Plantation House

Při sundávání jeho trička mu Claire nezapomíná přejíždět po všech jeho svalech, které má na svém svalnatém břiše. Svým způsobem ho vzrušovalo i tohle. Vzrušovalo ho to, když se Claire dotýkala jemnými prsty jeho těla a byl si jistý, že stejně to cítí Claire, když ji hladí a dotýká se jí. Jenom doufá, že Claire za tímhle vším nevidí nic jiného než to, že si chtějí oba užít a na chvilku zapomenout na svoje starosti. Pousmál se, když si ho Claire chytila za boky a přitáhla si ho k sobě víc - pokud to tedy ještě víc šlo, protože už předtím se jejich těla hodně dotýkala. Možná, že mu hlavou prolétla vzpomínka - hodně příjemná - na to, když pil při naprosto stejné činnosti z Gen. Ale ani nad tím nestačil nějak moc přemýšlet, protože teď měl plnou hlavu Claire. Její krev si vychutnával a začal si do paměti ukládat její specifickou chuť. Byla vážně dobrá a možná to bylo i tím, že je Claire vlkodlak, to nevěděl. Ale jak často se stává, aby pil z vlkodlaka upír? A ještě dobrovolně? Je to neobvyklé a pro Kola tohle byla premiéra. Oči má při pití zavřené, takže nemůže vidět Claiřina slastně pootevřená ústa, ale rozhodně jeho pozornost upoutá to, když slyší, že její srdce zvýšilo rychlost a dokonce bije hlasitěji. Neunikne mu ani to, jak se jí zrychlil dech - to proto se jí hruď zvedá mnohem rychleji než normálně. Když ucítí, jak mu Claire začne stahovat boxerky, začne pít méně a méně, až nepije vůbec. Když se vzdálí od jejího krku, na kterém zůstalo pár kapek její vlastní krve, podívá se na ni. Ona už ale nemůže vidět vystouplé žilky kolem jeho tmavě hnědých očí, protože ty před chvílí zmizely. Vůbec mu nevadilo, že už musel s pitím přestat - stejně to měl v plánu, protože nechtěl, aby Claire byla nějak moc slabá. Věděl, že Claire by ho ze sebe nechala pít, jak dlouho by chtěl. Věří mu a ví, že by jí neublížil. Když mu stáhne boxerky a otočí ho tak, aby byl on dole a aby ona seděla na něm, musí překvapeně zvednout obočí. Ano, sice měla vlkodlačí sílu, ale přece jenom, jeho váha taky nebyla malá, však je to kus chlapa. Když se na něj pousměje, úsměv jí oplatí a čeká, až si stáhne kalhotky a dosedne na něj. Když na něj dosedala, trošku se prohnul v zádech. Jakmile na něj dosedne úplně, vzdychne skoro ve stejnou chvíli jako Claire. Má mírně pootevřená ústa, když se Claire začne pohybovat. Jak jen může, snaží se svoji pánev jejím pohybům přizpůsobovat. Natáhne ruce, chytí ji pod zadkem a pomáhá jí s pohybem nahoru.

(Při každém doteku, jako kdyby jí procházel elektrický proud a pokaždé, když se jeho kůže dotkne té její, se objeví jiskra, která přeskočí. Jako kdyby jejich těla byla dva magnety, co se přitahují a nic jim nestojí v cestě. Jsou propojení, jako jedno tělo. A Claire ví, že je to dnes jiné. Je to jiné tím, že nejsou opilí. Ale poprvé také nebyli opilí, ale bylo to jiné. Postupně na něj dosedá s větší silou a vášní, její pohyby jsou rychlejší a ladnější. Cítí, jak se v ní pohybuje. Je to euforie, která však brzy skončí. Chtěla by, aby byla věčná, chce zažívat takovýhle pocitů víc a častěji. Jenže s Kolem je to takzvaná jednorázovka. Ví to, protože on miluje Genevieve a to se nikdy nezmění. Ona je pro něj jako droga. Jakmile jí jednou požiješ, už nikdy nemůžeš přestat. Takže kdyby s Kolem náhodou chtěla být, není to reálné. S Kolem je nejlepší kamarádka s výhodami a to jí stačí. Ale co kdyby to někdy náhodou přerostlo v něco jiného? Co kdyby jí to už někdy nestačilo? Co kdyby k němu začala chovat hlubší city? A v té chvíli, už cítila, že se blíží orgasmu, který se dostavil dříve, než čekala. Hlasitě vzdychala a i když už dosáhla svého vrcholu, neustále se na něm pohybovala. Jakmile ucítila jeho horké sperma uvnitř sebe, přestala se na něm hýbat a položila se na něj. Svou hlavu mu složila na jeho hruď a jednou rukou ho hladila po té jeho a druhou ho hladila na boku.)

