo to tak, že bych ti nedala šanci, to tys ji nedal mě. Odsoudil jsi mě hned na začátku a bral jsi mě za podrazáckou čarodějku. A já jsem prostě jen neměla zapotřebí ti to vymlouvat. Nechala jsem tě v tom, co sis myslel. Já se nepotřebuji vnucovat. Nepotřebuji někomu dokazovat, jaká opravdu jsem, pokud on sám už si ten obrázek udělal a o jiný nestojí. Myslím, že to byl ten problém mezi námi. Ty sis něco myslel a já to to nevyvracela. (Osvětlí mu, proč to skřípalo i z její strany.) Pravdou ale bylo, že jsem si v nitru přála jakési tvoje uznání, ale to nepřícházelo a najednou jsi mě přivítal ve vaší rodině a abych pravdu řekla, od nikoho z vašíí rodiny to pro mě nemá takovou váhu jako od tebe. (podívá se na něj a přeci jen se zvedne a jde si nalít ještě jednu skleničku. Znovu se s ní posadí a vyslechne si, že ho zajímá téma takových čarodějů. Samozřejmě jí to přijde mírně podezřelé, ale nemá důvod neodpovědět.) Magické předměty. Každý z nich má nějakou svou úlohu. Některé jsou slabé, ale jiné toho dokáží hodně. (napije se)

*Když sedí s Genevieve a rozebírají to, co mezi sebou měli, neměli, v jakém kdo z nich žil mínění o tom druhém... Poslouchat to takhle s odstupem... Přijde mu to úsměvné, protože v tom vidí spoustu podobností. Kvůli tomu, kvůli jejich povahám, postojům a životním zvyklostem, jako by do sebe navzájem narazily, zaklesly a zasekly. Nešlo to, pak ani tam, ani zpátky a oni se v tom plácali. Vzpomene si na pár rozhovorů se Sophie, kdy to přičítala jejich povahám. Jemu se teď zdá, že si jsou v něčem dost podobní. Má dojem, že to nejhorší, ale už překonali. Jemu hodně pomáhá skutečnost, že Genevieve počítá, jako člena rodiny, a i proto mohl změnit chování vůči ní. Bez Kola by stále tápal a nevěděl, jak si k Genevieve najít cestu.* Nepotěšili jste mě tím. *Přikývne souhlasně na potvrzení jejich slov.* Neměl jsem možnost ti to říct. Nebylo ani kdy. Buď jsi byla zaneprázdněná, nebo jsi na mě byla naštvaná. *Poznamená a pokrčí nad tím věcně rameny, jako že se tomu ani nediví.* Pak se toho tolik seběhlo a po té si byla pryč. *Shrne to pro něj náročné období. Trochu u toho zvážní. Když pokládali Genevieve za mrtvou, také to pro něj nebylo nejpříjemnější období, i když to tak měl kvůli Kolovi. Vážným výrazem Genevieve sleduje. Když se ho začne ptát na to, co mu Kol usnadnil, z jejího pokračování pochopí, že ho nepochopila dobře. Zavrtí hlavou, ale i jemu se na tváři po jejich slovech objeví pobavené pousmání.* Ne, tak jsem to nemyslel, Genevieve. *Pronese při tom.* Díky tomu, že jsi nyní jeho snoubenka, tak prostě oficiálně patříš do rodiny. *Povídá jí. Při tom se na ni klidně dívá.* Rodina je pro mě velmi důležitá. Stejně tak, jako každý jednotlivý člen v ní. Můžu se k tobě chovat, tak jak mi to vyhovuje, aniž bych měl pocit, že se ti tím vnucuju nebo tě tím obtěžuju. *Vysvětlí jí to. Genevieve to jistě musí vnímat. Takhle otevřený a upřímný k ní ještě nebyl. Nebo ne tolik a nezdá se, že by mu to činilo problémy. Je v pohodě, klidný, usměvavý. V případě Genevieve ta změna u něj byla téměř blesková. Jako by tohle měl už dopředu pro ní dané, ale až nyní podle toho vzorce mohl začít jednat.* Ty mě zase můžeš klidně s něčím takovým poslat do háje, ale stejně ti to moc platné nebude. *Pokračuje dál. Klidně, ale v jeho podtónu je slyšet úsměv. Gen už musela odkoukat, jak se chová ke svým sourozencům. Genevieve se k ním zkrátka díky Kolovi přidala. Když podá Genevieve své vysvětlení, na chvíli se odmlčí, svlaží své hrdlo trochou tonicu a zaposlouchá se pak do toho, co pro změnu povídá ona. Nyní má možnost se něco dozvědět, něco pochopit. Hned při prvních slovech se neubrání slabému úsměvu. Opět se mu tím potvrdí jeho domněnky, o tom, že se oba svým chováním, přístupem blokovali, vyrušili se a tak jejich vzájemné pokusy dopadly, jak dopadly. Během toho, jak, ale pokračuje, zvážní a do očí se mu vkrade jakási omluva za jeho mylné závěry. Sklopí pak na chvíli oči ke své sklenici, když Gen poslouchá dále. Nechá jí nyní mluvit a nevstupuje jí do toho, dokud se nedostane k tomu, co už se jeho uším líbí více a tak k ní opět zvedne pohled a vypadá docela překvapeně, potěšeně, a možná krapet pobaveně. Ne, že by mu to přišlo směšné. Jen to, jak si to oba dva navzájem zbytečně znepříjemňovali.