Benjamin´s Old House

(Jakmile vyjde z domu on i ten muž, jehož jméno stále neznal. Zamířil i s ním do kotle, kde se jistě najde nějaký čaroděj, jehož tělo mohou použít. Po cestě stále musí přemýšlet nad novou informací, kterou od něho zjistil. Jeho dcera byla stále živá a navíc v tomhle městě. Na jednu stranu tomu nechtěl věřit, prostě nemohl. Ale na druhou stranu tomu věřit dokázal. Stále přeci jen nevěděl, kam Genevieve jejich dceru poslala. A hlavně jakým způsobem. Existovalo mnoho kouzel a Genevieve byla chytrá. Mohla vytvořit kouzlo a poslat ji do jiné doby? Nebo ji snad poslala jen do jiné země a teď tady byla její vnučka? Všechno bylo možné a on ze svých spekulací nic nezjistí, musí tu dívku najít. Musí se sám přesvědčit.
Po nějaké chvíli dojdou až do kotle, kde narazí na několik čarodějů. Nechá toho muže, aby si jednoho vybral. Jemu bylo celkem jedno, které tělo použije. Tahle generace čarodějů stejně stála za nic a nic tím tedy neztratí, když jeden čaroděj nebude sám sebou, ale bude v něm tenhle. Když si vybere jednoho, tak k němu přistoupí o něco blíže a pomocí své magie ho omráčí. Tělo čaroděje pak odnesou do prázdného domu, aby měli klid na kouzlo a hlavně, aby to nikdo neviděl, i když to omráčení nejspíš někdo viděl. Jenže následné kouzlo už nikdo jiný vidět nemusel.
V domě položí čaroděje na zem a následně ho řízne do zápěstí. Jeho krev si pak dá na prsty a ty přiloží na spánky barmana. Začne odříkávat kouzlo a během několika následujících minut upadne do bezvědomí. Kouzlo odříkává stále dále, až do doby kdy se probudí v těle toho čaroděje. Jeho úkol byl v tomhle případě splněn a teď chtěl najít svou dceru či pravnučku nebo co to byla jeho.) Přijď kdykoliv budeš chtít. (Vlastně doufal, že se ukáže. Kdyby získal to kouzlo, které vytvořila Alisea Mikaelson, mohli by společně zabít všechny původní. Tohle by byla naprostá výhra. Byl by nanejvýš spokojený. Bez nějakých dalších slov se pak vydá do města, doufajíc, že narazí na tu dívku.)

(Večer přijde domů a okamžitě odejde na půdu. Položí na stůl kapesník, do kterého po cestě zabalil vlasy té dívky. Lepší by byla krev, ale tohle mu bude muset stačit. Vezme si misku a do ní vloží část vlasů, které jí vytrhl. Pak do ní dá i pár svých vlasů. Přisype kamennou sůl a silnou směs bylin. Začne zaříkávat a všechno v misce vzplane. Dívá se na ten oheň. Přestane odříkávat kouzlo a jen čeká. Pokud v misce nezůstane nic, tak to jeho dcera není a pokud tam zůstane jeden vlas, tak je. Oheň ustane, tak rychle jako začal. Podívá se do misky a na jejím dně opravdu najde jeden dlouhý teď tmavý vlas. Ta dívka byla opravdu jeho dcera. Poprvé za hodně dlouhou dobu se mu stalo, že nevěděl, co dělat. Teprve před pár dny se dozvěděl, že má dceru a teď byla tady. Po celých sto letech byla živá. Bylo to neuvěřitelné, ale bylo to tak. Potřebuje získat informace. Vezmetedy zbytek vlasů a odejde si udělat čaj z afrického kořene, do kterého pak přidá vlasy. V ložnici si sedne na postel a čaj vypije. Nějakou dobu čeká, ale pak upadne do hlubokého spánku. Dostane se tím do Kateiny hlavy. Tohle samé dělal Genevieve, aby si hrál s jejími sny, ale tentokrát se sny nic dělat nebude. Potřebuje jen získat informace. Konečně ví, jak se jmenuje. Kate. Kate Becker. Našli jí v Londýně jako tří měsíční mimino v rozpadlém domě, jenže dům se rozpadl až poté, co se tam objevila ona. Musela to způsobit magie. Genevieve kouzlo. Poslala ji opravdu do jiné doby. Zjistí také o čem se Kate bavila s Genevieve před několika dny. Řekla jí, že tu zuří válka, ale neřekla, kdo ji vyvolal. To bylo pro něj rozhodně dobré. Zjistí toho o Kate celkem dost.
Ráno se probudí, dojde se umýt a převléknout. Udělá si snídani a pak jen čeká, jestli opravdu Kate dorazí nebo ne.)