Kol si všechny její polibky i dotyky náležitě užíval, ale i přesto, že se to moc líbilo, si kolem svého srdce vytvořil jakousi bariéru, která mu nedovolí, aby do toho pletl nějaké další city, které pořád patřily té samé ženě. Jiné ženě, než je Claire. Možná, kdyby tu Genevieve nebyla, tak by tu bariéru odstranil a dovolil by, aby se city, které se uvnitř ní nachází, vydraly na povrch a aby se třeba ještě zvětšovaly... Ale ne teď a ne tady. I kdyby tisíckrát chtěl, prostě nemůže, protože ví, že Genevieve pořád miluje a ta láska zatím vůbec nepolevuje. Claire měl rád, ale jinak. Měl ji rád jako kamarádku, nejlepší, a vlastně i jedinou. Nedovolil by, aby jí někdo ublížil, vždycky tu pro ni byl a vždycky tu pro ni bude. Tráví teď spolu hodně času, oba jsou sami. Dokonce se spolu i vyspali, dneska je to podruhé za pár dní. Minule to bylo sice s pomocí alkoholu, ale dnes? Dnes věděli, co dělají.. Kol jenom doufal, že Claire to bere tak, nebo aspoň podobně, jako on. Doufá, že si po dnešku, kdy se spolu vyspali i bez alkoholu v krvi, nezačne od toho všeho slibovat něco víc, protože to on nechtěl. A hlavně jí nechtěl ublížit. Když na něj začne dosedat ještě rychleji, než předtím, cítí v tom všem ještě větší vášeň, než posledně. A to možná nebylo dobře, ale teď si to neuvědomoval. Teď byli s Claire spojeni v jedno tělo a oba si to užívali. Kol občas zavřel oči a často mu z úst vycházely hlasité a slastné vzdychy. Když slyší, že Claire začla vzdychat mnohem hlasitěji a hlavně intenzivněji než doteď, věděl, že se blíží její vyvrcholení. To přišlo s jejím nejhlasitějším vzdychem. Potěšilo ho, že i přes to, že ona už měla to nejpříjemnější za sebou, se na něm nepřestala pohybovat. Chvilku po ní se s posledním nejhlasitějším vzdychem i celým Kolovým tělem rozlil pocit naprosté rozkoši a slasti. A ta chvíle ještě nekončila, protože Claire z něj ještě úplně neslezla, takže pořád zůstával v ní. Když si svojí hlavu položila na jeho hruď, hlasitě oddychoval, i když to by měla spíš Claire, protože ta dnes odvedla všechnu práci. Položil jí svoji volnou ruku na záda a hladil ji po nich. Nic neříkal. Přišlo mu, že on teď nic říkat nepotřebuje.

(Jeho vzdechy pro ní byli něco úžasného. Těšilo jí, že ho může uspokojit. Mohla být na sebe hrdá a říkat si, uspokojila jsem Kola Mikealsona, jsem královna a všichni mně uctívejte! Ale ona taková nebyl, nemusela se snižovat k takovému chování. Jen na něm ležela a vydýchávala se. Ještě z něj nechtěla vystupovat, ale stejně jednou bude muset. Vychutnává si tuhle chvíli, jeho dotyky, a ukládá si jí hluboko do paměti. Podívá se na něj a políbí ho. Bylo to něco jako znamení událostem, které se teď stanou. Claire z něj pomalu slezla a lehla si vedle něj. Oba je přikryla peřinou, jelikož by jí za chvíli byla zima. Byla k němu otočená čelem a dívala se mu do očí. Jednou rukou ho hladila po tváři a po kořenu jeho nosu a druhou ho objímala okolo pasu, kde ho hladila na zádech. Je jí jasné, že i kdyby chtěla být s Kolem, není to možné. On miluje Genevieve a stejně spolu skončí, protože jejich láska má silná pouta, které se jen tak lehce nepřetrhají. Neměla by si dělat naděje a nesmí se stát, aby k němu začala cítit něco víc. Ale ona ví, že něco málo se pro ní změnilo. Nechce si to přiznat, ale něco je jinak. Jak ho dnes sváděla a to, jak tu teď vedle sebe sedí, spokojení po skvělém sexu, blízko sebe a ona je šťastná. Sice docela jiným způsobem, než by chtěla, ale je. Zavřela oči na znamení, že se chystá jít spát. Znovu.)

Když na něm Claire jen tak ležela, líbilo se mu to. Užíval si, jak její tělo leží na tom jeho, tahle chvíle byla dokonalá. Škoda jen, že nikdy se nestane ještě dokonalejší tím, že by třeba byli spolu. To už by nebyla jednorázovka, v tom by bylo něco jiného. Bylo by to mnohem víc než jenom sex, než pár dokonalých chvil rozkoše a vášně... Právě to něco jiného zažíval vždycky s Genevieve a normálně mu to chybělo, ale ne teď. Ne teď, když u něj byla Claire. Ve skutečnosti ani nechtěl, aby z něho slezla, protože i když bylo po všem, bylo to pořád příjemné. Ale ona k němu zvedla svůj obličej a políbila ho. Polibek jí hned oplatil a potom už jenom cítil, jak z něj Claire slezla a jejich těla už nebyla jedním. Chvilku ještě ležel na zádech, ale potom se přetočil na bok, aby na Claire viděl. Když je oba dva přikryla peřinou, přisunul se ještě trošku blíž k ní. Usmíval se, když ho hladila po tváři a po nosu. Nechával si líbit i to, že ho hladila po zádech. On měl ruku schovanou pod peřinou a měl ji položenou na jejím štíhlém pase. Po chvilce jí začal prsty jemně přejíždět po bříšku, ňadrech, od ramene mu prsty doputovaly až k jejímu zadečku i kousek pod něj, kam jen jeho ruce dosáhly. Muselo ji to šimrat, protože cítil, jak jí znova, dnes už podruhé, naskakuje husí kůže. Jenom díky jeho dotykům. Když zavřela oči, pochopil, že chce spát. Přitiskl ji k sobě tedy ještě víc, vlastně by se dalo říct, že jejich těla byly zase přilepená úplně na sobě. Ruku jí obmotal kolem pasu a dal jí pusu na čelo. Potom i on zavřel oči. Když podle jejího srdce usoudil, že už spí, napadlo ho, že nic tenhle večer nepřekazí - ani její noční můry. Zase jí vleze do hlavy a tentokrát tam začne utvářet jiný, krásný sen. Tentokrát v něm ale nevystupuje on. Claire se spolu se svým bratrem prohání ve vlčí podobě při úplňku po lesích a užívají si svobody. Když Kol občas otevře oči, tak vidí, jak se Claire ze snu usmívá. Jistě se jí to líbilo.
Probudil se někdy před obědem - Claire pořád spokojeně pochrupovala vedle něj. Pomalu jí sundal ruku z boku, vydal ji zpod peřiny, překulil se na záda a protáhl se. Přitom si spokojeně zamručel, protože dneska se mu spalo vážně dobře.

