Alisea´s House

*Poslední dobu trávila většinou u sebe doma. Stále byla trochu naštvaná na ty v sídle, že ji nedávají o ničem vědět, ale radši se nad tím moc nerozmýšlela, stejně by se akorát naštvala. Nač si zbytečně kazit náladu, když jí má od včerejška tak dobrou? Byla totiž na gynekologickém vyšetření. Kromě toho, že zjistila, že je její dítě zdravé, také zjistila, že to bude holčička. To už věděla dávno díky kyvadlu, ale teď to bylo jinačí, protože ji viděla na ultrazvuku. V tu chvíli zapomněla na všechny svoje starosti, myslela jenom na ní a cítila zvláštní hřejivý pocit u srdce. Ten cítila pokaždé, když se podívala na ledničku, kde byla fotka z ultrazvuku. Tohle ráno si nepotřebovala pustit k snídani televizi, stačila ji ta fotka a myšlenky na malou. Akorát že ji z těch myšlenek vyrušil zvonek. Zaklepání neslyšela, upíří sluch postrádala.Když mířila ke dveřím, tak už slyšela Finnovo zavolání a poznala ho podle hlasu. Když otevřela dveře, tak stále měla na tváři úsměv.* Ahoj Finne. Pojď dál. *Ještě si nestihla všimnout, že by s Finnem bylo něco v nepořádku. Ustoupila, aby mohl vejít.*

*Všiml si, že ihned po otevření je sestra v dobré náladě. Bylo to dobré znamení. Nechtěla ho zabít, zavřít do rakve ani zřejmě rozhodit. To v tuhle chvíli uvítal. Pokýval a na své tváři se pokusil vykouzlit něco, jako byl úsměv, ale nedařilo se mu. Přece jen trochu nuceně zvedl koutky.* Sestro. *Řekl, mírně zastřeným hlasem, a když ho pozvala dál, vstoupil. Počkal, než zavřela dveře a ihned poté se vydal a ní.* Rád tě vidím. Rozhodl jsem se, že tě navštívím a doufám, že tě neruším. *Pronesl tím svým typickým způsobem.* Je něco nového? Co dělá malé? *Snažil se, aby to opravdu vyznělo, že ho to zajímá. Byl ale unavený a zahlcen svými problémy. Nakonec mu to ale vyšlo a jeho tvář se na chvilku uvolnilo. Věděl, že pokud dnes padne jméno: "Kol", zkazí mu to celý den. Chtěl se odreagovat a se žádným svým sourozencem neměl aspoň částečně takový vztah a důvěru, jaký měl k Alisee. Před Sage se styděl, i když ji ovlivnil, aby si nic nepamatovala. Čím dál víc litoval, že to udělal, ale musel. Chtěl, aby se stali lidmi, ale Kolovi řeči by i mohly odradit. Na sobě měl stále černé kalhoty a poměrně pomuchlanou košili, jak měl malá nedorozumění s Kolem.*

*Pokusil se o další úsměv, ale předem to vzdal a opřel se o linku, kde se díval se na sestru.* Dám, děkuji. *Pokýval. Když zmínila Kola, přimhouřil oči  a zaťal pravou pěst, až mu zbělely klouby. Párkrát zamrkal a odkašlal si, jako kdyby to jméno raději přeslechl.* Měli ho tam nechat. Nic jiného by si náš "bratříček" nezasloužil. *Zavrčel pouze. Sophie ani čarodějnice už nekomentoval. Pro jistotu. Podíval se na fotku, která vysela na lednici a pousmál se. Ne však nijak vesele.* Ve světe fotoaparátů, telefonů a všech dalších vymožeností, bych čekal, že o bude o malinko lépe vidět. *Přimhouřil oči. Miminko poznal, ale fotka byla černobílá a poměrně nejasná.* Je dobře, že je v pořádku. *Pokýval a znovu se zahleděl na fotografii.* Už máš vybrané jméno? *Zvedl obočí a přemýšlel, po kom by pojmenoval svou dceru. Kéž by...*

