Cami´s Flat

*Vážně se jí ani nechce věřit tomu, že právě teď si z ní utahuje. Svá slova myslí vážně a hodlá ho zničit, pokud té dívce jakkoliv ublíží a nebo někomu jinému. Možná mu právě přišlo vtipné to, že mu vyhrožuje ona. Ta, kterou zabil a neměl by sebemenší důvod to neudělat znovu. Sice neví, jak by ho zastavila, ale je si jistá, že by v jejich skrýši našla něco účinného, něco, co by jí pomohlo ho zastavit. Upřímně je jí teď jedno jak daleko by musela zabít, ale raději podstoupí něco, co se ji může příčit, než aby kdokoliv a nebo ona přišli k nějakému zranění.* Moc dobře víš, proč to chtějí lidé udělat. *Odpoví mu. Jak by to nemohl vědět? Určitě není jediná komu takhle ublížil a jestli to dělal více lidem, tak se ani nediví tomu, že ho chtěli někteří zabít. Proč se jí do cesty musel připlést právě tento kluk? Má teď naprosto jiné starosti a nechce vážně řešit pubertálního kluka, který začíná dělat problémy. Bohužel se ale stává i její záležitostí, když se motá okolo těch, kterých nemá. Stáhne ruku zpět k němu a opět od něj poodstoupí. Chce si od něj držet jistou vzdálenost. Je to pro ni tak lepší a rozhodně se i cítí o něco lépe, když je mezi nimi nějaký ten prostor. Při jeho omluvě se dá říct, že nehne ani brvou. Vážně to na ni nepůsobí, protože mu to nevěří. Je schopná odpouštět a je schopná toho odpouštět hodně, ale nemůže mu odpustit něco jako je smrt. Vždyť bez toho ochranného kouzla by byla mrtvá. Už by tady nebyla, tohle bylo neodpustitelné. Možná by to dokázala, kdyby věděla, že toho opravdu lituje, ale na to si vybral asi špatného člověka. Dokázala na něm poznat to, co skrývá uvnitř sebe. Viděla na něm, že mu to není líto a jak by mohlo, když neprokazuje žádné známky lidských emocí, normálních emocí, které každý má? Zarazí ji však to, jak ji charakterizuje a přirovnává k sobě. Ona má něco, co on nikdy neměl a ani nikdy mít nebude. Na jednu stranu jí to přišlo líto, protože by měl mít pocity, které dělají člověka člověkem a na druhou stranu zase věděla, že nic z toho nemyslí vážně a že by ani nic takového nechtěl. Vážně nerozumí tomu, proč s ní hraje takovou hru. Stojí mu to za to? Opravdu byl tak hloupý aby se bavil právě nad tímto? Nadechne se zhluboka, přičemž začne být zvědavá ohledně toho, co jí chce říct. Zvědavost z ní přímo vyzařuje, avšak nerozumí tomu, proč jí to chce říct až teď. Nedávala to žádnou logiku, že ji nejdříve zabije a potom si s ní bude chtít promluvit o něčem, zdá se, že důležitém. Nechává mu ale prostor, aby se vyjádřil a řekl to, co chce říct. A on místo toho začn mluvit o něčem úplně jiném a pro ni právě teď zcela zcestném. Musí nad tím dlouze vydechnout a obrátit oči vzhůru, protože čeká na to, až jí řekne tu důležitou informaci. Ne to, že bude mluvit o něčem úplně jiném. Možná neplánoval její smrt, ale udělal to. Bylo jí jedno, co jí bude říkat dál o její smrti, ani se nemusí namáhat s tím, aby řekl znovu jak strašně moc ho to mrzí.* Kaii, vážně. Můžeš se dostat...*Zarazí se v polovině věty, když se rozletí její dveře. Trhne sebou a otočí se směrem ke dveřím, aby zjistila, kdo tady přišel takhle nečekaně a i velmi netradičně. To se stával teď z jejího bytu nějaký zábavný park? Prostě jednou si tady jenom tak někdo přijde a podruhé ji ho málem zboří? Překvapí ji, když v nich uvidí Sophie. Pootevře ústa, aby se zeptala, co tady dělá, ale uvědomí si, že ji vlastně chtěla volat kvůli pomoci. Možná přeci jenom stihla vytočit číslo a ona si to tak spojila dohromady. Je jí ale vděčná, že je tady, opravdu. Trochu se ji uleví, ale stále má v očích ten šok z toho, že je tady. Kaiovu "vtipnou" a nemístnou poznámku přejde ušklíbnutím, pohlédne znovu na Sophie a v další chvíli už Kai letí ke stěně. Jako kdyby trochu zažívala deja vu tenkrát v baru, když se dozvěděla o nadpřirozenu. Stále je to pro ni nové, když vidí někoho čarovat a ještě za takové situace. Podívá se směrem ke Kaiovi, který teď ležel ještě na zemi a polkne na sucho. Ani neví, co má v takové situaci dělat. Když se jí zeptá, zda je v pořádku, tak přikývne souhlasně hlavou.* Ano, naprosto. *Tedy alespoň fyzicky byla naprosto v pořádku. O jejím momentálním psychickém stavu by se dalo trochu pochybovat. Pro tuto chvíli mlčí a jenom teď pozoruje už záda Sophie a Kaie, který zůstává sedět na zemi. Vážně netuší, co se bude dít dál. Normálně by asi protestovala, aby mu bylo nějak trvale ublíženo a nebo aby byl zabit. Vždyť ona nikdy nechtěla nikoho mrtvého, dokonce by nechtěla ani mrtvou tu čarodějku, co uřknula Seana, protože ona taková není. Ale u Kaie to bylo jiné. To, co udělal přesahovalo všechny meze, tedy alespoň u ní. Popojde trochu blíž, ale stále se tak nějak drží u Sophie v jejím těsném závěsu. Pozvedne trochu bradu a podívá se na Kaie tvrdě a potom se otočí k Sophie.* Udělej s ním, co chceš, Sophie. Jenom ať odejde z mého bytu. *Znovu se stačí ohlédnout na Kaie. Teď už bylo jedno, zda se dozví to, co jí chtěl říct. Je si jistá tím, že před Sophie mluvit nebude a upřímně? Upřímně teď nechá svou zvědavost být a bude radši, když on zmizí pryč a ona bude moct být v bezpečí. Sice má trochu obavy o Sophie, přeci jenom je to její hodně dobrá kamarádka, ale na druhou stranu je to velmi schopná čarodějka, která vede místní coven.*

(Celou cestu měla strach o Cami. Měla strach, že se tam třeba nedostane dost brzy a ten někdo, kdo je u ní, jí ublíží a ona s tím nebude moct nic udělat. Měla sice ochranné kouzlo, ale i to se dá obejít. Všechno se dá vlastně obejít. Jakmile rozrazí dveře do bytu Cami a uvidí Kaie, strach jí přejde a nahradí ho vztek. Stále měla obavy o Cami, ale vztek byl větší. Do toho ještě cítí šok a překvapení, ale teď už ví, že tyto pocity pochází od Cami. Jenže teď nebyl čas na vysvětlování, co tu dělá a jak věděla, že jí něco hrozí. Kai byl podle slov Cami psychopat a ke všemu drzý, že se sem vrací. Po jeho poznámce, kterou on jistě považoval za vtipnou se jen mírně ušklíbne. Nic mu na to neodpoví a odhodí ho na zeď. Svůj pohled pak konečně upře zcela jen na Cami a dojde k ní. Cami ji ujistí, že je v pořádku. Tím se jí značně uleví, i když to věděla celou dobu. Otočí hlavu a podívá se na Kaie. Postoupí pár kroky k němu a lehce sklopí pohled, aby na něj pořádně viděla, když on stále tak nějak seděl na zemi. Uslyší za sebou tiché kroky, jak Cami popošla také blíž. Nejspíš by jí normálně řekla, ať se raději drží dál od Kaie, ale Cami nepotřebovala upozornit a držela se tak nějak stále za Sophie.) Doufal jsi špatně. (Ušklíbne se na něj. I když neměla náhodou pravdu? Ona slíbila, že tenhle byt ochrání kouzlem, aby se sem nemohl dostat nikdo nevítaný, ale neudělala to. Měla tolik práce s tou akcí, včerejší den strávila s Elijahem a řešili Finna. Prostě jí to pak naprosto vypadlo z hlavy a díky tomu se sem Kai opět mohl dostat. Něco slíbila a nedodržela to. To, že tu Kai dnes stál s Cami byla vlastně její chyba. Přimhouří oči, když Kai opět promluví. Chtěla ho na místě opravdu nejraději zabít. Jenže o co by pak byla lepší než on nebo jakýkoliv jiný vrah? Ona vrah přeci nebyla. Otevře ústa a nadechne se, aby mohla promluvit, ale v tom promluví Cami. Pootočí na ní hlavu a svraští obočí. Vlastně jí právě dávala svolení, aby ho zabila. Ale také jí dávalo najevo, že ho prostě jen nechce ve svém bytě, tudíž by rozhodně nebyla naštvaná, kdyby ho nezabila. Vydechne a otočí se opět na Kaie. Ne, ona ho rozhodně nezabije. Věděla o někom, kdo ho zabije s větší radostí.) Nejsem vrah jako ty. (Zavrtí hlavou a popojde zas o něco blíže. Teď jí od Kaie dělili tak dva malé kroky. Stačilo se jen sklonit a trochu více natáhnout a mohla do něj klidně zabodnout dýku.) Znám někoho, kdo si tvou smrt opravdu vychutná. Pomalou a mučivou smrt a ty si budeš jen přát, abys už opravdu umřel. (Pronese to zcela klidně bez žádných viditelných emocí. Raději si totiž nechtěla představovat, co mu udělá Marcel, až se mu dostane pod ruce. Potřebovala, aby byl Kai mimo. Aby nemohl nic udělat. Ona pak mohla zavolat Marcelovi a on by si to s ním pak vyřídil. Stačilo tak málo a mohli se Kaie zbavit. Natáhne opět ruku a v tu chvíli se Kaiova hlava nakloní dopředu a pak rychlým pohybem zas narazí na zeď hned za ním. Taková rána by snad mohla stačit na to, aby Kai omdlel.)

*Vlastne ani nepredpokladal, žeby ho snáď nakoniec ušetrili, ak budú mať tú šancu. Lenže on už bol toľkokrát blízko smrti, dokonca „mŕtvy“, po tom, čo sa vo vlastnom vezení zabil, že podobné situácie nemal problém zvládať. Mierne nakloní hlavou do strany, ako tak Sophie opätuje pohľad a Cami k ním prejde o niečo bližšie. Určite sa cítila bezpečne, keď tu teraz bola jej super-mocná kamarátka, ktorá stála priamo nad ním a ktorá o sebe ani na chvíľu nezapochybovala. Vážne vyzeral tak bezmocne? Alebo len zabudla na to, že aj keď zjavne nemá vlastnú moc, je stále čarodej? Predpokladal, že sa jej o tom Camille zverila. Pri Sophienej poznámke len krátko podvihne obočím, nakoľko to možno v tomto prípade bola pravda, ale napriek všetkému sa už dostal k Davine, získal to, čo chcel, zabil Camille a dokonca zistil, že žije a navštívil ju druhýkrát a nič ale vôbec nič, žiadna ich snaha alebo ochranárske reflexy mu v tom nezabránili. Vlastne by v inom prípade povedal, že v podobných veciach boli v celku neschopní, aspoň pritom všetkom, čo zatiaľ videl. Alebo lepšie povedané nedôslední. Ak už vedeli, čo je Kai zač a videli ho motať sa okolo ich dievčatka, nemali ju mať snáď stále na očiach? A ako sa k tomu vlastne viazalo to, že za ním mohla večer bez problémov ísť do parku a nikto ich nenasledoval? O tom Sophie a dúfa, že ani Marcel ale ešte nevedeli a on jej to teraz na nos rozhodne vešať nebude, nechce predsa, aby ho tu zabila na mieste, pretože vedel, žeby toho bola schopná, či by sa jej to podarilo bola už vec druhá. Rozhodne sa s tým však nakoniec nestráca čas a vytiahne to rovno, aj tak mu bolo jasné, čo sa im práve teraz odohráva v hlave. Nenávideli ho, každá z rovnakých dôvodov. Mohlo to vôbec skončiť inak ako tým, že on bude trpieť? Asi ťažko. Pri tej otázke mohol na Sophienej tvári vidieť, že nad tým možno aj váha, ale nie, ona by ho tu a teraz nezabila, to bola jediná vec, ktorou si bol pri nej istý. Na chvíľu pohľadom zavadí ku Camille, ktorá sa zjavne stále nemala ku slovu a teda ani ku žiadnemu protestu. Toto predsa nebola ona, nebolo to v jej povahe, len tak niekoho nechať zomrieť, aj keď ju možno zavraždil, naozaj to neplánoval spraviť. Mierne prižmúri oči a trochu sa nad jej slovami pousmeje, výnimočne je však ticho, nijako to nekomentuje. Dala jej zvolenie, nech ho pokojne zabije, smutné. Znovu sa pozrie na Sophie, ktorá vlastne splnila jeho očakávania. Pomaly vydýchne.* Dobre pre mňa. *Prenesie vecne, poniekiaľ nezaujato, pričom sleduje, ako sa k nemu stále viac približuje. Teraz bola tak blízko, žeby sa jej mohol dotknúť, ak by sa trochu naklonil. Pri jej nasledujúcich slovách mu však úsmev z tváre trochu opadne, nahradí ho len neutrálny pohľad, v ktorom nie je ani známky po nejakej emócií. Vedel, koho myslela, Davininho čierneho kamaráta, ktorý sa naňho už od začiatku nepozeral práve priateľsky. Takú radosť by im však nespravil, žeby skončil práve v jeho svároch? Nie, nevrátil sa preto, aby umrel.* Som si istý, žeby si to vychutnal, o tom nepochybujem...Ale vážne si nemyslím, žeby som si niekedy prial znovu umrieť. *Pokrúti nad tým hlavou, pričom sa na chvíľu pozrie niekam do priestoru. Chcel to toľkokrát a snažil sa spáchať toľko samovrážd na snáď sto spôsobov, že ho to po čase už omrzelo. Nie, nikdy by nechcel zomrieť  a až dokonca by veril, žeby sa z toho dostal. Pretože on sa nakoniec zo všetkého vždy dostane, nech je to už čokoľvek. Opäť k nej zdvihne svoj zrak, prakticky ju len pozoruje, chvíľu čaká. Než opäť vidí, ako zdvíha ruku a jeho hlava sa nekontrolovane nakloní dopredu a potom sa znovu udrie dozadu do steny. Automaticky pootvorí ústa, ale namiesto toho, aby odpadol, alebo niečo podobné, začne sa potichu smiať, znie to doslova ako dusený smiech. Nie, takáto rana ho po tých všetkých z prevácky naozaj nevyhodí. Jediné, čo cítil, bola bolesť v zadnej časti hlavy, pomaly sa mu tam rozliehala, ale nereagoval na ňu.* Tak to od teba nebolo dvakrát pekné. *Zamrmle potichu, než sa ohliadne ku Camille. * Myslel som, že sa o rodinu staráš. *Vydýchne naoko sklamane, než spojí svoje pery do úzkej línie a pomaly vydýchne.* Myslel som, že už nemáš toľko rodiny, aby si ju mohla nechať len tak zabíjať. To necháš svojho bratranca umrieť? *Spýta sa jej s mierne ironickým pohľadom na tvári, než sa potichu uchechtne a kývne k nej hlavou.* To sa dalo čakať. *Poznamená nakoniec, viac-menej sám pre seba.* Viete, *začne nenútene,* nikdy som nemal vlastnú mágiu, mám na ňu trochu ničivé dopady, proste ju nedokážem vytvoriť. *Zatiaľ sa nijako nehýbe, hlavne nie hlavou, v ktorej mu stále trochu duní. Na tento moment hľadí už len a len na čarodejnicu, ktorá stojí priamo nad ním.* Ale môžem si ju požičať od ostatných. *V momente, ako to dopovie sa sprudka vyšvihne do stoja, pričom ju v momente schytí za ramená a nechá jej mágiu prúdiť svojimi rukami.  Mohlo to byť len niekoľko sekúnd, než ju pustil a s miernym podvihnutím ruky a krátkym sústredením odhodil dozadu do poličiek. Vlastne sa cítil priam úžasne, nabití jej silou, a to teda za Davinou nijako nezaostávala, priam naopak, mal pocit, že je to presne to, čo potrebuje. Na moment sa pozrie na Camille,  na jeho tvári práve teraz nepanuje nič, len uspokojenie.* Do skorého videnia, sissie...*Poznamená tesne predtým, než sa jej vyparí rovno pred očami.*

