Benjamin´s Old House

(Pocítil příval štěstí když uviděl, jak ho drží pod krkem. Byl si jistý, že to výjde, ale to co po tom slyšel. No opravdu ho to zarazilo, očima začal vyhledávat Sophie a uviděl, jak se dusí a drží za hrudník.Okamžitě k ní přiletěl a sledoval Elijaha. Doufal, že mu to dojde a pustí ho. Jenže ne. Stále ho drží pod krkem. Okamžitě a bez váhání splní úkol, který mu dal Elijah. Kousne se do zápěstí a přitáhne si k sobě Sophie blíž. Drží ji za hlavu, tak aby jí nepadala. Jeho ruku přiloží k jejím ústům a čeká až se napije.) Musíš se napít. Sophie. (Svoje zápěstí má stále u její pusy a sleduje její oči. Konečně ho poslechla a on byl rád. Sice moc čarodějky nemusí, ale Sophie je něco jiného. Doufá, že se to povede a místo Sophie chcípne jenom ten proradnej Tunde. Přitom jak se snažil donutit Sophie, aby se napila jeho krve, dorazil Kol. Poslouchá co říká a je naštvaný, že je takhle obelstili. Jak si jenom mohl myslet, že to půjde lehce. Svoje zápěstí si přisune ke svému tělu a sleduje, jak rychle se mu to zahojí. Po té svůj pohled přesune k Elijahu, který právě vysává Tundeho. Moc dobře si uvědomuje jakou bolest asi, tak právě Sophie cítí.Chtěl by jí nějak pomoct, ale jeho mozek právě teď stávkuje a tak jediné co dokáže, je to, že vedle ní sedí a sleduje jí. Doufá, že kdyby se ještě něco zvrtlo, tak se Diego a Thomas, nějak připojí a pomůžou.)

(Po nějaké chvilce cítí, jak se sevření trochu uvolňuje. Mohla se teď konečně lépe nadechnout, ale bolest v hrudi neustávala. Nevnímá své okolí a ani slova, které k ní doléhají. Je ne moc slabá, aby se soustředila na jednotlivá slova. Pak ucítí něčí ruce a něčí hlas. Uvědomí si, kdo na ní mluví a co jí říká. Zavrtí hlavou, aby oddálila svá ústa od Marcelovi ruky. Nechtěla pít upíří krev, protože věděla, co to znamená. Elijah zabije Tundeho a ona bude upír. Tohle nechtěla, radši by umřela. V tu chvíli si ani nevzpomene na kouzlo, které by z ní mohlo zas udělat člověka. Snaží se nějak zabránit, aby jí krev stekla do pusy, ale Marcel je v tuhle chvíli silnější a ona nezáměrné pootevře ústa a polkne.
Otočí hlavu, když zaslechne Kolovo hlas. Nechápe, co ten tady dělá, ale pak uslyší, co říká. Genevieve byla také propojena s Tundem. A co když se o ní Klaus nepostará, jak se Elijaha spoléhá? Co když teď zabije Papa Tundeho a s ním i Genevieve? A z ní ke všemu bude upír. Vlastně ne nebude. Ona by proměnou neprošla za nic na světě. Jedna věc byla respektovat upíry a druhá jím být. Nezvládla by to nikdy. Umí žít bez magie, ale být upírem by nedokázala.
Ucítí, jak se jí rána na hrudi hojí díky Marcelovo krvi. Chce vstát, aby zabránila Elijahovi v zabití Tundeho, ale pak ucítí ostrou bolest na krku a začne opět slábnout. Tohle jí byl čert dlužen. Naprosto neschopná. Jen se podívá na Kola pohledem, aby odsud zmizel rovnou za Genevieve a ujistil se, že bude v pořádku.)

*Trošku nevěřícně se na Elijaha kouká, když slyší, že Papa Tundeho nepustí, že ho dneska zabije. Elijah ho právě teď pořádně naštval. Věděl, že má na něj Genevieve dobrý vliv, to věděl dokonce i Klaus. A přesto by ji klidně nechal umřít? Ví, že s Elijahem už nic nenadělá. Ten když chtěl, uměl být stejně tvrdohlavý jako on.. Podívá se naposledy na Sophie a setká se s ní očima. Pozná, co její pohled říká.. Chce hlavně, aby byla Genevieve v pořádku. Sice si se Sophie moc nerozuměl, ale v tomhle s ní souhlasil... Naštvaně se podívá na Elijaha - ten musí vědět, že ho tímhle pořádně naštval, a upíří rychlostí se rozběhne zpátky za Genevieve.*

*Je rád, když Marcel bez řečí splní jeho žádost. Nehodlá tuhle chvíli moc protahovat. Přesto chvíli čeká, protože neví, jak se daří Klausovi a chce mu dát co nejvíce času na to, aby udělal v Lyceu, co je třeba. Mezitím drží čaroděje pod krkem. Nemůže se nijak zachránit. V tomhle už má jasno. Neujdou mu zlostné pohledy jak od Sophie tak od Kola. Jeho nedůvěra v Klause jej mrzí, ale on sám mu věří natolik, že je ochoten tohle provést. Možná to Kol nevidí, ale Genevieve je pro jejich rodinu docela důležitý článek a ví, že by ji Niklaus nenechal, jen tak zemřít.* Snad to Kolovi později dojde. *Pomyslí si, zatímco mu klidně oplácí jeho pohled. Tady, alespoň vidí, že mu na Genevieve opravdu záleží.* Je škoda, že to vychází najevo za takových okolností. *Povzdechne si v duchu. Když se po nějaké chvíli ozve Papa Tunde se svými vyhrůžkami, probodne ho pohledem.* Zajímalo by mě, kdo nás zradil... *Poznamená to dost hlasitě, aby to slyšela i Sophie. Ostatní upíři to slyšet museli za všech okolností. Byla to sice otázka, ale nepočítá s tím, že by mu na to Bellatunde odpověděl, takže na to ani nečeká.* Takových vyhrůžek už jsem slyšel hodně. *Zareaguje na jeho slova chladně. Přesto si jeho slova vezme k srdci. Věří, že to čaroděj neřekl, jen tak. Rozhodne se, že už dal bratrovi dost času a chce to rychle ukončit. Zakousne se pak čarodějovi do krku s úmyslem nakrmit se dnes na něm. Vysaje z něj postupně všechnu krev. Po celou dobu ho drží. Zavře při tom oči, ale vnímá, že Kol nejspíše někam opět vyrazil. Když dopije poslední kapky, odtrhne se od Papa Tunde a pustí jeho bezvládné tělo. Nechá ho dopadnout na zem před sebou. Dával si pozor, ani kapka krve nepřišla na zmar. Olízne si ze rtů poslední zbytky krve. Jeho tvář už je zase normální, přesto je vážný, spíše zamračený. Nemá z toho všeho žádný pocit vitězství. Předpokládá, že Sophie je nyní také mrtvá stejně jako Genevieve. Pohlédne na Marcela, jako by od něj chtěl slyšet potvrzení jeho domněnky. Překročí čarodějovo tělo a vydá se k Marcelovi a Sophie.*