(Připadalo jí, že se její kůže vpíjí do té jeho, jako kdyby se pomslu slučovali. I když byl její polib rychlý a přišlo jí, že Kol nestihne zareagovat, on to stihl. Znovu ucítila jeho jemné rty s příchutí vášně a spokojenosti. Jakmile se přisunul k ní, přitiskla se k němu. Jako kdyby patřili k sobě a už nikdy se od sebe neměli oddělit. A ona to tak dokonce i chtěla, být víc než kamarádka, ke které jste jako bonus dostali možnost jí kdykoliv ošukat. Možná že Kol ji takhle nevnímá, ale ona si takhle někdy připadá. Pousmála se, když se pousmál on. Jeho úsměv byl tak hezký a navíc mu slušel. Každá dívka by ho hned políbila, a to Claire také udělal. Políbila ho a pousmála se. Byla jako sluníčko, byla šťastná. Leželi teď vedle sebe úplně nazí a tak mohl cítit její husí kůži, které jí způsobovaly jeho doteky. Nechala se v jeho těsné blízkosti, v jeho objetí a naprostém bezpečí ukolébat k spánku. A ještě před tím, než usnula, věděla, že pro ní se něco podstatného změnilo. Jakmile jí vlezl do hlavy, bylo jí jasnp, co chce udělat. A ona se nebránila, dokonce se mu úplně podvolila. Ale tentokrát ve snech nevystupuje Kol, ale její bratr, oba ve vlčí podobě. Ví, že je tohle nemožné, a že je to naprostá fikce, ale krásná a tak se nebrání a zažívá chvíle, které se nikdy nestanou. Jakmile se Kol převalil jako kombajn, vzbudila se. Zatím to nedela nijak najevo, až mírným podrážděným zavrčením a polštářem, který rázem přistál na Kolově obličeji. Otočila se k němu zády a stáhla všechnu deku k sobě. Kolovi tak ukazovala holá záda, pokrytá občasným tetováním. Připadá si s Kolem jako nějaký pár. Chce ještě spát.)

Nevšiml si, že svým převalováním Claire vzbudil. A upřímně? Bylo už docela pozdě, takže by vůbec nevadilo, kdyby Claire už vstávala. Všiml si toho, až když Claire podrážděně zamručela a hodila po něm polštářem. Jestli mířila na obličej, trefila se naprosto přesně. Kol se zamračí a ještě víc se zamračí, když si celou deku ukradne pro sebe. Pomalu vstane, upíří rychlostí si na sebe vezme tričko i boxerky a potom jde ke dveřím, jako že už odchází. Otevře a zavře dveře, ale zůstává pořád v pokoji. Pak se potichu po špičkách přikrade k posteli a sleduje už zase spící Claire. Možná, že nespala už tak tvrdě jako předtím, ale to nevadilo tomu, co chce udělat. Rychle z ní stáhne peřinu a přetáhne ji polštářem. "To předtím znamenalo začátek války!" řekne, ba dokonce zakřičí, zvýšeným hlasem a když na ni polštář dopadne, začne se smát. Připadá si teď jako nějaké malé dítě. Před chvílí se objímal s nahou Claire a teď se spíš chová jako její mladší bratr.

(Bylo jí jedno, kolik je, nebo co je za den. V práci má volno a ještě se nedospala, takže si chce ještě schrupnout, alespoň na pár hodin. Jen ho sleduje jak odchází. Zavře oči a nechá se ukolébat do polospánku. Slyší jen klapnutí dveří a tak už se o nic jiného nezajímá. Jakmile z ní stáhne peřinu, kterou okolo sebe měla obmotanou, odkoulí se kousek na Kolovu stranu a on jí vzápětí přetáhne polštářem. Odhodí polštář a v očích se jí zlostně zablýskne. Jestli chtěl naštvanou Claire už od rána, tak se mu to povedlo. Probodávala ho vražedným pohledem a najednou po něm vyskočila. Její prsten jí toho umožňoval hodně a tahle síla a rychlost nebyli vůbec k zahození. Stále je nahá, kdy by se taky převlékala? Kol teď leží na zemi, jak po něm skočila, ona na něm sedí nahá a ruce má okolo jeho krku. Oči jí zežloutly a teď mu ukazuje i svoje tesáky. Z části to hraje, ale z části je opravdu vytočená až do běla, že kdyby jí někdo přisunul ke zdi, Claire by splývala jako chameleon. Nakloní hlavu na stranu a dívá se Kolovi do očí.) Nehraj si se psy. Mají ostré zuby a mohli by tě pokousat. (Zavrčí a nakloní se k němu. Stáhne svoje zuby a políbí ho, přičemž ho schválně kousne do rtu, aby mu začal krvácet. Brzy se zahojí, ale nejdříve Claire slízne těch pár kapek krve co mu tam zůstalo. Ušklíbne se na něj a stoupne si. Vezme do ruky polštář a dělá, že ho jde uklidit, ale vzápětí už přistál Kolovi na obličeji, Claire si nadšeně povyskočí, zakření se a zakřičí.) Dva jedna pro Claire! (Zatočí rukama nad hlavou a vyskočí na postel.)