*Ví, že pověděla něco, co by od ní pravděpodobně nikdo neočekával. pravda je, že by nikdy nechala jen tak někoho zabít. To neměla v povaze, ale tady nešlo přeci jenom o ni. Mohl ublížit více lidem, mohl znovu zabít ji. Udělal to jednou, proč by ne znovu? Je si vědoma toho, že někteří by se prostě po světě neměli pohybovat. To samé Benjamin. Ví, že někoho posílat na smrt je špatné, velmi špatné, ale jsou tady takoví, kteří si nezaslouží žít, když ubližují jenom ostatním. A u toho přesně chtěla zabránit i u Kaie. Neřekla rozhodně Sophie "zabij ho", jenom ať s ním naloží tak, jak uzná za vhodné. Jediné, co vážně chce je to, aby Kai odešel a ona mohla zase v klidu přemýšlet. Teď alespoň ví, že ani tady není rozhodně v bezpečí a musí s tím něco udělat. A nemůže mít pořád někoho za zády. Její rodina se přece dokázala po desetiletí starat sama o sebe, ne? Proto ten sklad plný magických předmětů, proto to sbíraní informací. Nebude se stále spoléhat na nadpřirozeno, že tady bude pro ni. Ví, že Sophie může věřit s polehnout se na ni, ale nemůže to tak dělat pořád. Musí s tím něco začít dělat a možná by si měla promluvit i s Kieranem. Poslouchá Sophie a její slova a střídavě pozoruje Kaie a Soph. Ne, že by se jí líbilo, že by ho snad někdo mučil až tak, aby prosil o smrt. Proto má i tendence se k tomu vyjádřit, že snad něco takového nebude úplně nutné. Pokud mu chtějí vzít život, tak by to rozhodně nemělo být takovým způsobem. Ani netušila, kdo by tohle přesně měl být, kdo by se měl o něj postarat, když Sophie nechce. Napadne jí samozřejmě Marcel jenom kvůli Davině. Možná se nemýlí, ale jistá si tím být nemůže. Netuší s kým vším měl Kai co dočinění. Jenom tam tak nervózně postává a pozoruje je, přičemž jde trochu do boku, aby snad na ně lépe viděla. Nechce, aby Sophie k němu chodila tak blízko i přes to, že je to čarodějka, prostě jenom má o ní starosti. U slov Kaie se trochu podiví, když řekne, že nechce zemřít znovu. Takže už jednou umřel a vrátil se nazpět? Tohle bylo šílené. Kolik lidí si mohlo dovolit zemřít a vrátit se nazpět? Zdržuje se jakéhokoliv komentáře, jelikož by to stejně v tuto chvíli bylo jedno. Ona může být teď jenom ráda, že se jí dnes něco nestane a vyvázne z toho živá. Lekne se, když ho Sophie chytne a udeří ho do hlavy. Ne, že by něco takového potřebovala vidět, Násilné chování se ji opravdu příčí, ale je pravda, že Kai si něco takového zaslouží a raději ať se stane něco jemu, než aby to byla právě Sophie. Nakloní hlavu do strany, když slyší jeho smích. Opravdu se něčemu takovému smál? Jak jenom dokázal tady tak sedět a vysmívat se Soph do obličeje? Zavrtí nad tím hlavou, snad mu chce dát nějaký signál, ať to nedělá vážně ještě horší, než to je. Jako kdyby mu snad chtěla tím nějak pomoct, což bylo trochu zvláštní, když prakticky řekla, ať si s ním Sophie dělá, co uzná za vhodné. Ale nemohla si pomoct. Její povaha nebyla násilnického typu a vždy věřila, že se to dá nějak jinak vyřešit, i když je pravda, že u některých případů to prostě nešlo. Kai byl naprosto ztracený, kdyby nebyl, tak by tam nestála jenom tak. Kdyby věděla, že ho jde zachránit, možná by to bylo jinak. Naprosto ztratí dech, když řekne, že si myslel, že se stará o rodinu. Nerozumí jeho slovům a jenom se na něj zmateně dívá. Proč mluvil o její rodině? Co s tím měla tahle situace společného? Ale on jí to velmi rychle objasní, když řekne, že se nestará o svého bratrance a nechala by ho klidně zabít. Vykulí v tu chvíli oči a nedokáže nic vnímat. Jako kdyby se jí zastavil svět, taková ta chvíle, kdy je najednou všechno zpomalené a hluché. Nemohl být její rodina, on ne. Jak jí mohl tohle říct? Není přece nikdo, koho neznala z její rodiny. Ne...to nebyla pravda. Rodinu od strany matky nikdy nepoznala, jelikož ta zemřela chvíli po tom, co se se Seanem narodili. Ani nikdy nezjistila, zda její matka měla sourozence, protože se o tom v jejich rodině prostě nemluvilo. Zná svou rodinu, ale jenom ze strany otce, nikoliv z matčiné strany. Ale i tak si odmítala připustit fakt, že Kai by byl její rodinou, že právě on by byl její krev. Jak někdo takový mohl být v její rodině? Znamená to, že i ona je taková a nebo snad to, že se z ní jednou stane někdo takový. Dívá se na něj šokovaně, ale jako kdyby ho nevnímala. Co je její rodina vlastně zač? Kieran jí takovou dobu tajil, že existuje i jiný svět než jenom ten ve kterém předtím žila. Její rodina střeží magické předměty a dá se říct, že se všemi frakcemi bojuje, aby lidi udrželi naživu a v bezpečí. A teď přijde další zlom, kdy se objeví někdo jako je Kai a řekne jí, že je prostě její bratranec? Musí vědět víc a taky nemůže teď dovolit, aby se Kaiovi něco stalo. V jednom měl rozhodně pravdu. Nenechala by na svou rodinu sáhnout, ale nejdřív potřebuje vědět fakta. Nevnímala ani jeho slova, jakmile vysvětloval celou tu záležitost ohledně něj. Neměla na to myšlenky, protože její mysl byla zaneprázdněná něčím naprosto jiným. Už chce Sophie zastavit, aby ho nechala, aby jí dala šanci s ním promluvit. Ale stane se to tak rychle, když ji Kai uchopí a čerpá ze Sophie sílu. Chce jí pomoct v tu chvíli, opravdu chce, ale než stačí něco udělat, tak jí Kai odhodí někde směrem k poličkám. Otočí se a hned běží za Sophie ke které si klekne a starostlivě si ji prohlíží, zda se jí něco nestalo.* Není ti nic, Sophie? *Musí se zeptat a snaží se ji podepřít hlavu. Podívá se potom směrem ke Kaiovi, který tam ještě stojí. Nemusel to dělat takhle, vždyť to šlo i jinou cestou. Neví, co mu má na to říct. Má se mu omluvit, že chtěla nechat jeho život v rukou jiných a nebo ho má požádat o vysvětlení? A ono je to právě teď jedno, protože Kai dá jasně najevo, že se ještě uvidí, ale pro tuhle chvíli má v plánu zmizet. Nadechne se, aby něco řekla, ale on ji zmizí před očima, jako kdyby tam ani předtím nebyl. Porozhlédne se okolo, než se vrátí pohledem znovu k Sophie. Stále je šokovaná z toho, že by snad měl být opravdu její bratranec.*

(Nemusela přemýšlet dlouho, aby věděla, že ho nezabije. Byla toho názoru, že vše se dá vyřešit jinak. Mohl ohrozit znovu Cami nebo Davinu, ale to se dalo snad nějak vyřešit. Navíc ona rozhodně nebyla vrah. Nikdy nikoho nezabila a teď na tom nebude nic měnit. Ví o tom, že Kai je čaroděj, i když asi neměl vlastní moc, protože ji z něj necítila, ale jinak o něm vlastně nic nevěděla a tudíž nevěděla, jak nebezpečné je, se k němu přibližovat. Přemýšlí, co by s ním měla udělat, ale napadne ji to hned. Prostě ho nechá napospas Marcelovi. Bylo to sice kruté, protože věděla, že by mu dopřál krutou smrt, ale v tuhle chvíli ji nenapadalo nic jiného. Nemůže přeci dovolit, aby ublížil Davině. Přišla už o Monique, která sama umřela moc mladá a nedovolí, aby se tohle stalo i Davině. A ona sama už nemohla přijít o nikoho dalšího. Vysloví nahlas své rozhodnutí a popojde k němu blíže. Nezapomene ho upozornit na to, co ho čeká, ale ne od ní. On si z toho ale nic nedělal. Dokonce snad vědě dopředu,  že ona ho nezabije. Povytáhne pak překvapeně obočí. Pokud jeho slova pochopila dobře, a ona si byla jistá, že je pochopila, tak už si někdy dříve přál umřít. Nedokáže si toto v jeho případě představit. Musel prožívat opravdu něco krutého. Chtěla by vědět co, ale ptát se ho rozhodně nebude. Nebo snad někdy už umřel? Pokud ano, tak tu mají opět oživlého čaroděje nebo aspoň polovičního, ale i tak nebezpečného. Natáhne pak ruku a třískne mu hlavou o zeď ve snaze dostat ho do bezvědomí, ale hodně se přecenila. Rána o zeď nebyla tak silná, aby ho to dostalo do limbu. A on se ke všemu začne ještě smát, což jí vytočí snad ještě více. Proč museli být padouchové tak nesnesitelní? A ke všemu si mysleli, že jsou bůh ví jak vtipní. Samozřejmě k tomu má i poznámku, ale ona na ní nijak nereaguje. Už se připravuje k dalšímu tahu, jenže jeho slova ji naprosto vykolejí. Ví, že mluví ke Cami, ale i ona je dost překvapená a zmatená.) O čem to sakra mluvíš? (Tázavě povytáhne obočí, ale on to hned dalšími slovy objasní. Kai byl bratranec Cami. Tak tohle nečekala ani ve snu. Je přímo šokovaná těmi slovy a ke všemu ještě cítí šokovanost od Cami. Rychle otočí hlavu na ni a podívá se jí do očí. Její výraz jasně říká "co má tohle sakra znamenat?“. Z téhle novinky je tak vykolejená, že úplně zapomene na to, že by měla Kaie omráčit a něco s ním udělat. Pak Kai začne mluvit o sobě a o svých schopností. Otočí na něj hlavu a ve tváři má stále zmatený výraz. Zaujmou jí jeho slova. Celou dobu chtěla vědět, co má vlastně za schopnosti a teď má šanci se to dozvědět. Jenže v momentě, kdy řekne, že si může půjčit moc od jiných, už nestačí couvnout dozadu a on se zvedne a chytí jí za ramena. V tu chvíli ucítí prudkou bolest, jako by jí někdo právě vyrval kus jí samotné. Lehce se ohne. Nejraději by se mu vytrhla ze sevření, ale nejde to. Kai měl sílu a navíc ta bolest jí naprosto otupovala všechny smysly. Má pocit, že to trvá nekonečně dlouho, ale trvalo to jen pár sekund. Nestačí se ani vzpamatovat a už letí dozadu a narazí na poličky. Sveze se na zem a jedna polička jí ještě spadne na hlavu. Cítí, jak jí na po čele stéká malý potůček krve. Chytne se za hlavu a podívá se na Kaie, který akorát odchází pryč. Právě na ní zaútočil s její vlastní mocí. Byla tak blízko toho, aby ho dostala a nechala se vykolejit jednou informací, která se ani netýkala jí. Otočí pak hlavu na Cami, která už u ní nějakou chvíli klečela. Kývne hlavou, ale v tu chvíli jí začne třeštit.) Jsem v pohodě. (Nějakou chvíli trvá, než se vzpamatuje a zvedne se s pomocí Cami na nohy. Posadí se pak s ní ke stolu a Cami jim udělá čaj. Sophie si mezitím vyčistí  ránu na čele a zalepí si to náplastí. Mohla by si to vyléčit kouzlem, ale teď na to neměla myšlenky. Nedokázala by se soustředit i na tak malé kouzlo. Nějakou dobu si společně povídají. Sophie vysvětlí Cami, jak zjistila, co se tu děje, a proto přišla. Dlouhou dobu také rozebírají fakt, že Kai je bratranec Cami. Vlastně se k ničemu nedoberou. Cami jí jen řekne, že rodinu z matčiny strany nezná a že Kai nejspíše bude z její strany. V klidu si dopijou čaj a pak se Sophie omluví, že už půjde. Ještě před odchodem konečně ochrání kouzlem její byt, i když jí to trvalo déle než normálně. Pak se konečně rozloučí a odejde k sobě domů. Tam si dá horkou a dlouhou koupel a pak si odejde lehnout.)

*V posledních uběhnutých dnech toho je na ní více, než obvykle. V práci je naprosto zaneprázdněná společně se Sophie. obě teď řeší tu party silvestrovskou. Je pravda, že to více organizuje Sophie, ale samozřejmě, že se nabídla, že ji s tím pomůže nejvíc, jak bude moct. vymyslely úžasný program, ale všechno to potřebuje dokonalou přípravu a hlavně načasování. A co víc taky lidi. Na Silvestr je velká poptávka a to hlavně v New Olreans. Věří, že to bude velká událost a přijde tam spoustu lidí. Dnes sedí v baru ještě nějakou dobu po pracovní době, jelikož zařizuje pásky na ruku. Čím více se to blíží, tím více je všechno stresující, ale s tím se muselo počítat. Každopádně pokud všechno půjde podle plánu, tak to znamená úspěch. Do toho pořád netuší, jak to bude s Kieranem. Snaží se s ním udržovat stále kontakt, ale je pravda, že teď to trochu zanedbává, když má toho hodně v práci. Štěstí, že se teď nemusí stresovat se školou. To už by vážně bylo moc. Snaží se s ním však být co nejvíce v kontaktu a taky co nejčastěji ho navštěvovat. A taky jedna velmi důležitá věc - Kai. Ten jí teď leží v hlavě pořád. Musí stále myslet na to, co řekl. Je to její bratranec. Vypařil se jako pára nad hrncem a ona nemá ani teď možnost ho nějak kontaktovat, aby si s ním o tom promluvila a on jí řekl více. Potřebuje nějaké vysvětlení, potřebuje vědět víc a vážně netuší, kde ho hledat. Z baru poté odejde a zamíří domů. Cestou opět přemýšlí nad tím, jak může být s někým takovým vůbec příbuzná a že o své rodině vlastně neví naprosto nic. Vystoupá schody směrem nahoru ke svému bytu a vytáhne klíče, když je u dveří. Odemkne a ihned rozsvítí. Znovu je to jako deja vu. Zarazí se ve dveřích a dívá se směrem, kde sedí Kai. Nemůže uvěřit tomu, že je opravdu tady. Přesně jako když tady byl poprvé a navíc Sophie přece dala kouzlo na tento byt. Vejde dovnitř a zavře za sebou dveře. Zůstane u nich stát a nevěřícně se dívá jeho směrem.* Můžeš mi zatraceně vysvětlit, jak ses tady dostal? Znovu? *Řekne poněkud rozhořčeně. proti tomu klukovi neplatí vůbec nic. On je horší, jak šváb. I kdyby tady měla jakýkoliv zabezpečovací systém, tak by se tady stejně dostal. Rozpřáhne ruky do stran nevěřícně a potom je stáhne s výdechem nazpět k tělu. Jeho návštěva má jednu jedinou výhodu a to je ta, že si konečně budou moct o tom rodinném vztahu promluvit.*

*Povedzme, že posledných pár dní bola až na jeho poslednú návštevu jeho milovanej sesternice viac-menej nuda. Točilo sa to okolo pátrania, spania, stalkovania čarodejníc a opätovného opakovania celého tohto nezáživného kolobehu. Ale nemohol by povedať, že to bolo márne, práve naopak, po tak dlhom sedení nad knihami, nakoniec našiel svoju odpoveď práve na mieste, na ktorom si nemyslel, žeby ju našiel. Keď ku Camille šiel naposledy, netušil, ako dobre urobil, že jej chcel tú pravdu povedať. Mala byť mŕtva, zabil ju a nikdy si to nevyčítal, rovnako ako žiadnu smrť, ale...Ak by predtým vedel to, čo vedel teraz, najskôr by sa ho to dokonca dotklo. Potreboval ju a lepšie na nohách a plne funkčnú ako opačne. Avšak, škodou mohlo na druhú stranu byť, že nezačali práve najlepšie. Celá tá vec s tým, že sa snažil byť priateľský, nenašiel, čo potreboval a ona ho napadla...Možno by ju mohol prinútiť na to nejako zabudnúť. Aj keď, naposledy bola práve ona tá, ktorá mu to chcela urobiť. Nechať ho zabiť a to nie práve najpríjemnejším spôsobom a vedela to, vedela, akoby skončil, ale nepovedala vôbec nič, netušil, že to dokáže, nečakal by to od nej, aj keď ho to tiež nijako neprekvapilo. On sa nikdy na nikoho aj tak nespoliehal a čo sa týkalo jeho prežitia už vôbec nie. Pomalým krokom vyjde až na poschodie, kde Camille býva a zastane rovno pred dvermi jej bytu, pričom mierne nakloní hlavou do strany, ako cíti kúzlo, ktoré naňho naprieč nich pôsobí. Bariéra, samozrejme. Po jeho druhej návšteve sa už chcela Sophie najskôr uistiť, že je jej čašníčka v bezpečí, bolo to od nej určite krásne gesto, keby mu práve teraz vyhovovalo.* Bolo to vážne tak nevyhnutné, Soppi? *Vydýchne s jasným otrávením v hlase, než nepatrne privrie oči, trochu podvihne rukami dohora a sústredí celú svoju získanú a načerpanú moc na predmet pred sebou. Nejde to ani z polovice tak rýchlo, akoby mohlo, ak by mal svoju vlastnú moc, ak by sa zlúčil so svojou sestrou, bol vodca ich covenu...Alebo nadviazal na moc dievčaťa zo Sklizne. Ale to už je minulosť, obe tieto možnosti sú už v prachu, či to chce alebo nie, to však neznamenalo, že Davina je mimo ohrozenia, niečo si s ňou už načal, bola by priam vražda, to nedokončiť. Po niekoľkých zdĺhavých minútach bdenia a ticha, ktoré sa okolo neho rozprestieralo, začne vnímať, ako ochrana bytu pomaly ale isto ustupuje, sťahuje sa do seba, plynie preč, až pred ním nezostalo nič, čoby mu zabránilo v ceste dnu, okrem drevených dverí, ktoré do dvoch sekúnd odomkol.* Úplné plytvanie času. *Zamrmle s neutrálnym pohľadom na tvári, ako náhle zámok klapne. Stačilo len pootočiť kľučkou a mohol len dúfať, že sa Cami veľmi nevystraší, keď sa vráti z práce domov. Vlastne mu to bolo jedno, ešte doteraz mal pred očami jej prvú reakciu, keď ho tam zbadala stáť, nevediac, kto je, ako sa tam dostal, čo tam robí a čo chce. Ale nakoniec jej určité veci zapadnú...Možno už zapadli a on teda dokázal byť trpezlivý. V jej byte sa samozrejme obslúži fľaškou Martini a nejakým olivovým šalátom z chladničky. Oproti bagetám to bola vážne príjemná zmena. Pri odomykaní dverí sa tento krát však nijako neobťažuje vstať vstať z gauča, na ktorom bol zvalený, prvý dojem už istotne urobiť aj tak stihol. Len nepatrne pootočí hlavou od telky a zastane letmým pohľadom na jej tvári, po tom, čo konečne rozsvieti.* Ahoj...*Prenesie s poloúsmevom na perách.* Je to zábavné však?...Cítiš, akoby sme sa opäť vrátili v čase. *Vydýchne možno trochu príliš zamyslene, než sa pozrie len tak do priestoru, možno niekde k jej nohám a úsmev mu na tvári trochu klesne.* Dnes však žiadne smrti, pravdepodobne...*Mykne nad tým plecami, pričom sa na niekoľko sekúnd odmlčí.* Pôjdeš aj dnu? *Predsa len pred prahom stála už trochu pridlho. Nad jej otázkou len krátko ohrnie spodnou perou.* Vyzerá to tak, že tvoja veľká-vodkyňa-covenu-zamestnávateľko-priateľka je na takmer 99 percent celkom nespoľahlivá osoba. Vážne by si svoj život mala nabudúce zveriť do rúk niekomu inému. *Pokrúti nad tým možno trochu nechápavo hlavou.* No a každopádne som cestou vysal nejaké random dievča s mocou...Sophiena už skoro vyprchala. *Nakoniec sa znovu otočí plne k televízoru, pričom sa už na pohľad pohodlnejšie zavŕta do pohovky. Jeho nohy samozrejme ležia na protiľahlom stolčeku a jeho hlava je nahnutá nad opierkou.*

