Alisea´s House

*Čeká, kdy se Alisea začne rozčilovat nad Sophie a nad tím, že něco takového řekla bez jejího svolení někomu třetímu, i když šlo o blízkého člena její rodiny. Ničeho takového se, ale nedočká. Spíše se mu zdá zamyšlená, ponořená někde v hluboké daleké minulosti. Opatrně Al pozoruje, ale ne tak, aby to bylo příliš nápadné. Spíše si o ni dělá starosti, nic více v tom není. Neujde mu tak postupná změna její nálady. Neujde mu její rozrušení, se kterým se po té zvedne a odejde do kuchyně. Znepokojeně se za ní dívá. Zůstane sedět, ale raději by šel za ní a zjistil, jestli je v pořádku. Momentálně mu dělá starosti. Sedí tiše a o to pozorněji naslouchá každému zvuku v kuchyni. Pozoruje při tom dveře, kterými Alisea odešla. Má pocit, že je tam příliš dlouho na to, aby, jen chystala jeden čaj. Dá si termín, do kterého ještě počká. Pokud do té doby Alisea nepřijde zpět, půjde za ní. Jako by to měla vypočtené. Už chce vstát a jít do kuchyně, když se objeví ve dveřích. Zrovna na ně koukal, takže se setká s jejím pohledem. V tom jeho je vidět znepokojení a obavy, které si o ni v tuhle chvíli dělá.* Aliseo, jsi v pořádku? *Zeptá se jí jemně a sleduje, jak před něj staví hrnek. Dívá se jí při tom do očí. Sklopí je k hrnku až po chvilce.* Děkuji. *Poděkuje jí za čaj. Letmo pohlédne na její ruce a pak se zarazí neboť uvidí dost nehezkou jizvu na jejim předloktí. Zamračí se a zvedne k ní opět pohled.* Co se ti stalo? *Zeptá se jí. Očima krátce ukáže na její ránu. Hned je zvedne k jejim očím a očekává odpověď. Mezitím, než se mu jí dostane, uslyší nějaké informace o otci Aliseina dítěte.* Takže je to čaroděj. *Pomyslí si během prvních jejich slov. Nepřerušuje ji, ale. Poslouchá dále. Krátce uhne pohledem na hrnek s čajem, který stojí před ním, když Alisea poukazuje na to, když v Evropě působili jednu katastrofu za druhou. Je to již dávno, přesto se to nedá zapomenout. Mírně se zamračí a přemýšlí, zatímco ona mluví dál.* Pokud Sophie vidí, kdo je otcem dítěte a ve tvém případě viděla těch tváří přes třicet a byl mezi nimi i posednutý John... *Vidí na ni, že takovou informaci přijímá, jen těžce. Nechce ji proto vnucovat svou teorii, o které si navíc začíná myslet, že nebude, jen teorií, jen jí taktně předestírá fakta. Při tom na ni opatrně kouká.* Když tě Klaus proměnil v upírku, o to dítě si přišla, nejenom ty. *Pokračuje po té.* Z největší pravděpodobností o pomstu stál i Roderick... *Zkonstatuje dál a zamyšleně skloní pohled ke svému čaji. Neví, jaký byl a nezná ho. Nemůže ho proto hodnotit a vynášet nějaké soudy nad jeho osobou.* Ty sis našla způsob, jak to Klausovi oplatit, akorát si musela čekat. Třeba i on čeká na to, až se mu naskytne možnost, ale není nesmrtelný... *Už zase hledí na Aliseu, když pokračuje.* Našel si způsob, jak přežít a nyní je tady v NO. Otázkou zůstává, proč ti o sobě nedal vědět, když zjistil, že jsi naživu a čekáš dítě... *V zamyšlení shlédne opět na stůl a natáhne se pro hrnku s čajem. Je zamračený, protože na něco sice našel odpověď, ale objevily se další otázky.* S pomocí Sophie bychom ho mohli najít a mohla by ses ho zeptat osobně. *Pamatuje na to, co si domlouval se Sophie. Přijde mu to jako jednoduchý způsob, jak o tomhle něco zjistit. Když pak dává Alisee prostor zamyslet se nad tím, zvedne hrnek k ústům a trochu se napije.*

