Alisea´s House

(Přidržuje se Olivera, když jdou dovnitř. Její kroky jsou nejisté a postrádají nejen eleganci, ale také rozvážnost. Sedne si opatrně do křesla a se zatnutými zuby sleduje celý ten výjev, na který se kouká. Oliver naklánějící se nad Aliseou, ve snaze se jí vzbudit. Budí jí dost hrubým, neomaleným způsobem, ale to je teď na místě. Potřebuje ošetřit, a to co nejdříve. Sleduje, jak se Alisea pomalu probouzí. Nevypadá na to, že by jen usnula u televize. Zřejmě za tím bude něco jiného, ale na to teď není čas. Jakmile Alisea promluvila jejím směrem, nadechla se, oblízla si ret a přemýšlela, kde začít. Rozhodla se pro kratší variantu a jedním pomalým tahem si vytáhne triko přesně tak, aby byla vidět jen její rána v břiše, nic jiného.) Zřejmě tam zůstaly třísky, které budou potřeba vyndat a rána vyčistit. Doufám, že tu máš nějaké morfium. (Skousne si ret a koukne se na svoji ránu. Není to teď už jen o ní. Jestli teď zemře, přijde si pro ně obě. A kdo? No, přeci ta stará dáma, co byla dříve mladá a krásná, Claiřina věrná společnosti. Vždy oblečená v černém, s konejšivým pohledem, velkými černými křídly, které se nad vámi rozprostřou, když vás políbí a všechno se změní. Smrt je tak elegantní, jako nic na světě. Spousta žen jí záviděla tu krvavou rtěnku, kterou si vždy malovala ústa, než někoho vysvobodila. Ona se jí nebála. Když by se bála smrti, celý život by žila ve strachu z něčeho, co je přirozené a stane se to každému. Proč by se bála někoho, s kým vyrůstala. Proč by se bála něčeho, co tak moc dobře znala. Ne, nebála se smrti.)

(Podívá se na Aliseu, když se probere. Připadá mu nějaá zmatená a taky se zmateně ptá. Nemůže ale vědět, že ten její spánek nebyl náhodný. Jen zvedne ruce v obraném gestu a trochu ucouvne.) Vlkodlaci a upíři znovu bojovali. Vlkodlaci vyhráli, komunita upírů to teď nebude mít lehký. Přesně to se stalo. (podívá se na ni, nemíní ji lhát.) A Claire je zraněná, nějak se nechce hojit. Vážně bych byl vděčný, kdybys jí z toho nějak pomohla, protože v tomhle boru zázračné schopnosti nemám. Já ale už budu muset jít, protože mě další povinnosti volají. Díky. (podívá se na Aliseu a pak se ještě otočí na Claire a kývne. V podstatě si nemohl být jsitý, jestlí jí Alisea pomůže, ale snad ano. On sám se potom odporoučí z bytu, aby stihl schůzi.)

*Někdy dopoledne zapípá na ALiseiném mobilu Elijahova zpráva.*

kód:

Aliseo, drahá sestro. Potřebuji s tebou, co nejdříve mluvit. Je to důležité. Přijď, prosím do Abattoir, co nejdříve to bude možné. Elijah.

(Jakmile jí oznámila, že morfium nemá, její výraz zůstal stejný. To co řekla jako další, jí jen utvrdilo v její teorii. Kdyby jí Alisea nijak nepomohla od té bolesti, zřejmě by jí rozlámala to, na čem by ležela a strašně by křičela. Koukne se Oliverovi do očí, a jen lehce pokývne hlavou. Už podruhé ji zachránil život. Chtěla říct děkuji, ale nestihla to. Oliver zmizel dříve, než stihla vůbec od sebe odlepit svoje vyprahlé rty. Nad její otázkou se jí podívala do očí a pomalu se zvedla. Začínala mít hlad a žízeň. Připadala si dehydratovaná. Chytla se okraje gauče a potom se na gauč svalila. Doslova. Oprela se hlavou o pěrku a privřela vyčerpáním oči. Ať už to má za sebou. Než však stihne Alisea něco udělat, natáhne k ní ruku a koukne se jí do očí.) Možná by jsi měla vědět, že jsem těhotná. (Koukla se jí vážně do očí. Víc to nerozebírala. Nechtěla se o tom bavit. Chtěla se jen cítit lépe. A spát. Zavřela oči. Dala jí tím povel, že může začít čarovat.)