*Nemůže tomu uvěřit, že je vážně zase tady. Opět si přišel do jejího bytu jenom tak, jako kdyby se nic nedělo a bral to jako naprostou samozřejmost. Jako kdyby tady snad bydlel a bylo to zcela normální. Alespoň jí to tak připadalo, že Kai z toho má takový pocit. Neměla snad na tom bytě ochranné kouzlo, kde se neměl dostat? I když by jí opravdu nemělo překvapovat, že si našel nějaký způsob, jak se tady dostat. U Kaie to jistě fungovalo tak "Když něco chce, tak to dostane, i kdyby měl jít přes mrtvoly" a nejhorší na tom je, že u něj to bude doslovné. V prvním momentě, co vejde a uvidí ho tam, tak si nevšímá těch věcí okolo. Zajímá ji jenom to, co tady dělá. Vážně si nemůže počkat na to, až bude doma a přijít jako normální člověk? A možná právě tušil, že by ho dovnitř nepozvala a raději by se s ním sešla na nějakém veřejném místě a doufala by, že tam ji neuškrtí a nebo ji nenapadne. Na druhou stranu to mělo jedno pozitivum. Byl tady a mohli si konečně o všem popovídat, konečně jí mohl vysvětlit věci, které nebyly vysvětlené. Ačkoliv trochu čeká, že za ty informace bude něco chtít. Očima sklouzne ke konferenčnímu stolku a stačí si všimnout, že se sám obsloužil, jak nečekané od něj. Zvedne zrak k jeho tváři a zaposlouchá se do jeho hlasu. Nevěděla, zda ji víc jeho hlas irituje a nebo zda by se ho nejraději naučila ignorovat. Teď ho však poslouchat bude. Ano, rozhodně měl pravdu. Je to jako kdyby se vrátili nazpět v čase, ale teď to bylo trochu jiné, než minule. Vydechne dlouze a stále ho pozoruje. Nemůže si pomoct, ale pořád k němu má velmi ostražitý přístup. Ušklíbne se při jeho poznámce. Dnes však žádná smrt? Myslel to vážně? Vážně přemýšlel nad tím, že je tady nějaká pravděpodobnost, že by jí zabil. Samozřejmě, že nehodlá stát ve dveřích. Jenom je trochu překvapená, že je opět tady. Vejde proto do svého bytu a zavře za sebou hned dveře. Sjede očima opět ke stolečku.* Vidím, že ses obsloužil sám. Nečekané. *Asi by měla kupovat větší množství jídla, když jí jenom tak nakráčí do bytu a hodlá ji vyjíst ledničku a nebo vypít pití. Začne si rozepínat knoflíky u kabátu a kabelku si odloží na věšák. Svleče si kabát a ten taky odloží na věšák. Pár kroky přijde blíže k němu. Opravdu si mohl odpustit to, jak Sophie pojmenovává, jako kdyby nevěděl, jak se jmenuje a nestačilo prostě říct jméno. Nehodlá mít k tomu však připomínku. Chce řešit s ním úplně jiné věci, než právě tohle a navíc je unavená na to, aby se s ním o něčem dohadovala. Má toho teď v poslední době hodně a stres na ni fakt působí.* To je už moje věc komu svěřím do ruky můj život, nemyslíš? Navíc jsi čaroděj, kdyby jsi nebyl, tak se do toho bytu rozhodně nedostaneš. Vážně musíš okomentovat každou věc? *Řekne trochu unaveně. I v její tváři jde vidět únava, hlavně má mírné kruhy pod očima, snad proto, že ji v posledních dnech dělá problém se pořádně vyspat. Snad brzo najde klid a vyspí se opravdu dobře. Prozatím ji nic takového nebylo dopřáno. Zarazí se ve chvíli, kdy se zmíní o tom děvčeti. Vykulí trochu oči a dívá se na něj.* Co, prosím? *Zeptá se nevěřícně. Oznamuje jí to jako naprosto běžnou věc. Nemůže si opravdu přivyknout na to, že Kai nemá absolutně žádné emoce a není taky na světě žádná věc, která by ho trápila. Pozoruje ho asi tak minutu nebo dvě mlčky, když on se dívá na televizi a naprosto je mu ukradená vážnost celé situace. Přišel se tady dívat na televizi? Nehodlá mu to udělat snadné, ne dnes. Nemá na to náladu. Pár kroky přijde k němu a sehne se k němu. Vezme ovladač k televizi, který měl vedle sebe položený na pohovce. Jedním tlačítkem vypne televizi a odhodí ovladač do křesla, kde se taky posadí. Stále na něj upírá svůj zrak a kdyby měl nějaké emoce, tak by asi pochopil to, že právě teď se neoplatí to, aby ji nějak štval.* Abychom si to ujasnili. Zabil jsi někoho a nebo jsi té čarodějce vysál moc? *Pro svou jistotu se ho raději zeptá takhle. Jelikož ho ještě moc nezná a o sobě jí toho řekl opravdu minimum, tak si nedokáže přesně pod jeho slovy představit, co přesně tím myslí. Raději to chce přímo od něj slyšet.* A taky mohli bychom přejít k té části, kdy jsi zmínil, že jsi můj bratranec? Byla bych ráda za další informace ohledně našeho rodinného pouta. *Pro teď se odmlčí a dá mu prostor na to, aby jí to všechno vysvětlit.*

*Pozerala sa naňho skoro, akoby stála niekde v tŕní alebo bol obrovský hmyz, ktorý sa ku nej plánuje priblížiť. Proste s privretými perami a prižmúrenými očami, ktoré s určitosťou nevyzerali dvakrát prívetivo.* Možno by si si mala začať zvykať...Vieš, celá tá bratranec-sesternica vec, rodina si musí pomáhať, držať pri sebe..Mali by sme sa viac spoznať, viac zblížiť, možno nabudúce požičiam nejaký film a ty by si mohla kúpiť popcorn, nakoľko som v kuchyni žiaden nenašiel. *Pokrčí nad tým plecami, nad tromi slovami, ktoré ona povie a on ich okomentuje svojím typickým kratším monológom. Vlastne mal skôr pocit, že jej slová boli ironické, určite ju neprekvapilo, že si tu urobil pohodlie, tiež tu mohol zostať jednoducho postávať a čakať, kým sa nevráti, alebo by si mohol celý ten proces jasne spríjemniť. Zatiaľ, čo si Camille skladá veci na vešiak, jedným uchom počúva zvuk, ktorý plynie zo zapnutej bedne a druhým zvuk vlastného hlasu, ktorý jej odpovedá na jej vážne zbytočnú otázku. Akoby nebolo jedno, ako sa sem dostal, ak tu už raz bol. Jej bezpečnostný systém tiež nestál za veľa, ale to už mohla vedieť z predchádzajúcich skúseností, tento krát však vážne dúfal, že sem Soppi opäť nenakráča ako posledný Rambo, nevykopne dvere a nezvalí ho na zem, akoby stál pred Camille s mačetou v ruke. Wow, to bola vážne...Zaujímavá predstava. Na druhú stranu bol aspoň rád, že sa niekam posunuli, namiesto toho, aby si od neho Cami držala odstup na kilometre ako pri poslednom stretnutí, prejde v ústrety priamo k nemu. Mierne k nej našpúli perami, akoby snáď nad jej slovami nejako premýšľal, akoby si ich nechával preležať v hlave, ale opak bol pravdou. Nakoniec len sprudka podvihne ruky pred seba, rádoby v obrannom geste, na čo sa mu pery roztiahnu do širšieho úškrnu.* Čokoľvek, sissie. *Prenesie s miernou iróniou v tóne, než ich zloží opäť k sebe a až s prílišnou nezaujatosťou Cami vysvetlí pôvod jeho mágie, čo ona samozrejme mohla pokladať za rovno dve možnosti. Mohol niekoho zabiť, alebo niekomu len zobrať moc, pričom jeden bez druhého boli samo o sebe nevyhnutné.* Je to pre teba vážne tak šokujúce? *Mierne nad tým podvihne obočím, akoby sa jej to snáď vážne pýtal, než svoju pozornosť otočil späť ku telke, avšak skôr vnímal jej prítomnosť ako pohybujúce sa obrázky. Preto jej blížiace sa kroky zachytí skôr, ako sa popri ňom zohne, schmatne ovládač a jeho prívod pohybujúcich sa obrázkom zčerná. Sťažka vydýchne, dostatočne hlasno na to, aby to počula a vráti sa svojím zrakom späť k nej.* Prečo si myslíš, že sa jedno s druhým vylučuje? *Trochu nahne hlavou do strany, pričom ju pozoruje asi rovnako zbežným pohľadom ako ona jeho.* Ale noták. *Pretočí nad tým očami.* Nie je to žiadna veľká-vec, vážne nie...Chyť niekoho, zober mu moc, nechaj ho umrieť, nechaj moc pomaly zmiznúť....A potom odznova a odznova. *Kývne nad tým hlavou.* Dá sa povedať, že je to taký jednoduchý kolobeh môjho života. *Dokončí, než nad tým trochu sucho ohrnie perou.* Yey,  to je pekné...Vážne. *Kývne k nej hlavou.* Celé to oslovenie s putom, páči sa mi to. Znie to tak familiárne. *Na krátky okamih jej v úsmeve predvedie vrchný rad svojich zubov, než sa jeho úsmev opäť trochu stiahne.* Čo chceš vedieť?...Ak čakáš nejaké rodinné historky, budeš musieť zavolať môjho otca...Alebo moju sestru, svojho brata by som ti však vážne neodporúčal, je trochu príliš...Dramatický.

*Pravděpodobně nechápal její odměřenost k jeho osobě. Jak se mohl jenom na ni dívat, jako kdyby ona byla ta špatná a on byl ten, kterému křivdí? Copak si vůbec neuvědomoval, že on ji zabil? Vždyť někomu vzít život je jedna z nejhorších věcí a on to udělal dokonce vlastní sestřenici, jak už zjistila. Nemohl ji přece vinit za to jaký přístup k němu měla. Nemohl ji vinit za to, jak se na něj dívala. Ale přesto to viděla v jeho očích, že ji za to vinil, že nechápal, proč je se k němu chová právě takhle. Pozvedne obočí a dívá se jeho směrem trochu nevěřícně, že mluví s ní, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby se našli po několika letech a byli z toho oba šťastní, chtěli se co nejvíce poznat. Proč už má teď pocit, že hodlá její dobroty využívat? Proč má pocit, že je za tím vším něco víc? Nejhorší na tom je, že by to chtěla. Chtěla by ho poznat, ale taky by v něm chtěla vyvolat emoce, nějaké city, chtěla by, aby byl jiný. Je to její rodina, takže pro ni je automatické, že odteď ho tak brát bude. Tedy ještě samozřejmě chce vědět detaily. Povzdychne si nad tím, ale nic neřekne. On přesně ví, co se jí honí hlavou. Už předtím ji dal najevo, že toho o ní ví spoustu a dokáže ji i odhadnout. Neodpustí si poznámku o tom, že se pohostil sám. Sice to bylo ironické, ale nebrala si to nějak špatně. Pravděpodobně by mu sama něco nabídla, když si mají co říct. Vejde poté do bytu a odloží si věci. Přejde potom blíže k němu. Už si od něj nedrží takový odstup jako předtím, i když stále mezi nimi je takové to, že k němu nechce být příliš blízko, pokud nebude muset. Už ani v jejích očích není strach, co tam měla. Teď to bere jinak, možná proto, že s ním opravdu musí mluvit. Koutek úst ji cukne do strany.* Není sissie označení spíše pro sestru? *Rozhodně to nebylo pro sestřenici. Chápe, že tohle zkratka pro sestru a ona jeho sestra rozhodně nebyla. To by jí tak ještě scházelo, aby byl zrovna Kai její sourozenec. Už tak stačilo, že někoho jako je on má v rodině. Ani neví, jak si na něco takového přivykne, vždycky byl pro ní jenom Sean a strýc Kieran. Tedy samozřejmě táta a taky babička a děda, ale jinak žádné jiné příbuzné neměla. Alespoň si to myslela, že nemá. Zdá se, že opak je pravdou. Nakloní hlavu do strany a udělá grimasu. Ano, rozhodně to pro ni bylo stále šokující.* Ještě jsem si na něco takového nezvykla. Měl by jsi mi dát čas. *Odsekne mu s ironií v hlase. Tím i jasně dává najevo, že si na něco takového nezvykne. Její morálka je nastavená jinak a hlavně jí se tyhle věci příčí, Krást někomu moc, jako dokáže pochopit, že je nešťastný z toho, že nemá svou vlastní, dokáže se na to dívat i z jeho pohledu, ale vždycky jsou i jiné cesty a on si volí tu špatnou. Tu, kterou by neměl. Přímo na ní mohl vidět, co se jí odehrává v hlavě. Překazí jeho sledování televize ve chvíli, kdy si vezme ovladač a vypne mu jeho momentální zábavu. Chce s ním mluvit a potřebuje, aby se na ni soustředil a nerozptyloval se pohybujícími obrázky na obrazovce. Posadí se do křesla a upírá na něj pohled. Trochu se předkloní a položí si ruce na kolena. Povzdychne si. Nemůže uvěřit, že tohle vážně dělá a bere to tak lehkovážně. Zachová si vážnou tvář.* Kaii já vím, že vzhledem k tvé osobnosti je to těžké a taky k tvým zvykům, ale mohl by jsi prosím nechat místní čarodějky na pokoji? A nezabíjet lidi? Mohl by ses zamyslet nad tím, že spoustě lidem aniž by sis to uvědomoval tím způsobíš vážnou bolest. *Nemůže si pomoct. Ví, že si něco takového k srdci nevezme a taky ví, že tohle má stejný efekt, jako kdyby mluvila do zdi. Ale přesto tohle bude dělat pokaždé, co spolu budou mluvit, přesto se bude snažit s tím něco udělat. Nelíbí se jí to, co dělá. Není to správné a neměl by něco takového dělat. Převrátí oči trochu pobaveně, když se zmiňuje o tom, jak se mu líbí celá ta věc bratranec - sestřenice. Chtěla by se spíše dostat k věci. Proto ještě nic neříká a čeká, co dalšího z něj vypadne. Nakonec zjistí, že se nedočká téměř ničeho. Je to jako s dítětem. Přesně mu musí říct, co chce vědět, naprosto do detailu, aby to vůbec pochopil.* Ne, tohle po tobě opravdu nechci. Ne teď. *Zavrtí hlavou.* Spíše bych chtěla vědět, kde je ta jistota, že mi nelžeš. Odkud jsi to zjistil, že jsme příbuzní? *Když se tak zamyslí nad jeho přítomností, tak by ji vážně zajímalo, kde tady v New Orleans bydlí. Určitě si tady nejezdí jen tak na výlet, že jede domů a potom zase sem.* Kde vůbec bydlíš?