*Pokýval. Nevěděl, jestli sestře říci úplně všechno. Samozřejmě - detaily o jejich rozhovoru se nikdy nikdo nesmí dozvědět, ale jak znal svého bratra, vědělo o jejich hádce jistě celé New Orleans.* Ano. I když bych tomu neříkal hádka. Bylo to něco jako mé rozumné názory a obrovské ego hovořící z úst mého bratra. Choval se jako pomatený a jeho chování bylo nepřípustné! Myslím, že to s uřknutím nemá nic společného. Akorát se stává více rozmazleným. Neudržel jsem se a odhodil ho na zeď, když - když jsem toho měl dost. Rozhodil mne, až jsem udělal toto. *Vyprávěl a vyznělo to, jako kdyby za to mohl jen Kol, a byla to pravda. Z Finnova pohledu byl on v naprosté nevinně, jen chráníc sebe, Sage a jejich matku, do které se ten nezdvořák navážel.* Ach, "spal" jsem tak dlouho. Ale zvykám si. Pomalu, ale už mi přijde, jako kdybych se s telefonem narodil. *Jeho obličej byl stále zachmuřený, jako kdyby ho další vzpomínka na ten večer bolela.* Děkuji. Bylinkový čaj nám dělala matka, když jsem byli nemocní. Tenkrát jsem o nesnášel, ale vypít jsem ho musel. Všichni museli. *Zavzpomínal a vzal hrnek ze stolu a položil ho vedle sebe na pult. Chvilku dělal kolem okraje hrnku půl kolečka, jako kdyby na něco vzpomínal.* Škoda, žes tenkrát nebyla s námi. *Zamyslel se.* Pokud chceš, s výběrem ti pomohu. Moderní jména se za našich časů nezměnila. A když jsem před pár měsící cestoval, poznal jsem pár pěkných. Samé čarodějky.

*Finnovo vysvětlení jejich hádky si vysvětlila po svém. Sice to Finn podával, jakože Kol za to mohl, ale ona nevěřila, že to tak opravdu bylo. Spíš si to představovala, že Kol ho popichoval a Finn to bral příliš vážně a nechal se vyprovokovat.* Takže o čem přesně ta vaše výměna názorů byla? *Napřed chtěla vědět něco bližšího, než bude vynášet soudy.* Tak když už ti to jde s telefonem, tak můžeš přejít na další obtížnost a začít s počítačem. Televizi můžeš klidně přeskočit, ta je jednoduchá. Jenom ji zapneš a pak přepínáš programy a zvyšuješ nebo ubíráš hlasitost. *Pokrčila rameny. Když Finn vykládal o tom, že jim matka dělávala bylinkové čaje, když byli nemocní, trochu ji bodla u srdce myšlenka, že o ní se nikdo nestaral, když byla nemocná a nevařil ji čaj. Alespoň dopila teď ten svůj, který si uvařila sama.* Jaká byla? *Podívala se pak na Finna.* Zatím jsem slýchala jenom o tom, jak otec týral Klause a o ní vím jenom to, že byla silná čarodějka a udělala z vás upíry... No, vlastně ještě jednou se Rebekah zmínila, že ji učila kouzla, protože to tak otec chtěl. Prý chtěl, aby byla čarodějka ona a vy abyste byli silní a schopní s mečem.... A jestli chceš, tak mi můžeš doporučit nějaká jména pro malou.