(Sledoval veškeré dění a jen doufal, že dneškem to už skončí a, že to co řekl Elijah, se doopravdy stane. Nechtěl odejít z prohrou a ještě k tomu se Sophie upírkou. No zatím je stále čarodějka, ale netušil, zda se potom promění v upíra. Spíš si myslel, že raději umře, než aby byla to co je on. Podíval se na Tundeho, na kterém bylo vidět, jak ztrácí barvu v obličeji. Už byl se svojí smrtí smířený, to bylo vidět. Ale i přes to, že byl smířený, se oháněl výhružkami. Nemohl se na ten jeho proradný obličej dívat a raději se podíval na Sophie.) To vydržíš, Sophie. (Snažil se jí nějak podpořit, stále ji držel v náručí a teď jí chytl i za ruku. Možná se choval až moc mile, ale stále má Sophie aspoň trochu rád. A nenechá ji tu umřít samotnou. Na chvíli se podívá na Elijaha, který právě vysával veškerou krev z toho proradného čaroděje. Uviděl Tundeho, jak padá k zemi jako kámen. Otočil se na Sophie a už neslyšel tlukot její srdce. Vrátil se pohledem zpět k Elijahu a přikývl mu na to, že je opravdu mrtvá.)

(Dívá se na Kola, jak mizí pryč. Doufá jen, že to stihne včas. Nespoléhala na Klause, že by se první věnoval Genevieve a až pak by se zaměřil na Benjamina. Klausovou prioritou byla Benjaminova smrt, protože ohrožoval život jeho ještě nenarozené dcery a vlastně i jiné životy. Těžce vydechne a svůj pohled zaměří na Elijaha a Tundeho. Nechápe, co tím Tunde myslel, že smrt Elijahovo rodiny je blíž, než si myslí. Původní dokáže zabít jen jedna zbraň a ta už neexistuje a pokud ano, tak ani neví, kde je. Pak by ještě fungovalo kouzlo na proměnu zpátky v člověka a pak zabití, ale tohle kouzlo bylo v grimoáru Esther a k němu se určitě nedostali nebo ano? Nebo vymysleli jiný způsob, jak je všechny zabít? Vlastně ani neví, proč nad tím teď přemýšlí, když ona sama tady teď umírá, za několik hodin se probudí a bude procházet proměnou. Neměla by spíš myslet na to?
I když jí blízká smrt Tundeho těší, tak se na to teď zrovna nedokáže dívat. Zavře oči. Každou chvíli se cítí slabší a slabší. Chce to mít už za sebou, ale ona sama by teď neudržela ve vzduchu vlastní ruku, natož aby se sama zabila, když už je to nevyhnutelné. Otevře oči a podívá se na Marcela. Slabě se zasměje, když Marcel promluví, ale hned na to se rozkašle.) Kdo by kdy řekl, že se o mě budeš jednou tak starat. (Vydechne a slabě se pousměje. Teď jí to přišlo celkem milé a aspoň nemusela myslet, na to co bude následovat.
Zavře oči a během chvíle upadne do bezvědomí. Ještě nějakou chvíli jde slyšet tlukot jejího srdce a pak naposled vydechne.)

*Pomalu k ním dojde. Nyní už slyší to, co mu Marcel chvíli před tím potvrdil. Sophie je mrtvá. Nenadšeně se nad tím zamračí.* Předpokládám, že se nepokusila nějak ochránit před tím, než jsme se sem vydali a ochranné kouzlo na sebe nepoužila. *Poznamená nespokojeně, jako by to u Sophie považoval za nedbalost a lehkomyslnost.* Takže z ní teď bude upír a z Genevieve taky. *Pokračuje ve výčtu záporů, které tenhle plán přinesl.* Měli bychom jít. *Otočí se a ohlédne se na místo, kde zůstalo tělo čaroděje. Pak si chce něco vyzkoušet, takže přejde ke dveřím domu a pokusí se vejít dovnitř. Známka toho, že se mu to nepovede mu napoví, že Benjamin ještě žije. Otočí se od dveří do zahrady. Přelétne ji očima.* Můžete se postarat o tělo? *Pohlédne krátce při své žádosti na Diega a Thomase.*

(Usmál se nad tím, co mu Sophie pověděla. I jemu samotnému to přišlo divné, ale prostě mu to v jejich posledních lidských chvílích přišlo vhodné.) Taky mi to příjde divný. (Zasmál se a pak už jen hleděl na její mrtvé tělo. Po té už jeho pohled zůstal stát na Elijahu, vcelku mu přišlo hnusné co říkal. Sophie za to přece nemohla, nevěděla co se bude dít.) Myslím si, že to není její chyba. (Vcelku nervle pověděl a nad tím, že se z ní stane upír, jen protočil oči.) To si opravdu myslíš, že podstoupí proměnu? Sophie by raději umřela, než aby byla upírem. (Potichu poznamenal. Moc dobře věděl, že je pro ní kouzlení důležité a, že by nepřežila být upírem. Na to co dál pověděl už jen přikývl a vstal ze země. Opatrně sebral Sophie, protože jí tam určitě nenechá jen tak ležet. Ještě než odešel ze zahrady, podíval se na Tundeho. Bezvládného, konečně byl zničen a on byl rád. Koukne i na Diega a Thomase, kteří se právě natahovali po těle.)