kód:

Budu tam za půl hodiny. -A

(Jakmile jí chytla Alisea za spánky, rozprostřela se okolo ní tma. Černočerná tma. Bylo to, jako kdyby spala. Alisee to její ošetření trvalo dlouho, jí se to zdálo jako pár sekund. Nic se jí nezdálo, nebo si to spíše nepamatovala, ale byl to silný a hluboký spánek,takže se naštěstí nepřevalovala, ani nic jiného. Až když jí Alisea dala signál, aby se probudila, pomalu otevřela oči. Ucítila stejnou vůni, jako v těch čarodějnických obchodech. Koukla se na Aliseu a následně na svojí ránu. Nezůstaly po ní žádné památky. Její kůže byla skvěle zacelená. Ani žádná jizva tam nebyla. Stále se však necítila úplně nejlépe. Ví, že až odsud odejde, pojede domů, pořádně se nají, osprchuje a půjde spát. Přesně to teď potřebuje. Pomalu si sedla, opatrně, stále to nebylo ono, a koukla se Alisee do očí a potom na hrnek, který stál na stole kousek od ní. Usoudila tedy, že je pro ní a pomalu se z něj napila. Na to, že to mělo mít nějaké léčivé účinky byl docela dobrý. Stačilo by jen trochu osladit.) Díky. (Koukla se na ní a znovu se napila z hrnku.) Máš to znovu u mně. (Její koutky se zvedly o něco výše a její obličej vypadal o něco zdravěji. Znovu se napila.)

(Koukla se na ní, vyposlechla si její otázky a pak přikývla. Položila si hrnek na stehna a koukla se jí do očí.) Začnu tím, že já nejsem s Oliverem. Jela jsem tam, abych se pomstila Rebecce, za to, co mi udělala. Pomalu to přestávám počítat. Asi to budu za chvíli zaokrouhlovat na desítky, abych věděla, jak daleko jsem stovce, což bude za chvíli. Viděla jsem jen málo. Vlkodlaci se prali s upíry, a byla tam spousta krve. Já jsem se pak začala prát s Rebekah a skončila jsem tady. Tedy, skončila jsem na ulici, kde mně našel Oliver. Zlomil mi ruku, abych se rychleji zhojila, ale nepomohlo to a tak mně odvezl za tebou. (Trochu se kousla do rtu. Připadala si opravdu hloupě, za to, jak se chová. Jako malé dítě. Opravdu, poslední dobou je nějaká jiná. Zvláštní. Vzala si znovu hrníček do dlaní a napila se, zhluboka. Chvíli pak počkala a pár doušky čaj vypila. Bylo to příjemné. Teplo jí prostupovalo celým tělem a kapalina jí příjemně působila na vyprahlé hrdlo a suché rty. Oblízla si rty a koukla se znovu na Aliseu. Nechtěla by jí zdržovat a hlavně by chtěla jít domů a odpočívat. Je jí vděčná, ale teď by se raději viděla doma, v peřinách a spící.)