(Sedí jako obvykle v obýváku v křesle a pročítá si grimoár. Všechny kouzla v něm zná z paměti, ale rád si je opět připomíná, kdyby náhodou něco zapomněl. Když uslyší zvonek, zvedne se a dojde ke dveřím. Ucítí přítomnost čarodějky, takže to musela být pravděpodobně Kate. Monique nezvonila nikdy. Ta tu vlastně byla skoro jako doma. Otevře dveře a podívá se na Kate.) Přišla jsi. To jsem rád. (Mírně se pousměje a odstoupí od dveří, aby mohla vejít. Dneska ráno přemýšlel, co jí vlastně všechno řekne a rozhodl se, že bude říkat pravdu a to ve všem. Genevieve také nikdy nelhal, tak proč by měl lhát své vlastní dceři? Počká než vejde dovnitř a zavře za ní dveře, pak se rozejde do obýváku. Nábytek tady měl stejný jako před sto lety, kdy tady bydlel s Genevieve. Díky kouzlu byl celý dům naprosto zachovalý, jako by ho snad koupil teprve nedávno. Nepotřeboval moderní vybavení či elektroniku. Vystačil si s tím, co měl.)

Jistě máš určitě ještě mnoho otázek a já ti je všechny zodpovím, pokud budu moct tedy. (Kývne. Tentokrát jí může dokonce i zodpovědět otázku, jak se dostala do Londýna. Sice to nevěděl jistě, ale jiný způsob neexistoval, než ten že jí Genevieve poslala do jiné doby a ke všemu do jiné země. Určitě to bylo kvůli němu, aby jí ochránila před ním. Jenže Genevieve nevěděla jednu věc a tu, že on se nebude ke své dceři chovat stejně jako ke své sestře. Možná jí nemohl poskytnout mateřskou lásku, ale nehodlal jí ani fyzicky týrat.) Vlastně je to opravdu staré. Tenhle nábytek je tady už přes sto let, ale kouzlo zachovalo jak nábytek tak dům, takže ti to může připadat nové. (Pozoruje jí, jak přejíždí rukou po sedačce a obdivuje to tady. Zajímalo by ho, jestli by to tady obdivovala i kdyby tu žila v jeho době. Pokyne rukou k sedačce, aby se posadila.) Dáš si něco?

(Kývne hlavou, když vyjmenovává stejné otázky jako včera. Dokáže jí odpovědět teď už na vše, ale kdo je její matka jí ještě říkat nechtěl. Chtěl jí to ukázat a snad to bude brzy. Až všechno poví Kate, tak vyhledá Genevieve nebo jí prostě pošle jen vzkaz a byl si jistý, že se pak Genevieve objeví.) Mnoho kouzel je užitečných. Třeba kouzlo na zjištění, jestli jsi má dcera, které jsem provedl včera večer. (Posadí se do křesla, aby na Kate dobře viděl a zadívá se jí do očí.) A potvrdilo se to. Jsi má dcera. A abych ti vše vysvětlit, tak se musím i s vyprávěním vrátit o sto let zpátky. (Pokud měla vše pochopit, tak to opravdu musel vzít od začátku. Sice neví, jestli mu uvěří, že se nenarodila před devatenácti lety, ale před sto lety, ale jinak to nešlo. Nemůže jí říct, že se to stalo v době, kdy jí našli v tom domě. Nemohl by jí pak říct celou pravdu a to on chtěl. Popravdě neví, jak se na něj pak bude dívat, ale tomu bylo jedno. Nepociťoval žádné výčitky z toho, co kdy udělal a nebude je cítit nikdy. A i kdyby ano, tak to změnit nemůže.)