*Čeká na nějakou její odpověď kdy mu jeho obavy buď potvrdí nebo vyvrátí, ale Alisea na to nereaguje nijak, což ho rozhodně do klidu nedostane. Už se jí znovu neptá, ale o to pozorněji se na ni chvilkami dívá. Když mu řekne, že se škrábla, ještě než před ním ránu stáhne, tak na ni znovu pohlédne a rozhodně mu to jako škrábnutí nepřijde. Nespokojeně se nad tím proto zamračí.* Trocha mé krve by to spravila... *Poznamená a zadívá se na ni zkoumavě, jestli jeho nabídku přijme nebo odmítne. Poslouchá pak ALiseu, když mluví o Roderickovi. Její teorii, kdy si myslí, že by s ním znovu mohla mít rodinu odkývá. Rozhodně by jí to přál, ale pokud je zde Roderick už tak dlouho a ví o všem, tak mu přijde velmi podivné, že se za Aliseou ještě nepřišel. Neví, co si o tom myslet. Nechce, ale Alisee kazit její představy o jejím příteli a tak si nechá své teorie pro sebe. Napije se opět čaje a pak pohlédne na Aliseu, když se zmíní, o tom, že mu něco ukáže. Sleduje ji, jak vstává a přemýšlí, co mu to chce ukázat. Když se, ale vydá k němu má v očích chvilku nechápavý výraz, dokud nenaznačí, že se ho chce dotknout. Po té mu to dojde a trochu se spožděním souhlasně kývne. Uvolní svou mysl a zavře při jejím doteku oči. Pak čeká na to, až mu Alisea pronikne do jeho mysli. Stane se tak zanedlouho. V jeho mysli se začnou mihat její vzpomínky. Je toho hodně a ze začátku nemá problém je sledovat. Vše se, ale změní, když se na scénu dostane jeho rodina. Vidět tyhle dávné události jejíma očima pro něj není zrovna jednoduché. On sám tyto události již dávno pohřbil ve své mysli. Nyní je společně s Aliseinými vzpomínkami oživuje a nejsou zrovna příjemné. Přestože se jeho čelo zkrabatí se neodtáhne. Hodlá si její vpomínky "prohlédnout" až do konce. Včetně jejich pokusu o to zabít je. Má u toho zvláštní pocity. Neprojeví se to na něm, ale jinak, než vráskami na jeho čele, když se stále mírně mračí. Sleduje to vše až do konce, dokud to neskončí a ona nestáhne ruce a neodtáhne se. Po té, co už má nad myslí opět kontrolu, ještě pár vteřin sedí stejně nehybně se zavřenýma očima. Potřebuje tu chvilku, aby se vzpamatoval z toho všeho, co viděl. Těsně před tím, než otevře oči, nechá vymizet všechny emoce, které při tom v jeho nitru procitly zmizet zase uvnitř sebe, uvnitř své mysli. Pak otevře oči. Má v nich trochu neosobní, odměřený výraz. Pohlédne na Aliseu a neví v první chvíli, jak se zachovat, co říct. Má u toho hodně smíšených pocitů. Nakonec nepoví nic, zatím. Potřebuje si to nejprve v hlavě srovnat. Na její poznámku o Roderickovi, jen němě kývne hlavou. Přesto se mu vybaví ta její poslední vzpomínka, kdy jí řekl, že už ji nikdy nechce vidět. Přišlo mu, že to myslel opravdu smrtelně vážně. Dál o tom všem mlčky uvažuje.*

*Cítil na sobě sestřiny pohledy a o to horší pro něj bylo tvářit se normálně. Nechtěl před ní teď dávat najevo, jak hodně ho to nyní zasáhlo, a že bude potřebovat chvíli na to, než všechno vstřebá a zaujme na to nějaké stanovisko. Do té doby o otm rozhodně nebude chtít s nikým mluvit nebo určitě ne nyní s ní. Než mu Alisea položí svou otázku ohledně Sophie, tak své zamyšlené mlčení zamaskuje tím, že si vezme hrnek s čajem a párkrát se napije. Během toho je jeho výraz spíše prázdný, bez žádných emocí a jeho pohled zrovna tak. Postaví hrnek na stůl a zvedne k ní pak už soustředěnější pohled. Chvilku nad tím přemýšlí.* Už by nemusela. *Odvětí, ale hned pokračuje, aby vysvětlil, jak to myslí.* Ale pokud to je Roderick, kdo posedl Johna, tak musíme zjistit, koho dalšího posedl. Roderickovu původní tvář jí můžu ukázat z tvých vzpomínek já. *Dodá ještě.* Můžu se s ní domluvit. Buď se staví sem nebo můžeme za ní do baru. *Navrhne variantu a čeká, která se Alisee bude zamlouvat více.*