(Zadívala se jí zpytavě do očí a pak přikývla. Jí tohle nepřišlo jako důležitá informace, ale Alisee jistě musela přijít důležitá, když se na to ptala. Alisea byla až moc zvědavá. Podívala se ven. Už byl večer a venku tma. Ten den utekl nějak rychle.) Večer, včera večer. Vlastně to bylo spíše v noci. A bylo to sídlo, abych ti odpověděla na tvoji první otázku.(Upřesnila a odložila prázdný hrníček s cvaknutím na desku stolku, který před ní stál. Najednou, když na ní vyjede, se trochu poleká. Tohle nečekala. Ale štve jí, že tu o ní tvrdí něco, co vlastně nemusí být pravda. Nahlas polkne a založí si ruce v klíně.) Co jsem si myslela? Že by pro to dítě bylo nejlepší, kdyby se ani nenarodilo. Protože by nechtělo takovou matku, která jde po moci a pomstě. Hledí jen na sebe a nic jiného jí nezajímá. Nikdy by ho totiž nemilovala, protože umí milovat jen sebe. Nikdy by nemělo rodinu, jen pošahanou matku a otce, který zbaběle utekl a upřednostnil svoje ego, než aby se postavil svým problémům čelem. A myslím, že takhle zpackaný život si nikdo nezaslouží. (Koukal se jí do očí. Právě teď by odsud nejradši utekla.) Jsem vcelku unavená, takže půjdu, pokud ti to nebude vadit. (Podívá se na ní a zvedne se.) Mnohokrát ti děkuji za tvou pomoc a za záchranu mého života. (Klidně se na ní koukla. Byla tu jen v tričku a nic s sebou neměla. To je super. Sáhne do kapsy od kalhot a nic nenajde. Následně sáhne do boty a ejhle! Klíčky od auta. První pozitivní zpráva za dnešní den. Koukne se na ní, kývne hlavou a s "Brzy se uvidíme, měj se hezky." odejde.)

*Od Sophienina baru zamíří nejprve zpátky domů, do sídla. Když si, ale ověří, že je Hayley a Hope pryč, nic ho tam už nedrží. Nemá důvod tam setrvávat. Vše mu, jen připomíná Klause a jeho dceru. Udělá, jen mírné upravy na svém zevnějšku, oblékne si kabát a vydá se zase pryč. Chvíli se prochází městem. Míjí se s lidmi, kteří po různu spěchají nebo se, jen procházejí. Moc si jich nevšímá, ale téměř neustále je v pozoru. Kdyby, jen zahlédl někoho z vlkodlačí smečky Francescy, patrně by měl hned, co dělat. Má ovšem to štěstí nebo smůlu, jak se to vezme, že nikoho takového nepotká. Pomalu se začne stmívat a nastane další večer. Přijde mu to zvláštní, jak si svět šlape vesele dál, bez ohledu na to, kdo zemře, kdo se narodí. Myšlenkami opět skončí u svého bratra. Vzpomene si na to, co probíral se Sophie. Díky tomu si vzpomene i na svůj slib, že se pokusí zjistit, kdo ho zabil. V asociaci s tím ho napadne Alisea a její podivná žádost, vidět kdo Klause zabil. Slíbil jí to, i když velmi nerad. Teď se rozhodne dostát svému slibu. Bude to tak mít brzy za sebou a třeba se něco dozví. Obrátí tedy své kroky do míst, kde má Alisea svůj dům. Když k němu nakonec dojde, vstoupí brankou na pozemek, dojde ke dveřím a dle jejich instrukcí z dřívější doby, zazvoní. Po té vyčkává.*