Ano je to pravda. (Řekne skoro až chladným tónem hlasu. Normální člověk by se asi usmíval od ucha k uchu, ale on se tvářil pořád stejně. Neutrálně.) Celej život žiješ s tím, že ses narodila někdy v roce 1995 v Londýně, kde tě našli v tom polorozpadlém domě. Jenže to je omyl. Narodila ses někdy okolo pátého sprna roku 1910 v New Orleans. (Domyslel si, že Genevieve musela otěhotnět až při druhém znásilnění, které se odehrálo na její osmnácté narozeniny a pak si to prostě jen přepočítal. Taky mu došlo, že Celeste mu neříkala vše o Genevieve. Zatajila mu těhotenství a narození jeho dcery. Kdyby byla ještě živá, tak jí vlastnoručně zabije, ale ona už byla mrtvá.) Já jsem se narodil v roce 1882 a tvá matka v roce 1891. Tvou matku jsem od jejích dvanácti let živil a učil magii, aby byla silná. Ale také jsem ji fyzicky a psychicky týral. Dvakrát znásilnil. Párkrát skoro zabil a ona mě také. Z druhého znásilnění jsi vzešla ty. Tvá matka ode mě odešla a zatajila mi to a podle všeho tě pak poslala do roku 1995 do Londýna, aby tě uchránila přede mnou. Já jsem byl pak zabit Klausem Mikaelsonem v roce 1919 a tvá matka nedlouho poté jeho sestrou. Tvou matku, ale před delší dobou oživila Sophie Deveraux, teď Sophie Laveau. Mě před pár měsíci oživili předci, abych mohl zabít Klausovo nenarozené dítě. Genevieve ti říkala o té válce, která tady probíhá. Vyhlásil jsem jí já všem frakcím na svátek požehnání a přitom ještě s dvěmi čarodějkami zabil několik upírů a vlkodlaků, následně zabil jednu z těch čarodějek, abych mohl oživit svého přítele Bellatundeho, ale ten byl zabit před několika dny. A v ten den jsem se také dozvěděl, že jsem měl dceru a to od tvé matky. Včera za mnou přišel jeden muž a řekl mi o tobě. Nebyla to Sophie, protože ta mě chce vidět mrtvého. (Napřímí se na křesle a vydechne vzduch z plic, aby mohl následně nabrat nový vzduch do plic.)

(Dívá se na ní upřeně a pozoruje její reakci. Emoce, které se zračí v její tváři a střídají se. Samozřejmě tušil, že se jí to nebude vůbec líbit. Byl na to zvyklý, tohle se nelíbilo nikomu a už vůbec ne někomu, kdo je jeho dcera a tohle vše dělal někomu, kdo byla její matka. Ale rozhodně čekal prudší reakci, třeba útěk. Ale ona tam dál seděla a až na svírání opěradla sedačky, se nepohnula. Nejspíš byla tak v šoku, že nebyla schopná nějakého útěku.) Tvou matku jsem měl svým způsobem vždy rád, i když podle toho, co jsem řekl tomu jistě nebudeš věřit. Chtěl jsem ji chránit, a proto jsem přistupoval k takovým razantním způsobům. Musela se umět bránit a být silná a díky tomu všemu, se také silnou stala. Nikdy v životě jsem neměl v úmyslu jí smrtelně ublížit. Nemohl bych ji zabít, i když ona mě chtěla vidět mrtvého a pořád chce. Vlastně se o to pokusila už dvakrát za dobu, co jsem opět živ. Při druhém pokusu u toho umřela sama a nebýt toho, že jsem na ni seslal ochranné kouzlo, byla by teď upírem. Já jsem vždy toužil po velké moci a té se mi taky dostalo. Tvá matka měla naději hodně dlouhou dobu, že mě dokáže změnit. Věděla, že jsem tou mocí pohlcený a na ničem jiném mi skoro nezáleží. Jednou se dokonce stalo, že mě má moc ovládla a tvá matka málem umřela, ale překonal jsem sám sebe a ovládl se. Nejsem typ člověka, který projevuje emoce nebo dokonce nějaké cítí. Sem tam jsou momenty, kdy opravdu něco cítím, ale vždy to je jen vztek. Tvoje matka je naprostý opak, i když v hodně věcích se chová stejně jako já. Naučil jsem ji to nebo se to spíš naučila, aby mi mohla vzdorovat. (Odmlčí se na chvíli a stále na ní kouká.) Tohle asi nebude tvá představa rodičů co? Nejsem žádný udatný rytíř a tvá matka princezna. A žádná zlá čarodějka tě neunesla. (Vlastně jí tím řekne, že ví o čem se bavila s Genevieve.
Zvedne se z křesla a dojde k jinému stolu, kde napíše na malý papírek vzkaz pro Genevive.

