Alisea´s House

Po tom, co Claire odešla z plantáže, zůstal Kol celé odpoledne i večer v domě na plantáži. Nikam do baru se mu moc nechtělo, což sice bylo divné, ale ani Kol nemusí mít náladu pořád vysedávat někde po barech a opíjet se. Šel se projít do knihovnu, kde vzal jednu ze starších zaprášených knih. Nikdy na čtení moc nebyl, ale proč to nezkusit? Třeba ho to chytne. A taky, že u toho vydržel poměrně dlouho - bylo to o historii a i když pamatoval hodně, dost ho to bavilo. A vůbec, jako čaroděj musel číst dost knih, takže si zase vzpomenul na staré časy.
Dalšího dne odpoledne se rozhodl, že se konečně vydá za Aliseou. Popravdě nebyl zase takový problém zjistit, kde bydlí - stačilo ovládnout pár upírů a věděl to naprosto přesně. Přijel autem až k jejímu domu, zaparkoval a došel ke dveřím. Tam zaklepal a čekal, až mu jeho sestra otevře. V domě slyšel tlukot dvou srdcí - jedno bylo silnější, to jistě patřilo Alisee. To druhé patřilo jejímu nenarozenému dítěti.

Chvilku musel čekat, než mu Alisea otevře. Až teď si všiml zvonku přidělaného vedle dveří, ale stejně nezazvonil - přece jenom, byl spíš zvyklý na klepání a bylo to i příjemnější. Nedělalo to takový rámus jako zvonek. Když se otevřely dveře a za nimi vykoukla Alisea, pousmál se. "Zdravím, Aliseo," odpoví jí na pozdrav a podívá se na ni. Potom si ji prohlédl od hlavy až k patě a ušklíbl se. "Koukám, že se nám pěkně zakulacuješ." Samozřejmě to nemyslel nějak zle, těhotenství jí očividně svědčilo - celá zářila, aspoň na první pohled. Kdyby si tuhle malou poznámečku neodpustil, nebyl by to on. Musí se pobaveně ušklíbnout nad tím, jak Alisea nahlas přemýšlí o tom, jak to vyřešit s návštěvami a jejich ohlašováním. "Myslím si, že raději zůstanu u toho klepání. To víš, pak bych si zvykl zvonit a malou bych budil pokaždé, když bych sem přišel," dívá se na ni a čeká, až ho Alisea pozve dál. Pořád u ní doma nebyl, takže i kdyby chtěl, dovnitř se prostě nedostane. "Díky," s úsměvem se na ni podívá a poděkuje. Potom opatrně, jako by ještě zkoušel, zda to funguje, překročí práh u dveří a společně s Aliseou se vydají do obýváku. Kol se rozhlíží všude možně a musí uznat, že to tu má Alisea docela pěkně zařízené. Po chvilce si sedne na gauč a koukne na svoji sestru. "To okno bych raději otevřený nenechával, přece jenom, máš to tu dost hezký, New Orleans je plný zlodějů.." dívá se na ni a pokrčí rameny.

"Větší koule než Hayley rozhodně nebudeš," podívá se na ni a ušklíbne se. V tu chvíli si vzpomenul na to, když byl ještě uřknutý a zavřený ve sklepě. Hayley za ním přišla a on si neodpustil pár poznámek co se jejího těhotenského bříška týče. A ji to, ač to na sobě možná nedala moc znát, určitě vadilo a štvalo. "Kdyby sis přispala, probudil bych tě stejně. Víš, jsem dost vytrvalý, a to v mnoha ohledech. Vydržel bych tu klepat dlouho. A nebo bych si třeba dřív nebo později všiml toho zvonku," podívá se na ni a potom s ní jde dovnitř. Díval se po celém domě a když se ho Alisea zeptala, jestli nechce vidět dětský pokojík, jenom pokrčil rameny. "Jestli o to vážně tak stojíš, mi ho ukázat, tak proč ne, nejsem proti." Když slyší, co říká o těch zlodějích, nechápavě zavrtí hlavou a pak se trošku zasměje. "Za svým si stojím - město je plné zlodějů. Nikdy jsem neřekl, že to jsou obyčejní lidé," pokrčí rameny, dívá se na ni a potom pokračuje, "upíři, vlkodlaci a řekl bych, že i dokonce někteří čarodějové a čarodějky - tím tě nechci nějak urazit - by otevřeným oknem a pěkně vybaveným domem rozhodně nepohrdli. Zvlášť upíři..." Moc dobře věděl, že ačkoliv měl Marcel všechny upíry 'pod kontrolou', děly se zde takové věci - pořád se zabíjelo, vraždilo... "Samozřejmě jsem tady proto, že jsem tě chtěl vidět, ale taky bych se chtěl zeptat, jestli už tady byla jedna vlkodlačice. Claire?" podívá se na ni tázavě, jestli jí něco řekne jméno nebo bude muset popisovat i vzhled.