*Stojí u dveří a čeká, až mu Alisea otevře. Ani ho nenapadne zapochybovat o tom, že by nebyla doma. Během té chvilky, co čeká, než se sestra ukáže, setře dlaní z kabátu světlé smítko, kterého si všimne. Krátce na to zaslechne za dveřmi tiché kroky a tlukot dvou srdcí. Vzápětí se ve dveřích objeví jeho sestra.* Dobrý večer, sestřičko. *Pozdraví ji vlídně. Přes všechno to špatné, co prožívá se nyní chová ke své sestře, co nejvlídněji a nejvřeleji, jak, jenom dokáže. Jelikož opravdu chce a dává si záležet, daří se mu to velmi dobře. Ten smutek má ve tváři vepsaný stále. Přesto je v jeho očích vidět vřelá světýlka. Prohlédne si ji od hlavy po paty a zase zpět. O něco déle setrvá zkoumavým pohledem na její tváři. Neujdou mu tak její červené oči, které napovídají, že musela před chvílí plakat. Když mu ustoupí z cesty vejde dovnitř. Rozepne si a svlékne si kabát, který pověsí na věšák kousek od dveří. Odhalí tak elegantní, černý oblek, který mu perfektně padne, sněhově bílou košili a černou kravatu. Je jasné, že tato barva a kombinace bude ještě dlouho hlavní v jeho oblékání. Když kabát pověsí, otočí se na ni.* Chtěla si se mlou mluvit o bratrově smrti. *Ozřejmí jí důvod, proč ji přišel navštívit. Jeho hlas je o něco chladnější, a pohled vlažnější. Tohle pro něj zkrátka není příjemné téma a při vědomí, že si znovu ve vzpomínce bude muset připomenout, jak se Klaus před jeho očima mění v popel...* Jak to zvládáš? *Zajímá se už zase s bratrskou starostlivostí a vřelostí.*

*Když se Alisea vydá do obývacího pokoje, tak ji následuje. Jeho tvář ve chvíli, kdy je k němu zády o něco potemní. Když nemusí nezakrývá svůj smutek. Vejde do obýváku za ní. Než si stihne vybrat nějaké místo k sezení, ona opraví jeho poznámku. Pohlédne na ni při jejich slovech. Z jeho vážného výrazu je patrné, že si je vědom toho, co od něho Alisea požaduje. Poslechne si ji až do konce a opravdu ho překvapí, když od ní slyší, že by mohla Klausova vraha poznat. Nechápavě na ni chvilku hledí. Přimhouří při tom v soustředění oči. Snaží se přijít na to, jak by to zrovna ona mohla poznat.* Jak bys ho mohla znát, Aliseo? *Zeptá se jí. Klidně, ale nespouští z ní oči a je vážný, naprosto vážný. Přejde pomalu k pohovce, kde se usadila Alisea a posadí se vedle ní. Než jí ovšem ukáže, co chce, poslechne si její důvod. Nějak se v tu chvíli soustředí, jen na tohle téma. Na její otázky nereaguje.*

*Pozoruje ji, během toho, co mu odpovídá na jeho otázky. Mírně při tom přivírá oči.* V tom případě budeš jediná, která to bude vědět. *Podotkne vážně.* Viděl jsem, jen jeho záda a ani jsem si ho pak moc nevšímal. Přesto si jsem jistý, že jsem ho viděl poprvé. *Odvětí. Při tom na ni celou dobu kouká. Její odpověď se mu pozdává ještě méně, než ta její žádost.* Jestli ho poznáš, chci vědět, kdo to je, Aliseo. *Poznamená a pevně se jí podívá do očí. Ten požadavek je jeho podmínka, za které jí ukáže, co žádá. Na odpověď z její strany nepočká. Zvedne ruku k její hlavě a položí jí ji částečně na tvář, spánek a do vlasů. Moment se soustředí. Aby mu to šlo líp, zavře oči. Promítne pak Alisee svou čerstvou vzpomínku. Uvidí z jeho úhlu Klause, jak se snaží překonat Benajminova kouzla, aby se dostal k Hope. Ten obraz je nejprve z větší dálky, ale postupně se přibližuje. Když je vzdálenost už jen pár desítek metrů, objeví se za ním mladý čaroděj a probodne ho kolíkem. Klaus klesne k zemi a jeho tělo začne hořet. Alisea může slyšet Elijahův křik a jak se rychle dostane ke Klausovi. Jeho pozornost je nyní věnována pouze bratrovi. Čaroděj se v tu chvíli ztratí jeho myšlenek, stejně jako z jeho mysli. Může také pocítit, kolik bolesti a zoufalství v tu chvíli cítil a nepatrnou bolest z toho, jak si pálil ruce, když chtěl bratrovo tělo uhasit. V tu chvíli, kdy se tělo začne měnit v popel, vzpomínku utne. Přeruší jejich dotek. Ruku stáhne, pomalu otevře oči a odtáhne se kousek. V očích má teď stejnou bolest a beznaděj, jako před chvíli zažívala z jeho pocitů. Při tom připomenutí, jako by mezitím už neuplynulo několik dnů. Je to pro něj znovu čerstvé a velmi bolestivé. Aby ho Alisea neviděla v takovém stavu, Otočí od ní tvář a podívá se před sebe, než sklopí pohled k zemi. Je bledší a cítí se unaveně. Potřebuje chvilku na vzpamatování. Pomalu se vydýchává. Celou dobu mlčí. Jeho výraz a chování jsou výmluvnější, než veškerá další slova k tomu, jak se nejspíš cítí.*