Směje se, když polštář přistane na Claire a směje se i potom, co na ho na něj odhodí a zlostně se na něj podívá. Nemyslí si, že je to opravdové, podle něj to prostě jenom dělá. Copak by se na něj naštvala jenom kvůli tomu, že ji probudil krátce před polednem? No to snad ne. Taková není. I když... Kola taky nikdy zrovna nenadchlo, když ho někdo probudil. Což se dřív stávalo dost často, protože když byli s Bekou malí, často si s ním chtěla hrát už ráno. Jen on byl vždycky takový ospalec, že se mu nechtělo nikdy vstávat. Kol popravdě nečeká, že po něm Claire takhle skočí.. Možná by to i čekal, kdyby si uvědomil, že má ten vlkodlačí prsten, ale na to pořád zapomínal, a to nebylo dobře. Potom ho mohla takhle překvapit. Když na něm sedí, takhle nahá a má ruce kolem jeho krku s tím, že ho chce asi začít škrtit, musí se ušklíbnou. Sleduje ji, když její oči mění barvu na žlutou a když na něj začne vrčet až mu ukazuje svoje tesáky. "Některý psi se dají snadno ochočit," dívá se jí do očí a ušklíbne se. Nechá se od ní políbit a nechá si dokonce u slíznout krev z poraněného rtu. Ale polibek jí neoplácí, něco mu říká, že už stačilo. Nechce, aby si od toho slibovala něco víc, než za tím je. Když se zvedne, myslí si, že už toho nechá a chce se zvednout, když v tom na něm přiletěl zase polštář. Chvilku přemýšlel nad tím, že to Claire vrátí, ale rozmyslel si to. "Kol se vzdává, Claire vyhrála dva jedna!" řekne nahlas a zatleská, když Claire vyskočí na postel. On sám se zvedne a sebere ze země kalhoty, které si začne navlíkat.

(Nechce Kola štrtit, je to spíš jen takové varování, jako kdyby říkala: Koukej, tohle ti můžu udělat když mně naštveš, tak si dávej pozor. Nad jeho poznámkou se jen ušklíbne. Ona není tenhle typ. Možná že je šílená, ale je volná. Je to jako otázka: Svoboda nebo chleba? Když máte jedno, nemáte druhé. Ona ví, co přesně by si vybrala. Svobodu. Radši by zemřela hladem, než aby nebyla svobodná. Nemohla by žít jako něčí otrok, majetek, nebo cokoliv jiného. Ona přesně ví, komu patří. Patří jen jediné osobě na zemi a ta jí může soudit, milovat ale i nenávděť. Patří jen sobě. Nikdo jiný na světě za ní nebude rozhodovat, nemůže být něčí majetek. Pousměje se. Chovají se jako malé děti. Pozorovala Kola jak se obléká, a tak se rozhodla, že se také oblékne. Njedříve si na sebe natáhla kalhotky, potom našla v koupelně podprsenku a džíny s ponožkama. Všechno si to na sebe oblékla. Nemohla však za boha najít svoje tričko a tak si vzala to, co si ze skříně vytáhla naposled, jak se s Kolem hádali, komu sluší víc a přetáhls si ho přes hlavu na sebe. V koupelně se upravila jak to jen šlo a koukla se na Kola. Vlasy měla svázané do vysoko vyčesaného culíku. Zašátrala v jdné kapse u kalhot a vyndala dvě pomačkané cigarety. Zandala je zpátky a šáhla si do druhé kapsy. Vytáhla z ní ruličku několika bankovek a řetízek, který jí dal Jackson. Nosila ho pořád u sebe. Pousmála se a během chvíle už jí vysel na krku. Upravila si ho a její pohled opět sklouzl na bankovky. Rozbalila ruličku a rychle odhadem spočítala, kolik s sebou má. S lehkým zamračením je zandala zpátky do kapsy a ze zadní kapsy vyndala klíče od auta a mobil. Koukla se na mobil. Nikdo jí nescháněl, alespoň že tak.) No, myslím že ja čas jít. (Pousmála se a došla k němu. Vlídně se na něj podívala.) Díky za všechno Kole. (Vděčně ho objala, měla by s tím přestat, je to divné, ale prostě to teď chtěla udělat, čistě z vděčnosti. A po chvíli ho pustila. Přejela mu rukou po rameni a po chvíli se odtáhla. Vzala si svojí černou mikinu a navlékla si jí na sebe, avšak nezapla si jí. Mobil si zastrčila do kapsy a pak ještě dodala.) Svoje tričko jsem nenašla, tak si půjčím tohle.