*Pozoruje Aliseu, ale stále je jeho tvář bez nějakého výrazu. Poslechne si ji. Na její odpověď, jen kývne. Nějak mu sice nedává mnoho smyslu, ale stále je tu ta část, kdy se Sophie musí o vizi pokusit znovu, aby případně viděla tvář toho, koho Roderick posedl po Johnovi, takže je to z jeho pohledu jedno, kdo Sophie Roderickovu skutečnou tvář ukáže.* Dobře. *Odvětí.* Dám jí vědět, že se zastavíme. *Pokračuje. Při tom sáhne do náprsní kapsy saka a vytáhne mobil. Napíše zprávu Sophie.*

kód:

Sophie, zastavíme se s Aliseou u tebe, abychom potvrdili nebo vyvrátili tu mou teorii. Elijah.

*Odešle zprávu a telefon opět schová. Pak si tiše povzdechne. V tuhle chvíli se mu nedostává slov. Neví, jak se s Aliseou, potom všem bavit. Nechá pohled sklopený k desce stolu na svůj poloprázdný hrnek s čajem.*

*Vyčkala, než Elijah napsal zprávu a pak na něj promluvila.* A plánuješ se tam zastavit ještě dneska nebo až zítra? Protože už začíná být docela pozdě a nejsem si jistá, jestli se Sophie bude chtít mít vizi, ze které jí bude špatně, takhle navečer. *Spíš se jí tam nechtělo, protože se jí to zdálo zbytečné, než že by ji tolik záleželo na Sophie.* A kdyby se to náhodou přesunulo až na zítra, tak bych mohla využít toho, že už jsi tady, aby jsi postavil tu postýlku vedle. Myslím, že nám oběma by teď prospělo zabývat se nějakými normálními věcmi.

*Když Sophie odeslal zprávu, očekával, že se mu brzy ozve, protože podle toho, co předchozí večer vypočítávala, tak by neměla být daleko od telefonu. Ničeho se, ale nedočkal, takže se rozhodne ji už v tento den dále neobtěžovat. Počká až se mu ozve ona sama. Vzhlédne k Alisee a poslechne si.* Budeme to muset odložit. *Odpoví jí prostě.* Sophie zatím neodepisuje. *Dodá ještě. Mobil si opět schová do kapsy saka.* Myslím, že to může počkat do zítra. *Zkonstatuje a doufá, že se nemýlí. Povzdechne si. Jeho momentální rozpoložení není v danou chvíli zrovna nejlepší. V danou chvíli touží spíše po samotě, aby se mohl oddat svým myšlenkám. Když mu Alisea připomene složní postýlky pro její dceru, tak k ní zvedne opět oči. Tahle chvíle pro něj není zrovna nejvhodnější, ale nechce jí to odmítnout a tak, jen slabě kývne, že to udělá.* Obávám se, ale že svému mozku neporučím, na co má myslet. *Odvětí a tentokrát hlavou zavrtí záporně. Zůstane u toho vážný.*