kód:

Hádej, kdo se ukázal. Naše dcera. -Benjamin

Pak zapálí pomocí své mysli svíčku, ruku se vzkazem zvedne nad plamínek a odříká pár slov. Během chvíle začne papír hořet, než shoří úplně, ale žádný popel mu v ruce nezůstane. Vzkaz zamířil k Genevieve.)

(Kdyz dobehla az k domu, tak se musela poradne vydychat. A hlavne popadnout novy dech. Predklonila se a parkrat hlasite vydechla a nadechla se. Pak se naprimi a podiva se na dum, kde stravila nekolik let sveho zivota. Zaskripala zuby a pak z plnych pic zakricela) Benjamine! Vylez ven! Tohle musi skoncit, az uz to bude jakkoliv. (chce ho zabit. Chce ho videt mrtveho, ale je pripravena i na to, ze se to nepovede. Uz jen proste nemuze byt v nejistote.)

(Ani neví, proč tohle všechno Kate vykládá. Dokonce ani Genevieve nikdy neřekl tolik, kolik jí. Nikdy jí neřekl, že jí svým způsobem měl rád a že by jí nikdy nedokázala zabít, i když to ona sama věděla. Mohl to totiž udělat mnohokrát ve svém životě a přes to se k tomu nepřiměl. I když ona ho chtěla zabít, tak jí potrestal jiným způsobe než smrtí. Zajímalo by ho, jaký by byl jejich vztah, kdyby jejich matka neumřel při porodu. Kdyby žila aspoň dalších deset let a on o ni nemusel přijít, tak mladý. Jaké by to bylo, kdyby se jejich otec nezabil po její smrti a vychovával je společně s babičkou. Třeba by byl schopen lásky, alespoň v malé míře, než vůbec. Je si jistý, že by toužil po moci stále, protože předci k němu promlouvali od její smrti. Díky nim měl novou naději na lepší život. Na život plný moci a bez bolesti. Mnohé by bylo jinak, kdyby se nestalo tolik věcí.
Otočí se zpět ke Kate, když na něj promluví a chvíli na ni jen kouká, jako by snad přemýšlel nad slovy, které hodlá vypustit z úst.) Nijak. To mělo dokázat, že nad ní vždy budu mít moc. Právě jako teď. (Pomalu přistoupí ke stolku, kde měl v karafách alkohol a nalije si červené víno. Otočí se ke Kate.) Pití? (Lehce povytáhne obočí, ale karafu položí opět na stolek.) Pardon, zapomněl jsem, že alkohol nepiješ. Kvůli tomu tvému kamarádovi. Drogy. Dokážou člověka hodně změnit. Jenže každý člověk má svou drogu, která ho mění. (Přejde zpátky ke křeslu, kde seděl a posadí se. Upije ze sklenky s vínem a chvíli ho jen převaluje na jazyku, než polkne.) Dříve bylo víno mnohem chutnější, než jaké dělají teď. (Podívá se na sklenku, kterou následně pak položí na stolek před ním. Ruce si položí na opěrky křesla.) Tvá matka tu bude, co nevidět. (Jakmile to dořekne, tak uslyší křik z venku. Okamžitě pozná hlas své drahé sestřičky.) Už je tady. Tohle bude trochu nepěkný pohled, radil bych ti zůstat v domě. (Zvedne se z křesla a ještě se napije vína, než konečně vyjde ven z domu. Zůstane stát na verandě domu a podívá se na Genevieve.) Taky tě rád vidím sestřičko. Jak se zdá máme tady rodinnou sešlost.