"Když nebudeš otvírat, vezmu to rovnou oknem, když už můžu dovnitř, ne?" podívá se na ni s úšklebkem na rtech. Když se nakonec Alisea rozhodne, že mu dětský pokoj ukáže, zvedne se z gauče a potom se chvilku dívá na Aliseu, k jakým dveřím zamíří. Hned se vydá za ní a když do pokojíku nakoukne, pousměje se. Tenhle styl se mu líbil. Bylo tam něco z téhle doby a něco i z doby starší.. "Čekal bych spíš růžovou, když to bude holka. Ale možná dobře, že je to oranžový. Snad nebude moje neteř moc nafintěná. Stačí mi ty, co vidím na ulicích," řekne a ušklíbne se. "Ale za ten nábytek máš plus. Mám rád starší dobu a hlavně nábytek ze starší doby - vlastně jsem Genevieve koupil byt zařízený tak.." řekne a pousměje se na ni. "Divím se, že za tebou nebyla ještě Rebekah. Ta musí být natěšená, až bude hlídat. A známe Klause, ten se neukáže, když nebude muset... Ten bude mít dost starostí se svým dítětem." Když slyší, že se CLaire zastavila, pousmál se. "To je dobře. Dvakrát jsem jí od těch nočních můr pomohl tím, že jsem jí vlezl do hlavy a utvořil jiné, lepší sny. Ale to taky nejde dělat donekonečna," koukne na ni a pokrčí rameny. Kdyby u něj Claire spala pořád, kvůli nočním můrám, určitě by to dopadlo tak jako posledně - žádný alkohol a stejně se spolu vyspali. "Přátelíme. Snad ti to nevadí?" podívá se na ni a tázavě pozvedne obočí.

"Však ty ho otvírat začneš, aby měla malá nějaký čerstvý vzduch, ne?" podívá se na ni a úšklebek jí oplatí. "Říkám, že je dobře, když to není růžová. Oranžová, to je taková neutrální, klidně by ji mohl mít v pokoji i kluk. Je to hezká barva, rozhodně se jí tady bude líbit," pousměje se a všechno v pokoji si prohlíží. Postýlku, nějaké skřínky i hromadu hraček, které tu už byly. Když řekla, že doufá, že se jí to povedlo, jenom kývne hlavou na souhlas. "Jo, povedlo, to musím uznat. Vážně se ti to povedlo. Nikdy bych nečekal, že by mohlo vypadat skloubení staršího a modernějšího nábytku takhle dobře." U Gen je všechno v takovým starobylejším duchu, jen koupelna je na první pohled moderní. "A jaký je ten tvůj záložní plán? Nějaké kouzlo? Teda předpokládám, že teď jsi ještě nečarovala a dala jsi jí jen nějaký bylinky?" podívá se na ni tázavě, ale nezní ani trošku starostlivě. Alisee věřil a nemyslí si, že by udělala nějakou chybu. "Nečekala?" podívá se na ni tázavě. "A můžu se zeptat, proč jsi netipovala, že bychom se mohli přátelit?" Upřímně, docela by ho odpověď na jeho otázku zajímala. Společně se sestrou odešel z dětského pokoje a v obýváku si zase sedl na gauč, tam, kam předtím. "Ne, díky. Já jsem si svojí snídani už dávno dal," ušklíbne se a sleduje, co nakonec v lednici vyhrabe. "A stejně nebudu dlouho zdržovat," dodá ještě nakonec.