*Akoby jej strach snáď za tých pár dní vyprchal a to, že ju zabil bolo dávno preč, a pritom bola tak veľmi zraniteľná, že sa ešte vážne čudoval, že žije. Teraz zistil, že je to preňho len dobre, ale predtým? Vôbec sa ju neštítil zabiť a už vôbec nemal žiadne výčitky, on vlastne nikdy nemal výčitky, takže Camille môže byť úplne v pokoji. Vlastne mu to ich „ rodinné puto“ celkom hrá do karát, teda až na tie fakty, ktoré bude chcieť vedieť a ktoré jej možno povie, po čom sa jej znovu nadobudnutý pokoj razom zmení a opäť budú tam, kde začali. Ale on sa s ňou snažil vyjsť, vážne áno, vlastne, možno by mal oceniť, že tento krát nesiahla po mobily ani sa nepokúšala dostať do kuchyne a znovu ho ohrozovať nožom na mäso.  Nad jej otázkou len zbežne pokrčí plecami, nakoľko vlastne o nič nešlo.  Bolo to len slovo, nepokladal by tomu žiaden hlbší význam, pretože tam žiaden nebol. Bolo zbytočné sa v tom pitvať, ale ak naozaj mala tú potrebu, tak on jej to s radosťou vysvetlí.* Nuž, moja sestra je mŕtva, ako už najskôr vieš, a druhá ma z nejakých neznámych dôvodov nemá príliš v láske, a to som čakal, že keď sa skoro po dvadsiatich rokoch vrátim, budú aspoň trochu prívetivejší. Ale ona nie, ona začala utekať, rozhadzovať rukami, robiť sa dramatickou, akoby som bol Freddy Krueger z Elm Street...Čo by bol mimochodom skvelý film na naše vzájomné spoznávanie...*Na chvíľu sa odmlčí, akoby nad tým vážne premýšľal, než jednoducho pokrúti hlavou a nepatrne pootvorí pery.*...A akoby som nečakal tie roky na nič iné, len ako ju zabijem. Ona však nikdy nebola tak dôležitá ako Jo...*Pokrúti nad tým hlavou, pričom sa jednou rukou nahne pre pohár, ktorý ležal na stole niekoľko centimetrov od neho.* No a to sa už dostávam ku tej staršej sestre, mojej dvojičke. *Upresní s neutrálnym výrazom na tvári, než mierne ohrnie spodnou perou a nakrčí čelom.* Lepšie povedané, mŕtvej dvojičke.  *Opraví sa po chvíli, pričom na Camille plne uprie svoj pohľad.* Ale nie som jediný, kto bol z dvojčiat, však nie? *Nepatrne podvihne jedným obočím a priloží si pohár k ústam, pričom si do niekoľkých sekúnd odpije a opäť ho položí pred seba na stolík, tento krát sa však už neopiera, zostáva trochu nahnutý smerom k nej cez stolík.* Tvoj brat, Sean...Mal rovnaké šťastie ako tvoj strýko, spýtal by som sa ťa, či to náhodou nemáte v rodine, ale v tomto prípade radšej budem dúfať, že nie. *Jemu to úprimne bolo celkom jedno, jeden kňaz sem – jeden kňaz tam, ľudia jednoducho zomierajú, nič strašné na tom nebolo, vlastne to bola prakticky tá najjednoduchšia vec na svete, zobrať niekomu život, alebo ho zobrať sebe, čo už chcelo trochu odhodlania, ale po čase ťa to jednoducho všetko unaví tak, že nad tým už ani nepremýšľaš, proste to urobíš.* Zober si koľko chceš, mám ho kopec...*Kývne k nej hlavou, než ňou mierne nakloní do strany.* Bohužiaľ, náš veľmi zábavný rodinný rituál, ktorý sa bude musieť uskutočniť najbližších pár mesiacov také šťastie nemá. *Samozrejme, nemohla vedieť, o čom hovorí, nemohla vedieť, čo je to zlúčenie a aj keby to niekde počula, nemohla vedieť, že sa jedná práve o to.* Oh, ale no tak. *Otrávene vydýchne pri jej výraze.* Netvár sa, žeby si nikdy nikoho nezabila...Alebo nenechala zomrieť. *Pri posledných slovách sa na ňu na chvíľu trochu dlhšie zahľadí, než sa krátko uchechtne a mykne nad tým prosto plecami.* Čo bolo od teba vážne kruté, mimochodom. Ale pekné, vážne, už od prvého momentu som vedel, že v to v tebe niekde drieme.  *Oblizne si spodnú peru a pozrie sa jej rovno do tváre.* Ale nerob si z toho žiadnu hlavu, už som ti odpustil, akoby som sa mohol hnevať na svoju sesterničku?  *Pokrúti nad tým možno trochu odmietavo hlavou, než sa opäť nakloní dozadu a pohodlne oprie o opierku sedačky. Ako náhle mu začne prehovárať do duše, ak by nejakú mal, pretočí nad ňou otrávene očami a už v prvej vete jej do toho skočí.* Zvykom? *Mierne sa nad tým zachmúri.* Ja nemám zvyky. *Prenesie, akoby ostatok vety snáď prepočul, ale ona neprestáva a pokračuje ďalej, pričom on ju nechá v pokoji dohovoriť a na chvíľu od nej odvráti pohľad niekam ku dlážke, než letmo podvihne kútikmi úst a znovu ho k nej zdvihne.* Takže už prišla tá časť, kde mi začneš prehovárať rovno do môjho vnútra, snažiť sa nájsť a potopiť mojich démonov. *Mierne nad tým rozšíri oči, než pomaly vydýchne a uprene sa jej zadíva do očí.* Mala by si s tým vážne prestať, je to unavujúce...Dokonca viac ako moje monológy. *Dodá, akoby to bola naozaj veľká vec, to už sa však dostanú viac k jeho rodine, o ktorej Cami očividne chcela niečo zistiť a historky to teda nakoniec rozhodne neboli. Trochu sa nad jej otázkou uškrnie, než si zľahka zahryzne do pery a z úst mu vyjde dusené uchechtnutie.* Takže to je tá slávna rodinná dôvera? *Prenesie s podvihnutým obočím, než sa na krátku chvíľu odmlčí a pretočí očami siahajúc do vrecka užších džínsov.* Vytrhol som to. Úplne kruté, však áno? * Pokrčí nad tým plecami, pričom  k nej vystrie ruku so zloženým papierom a trochu nad tým ohrnie spodnou perou.* Povedzme, že som mal tušenie, že budeš o našom veľmi silnom rodinnom pute pochybovať...A je to tu. *Poznamená poniekiaľ sucho, keď príde jej otázka.* Teraz v New Orelans, krásne mesto, každopádne, trochu príliš veľa vlkodlakov na môj vkus. Nemal som s nimi práve najlepšie skúsenosti, priateľ mojej sestry ešte nemal ani spustenú kliatbu a už so mnou prerazil zábradlie. *Pokrúti nad tým možno trochu pobavene hlavou.*

*Zvláštní, že pochyboval o náklonnosti jeho vlastní sestry. Ani se nedivila, že ho právě nemá v oblibě. Ne každý by si asi rozuměl s naprostým psychopatem bez emocí jako je Kai. Tedy pokud by nesdílel to samé, co on. Ale to by asi dřív nebo později zabili jeden druhého. Ubližoval ostatním, ubližoval každému okolo a i svým vlastním sourozencům. Nemůže ani od ní očekávat, že by snad ho přijala jen tak s otevřenou náručí a štěstím, že poznala někoho dalšího ze své rodiny. Z matčiny strany neznala nikoho a možná by i bylo lepší, kdyby přeci jenom nepoznala. Zavrtí nad tím hlavu a na chvíli sklopí zrak směrem k zemi. Pozvedne ruku a promne si spánky. Zase tak trochu odbíhal od tématu a pro ni to dnes vážně nebylo příjemné, ne když má sama těch starostí až příliš mnoho. Možná se raději neměla ptát. Měla by nechat takové zbytečnosti na jindy a nebo se neptat vůbec. Pozvedne zrak opět k němu a dále mu naslouchá. Nemusel jí znovu připomínat, že jeho sestra - dvojče je mrtvá, ale pravděpodobně mu to nedělalo žádný problém o tom takhle mluvit. Zacházel do velkých detailů a přitom to nebylo vůbec nutné. Při zmínce, že i ona je z dvojčat nakloní hlavu do strany. Nepřekvapovalo jí to, že o tom ví, spíše nevěděla, proč do toho zaplétá ji a Seana. Neměla s tím rozhodně nic společného, ačkoliv to bylo vážně zvláštní, že v jejich rodinách se rodily snad jenom dvojčata. Taktéž jako Kai je k němu trochu nahnutá. Při zmínce o Seanovi ji píchne u srdce a o to víc, když jí připomene, jak zemřel a že to teď čeká jejího strýce. Přihmouří oči k jeho tváři.* Vážně se teď budeme bavit o tragédii, která postihla mého bratra a bohužel i strýce? A odpověď na tvou nepoloženou otázku je ne. Nemáme to v rodině. Bohužel čarodějky a nebo čarodějové z New Orleans jsou tak trochu zaujaté vůči O'Connellovým a proto se stalo to, co se stalo. Bohužel i strýce to byla i částečně moje chyba. *Přizná se mu. Vždyť je to jedno, zda mu to řekne nebo ne. Styděla se za to, byla sama ze sebe zklamaná, že strýce přivedla do takové situace, ale vážně se snažila tomu zabránit. Možná o tom Kai už sám věděl a zcela jistě si neodpustí na její adresu nějakou poznámku o tom, že není taková jaká si myslel. Nepotřebovala to ale dnes slyšet a upřímně ani jiný den. Už tak na ní bylo vidět, že ji tohle celé ubíjí, požírá zevnitř a že se ze smrti Seana ještě doteď zcela nevzpamatovala a to už byl taky nějaký ten měsíc. Pozvedne opět nechápavě obočím, jelikož nemá absolutní tušení o čem to mluví, znovu. Vážně neměla náladu na hádky. Jak nemohl na ní poznat, že tohle ji unavuje? Mohl by s ní alespoň pro jeden den, pro jeden večer mluvit normálně a říkat jí všechno tak, aby to pochopila.* Nechceš mi upřesnit o čem právě teď mluvíš? *Zeptá se ho stále klidným hlasem, ačkoliv to vážně mohlo vypadat, že každou chvíli se zvedne a odejde pryč jenom proto, aby mu nemusela říct, jak moc jí unavuje styl jakým s ní mluví. Naštěstí ona má hodně velkou trpělivost a to i s lidmi jako je on, především s takovými lidmi, protože ví, jak moc komplikované to s nimi je. Musí se ho zeptat, zda tu dívku přímo zabil a když se vlastně dozví, že zabil, tak je to pro ní hodně nepříjemné. Řeknu mu k tomu své, přičemž stále z něj nespouští zrak. Jeho odpověď ji však nijak nepřekvapí, ale bohužel ani nepotěší. Povzdychne si a opře se o opěradlo židle. Samozřejmě, že naráží na to, jak ho ona chtěla prakticky nechat zemřít. Vlastně neřekla to přímo, ale v jejích slovech to bylo jasně dané, že ho Sophie klidně mohla tenkrát zabít. Nebyla na sebe právě moc pyšná za tohle. Přemýšlela o celé té situaci od toho okamžiku každý den, kdy měla na to čas. Probodává ho pohledem a vážně mu nevěřila to, že jí to odpustil. Neměl jí co odpouštět, když ani nevěděl, co je to za pocit. Neměl ani ponětí o tom, co to znamená odpustit.* Zabil jsi mě, Kaii. Zabil jsi několik dalších lidí a udělal by jsi to zase a znovu bez toho, aniž by jsi toho litoval. Zabil jsi vlastní rodinu, co ode mě očekáváš? Že přehlédnu naprosto všechno? Já nenechávám lidi zemřít, ale všechno má své hranice. *Které on už dávno překročil. Zabít někoho, kdo je rodina to už je příliš. Tohle bylo překročení hranice, ale on tomu nerozuměl. Nechce se s ním hádat, proto raději nic dalšího neřekne. Neodpustí si ani to, aby se mu snažila promluvit do duše, pokud tedy nějakou měl. Jak očekávala, tak jeho reakce byla přesně taková jakou čekala. Nepřekvapí jí to, že nic takového od ní nechce a že je to pro něj naprosto zbytečné. Pro ní však nebylo. Chtěla lidem pomáhat, chtěla, aby odkryli to, co je v nich dobré a nepropadali temnotě. A ví, že i někomu takovému by se snad dalo pomoct a nebo si to jenom namlouvala a nedalo.* Neříkej mi, že jsi nikdy nic necítil. *Řekne trochu tišeji a stále se mu dívá do tváře. Poté už konečně přejdou k té části kvůli které s ním hlavně chtěla mluvit.* Ano, rozhodně bych měla věřit nějakému klukovi, který mě zabil a jenom tak na mě potom vybalí informaci, že je můj bratranec. Jak moc důvěřivá podle tebe asi jsem? *Vytrhne mu papír z ruky. Už ji opravdu unavuje to, jak s ní mluví a baví se nad tím, že mu nevěří a nebo nad její celkovou osobností. Pokud s tím měl takový problém, tak tady vůbec nemusel být. Rozevře papír a zeptá se ho i na to, kde momentálně bydlí. Odtrhne oči od papíru a podívá se na něj. Opravdu nepochopil její otázku a nebo si z ní dělal jenom srandu. Raději se nehodlá vyjadřovat k těm dalším věcem. To by tady seděli do rána a ani by neměla možnost se vyspat.* Myslím, kde přesně bydlíš tady v New Orleans. *Upřesní mu to a znovu sjede očima k papíru. Začne si to všechno pročítat a vyčte z toho to pro ni nejdůležitější. Ano...Malachai Parker byl opravdu její bratranec z matčiny strany. Opravdu byli příbuzní.*

*Z nejakých neznámych dôvodov vyzerala byť jeho správaním a slovami poniekiaľ unavená a mala pravdu, aj on by pre dnes najradšej už len odpočíval a nič nevysvetľoval, ona však zjavne mala iné plány, keď sa rozhodla zrušiť mu jediný prívod zábavy a sadnúť si rovno pred neho len cez stôl ako na výsluchu, jasne očakávajúc, že jej začne rozoberať ich rodinnú históriu, alebo niečo tomu podobné. Vlastne tomu rozumel vážne áno, nebolo zvyčajné, aby za niekým prišiel a povedal mu „som tvoj bratranec“, potom na pár dní zmizol a keď sa opäť ukázal, tváril sa až príliš udomácnene. Určite mala svoje dôvody, prečo o tom pochybovať a určite ich neboli málo, predsa len nevyzeral, ako typ, ktorému z úst nesrší nič iné, než holá a holá pravda, to vážne nebol on, ale keď klamal, dokázal si to aspoň priznať, vedel na čom bol a vedel aký bol, čo od seba môže čakať a čo nie, mohol predpokladať svoju reakciu a podľa toho sa aj zariadiť. Nikdy neurobil nič, čo by sám nechcel, čo by ho neskôr nejako trápilo. Pretože to nepoznal, nepoznal ľútosť, vedel, ako vyzerá, ale nedokázal ju cítiť. Bolo s ním snáď niečo v neporiadku? On by skôr povedal, že je to výhoda, má rád nič necítiť, žiadnu vinu, empatiu, lásku ani nič tomu podobné, nič, čo by ho okrádalo o čas, nútilo premýšľať nad zbytočnosťami. Za tých niekoľko rokov o samote si už nejaké priority určil, dá sa povedať, že keď je človek niekde dlhší čas sám, má možnosť sa spoznať spôsobom, ako ho nikdy nespozná nikto a bola to pravda. Preto mu bolo jedno, čo si kto myslel, čo kto predpokladal, že urobí, za čo ho kto obviní, pokiaľ nakoniec dostane čo chce, nech každý robí, ako myslí. Nevyzerala príliš prekvapená o jeho informovanosti, na to si už asi zvykla, vedel o nej proste omnoho viac ako ona o ňom, rovnako ako o väčšine ľudí, o ktorých si niečo potreboval zistiť a Cami bola jednou, u ktorej to potreboval najviac. Na druhú stranu jej brat, Sean, nebol v nadprirodzenom svete žiadnym tajomstvom, jeho smrť nebola nijako záhadná, bola jednoduchá, priam až obyčajná. Také urieknutie je preňho ničím. Sleduje, ako sa jej cez tvár prehrnie tá známa ľudská emócia, ešte stále sa z jeho smrti najskôr celkom nedostala. Možno by mal radšej zostať ticho, ale on si jednoducho nedokázal pomôcť a tiež mu bolo celkom jedno, ako sa s tým ona cíti, pocity iných boli vážne na vedľajšej koľaji,  navyše sa jej tým tiež snažil niečo povedať a ak by sa príliš nezamerala len na emočnú náplň jeho slov, mohla si to už uvedomiť, nič na jej tvári tomu však nenasvedčovalo. Nad jej slovami trochu našpúli perami, pričom na chvíľu celkom mlčí, akoby si vlastne uvedomoval, čo jej vychádza z úst.* Áno, smrť tvojho brata a blízka smrť tvojho strýka asi nebude najlepšia téma na večerný chat. *Pokrčí nad tým plecami, pričom sa k nej možno trochu nevinne usmeje.* Moja chyba. *Prenesie, akoby to snáď malo byť nejaké priznanie a po tom, čo mu prakticky odpovie na otázku, ktorú jej radšej nepoložil len nakrčí čelom a trochu nakloní hlavou do strany.* Vieš, že máš veľké predpoklady k tomu, aby si tak nakoniec skončila aj ty? *Mierne k nej podvihne obočím, akoby to bola seriózna otázka, ktorou by jej vôbec nenaznačoval, že v budúcnosti očakáva, že zomrie urieknutím. Pri jej posledných slovách, pri ktorých vyzerá možno trochu neprítomne sa jej len zadíva možno trochu uprenejšie ako chcel rovno do tváre.* Nemohla to byť tvoja chyba. *Pokrúti nad tým hlavou.* Tvoj strýko je posledná rodina, ktorá ti vtedy zostala a viem si predstaviť, ako veľmi ho miluješ. *Mierne sa nad tým pousmeje.* Nikdy by si neurobila nič, čo by mu ublížilo a ak sa tvoju lásku, rodinu, niekto rozhodol využiť, nie je tu nič, čoby si s tým mohla spraviť. Ľudia niekedy proste robia zlé veci. *Vydýchne s poniekiaľ vážnym výrazom na tvári, ktorý sa mu tam drží dokonca niekoľko dlhých sekúnd, než sa mu pery rozšíria do úškrnu a z úst mu vyjde dusený smiech.* Nie, ale vážne...Ide mi to vážne skvele, nemyslíš? Celý tento dotýkavý rozhovor, bolo to dotýkavé, nebolo? *Mierne prižmúri oči.* Každopádne, mala by si si pripraviť vreckovky na posledné chvíle, už mu nezostáva veľa času. *Pripomenie jej niečo, čo ona veľmi dobre vedela len skrz toho, aby ju možno provokoval, vlastne nie, nemal záujem ju provokovať, len sa jej snažiť možno trochu dotknúť, robil to prakticky vždy, čím skôr si zvykne tým je to pre ňu lepšie. Keď mu pri jeho ďalších slovách ohľadom jeho času jeho rodiny zdelí ten svoj nechápavý výraz, trochu našpúli perami, nakoľko sa jej to vážne práve teraz nechystal vysvetľovať.* To máš čas...Je to trochu príliš komplikované, ale určite ti o tom porozprávam, bude ťa to zaujímať. Akurát s tvojou morálkou by si v našej rodine, *na chvíľu sa zastaví,* v covene, asi dlho nevydržala a už vôbec nie ten veľkolepí rituál nakoniec. *Vlastne asi mohla byť rada, že jej to rodičia zariadili tak, ako jej to zariadili, aspoň v jej svete áno, v jej živote, možno ak by bola viac, ako on, bola by celkom iná a nad zabíjaním...By sa nijako obzvlášť nepozastavovala. Ostrý výraz na jej tvári, keď sa dostanú k tej časti spred pár dní nevyzerá príliš prívetivo. Nechápal prečo. Povedal jej, že to má odpustené, že na to, ako ľahko by ho nechala zomrieť už prakticky zabudol, vlastne jej to ani tak nevyčítal, vtedy ešte nevedela, že sa z neho vykľuje jej bratranec a navyše to bol on, kto ju predtým zabil, aj keď to bola len nehoda. Vlastne by sa dalo povedať, že sú si práve teraz kvit. Ona si to však podľa jej slov nemyslela. Už pri jej prvej vete sa neubráni pretočeniu očí. Vážne to bude vyťahovať dookola a dookola?* Áno, Cami...Naozaj som ťa neúmyselne zabil a doteraz to z celého...Ehm, orgánu v svojom tele ľutujem. *Pokrčí nad tým nezaujato plecami.* A čo sa týka tých ostatných ďalších ľudí, alebo mojej rodiny...Nie je tu nič, čoby som mohol urobiť, aby som to vrátil späť. *Pokrúti nad tým prosto hlavou.* Na druhú stranu...Svojich súrodencov by som späť teda rozhodne nevracal. Je im dobre tam, kde sú, nech už je to kdekoľvek. *Pousmeje sa možno trochu príliš spokojne, aj na jeho pomery. K jej otázke najskôr nič nepovie, ale nakoniec jednoducho kývne hlavou.* Popravde, áno, to presne čakám. *Mykne nad tým neurčito ramenami.* Takže, ak niekto tie hranice prekročí, znamená to, že musí umrieť, alebo? *Na chvíľu nad tým pomyká hlavou zo strany na stranu.* Alebo ho tvoja super-mocná priateľka Soppi spolu s jej upírskym priateľom, pôjdu umučiť...Čo sa aj tak nakoniec skončí smrťou. MOJOU smrťou. *Poslednú vetu trochu zvýrazní, nakoľko to bola pravda. Každý občas prekračoval hranice a on sa teda zomrieť rozhodne nechystal, to už by skôr on zabil ju, ako ona jeho. Vyzerala, akoby ju jeho slová ohľadom prehovárania do duše vôbec neprekvapovali, preto príliš nerozumel tomu, prečo sa vôbec namáhala, keď aj tak nečakala, žeby to malo nejaký význam. Nuž, možno mu svojou naivitou nakoniec nejaké emócie privodí. Preto nečaká, žeby to nejako viac rozoberala, ale jej pripomienka bola priam neprepočuteľná. Dívala sa mu do tváre, akoby snáď čakala, že sa rozplače priamo pred jej očami a povie jej svoj smutný príbeh plný bolesti, smrti a žiaľu, ktorý sa končí tým, že malý Kai si prikázal, že už nikdy nebude nič cítiť, pretože to tááák veľmi bolí. Letmo podvihne kútikom pier a pozrie sa od stola späť k nej.* Moja rodina ma volala stvorou.  *Prenesie trochu tichším tónom v hlase.* To bolelo. *Pokrčí nad tým plecami, bolo jasné, že v tom je nejaká pravda, vlastne jej v tomto nemal dôvod klamať. Pri jej osvetlení situácie sa musí trochu uškrnúť, áno, bolo to vážne trochu nereálne.* Vážne chceš, aby som ti odpovedal? *Krátko podvihne jedným obočím, než potichu vydýchne.* Ale si viac naivná ako dôverčivá, aj keď sa to z časti prelína jedno s druhým. *Po tom, čo mu prakticky vyrve papier z ruky sa na ňu musí pousmiať, áno, to bolo preňho už dá sa povedať typické. Keď si ho začne roztvárať, opäť sa pohodlne oprie o opierku gauča a na chvíľu ju mlčky sleduje. Na odpoveď ku svojej otázke Cami samozrejme nemusí čakať dlho, aj keď vyzerala, žeby dostala práve to, čo chcela. Samozrejme pochopil, na čo sa ho pýtala, ale nehodlal jej jeho spoločnosť uľahčovať. Po tom, čo to trochu spresní len pokrčí plecami, pričom nakloní hlavou dozadu a privrie oči.* Vlastne...Rozhodol som sa, že tu nejaký čas zostanem, vieš, celé to rodinné prostredie, pocit, že som cez sviatky s niekým, kto mi je blízky, keď sú moji súrodenci a otec tak veľmi ďaleko. *Zamrmle možno trochu monotónne.* Môžeš si nechať posteľ, aby si nepovedala, že sa ťa snažím utláčať. *Znovu otvorí oči, pričom podvihne tvárou a letmo sa k nej pozrie. Nakoniec jedným žmurkne a venuje jej spokojný úsmev.*