*Při Marcelových poznámkách o Sophie se po něm, jen podívá. Nemá chuť mu vysvětlovat, proč se rozhodl pro tenhle postup.* Neměl jsem na výběr. Nemohl jsem ji nechat umřít. *Odvětí mu pak na vysvětlenou.* Vezmeme Sophie do sídla. *Oznámí Marcelovi, kam ji má odnést.* Její lidi by ji takhle neměli vidět. *Dodá na vysvětlenou. To, jak se při tom na Marcela dívá, by mu mělo naznačit, že má něco v plánu, jen o tom nyní nemluví. Pak se vydá nejprve pomalu po cestičce vedoucí k brance. Nechce se, ale zdržovat a tak nakonec použije upíří rychlost a vydá se do sídla. Vzal by Sophie sám, ale nakonec ji nechá na starost Marcelovi.*

(Možná to co řekl vyznělo hnusně, ale nemyslel to až tak.) Já vím. Nedávám ti to za zlý. (Pověděl klidně a na to kam jí vezmou jen přikývne. I jeho napadlo, že jí vezmou tam. Sice jenom by asi nebyli její lidi nejraději, kdyby jí viděli v tomhle stavu. Vidí, že na jeho obličeji je něco, něco co mu má naznačovat, že má plán. Vcelku ho zajímá jaký, ale raději drží hubu a krok. Pokračuje po cestičce a štve ho, že stále jde pomalou chůzí. Nakonec se upíří rychlostí přesune pár k brance. Podívá se na Sophie, zda jí nějak neublížil a když nic, tak rychle míří k sídlu.)

(Nějakou chvíli nebo spíš nějakou hodinu se toulal po městě, kdyby náhodou. Nepotřeboval ještě u svého domu narazit na druhou partu, která měla jistě zabít Tundeho. Vlastně ani neví, jestli přežil nebo ne. Genevieve přežila i tak. Nepočítal zrovna s tím, že Klause a ostatní napadne Genevieve dát svou krev, aby přežila a u Sophie jistě udělali to samé. Jenže Sophie se neprobudí jako čarodějka, bude procházet proměnou a třeba jí ani nedokončí. Třeba pak prostě umře a on bude moct převzít coven bez nějakých komplikací. Lidé ztratí svého vůdce a cíl, budou ztraceni a on jim dá zas správný směr.
Za naprosté tmy dojde až ke svému domu. Jakmile vstoupí na zahradu, opustí ho jeho moc. Zamračí se a začne se rozhlížet kolem, jenže nic nevidí. Udělá několik kroků zpátky a ocitne se před brankou, vrátí se mu jeho moc. Vlastně ho nikdy neopustila, jak si teď byl jistý, ale něco mu zabraňovalo ji používat a dokonce i cítit. Zaměří se na světla kolem domu a pomocí své moci je rozsvítí, aby lépe viděl. Pak se opět začne rozhlížet kolem sebe. Po chvíli zahlédne něco na zemi, vypadá to jako nějaký prášek či písek tmavé barvy. Skloní se a nabere si hrst do ruky.) Sulfid. Chytré. (Nechá si sulfid propadnout mezi prsty a pak přeruší kruh. Teď už neměl žádnou naději, že Tunde je živý. Pokud tady ten kruh byl celou dobu, on se nemohl bránit. A pokud tady byl taky jeden z původních, tak neměl jedinou šanci.
Vejde opět na zahradu a začne se tam porozhlížet. Na zemi uvidí skvrny od krve. Byli od sebe docela blízko, ale ne tolik, aby krev patřila jen jedné osobě. Obejde celou zahradu, ale neuvidí tělo Tundeho. Že by přeci jen byl živý? Pomyslí si. Třeba je a odpočívá někde v domě. Zamíří tedy do domu. Hlavní dveře jsou vykopnuté nebo nějakým jiným způsobem rozbité. Projde kolem toho bordelu a začne procházet celý dům. Tundeho nikde nenajde, což znamená, že je mrtvý a ke všemu odklidili jeho tělo. Nikdy nenajde klid, protože nebyl řádně pohřbený. Kopne zlostí do jedné komody ve své ložnici. Tundeho smrt ho tolik neštvala, štvalo ho, že ho nemohl ani pohřbít. Ale věděl, že jeho přítel vykonal, co potřeboval. Teď jen musí najít tu dýku. Samozřejmě ho hned napadne, že jí ukryl na půdě. Kde také jinde? Na půdě bylo schovaných mnoho věcí a jen on a Tunde věděli správné kouzlo, aby ty věci našli. Půda byla naprosto bezpečným místem.
Schody na půdu přímo vyběhne. Postaví se doprostřed místnosti a zhluboka se nadechne. Začne se soustředit na kouzlo a v mysli si vybavuje, jak dýka vypadá. Zřetelně začne odříkávat slovo za slovem. Po chvíli uvidí malé světýlko v rohu místnosti. Když dojde ke světýlku, uvolní prkno v zemi a uvidí dýku.) Tady jsi. (Uleví se mu, že dýka je tady a neměl ji u sebe. To by byl pak velký problém. Vezme si ji do ruky a začne si ji prohlížet. Cítí její sílu. Byl to opravdu silný objekt, který dokáže skolit u původního. Nezabije ho, ale bude prožívat něco mnohem horšího než smrt. Dýku schová zpět a prkno vrátí na své místo. Pomocí ukrývacího kouzla ho zas skryje a vydá se k sobě do ložnice.
V ložnici si konečně pomocí kouzla vyndá kulku z ramene a vyléčí si ránu. Pak se odejde umýt a spát.)