*Zamračil se, když chtěla vědět podrobnosti. Chvilku odpověď převaloval v ústech, jako by se mu nechtělo to dále rozebírat, ale z výrazu své sestry poznal, že tohle jen tak nezamlčí.* O... o mých vztazích, do kterých mu nic není. O tom, co jsem dělal a proč jsem to dělal. To je vše, o potřebuješ vědět. *Zamračil se znovu, jako by bylo jasno, že se v tomto duchu už nechce nadále plácat. Měl toho dost a nechtěl si to přehrát tím, že to bude vypravovat Alisee.* Myslím, že po-počítač je na mě moc. Nevěděl bych, co tam dělat. Vše, co jsem potřeboval už má, jen to přesvědčit, aby to spolupracovalo. *Chvilku se zamyslel, protože v tom byl skryt jistý dvojsmysl. Mohl tím myslet zajedno elektroniku, za druhé svou Sage. Nechtěla děti, nechtěla se vzdát krve, nechtěla se vzdát nesmrtelnosti. Jakoby najednou trochu posmutněl ale zvedl k sestře oči až tehdy, kdy promluvila o jeho matce. A to se usmál. Poprvé za tuto návštěvu se na jeho zachmuřené tváři objevil utrápený úsměv.* Matka? Byla to ta nejlepší matka, jakou jsme kdy mohli mít. Chránila nás, milovala nás. Radši by zemřela, než abychom se trápili. Milovala nás tak, že nás chtěla ochránit. Přišla o tebe a po letech i o svého nejmladšího syna. A rozhodla se, že své děti ochrání. Bohužel, myšlenka se zvrhla a my se stali tímto. A pak, po tisíci letech, když se dozvěděla, co udělal Niklaus... Že zabíjel, zavíral nás do rakve, kde jsme čekal jako zapíchnutá prasata, kdy nás někdo osvobodí. A dozvěděla se i o tom, co stvořila za zlo. A protože nás milovala tak, že by za nás položila život, rozhodla se nás osvobodit od věčné hanby. Ale ten příběh jistě znáš. *Pokýval.* Je pravda, že nás otec byl přísný. Ale když jsme to nedovedli přijmout, byla to naše chyba. Ale oba naši rodiče chtěli, abychom se měli, co nejlépe. Abychom si našli druha a učinili rod Mikaelsonů nesmrtelným. To se stalo - bohužel ve špatném slova smyslu. Ano, je pravda, že byla matka mocná čarodějka. Možná, že i nejmocnější, co kdy žila. Učila nás všechny kouzla, ale otec to zakazoval. Proto jsme soupeřili a jezdili na koni. Já to neměl rád, radši jsem byl doma a poslouchal to, co mi povídala. Staré příběhy... Tedy, nemysli si něco špatného, koně jsem měl rád a jako prvorozený jsem měl povinnost se učit s mečem. Ale... matka se často hádala s otcem, že to není dobré. Věčně jsem chodili zranění a věř mi, že pohled na zkrvavené  končetiny mi byl už tenkrát proti srsti. *Pokýval a vytáhl pytlíček s bylinkami ze svého čaje. S ladnou přesností přistál v koši a Finn se napil.* Děkuji. Je dobrý.*Napil se ještě jednou a hrnek položil opět vedle sebe.* Inu, povídej. Nemám představu o tvé představě o jménu.

*Z jeho slov pochopila, že nechce už probírat tu záležitost s Kolem. Pořádný objektivní názor si na to tedy neudělá, pokud se teda na to později nezeptá Kola. Teď už to nebude mít smysl probírat. A Finn pak mluvil o počítači. Že by tím naznačoval něco jiného, to v tu chvíli nevěděla, protože netušila, jak to je teď se Sage.* Ten počítač taky zvládneš, když budeš chtít. A můžeš si na něm pouštět seriály, filmy, hrát hry, vyhledávat informace, komunikovat s ostatními... Prostě všelijak zabíjet čas. A když se staneš člověkem, budeš třeba chtít pracovat a vést normální rodinný život, tak práci s počítačem budeš potřebovat. V dnešní společnosti je to skoro nezbytné. *Pokrčila rameny.* Když už jsem u té rodiny, kdy budete chtít se Sage proměnit? A někdy mi Sage přiveď ukázat, ať ti ji můžu schválit. *Pousmála se a pak se zaposlouchala do toho, co vykládal Finn o jejich matce. Vychvaloval ji a měla pocit, že ji i chvílemi idealizovali, obzvlášt u té části s osvobozováním.* Tím osvobozením máš nejspíš na mysli, jak se vás tehdy pokoušela zabít. To je ten důvod, proč se hádáš s ostatními, ne? Ty to vnímáš jako osvobození, oni jako zradu a pokus o zabití. Obzvlášť když měla k dispozici to kouzlo na proměnu na člověka a ani se o něm nezmínila. Nediv se, že jsou na ní za to ostatní naštvaní. *Snažila se mluvit klidně, nechtěla se hádat. Spíš si přála, aby ustal ten neklid v rodině a aby spolu vycházeli, i když to bylo asi jen bláhové přání.* Zvažovala jsem jméno Sophie, Nathalie, Sarah anebo Annabelle. 