"Však já bych si našel jinou cestu, jak se dovnitř dostat. Jsem dost vynalézavý a pokud to ještě nevíš, měla by sis to zapamatovat," podívá se na ni a záhadně se usměje. Ano, on opravdu vynalézavý byl, když chtěl. Dokázal vymyslet spousty věcí - šílenosti, dokázal i kde co naplánovat a dokonce dokázal i překvapit, ale o tom by jistě pověděla více Genevieve. "Dobře, jistě se za tebou zastavím, i když nevím, za jak dlouho si budu chtít byt zařizovat. Teď bydlím na plantáži... Vlastně až vypadne Finn se Sage, budu to tam mít jenom pro sebe, to je něco," poví a zeširoka se usměje. Potom ji poslouchá, co říká o tom jejím záložním plánu. "Lapač snů ti klidně seženu, pokud nebudou ty bylinky fungovat. Myslím si, že teď se dá sehnat v každém obchodě s takovými čarodějnickými věcmi. A takových obchodů je v New Orleans víc než dost. Já doufám, že ty bylinky jí zaberou co nejdřív, protože ty noční můry vážně nejsou moc pěkný. Stačilo mi vidět jednou, jak vyváděla. Podruhý jsem jí do hlavy vlezl radši už preventivně dřív." Potom poslouchá její zdůvodnění, proč by si netipovala, že budou zrovna oni dva přáteli. Musí se ušklíbnout, když slyší, že prý Claire odkopla Marcela. "No, popravdě to bylo s tím jejím chlapem jinak. Ten chlap je Marcel... Podvedla ho vlastně se mnou. Teda spíš nepodvedla, protože to asi ještě ani nebyli spolu a nebo měli pauzu. Netušim. Marcel to samozřejmě nevěděl, ale jakmile se to dozvěděla naše drahá sestřička, která je do Marcela pořád úplně udělaná, neváhala ani chvilku a běžela mu to říct. Takže vlastně ne, Claire ho nepodvedla, ani ho neodkopla. To on vyhodil ji kvůli naší sestře," pokrčí rameny a dívá se na ni. Tohle, co Beka udělala, ho pořád dost štvalo. Stejně neví, co si od Marcela pořád slibuje... "Měl jsem jenom tu tekutou, ale nic jinýho vážně nechci, díky." S díky odmítne a dívá se, jak Alisea vytahuje z lednice vajíčka a potom i pánev ze skříňky. "Jo, přišel jsem si to tu pořádně omrknout, abych viděl, jak moc jsi ve vatě, a až nebudeš doma, (s)prostě přijdu a prostě tě vykradu," pokrčí nevinně rameny a potom se zasměje.

"Tak i to je možný. Víš, že já jsem schopný skoro všeho," koukne na ni a zasměje se. Popravdě i jemu se při té představě, že by měl lézt dovnitř komínem, vybavil obtloustlý vousatý chlapík v červeném z reklamy na Coca-Colu. Kol ale na rozdíl od něj vypadá úplně jinak, líp. A rozhodně by neměl problém procpat se komínem. "Finn nebude chtít zůstat ve městě, které je plné upírů. Takže je jasný, že odsud dřív nebo později zmizí. Popravdě, byl bych radši, kdyby zmizel spíš dřív. Vlastně nedávno jsme spolu měli docela upřímný rozhovor, který nedopadl moc dobře, takže předpokládám, že z plantáže brzy zmizí. Nemůže mě vystát," poví jí s úšklebkem na rtech. Kol ho sice taky vystát nemůže, ale připadalo mu, že Finn na tom byl vůči němu hůř. Škoda, že neuvidí, jak se Finn napije svého 'džusu'. Při té představě, jak se bude tvářit, se musí škodolibě usmát. "Tak proč nějaký nevyrobíš?" koukne na ni tázavě. "Klidně bych něco vyrobil, ale jak víš, čaroděj už nejsem," řekne a pokrčí rameny. Lapač snů by vyrobit dokázal, ale vážně by bylo lepší, kdyby ho vyrobila čarodějka. Už by ani nemohl říci o pomoc Genevieve, když už čarodějkou není. Neunikne mu, když Alisea překvapeně pozvedne obočí při tom, co od Kola slyší. "No, já jsem se s ní vyspal hlavně kvůli tomu, že mě pořád nechtěla Genevieve. Nevím přesně, jak to měla s Marcelem, ale Claire říkala, že v tu dobu spolu nebyli. Takže nechápu, kvůli čemu vlastně vyváděl. Asi je jenom naštvanej, že se vyspala zrovna se mnou," pokrčí rameny a ušklíbne se. Zajímalo by ho, jak by reagoval na to, kdyby se dozvěděl, že spolu spali znovu. Dvakrát. Bylo by mu to jedno? Nebo by naopak zuřil? "Rebekah se vždycky hodně lehce do někoho zabouchla. Třeba v Mystic Falls do jednoho obyčejnýho fotbalisty. A nemohla se smířit s tím, když ji pořád odmítal.. Asi na to nikdy nebyla zvyklá," řekne a pokrčí rameny. Rebekah je krásná, nebyla zvyklá na to, že by ji muži odmítali. Alespoň tak si to Kol pamatoval. Na její další větu nic neříkal, ani nad tím moc nepřemýšlel, protože kdyby měl, zase by mu to asi zkazilo náladu. "Stejně si myslím, že teď moc nikam, nechodíš. Nemám pravdu?" I když to řekla jeho sestra potichu, moc dobře ji, díky svému sluchu, slyšel.