*Pomalým krokom trochu sa ohliadajúc okolo prejde chodníkom až k dvierkam bránky, ktorú jednou rukou dokorán otvorí a ide ďalej až k drevenému schodisku, ktoré vedie buď k dverám do domu alebo na verandu. S neurčitým výrazom na tvári vyjde hore a zastane rovno pri vchodových dverách. Trochu podvihne hlavou smerom dohora a prižmúri oči niekam pred seba, na čo jedným prstom stlačí zvonček po jeho lavici, ktorý po pár sekundách pustí. Konečne dostal presne to čo potreboval, niečo užitočné, čo by mohol Benjaminovi dať. Informáciu, ktorá ho isto bude stáť minimálne za to, aby ho zbavil tohto príšerného a hlavne ľudského tela, ktoré začínalo pomaly byť vážne kameňom úrazu, keďže nebol ničoho schopný.
Ešte teraz sa mu prehrávalo pred očami, keď za pootvorenými dverami načúval hlasom zo Sophienho bytu. Akonáhle ich tam spolu s Kate videl ísť, mal tušenie, že by to mohlo byť niečo užitočné a nakoniec aj bolo. Nikdy by si nepomyslel, že bude mať také šťastie, že narazia rovno na potomka jeho sestry a pokiaľ dobre vedel, tak aj jeho samotného, čo mu bolo trochu proti srsti. Niežeby to niečo menilo na jeho postoji, ale podobné spojenia medzi sestrou a bratom mu prišli viac ako zahanbujúce. Avšak v tejto situácií na tom vôbec nezáležalo, potreboval Benjamina, aby si po tisíc rokoch konečne splnil, po čom už dávno tak prahol.*

(Sedí v obýváku v křesle, pije čevené víno a listuje v grimoáru. Plánuje už brzy opět něco provést a postoupit tak v plánu. Největší překážou mu teď byla jeho sestra. Byla silná a navíc ho moc dobře znala. Potřebuje jí vzít aspoň jednu výhodu. Potřebuje jí vzít moc a pak přidat bonus. Chtěl, aby trpěla a to taky bude. Udělá z ní kotvu. Bude bezmocná a ke všemu bude trpět po každé, když umře někdo z nadpřirozeného světa. Tím by jí měl uštědřit pořádnou lekci a možná zatím tu největší. Fyzické tresty sice nebyli něco krásného a bezbolestného, ale nikdy jí nevzal moc. Jednou či dvakrát jí moc svázal, ale  mohla vykonávat aspoň ty základní kouzla, teď nebude mít žádný přístup k magii.
Položí grimoár na stůl, když uslyší zvonek a zvedne se z křesla. Přejde blíže ke dveřím a snaží se už teď určit, kdo za nimi stojí, ale nikoho necítí, tudíž to musel být člověk. Že by ta Francesca? Pomyslí si. Nečeká už nějak dlouho a otevře dveře. Pohled mu padne na muže, kterého by u svých dveří rozhodně nečekal. Byl to ten  barman z Rousseau's, ke kterému měla Sophie blíže. Že by už začínali posílat obyčejné lidi, aby ho zabili? Svraští obočí a zkoumavě se na něj dívá, jako by snad z pohledu na něj vyčetl, co tu chce. Nakonec tu otázku i vysloví.) Sophie mi poskytuje služby svého barmana?

*Nejakú chvíľu trvá, kým mu Benjamin príde otvoriť, ale práve teraz ho čas nikde netlačí, takže pokojne prešliapne z nohy na nohu a mierne našpúli perami, ako sa kľučka dverí začne hýbať. Bol si istý, žeby tu ani pri najmenšom nečakal niekoho, ako bol on, tiež nemal dobrý pocit z toho, že sa musel spoliehať na pomoc iných čarodejov, aby sa dostal z tohto tela, lenže potreboval byť k celému dianiu bližšie, a tak musel obetovať na určitý čas moc, aby zistil niečo potrebné. Takto bol stále v centre všetkého. Mal prístup k Sopienmu bytu, k jej rozhovorom či už s Genevieve alebo s niekým iným, rovnako ako ku všetkému, čo v bare prebiehalo, ak tam v tej chvíli samozrejme bol. Avšak mu začínalo chýbať to dobre známe pálenie na končekoch prstov, ten pocit, že je pri moci, ktorú môže kedykoľvek použiť.
Benjaminova reakcia mu preto nie je žiadnym prekvapením, skôr naopak. Zopne pery pevne k sebe a venuje mu priamy pohľad rovno bez nejaký okolkov. Bol na tomto svete už príliš dlho na to, aby chodil okolo horúcej kaše a nešiel priamo k tomu, čo chce. Pri jeho otázke sa mu jeden kútik úst podvihne dohora, na čo sa na chvíľu pozrie za Benjaminov chrbát, než sa pohľadom vráti späť k nemu.* Povedzme, že som ti ich prišiel ponúknuť sám. *Pomyká hlavou ledabolo zo strany na stranu, pričom bez nejakého opýtania spraví pár krokov dnu. Samozrejme pritom narazí do Benjaminovho ramena, čo kvôli nie práve širokým dverám ani nešlo inak. Na chodbe jedným pohľadom prejde miestnosť domu, v ktorej sa práve nachádzajú, pričom sa s neutrálnym výrazom na tvári otočí späť k čarodejovi, okolo ktorého prešiel.* Viem niečo, čo ťa bude zaujímať. *Prenesie akoby si bol svojimi slovami nanajvýš istý, než sa vypraví pomaly hlbšie do domu, až kým neuvidí nejakú pohovku a pár kresiel, do ktorého sa pohodlne posadí a pozrie niekam pred seba.* Ale, ako to už chodí...Vždy je niečo za niečo.*Chce najskôr prejsť k tomu, čo potrebuje on, keďže charakter tohto čarodeja mu bol nanajvýš známy, niežeby bol o niečo lepší, ale predsa len trápenie svojej rodiny radšej ukončil, akoby ho spôsoboval.*