Moc dobře věděl, že to její 'škrcení' je spíše varováním. A i kdyby ho začla škrtit celou svou silou, bylo by jí to houby platné, protože Kol je pořád silnější a ani škrcení vlkodlakem by mu nějak moc neublížilo. Všimne si toho, jak se po jeho poznámce ušklíbne. Podle něj byla Claire ten typ člověka, který se nenechal jen tak ovládat a nechtěla mít pocit, jako kdyby někomu patřila a jakoby nad ní někdo měl moc. V tom byl rozdíl mezi ní a Gen. U té věděl, že je zvyklá, aby nad ní měl muž trošku větší moc. A i proto, že byla dost dominantní, to bylo složitější, než se zdálo, mít nad ní aspoň trošku moc. Kolovi to nejdřív nešlo, ale postupně pochopil, o co Gen jde a co má ráda. Tak se přizpůsobil. Když si Kol všiml, že ho Claire při oblékání pozoruje, zvedl hlavu a podíval se na ni. V tu chvíli na ni trošku vyplázl jazyk, ale hned ho zase zastrčil. Zapnul si knoflík u kalhot a ze země sebral ještě pásek. Přidělal si ho na kalhoty, zapnul ho a nakonec si přehodil tričko tak, aby ho neměl zastrčené v kalhotách. Potom zase pozoroval on Claire, jak se obléká. Když pak odešla, jenom v kalhotkách do koupelny, sednul si na postel a čekal na ni. Za chvíli z koupelny vyšla, byla už upravená, ale pořád na sobě neměla tričko. 'Asi ho nemůže najít,' pomyslel si Kol a byl připravený na to, že si zase půjčí nějaké jeho. Když si pak v pokoji vzala zase to tričko, které slušelo víc Kolovi, pousmál se. Pozoroval ji, když si šátrala v kapsách u kalhot a protočil oči, když vyndala cigarety. Ale nic neříkal, je to její věc. Koneckonců, on už si na to u ní i zvyknul. Z druhé kapsy vytáhla nějaké peníze a řetízek. Když viděl, že si ho chce nasadit, pohotově se z postele zvedl, vzal si on ní řetízek, stoupl si za ní a tak jí ho kolem krku zapnul. Potom přešel před ní, aby na ni viděl a ona aby k němu nestála zády. Nemohl si nevšimnout jejího zamračení, když počítala bankovky. "Jestli chceš, můžu ti něco půjčit," nabídne jí a podívá se na ni. Nedělalo mu problémy jí půjčit peníze. Vlastně by je pravděpodobně ani nechtěl zpátky, měl dost. Když se na něj usmála a řekla, že už by měla jít, jenom se pousměje a ruce jí položí na záda, když ho obejme. Jestli to takhle půjde dál, z Kola se stane objímací typ. "Víš, že nemáš zač," odvětí jí na její poděkování a přejede jí po zádech rukou. Když ho pustila, pořád ji sledoval a když řekla, že si půjčila tohle jeho tričko, pousmál se. "Jo, všiml jsem si. A víš co? Klidně si ho nech. Mně sice samozřejmě sluší víc, ale ty v něm taky nejhůř nevypadáš," řekne a jeho úsměv se přemění v úšklebek a nakonec ho zakončí krátkým zasmátím.

(Jakmile na ní vystrčil jazky, ušklíbla se a jeho gesto mu oplatila. Musela se krotit, aby mu něco neukázala i prsty na ruce, a tak se začala smát. Kol vypadal opravdu vtipně, když na ní vyplázl jazky. Celé tohle bylo praštěné. Chovali se jako bezstarostní blázni. Nevšimla si jeho protočení očí nad cigaretami. Znovu je tedy vyndala z koše a hodila je u Kola do koše. Stejně nemá zapalovač. Pak by na ně zapomněla a vyprala je v pračce a ještě by jí to přidělalo práci. Tohle Kolovi ale říkat nebude. Zahraje na něj, že prostě přestává kouřit. A taky že chce, ale vždycky jí to nějak nevyjde. Nechala ho jí nasadit řetízek a pousmála se na něj. Jeho studené ruce jí zastudili na krku.) Díky. (Nebude mu říkat od koho má ten řetízek, nevidí v tom důvod. A navíc, mohlo by mu to dojít, když je přívěsek ve tvaru vlka. Jen mávla rukou.) Ne, to je v pohodě. Akorát budu muset dojet vybrat. (Pousmála se. Nepotřebuje aby jí Kol musel zakládat. Zatím. Chodí do práce, vydělává, takže to zatím nepotřebuje. Jen se ušklíbla.) Fajn, já ti ho tedy pohlídám a kdyby jsi náhodou stavil u mně přes noc, bude tam na tebe čekat. (Pousměje se na něj a naposledy na něj pohlédne.) Ještě jednou díky. A ahoj. (Pousměje se a vyjde z jeho pokoje. Po schodech jde tiše a stejně tiše vyjde z domu. Porozhlédne se venku a svižnou chůzí se rozjede do města.)