(Kdyz se objevi na verande, znechucene se na nej podiva.) Opovaz se ji zkrivit vlas. (rekne jedovate. Vi, jak se choval k ni a rozhodne nedovoli, aby to same provadel jeji dceri.Ale ona mu ani nedovoli, aby ji neco udelal. Bude se snazit, sec muze, aby to skoncilo dneska. Aby ten hajzl konecne vzal za sve. Chce ho porazit. Vi, ze muze, vi, ze to dokaze. Chce to tak moc. Ale taky vi, ze v posledni dobe jde vse od desiti k peti. Ze je vycerpana a ve stresu, ale az to dneska skonci, at uz to bude jakkoliv, bude vedet, ze pro to udelala, co mohla. Zacne neco mumlat, zvedne se vitr, zatahne se obloha. Tohle bude bolet. Bude to bolet oba, ale koho vic? ... Benjaminovi se na tele zacnou otevirat rezne rany. Zacne krvacet vsude po tele. Pak machne rukou a on odleti z verandy k protejsimu stromu. Oblicejem napred. Velkou silou narazi do stromu. Prerazi mu to nos, ze ktereho mu ted tece proud krve.)

Neublížil bych jí, i když si myslíš něco jiného. Vyprávěl jsem jí jen naši minulost a přítomnost, i když mnohé jsem vynechal. (Postoupí o několik kroků blíže, ale stále stojí na verandě. Vidí na Genevieve, že sem rozhodně nepřišla, aby si popovídala. Zvedne pohled k obloze a dívá se, jak se mu nad hlavou vznášejí černé mraky. Vítr ho začne pleskat do tváří ne moc příjemným způsobem. Ani nestačí sklopit pohled a v tu chvíli, kdy se mu začnou na tělě objevovat řezné rány, vykřikne bolestí. Bolelo ho to neuvěřitelným způsobem, ale už byl naučený, aby bolest překonával. Ještě než odletí z verandy, začne sám odříkávat kouzlo, díky kterému začne Genevieve krvácet z nosu, uší a očí. Pak už letí na strom. Tentokrát nevykřikne bolestí, protože ani nemůže, jak přistál obličejem napřed. Svalí se na zem a chytne se za nos, z kterého mu teče proud krve a díky tomu ochutná svou vlastní krev. Zamumlá si pro sebe pár slov, aby si nos spravil a krev mu přestala téct. S námahou se pak zvedne ze země. Stále mu teče krev z řezných ran na těle, ale už ne tolik. Kouzlo na uzdravení jeho nosu fungovalo i trochu na ty řezné rány, i když na ně se nesoustředil.) Víš, že mě nemůžeš přemoct. Proč to pořád zkoušíš? (Zhluboka se nadechne a soustředí se na svou moc. Během chvíle mu zčernají oči, jako několikrát před tím, když bojoval s Genevieve. Jeho výraz se změní v zlomyslný úsměv plný touhy zabít ženu, která stála před ním. Zvedne ruku a mávne s ní směrem od Genevieve k verandě. Genevieve odlétne na podůrný sloup verandy a ten se přelomí vejpůl. Díky dalším třem sloupům se střecha verandy nezbortí, ale vypadá dost vratce.)

(Když jí začne téct krev ze všech otvorů na obličeji, zakřičí, ale pak svůj křik utlumí. Ne, nebude mu dělat tu radost. Začne odříkávat protikouzlo, díky němuž za chvíli krev téct přestane. Je to dáno i tím, že se Ben přestal soustředit, když narazil do toho stromu. Pak ale najednou odletí směrem na verandu a tím nárazem a tlakovou vlnou Benovy moci se pod ní zlomí trám verandy. Pořádně si narazila záda a vyrazila si dech. Jedna tříska z trámu se jí zabodla do boku. Se syčením si ji vytáhla a vyléčila si ránu. Vzhlédne. Vidí Benovy černé oči. A je to tady, černá magie.) Budu to zkoušet až do svojí smrti. (Napne ruce a začne zaříkávat. Trám se mezitím zvedne a sejme Benjamine k zemi, ale to nebylo to kouzlo, které právě říkala, to přišlo až potom. Vítr se zvedl ještě víc, Dalo by se říct, že začíná být pěkná vichřice. Náhle kolem ní bouchly skla oken, Ostré střípky, které padaly k zemi se ale náhle zastavily ve vzduchu a mířily proti Benovi. Zabodaly se mu do těla. Pak zvedne ruku nahoru, s tím se zvedne i Ben. Pomalu začíná otáčet rukou. CHce mu zlomit vaz. Jeho hlava se pomalu kroutí do strany, ale on s ní bojuje, není to tak jednoduché)