*Zavrtěl hlavou.* Zatím si to nedovedu představit. A nevím, co bych dělal. Jsem vyučen bojovníkem a to si v tomhle světě nedokážu představit. *Když zmínila Sage, posmutněl a v jeho tváři to bylo vidět. Než se vymáčkl, koukal do země, jako kdyby tam hledal spásu.* Víš... Sage je dokonalá, ale... nechce se stát lidskou bytostí. Z tu dobu, co jsem byl - jak o jen říci - propíchnutý v rakvi, upírství jí ovládlo mysl. Nechce děti, nechce být člověkem, chce jenom, abychom byli spolu. Ale závislí na krvi a s nepřirozenou sílu. Nechce se smířit s tím, že by byla, podle jejích slov, obyčejným člověkem. Hned po Původních je to zřejmě nejstarší a nejsilnější upír, co na zemi chodí. Nechce... *Vycházelo mu to z úst těžko. Měl sklopený výraz a unavený zachmuřený obličej byl teď ještě starší, než byl ve skutečnosti.* Říkal jsem jí, že až zemřeš ty, zemřu já, ale... *Zavrtěl hlavou.* Ach... dnes to řeknu naposledy. Nadělali jsme spoustu škody a s vědomím, že tvé děti prolévají krev... Niklaus by se nikdy člověkem nestal, to vím jistě. Potom by ho hlídal Elijah. A bez upírů by byl svět čistší Aliseo. Nechci o tom mluvit, už ne. *Neoznámil. Nařídil, stejným tónem, jako k nim vždy mluvil otec.* Nathalie je pěkné. Vždycky jsem chtěl, aby se má dcera jmenovala po matce. *Neupřesnil jestli po jeho matce, nebo po matce dítěte.*

V tomhle s tebou soucítím. I když já nejsem vyučena ničím, pokud nebudeme počítat čarodějnictví. Ale za těch tisíc let jsem si nahrabala dost peněz, abych nepotřebovala pracovat. Maximálně když malá povyroste, bude chodit do školy a já se budu nudit, tak bych si našla nějakou práci, která mě baví. *Následně z jeho slov pochopila, že se Sage to není tak ideální, jak si představoval. Nějak nechápala, jak jim ten vztah mohl někdy klapat s jeho nenávistí k upírům, když ona to tak zbožňovala.* Víš, co? Někdy jí sem přiveď. Zkusím si s ní promluvit. Možná se mi podaří, aby změnila názor a když ne, tak ji aspoň poznám. *Jeho následný tón ignorovala a především ignorovala tu větu, že už o tom nehodlá mluvit.* A když se vás snažila zabít, tak snad na to potřebovala Niklausův souhlas? Na tu proměnu na člověka taky není potřeba. Sice by se pak musel ten zbytek upírů na světě asi pozabíjet zvlášť, ale to by se nějak zvládlo. Ale hlavně by především nezabila žádné svoje dítě. Musíš pochopit, proč ostatní to tak odsuzují. Ona z vás udělala ty monstra a pak se vás pokusila zabít. Berou to jako zradu a nejhorší na tom je, že pochází od vlastní matky. Nechci po tobě, aby sis to taky začal myslet, chci jenom, abys chápal jak to oni vnímají, aby už nebyly ohledně toho žádné hádky. Jedině tak může být v téhle rodině trochu klid. Už tak stačí, že máme nepřátele i mimo naší rodinu, nemusíme mít rozepře i uvnitř ní. Můžeš se aspoň pokusit vycházet s ostatními? *Upřela na něj prosebný pohled. Malinko ho teď tím pohledem vydírala, protože to byl jeden z těch prosebných pohledů s psíma očima, kterým se těžko odolává.* 