*Je ráda, že si alespoň uvědomil, že právě teď není vhodná doba na to, aby si povídali o Seanovi a nebo o uřknutí Kierana. Vážně nechtěla dnes něco takového rozebírat a zdá se, že on to dokázal pochopit. A nebo prostě jenom neměl na to náladu a tak je k ní na jeho poměry milý a hodí tohle téma za hlavu. Trochu si nad tím oddychne, ale nedá nic na sobě znát. Vážně by si ráda šla lehnout a neřešila nic. Vždyť si s ním může popovídat o více věcech nějaký jiný den, však? Bohužel už když si říkala, že bude trochu milý, alespoň jenom trochu, tak ji dokázal zase namíchnout. Střelí po něm pohledem, jestli jeho slova myslí vážně a nepotřebuje na to ani odpověď, protože ona to myslí vážně. Jak může něco takového říct, když ji nezná? Ano sice je O'Connell, ale to neznamená, že dělá věci tak, aby jí někdo uřknul a potkal ji stejný osud jako Seana a nebo strýce. Vydechne dlouze a rty sevře pevně k sobě. Nebude se s ním hádat, ne dnes. Nebude s ním tohle řešit, nesmí. Akorát ji naštve ještě víc, než to udělal teď. Kai se nad tím bavil a ona nechtěla být jeho zdrojem zábavy, bohužel se tak tím už stala od chvíle, co zjisti, že se vrátila nazpět. Proč nemůže mít jednoduše klid? Tak ráda by měla chvíli klidu, zažila něco, co by jí naplnilo pozitivní energií a vneslo jí do života nějaké světlo. V poslední době má pocit, že nic takového už nepozná. Ne, když se prakticky začlenila do života s nadpřirozenem. Přesto v něm lidé ale nacházejí chvilky štěstí. Jí to z nějakého důvodu není dopřáno vůbec. Ta chvíle zlosti v ní odpadne v momentu, co začne říkat, že to nebyla její chyba. Dívá se na něj překvapeně a nemůže uvěřit tomu, co slyší. Opravdu si myslí, že to nebyla její chyba? Opravdu ji právě teď utěšuje. Nemůže říct, že jí to netěší a i její výraz v obličeji trochu povolí a je v něm vidět trochu vlídnosti k němu, že se chová takhle. Nečekala to, překvapil ji, ale teď příjemně. Bylo to s ním jako na houpačce a rozhodně jste nevěděli, jak se v další sekundě zachová. Bohužel ale hned na to přijde strmý spád, když se přizná, že to na ni jenom hrál, že si tady z ní dělá legraci. Jak mu mohla na to naletět? jak mu mohla jenom na sekundu uvěřit, že by snad něco pochopil? Že by snad na místě, kde má mít srdce nemohla být jenom jedna velká černá díra? Ať už to měl Kai v úmyslu nebo ne, tak právě teď ji zasáhnul do citlivého místa a mohl tím už pochopit, že doteď se snažila s ním ještě v poklidu vyjít, ale přesáhl hranice její trpělivosti a přívětivosti k její osobně. Nikdo jiný by s ním tady neseděl a nesnažil se s ním udržet dá se říci přátelský kontakt. Takový Marcel by ho jisto jistě v prvních sekundách zabil a Sophie by ho přinejmenším způsobila problémy. Opravdu ji teď neskutečně zklamal. O to víc ji zasáhne, že to bere jako samozřejmost, co se týče Kieranovi smrti. Právě teď má chuť ho okamžitě vyhodit z bytu a neudržovat s ním žádný kontakt. On není její rodina, nikdy nebude její rodina, když se chová takhle. Možná pokrevně bude, ale jinak ho nikdy nebude brát jako svého bratrance, i když v hloubi duše ví, že nemá na to, aby ho odsoudila. Odvrátí od něj pohled a musí několikrát zamrkat, aby zahnala slzy, které se jí vehnaly do očí. Právě teď by se dalo říct, že nadává sobě samé za to, že byla ochotná mu vůbec něco uvěřit. Mohl by mít v sobě alespoň takt, vždyť to nemělo ani tak s emocemi nic společného. Jenomže on neměl nic, vůbec nic. Jako kdyby byl prázdná schránka, která žije a pohybuje se po světě. Bylo já ho na jednu stranu líto, že nikdy nepozná krásu života, toho, když může člověk cítit emoce, štěstí, lásku, sice i bolest a smutek, ale to prostě k životu patří. Není klidná, ale snaží se tak působit, proto se ho zeptá na to, co tím přesně myslel ohledně jejich rodiny a opět se na něj podívá. Nemá sílu mu odpovídat na předchozí téma. To je pro ni tím, co udělal uzavřené. Moc z toho nepochopila, co tím myslel. Rituál v rodině. A zase ji považoval za příliš slabou. Jako kdyby tohle už jednou nezažila, že ano? Jako kdyby už jedna dotyčná osoba si od ní nedržela dříve odstup, protože nebyla vhodná pro tento svět a byla příliš slabá na to, aby se ubránila. Když jí to Kai nechce vysvětlit teď, tak ať jí to neříká. Zjistí si to sama. Když chce opravdu na něco přijít, tak na to přijde a nebude se ho rozhodně na nic vyptávat. Zjistí si o jeho rodině potřebné informace a bude hledat. Neodpovídá mu ani na tohle. Má už toho dost pro dnešek a i pro tuto chvíli. Začíná tak nějak s ním uzavírat témata, které nechce rozebírat. Bohužel ji zranil a i ona má jednu trpělivost. Vážně bude lepší, když to nezajde až do takových konců, aby se s ním začala hádat. Připomene mu však to, co udělal a co dělá naprosto běžně a to je vraždění. Nikdy nebude něco takového schvalovat a neomluví se mu za to, jak se tenkrát zachovala. Ne teď a možná ani v budoucnu ne. Zavrtí hlavou a podívá se na něj pohoršeně. Jak jí může stále takhle lhát do očí? Nic ho nemrzelo, tohle v sobě on neměl. V dalších chvílích má opravdu co dělat, aby na něj alespoň nezvýšila hlas a neřekla od srdce, co si přesně myslí a co by měl slyšet. Avšak to by bylo naprosto zbytečné vzhledem k jeho osobnosti. všechno, co říkala bylo naprosto zbytečné. Přehodí si nohu přes nohu a stále upírá zrak na jeho tvář, která se jí každou chvíli čím dál více zprotivovala.* Tím jsem neříkala, že si lidé zaslouží smrt, když překročí hranice. A já mluvím čistě jenom o tobě, ne o ostatních. *Byli tady ti, kteří dělali příšerné věci, ale stále měli od Kaie poměrně daleko. Stále nebyli jako on, poznala rodinu Původních, dokonce poznala i Benjamina, slyšela toho tolik, ale nikdo z nich se nezdál být ani z poloviny takový jako právě Kai. Zavrtí pět hlavou. Ne, už vážně ztratila sílu na to dnes s ním o něčem takovém bavit. Možná to jindy zkusí znovu, pravděpodobně. Nevzdávala to celkově, ale pro dnešní večer ano. Nadechne se zhluboka.* To nebylo vyřčeno tak, že by jsi mi na to musel odpovídat. Nepřekvapuje mě ale to, že to stále děláš. *Řekne s nezájmem v hlase. Nebude si jeho urážky brát příliš vážně, no alespoň se snaží působit, že je nebude brát příliš vážně. Převezme si od něj papír a rozevře ho. Podívá se na pár řádků, než znovu promluví a podívá se na něj. Znovu zase pohled sklopí a začte se do obsahu. Jen, co si uvědomí, že ji nelhal přijde další šok. Pozvedne hlavu a podívá se na něj s vytřeštěnýma očima. Zavrtí potom hlavou a a musí se pousmát. Odloží papír na stůl a vstane z křesla.* Vážně si myslíš, že tě nechám bydlet u sebe v bytě? *Dívá se na něj nevěřícně několik sekund a potom se prohrábne rukou ve vlasech. Má v plánu tady zůstat s ní. Už tak toho je na ní moc a on se jí chce usídlit v jejím bytě? Na druhou stranu ho přece nemůžeš vyhnat na ulici. Ne někoho jako je on a ještě k tomu ne svou vlastní rodinu. Kousne se do spodního rtu a musí rozdýchat fakt, že by měli společně žít tady. Nedokáže si to ani představit. Přejde pár kroky po bytě a znovu se podívá na Kaie. Rozhodně to nevypadá, že by snad se chystal odejít. Vždyť už se tady chová jako doma. Nemá cenu se s ním hádat a nebo mu odporovat. Potřebuje se vyspat, i když si není jistá, že dnes večer usne. Přijde několika kroky ke skříni a vytáhne z tama čisté povlečení. Potom zajde pro další polštář a peřinu. Přijde k němu a odloží mu to vedle něj na gauč, nahoru mu položí čisté ložní prádlo.* Povlečeš si to sám, že ano? O detailech si promluvíme později. *Dívá se na něj a zdá se, že je stále ještě tak nějak šokovaná tím, že by tady měl zůstat a oni mělo žít spolu jako bratranec a sestřenice, jako rodina. Otočí se potom k němu zády a odejde do koupelny. Potřebuje být chvíli sama a taky si to potřebuje všechno rozebrat v hlavě. Osprchuje se, převleče a v koupelně stráví poněkud dlouhou chvíli. Když vyjde, tak si musí Kaie vyhledat znovu pohledem, jako kdyby se potřebovala přesvědčit, že tam stále je. Pravděpodobně to, co řekl myslí opravdu vážně.* Mimochodem potřebuji se vážně vyspat. Mohl by jsi tu televizi vypnout a nebo ji ztišit na minimum? *Možná je za tím otazník, ale spíše to znělo něco jako rozkaz, jenom velmi mile. Lehne si pak do postele a skoro celou noc nemůže usnout, když ví, že je tady s ní on a bude tady s ní bůh ví jak dlouho.*