(Dorazí na Plantáž. Cestou se stále musela dívat do zpětného zrcátka na Kola na zadních sedadlech. Začíná se pomalu probírat ze šoku a uvědomovat si, co to vlastně udělala. Ale stále to nemění nic na tom, že pro Jacksona udělala dobrou věc. Ano, bude si stát za svým činem, protože nemohla dovolit Kolovi, aby ho zabil. Jackson si to v žádném případě nezasloužil. Vytáhne Kola z auta ven a znovu ho táhne až k domu. Bylo odemčeno, zřejmě se tu nikdo moc nezaobíral tím, že by zamykal. Zřejmě to prostě nikomu nevadilo. Proč by taky mělo, žili tu Původní. Vlečení Kola jí chvíli trvá, ale nakonec ho přeci jen dovlekne až do obýváku na pohovku. Chvíli ho ještě jen tak pozoruje, než se konečně odhodlá k tomu, aby z něj tu dýku vytáhla. Kol nepykal zapíchnutý dlouho, ale pro něj to byl dostatečný trest zvláš´t proto, že to bylo rukou Genevieve. A pro ni bude trestem to, co si teď od Kola bude nucená vyslechnout.)

V zátoce už nestihne na čin Genevieve vůbec zareagovat, vůbec to nečekal. Myslel si, že je zraněná, proto jí chtěl pomoct; nemohl se dívat na to, jak trpí. A toho ona právě využila - moc dobře věděla, že Kol něco udělá, že by ji nenechal vykrvácet. Jistě, v tu chvíli jí nezbývalo nic jiného, protože nechtěla, aby umřel Jackson, Tohle bylo jediné řešení, které neublíží skoro nikomu. No, neublíží - jí to jistě dělalo velké problémy, zabodnout do Kola dýku. A jak se bude chovat Kol, až se probudí? To nikdo neví. Ani ona nemohla odhadovat jeho reakci. Bude zklamaný, rozzuřený, bude se s ní hádat, nebo hned odejde? Jak se k ní vůbec bude po tomhle všem chovat? Věřil jí a nikdy si nemyslel, že by tohle dokázala udělat... Najednou se začíná probouzet, dokonce cítil, jak mu dýka hruď zase opouští. Chvilku jen nehybně ležel, jeho kůže byla pořád stejně seschlá, ale za chvíli se začala zase barvit do normálu. Chvilku ještě trvalo, než vypadal zase normálně, a když tomu tak bylo, rychle otevřel oči a upíří rychlostí se z gauče zvedl. Teď stojí nedaleko Gen a jenom se na ni mlčky dívá. Až po chvíli promluví. "Cos to udělala?!" Jeho hlas je tichý, může v něm slyšet zklamání, ale zároveň i zlost.

(Čekání na to, až se Kol probudí, je mučivé. Skoro si z toho začala hryzat nehty. Řádově je to jen pár minut, ale ona to vnímala, jako by to byly hodiny. Měla výčitky, ale zároveň souhlasila s tím, co udělala. Takhle rozpolcená nebyla už dlouho. Ví, že tohle bude opravdový konec mezi ní a Kolem Mikaelsonem. Jestli pro ně ještě kdy existovala nějaká naděje, po tomhle už ne. Kol tohle bude brát jako zradu nejvyššího kalibru, i když ona jen chránila život nevinného muže, který si rozhodně nic takového nezasloužil. Kol se konečně vymrštil z gauče a ona ztuhla v pozoru. Mírně vykulila oči a dívala se na něj, jak tam stojí nedaleko od ní a v jeho očích... v jeho očích jsou všechny ty emoce, které tam vidět nechtěla.) Chránila jsem život Jacksona. (odpověděla mu stejně tiše.) Zabil bys ho. Kdybych to neudělala, zabil bys ho. (Jako by byla opravdu šokovaná z toho, že Kol byl opravdu schopný Jacksona zabít.)

"Chránila jsi jeho život a vlastně jsi tím riskovala i svůj!" Neví, jestli ho víc štve, že chránila Jacksona a byla schopná kvůli němu riskovat i svůj život, a nebo jestli je to kvůli tomu, že se o ní bál. Že se bál toho, jestli jí vážně něco nebylo. "Samozřejmě, že ¨bych ho zabil, protože nedokážu ani pomyslet, že bys měla být kdy s ním. Kdyby to byl kdokoliv jiný, ale prostě on...!" Celou sobu se na ni dívá, ale kupodivu nekřičí. Mluví jenom hodně zřetelně a v jeho hlase je slyšet hromada emocí a i když nechce, aby byly poznat, asi to neovlivní, protože Genevieve ho znala dost dobře.

Neriskovala jsem svůj život. (Zakroutí nesouhlasně hlavou. I když, kdyby to nevymyslela v tom okamžiku takto, že to bude jen dobře předstírat a že se jen škrábne, asi by to opravdu udělala. Ano, bodla by se, aby tím Kolovu pozornost odvrátila od Jacksona. Vyhrne si svoje tričko a tam je vidět krvavý škrábanec od dýky, který není moc hluboký ani nijak extra velký, ale svůj účel splnil.) Jen jsem se škrábla, nic víc. Ale svůj účel to splnilo. (spustí tričko dolů a podívá se znovu na Kola) A už zase je to jenom o tobě. (musí se trochu nešťastně usmát) Jen to, co ty bys chtěl a co ty bys nemohl vystát. Ale napadlo tě taky se zeptat třeba mě? Napadlo tě někdy, že bys prostě přestal Jacksona pronásledovat a pořád se ho pokoušet zabít, protože to si přeju já? (podívá se mu tázavě do očí) Kole, Jackson není špatný muž a já se s ním cítím dobře. (Ví, že ho tohle prohlášení asi zasáhlo, ale je to tak. Ona se opravdu cítí s Jacksonem dobře.) Já bych si taky mohla stěžovat na to, že ty sis vybral zrovna Claire. Víš, že ji nemám ráda. Popravdě ano, taky se mi to nelíbí, ale je to tvůj život, Kole, tvoje rozhodnutí. Já ho respektuji, víš? Nebudu ohrožovat Claire, nebudu jí nadávat za to, že je s tebou, nebo že spolu alespoň sdílíte lože. Já tě nebudu a nechci omezovat, ale tohle už bylo příliš. Musela jsem zasáhnout. (stále se mu dívá do očí a její výraz je opravdu smutný, smutný z toho všeho, co se teď v poslední době stalo.)