*Pokýval.* A nebo si před přeměnou seženu dost, abych vyžil. A nebo budu muset udělat něco, co jsem nezažil tisíc let. Živit se prací, doufám, že si jednou zvyknu, pokud se povede to, po čem toužím. *Přitakal na souhlas. Znal ale Sage až moc dobře a věděl, že si jeho láska nikdy nic do hlavy nenechá nabouchat. Měla svůj vlastní rozum  pochyboval, že by Alisea něco zmohla. Ale k plusu bude, že aspoň jeden sourozenec nebude Sage označovat za to, co není. Přimhouřil oči, když jeho sestra pokračovala v tomto duchu tématu. Vzdychl.* Aliseo... "ona" nás chtěla ochránit a následně osvobodit. Vidím, že ani ty nechápeš. Nechci jim porozumět, protože vím, že on - Původní - pravdu nemají. Měla ji jenom ona. Udělala to z nás, jelikož nás milovala tak, že by nepřipustila, aby se nám něco stalo. Bohužel, stali jsme se tvory, kteří nemají na Zemi místo a kdyby měli moji sourozenci aspoň nějaké svědomí, jako lidé by nedokázali žít. Já udělal spoustu chyb, ale myslím, že jsem za ně pykal dost. Za svůj názor jsem skončil devět set let v rakvi! *Zamračil se, když se ho zeptala svou poslední větou. Díky matce byl na takovéto mimické úkony imunní, takže mu přišlo jen, že se blbě usmála.* Snažím se. Pokouším se. Ale kdykoliv chci navázat rozhovor, vše se stočí k tomu, o čem už bych v životě nechtěl slyšet. S Rebekah jsme se pohádali, Kol mi dával otázkami na výběr - *Zarazil se, dál už nechtěl mluvit. Proto jen vzal šálek a napil se. Rozhodl se, že pokud bude i Alisea pokračovala v tomto duchu, nezbude mu nic, než se vrátit "domů" na Plantáž.* Opravdu. Nikdy nebudu přijat opět mezi rodinu. A možná, že nechci. *Polkl a zahleděl se Alisee přímo do očí. Prsty znovu začal dělat ty malé půl-kroužky kolem okraje hrnku.*

Pak mi nezapomeň říct, jakou práci sis našel. *Pousmála se, zkusila uhádnout, jakou práci by si Finn mohl najít. Docela by si ho dovedla představit v obleku, jak chodí každý den do kanceláře a dohaduje různé obchody. Ale pak už se dostali k tomu vážnějšímu tématu, k dohadům o sporech v jejich rodině.* Já to chápu... částečně. Chtěla vás ochránit a udělala z vás upíry, jenže tím stvořila monstra. Ze záhrobí musela sledovat všechny ty utrpení a masakry, které upíři zanesli mezi lidi. Upíři nikdy neměli existovat. Litovala chyby, které udělala, když vás proměnila, a snažila se jí napravit. Tohle všechno chápu, akorát pak už nechápu, proč vám nedala pak naději na normální život a neudělala z vás lidi. Já bych pro svoje děti chtěla normální život a tak bych to rozhodla jinak, ale ona to prostě rozhodla takhle. Tohle je důvod, proč jsou ostatní naštvaní. Mě by to taky štvalo, kdybych byla na jejich místě, podobně jako jsem naštvaná na toho, kdo může za to, že jsem nevyrůstala s vámi. Má štěstí, že nevím, kdo za to může... *Na chvilku se zamyslela nad tím, kdo za to asi tak tehdy mohl, ale nakonec to vzdala. Zavrtěla nad tím hlavou a vrátila se zpátky k tématu.* Můžu zkusit promluvit i s ostatními. S Rebekah, s Kolem... Klaus mě bude ignorovat... Jak vycházíš s Elijahem? Ale do té doby a i potom se snaž vyhýbat tomuhle tématu ohledně matky a její snahy vás zabít. Ohledně toho se asi nikdy neshodneme, ale můžeme spolu všichni vycházet, když se budeme snažit tomuhle tématu vyhýbat. Jak taky chceme vychovávat další generaci, když se nedokážeme vyrovnat s našimi rozpory. A já vážně nechci vysvětlovat malé, proč spolu kdo nemluví a přitom ji nelhat. A taky nechci vymýšlet, jak zařídit návštěvy na svátky, aby se nepotkali.