(Mezitím, co si Genevieve léčí ránu na boku, přijde o něco blíže k ní. Nakloní hlavu na stranu, ale v tom proti němu letí trám, který se před chvílí zbortil a udeří přesně do břicha. Sletí k zemi. Sesune ze sebe ten trám a chce se zvednout ze země, ale hned na to se do něj zabodají střepy. Nepostřehl skoro ani, že bouchly okna. Položí ho to opět k zemi. Bolelo to jako čert a ještě více pálelo, ale on se nesoustředil na bolest. Začne odříkávat kouzlo a střepy se z jeho těla vyndají sami a rány na těle se mu zacelí. Konečně se může zvednout, ale než vůbec zapře ruce o zem, aby se zvedl. Začne se zvedat sám od sebe, jako by ho zvedali neviditilné provázky. Ucítí tlak na své hlavě a jak se prot jeho vůli začne otáčet do strany. Ví, že mu Genevieve chce zlomit vaz. Soustředí se na Genevieve a odolává proti jejímu kouzlu. Zvedne ruku směrem k ní a začne z ní pomalu vysávat energii, soustředí se na tak dlouho, dokud její kouzlo nepovolí. Promne si krk a pak zvedne ruku k obloze. Využije toho, co tady předvedla Genevieve. Sevře ruku v pěst a z oblohy udeří blesk necelý metr od Genevieve a to jí odhodí několik metrů z verandy na trávník. Přistoupí k ní blíž a podívá se na ní.) Možná máš moc Esther, ale nevyhraješ. Můžeš ukrást moc stvkám čarodějek, ale psychicky nebudeš tak silná jako já. Moc není vše. (Svou moc tentokrát soustředí na její nohu, která se v okamžiku zlomí. Jenže jí neprovedl obyčejnou zlomeninu nohy, ale otevřenou a tak jí teď byl vidět krásně kus zlomené kosti a do toho ještě silně krvácela.
Otočí hlavu směrem na verandu, na které teď stojí Kate. Slyšel akorát slovo Přestaňte, ale další slova už přes ten vichr neslyšel. Jeho černé oči začnou dostávat opět barvu hnědé, i když jsou stále děsivě tmavé.) Řekl jsem, aby jsi zůstala uvnitř! (Mávne k ní rukou a neviditelná síla jí postrčí opět dovnitř domu, zabouchnou se za ní dveře a zamknou se.)

(Vzdoruje opravdu dobře. Najednou cítí, jak ji opouští síla a ona povolí svoje soustředění. Začal z ní vysávat sílu. Ale ona sama už na sobě cítila únavu. Poslední dobou používá magii neustále a nemá moc kdy odpočívat, takže se to na ní hodně podepsalo, ale to neznamená, že tohle vzdá. Ne, bude bojovat až do konce. Buď ona zlomí jeho nebo on ji. Přála by si, aby konečně jednou vyzrála ona na něho. On vyhrál vždycky, ona proti němu nikdy neměla velkou šanci, ale teď má přeci jen víc síly, než mívala. Najednou vedle ní uhodí blesk a ji to odhodí. CHce se zvednout, ale Benjamin je u ní hodně rychle. Je rozcuchaná, špinavá a po těle má různé šrámy a modřiny, ale to ji teď nezajímá. Když jí řekne, že moc není všechno, musí se zasmát) A to mi říkáš zrovna ty? (vycení na něj vzteky zuby, ale najednou jí praskne kost v noze, která jí začne trčet z nohy skrz kůži. Zlomenina začne silně krvácet. Zařve bolestí. Krev ztrácí rychle a rychle přichází o sílu. Podívá se směrem na verandu, ale Ben Kate zažene dovnitř. Alespoň něco. Potřebuje si vyléčit tu nohu, aby mohla pokračovat. Odhodí ho do dálky. A pak se začne soustředit na svou nohu, než si ji konečně vyléčí. Má ji ale stále citlivou, jenomže potřebuje sílu šetřit. Zvedne se a zaměří svou energii na benjamina. Začne se mu vařit krev v hlavě. Jde pomalu blíž, aby se nemusela soustředit na takovou dálku. )