"Samozřejmě, že jsi ho riskovala," řekne ještě, ale potom se dívá, jak si vyhrne tričko a na břiše má jen malý škrábanec. Rozhodně to nebylo nic vážného, ale v Zátoce to tak vypadalo. V tu chvíli měla tričko od krve a dýka... Dýky si nevšímal - kdyby ano, Jackson by teď byl mrtvý a Kol spokojený, alespoň na chvilku, než by ho začala Genevieve zase nenávidět. "Oba dva moc  dobře víme, že ty bys byla schopná bodnout se doopravdy. Kdybych si nemyslel, že je to něco vážnýho, pokračoval bych v tom, v čem jsem začal a tobě bych se nevěnoval." Poslouchá ji dál, a když slyší to, co Gen říká, neví, co na to říct. Že to bylo jenom o něm? Ne, to ani náhodou. Pořád šlo o ně dva, o něj a o Gen. Do té doby, dokud nezjistil, že něco má s Jacksonem, si myslel, že mají třeba ještě nějakou naději, ale teď? Ne, to nehrozilo. "Dělej si, co chceš. Spi si, s kým chceš, bydli si, kde chceš, přej si, co chceš. Mně už je to úplně jedno. Nezajímá mě to. Nepotřebuju o tobě už nic vědět." Ano, něco podobného řekl už předtím, že je 'všechno pryč', ale tohle, co řekl, znělo opravdu pravdivě a upřímně. "Jistě, Jackson není špatný muž, ale Kol ano. Jackson je milý, hodný, nikdy nikoho nezabil a cítíš se s ním dobře. A já jsem pravý opak," řekne, nechápavě zavrtí hlavou a snad se i trošku smutně pousměje. "Kdybych si vybral Claire, pojedu do Zátoky za ní. Rozhodně bych tam nejel za tím vlkem, abych ho zabil kvůli tomu, že jsem se dozvěděl, že s ním něco máš. Já jsem si nevybral Claire," řekne a prst si zabodne do hrudi, aby to ještě zdůraznil, "já jsem si vybral někoho jinýho."

Možná ano. Nevím. (Pokrčí neurčitě rameny, ale sama moc dobře ví, že by toho schopná byla. Jen teď nemá náladu to přiznávat. Během toho rozhovoru s Kolem zjistila, že její strach z něho, který v ní ještě před nedávnem panoval, je už pryč. Stačila si to uvědomit až teď, až teď, když byla znovu někde jen ona a on a bavili se tady spolu. Žádný strach, ani jiné podobné úzkoztné pocity. Přesto však tato debata a situace není vůbec úsměvná, ani radostná.) Ano, to budu. Budu si dělat, co chci, protože jsem svobodný člověk a vždycky to tak bylo. Jen to někteří v různých etapách mého života někdy moc nepochopili. (Tím naráží hlavně na Benjamina, ale bylo i pár okamžiků, kdy měl takové tendence i Kol. A samozřejmě nesmí zapomenout na Klause.) Bude pro tebe jen dobře, když se o mě nebudeš zajímat, pak už tě totiž nebude muset zajímat ani Jackson a jeho život. (podívá se mu do očí. V tomhle měla prostě jasno, nedovolí Kolovi, aby mu nějak ublížil. Pro tento případ bude dýka připravená a on to teď jistě moc dobře věděl.) Takhle jsem to ale neřekla, tohle tvrdíš ty, ne já a není to pravda. Ale myslím, že už je trochu pozdě tady řešit takovéhle věci. My dva... to už prostě nejde. (podívá se do země, ale pak znovu vzhlédne a kupodivu jí hraje na obličeji mírný úsměv.) Ale ten čas s tebou... stálo to za to. (Pak si povzdechne) Ano, vybral sis, nebyla to Claire, ale nebyla jsem to ani já. Byl to Jackson a jeho život, který sis vybral... Já už jsem z toho všeho prostě jenom unavená a vyčerpaná. Sbohem, Kole Mikaelsone. Přeji ti hodně štěstí v životě, který pro tebe nadchází. (Jakmile řekla tahle slova, tak se otočila a odešla ze sídla pryč. Pak nasedla do auta a odjela do zátoky. Mezitím zavolala odtahovku, aby odvezli Kolovo auto před jeho dům na plantáži. V zátoce zalezla ihned do postele a nakonec se jí podařilo i usnout.)

