Alisea´s House

V tom případě jsou upíry většina lidí na světě. *Poznamenala.* Nejspíš bys tam viděl sebe, bratře. *Odpověděla mu na jeho otázku ohledně zrcadla. Mezitím dala vařit vodu a vyndala dva hrnky. Do jednoho nasypala kávu a do druhého čaj. Zatímco se voda vařilo, tak si vyndala také jeden rohlík a zledničky máslo a džem. Otočila se na Finna.* Nechceš taky něco k jídlu? *Zeptala se ho, když si dávala svoji snídani na stůl. Poté pohlédla na mobil, který držel v ruce a vyslechla si jeho problémy. Už když je popisoval, tak jí docházelo v čem je problém a pobaveně se usmívala.* Víš pro začátek musíš vyndat mobil z obalu a odstranit fólii. *Vzala mobil z jeho ruky a udělala to tak, jak říkala.* A potom ho ještě musíš zapnout. *Zmáčkla tlačítko po straně a na displeji se objevil obrázek.* A teprve teď s tím můžeš nějak pracovat a posílat zprávy.

*Na jeho otázku, proč to udělala neodpověděl, neboť to brzo pochopí. Jenom mu pak podala mobil. Vysclehla si pak jeho stížnosti na moderní dobu.* Připomeň mi, že až příště uvidím Niklause, tak že mu chci říct, aby až příště někoho z vás probodne dýkou, mu pak po probrání sehnal i nějakého učitele nejnovějších vymožeností. *Poznamenala. Voda se už dovařila, tak došla zalít oba hrnky. Vyndala ještě dvě lžičky, zamíchala je a hrnky přinesla na stůl. Na stole byl i cukr, takže si rovnou do čaje trochu cukru nasypala.* Nechceš zkusit zajít na nějakou školu a ovlivnit tam nějakého učitele nebo učitelku, aby tě to naučili? Budeš to mít rychlejší, než se to učit sám. A učitelé většinou umí učit, takže ti to nejlíp vysvětlí. I všechny tyhle nové technické vymoženosti. *Otevřela máslo a začala ho nožem mazat na rohlík.* Malá je zdravá a v pořádku, jenom bude ještě několik měsíců trvat než se narodí.

*Během Finnových slov přestala mazat rohlík máslem a místo toho ho začala mazat džemem.* Já si myslím, že Niklaus pro svoji dceru najde ty nejlepší možné učitele. A nejsem si jistá, jestli by na ní zabírala dýka. Bude zčásti upír, vlkodlak i čarodějka... a k tomu tam možná bude mít přimíchanou i špetku původnosti. Dýky nakonec zůstanou určené jenom pro vás. *Poznamenala a zakousla se do rohlíku, který už byl namazaný. Potom se ještě napila trochu čaje.* Já neříkám, že máš ve škole strávit 15 let jako ostatní. Můžeš si ovlivnit učitele, ať tě naučí přímo to, co potřebuješ. Matematiku a fyziku můžeš vynechat. *Upřesnila mu svůj návrh.* Nevím, kde je Geniveve. Asi u sebe doma. *Pokrčila rameny.* Slyšel jsi pořekadlo, že láska si nevybírá? Každý může najít svou lásku a prožívat s ní šťastné chvíle... dokud svoji lásku neztratí. *Ke konci svých slov si vzpomněla na Rodericka a posmutněla. Vzpomněla si na včerejší rozhovor s Elijahem.*