Samozřejmě, že jsou upíři všude na světě, ale přece jenom, tady v New Orleans je docela přeupírováno, nemyslíš?" podívá se na ni tázavě a když slyší, co řekla za důvod, kvůli kterému by tu mohl Finn zůstat, musí se zasmát. "Vážně si myslíš, že by tu zůstal kvůli rodině? On? Ten, který svoji rodinu nesnáší úplně nejvíc na světě? Neblázni, Aliseo. Tebe má rád jenom proto, že už nejsi upírka a taky kvůli tomu, že v tobě vidí naši matku - jsi mocná čarodějka a mimo jiné jsi jí i dost podobná." Chvilku na ní jenom mlčky zírá, i když je ona v kuchyni a on v obýváku. Viděl na ni dobře. "V tobě totiž nevidí to monstrum, jako v nás, víš?" Celou dobu sedí na gauči a poslouchá Aliseu, co říká. "Ta hádka se týkala hlavně naší matky a Finna. A taky Sage. Aliseo, on má úplně vymytej mozek. Vždycky si najde na matčině činu něco, co podle něj bylo dobře. VŽDYCKY. A to já ne. Já jsem argumentoval a zdá se, že dost úspěšně, protože Finn se zdál docela zmatený. Podle mě si třeba, byť na chvíli, uvědomil, že za všechno může naše matka. Celou dobu nám Finn dává za vinu, co jsme udělali. Kolik jsme zabili lidí... Ale neuvědomuje si, že za to může ona. To ona z nás udělala upíry, každýmu z nás něco vzala. Mně třeba mojí moc. A to není příjemný a ty to víš. Esther nám věnovala život, ale to neznamená, že nám ho může jen tak lehce vzít, jako se o to už pokusila, společně s Finnem.." Tohle říká Kol ještě docela v klidu, ale když slyší, že říká, že by spolu mohli aspoň nějak vycházet, zasměje se. "Ne. Nemohli bychom spolu vycházet, nemohli bychom se bavit o počasí ani o politice. Nebudu se bavit o normálních věcech s člověkem, který v hlavě pořád spřádá plány, jak se zbavit vlastní rodiny." Tohle už říká trošku zvýšeným hlasem. Ne, s Finnem vážně vycházet nebude, nikdy. "Vím, že není jednoduché ho vyrobit, ale ty bys to jistě zvládla," koukne na ni a pousměje se. Nemyslí si, že by jeho sestře dělalo něco takového problémy. "Tak to určitě nemůže překousnout doteď. Jak moc spolu vycházíme? Nevycházíme. Jeho Klaus upřednostňoval před pravou rodinou a já jsem kvůli němu několikrát skončil v rakvi, takže se vážně nemusíme," koukne na ni s úšklebkem. "Dobré pocity, ale v tom případě, když máš za bratra Klause, přicházejí špatné činy. Hromadu těch Rebečinných velkých lásek zabil právě Klaus." Diví se, že byl ještě Marcel naživu. Vždyť on chtěl spolu s Bekou Klause zabít. Jak jen to mohl nechat takhle být? "Nojo, tak se občas někam podíváš... Ale dvě z těch věcí byly nutné, ne? Takže jsi pryč prostě musela, ne, že jsi chtěla," řekne a ušklíbne se na ni. Potom se z gauče zvedne a jde za ní do kuchyně, kde se podívá na fotku. Nic ale neříká, když si sedne Alisea ke stolu i s jídlem, sedne si naproti ní.