*To, že se mu Sophie neozývá se mu moc nelíbí. V tuhle dobu je to ve městě všelijaké. Včera s ním nekomunikovala Genevieve, dnes už ani Sophie. Neví, co se děje. Jen doufá, že je v pořádku. Rozhodne se cestou od Alisey zastavit v baru, aby zjistil, jestli, je jen zaneprázdněná nebo je v tom něco více. Přemýšlí nad tím a mírně se u toho mračí. Z myšlenek ho proberou slova Alisey. Zvedne k ní pohled a když slyší její návrh, tak se slabým zamračením rozhodně zavrtí hlavou.* Postýlku to poskládám, Aliseo. *Ujistí ji. Nenechal by jí to dělat samotnou, ani kdyby se cítil mnohem hůře. Rozhodne se do toho pustit hned, protože se zde dnes už dlouho zdržet nechce. Vstane z křesla, kde dosud seděl a vydá se z obýváku do dětského pokoje. Vejde dovnitř a rozsvítí si. Když vidí pokojík, v jeho případě se mu nevybaví nic hezkého. Naopak, jen mu to připomene jeho obavy o Hayley a její holčičku. V danou dobu dokáže najít potěšení, jen v málo čem a potom, co před chvíli viděl je to ještě mnohem obtížnější. Nemá, ale chuť se s tím svěřovat, takže se s tím snaží nějak potýkat sám ve své mysli, ve svém nitru. Rozepne si sako, odloží ho na židli a přejde ke krabici. Otevře ji a začne z ní vyndávat jednotlivé kusy.*

*Když jednotlivé díly, vyskládá ven, chvilku si je prohlíží a zkoumá, jakým způsobem je sestavit a sešroubovat, aby splnily svou funkci. Aby na chvíli přišel na jiné myšlenky, ponoří se do toho. Manuálu si nevšímá, a chvilku ani nevnímá, že za ním Alisea přišla. Dokud neuslyší šustění papíru, tak si to neuvědomí. Zvedne k ní hlavu a krátce na ni pohlédne, protože sedí na zemi. Pomalu začne dávat dohromady jednoltivé díly a skládat z nich postýlku.* Kam ji budeš chtít postavit? *Zeptá se během toho, co na ni koukne. Než, ale odpoví už zase pokračuje v montování a sleduje díly před sebou.*

*Zvedne hlavu a podívá se do míst, kam chce Alisea umístit postýlku. Vzhlédne pak opět k ní a přikývne hlavou. Pak se opět dá do skládání. Trošku se při tom uvolní. Manuální práce ho trochu uklidní. Pokračuje dále, dokud na něj Alisea znovu nepromluví.* Nemusím, ale chci, Aliseo. *Odpoví jí a z jeho hlasu zaznívá upřímný tón. Krátce k ní znovu vzhlédne. Chvilku se na ni zamyšleně dívá a pak o něco uvolní vážný výraz ve tváři. Není to úsměv, ale jeho obličej se trochu projasní.* Jsem opravdu rád, že to dopadlo takhle. *Pronese upřímně. Má na mysli to, že je Alisea tady naživu a může donosit své dítě, které počala, před takovou dobou. Nepřál jí nic zlého z toho, co musela prožít, ale svým způsobem je rád, že je teď a tady. V opačném případě by ji asi nikdy zbytek rodiny nepoznal a ani by netušil, že nezemřela, ale pokračovala ve svém životě jinde. Pak, se znovu věnuje skládání. Je zručný a postýlka začne pomalu nabírat správné vzezření.*

*Po chvilce k Alisei opět krátce zvedne oči, ale teď je to ona, kdo je zamyšlený. Když, ale nic neodpověděla na jeho slova, nabyl dojmu, že ona to tak nejspíše nevnímá. Chápe ji na jedné straně, potom, co viděl, ale zároveň ho to dost zamrzí. Jeho tvář opět zvážní a mírně se zachmuří, když sklopí oči ke konstrukci, která už je téměř hotová. Raději se opět dá do montování. Tiše si povzdechne, protože mu ještě stále není nejlépe.* Už pro ni máš nějaké jméno? *Zeptá se jí pak po chvilce ticha, kdy ona je v myšlenkách jinde a on se snaží vstřebat to, co viděl. Tázavě s viditelným zájmem v jeho očích se na ni při své otázce podívá.*