* Bylo to jedno velké nedorozumění. *Poví jí na to jako první. Zčásti omluvně, zčásti smířlivě.* Nedůvěřoval jsem ti, protože jsem tě neznal a nemohl jsem tě poznat, protože jsem ti nevěřil. *Pokračuje dále. Nyní má dojem, že jí to může říct a nic se nestane. Jen tím Gen objasní některá slepá místa.* Málokdy se mi stane, že jsem u někoho "neoblíbeným" členem z mé rodiny. U tebe se to stalo, ani nevím jak. Když jsem to zjistil, tak jsem to dost dobře nechápal, jak k tomu došlo. Rebekah, Kol, Niklaus a nakonec i Hayley. Všichni si k tobě nacházeli cestu a já pořád nic. *Povídá jí. Zpětně nad tím rezignovaně pokrčí rameny.* Dost mě to štvalo, užíralo a říkal jsem si proč? *Udělá malou pauzu a semkne na moment rty do úzké linky. Vypadá, že nad něčím váhá. Nakonec svůj výraz uvolní a pokračuje dále.* Přiznávám, žárlil jsem na ně. *Neříká se mu to snadno, ale rozhodne se, jako vždy pro upřímnost a otevřenost, kterou preferuje. Slabě se nad tím pousměje. Ne každý den Genevieve přizná některou ze svých slabostí. Bere to, ale zároveň, jako takové malé osobní vítězství. Pak, opět zvážní a mluví dál.* Zpočátku. Po té jsem pochopil, že jsem ti křivdil a odsuzoval neprávem. Chtěl jsem to změnit. Začít s tebou od znovu. *Povídá dál. Kouká se během toho na Genevieve. Vypadá trochu posmutněle, protože mu to nevyšlo, tak, jak by chtěl.* Když jsem za tebou tenkrát přišel. Dal ten dárek a omlouval se ti, myslel jsem to vážně upřímně. Doufal jsem, že se to mezi námi potom zlepší. Moc se to, ale nedařilo. *Povídá dál, do hlasu se mu vkrade smutek, skepse nad tou neúspěšností.* Vím, že to nebylo úmyslné, ale krátce na to si dala přednost mému bratrovi. Na to jsme se nepohodli, kvůli tomu se Sophie. *Vzpomíná na pro něj klíčové momenty, v tom jejich vzájemném "soužití".* Tou dobou jsem si řekl, že si s tebou nejspíš nikdy neporozumím, nechal jsem to tak. *Znovu se na jeho tváři vrátí pousmání, ale posmutnělé.* Začal jsem se chovat, jako před tím, ale ne proto, že bych změnil názor, ale nechtěl jsem se vnucovat, když jsem viděl tu nedůvěru a odtažitost z tvé strany. Mrzelo mě, že jsem stále ta černá ovce naší rodiny, která je nejméně oblíbená. Nechal jsem to tak, ale čekal, doufal v nějakou příležitost, kdy to budu moct změnit. Aby sis na mě poopravila názor. Ale protože mě to štvalo, tak jsem na tebe byl dost nepříjemný. Bylo to hloupé, ale nechtěl jsem dát najevo, že mě to ve skutečnosti mrzí. *Zavrtí krátce hlavou, semkne rty, a sklopí na chvíli pohled dolů. Trochu si povzdechne. Místo dolů se zadívá do průhlední tekutiny svého pití a trošku se sklenicí zahýbá a rozvíří vodu uvnitř.* Pak tě postihlo tolik zla ze strany Benjamina. Nenašel jsem způsob, jak něco změnit k lepšímu. *Mluví dále, ale nedívá se na ni. Pozoruje svou ruku a sklenici, kterou v ní drží.* Po té, místo k lepšímu, jsem u tebe ještě klesl, když jsem ohrožoval Kate. *Povzdechne si. Nakonec se dostane pro něj k dost citlivému tématu a tak je pro něj obtížné o tom mluvit. Původně už se k tomu nechtěl vracet. Teď by to, ale chybělo v jeho povídání, a tak to chtě, nechtě musí vytáhnout. Krátce na Gen během toho koukne. Dlouho to nevydrží a raději rozpačitě uhne zase dolů. V daný moment, kdy na to vzpomíná i na její "odplatu", kterou schytal přímo do tváře, se cítí zase stejně tak potupně a rozpačitě, jako krátce po jejím plivanci. Zároveň to bere i jako křivdu, nespravedlnost, že si zvolila v jeho případě zrovna takový způsob. Jako by přesně věděla, co použít, co udělat, aby ho zasáhla co nejtvrdším možným způsobem.