*Po té, co se od Alisey na chvilku otočí tak, aby neviděla přímo jeho tvář, snaží se svou bolest a zoufalství zase dostat pod jakousi kontrolu, aby mohl navenek normálně fungovat. Pomalu se vydýchává a zklidňuje se. Sotva se mu podaří překonat nejhorší celou svou pozornost upne k tomu, co Alisea viděla. Je trochu rychlejší, než on a ve chvíli, kdy se k ní otočí, aby se jí zeptal na toho čaroděje mu ona položí ruku na rameno a odpoví mu. Pohlédne jí nejprve zklamaně do očí. Tohle slyšet nepotřeboval a fakt, že tohle vše podstoupil zbytečně mu přijde neuvěřitelný. Jeho pohled, ale následně zpozorní. Přimhouří oči a znovu na ni pohlédne. Pozná téměř vždy, když mu někdo ze smrtelníků neříká pravdu. Pozná to za za staletí na hlase i na tom, jak se jim rozbuší srdce. Zpětně si uvědomí sestřino rozrušení, když jí ukazoval Klausovu smrt. Neviděl její výraz, ale slyšel, jak se ji zrychlil tep. Přikládal to nejprve tomu, že to pro ní bylo těžké sledovat. Nyní při její odpovědi, které krátce na to, co dozní ve vzduchu nevěří, jeho podezíravost stoupne. Dál se na ni dívá. Z podezíravosti se stane opět smutek, zklamání. Stále nad její odpověí v duchu přemýšlí. To zaváhání, intonace hlasu.* Takže to teď bylo zbytečné? *Zeptá se jí.* Před chvílí si vypadala tak jistě, že toho dotyčného znáš. *Zhlasu mu zaznívá smutek, nechápavost, ale i nedůvěra.*