Hmm... vydrž chvíli. *Zvedla se a došla pro nějaký papírek, na který napsala adresu bytu Genevieve, jak v runovém písmě tak i v normální angličtině. Runové písmo ji trochu trvalo si na něj vzpomenout, nepoužívalo se už staletí. Následně papírek podala Finnovi.* Tady ji najdeš. Možná tam nejdeš i Kola. Proč s ní vlastně chceš mluvit? *Pozvedla obočí. Pak se ale vrátí opět k předešlému tématu. Malinko se zarazila.* Jo, je tu pár věcí, které mi vrtají hlavou... Ta nejprimitivnější věc je, že mi chybí část mojí moci a já nevím kam se mi ztratila. A ta druhá... No, nedávno jsem byla v baru a potkala jsem tam Sophie. Náhodou se mě dotkla a ona má takový dar ohledně těhotných žen, že pozná, že je některá těhotná a pak ještě i pohlaví, v kolikátém je měsíci a otce. A v mém případě měla vizi asi třiceti tváří. Mezi těmi tvářemi byl i její barman, se kterým jsem nikdy nic neměla. A včera se ukázalo, že ten její barman byl poslední měsíce posedlý nějakým čarodějem. Teď si Sophie a Elijah myslí, že tím čarodějem, který ho posedl, je Roderick. Ale to je nesmysl. Kdyby tady Roderick byl a věděl by o mně, tak by už jak dávno za mnou přišel.

*Trochu nakrčila čelo při zmínce o Sage. Co Genevieve zase plánuje? Ale jinak se k tomu nevyjadřovala.* Rodericka jsem poznala až poté, co mor pominul. A Elijah má teorii, že těch tisíc let přečkal skákáním z jednoho těla do druhého... A nedávno prý byl v Johnovi kvůli informacím, aby se pak mohl pomstít. Možné jo, už jsem se s tím párkrát setkala... Ale stejně si myslím, že to bude někdo jiný než Roderick. *Vysvětlila mu tak situaci s Roderickem a se špionem.* Malou to není. Těhotenství moc nijak neovlivňuje. A ani tou přeměnou na upíra a zase zpátky by to nemělo být... Spíš to vypadá, jako kdyby mi ji někdo ukradl.

Bylo by to možné, ale ne u Rodericka. Kdyby to byl opravdu on, tak by tu teď byl se mnou. *Začínalo být už trochu otravné, jak tohle pořád dokola opakovala. Ale ona věřila tomu, že Roderick by za ní přišel a nenechával by stavění postýlky na Elijahovi.* Možná to souvisí s ním a možná taky ne. *Nezdálo se jí, že by jí moc ukradl zrovna on. To už by jí mohl rovnou vzít všechnu moc. A ten špion mohl klidně taky spolupracovat s ním.* Jserm ráda, že se tu stavil. A až někdy budu něco potřebovat, tak se ti ozvu. Pravděpodobně kouzlem když mobil u tebe není extra spolehlivý komunikační prostředek. *Naráží tak na to, jak s ním neumí. Ale možná se to naučí.*

*Později odpoledne zaslechla klepání. Skoro ho neslyšela, už neměla upírský sluch, a tak pro ní nebylo tak jednoduché to zaslechnout. V některých případech by mohla vycítit energii bytosti před dveřmi, ale nevyšlo by to, kdyby se třeba zrovna soustředila na napínavou scénu v nějakém televizním seriálu. Ale stejně tušila, kdo tohle bude, ještě než dveře oteřela.* Ahoj. *Pozdravila Elijaha.* Měl by ses naučit zvonit. Už nemám tak dobrý sluch jako dřív. *Poznamenala a pak si vzala z věšáku vedle bundu a klíče. Vyšla pak ven a zamkla. Podívala se na Elijaha.* Můžeme?

Nějak to zvládáme. *Odpověděla mu na jeho otázku. Bylo jí jasné, že tím naráží na jejich nedávný rozhovor. Z její tváře mohl poznat, že není zrovna nadšená. Sice to za chvíli budou rozebírat se Sophie, ale to neznamená, že to musí začít rozebírat už teď. Místo toho se do něj zavěsila a nechala se dovést k autu, kde se usadila.* A včera se tu u mě zastavil Finn. Potřeboval pomoct s moderní technikou... tak jsem mu ukázala, jak zapnout mobil. *Sdělila Elijahovi. Nebyla to sice nějak podstatná informace, ale aspo'n se odkloní od myšlenek na to, co se děje poslední dobou, a trochu to odlehčí atmosféru.*