(Povytáhne vysoko obočí při jeho slovech. Jeho první myšlenka je, že to je prostě jen nějaký trik a oni mu chtějí podstrčit špatné informace, aby se chytil do pasti a oni ho mohli zabít. Určitě museli být dost zoufalý a poslat barmana? Řekněme, že ho to nepřekvapuje. Když ten chlap vejde dovnitř, jen ho pozoruje, ale jinak nic nedělá. Byl to jen člověk a nemohl mu nijak uškodit. Pokud by tedy na sobě neměl připevněnou bombu a nespáchal sebevražedný atentát, z toho by se nedostal ani on sám. Zavře za ním dveře a otočí se dovnitř domu, aby na něj viděl.) Nějaké informace o tom, co plánuje má sestra a její kamarádičkové? Takové informace nepotřebuji. (Samozřejmě by se mu hodila každá informace, ale právě teď je nijak zvlášť opravdu nepotřebuje. Měl naplánované své plány, které se již brzy uskuteční a on odstraní postupně všechny, kteří by proti němu mohli jít. Rozejde se za ním až do obýváku, kde ten chlap už zakončí svou procházku po jeho domě. Zůstává naprosto klidný, i když má v domě někoho, komu rozhodně nevěřil a hlavně ho vůbec neznal. Věděl, že to je barman v Rousseau's a zároveň kamarád či něco takového Sophie a Genevieve a oni mu nějakým způsobem věřili, že před ním mluvili bez problémů o magii a o záležitostech frakcí. Přejde ke stolu a sebere z něj grimoár a sklenku vína. Grimoár uloží do stolku u zdi. Pak už svůj nedůvěřivý pohled opět věnuje barmanovi. Naprosto nechápe, co to tady na něj hraje a co chce, ale rozhodne se, že chce vědět více.) Proč bych ti měl věřit? Můžeš mi dát naprosto falešné informace nebo nedůležité. (Posadí se do křesla naproti němu a upije ze sklenky s vínem.)

*Pri Benjaminovych slovách len trochu zvraští obočím, pretože nemal rád, ak sa niekto snažil predpokladať, čo presne má namysli, ak o tom nič nevedel. Mierne si povzdychne a nepatrne pokrúti hlavou zo strany na stranu. Potreboval tohto čarodeja a vedel, že mal svoje plány, tak isto ako ich mal on sám a bohužiaľ ho museli zahŕňať. Bolo by to však omnoho ľahšie, ak by sa s ním dalo trochu mávať, čo pochybuje, žeby mohol dosiahnuť. To už by sa radšej pri spoločnom cieli prispôsobil jeho plánom, ak by mu mali priniesť rovnaký výsledok samozrejme.* Niežeby vôbec nejaké plány mali, pokiaľ viem, tak sú zatiaľ skoro bezradní, čo ti určite hrá do karát. *Mierne podvihne rukou dohora a nie práve zainteresovaným pohľadom si ju obzeral z každej strany. Ak sa na to pozeral niekto druhý, určite to bolo poniekiaľ zvláštne, ale on sa skôr rozhorčoval nad tým, že každou sekundou musí dlhšie a dlhšie tŕpnuť v tomto už zbytočnom tele.
Kradmo sleduje každý Benjamonov pohyb, až dokým si nesadne naproti nemu a nezačne pochybovať o jeho dôveryhodnosti. Samozrejme, ani nemohol čakať nič iné.* Ale, priateľu, prečo by som to robil, keď máme spoločný cieľ? *Podvihne obočím mierne dohora a trochu nakloní hlavou na stranu.* Bude ťa to zaujímať, môžeš mi veriť. *Ubezpečí ho prostými slovami, ktoré v tomto momente boli viac-menej pravdivé. Dokáže sa odmeniť za službu, tak isto ako si je istý, že to dokáže aj Benjamin.* Ale najskôr by som prešiel k tomu, čo od teba potrebujem. *Prenesie trochu sucho a udržuje na svojej tvári stabilný neutrálny výraz.* Verím tomu, že s výmenou tela nebudeš mať najmenší problém a ja...*Znovu sa zahľadí na svoju obyčajnú ľudskú ruku.*...By som sa tohto už vážne rád zbavil. *Dozvedel sa, čo potreboval, už mu bolo na nič.* Takže tu je môj návrh. Ty ma dostaneš do tela čarodeja a ja ti poskytnem niečo ohľadom teba a tvojej sestry. *Uzavrie nakoniec svoju požiadavku, pričom svoj pohľad drží od tejto chvíle len na jeho tvári. Mohlo to byť výhodné pre obe strany a Benjamin tým určite nič nestratí, ba naopak, môže získať svoju dcéru.*