*Sleduje opět pozorně svýma očima Aliseu, když reaguje na jeho poznámky. Naslouchá jejímu hlasu, intonaci. Může jí přiznat, že zněla o stoprocent lépe, ale stejně se nedovede zbavit dojmu, že je k němu neupřímná. Jen neví v čem. Začíná ho to vytáčet. Nemůže pochopit, že i potom všem, co je postihlo se dočká něčeho takového. Dívá se na Aliseu mlčky. Neříká nic, ale výraz v jeho očích je o to výmluvnější. Je patrné, že si o její odpovědi myslí své. Vědomí, že se mučil zbytečně, a že Alisea byla jeho poslední naděje, jak zjistit, kdo zabil Klause... neskutečně ho to vytáčí.* Já najdu způsob, jak zjistit, kdo zabil Klause. I kdyby to mělo být to poslední, co udělám. Až se mi dostane do rukou, bude litovat dne, kdy mé rodině zkřížil cestu. *Poznamená nakonec k Alisee odhodlaně. Z jeho hlasu zní potlačovaná zlost a nenávist k tomu dotyčnému. Pro Klause už nemůže udělat nic. Najít a potrestat jeho vraha si tak dá za svůj nový cíl. Mimoto, že se rovněž postará, o to, aby tohle město, kde žijí, a které se stalo jejich domovem, bylo bezpečné a Hope jeho neteř, Klausova dcera se bude moct vrátit. Proběhne mu to hlavou. Jeho myšlenkové pochody přeruší zvuk zvonku. Pohlédne na Aliseu tázavě, jako by mohla vědět, kdo je za dveřmi. Sleduje ji pak a její záda, když se vydá otevřít. Zůstane sedět na místě. Čeká a naslouchá tomu, co je u dveří. Okamžitě pozná hlas své druhé sestry. Přemýšlí, co tady může chtít. Jeticho a poslouchá jejich hovor, když míří k němu zpět do obývacího pokoje. Rebekah opravdu rád uvidí. V Abattoir na ni neměl štěstí a ani vlastně neměl příliš chuť ani náladu se s někým bavit. To potěšení, ale během krátké chvíle dostane hořký nádech, a má dojem, že špatně slyší. Že ten den, kdy se jeho rodina rozpadla ještě neskončil. Jeho bratr zemřel, Finn je opět zradil a on netuší proč. Hope se museli vzdát. Alisea je Alisea. Teď ze slov Rebekah vyvozuje závěr, že ho opustí další z jeho nejbližších. Má dojem,že je v nějaké nekončící noční můře. Věděl o tom, že Rebekah chce být člověkem, ale nenapadlo jej, že to bude chtít udělat teď. V danou chvíli,v daném jeho rozpoložení je to pro něj neúnosné, velmi těžko akceptovatelné. Když zaslechne jejich hlasy u dveří, vstane ze svého místa a poopraví si své černé sako. Pohlédne ke vstupu, když se v něm objeví postupně obě jeho sestry. Přivítá Rebekah mlčky, nevěřícným pohledem. Navíc je v něm vidět bolest a rozrušení z toho, že si oživil své i bez toho živé a čerstvé vzpomínky na bratrovu smrt.* Rebekah... *Zareaguje na ni stejně, jako ona na něj. Zůstane stát na svém místě a vážně trochu vyčítavě na ni hledí.*

*Mlčky sleduje výraz Rebekah. V tuhle chvíli ji nemá, co říct. Bere to od ní jako zradu. Porušení přísahy, kterou si kdysi s Klausem dali. Vždy a navždy. Když z její řeči pochopí, že o tom přemýšlí delší dobu a on to tady a teď zjistí naprostou náhodou.* Chtěla si mi to vůbec říct? *Pozvedne na konci otázky hlas i vyčítavě obočí.* Kdybych tady náhodou nebyl... *Poznamená suše, pohlédne pak z Rebekah na Aliseu, když pokračuje. Stejně zpýtavě.* zcela zbytečně... *Vrátí se pak očima k Rebekah, když pokračuje a už na ni zůstane koukat.* Ani bych to nevěděl. Ne dříve, než bys to udělala. *Dokončí svou větu. Zní zklamaně, v hlase má smutek, bolest. V tuhle dobu, kdy přišel o bratra to zvláště u ní nese velmi těžce. Svým způsobem zůstane sám.* Vždy a navždy, Rebekah. Pro mě to platí dál, i když už ta Niklaus není. Je tu, ale jeho dcera. Naše neteř. S bratrovou smrtí přešla ta přísaha na ni. *Rozpovídá se trochu víc. Nedokáže to nyní Rebekah schválit. Nechce ji ztratit. Patří mezi jeho nejbližší. Nechce ji od toho, ale ani zrazovat, jestliže je podle jejich slov rozhodnutá. Dívá se po celou dobu na Rebekah. Má na jazyku, ještě pár svých představ, ve které doufal pro nadcházející budoucnost, ale nemá už sílu je použít.* Máme tolik nepřátel. Budeš zranitelná, smrtelná. Jak se ubráníš? *Zavrtí nechápavě hlavou. Trochu zbledne, když si představí, že o svou sestru může pak velmi snadno přijít. Na chvíli pak sklopí pohled k zemi.*