"Jen řekni, že je to kvůli nám, protože tebe má rád. Jsi jeho nejstarší milovaná sestřička, která je člověkem. A ještě k tomu navíc čekáš dítě. Podle mě ty představuješ všechno, co kdy Finn chtěl. Jenom si myslím, že jemu to moc nevyjde. Podle toho, jak mluvil, se mi zdá, že Sage se do té proměny zpátky v člověka moc nechce. A to Finna jistě strašně štve. Zajímalo by mě, jestli by ji byl schopen ovládnout? Udělal by jí to, jenom proto, aby bylo po jeho?" Na tyhle otázky nechce odpovědi, Alisea je vlastně ani nemůže znát. Divil by se, kdyby věděl, jak na otázky odpovědět, samotný Finn.. Zvlášť po té jejich hádce, kdy se zdál docela rozhozený. "Aliseo, nechci ti kazit iluze, ale vážně si nemyslím, že se všichni sejdeme o Vánocích u vánočního stromku jako jedna velká šťastná rodina. Finn bude někde se Sage; uvidíme, jestli bude Bekah s Marcelem, Hayley bude určitě s malou a možná s Elijahem. Popravdě nevím, co čekat od Klause. Nakonec se na Štědrý večer sejdeme my dva s Klausem," nechápavě zavrtí hlavou nad touhle představou a nakonec se zasměje. "Finn se o nás nikdy nezajímal a ani se o nás nikdy zajímat nebude, dokud budeme upíři. Nedivil bych se, kdyby nám nadělil zase nějaké hodně 'příjemné' překvapení. Už dlouho nikoho nezradil a nepokoušel se nás zabít,..." pokrčí rameny. "Přesně tak," přikývne, když slyší, co říká jeho sestra o Claire a Marcelovi, "vidím, že se rychle učíš. Za chvíli budeš vědět a chápat úúplně všechno. Ale jsem rád, že se na ni nakonec vykašlal. Je to debil. A stejně by jim to dlouho nevydrželo, díky naší sestře," ušklíbne se na ni a zavrtí hlavou. Kol si myslí, že Beka nikdy nedosáhne toho, aby zase získala Marcela. "Asi," řekne jenom a víc se k tomu, jak Klaus zabíjí každého jejího nápadníka, nevyjadřuje. "No vidíš, dvě věci ze tří jsi úspěšně splnila," koukne na ledničku a zpátky na ni. Potom se pousměje. Když slyší, že by jí mohl s její čarodějnou mocí pomoci, zvědavě pozvedne obočí. "Já? Jak bych ti s tím měl zrovna já pomoct?"

"Já si myslím, že by se tomu rozhodně nebránil. Sage je přece jeho všechno, jeho velká 'láska'. Podle mě by jí to klidně udělal, protože s ní chce být evidentně až do konce života a chce s ní mít rodinu. Určitě ho strašně štve, že tohle pro něj nechce Sage udělat. Nechce se proměnit i přesto, jak moc ho miluje..." dívá se na ni a potom mírně pokrčí rameny."Sage asi názor jen tak nezmění. Znám ji sice málo, ale vžždycky to byl pravý opak Finna. Zdá se, že je to docela živel a upírství si užívá. Má ráda svoji rychlost, sílu... Kdo by to taky neměl rád, žejo?" podívá se na ni a ušklíbne se. Kol by lhal, kdyby řekl, že tohle rád nemá. Ale kdyby se ho někdo zeptal, jestli být upírem nebo být čarodějem, vybral by si to druhé. Když začala mluvit o vánočním večírku, musel se usmát. Vážně si myslela, že jí něco takového vyjde? "Rebekah bude ráda, ale nepočítám s tím, že Klaus z pokoje vyleze. Ten pro jistotu zmizí úplně. A pokud tam bude Finn, nebudu tam já ani Genevieve. Ta tam vlastně nebude tak ani tak.. To už spíš přivedu Claire..." podívá se na ni a pak se zamyslí. "Ne, to taky nepůjde, kvůli Rebecce..." Kdyby Claire dovedl na nějaký takový vánoční večírek, který zorganizovala Rebekah, asi by se zbláznila. "A navíc, ještě k tomu Finnovi.. Na něj by tam bylo asi až moc upírů. Takže nehrozí, že by dorazil," ušklíbne se nakonec. "To bych chtěl to její rozptylování vidět, jestli na Finna vůbec funguje." Když to řekne, neubrání se úšklebku. "Ne. Proč kvůli Klausovi? Kvůli Rebecce. To ona pořád hledala nějakou skulinku, jak je rozhádat a když ji našla, neváhala ani chviličku." Potom poslouchá, co říká o té svojí moci a o tom, jak by jí mohl pomoct. "Víš, docela rád bych ti pomohl, ale za prvé, Sophie mě nemá ráda. Za druhé, nejsem člověk ani vlkodlak, takže se do jejího bytu nedostanu. A nepočítám s tím, že by ji měla někde v baru. A za třetí, už ani nemůžu říct Genevieve, aby Sophie nějak přesvědčila, jsou to nejlepší kamarádky. Nebo tak něco," podívá se na ni a pokrčí rameny. "Tak běž prostě za ní a narovinu jí to řekni, ne?" Potom se podívá na hodiny v kuchyni a zjistí, že ač se to nezdá, byl tu už docela dlouho. "Už půjdu, Aliseo. Měj se," pousměje se na ni, vstane od stolu a odejde.