Už to, ale přešel. Její "smrt". Jako by z jeho pohledu smazala mezi nimi všechno to špatné a s tou její proměnou a návratem, začala mezi nimi nová kapitola. Tak to bere i teď. Jen si připomněl a musel zmínit něco, co je pro něj stále čerstvé, citlivé a nepříjemné.* Zkrátka to bylo jedno velké fiasko. Nakonec potom všem si byla pryč. Už se s tím nedalo nic dělat. *Pokračuje dále. Nijak se k tomu nevrací.* Ten tvůj návrat, vaše zasnoubení s Kolem. *Povídá dále a jelikož už překoná to nejhorší, znovu k ní zvedne oči. Přesto je ještě trochu nejistý.* Beru to, jako druhou šanci. Pro mě z výhodnější pozice. Teď už se jí nevzdám. *Pokračuje a na závěr jí i sobě dá jakýsi slib nebo směr, kterým se bude držet. Slabě se znovu dokáže pousmát, když si poslechne ten její závěr.* Měla si ho od chvíle, co jsem za tebou přišel se svou omluvou a tou drobností, jako dárkem na usmíření. *Poznamená pak jemně a tentokrát z ní pro změnu oči nespouští.* Já doufal v trochu vlídnějšího přijetí a méně nepříjemné komunikace z tvé strany. Nebo aspoň nějaký náznak toho. *Poví jí na to ve zkratce, co od ní postrádal. Dál se při tom usmívá. Teď už o tom mluví klidně s nadhledem, neboť je to pro něj uzavřené téma. Nyní jsou už jinde. Ten úsměv u něj přetrvává i proto, ale i z toho, co slyší o Gen k tomu jeho uvítání do rodiny. Pro něho to zjištění, že se s Kolem zasnoubili a navštívili je na Boží hod v sídle, je nová kapitola mezi Gen a ním. Tím to pro danou chvíli uzavře. Zase se trochu napije. Nyní mu toho ve sklenici už moc nezbývá.Trochu na dně. Poslechne si Genevieveinin dovětek k jeho podotázce o magické moci. Gen mu to zodpoví velmi všeobecně. Má na jazyku ještě otázku, jestli nezná nějaký takový předmět, ale nechce riskovat, že ho začne zpovídat a nějak by se dostali k Sophie. Pořádně se do něj proto "kousne" a raději už se neptá. Jen přikývne. Genevieve mu toho řekla docela dost. Doufá, že to Sophie nějakým způsobem pomůže.* Ještě jednou díky, Genevieve. *S tím ten jeden hlt ze sklenice vypije.*

Po tom, co Genevieve bleskurychle odešla za ELijahem, zůstal v pokoji sám. Nejdřív se snažil spěchat, aby Genevieve nenechal napospas Elijahovi moc dlouho, ale uběhla nějaká ta chvíle a Kol pořád nescházel dolů k nim. Genevieve ho za tohle asi zabije, ale on na Elijaha prostě neměl náladu. Nechtěl, aby dneska chodil; chtěl být s Genevieve sám, museli si promluvit nějak pořádně o Esther a tak. Ale Elijah se nenechal odbýt a prostě mu řekl, že přijde. Kol sice chtěl něco namítat, ale radši byl zticha. A proto Gen nechal tak dlouho čekat. Neměl na něj náladu, a navíc mu nechtěl lhát do očí. Tedy on by nelhal, jen by neříkal pravdu. V tom je rozdíl! Takže místo toho, aby za těmi dvěma šel, dal si v klidu vanu. A byla to opravdu dlouuuhá vana, opravdu tam strávil hodně času. Potom vylezl, oblékl se a sešel za nimi. "Promiňte, trošku jsem se zdržel," ušklíbne se a kývne Elijahovi na pozdrav. Přejde až ke gauči a sedne na něj, hned vedle Genevieve. Obejme ji rukou kolem pasu, trošku si ji k sobě přisune a dá jí pusu.