Dokáži se vypořádat s čímkoliv. (Pronese nezaujatě. Už dvakrát se ho pokusili zabít a dvakrát selhali. Sice k tomu měli hodně blízko, aby se jim to povedlo, ale v konečné fázi byli oni ti poražení a on vítěz. Ale tohle byl jen začátek a on se bude považovat za vítěze, až konečně zabije to dítě. Dívá se na něj trochu nechápavě, když si začne prohlížet svou ruku. Vypadá to jako by snad měl nově udělanou manikúru nebo snad naprosto novou ruku. Zavrtí nad tím hlavou.
Co to ten kašpar povídá? Oni a společný cíl? Pomyslí si. Pochybuje, že zrovna oni dva mají společné plány a i kdyby měli, tak on se rozhodně nebude paktovat s nějakým obyčejným člověkem, který mu bude naprosto k ničemu.) Nevěřím nikomu a u tebe rozhodně vyjímku dělat nebudu. (Protočí oči v sloup. Stále moc nechápe, proč za ním přišel, ale dál teda poslouchá jeho žádost. Je celkem překvapený, když začne mluvit o výměně těla. Takže barman není barman? A podle všeho je nejspíš čaroděj, když chce přesunout do těla čaroděje, ale proč by to pro něj měl udělat? Nevěděl vůbec, jestli ta informace stála za to a už vůbec ne, jestli to není jen nějaká past. Zvedne ruku, jako by ho chtěl umlčet, ale přitom chtěl pravý opak. Chtěl, aby mluvil a řekl konečně všechno. Celé tělo toho muže se znehybní a on může pohybovat jen rty.) Takže panáčku, já nejsem má sestra a rozhodně ani Sophie. Se mnou si nebudeš hrát a já rozhodně nebudu skákat, jak ty pískáš. Takže mi řekneš, kdo jsi a co přesně chceš, kromě té výměny těla. Pak mi poskytneš tu tvou úžasnou informaci a já nakonec zvážím, jestli to pro tebe udělám nebo ne. A pokud odmítáš mé podmínky, běž za nějakým jiným a hlavně naivním čarodějem, protože já si mohu získat tu tvou informaci jinak.

*Nad Benjaminovými slovami mu mierne cuknú kútiky dohora, pričom len ohrnie spodnou perou a krátko kývne hlavou. Nebol preňho problém dávať najavo svoje emócie, nie ak to bola vec, ktorou sa líšili od upírov.* O tom nepochybujem. *Prenesie sucho, pretože nič podobné netvrdil. Zatiaľ mu všetko vychádzalo, nemal dôvod pochybovať o jeho schopnostiach. Práve naopak, po toľkých rokoch mu prospeje, ak sa ku svojmu cieľu dostane len s polovičnou námahou. Pretože jemu nešlo ani tak o zabitie toho dieťaťa, skôr o monštrum v podobe toho, čo môže za smrť jeho rodu aj všetkého, čo pred tisíc rokmi nadobudol. Bral to ako povinnosť voči sebe aj rodine, ktorú mal, avšak zabil pre vyšší účel. Ak pritom zomrie aj jeho dieťa, bude to len žiadaný bonus.
Dalo sa predpokladať, že mu Benjamin len tak z ničoho nič neuverí, ale predsa len dúfal, že dokáže rozpoznať niečo, čo má cenu.* Ale mal by si. *Poznamená vecne ohľadom dôvery a usadí sa trochu pohodlnejšie, keďže mu v tomto tele začínalo vadiť pomaly všetko, aj to, že vôbec potrebuje kyslík, čo bolo nevyhnutné aj pre čarodeja.
Po tom, čo mu povedal, čo od neho bude chcieť, môže vidieť na jeho tvári, ako mu to začalo pracovať v mysli. Netušil, či ho už zbavil domnienky toho, žeby to bol len ďalší plán, ktorý naňho jeho sestra chystá, ale minimálne nad tým začal uvažovať, čo bol tiež pokrok. Vyloží si ruky na obe opierky kresla a so spokojným výrazom na tvári čaká, kým na to čo povedal Benjamin zareaguje. Lenže skôr ako sa dočká nejakých slov, Benjamin podvihne ruku a on začne cítiť, ako mu každá časť tela pomaly ochabuje, akoby ani nebolo jeho, ale cudzie, čo v podstate bola pravda, lenže teraz skôr pocitovo, ako doslovne. Úprimne si myslel, že tomuto predídu a dohodnú sa iným spôsobom, ale ak chce Benjamin ďalšie vysvetlenia, tak ich dostane. Kvôli telu čarodeja by teraz úprimne spravil skoro čokoľvek.
Pomaly vydýchne všetok vzduch z pľúc a ak by mohol, tak by určite pretočil očami nad tým, že sa rozhodol používať svoju moc na obyčajné ľudské telo, ktoré v podstate nič nepredstavovalo, bolo to preňho skoro ako mrhanie. Nad jeho slovami sa len krátko uškrnie, hlavne nad oslovením, ktoré mu pripísal, hoc za iných okolností by sa mu o skôr priečilo, teraz sa tváril, že ho to pomenovanie pobavilo.* Chápem tvoju nedôveru v tejto situácií, avšak v jednom mi dôverovať môžeš. *Díva sa celý čas naňho, keďže zrak vďaka moci, ktorú naňho použil nemôže odvrátiť. Horšie na tom bolo, že nemôže urobiť nič na svoju obranu, keďže bol ešte stále v celkom neužitočnom tele.* Ak ma donútiš vyhľadať iného čarodeja, tak to pre teba po tom, čo sa dostanem späť k moci nedopadne najlepšie, priateľu. *K poslednému slovu dodá značnú iróniu, keďže v ňom stále videl silného spojenca, problém však spočíva v tom, že pokiaľ je v tomto tele, tak v ňom nič užitočné Benjamin vidieť nemôže a teda by ho mal presvedčiť skôr slovami, ako skutkami.* Ale na znak mojej schopnosti prispôsobiť sa a hlavne nekonečnej trpezlivosti, ktorú som za tie roky nadobudol, prijímam časť tvojich podmienok. *Prenesie nezaujato.* Netuším, či si niekedy počul o mojom rode, Haraldson, bol rozšírenejší skôr po Európe, teda do doby než nás postihol mor, po ktorom drvivá väčšina vymrela. *Už teraz je jasné, že rozhodne nepochádza z tejto doby.* Mal som to šťastie tú krutú dobu prežiť, avšak pár rokov po nej nás prepadla ďalšia, omnoho horšia doba, ako bol mor. *Uškrnie sa trochu krivo.* Začalo sa to najskôr mŕtvolami žien či mužov lese, bez rozdielu. Potom to pokračovalo aj na mojich vlastných, čarodejniciach a čarodejoch, ktorých sa chceli zbaviť, aby ich nemohli nijako ohroziť. *Dodá akoby len pre zaujímavosť, čím chcel, aby mal Benjamin na konci predstavu o jeho dôvodoch k tomu všetkému a hlavne k tomu, prečo je ich cieľ rovnaký.* To všetko spôsobovala len jedna jediná rodina, ktorá nás poctila svojou návštevou z Ameriky, Mikaelson. *Dá väčší dôraz na posledné slovo.* Už vtedy som vedel, že ak nezasiahneme, zabijú nás všetkých, a tak moja družka vymyslela kúzlo, ktoré ich malo zahubiť, avšak nefungovalo, kvôli tomu, že jeden z nich nebol len upír, ale maj aj inú stránku, s ktorou sme nerátali. *Mierne perami ohrnie smerom nadol.* Namiesto toho ju premenili na svoj obraz a vzali mi tým viac, než si mysleli, že mi berú. *Nebude Benjaminovi hovoriť nič bližšie ohľadom nej, pretože ak vie o jej histórií, tak si dá súvislosti dokopy a ak o tom nič nevie, nie je potrebné to meniť.* Odvety sa už tisíc rokov premiestňujem po telách čarodejov a teda je jasné, čo okrem výmeny tela chcem, pomstu. *Dokončí stručne a pomaly vydýchne.* A čo sa týka tej informácie, ide o tvoju dcéru, nie je tak celkom preč, ako si tvoja sestra myslí, že je...