*Zachmuřil se.* Normální život? Představ si... Celá rodina se staneme lidmi. A všichni, komu Původní cokoliv udělali... Mne by možná nechali na pokoji, nejsem tolik známý, ale pokud by se Niklaus, Elijah, Kol, Rebekah stali lidskými bytostmi, i s matčinou ochranou, by dlouho nepřežili. Čarodějnice, vlkodlaci, upíři by se snažili, aby se Původní smažili v pekle. *To bylo vše, co k tomu chtěl říct. Nemělo to vypadat nijak starostlivě, prostě to byl holý fakt. Dále už se nechtěl vybavovat.* Děkuji, že se snažíš, ale... možná o to nestojím, Aliseo. Pochopil jsem, že kdykoliv se objevím, je vše špatně. *Dopil čaj a přešel ho položit do dřezu.* Ohledně mne nebudeš muset nic vysvětlovat. Pokud budu mít to štěstí, že vše, po čem toužím, se stane, už nikdy mne tu neuvidíš. Nebudu riskovat. Nechci... *Sklonil hlavu a možná, že se na svou sestru omluvně podíval. Natáhl ruku, aby ji pohladil po břiše - bylo to taková upevňující, ale deset centimetrů od břicha se zastavil. Dal ruku v pěst, jako kdyby udělal nějakou chybu.* Brzy opět přijdu. Rád jsem tě viděl. *Přikývl a pomalým krokem vyšel z domu a poté do města.*

Problémy budou, nepřátelé to možná zjistí, ale věř mi, že dřív nebo později to někdo z nich riskne. *Nad jeho větou, že kde se objeví, tam je všechno špatně, nakrčila čelo a pak nad tím zavrtěěla hlavou.* Finne, tak to vůbec není. Jenom tohle téma je prostě špatný a mělo by na něj být vyhlášeno tabu. Ale jinak stačí se vyhýbat tomuhle tématu a určitě se ti podaří vycházet z ostatníma. *Nejspíše by ve svém povzbuzování a naléhání na něj pokračovala, kdyby Finn nenaznačil, že plánuje odejít. Po těch slovech se zarazila. Nenapadlo ji, že by chtěl odjet. V hlavě nějak počítala s tím, že tady ve městě budou všichni a nenapadlo ji, že to bude jinak. Viditelně pak posmutněla a sklopila pohled. Podívala se na svůj prázdný hrnek.. Koutkem oka zahlédla, jak Finn udělal pohyb rukou ale hned ji zase stáhl. Povzdechla si. Pak se zvedla a hrnek donesla do myčky. Zaslechla přitom, jak se Finn loučil. Podívala se na něj.* Tak ahoj. A nezapomeň přivést Sage.

*Po odchodu Finna si udelala obedu a vetsinu odpoledne odpocivala. Chvilemi si projizdela internet a koukala se po predporonich kurzech. Posledni dobo uz nemela co delat, kdyz byl pokojik zarizeny, a tak by ji nejaky kurz neuskodil. Ale k veceru ji rozpylilo zazvoneni. Nejdriv ji napadlo, ze se mozna zase stavil Finn, ale to pak zamitla. Asi nebude za ni chdit dvakrat v jednom. Spis to tipovala na Kola, kteremu rekla, at se za ni nekdy stavi. Jenze kdyz tevrela dvere, tak tam byla Claire. Tu vazne necekala, jak rikal jeji zprvu prekvapeny vyraz.* Ahoj *Pozdravila ji ze slusnosti Pravdepodobne od ni neco pokracuje a tak s tim nejspis zacne sama.*