*Žiariace svetlá pouličných lámp sa odrážali na chodníku. Jediné, čo ich prerušovalo bol tieň nie tak celkom človeka, ktorý až s chorobnou neutrálnosťou na tvári, pomaly kráčal po kamenných dlaždiciach okolo plota, za ktorým stál dom, ktorý sa chystá navštíviť. Samozrejme, to nie je žiadna náhodná stavba, skôr by sa to dalo nazvať domovom jeho nevlastnej sestry, ku ktorej prišli pred nejakou dobou, ktorá sa mu teraz zdá ako celá večnosť. Nedá sa povedať, žeby sa jeho pohľad k nej začal meniť, už sa to stalo. Nevidel ju len ako bývalú čarodejnicu, ktorá sa pokúsila zabiť jeho aj jeho súrodencov, ale ako niekoho, koho teraz tí jeho súrodenci, nazývali sestrou a on nemusel každú sekundu v jej prítomnosti, aj keď to bolo len výnimočne, myslieť na to, akoby jej rád zakrútil krkom. Ako zvieraťu, ktoré si nezaslúži iný osud. Možno to mal spraviť už vtedy, keď sa rozhodla dotknúť Hayley, aj keď stále tvrdí, žeby jeho dieťaťu neublížila, nebol práve typ, ktorý po takom čine zostane dôverčivý. Na druhú stranu tu však bol jeden a prostý fakt, on sám zabil jej dieťa, teda aspoň ho na tisíc rokov uspal v jej vlastnom tele, než konečne prišiel čas, aby sa prebralo. Mohol sa obviňovať alebo obviňovať ju, keď sa pred tisíc rokmi tehotná vrhala k takému plánu. Mohla vedieť, aké to bude nebezpečné, ak si začne s Pôvodnými, mohla vedieť, že z istej stránky svoje dieťa ohrozí a on by vtedy nedbal ani, keby to vedel, bolo by mu to jedno, pretože v jeho myšlienkach bola len ďalšia čarodejnica, ktorá sa ich snaží zbaviť, pretože boli monštrami. Ale to dnes nebola vec, kvôli ktorej sem prišiel. Elijah mu spomínal, že sa v meste vyskytla ďalšia hrozba a spolu so Sophie veria, žeby za tým mohol stáť niekto, kto mal byť už dávno mŕtvy, ale samozrejme nebol, ako večne pri jeho nepriateľoch. Klaus ho vlastne nikdy nepoznal, ale vtedy ho už nevnímal ako hrozbu, tou bola Alisea, ktorú premenil, čím potrestal aj jeho. Nebol si istý, či by si spomenul na meno, ak by sa ho niekto spýtal predtým, ale teraz ho vedel a ak sa chceš dozvedieť viac, ideš priamo za zdrojom. I keď si tým nebol veľmi istý, vzhľadom na jej nedôveru k tejto správe, o ktorej ho jeho brat upovedomil. Zastaví sa pred zavretými kovovými dverami bránky, pričom trochu podvihne tvárou nahor a obzrie si dom, pred ktorým stojí v celej jeho kráse. Následne potiahne za kľučku a bez toho, aby sa nejako ponáhľal dôjde až ku dverám, vedľa ktorých jedným prstom stisne zvonček. Samozrejme mohol vôjsť aj bez ohlásenia, ale povedzme, že vzťah medzi nimi nebol taký, žeby mal príliš veľkú chuť ju zbytočne provokovať, hlavne ak sem prišiel, pretože potreboval to, čo ona vedela.*

*Stojí predo dvermi a občas sa ohliadajúc okolo seba čaká, než mu príde Alisea konečne otvoriť. Nepotreboval ani svoj citlivý sluch na to, aby vedel, že je vo vnútri, o tom ho svetlá šíriace sa z okien upovedomovali už od ulice. Niežeby v tento večer čakal niečo iné. Tušil, že nebude nadšená, keď ho tu zbadá, vlastne bol najskôr ten posledný, koho by tu čakala, alebo bol aspoň medzi poslednými. Pravdou bolo, že jej spoločnosť príliš nevyhľadával, čo bolo viac ako očividné, ani ona tú jeho. Nemali k tomu dôvod, hlavne ak voči nemu stále cítila neznášanlivosť a on si pri