*Prekvapený výraz na jej tvári by sa dal doslova a do písmena krájať. Bolo tak strašne jednoduché na ňu niečo skúšať, pred ňou niečo, hocičo predstierať. Tak veľmi sa v ňom snažila hľadať niečo, hocičo, svetlé, pozitívne, dobré a hlavne niečo, čo vôbec neexistovalo, že si ani neuvedomila, že jej oči sa pozerajú do čírej tmy. V jednu chvíľu bol jej pohľad vľúdny, jej oči naňho hľadeli omnoho mäkším pohľadom, akoby jeho prosté slová niečo zmenili na fakte, že ju predtým zabil. A to bola vec, ktorú popravde nechápal, ako niekto dokázal tak ľahko pookriať, ako jej imponovalo, že to bolo presne to, čo chcela počuť, čo si myslela, že potrebuje počuť a on to vedel. Dokázal rozoznať ľútosť, empatiu, aj keď nič z toho necítil, vedel, ako každý z tých citov vyzerá. No najspokojnejší bol pri časti, keď jej oči aj výraz pohasli, akoby jej snáď nejako ublížil. Ublížilo jej to, mohli byť tie slová tak veľmi ostré? Alebo sa len cítila trápne za svoju naivitu. Pretože jej zahanbenie vážne dokázal pochopiť, nakoľko si vážne, aj keď aspoň na chvíľu myslela, žeby niečo také mohol niekto ako on myslieť úprimne. Nakoniec, nepovedal jej nič, čo by nebola pravda, nič, čoby už sama raz nevedela, vlastne sa jej ani skoro nechcel dotknúť, možno len trochu. Bola tak plná emócií a pocitov, všetkého, čo jemu chýbalo, že bolo až zvláštne, že s ním naozaj mohla mať spoločnú krv. Ale nakoniec, jeho súrodenci boli občas tiež dosť dramatickí, to len on sa narodil narušený. Mierne sa nad tým pousmeje, ale nič viac k tomu už nepovie, prakticky povedal viac ako dosť a mala pravdu, táto téma vážne práve nebola to, čoby mal chuť riešiť, o čom by sa chcel normálne baviť, nakoľko ho to príliš netrápilo, nezaujímalo. Jej strýko bol jej vec a v jeho pláne skoro nefiguroval, možno len začiatkom, ale to je už preč. Môže si pokojne zomrieť. Na druhú stranu, z časti ho Camille vážne fascinovala, bolo jedno, čo jej povedal, čo jej urobil, stále sedela priamo pred ním, nikde neutekala a snažila sa z neho niečo dostať, až tomu miestami neveril. A na to všetko stačilo len to, že mali byť rodinou, že majú spoločnú krv, nech už bol akýkoľvek, po tomto fakte by ho zabiť nenechala, a to sa on samozrejme nebude nijako štítiť využiť. Na čo by sa mal namáhať s nejakou bezpečnosťou, keď tu pred ním sedela jeho vlastná chodiaca ochranka? A pokiaľ ju bude potrebovať živú, zostane s ňou a potom? Potom bude môcť ísť konečne domov a dokončiť to, čo pred rokmi začal. Mierne nakloní tvárou do strany, ako sleduje, ako od neho odvracia pohľad, ale nič jej prekvapivo nehovorí, len tak nezaujato hľadí, ako sa ona snaží zabrániť prechodu sĺz. Možno by jej nakoniec mal niečo povedať, ale nemal tú potrebu, akú by mal každý iný človek, necíti voči nej žiadnu empatiu, proste nič...Ani obyčajný ťuk. Po tom, čo historku o ich rodinnom rituáli preloží na neurčito, ona si trochu vybúri svoje nazbierané psychologické vnemy o ubližovaní ľuďom a venuje mu pár svojich pohoršených pohľadov, vrátia sa späť k rozoberaniu jej hraníc, za ktorými by si ľudia mali logicky zaslúžiť smrť, alebo aspoň trest. Mierne nad tým prižmúri očami a nepatrne nakrčí nosom.* Takže si tým teoreticky chcela povedať, že za to, čo som ti spravil, by som si zaslúžil zomrieť a ty s tvojou prehnanou morálkou by si s tým nemala jedinký problém? *Skonštatuje podľa jej slov, než nad tým kývne hlavou a mierne podvihne kútikmi úst.* To je pekné. *Poznamená nakoniec, pričom v jej poloúsmeve odhalí vrchný rad zubov. To ešte samozrejme nenastane ten moment, keď jej konečne odpovie na otázku a jej tak nejako dôjde, čo tým myslel. V prvú chvíľu by povedal, že bola určite v šoku, možno sa tomu bránila, chcela brániť, ale niekde vnútri musela byť tou myšlienkou nadšená, bol si istý, že áno.* Ale no ták, *trochu podvihne tvárou dohora, ako ju sleduje, keď vstáva z kresla,* netvár sa, akoby si sa tu aj tak sama nenudila. *Pretočí očami nad jej neveriackym pohľadom, pričom chvíľu čaká, kým si trochu zosumarizuje myšlienky a uvedomí, čo jeho prítomnosť bude vlastne znamenať. Jednoducho vedel, že ho práve teraz nevyhodí, vedel, že ho tu nakoniec nechá, niekto ako ona by svoju vlastnú rodinu nikdy nevyhodil. So spokojným pohľadom na tvári sleduje, ako sa prechádza a snaží sa rozdýchať ten fakt, že s ním od dnešného večera bude zdieľať jeden byt. On bol nakoniec ten, kto ju už raz zabil, bol psychopat, ktorý neoplýval žiadnymi emóciami, zabil svojich vlastných súrodencov a mohlo by to pokračovať ďalej a ďalej. Keď sa k nemu konečne na chvíľu zahľadí, venuje jej široký a hlavne na pohľad nevinný úsmev, ktorý akoby jej dával za pravdu, že to, čo si myslela, sa vážne deje. Do niekoľkých sekúnd sa jej výraz však zmení, náhle sa rozíde ku jeden zo skríň a začne z nej vyťahovať nejaké čisté zložené plachty, nakoniec zájde do za roh do izby a vráti sa už s kompletnou posteľnou výbavou, ktorú zloží priamo vedľa neho.* Ja som vedel, že budeš tou myšlienkou niekde v hĺbke svojho vnútra nadšená. *Pohodlnejšie sa nakloní k opierke sedačky na ktorej sedí a spokojne si vyloží nohy na stolík pred sebou.* Vážne sa na ten rozhovor teším, sissie. *Žmurkne na ňu jedným okom a keď sa odvráti a odpochoduje niekam do kúpeľne, siahne po ovládači a opäť sa zapozerá do nejakej nudnej akčnej komédie, ktorá sa nedala ani porovnávať so starými dobrými klasikami. Keď sa film skončí, jeho hlava padne trochu viac nabok, pričom pomaly začne zaspávať, prikrývkami sa však vôbec nezaoberá. Trochu ho však preberie otvorenie dverí a následné kroky za jeho chrbtom, ktoré nemohli patriť nikomu inému ako jeho obľúbenej a najobľúbenejšej sesterničke. Otočí sa k nej tvárou a prosto nad jej prosbou pokrčí plecami.* Takže žiadna rozprávka pred spaním?...Som mierne sklamaný. *Prenesie poniekiaľ sucho a s letmým úškrnom na tvári telku nakoniec celkom vypne, potom sa už len prevráti na gauč a prekríži si ruky na hrudi.* Užijeme si spolu kopec zábavy, Cami...*Prenesie do ticha po niekoľkých minútach.* O tom ťa uisťujem. *Nakoniec sa mu podarilo tak na pol mysle zaspať, aj keď bol sluchom stále poniekiaľ prítomný a každý aspoň trochu hlasnejší zvuk by nemal žiaden problém zachytiť.

Sedí na gauči, na stole pred ním je jedna otvorená krabica s dvoma kúskami pizzi, ktorá je roztrúsená snáď všade okolo na dlážke a po jeho oblečení, čo si Kai však samozrejme vôbec nevšíma a pokračuje v sledovaní naozaj zaujímavého filmu, ktorý si bol dnes do obeda požičať  cestou mestom.  Zahľadený na obrazovku sa jednou rukou pomaly zohne ku stolu, pričom uchytí ďalší kúsok pred niekoľkými minútami objednaného jedla a neprítomne zahryzne. V tom momente už však začuje otváranie vchodových dverí, z ktorých sa vynorí možno trochu príliš vyčerpaná Camille smerujúca rovno popri ňom do izby.* Ahoj, aj tebe. *Poznamená možno trochu ironicky a krátko našpúli spodnou perou.* Ako to šlo v práci? *Spýta sa jej, akoby to snáď naozaj malo vyzerať tak, že spolu bývajú ako dvaja celkom normálny ľudia v spoločnom byte a bola to nejaká obvyklá fáza, pričom si ukradne jeden hryz a začne ho až s prílišným gestikulovaním žuť v ústach. Všimne si však, že sa Camille veľmi nepozastavuje, vlastne skôr vyzerala, akoby mala každú sekundu znovu odísť.* Chystáš sa niekam, sissie? *Prejde ju možno trochu spýtavým pohľadom na tvári, než k nej prižmúri oči a odloží nedojedený kúsok späť do krabice pred sebou.* Myslel som, že spolu strávime nejaký čas...Dokonca som objednal pizzu, *prenesie, akoby to mala byť nejaká veľká vec, pričom trochu viac vypúli očami,* ale jedna krabica bola akosi málo. *Uchechtne sa nad tým duseným smiechom, než skĺzne zrakom k zemi a pokrúti hlavou.* V každom prípade, *znovu sa na ňu pozrie, pričom si jednou rukou opráši všetky omrvinky z nohavíc,* idem s tebou...Už som mal vážne pocit, že sa tu unudím k nude. *Pomaly sa postaví z pohovky na nohy a potichu vydýchne, keď si všimne jej pohľad, pričom trochu podvihne rukami dohora v obrannom geste.* Prisahám, že sa budem snažiť chovať slušne. *Zadíva sa k nej tým jeho typickým, dalo by sa povedať, z časti typom nevinného pohľadu, než trochu našpúli spodnou perou.* Fajn... tak aspoň sľubujem, že nikoho nezabijem...*Zloží si ruky späť k telu a prejde jej o niekoľko krokov naproti.* A ako dôkaz, mi môžeš pokojne prehľadať vrecká, lovecký nožík dnes nechávam tu. *Prenesie, akoby vlastne o nič nešlo.*

*Minulou noc sotva zahmouřila oči. A když už usnula, tak se za chvíli zase probudila. Její podvědomí ji budilo, aby nespala příliš dlouho tvrdě, když je s ní ve stejném pokoji vrah a naprostý psychopat bez emocí. Ano, zdálo se, že Kai ji vážně nehodlá ublížit, ale to neznamená, že bude mít tak klidný spánek. Ráno vstane poměrně brzy. Přijde trochu blíže ke Kaiovi a prohlédne si ho. Zdá se, že opravdu tvrdě spí. Měla dokonce tendenci mu proplesknout ten jeho milý obličej, ale bylo dobře, že spí a tak ho nechala být. Rychle se nachystala a odešla z bytu pomoct Sophie na stadión s přípravami. Sotva spala a proto to všechno bylo pro ní náročnější. I když pracovala a snažila se vše dělat podle plánu, tak její myšlenky se stále musely ubírat k novému spolubydlícímu. Opravdu si velmi těžce zvyká na to, že by s ní měl bydlet. Když se Sophie nachystají všechno potřebné, tak se vrátí domů, aby se připravila na večírek. Jen, co otevře dveře, jako kdyby doufala, že všechno byl jenom sen. Bohužel přítomnost Kaie ji připomene, že tohle je skutečnost. Ani nestihne nic říct a on ji už zdraví stylem, jako kdyby ho pozdravit nechtěla. Pravdou je, že ani nechtěla. Neměla na něj čas a opět na něj neměla ani náladu. Sundá si kabát, který odloží na věšák a sundá si ihned i kozačky a odloží kabelku. Potřebuje se co nejdříve nachystat, aby tam mohla vyrazit. Když zamíří ke skříni s oblečením stačí si všimnout toho nepořádku, který tam nadělal. Má tendenci mu něco říct, ale nebude si kazit dnešní večer a ani náladu. Pro dnešek to nechá být.* Ahoj. *Oplatí mu pozdrav. Mohl by být přívětivější, ale k jeho smůle není. Docela ji udiví, že se ptá na to, jak bylo v práci. Možná je to jenom jeho způsob jak jí opět naštvat a nebo si chce opravdu povídat.* Bylo to náročné. *Odpoví mu jednoduše. Nesoustředí se příliš na něj, jelikož právě ze skříně vytahuje různé oblečení a vybírá si, co si vezme na sebe. Přemýšlela o šatech, i když je venku chladno. Ale je to přeci večírek, takže když si na nohy natáhne punčocháče, samozřejmě, že nemyslí ty klasické to by bylo poněkud trapné, ale ty, které se nosí pod šaty a nebo delší trika, tak by to neměl být problém.A možná by si s tím neměla dělat příliš starosti. Kai je očividně velmi všímavý a prakticky ihned poznal, že se někde chystá. Přestane se věnovat výběru oblečení a podívá se na něj. Rozhodně mu nevěří, že s ní chtěl a nebo chce strávit dnešní večer. Aby byla k sobě upřímná, tak si Silvestr nepředstavuje právě po jeho boku. Sjede očima ke krabici od pizzy a taky k tomu jednomu nebo dvěma kouskům, které tam zbyly. Bylo vážně nečekané, že ji znovu lhal. Opravdu mu nevěřila, že by s ní chtěl sedět u televize, jíst pizzu a povídat si jako rodina. Pohledem se vrátí k jeho tváři ve chvíli, kdy ji prostě oznámí, že půjde s ní. Usměje se nad tím.* Odpověď na tvou první otázku je ano, opravdu se někde chystám. Další odpověď je ne, rozhodně nepůjdeš se mnou. *Přeci jenom zvolí ty šaty, které si pak odloží na postel společně se spodním prádlem. Povzdychne si při jeho dalších slovech, že se bude chovat slušně. Opravdu by mu něco takového měla věřit? Mohla ho vzít s sebou, to byla samozřejmost. Měla ještě jednu pozvánku a ta nebyla pro nikoho obsazená. Je pravda, že ten jeho pohled ji trochu obměkčí a taky fakt, že se zmínil o tom, že byl tady sám a byl by tady sám, kdyby opět odešla. Začínalo jí rozčilovat, že její vlastní povaha nechtěla dovolit ho tady nechat samotného i přes to všechno, co udělal. Převrátí očima u jeho další poznámky. Tohle opravdu nebylo vtipné. Samozřejmě, že by nikoho nesměl zabít. Byla by to potom její vina a s tím by se nikdy nesmířila. Mlčky ho pozoruje jakmile přijde k ní o něco blíže. Měla by si zvyknout na ty jeho pitomé fórky. Ty kapsy by mu prohledala tak, či tak. Nakonec se teda rozhodne, že s ní může jít, ale bude se u ní držet. Vezme si věci a přehodí si je přes předloktí. Přijde blíže k němu.* Dobře, vezmu tě tam. Jde o silvestrovský večírek na stadióně, který pořádá Sophie a jelikož jsem je to moje zaměstnavatelka a pomáhala jsem jí, tak tě upozorňuji na to, že nic nevyvedeš je ti to dostatečně jasné? *Nemůže dovolit, aby to nějak zkazil. Vždyť jde i o její práci.* A budeš se držet u mě. A taky...*Sjede ho pohledem.*...se uprav. *Otočí se a odejde poté do koupelny, kde se zamkne. Hodí si rychlou sprchu, opravdu velmi decentně se nalíčí a upraví si vlasy. Obleče se a navoňá se. Když vyjde z koupelny, tak se opět podívá na Kaie.* Koupelna je tvoje. *Oznámí mu a jde si potom pro kabelku a pro obě pozvánky na večírek. Zastrčí si je do menší kabelky a poté si obuje kozačky. Jakmile je Kai nachystaný, tak k němu přijde a opravdu mu začne tu kapsy prohledávat. Sice v rychlosti, ale za to důkladněji. Je trochu nervózní z toho, že je u něj tak blízko. Možná to jde na ní i poznat. Když se přesvědčí, že nemá u sebe nic, čím by ohrožoval lidi, tak od něj poodstoupí. * Pozvánku ti dám až při vstupu. Ještě by jsi ji byl schopný ztratit. *Rýpne si do něj a obleče si kabát. Snad toho nebude litovat, že jde s ním. A potom společně vyrazí na stadion, kde se party pořádá. Po cestě ho ještě trochu obeznámí s tím, jak to tam asi bude vypadat a že u vstupu si musí nechat dát náramek na ruku.*

*Poklidně oddechuje a právě vypadá jako někdo, koho nic netrápí. Leží na pravém boku, oči má zavřené a přes tvář má pár pramínků vlasů, které ji tam musely spadnout během noci, když se převalovala z jedné strany na druhou. Nohy má trochu skrčené a jednu ruku má pod peřinou, druhou však má položenou někde u svého obličeje na polštáři. Pravděpodobně byla z posledních dnů tak unavená, že se ponořila do opravdu tvrdého spánku a tak ani neslyšela Kaie, který v koupelně prováděl ranní hygienu. Pravda je, že za poslední dny opravdu spala špatně a teď může být rád, že si spánek dopřává. Bohužel ze světu snění ji vytrhne hlas písně, kterou není schopná právě teď rozeznat. Má pocit, že tlak ji právě stoupl nejméně 120/150 a že srdce ji vyskočí z hrudi během pár vteřin. Vyhoupne se prudce do sedu a otevře oči, spíše je vykulí. Dívá se zmateně před sebe a snaží se nějak vzpamatovat z toho, že do ušních bubínků ji naráží hlasitá, velmi hlasitá hudba z jejího sterea. Ani to netrvá příliš dlouho a uvědomí si, kdo tohle má na svědomí. Je jenom jeden člověk, který to mohl udělat a to je její nedávno nalezený bratranec Kai. Otráveně nakloní hlavu do strany, přičemž si nohy přitáhne k tělu. Na kolena si položí čelo a proklíná dnešní ráno. Opravdu se jí spalo dobře, vlastně dokonce skvěle a on jí to takhle překazí. Jako kdyby snad měl nějakou ohleduplnost, že ano? Něco takového on prostě neznal. Byl v jejím bytě, používal její zařízení, nemusel nic platit, všechno mu obstarala a on neměl ani trochu ohleduplnosti k tomu, aby ji nechal vyspat. Má pocit, že se jí hlava roztříští na milión kusů. Její tep se začne uklidňovat, ale stále je ještě v jakémsi šoku a stále se tak úplně neprobrala. Zamručí si pro sebe stylem, jako kdyby se ptala proč, proč zrovna ona. Pozvedne hlavu a prohrábne se rukou ve vlasech, přičemž si dá ruku před pusu a dlouze zívne. Tak jo, teď už je rozhodně probuzená a nebude se pokoušet o nějaký další spánek. Koneckonců její bratranec by jí ho stejně nedopřál. Musí dát Kaiovi však plus za to, že ji vzbudil alespoň písní od AC DC, kterou má ráda. Jakmile začne trochu fungovat, tak si uvědomí, že z kuchyně se line nějaká vůně. Ne, tohle přece není možné. Není možné, aby snad připravoval snídani. Přesune se na úplný okraj postele a nahne se svým tělem do boku, přičemž se chytne pelesti postele jednou ruku. Jako kdyby snad na něj chtěla vidět do kuchyně a přesvědčit se, že tohle není sen, ale opravdu realita. Bohužel ani tak na něj nevidí a pravděpodobně bude muset vstát, aby se o tom přesvědčila. Ne, tohle musí být realita, to není sen, i když by raději chtěla, aby se jí o tom zdálo. Vstane z postele a ihned si ustele. Přejde pár kroky k sedačce, kde spává Kai.* Opravdu? *Podívá se na ten nepořádek okolo sebe a zakloní hlavu. Loudavým krokem se dostaví do koupelny, kde si opláchne obličej a podívá se na sebe do zrcadla. Musí se ušklíbnout nad tím, co vidí. Vlasy má rozházené všude a mohla by právě teď připomínat nějakého skřítka. Stále ještě působí ospale. Zuby si teď opravdu čistit nebude, když má v plánu posnídat. Odvrátí pohled od zrcadla a zamíří za Kaiem do kuchyně. Přijde za ním ve chvíli, kdy se zpívá "I'm on the highway to hell.On the highway to hell" Pousměje se pro sebe.* Jo...na dálnici do pekla. *Řekne pro sebe. na sobě má volnější triko s krátkým rukávem v modré barvě a volnější tepláky, které jsou bílo modré barvy kostkované. Vlastně to má takový set. Opět se prohrábne rukou ve vlasech a pozoruje jeho taneční kreace u kterých se musí pousmát. Ten kluk i tančí a dokáže to prožívat? Není možné. Alespoň takhle působí, není si však jistá tím, že by to tak i cítil. A už vůbec není možné, že připravuje snídani a jak si stihne všimnout, tak pro oba. Akorát má obavy z toho, aby to nebylo otrávené. Tomu klukovi nevěří a nemá ani důvod mu věřit. Jenomže zdá se, že ji nechce ublížit, ne teď. A není t proto, že by potřeboval někde bydlet, ne. Musí to mít jiný důvod a ono to zcela jistě má nějaký jiný důvod. Přijde na to, co má za lubem dříve či později. Pár kroky se přesune přímo vedle Kaie. Stoupne si k němu bokem, ale míst toho, aby se mu podívala do tváře, tak se rozhlíží na ten "nepořádek", který tam stihl udělat.* Dobré ráno. *Až po těch slovech se na něj podívá.* A děkuji za opravdu krásný budíček. Originalita ti nechybí. *Usměje se na něj. Natáhne se po jednom rajčeti, které mu tam ukradne a vloží si ho do pusy. Za chvíli ho sežvýká a poté polkne.* Nezmínil ses, že umíš vařit. *Netuší, kam až jeho schopnosti ve vaření spadají, ale musí uznat, že to voní vážně pěkně a docela to má v rukou. Stále nevypadá příliš nadšeně, jako kdyby mu chtěla vynadat za to, že ji nenechal prospat se o něco déle, ale má v sobě tolik slušnosti, aby mu nic neřekla a nebo jenom nechce začít ráno nějak nepříjemně. Odtáhne se a začne si připravovat kávu v malém kávovaru, který tam má.* Chceš kávu? *Zeptá se trochu hlasitěji vzhledem k té hudbě. Ta hlasitost ji opravdu začíná rozčilovat a proto se otočí a odejde ke stereu. Ztlumí to. Tak, aby to neřvalo, ale aby měl stále možnost to slyšet velmi, velmi dobře. Vrátí se nazpět do kuchyně.*