*Trvalo jí nějakou dobu, než došla k sobě domů. Šla pěšky a k baru to neměla zrovna blízko. Jakmile se za ní zavřeli dveře, tak se o ně zády opřela a svezla se na zem. Slz, které doteď zadržovala, jí začaly stékat po tvářích. Myslela na Rodericka, na to, jaké to bylo dřív, než se všechno pokazilo. Zrovna teď by si přála vrátit čas zpátky. Ani netuší, jak dlouho tam ttakhle seděla, ale někdy pozdě v noci se nakonec zvedla a šla si lehnout. Ráno se probudila s bídnou náladou, ale aspoň už byla o něco klidnější. Provedla pár klasickýc ranních rituálů a pak se rozhodla jít se projít do parku. Doufala, že by jí to mohlo spravit náladu. Čerstvý vzduch a zpět ptáků by ji mohl rozptýlit.*

*Cestou domů se ještě zastavila ve městě na něco k jídlu a nakonec se domů vrátila s lepší náladou, než se kterou z ní odcházela.Po příchodu domů a pověšení bundy na věšák si všimla, že na stolku jí leží mobil a bliká. Vzala ho do ruky a přečetla si konečně zprávu od Elijaha. Hned mu na to odepsala.*

*Chvíli váhala, jestli ta esemeska nevyzní díky poslední větě trochu naštvaně. Ale na druhou stranu odrážela její současný názor, který se nezměnil. Proto klikla na odeslat a doufala, že to Elijah pochopí správně. Mobil pak položila opět na stolek a vydala se do koupelny. Napustila si horkou vanu, dala si do ní trochu pěny a pustila si nějaké poklidné pomalé písničky. Vlezla si do vany a ještě dlouhou dobu tam byla. Dopřávala si tuhle příjemnou koupel a užívala si ten klid. Byla tam docela hodně dlouho, ale nakonec vylezla. V kuchyni si ještě našla něco k jídlu a chvíli ještě koukala na televizi, než si šla nakonec lehnout.*

*Domů od Sophie z baru přišla docela našttvaná. Cestou zvažovala, že by zašla do sídla rovnou, ale nakonec to nechala na další den. Říkala si, že možná další den už bude mít trochu chladnější hlavu. Ale když se ráno probudila, tak ji to pořád štvalo. Na svoje sourozence byla pořád naštvaná, že jí o tom nikdo neřekl, ale aspoň se večer stilha podívat v grimoáru na něco o uřknutí. Zvažovala, jak by se toho Kol mohl zbavit. Ale napřed ho bude muset vidět naživo. Ráno se ještě umyla a nasnídala, než vyrazila do sídla.*

*Po tom co ovlivnil svou lásku, se ihned vydal někam do ulic. Sledoval všední život a pil. Samozřejmě si nepřipustil, že by měl ten bláhový Kol pravdu, ale mrzelo ho, že se tím otravou nechal ovlivnit. Zabil by ho za "kecy", které říkal o jeho drahé matce. Kéž by tu teď byla... vše by vyřešila. Zatímco on tu jen chodí, žije z krve, kterou se snaží pít o nejméně. Bohužel... bál se, že pokud tekutinu nebude pít, bude agresivní - kvůli jeho upírovi - a může způsobit něco zlého. Měl náladu pod psa. Po několika hodinách procházení (čas absolutně opomíjel), se konečně dostal k domu své nejstarší sestry. Poptá se, co je nového. Měl pocit, že se o ní Původní moc nezajímají. Možná, že to bylo štěstí, ale on v ní viděl ten malý náznak lesku jeho matky. I hlas měly podobný; co si pamatoval. Zaklepal a pak i zazvonil. Nebylo to naléhavé, prostě uvolněné.* Aliseo, to jsem já, Finn. *Řekl zvýšeným hlasem a čekal. Vypadal unaveně a zdrceně, ale nasadil svůj obvyklý výraz, takže to na první pohled nebylo znát.*