(Než stačila Elijahovi na cokoliv odpovědět, tak se objevil Kol. Chtěla k tomu ještě něco říct, ale na druhou stranu to už vlastně komentář nepotřebovalo. Dalo by se říct, že si to s Elijahem konečně pořádně vyříkali a teď se k sobě tedy snad budou chovat jinak. Jak řekl Elijah, ona je teď podle něj ale i podle dalších člen rodiny, tak se k ní podle toho bude chovat. A je jí jasné, že jí to bude někdy lézt na nervy, ale Elijah se v tomhle případě už asi jen tak nedá. Jen se tedy na Elijaha usměje, jako že je mezi nimi všechno dobré a podívá se na Kola. Její výraz říká: Kde jsi byl tak dlouho?" Sice mu řekla, ať si dá klidně na čas, ale rozhodně tím nemyslela, aby ji nechal s Elijahem samotnou celý den. Ale už se stalo a už v tom tady naštěstí nebude sama. A vlastně se na něj ani nemohla dlouho zlobit, protože k ní přišel, přisedl si, objal ji a políbil. Před Elijahem to byloo trochu zvláštní, ale ona se rozhodně nebránila a polibek mu oplatila. Vlastně by se neměli stydět dávat svoje city najevo takhle před ostatními. Kolovi to asi problém nečiní, ona je v tomhle více méně trochu konzervativnější, ale možná by svůj přístup měla změnit. Doufá, že se ho Elijah zeptá na stanovisko vůči Finnovi a víc se zdržovat nebude, protože ona se už nechtěla motat do těch lží víc.) Ano, nechal jsi nás celkem čekat. (podotkla na účet Kola)

*Krátce na to, co domluví a čeká na reakci Genevieve, zaslechne v patře a na schodech pohyb a zvuky, které naznačují, že se jeho mladší bratr uráčil sestoupit z výšin mezi ně a poctít je svou přítomností. Pohlédne na Genevieve. Jestli chtěla něco říct, patrně už se to nedozví. Nechá to už tak. Je rád, že na tento jejich rozhovor měli "jakési" soukromí, i když neví, kolik z toho Kol slyšel, a kolik toho poslouchal. To, co Genevieve říct chtěl, řekl. Své stanovisko jí řekl. Teď na ně naváže. Pohlédne ke vstupu do salónku, kde s Genevieve sedí, jakmile se Kol objeví ve dveřích.* Kole, rád tě zase vidím. *Odvětí, když si ho měří cestou k Gen. Zdá se mu hodně špatně naložený. Není si jistý, proč. Nepřijde mu jako šťastný čerstvý snoubenec.* Bratře, vstal si dnes z postele levou nohou? *Neodpustí si malé popíchnutí na jeho adresu. Trochu ho tím chováním naštve. Když navštívili oni s Genevieve sídlo na Boží hod, také se na něho nešklebil. Sklopí pohled dolů, po té, co se Kol "přivítá" s Genevieve na pohovce. Nechá jím na to dostatek času i prostoru. Mezitím si levou rukou smete z klopy saka imaginární smítko. Natáhne se a prázdnou sklenici od tonicu postaví na stůl před sebou. Při tom přemýšlí, jestli nemá raději jít. Kolovo chování ho rozladilo. Od Geneveive toho slyšel dost. Přesto se nakonec rozhodne zeptat i Kola. Spíše se zvědavosti, jak bude reagovat.* Nerad vás ruším, ale chci se tě zeptat na jednu věc. *Vzhlédne a promluví na Kola.* Potom půjdu. *Ujistí ho, že je nebude zdržovat dlouho. To, že se zdržel, může Kol přičítat, jen sobě. Čekal na něho a Genevieve mu dělala příjemnou společnost.* Předpokládám, že ti Genevieve už pověděla o svém výletě za naším bratrem Finnem a jejich setkání. *Ani nečeká na nějakou jejich nebo jeho reakci a rovnou přejde k věci.* Chci vědět, potom všem, co nyní o Finnovi víš, jaký je tvůj názor na to, jak se k němu zachovat...? *Nijak moc to nerozebírá. Věří, že Kol to podstatné ví. To, co zjistil od Sophie si rozhodne nechat pro sebe.* Stále mu chceš probodnout srdce kolíkem z bílého dubu nebo se tvůj postoj změnil? *Zajímá se. Pohlédne z Kola krátce na Genevieve a zase zpět na bratra.*