*Netušil, že sa Camille už zobudila, nakoľko vďaka hlasnej hudbe z obývačky skoro nič nepočul a tiež jej bol točený chrbtom, keďže práve vyberal brokolicu z plotenky. Keď všetka zelenina bola viac-menej nachystaná, vrátil sa späť ku vajíčkam, ktoré už tiež mali byť čoskoro hotové, pričom sa nezabúdal sem-tam myknúť do rytmu hudby a občas hlasnejšie pospevovať spolu s pesničkou. Bola to práve tá, pri ktorej si človek hneď pri prvom počutí povedal, že by nemohla nikdy zostarnúť a bola to pravda, ak by niečo cítil, určite by bol rád s tým, že to tak je. Že sa ľudské myslenie za tie roky až tak veľmi nemení. Bohužiaľ, takto si ju mohol maximálne pustiť a trochu zaspomínať na dobu, v ktorej vyrastal, vlastne ani nevedel, ktorú z nich má radšej, či túto, alebo predošlú. Určite však dokáže oceniť tie malé detaily, dodatky, ktoré mu pribudli na pohodlnosti, od internetu, až po úzke džínsy, ktoré skôr boli mínusom ako plusom. Na druhú stranu Camille nerobila skoro žiadny hluk, keď kráčala, takže pokiaľ sa jej kroky nepriblížili, nemal šancu ich zachytiť a vlastne sa o to ani nesnažil. Aj tak si bol istý, že ten rámus by zobudil aj mŕtveho, takže pokiaľ nebola nejako pohybovo indisponovaná, už dávno bola  na nohách. Popravde, však jediný, kto tu má právo mať nejaké pohybové problémy bol on, nakoľko sa nedalo povedať, žeby jej sedačka nejako extra oplývala šírkou, to vôbec, možno nakoniec to bola príčina toho, že väčšina plachiet sa práve teraz váľala po dlážke. Potichu si začne pískať do melódie, než za sebou začuje už dobre známy ženský hlas, nad ktorým mu krátko cukne jeden kútik úst, než sa jeho pery opäť vrátia do pôvodného rovného tvaru.* Oh, pozrime sa na to, kto sa nám zobudil... Dobré ráno, Šípková Ruženka. *Krátko sa k nej natočí tvárou.*  Dúfam, že máš rada vajíčka...Robím ti raňajky. *Krátko sa nad tým pousmeje, prejde ju od hlavy až po päty letmým pohľadom a jedným okom žmurkne, než sa otočí späť ku sporáku. Trvá to len niekoľko sekúnd, než vedľa seba pocíti jej prítomnosť. Nepatrne našpúli pery, ale namiesto toho, aby sa jej znovu pozrel do tváre sa úpenlivo venuje vajíčkam v panvici. Pri jej komentári ohľadom príjemného zobudenia už však jeho hlava neodolá a kútikom oka sa k nej konečne na chvíľu pozrie.* Pre teba všetko, sissie...Vážne som sa snažil, myslím tým, urobiť to pre teba trochu iné...Bolo to odo mňa pekné, nebolo? *Krátko nad tým podvihne obočím, než prosto pokrčí plecami, akoby to bolo celkom jedno, to už však z boku zračí jej ruku, ktorú mal v tom momente chuť minimálne strafiť naberačkou, ale nakoniec jej po nej len prešiel zrakom a drgoľ ju lakťom do ramena.* Nebuď tak zbrklá, sissie. *Komentuje s iróniou v hlase, než sa nad jej slovami na niekoľko sekúnd pozastaví a mykne ramenami.* No, tá rajčina sa urobila akosi sama. *Poznamená, akoby to bolo niečo, čomu sa dá naozaj len ťažko uveriť, než potichu vydýchne.* Nezmienil som sa ešte o mnohých veciach. *Prenesie nezaujato.*  Každopádne, na prax som mal niekoľko nudných rokov,  nejako som tušil, že keď sa mi raz podarí vrátiť späť, tak sa mi to pri nejakej...Vtedy pre mňa ešte neznámej príležitosti zíde...*Na niekoľko sekúnd sa odmlčí.* A je to tu. *Vydýchne rádoby kuriózne, než sa od neho Cami trochu vzdiali a spýta sa ho na kávu. Vedel, že to nie je tak pekne, ako to vyzerá, on bol stále psychopat a v nej stále nebola jediná bunka, ktorá by mu dôverovala alebo si myslela niečo iné, ale napriek tomu sa tváril, akoby to bolo nejaké šťastné rodinné ráno cez nedeľné raňajky.* Kávu nepijem...Vieš, všetky tie vysoký tlak veci, veľa kofeínu...Nič pre mňa. Skôr preferujem kakao. *Pokrčí nad tým neurčito ramenami, akoby nebolo nič divné na tom, že niečo také povie, dá sa povedať, dospelý muž. Zatiaľ, čo Cami sa rozhodne trochu stíšiť hudbu, naberačkou podberie práve dokončené vajíčka a jednou rukou držiac rúčku panvice sa otočí za seba ku pultu, kde sú položené oba taniere.* S tebou vážne nie je žiadna zábava...*Poznamená sucho, naberačkou pomaly prenesie obe porcie vajíčok na tanier a k brokolici pridá ešte niekoľko rajčín a ostatnej zeleniny, ktorú nakrájal a nedal do misky, pričom si medzitým vloží do úst, rovnako ako Cami predtým, jeden kúsok rajčiny, než zhrabne panvicu aj s naberačkou a položí ju do dresu. Nakoniec zoberie trochu väčší nožík, ktorý nakoniec nepoužil, nakoľko našiel na krájanie zeleniny lepší a vykročí jej smerom, pričom sa zastaví tesne pred ňou a kývne hlavou trochu do strany.* Môžeš?...*Vydýchne a keď sa Cami posunie o niečo do strany, vytiahne šuflík a hodí ho medzi ostatné príbory, z ktorých im vytiahne dvojicu ku raňajkám.* Mimochodom, ja som urobil raňajky, ty umývaš riad...Áno, myslím, že nám to bude fungovať. *Kývne si viac-menej sám pre seba hlavou, pričom si zľahka prejde jazykom po perách a preloží oba taniere ku stolu do stredu, ktorého položí misku so zeleninou.* Vieš...Si dosť podobná mojej sestre, Jo...Tiež bola vegetariánka, dá sa povedať, zarytá moralistka, ako to len v našej rodine šlo...*Mierne sa nad tým zamyslí.*

*Převrátí u jeho pozdravu oči. Stejně věděl, že ji jeho ranní budíček probudí, takže nebylo nutné, aby předstíral, jak je tím překvapený. A na to, že bylo ještě brzo ráno by se dalo říct, že k Šípkové růžence má opravdu daleko. I mrtvý by se probudil, kdyby slyšel něco takového. Ta hudba a ještě volume k tomu? Diví se, že dávno sousedi nevyletěli a nebouchali jim na dveře, ať to okamžitě ztlumí, že chtějí po Novém roce spát, jelikož byli dlouho vzhůru a nebo mají šílenou kocovinu. A možná taky už dávno klepali na dveře, jenomže to nemohla slyšet a Kai by si s tím nedělal sebemenší starosti. Spíše by se bála, že by vzal kuchyňský nůž a nebo sekáček na maso a šel si to se sousedy vyřídit po svém. No, to by už ona žádné neměla a co si budeme povídat...Kai by byl tím naprosto spokojený. Takže i pro dobro sousedů bylo lepší, když se raději nikdo neozýval. Možná nebyli doma, což je ta nejlepší varianta. Usměje se, jakmile ji oznámí, že ji dělá snídani. Kdyby nevěděla, že je to vraždící psychopat, tak by ji to svým způsobem velmi potěšilo. Ono jí to těšilo i tak, ale měla obavy. Měla obavy, co chystá, co tohle má všechno znamenat. Nemá emoce, necítí, takže neví, co od něj může očekávat. Přistoupí poté blíže k němu.* Vzhledem k tomu, že zásobuji lednici vajíčkama, tak je mít ráda budu, nemyslíš? *Řekne ještě před tím, než se zmíní o jeho originalitě, co se týče ranního probuzení. Kdyby jí vzbudila jenom ta vůně po vajíčkách a zelenině, tak by to bylo o moc příjemnější. Ale to by asi nebyl jeho styl a neměl by z toho takové...potěšení? Ne, ani to potěšení z toho neměl. Vlastně nerozuměla, proč tohle všechno dělá, když mu to nic nedává. Podívá se mu do tváře a přikývne s úsměvem, jako kdyby snad souhlasila s tím, co říká.* To nejhezčí, co jsi pro mě zatím udělal. *Odpoví mu trochu ironicky, ale je v tom i pravda. Opravdu tohle asi bylo to nejlepší, co pro ni dělal, i když to vůbec není z dobroty srdce.* Ale nestěžuji si. Mohl sis tu snídani koneckonců udělat jenom pro sebe. *Odvrátí od něj zrak a dívá se všude okolo. Možná kuchař bude dobrý, ale rozhodně nadělá u toho velký nepořádek. To mohla posoudit už jenom proto, že všude okolo byly odpadky v podobě skořápek a nebo zeleniny, kterou odkrájel či cokoliv jiného. Raději se nedívala sobě pod nohy, protože si je jistá, že by spatřila i něco na zemi. Začne natahovat ruku směrem k rajčeti, protože začínala být hladová, když v tom okamžiku ucítí, jak do ní šťouchl. V tom momentě se od něj trochu odtáhne a být jejich vztah na lepší úrovni a kdyby ji nezabil, tak by se pravděpodobně zasmála. Teď po něm vrhla jenom pohled "Jako vážně?" když povytáhla obě obočí. Netvářila se však vůbec nepříjemně. Trochu jí to pobavilo a musela to na sobě skrývat, aby si nemyslel, že ji snad má v hrsti. Pořád tady bylo to, co jí udělal a ona na to nedokáže zapomenout, i kdyby si to Kai přál sebevíce. Stejně se znovu natáhne pro rajče, které si i vloží do pusy a za chvíli to okomentuje. Ušklíbne se na něj a v očích se ji značí jisté pobavení.* Ty víš, jak jsem to myslela. A mimochodem začínám být hladová. Chceš mi snad v mém bytě přikazovat, kdy si mohu vzít potraviny které jsem já koupila za své vydělané peníze? *Na slova já a své dá trochu větší důraz, aby si uvědomil, že prakticky tady žije úplně zadarmo a měl by být tím nešťastnějším mužem, který na světě vůbec žije. Jenomže on se tak necítil, teda tohle si alespoň myslí. Na jeho slova musela přikývnout a na chvíli se mu dívala pod ruce, jak se věnuje vajíčkům. Je pravda, že se nezmínil o spoustě věcech a ona by opravdu ráda toho věděla více. Jenomže co Kai nebude chtít, tak to jí neřekne a to byl asi největší problém. Mohla mu pokládat spoustu otázek, ale konverzovat s ním je vážně těžké. Mohl by ji třeba říct, proč tohle všechno, co tím sleduje. Jenomže ví, že je to naprosto zbytečné. Pozvedne zrak k jeho tváři. Nakloní hlavu do strany v jeden moment. Neví o něm toho spoustu a proto ji zajímá, co přesně jeho slovy myslí.* Vrátit zpět odkud? *Může si domyslet, že o druhé straně rozhodně nemluví a ani netuší, co přesně myslí tím, že měl několik nudných let na to, aby získal praxi ve vaření. Tak moc o něm nevěděla a jeho to bavilo. Bavilo ho říkat mu všechno po částech a ne hned naráz. Každopádně má trpělivost a počká si na to, až jí to bude chtít objasnit. Přejde poté ke kávovaru a nechá si udělat kávu, přičemž se ho zeptá, zda chce taky. Je k němu otočená zády a tak nemůže Kai vidět, že se usmála při jeho zmínce, že má raději kakao. Vážně kolik lidí v jeho věku by něco takového přiznalo? Ono zase on si z toho nic nedělal.* Ne na každého káva působí stejně. A taky mám bezkofeinovou kávu, takže by v tom nebyl problém. Ale když ho nepiješ...*Tu větu už nedokončí. Otočí se a odejde ztlumit hudbu. Není na něco takového zvyklá, nevadilo ji při snídani poslouchat hudbu, ale vadila jí ta hlasitost. Přímo jí to trhalo uši a aby byla upřímná, tak nechtěla mít dnes migrénu. Včera večer u baru toho vypila se Sophie docela hodně a ještě k tomu to šampaňské. Tvrdý alkohol a bublinky nejdou dohromady a může být ráda, že dnes nemá lehkou kocovinu. Vrátí se nazpět a nepřeslechne jeho komentář. Jenom se na něj na chvíli podívá, než se pohledem znovu vrátí ke kávovaru. Uchopí konvici a vytáhne si hrníček do kterého si kávu nalije. Poté z lednice vytáhne mléko a nalije si trochu do hrníčku s kávou. Mléko zase schová nazpět do lednice a přenese si šálek s kávou na stůl. Kdyby je právě teď někdo natáčel a nebo se na ně díval, tak by pravděpodobně působili jako jedna z těch spokojených rodin. Jenomže takhle to nebylo. Vrátí se nazpět ke kuchyňské lince a když k ní Kai přijde s nožem, tak se na něj podívá ostražitým pohledem. Stojí u ní docela blízko a ona v ten moment neví, co může očekávat. Přijde na ni úleva, když jenom chce, aby se posunula do strany, což taky bez jakýchkoliv řečí udělá. Nemůže se jí divit, že ji děsí s ostrými předměty v ruce. Vlastně s čímkoliv v ruce. Očividně by dokázal všechno použít jako zbraň. Pokýve hlavou z jedné strany na druhou a pokrčí rameny, že nic nenamítá proti tomu, aby umyla nádobí.* To zní fér. *Přitáká. Je si však jistá, že být to naopak, tak u něj neuspěje, ani kdyby chtěla. Otočí se a počká, až talíře položí na stůl. Pak přijde ke stolu, posadí se a podívá se na talíř s jídlem. Musí uznat, že to vypadá vážně dobře. Pozvedne zrak k němu, jen co začne mluvit o jeho sestře.* Oh, vážně? *Pousměje se na něj a uchopí do rukou příbor.* Pověz mi o ní. *Ví, že je už mrtvá, ale zajímalo by ji jaká byla. Když tak nad tím přemýšlí, tak jsou věci, které v rodině opravdu mají. Dvojčata, to byl asi ten největší fakt a potom taky jeho sestra byla taktéž vegetariánka jako ona. Sice si nemyslí, že by měla něco společného s Kaiem, ale neví, co může přijít.* Tak celkově by jsi mi mohl o tvé rodině říct více a prosím, aby jsi mluvil tak, aby jsi nezkazil snídani. *Což zahrnuje to, aby jí neřekl něco typu "A zabil jsem toho a toho, takovým způsobem".* A jinak děkuji za snídani. *Pousměje se. Tohle myslela opravdu upřímně, možná by na jednu stranu měla mít obavy na druhou ho viděla to připravovat a oba měli ze stejné porce jídlo. Pustí se potom do jídla a je fakt, že se mu to povedlo, chutná to dobře.*