*Naštěstí ji ani nemusela nijak pobízet nebo se ptát, začala ji vykládat sama, proč přišla. I když neřekla nic konkrétního, tak aspoň si potvrdila, že od ní něco potřebuje. Jenom zatím netušila, co přesně. Ale za vyslechnutí jejích problému nic nedá. Malinko ji zarazila i ta zmínka o Kolovi, netušila, že jsou přátelé a Kol o ní snad nikdy nemluvil. Ale i kdyby lhala, tak to bylo jedno.* Tak pojď dál. *Ustoupila, aby mohla vejít, a pak za ní zavřela dveře. Zavedla ji do obývacího pokoje, který byl spojený s kuchyní. Na konferenčním stolku tam měla položený notebook, kde bylo něco o předporodních kurzech. Zaklapla ho a posadila. Podívala se pak na Claire.* Tak jaké máš problémy?

*Byla ráda, že její problém se týká jenom nočních. Čekala něco vážnějšího, třeba že chce stejně jako Finn někoho oživit. S nočníma můrama bude snazší si poradit.* Máš ponětí, čím je to způsobeno? Špatný psychický stav, špatné vzpomínky anebo tě nějaká čarodějka proklela? *Pokud to bude to poslední, tak tím se to trochu zkomplikuje.* Zatím bych viděla řešení v tom bylinném čaji, akorát použiju kouzlo, aby vážně zabralo. Když to nezabere, pak je možnost ještě lapač snů s kouzlem, ale ten tady nemám. Ale žádný peníze za to chtít nebudu. Těch mám dost. Ber to jako laskavost a někdy třeba zase pomůžeš ty mně. *Pokrčila rameny.*

Takže něco co se stalo v minulosti a ty se teď cítíš mizerně... Vydrž chvíli. *Zopakovala po ní a pak se zvedla z gauče. Došla k oknu, kde sušila nějaké bylinky a pár jich odtamtud vzala. Pak v kuchyni vytvořila z nich pár čajových směsí, které pak byli v takových malých sáčcích. Nakonec, když už byly směsi hotové, tak je všechny sevřela v dlaních a zavřela oči. Chvíli něco čarodějnicky mumlala a v podstatě se tím kouzlem ujišťovala, že ty směsi budou vážně fungovat. Trvalo to pár minut a už bylo hotovo. Potom se vrátila za Claire a podala jí ty směsy.* Každý večer před spaním si udělej čaj. Nejpozději pozítří bys už měla klidně spát. Když ne, tak mi zavolej, že to nezabralo. Když se mi neozveš tak to budu brát, že už je všechno v pořádku. Jinak pak ty čaje nějakou dobu pij a po nějaké době můžeš zkusit je někdy vysadit. Pak zjistíš, jestli je musíš dál pít nebo ne. A když ti dojdou, tak se zastav pro další. *Ze spodní příčky konferenčního stolku vzala papírek a tužku a napsala tam svoje číslo. Papírek pak podala Claire.* Moje číslo. A nevím proč, ale teď si najednou připadám jako doktor, který rozdává léky. *Pousmála se nad tím a pak se opřela o opěradlo křesla. Ruce si položila na svoje bříško.* Mimochodem jak dlouho se s Kolem přátelíš?

A klidně si do toho čaje můžeš dát cukr, když ti to tak bude víc chutnat. Účinky to nijak nenaruší. I když čaj s mlíkem nebo citronem, to už by to trochu narušilo. *Dodala ještě k těm instrukcím.*  No, ze zátoky to máš do města k doktorovi docela daleko. Já k němu chodim jenom kvůli těhotenským vyšetřením a taky proto že plánuju rodit v nemocnici. Nemám po ruce nikoho kompenetního, komu bych ohledně toho věřila a sama se odrodit nemůžu, tak budu muset využít služby porodnice. *Pokrčila rameny.* Víš, že vlastně Kol může za to, že jsem tě tenkrát trochu pomlátila a zlomila ti vaz? On mi chvíli předtím zlomil vaz, tak jsem byla trochu naštvaná. Takže ho z toho teď můžeš vinit. *Ušklíbla se nad tím a pak ji doprovodila ke dveřím.* Ahoj. *Rozloučila se s ní. V kuchyni si pak udělala něco k večeři, chvíli se koukala na televizi a nakonec si šla lehnout.*