(Genevieve byla opravdu silná, ale už ne tolik jako na začátku, když sem přišla. Když ho odhodí do dálky, tak přistane na zemi a vyrazí si dech. Vzpamatuje se z toho celkem rychle a zvedne se ze země. Než stačí cokoliv udělat, začne se mu vařit krev v hlavě a jak se Genevieve blíží pomalu k němu, tak bolest sílí. Chytne se za spánky a na chvíli zavře oči. V hlavě si opakuje, aby zůstal silný a nepoddával se bolesti. Genevieve nad ním nesmí zvítězit. Měl toho ještě tolik v plánu, co musí udělat. Spustí ruce a podívá se na Genevieve. Jeho očí už mají opět hnědou barvu. Sám ani vlastně neví, co to způsobilo, že se opět začal ovládat, ale už necítil potřebu zabít Genevieve. Místo toho, aby začal přerušovat její kouzlo, tak se zaměří jen na útok. Opět z ní začne vysávat energii. Cítí, že Genevieve moc slábne, jeho hlava už není celá v ohni, ale přes to cítí stále tepající bolest ve spáncích. Zhluboka se nadechne a nabere veškerou sílu, která mu zůstala. I on byl o něco slabší, těm Geniným útokům. Zvedne obě ruce a zlomí Genevieve obě nohy, přesně stejným způsobem jakým to udělal před tím. Z obou otevřených zlomenin jí začne téct krev a on ještě krvácení zesílí pomocí kouzla. Tímhle jí rozhodně nechce zabít, ví, kdy má přestat, aby ji nezabil.)

(Znovu cítí, jak slábne a najednou se jí zničehonic podlomí nohy. A nejen podlomí, ale opět se zlámou. Je to tak strašně bolestivé, že už to nevydrží a vytrysknou jí slzy. Spadla na břicho. Pomalu se začne otáčet, aby viděla na svoje nohy. Začínají se jí dělat mžitky před očima a motat se jí hlava. Ztratila hodně krve. Chce ještě něco udělat, chce ještě bojovat, ale nejdřív by si musela vyléčit nohy, ze kterých se stávalo řečiště krve. Položí si ruce na nohy a začne se soustředit na léčbu. Rány se trochu zatáhnou, ale ne úplně. Musela by do toho dát víc, ale ona je unavená a tak... lehká. Ano, cítí se lehká a pomalu zavírá oči.)

(Vidí na Genevieve, jak je slabá a už nezvládne ani protiútok. Když vidí, jak se jí zavírají oči, skloní se k ní a přiloží jí ruce ke spánkům. Použije na ní uspávací kouzlo. Když konečně Genevieve usne, přiloží jí ruce na nohy, aby jí vyléčil rány a ona nevykrvácela. Vichr venku ustane a obloha se opět projasní. Následně jí pak chytne obouma rukama za ruku a začne si pomalu pro sebe mumlat nesrozumitelná slova. Tedy každá zkušená čarodějka by tomu rozuměla. Genevieve v tuhle chvíli nemůže cítit nic, ale on začne pociťovat, jak se její moc vlévá do něj. Takhle tam je necelých deset minut, dokud veškerá moc, kterou měla Genevieve, nevlastní teď on. Cítí se teď jako znovuzrozený a plný síly.) Nechápu proč se mnou vždy musíě bojovat, když víš, že prohraješ. (Řekne směrem k Genevieve, ale ta ho nemůže slyšet, takže to je jako by mluvil sám pro sebe. Pustí jí ruku a vezme jí do náruče. Dojde s ní na verandu a odemkne dveře. Jakmile vejde dovnitř, dveře se za ním zavřou, střepy venku se vrátí na svá místa do oken a celý dům se uzamkne na dvacetčtyři hodin. Nikdo nebude moct vstoupit dovnitř a nikdo nebude moct ven. Udělají si rodinnou sešlost, kterou bude ovládat on. Zamíří s Genevieve nahoru, ale místo toho, aby šel do jejího starého pokoje, tak jí odnese na půdu, kam jí položí na zem.)