*Než se Alisea dostane k odpovědi, doskládá postýlku. Vstane ze země a pak ji přenese na místo, kam si Alisea přála. Mezitím ji poslouchá. Slabě se pro sebe pousměje, když slyší, že stejně jako Hayley, ani ona ještě neví, jak se bude její dcera jmenovat. Když pak pokračuje a přejde k tomu, co před tím načal on, tak se k ní s povzdechem otočí a přejde pomalu ke křeslu, kde sedí.* Ani já ne, Aliseo. *Odvětí a ujistí ji, že ani pro něj tohle zjištění, co si prožila není nic úžasného.* Už se to stalo a já to neumím vrátit. Musím v tom proto vidět osud, který už tehdy zapracoval na tom, abych tě nyní v téhle době mohl poznat. *Odpoví jí a v jeho tónu je nyní slyšet, jak moc ho zasáhlo to, co viděl, a že s tím stále ještě bojuje a ví, že ještě nějakou dobu bude. Přesto se na ni nyní dokáže docela klidně dívat, i když je v jeho očích vidět smutek i bolest, kterou to u něj vyvolalo. Povzdechne si a pak se otočí a pohlédne k postýlce.* Postýlka je hotová. Můžu pro tebe dnes ještě něco udělat? *Zeptá se jí pak. Teď už jeho hlas zní opět téměř normálně.*

*Sleduje ji i to, jak se tváří. Ví, že déky téhle návštěvě zjistil mnoho nového a zajímavého z jejího života, ale není v tom nic, co by ho těšilo, protože ví, že to vedlo k tragickému konci. Nyní sice navázala a má možnost začít nový život, ale to je pro něj malá útěcha. Přesto ví, že nic jiného nedostane. Bude se muset smířit s dalším činem téhle rodiny, který zatíží už tak nepředstavitelně těžké svědomí. Ví, že v tomhle případě mu nikdo nepomůže, aby se někdy cítil lépe. Sleduje ji nepřítomným pohledem, jak vstane a jde k postýlce. Otočí se za ní a čeká, co mu odpoví.* Nemáš za co sestřičko. Tohle je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. *Odpoví jí prostě. On to skutečně jinak nevnímá. Zaslechne z jejího hlasu, že je rozrušená. Přejde k ní. Postaví se kousek za ní a položí ji ruce na ramena.* Je mi to líto, Aliseo. *Pronese tiše.* Už raději půjdu. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní a popřeje dobrou noc. Pak ji zlehka políbí na temeno do vlasů. Po té ji pustí, otočí se od ní a vydá se z pokoje pryč. Cestou si vezme sako, které si oblékne zatímco míří ke dveřím. Nechce, aby ho Alisea vyprovázela. Brzy na to za ním zaklapnou dveře. Domů se vydá pomalu pěšky, jak se městem většinou pohybuje. Nepospíchá. Nemá kam. Jeho myšlenky se téměř okamžitě vrátí k tomu, co mu Alisea ukazovala. Bude mít dlouho o čem přemýšlet.*

*Vycházkovým krokem došel k domu, u kterého věděl, že v něm bydlí jeho sestra. Potřeboval s ní mluvit a doufal, že ji nebude rušit v jejích činnostech. Poslední dny byl sám, nikoho neviděl. Dokonce ani Kola, s nímž sdílel Plantáž. Zezačátku mu to nevadilo, ale nakonec si uvědomil, že přece jen nějakou společnosti potřebuje. Ať byl Finn jakýkoliv, občas se vyfiltrovat prostě musel. Modlil se, aby sestru nevzbudil, nebo aby byla doma. Zaklepal, ale pak hned zazvonil, přece jen už není upírka, takže aby ho slyšela. V ruce měl koženou tažku, takže možná mohl trochu svým oblečením i výrazem připomínat inženýra, který jde právě do práce.*

*Usmál se, když ji uviděl v županu.* Přeji ti také dobrá ráno, sestro. *Pokýval na pozdrav a změřil si jí.* Potřeboval bych s něčím pomoci, mohu dál? *Nadzvedl mírně obočí, ale ihned se torchu zarazil, když zmínila to, jak vypadá.* Ve skutečnosti je to první dům, do kterého po dlouhých dnes vstupuji, nepočítaje Plantáž, samozřejmě. Pojišťovák je muž, který nabízí pojištění na věci, že ano... *Ujistil se. Byla to maličkost, ale po 900 letech v rakvi jste věděli opravdu málo o těchto věcech. * Neruším tě? Mám dojem, že jsem tě vzbudil. Ale vypadáš skvěle, sluší ti to. *Podíval se na její břicho, na kterém by už v případě nouze mohla snídat. Věděl, že lichotka je na místě, protože ženy mají rádi, když jim i vlastní bratr něco takového říká. Měl dojem, že Niklaus nebo Kol toto nedělají a on sám chtěl udělat Alisee radost.*