(Krátce se zasměje a dívá se na něj celkem pobaveně, když mu řekne, že to pro něj nedopadne dobře, až se dostane k moci. Tohohle rozhodně nepovažoval za hrozbu. Nepovažoval nikoho za hrozbu. Možná existovali silnější čarodějové, kteří ho mohli dostat na kolena, ale on se nebál nikoho. Neměl strach ani z Klause, kterého se obával snad každý. Jeho další slova poslouchá už s neutrálním výrazem nebo spíš skoro znuděným. Dopije obsah vína ve sklence a zvedne se, aby si dolil. Mezitím poslouchá dále jeho slova.) O tvém rodě jsem bohužel neslyšel. (Slovo bohužel nevyslovil až tak upřímně, ale jeho rod opravdu neznal. Nezajímal se o jiné čaroděje a už vůbec ne z Evropy. A podle všeho to rozhodně nebylo někdy před dvaceti lety, když řádil mor. (Další pokračování už ho cekem zaujalo. Někdo vraždil lidi a dokonce i čarodějky. Zprvu ho napadlo, že to byli vlkodlaci. V dřívější době si tolik vlkodlaci nedávali pozor, kde běhají a jestli to někdo odnese. Jenže se spletl. Nebyli to vlkodlaci, ale Původní rodina Mikaelsonů. Už před nějakou chvílí mu došlo, že celou dobu mluví, že je z jiné doby. Bylo hodně způsobů, jak mohl žít několik století. Neví sice přesně kolik, ale bylo to mnoho. Posadí se zpátky do křesla a s přimhouřenýma očima se na něj dívá. V jeho tváři jde poznat, že ho to zaujalo a dokonce mu tu historku věří. Ne každý by si totiž vymyslel něco takového. Doposlechne si celé jeho povídání a v hlavě mu to začne šrotovat. Tohle se stalo před tisíci lety, jeho družka vymyslela kouzlo a chtěli zabít Původní, jenže to neyšlo a ona byla proměněna. Trvá mu to chvíli, než si dá dvě a dvě dohromady.) Alisea Mikaelson. (Tohle by ho rozhodně nenapadlo. Zvedne se mu jeden koutek úst a předvede něco, čemu se dá říkat i pousmání. Konečně se dostane k té informaci. Když mu to řekne, tak na chvíli strne a jen na něj zírá. Doslova opravdu zírá. Tomuhle rozhodně nevěřil. Jak by mohla být živá, když se to stalo před sto lety a Genevieve ji dala pryč?) Genina dcera živá být rozhodně nemůže. Stalo se to před sto lety. Jak jsi na tohle přišel? (Máchne rukou a zruší nad ním to kouzlo. Konečně totiž dostal, co chtěl. Odpovědi.)

*Keď Benjamin vysloví meno čarodejnice, ktorú pred tisíc rokmi pokladal za niečo, čo mu bolo cenné, tak mierne našpúli pery, ktoré sa mu nakoniec roztiahnu do úzkej línie, čo spôsobí to, že výraz na jeho tvári je celkom neutrálny.* Alisea Mikaelson. *Zopakuje sám ešte raz, akoby tým potvrdzoval, že sa naozaj jedná o člena rodiny, ktorá ho vtedy dostala skoro na kolená. Ak by to vedel už po jej premene, tak by nepremýšľal ani na sekundu a vrazil jej kolík rovno pod rebrá. Lenže nevedomosť môže byť niekedy až zločin, ktorý teraz vnímal ako svoje pochybenie, aj keď bola opäť čarodejnicou a navyše aj tehotná, nad čím radšej príliš nepremýšľal, aj tak by to nič neznamenalo. Nič a nikto ho nedonúti vzdať sa jeho pomsty, žil len kvôli nej, bolo to to posledné, čo mu zostalo, aj keby ju mal vlastnoručne zabiť, ak sa mu postaví do cesty.
Pri Benjaminovom výraze, akonáhle spomenie jeho dcéru by sa vážne rád pousmial, lenže nefunkčnosť jeho tela mu to stále nedovolí. To bol dôvod jeho hnevu, nemohol robiť, len nehybne sedieť bez možnosti, žeby sa z toho dostal, kým kúzlo Benjamin nezruší. Nad jeho otázkou sa na krátky moment uškrnie, ale nič viac nepovie, keďže mu dal presne to, čo chcel, a tak je logicky na rade on.
Pomaly vydýchne, keď čarodej pred ním kúzlo konečne zruší a on si začne cítiť znovu všetky časti tela, ktoré by už rád vymenil za nejaké užitočnejšie. Mierne sa pohmýri v kresle a pohodlnejšie oprie chrbát aj ruky.* Najskôr mám jednu otázku ja. *Prižmúri k Benjaminovi oči a opäť nakloní hlavou do strany.* Pomôžeš mi? *Podvihne obočím smerom dohora a nespúšťa z neho pohľad.*