každom pohľade do jej tváre spomenul na jednu z jeho návštev, kedy sa po tak dlhej dobe dozvedel, že jej urobil presne to, čomu sa teraz on sám snaží zabrániť na vlastnej krvi. To už však nebol ten nepríjemný fakt, horšie bolo, že sa mu pred ňou poradilo upustiť tomu, čo v sebe tak rád drží. Možno to bolo kvôli pochopeniu, ktoré by predtým najskôr nedostala, nie keď to ešte nezažíval každý deň sám. Mohol až vycítiť, ako sa narodenie jeho dieťaťa blíži a namiesto toho, aby na to s radosťou čakal, premýšľa nad tým, ako ho ochrániť, aby ho čarodejnice nezabili hneď v deň, kedy príde na svet. Nešlo tu ani tak o Benjamina, možno bol silným nepriateľom, ale dokázali by sa ho zbaviť, vedel, že áno, to však neznamenalo, že im čarodejnice potom dajú pokoj, nedajú. Nie je tu proste cesta, žeby jeho dieťa zostalo v meste, kde by všetci vedeli, že žije, hlavne predkovia, ktorí by sa nezdráhali znovu započať ďalší z bojov. Áno, bol to boj, v ktorom šlo len a len o život. Ak by sa teraz vrátil o rok aj pár mesiacov späť do Mystic Falls, najskôr by sa sám zo seba smial. Spomínal si na tie časy, kedy si bol istý každým svojím krokom a voči všetkým bol o niekoľko napred. Boli to už len milé spomienky toho, že aj keď ho niekto zložil na kolená, nakoniec vlastne nebol tým, ktorý naozaj stratil. Koniec koncov, nestojí o to, aby to bolo teraz inak, aj keď už mal omnoho väčšiu slabinu, než kedy v minulosti.
Keď sa začne kľučka dverí pomaly otáčať do strany, v mysli si automaticky vybavuje jej otrávený pohľad jeho prítomnosťou. Nebola by to žiadna novinka, niežeby si už nezvykol, v iných prípadoch by sa v tom mohol vyžívať, v tom, že u niekoho dokáže spôsobiť nejaké rozhorčenie a nemusí pohnúť prakticky ani prstom. Teraz však potreboval aspoň aký-taký priestor, ktorý by mu s jeho sestrou zaručil pokojný rozhovor, aspoň v istom zmysle. Pokoj je vlastne relatívny pojem a pre každého znamená niečo iné, aj keď v bežných prípadoch o ňom majú ľudia svoje ideály, ktoré sa často preceňovali. On nebude mať pokoj najskôr nikdy a s narodením jeho dcéry už vôbec nie. V momente, keď sa dvere otvoria do korán, jej letmo pohliadne na brucho, než očami prejde k jej tvári, po čom ich mierne prižmúri. Na čele sa mu začnú rysovať znateľné vrásky, ktoré by sa nedali pripísať starnutiu, skôr odrážali všetko, čo za to tisícročie prežil. Vycítil z nej istý druh nechuti, sám si nebol istý, či je to kvôli tomu, že ho vidí, alebo sa ešte pred jeho návštevou niečo stalo. Niežeby ho jej problémy mali akokoľvek zaujímať, pretože nezaujímali. Teda aspoň bol toho názoru, že nie. Na to tu bol predsa Elijah a po jej spriahnutí s ich najstarším bratom, ktorý bohužiaľ trpí sebevražednými sklonmi, by povedal, že s ním tiež nemá problém vyjsť. Pri vyslovení jeho mena nejakým prekvapením však nepočuje žiadne známky toho, čo čakal, akoby bola s jeho prítomnosťou celkom stotožnená, to však ešte nevedela, prečo prišiel. Trochu pootvorí ústa, keď mu položí otázku, na ktorú mal jednu a veľmi jednoduchú odpoveď. Otec tvojho dieťaťa sa stal. Prebehne mu mysľou ako lietadlo bez brzdnej dráhy a na pár sekúnd zostane len mlčať s pohľadom upretým niekam za jej rameno.* Niežeby som bol prieberčivý, ale radšej by som to prebral vo vnútri. *Prenesie viac-menej odťažito. Vážne nemal chuť sa okolo nej predierať, radšej si počká, kým mu uhne sama. Samozrejme, že si myslela, že sa niečo deje, inak by sem neprišiel. Na jednu stranu to bola pravda, na druhú nemal páru, čo si predstavovala, žeby sa mohlo diať, mohlo jej byť jasné, kvôli komu tu je.*