*Po té, co opustil Marcelovu zahradu, upíří rychlostí se vydá na Plantáž. Stále si tam ponechal k dispozici svůj pokoj, včetně několika věcí, šatů a podobně užitečných předmětů, kterése mohou kdykoliv hodit. Zpomalí až u hlavního vchodu a než vejde dovnitř na chvíli naslouchá. Chce vědět, jestli je někdo uvnitř, ale jen informativně, protože jinak mu nevadí, jestli někoho ze zdejších obyvatel potká či nikoliv. Když vstoupí, projde docela svižně halou a zamíří nahoru do pokoje. Tam se nejprve pustí do odstraňování pozůstatků stop po jeho "setkání" s Benjaminem. Chce to vykonat, co nejrychleji, aby nemusel nikomu vysvětlovat, co a jak. Klausův plán nehodlá s nikým dalším nijak moc rozebírat. V pokoji si svlékne své zakrvácené a potrhané šaty. Mohl by je pouze vyhodit, ale ví, kolik zvědavých nosů se zde na Plantáži nachází a tak místo toho rozdělá v krbu oheň a raději šaty spálí. Pak se zavře v koupelně, kde si dopřeje pořádnou sprchu. Když je s očistou spokojený, vodu vypne, osuší se a ze skříně si vezme čisté věci a začne se oblékat.*

*Když se oblékne a je opět v čistém a upravený, cítí se hned lépe. Během posledních úprav svého zevnějšku zaslechne něčí příchod. Nejprve má za to, že se vrací některý z jeho sourozenců nebo Sage, která tady podle všeho s Finnem nyní přebývá. Své domněnky ihned změní, neboť zaslechne tlukot dvou srdcí. Jeden normálně další o něco rychlejší. Přemýšlí, koho to ze zdola slyší. Ve své rodině má dvě těhotné. Hayley a Alisea. Nepředpokládá, že by to byl někdo jiný. Nechce se mu také věřit, že by sem, jen tak sama od sebe zavítala zrovna Hayley. Zatímco zúžuje okruh těch, kdo by sem mohli zavítat, dokončí úpravy a opustí pokoj. Vydá se chodbou ke schodišti a po nich sejde dolů do haly. Nikoho nevidí, ale z kuchyně slyší zvuky něčí přítomnosti. Zamíří tedy tam s úmyslem konečně si potvrdit nebo vyvrátit své domněnky a také si dát svou dnešní dávku krve, kterou dosud z různých důvodů musel již párkrát odložit. Hned ve dveřích uvidí u kuchyně Aliseu se sklenicí vody. Po jejich posledních neshodách se rozhodl vyjít vstříc a nevyhledávat její společnost. Chtěla po něm něco, co nemohl udělat. Když ji, ale potkává neplánovaně tady... Sám je docela zvědavý.* Přeji ti hezký den, sestřičko. *Pozdraví jí hned ve dveřích. Na chvilku v nich zůstane stát a pozoruje ji.*

*Zahlédne překvapený výraz na obličeji své sestry, když se na něj podívá. Samozřejmě, jeho zde nečekala. Spíše Finna nebo Kola. Možná by mu to přišlo úsměvné, kdyby na její tváři nepřetrval po celou dobu vážný výraz. Z jeho pohledu až příliš. Jeho vcelku spokojený slabý náznak úsměvu a pocit, že se snad aspoň něco podařilo dotáhnout do dobrého konce pro jeho rodinu pohasne. Vymizí. I to pousmání, které věnoval Alisee, když ji zdravil. Zůstane vážný. Přejde od dveří k lednici, kterou otevře a nahlédne dovnitř. Shledá, že nějaké zásoby krve tady jsou a jeho sourozencům jistě nebude vadit, když si jeden vezme. Po celou dobu přemýšlí, jestli se na něho Alisea stále ještě zlobí nebo je za její vážností něco jiného. Zatím, ale vyčkává, jestli se od ní něco nedozví. Když ho ona místo toho zahrne svými dotazy, musí se pro sebe nepatrně pousmát. Zavře lednici a sáček s krví, který z ní vyndá položí na kuchyň. Pohlédne pak na sestru s tím úsměvem, co její otázky u něj vyvolaly.* Ač je to možná překvapující, stále tady žiju, i když zde netrávím tolik času, Aliseo. *Odpoví jí a je slyšet, že ho její otázky docela pobavily. Jako by tohle sama nevěděla.* Měl jsem malou nehodu a nechtělo se mi vracet do sídla. *Zodpoví její otázku z jeho pohledu prostě, jednoduše, a když se nad tím zamyslí, říká jí i pravdu.* Navíc můj bratr má v sídle nějaké zařizování a nechtěl jsem ho rušit. *Uzavře to. Když jí odpovídá, dívá se na ni. Čeká jestli jí budou jeho odpovědi stačit, či nikoli. Po té, co domluví koukne na sáček s krví. Ví, že za tak krátkou dobu se ještě nestačí ohřát, takže musí chvíli počkat. Když se jeho sestra na konci zmíní o čarodějné bouřce, znovu k ní vzhlédne a zavrtí s pobaveným pousmáním hlavou.* Nejsem čaroděj, sestřičko. Jak bych o něčem takovém tedy měl vědět? *Zeptá se jí se zájmem.* Ty jsi se tady také zastavila, jen pro trochu osvěžení? *Zvedne ruku a ukáže na její sklenici s vodou, když se jí ptá nyní on. Pozvedne při tom v náznaku pobavení obočí. Zatím nemá v úmyslu prozrazovat komukoliv něco z toho, co dnes s Klausem podnikli.* Jak se ti daří? * Zvážní a svou další otázku již položí normálně. Vážně, protože o své sourozence se vždycky zajímá.*