(Na jméno sestry původních, ze které je teď opět čarodějka, nereaguje. Ona mu byla celkem ukradená, tedy pokud by se mu postavila do cesy, tak by jí samozřejmě musel odstranit, ale zatím nějak nepočítal, že by s ní něco zamýšlel.
Nějakou dobu přemýšlí nad jeho otázkou. Spojence nepotřeboval a tu informaci ohledně jeho dcery si mohl zjistit nějakým způsobem sám, ale něco ho přeci jen zaujalo. Kouzlo na zabití původních. Sice říkal, že nefungovalo, protože Klaus nebyl jen upír, ale hybrid, ale na ostatní členy rodiny by fungovat mělo. Tohle byla dobrá příležitost, jak zabít původní a zbavit se všech upírů světě. Byla to šance, která se rozhodně nezahazuje.) Pomůžu. Ale teď ta odpověď na mou otázku. Pak tě klidně hned přemístim do těla čaroděje. (Znovu se napije ze sklenky s vínem a upírá na něj zrak. Pořád nechápe, jak myslel, že jeho dcera není tak úplně ztracená, jak si Genevieve myslela. A hlavně by ho zajímalo, jak se dozvěděl o jeho dceři. Nejspíše to Genevieve řekla Sophie a buď u toho tenhle byl a nebo mu to pak řekla. Zdálo se mu to dost nepravděpodobné, že by stále žila, ale chce vědět, co zjistil. Třeba mu to nakonec bude nějak užitečné.)

*Mohol na jeho tvári vidieť známky zamyslenia a popravde istú chvíľu vážne uvažoval nad tým, ktorého čarodeja by mohol na svoju požiadavku využiť, lenže mu to myšlienok vstúpi Benjaminov hlas, ktorý mu na tvári spôsobí menšie pousmiatie. Samozrejme sa mu bude snažiť vychádzať v ústrety, až kým svoje nové telo nedostane, takže mu na jeho otázku s neurčitosťou na tvári odpovedá.* Myslím, že pre teba nebude žiadnym prekvapením, že som to počul zo Sophiených úst. Pokiaľ viem, snažila sa nájsť rodinu jedného dievčaťa s ryšavými vlasmi, mimochodom veľmi milé dievča. *Uškrnie sa poniekiaľ sucho.* A našla ju. *Pokrčí nakoniec prosto plecami, keďže preňho by táto infomácia nemala najmenší význam, avšak, ak sa Benjamin aspoň trochu zaujíma o svoju dcéru, preňho ho mať mohla.* Občas ani tak nezáleží na dobe, kedy bolo kúzlo prevedené, skôr na spôsobe a tvoja sestra sa musela vážne veľmi báť toho, žeby si jej dieťa našiel, keď malo takýto rozsah...Môžeš si to samozrejme overiť, ale mne to príde zbytočné. *Zahľadí sa naňho.* Teraz je myslím rada na mne...

(Povytáhne obočí, když začne mluvit. Samozřejmě, že se něco takového dozvěděl od Sophie. Od koho jiného taky, když pracoval v jejím baru. Hned, jak řekně něco o zrzavé dívce, tak mu dojde, že právě ona má být údajně jeho dcera. Takže to děvče a Sophie věděli, že patří do jeho rodiny, ale věděli, také, že to mohla bát jeho dcera? Pořád mu to přijde dost nemožné, ale i kdyby to nebyla jeho dcera, mohla to být vnučka jeho dcery. Stále to byla rodina, jeho rodina a tudíž by měla mít předpoklad k velké moci. Svarští obočí, když pokračuje. Genevieve se vlastně nezmínila, kam nebo jak poslala pryč jejich dceru a on by to teď rád věděl. Potřeboval se přesvědčit, zda ta dívka je jeho dcera. Potřeboval ji najít, ale do toho baru nemůže. Z přemýšlení ho vytrhne hlas toho muže. Ani nevěděl, jak se jmenuje, ale teď to nebylo až tak důležité.) Dostaneš, co chceš. (Odloží sklenku na stůl a zvedne se z křesla. Rozejde se pomalým krokem ven z domu, aniž by čekal, jestli za ním jde i on. Tak nějak předpokládá, že prostě půjde. Chtěl vyměnit tělo, takže by teď s ním určitě šel i na druhý konec New Orleans, tedy možná. Podle toho, jak moc byl zoufalý.)

*Bol si istý, že informácia, s ktorou sem dnes prišiel mohlo Benjaminovi dobre poslúžiť, a tak predpokladal, že mu za to splní jedinú požiadavku, ktorú po ňom mal. Po tom všetkom, čo mu povedal by sa už rozhodne neuspokojil s ničím iným, popravde na to šiel z časti dosť férovo, ak sa vezme fakt, že ak niečo potreboval, tak to proste získal aj bez nejakých úvodných rečí. Avšak svoj nápad prechodu do tohto tela neľutoval, dozvedel sa veci, ku ktorým by inak tak jednoducho neprišiel. Takto mal voľný prístup vážne všade a ku všetkému. Bolo jednoduché byť v koži barmana, avšak pre čarodeja zároveň frustrujúce, keďže nemá žiadny prístup k moci. Podvihne hlavou smerom do hora a pomaly ňou kývne, keď mu Benjamin povie, že dostane, čo chce. Samozrejme, že áno, dal mu všetko, čo potreboval a po jednom kúzle z neho ani náhodou neubudne. Postaví sa pár sekúnd po ňom, pričom ho samozrejme bez nejakých rečí nasleduje. Už sa nevedel dočkať, kedy sa tohto tela konečne zbaví a bude sa môcť naplno sústrediť k plánu, ktorý už dlhé roky mal, ale nikdy sa mu nenaskytla takáto krásna šanca, aby ho mohol využiť a vedel, že pôjde na istotu.*