*Pár sekúnd v okolí zavládlo ticho, teda až kroky a hlasy okoloidúcich ľudí, ktorí bez nejakej opatrnosti prechádzali okolo múru niekam do ulíc. Akoby bolo toto mesto to najbezpečnejšie a najstálejšie v ich živote. Pravdou však bolo, žeby sa mali báť a mali by to robiť každú sekundu, či už bola noc alebo deň, či už osamelí prechádzali cez nejakú tmavú uličku, alebo vedľa nich bol ešte niekto. Nič tu nebolo nikdy celkom bezpečné a ani pre jeho dieťa nebude, nie pokiaľ to bezpečným nespraví. V jediné, čo dúfal je, že na to bude mať šancu, nakoľko jeho záujmy o mesto sa skoro vôbec nezmenili, stále chce všetko, čo mal Marcel, akurát už pochopil, že si to nemusí zobrať sám, teraz mal okolo seba svoju rodinu, nebolo to jeho mesto, ale ich, teda v to aspoň dúfa, nakoľko sa o tom teraz nedalo ani rozprávať. Nie pri výstupoch vlkodlakov a upírov, ktorých musel ovplyvňovať, aby v nich mal nejakú dôveru. Čarodejnice si možno nepodriadi nikdy, ale pri spomienkach na to, ako pred rokmi dokázali žiť frakcie bez nejakých veľkých problémov aj vedľa seba, teda pokiaľ nepočíta snahu Benjamina zobrať mesto do vlastných rúk, by to rád znovu obnovil, alebo nejakú z frakcií vyhubil, pri najhoršom. Keď sa konečne ozve s pozvaním, mierne podvihne kútikmi úst, keďže mu dôjde, že bariéru musela obnoviť, možno to spravila hneď po tom, čo od nej minule odišiel, predsa len...Nemala jediný dôvod mu akokoľvek dôverovať. To ju však nezastavilo, aby ho dnu pozvala opäť, na nič nečaká a ukradne si pár krokov cez dvere na chodbu, pričom prejde okolo nej a pokračuje dnu do domu, zatiaľ čo za ním ona zatvára dvere. Letmo sa rozhliadne po väčšej miestnosti, v ktorej už párkrát sedel, než sa mu zrak utkvie na niekoľkých veciach, ktoré ležali na zemi a ktoré začala jeho sestra s obratom pomaly zbierať. Už mal na jazyku otázku, ale nakoniec ju nevyslovil. Nebude sa zaujímať, o čo sa snažila, nakoniec možno len drgla do stola a všetko to prosto popadalo, aj keď to bolo dosť nepravdepodobné, hlavne ak sa jednalo o pomôcky pri čarovaní. Odvráti od nej svoj pohľad a pomalým krokom prejde až ku jednej zo sedačiek, na ktorú sa pokojne usadí a chvíľu premýšľa nad tým, akoby mal začať.* Prakticky nič, sestrička, teda až na ten fakt, že niekto, o kom som bol presvedčený, že je mŕtvy, najskôr žije, ale to v tomto meste nie je žiadnou novinkou. Viac ma zaujíma jeho spojitosť s kúzlom, ktoré si proti nám pred tisíc rokmi vytvorila. *Nahne tvárou mierne do strany, ako k nej znovu otočí svoj zrak.* Spýtal by som sa ťa, či sa tu už náhodou neobjavil, ale bol by som nerád, ak by to znelo podozrievavo. *Prenesie vecne, pričom sa mu pery zrazia do úzkej línie, možno aj vzhľadom k tomu, že sa jej to práve spýtal. Ona nemusela byť jediná, kto v ňom nemá prílišnú dôveru, on ju v nej nemal tiež a hlavne to robila táto situácia. Jej jazvu zatiaľ nevidel, bola mu nakoniec otočená z druhého boku, ako stála pri dreze.*