*Nebolo to tak, žeby mu vadilo, čo robila, to vôbec, ale prišlo mu zábavné na to reagovať práve takým spôsobom. Myslí tým, videl to rovno v niekoľkých filmoch a ohlas k tomu bol zakaždým len pozitívny, niežeby teda Camille ohlasy na hocičo, čo sa týkalo jeho boli práve také, ale vážne rád by to napravil, dozvedel sa o nej ešte niečo bližšie, než opäť odíde a toto mu prišla ako vcelku vhodná príležitosť. Vážne, najbližšie dni nič diabolské neplánoval a aj keď sa plány môžu rýchlo meniť, teraz ich meniť vážne nechcel a nepotreboval. Mohlo by to dokonca z časti vyzerať aj tak, že sa jej snaží dostať pod kožu, pretože vedel, žeby sa mu to nakoniec mohlo podariť ale nie, on sa nikomu zavďačovať nepotrebuje, bolo to čisto experimentálneho charakteru. Kútik jeho úst sa mierne podvihne dohora, keď na Camillinej tvári zračí istú dávku pobavenia, ktorá akoby bola tlmená tým, ako veľmi si to zakazovala. Vedel, že to tak bude, jej bariéry voči nemu proste nemohli spadnúť hneď, tak to nefungovalo. Možno, ak by ju hneď pri prvom stretnutí nezabil...Nie, teraz bolo už neskoro nad tým premýšľať, to bola vec, ktorá sa jednoducho stala, on znovu nezískal, čo tak veľmi chcel, ona ho napadla, bolo jasné, že sa to ani nemohlo skončiť inak, nech už by sa tomu akokoľvek bránil. Na druhú stranu to práve kvôli tomu ani nebola jeho chyba, niežeby si to niekedy aj vyčítal, jednoducho nedokázal zvládať svoju zlosť, len ťažko sa dokázal ovládnuť a on to o sebe vedel, práve preto si to rozhodne nedával za vinu a ani ona by nemala. Neplánoval to, ale smrť je život a naopak, ľudia proste umierajú každý deň, to sa stáva a ona nemohla byť tá výnimočná, tá, ktorú to nejako obíde. Na otázkou, ktorú mu mlčky pokladala tvárou len pokrčí plecami a už sa znovu venuje príprave ich raňajok.* Môžeš to vnímať celé aj takto a všetko brať z nesprávneho konca, alebo ešte chvíľu počkať, kým to bude hotové a všetko na stole, za ktorý si sadneme ako šťastná rodinka v krásne nedeľné ráno...To sa volá trpezlivosť, sissie. *Prenesie, akoby práve niečo vysvetľoval päť ročnému dieťaťu, ale nebol celkom zaujatý do témy a tak skôr len vecne poznamenával fakty, pričom trochu pomyká vajíčkom na panvici.* Mimochodom, našiel som v chladničke tri šaláty s niečím zvláštne zeleným, boli hneď na vrchu, niežeby som sa v nej prehraboval, tak som ich radšej vyhodil...Vlastne som ti možno zachránil život od otravy žalúdka, teda ak sa na to dá umrieť...Myslím, že dá, všakže. *Kývne si viac-menej sám pre seba hlavou, než na čele opäť ucíti jej pohľad, ktorý je poniekiaľ skúmavejší, než predtým. Samozrejme, nemohla vedieť, čo svojimi slovami presne myslel, preto jej otázku prakticky očakával, ale ešte nebol celkom presvedčený o tom, že jej to chce povedať – „Bol som vo väzenskom svete, čo je niečo ako druhá dimenzia, v ktorej ma uväznila moje rodina a coven po tom, čo som zabil svojich súrodencov a nemám dvadsať dva, ale štyridsaťštyri, takže som skoro o dvadsať rokov starší ako ty.“...By nebolo asi najlepšie na ranný pokec.* Čo hovoríš na cestovanie v čase? *Prenesie k nej poniekiaľ sucho, pričom sa na ňu na niekoľko sekúnd zahľadí, než pohľadom skĺzne opäť k panvici pred sebou. Áno, bola to rozhodne zvláštna otázka, ktorú si mohla vysvetliť hneď niekoľkými spôsobmi, ale veril tomu, že pri všetkom tom humbuku okolo nej jej to tak kuriózne pripadať nebude. Pri zmienke o káve len pokrúti hlavou, niežeby ho ešte v svojej dobe neskúsil, ale nič mu to nehovorilo, tak isto ako mu na tom neprišlo nič divné.* Bezkofeínovú kávu? *Prenesie trochu nechápavo.* Aký má zmysel piť bezkofeínovú kávu, ktorá je bez kofeínu...Vážne, kedy sa to stalo tak populárne? *Pokrúti nad tým neurčito hlavou, než Cami odíde do obývačky trochu stíšiť hudbu, akoby jej tá hlasitosť snáď mala nejako ublížiť.  Na druhú stranu, toto bol stále byt a nie dom, takže podobné veci by si mal takto ráno najskôr odpustiť...Najskôr. Zatiaľ, čo on dokončuje ich raňajky a ona si robí kávu sa pesnička skončí a začne sa ďalšia, ktorá ho len uistí o tom, že stereo bolo práve naladené na jednu z rockovejších staníc.* No nejde nám to fajn? *Prenesie k nej stále zameraný ku sporáku.*  Sme ako naozajstná rodina. *Krátko sa k nej otočí zboku hlavou, pričom ju s krivým pousmiatím na perách skloní skoro hneď späť. Pomaly zdvihne panvicu z plotenky a prejde s ňou ku linke, kde položí vajíčka na oba taniere a potom skoro všetko nahádže do drezu. Všimne si Camillinho ostražitého pohľadu, ktorým mu ukazovala, že len čaká na to, čo spraví, akoby ju mal chcieť každú sekundu podrezať a nebolo jednoduchšie to spraviť počas toho, ako spala. Na druhú stranu, už raz ju zabil, nemohol sa jej naozaj čudovať, prečo jej tento pohľad príde trochu nad jej hranice. Mierne sa nad tým uškrnie a naznačí jej, aby sa trochu posunula od linky, pri ktorej stála, a tak mu bránila v ceste ku šuflíku, kde nožík nakoniec vhodil. Keď nič nenamieta k jeho už dopredu prijatému návrhu, letmo sa na ňu usmeje.* Som rád, že si to naozaj myslíš. *Prenesie nezaujato, než odnesie taniere na stôl a vráti sa ešte na niekoľko sekúnd späť ku chladničke, z ktorej si vytiahne krabicu s džúsom a aj s pohárom si ju prenesie na stôl, za ktorý si pomaly sadne rovnako ako Cami. Po tom, čo sa ich rozhovor obráti smerom k jeho sestre, len trochu znudene pokrčí plecami a začne si prelievať džús do pohára.*  Vlastne tu nie je nič moc, čo hovoriť, vážne...Jej život bola zväčša len nuda. *Položí krabicu na stôl a zoberie si pohár do rúk.* Náš otec jej dal pokoj, ona sa stala doktorkou, aby mohla do konca života pomáhať ľuďom, než sa zaplietla s lovcom upírov a zomrela...*Prenesie v rýchlosti a krátko si odpije, než položí pohár späť na obrus a znovu ku Cami zdvihne pohľad.*...Myslím, že som ju mal rád....Isté obdobie, bola moje dvojča. *Pokrčí nad tým plecami.* Vyrastali sme spolu, vieš, je to akoby si mal v jednu chvíľu pocit, že vôbec rozumie tomu, čo hovoríš a v druhú ju máš chuť zakopať v záhrade...*Sucho sa nad tým zasmeje.* Ale...časom som si uvedomil, že som ju vinil z nesprávnych vecí, nemohla za to, že bola prislabá na to, aby vyhrala a urobila tak to, čo náš otec tak veľmi chcel...*Tu sa na chvíľu odmlčí, nedopovie jej ani čo to malo byť, ani čo mala urobiť, ani čo tak veľmi chcel, jednoducho sa len letmo pousmeje a pozrie sa jej na chvíľu do taniera.* Oh, ty to vážne ješ...*Prenesie poniekiaľ kurióznym tónom v hlase, než nakloní hlavou do strany a na chvíľu zostane mlčať. Pomaly skĺzne pohľadom ku svojmu tanieru, pričom si zoberie do ruky vidličku a krátkym seknutím si na ňu napichne kúsok vajíčka, ktoré si vloží do úst a začne trochu hlasnejšie prežúvať.* Je to fajn...Aj keď na to zvyčajne dávam aj mletú papriku...Nejako som ju však nevedel nájsť, takže...*Poznamená sucho, nakoľko celé toto vôbec nestálo za komentár a tiež to bolo úplne od veci k tomu, na čo sa ho Camille pýtala. Keď mu poďakuje za raňajky, len mierne našpúli pery a pokrčí nad tým ramenami.* Pre teba všetko, sissie...*Žmurkne na ňu jedným okom, akoby sa to už snáď stávalo jeho zvykom.*

*Dívá se na něj s povytaženým obočím. Rozhodně nepatří mezi ty, kteří by se dali nazvat šťastnou rodinkou. Opravdu by ji zajímalo, kde na tyhle řeči chodí. Pravděpodobně sleduje rodinné filmy a teď to používá pro pobavení, ačkoliv se nad tím může bavit tak leda ona. Jenomže nebaví, spíše se na něj dívá stylem, že takové idealismy si opravdu může ušetřit. On si už pravděpodobně zvykl na celou tu záležitost sestřenice a bratranec. Pravda, on si ani nemusel zvykat, protože jemu to bylo jedno. Vytáhl to proto, že se mu to hodí a ne proto, že by ji snad potřeboval. Kdyby ano, tak by to už zmínil při prvním setkání a nezabil by ji. No, neměla by nad tím příliš přemýšlet. Pro její dobro. Stále však nechápe, proč ji oslovuje sissie. Opravdu nebyla jeho sestra, ale on si nemohl prostě pomoct.  Raději nic na to neřekne, aby neposlouchala jeho stížnost na to, že je velmi nedočkavá a on se tak snaží udělat jim snídani na kterou by měla prostě počkat. Asi nejlépe tak, kdyby si sedla a vůbec se mu v kuchyni nemotala. Každopádně pořád to byla její kuchyň a hlavně její potraviny. Nechtěla se s ním však o ničem dohadovat. Dívá se na něj překvapeně, když ji oznámí, že vyhodil nějaké saláty, které podle něj byly zkažené. Neuvědomuje si však, že by měla v lednici nějaké zkažené jídlo, avšak popřít to taky nemohla. Hodně času v poslední době trávila v práci a proto ani doma nejedla, když byla celý den pryč.* Takže bych ti měla asi poděkovat za záchranu života. *Poznamená trochu trpce, ale žádného poděkování se Kai nedočká. Přišlo jí to trochu ironické obzvlášť, když to byl on, kdo ji zabil. No, toho poděkování se opravdu nedočká, ani kdyby chtěl. Kdyby si to zasloužil, to už ano, ale ne v tomto případě. Na moment odvrátí od něj zrak, než se k němu však zaujatě vrátí. Opravdu by chtěla vědět, odkud se přesně musel vracet. Mlčky postává vedle něj a očekává nějakou odpověď, i když se vážně zdá, že se ji ani nedočká a tak bude muset být trpělivá a počkat si na chvíli, kdy jí to vysvětlí sám od sebe jako spoustu jiných věcí. Jenomže je pravda, že nechce čekat. Nemá ráda konverzaci, kdy není informovaná a člověk mluví o něčem, co ona nechápe. Jistě, spoustu věcí si může domyslet, ale zase není vševědoucí a nebo není nejinteligentnějším člověkem na zemi, aby na všechno přišla sama. A ani se přímé odpovědi nedočká, ale pořád je to lepší, než nic.* Cestování v čase? Byl jsi v jiné dimenzi? *Zeptá se trochu nevěřícně, ale na druhou stranu by i tomu věřila. Ono je snad v nadpřirozeném světě možné všechno a bůh ví, co všechno v něm existuje. Začalo to upírama, vlkodlaky, čarodějkami, potom do toho přišli Původní upíři a teď se setkala s psychopatickým polo čarodějem, který neměl svou magii, ale mohl ji ukrást ostatním. Tohle kdyby někdo vyprávěl psychologovi normálně na terapii, tak by ho ohodnotil jako člověka s velmi bujnou fantazií a originální představivostí, avšak by byl bohužel označen za úplného blázna. Odtáhne se od něj a přijde ke kávovaru, kde si začne dělat kávu. Pro něj teda nic nechystá, když její nabídku odmítne. Zmíní se o tom, že má i bezkofeinovou, když mu tak dělá problém kofein.* Zajímavá úvaha. *Poznamená a když si všechno nachystá, tak se opět otočí jeho směrem.* Někteří lidé mají rádi kávu, ale chtějí ji bez kofeinu. Někomu začne dělat zle a nebo z toho má zdravotní problémy. A proto, aby ji nemusel přestat pít vůbec, tak pije bezkofeinovou. *Vysvětlí mu. Je si jistá, že bude mít tak či tak k tomu nějakou připomínku, protože s tím nebude spokojený. Odpojí se od něj na chvíli a přejde do obývacího pokoje, pokud se to tak dalo nazvat. Její byt byl celý propojený v jednu velkou místnost. Ztiší rádio a vrátí se nazpět za ním. Sice si vyslechne pár jeho připomínek, ale ne, že by si s tím nějak lámala hlavu. Může být rád, že to nevypnula. Mezitím se káva dodělá a nalije si ji do jednoho z hrníčků. Jen, co zaslechne opět jeho hlas, tak k němu natočí hlavu, ale tělem je spíše pořád směrem ke kuchyňské lince.* Být takové každé ráno, pravděpodobně bych tě začala i mít ráda. *Usměje se na něj a pokrčí rameny, ale celé to bylo řečené v jisté ironii. Za prvé jemu by to bylo úplně jedno, kdyby ho začala mít svým způsobem ráda. Za druhé věděla, že tohle je jenom výjimka, která se zcela jistě nebude opakovat a za třetí tomu ani sama nevěřila, že by ho jen tak začala mít ráda a nějak by jí přirostl k srdci, když stále mezi nimi byla ta stěna, která jí to nedovolovala a to z mnoha důvodu. Jakmile k ní přijde s nožem v ruce, tak na chvíli dostane obavy z toho, co se bude dít, Nemůže se ji ale divit, že mu nevěří a už vůbec ne s takovým předmětem v ruce. Naštěstí jí řekne, co přesně chce udělat a pro ni to znamená značnou úlevu. Posune se tedy do strany, aby nůž mohl schovat zase do šuplíku. Nemá problém s tím, aby umyla nádobí a navíc je to i fér. On přichystal snídani, která snad není otrávená a ona za to umyje nádobí. Přinese si hrníček s kávu ke stolu a posadí se k němu. Přehodí si nohu přes nohu a příbor položí na stůl. Jejich konverzace se přesune k jeho sestře a opravdu ji zajímá jaká byla, obzvlášť, když jí řekne, že mu ji připomíná. Na chvíli sklopí zrak k jeho ruce, která právě drží krabici s džusem, než znovu pozvedne pohled k němu a uchopí příbor do ruky. Jeho slova ji opravdu nepřekvapí. Tohle slyšela od něj často, co se týkalo jeho rodiny.* Byl někdo z nich pro tebe vůbec zábavný? Tohle jsi tvrdil i o své mladší sestře a bratrovi, pokud si dobře vzpomínám. *Jejich jména neznala a tak nemohla říct, koho přesně myslí. On to ale musel vědět, vlastně ani nevěděla, kolik sourozenců přesně Kai měl a nebo má. jak zjistí, tak jeho sestra byla doktorka a pomáhala tak lidem, což se jí velice zamlouvá. Má s ní něco společného, tedy alespoň to pomáhání lidem. A lépe řečeno měla s ní něco společného. Kai zase nezapomene na to, aby ji upozornil, že je mrtvá. Po celou dobu při jeho vyprávění ho pozoruje. Zaujmou ji slova o tom, že ji měl vlastně rád. Od někoho jako je on je přímo šokující tohle slyšet, avšak očekává, že řekne zase něco, čím to celé zničí. Což se taky stane. Našpulí trochu rty a vydechne přitom. Opět se dostávají k tomu, kdy netuší o čem to přesně hovoří.* Co kdyby jsi mluvil tak, abych z tvých slov pochopila naprosto všechno? Vyhrála, co? Co váš otec tak chtěl? *Zeptá se ho a potom od něj odvrátí pohled. Podívá se do talíře a začne jíst, vlastně mu i poděkuje za to, že udělal snídani. Zarazí se ale při jeho slovech, že opravdu jí. Polkne to sousto a odloží vidličku. Zvedne k němu zrak a probodává ho přímo pohledem. Pozoruje ho mlčky ostražitým pohledem.* Vtipkuješ, že ano? *Jí to opravdu vtipné nepřijde. Vlastně to vypadá, jako kdyby se nechtěla už toho znovu dotknout a jednoduše si vzít k jídlu něco jiného, ale když vidí, že on pokojně jí, tak usoudí, že to opravdu byl další jeho blbý fór. Povzdychne si a opře se o opěradlo židle. Natáhne ruku ke kávě a než se napije, tak se na něj usměje, spíše by se to dalo nazvat ale úšklebkem. Jistě, pro ni všechno. Tuhle část mu opravdu nevěřila. Napije se kávy a odloží ji na stůl. Buď má Kai tiky občas v oku a nebo prostě na ni mrká jenom proto, že je to zvykem. Kdyby nebyla jeho sestřenice, občas by měla pocit, že se tak snaží s ní flirtovat. Nakonec se znovu pustí do jídla a po chvíli promluví.* Mimochodem potřebuji začít dělat nějaké věci do školy, takže bych ti byla vděčná, kdyby jsi mě příliš nevyrušoval. *Vlastně mu tak trochu lže. Chce se podívat do jedné složky, které byla v tajném skladišti Kierana určená pro ni a v ní jsou nějaké zápisy, které ještě ani nečetla. Možná v nich něco bude, možná ji to přivede na stopu, aby zjistila o co Kaiovi přesně jde.* Jinak jak se ti spí na gauči? Jo a taky by sis mohl po sobě uklidit ten nepořádek, který jsi stihl udělat. Mám pocit, že je tam ještě ta tvoje nedojezená pizza z předchozího večera.  

*Mohol jej stále hovoriť všetko okolo, odbočovať od témy a nechať to na inokedy, alebo mohol túto časť dokončiť a dodať jej niekoľko informácií, aby si isté veci už mohla spojiť viac-menej sama. Nie stále nevedela všetko a tak skoro ani vedieť nebude, nepotreboval, aby to vedela, ale ak sa ho to už sama pýtala, nemal tiež dôvod jej neodpovedať, nič na tom nebolo, každý mal nejakú svoju minulosť, ktorá sa už nedala zmeniť, je len otázkou, či už bola skôr pozitívna alebo negatívna, on by svoju opísal ako zmiešanú. Preto len krátko nakrčí obočím nad jej vážne originálnym typom, ktorý bol v podstate z časti aj pravdou, aj keď ho najskôr myslela len ironicky. Vlastne mu to celé vôbec nemusela veriť, aj keď jej v tom nemal dôvod klamať, tiež jej nemal dôvod hovoriť pravdu.* Lepšie povedané, väzenský svet. *Poopraví ju nezaujato, keďže to bol rozhodne lepší názov, popričom im stále pripravuje raňajky.* Miesto, kde ma moja rodina spolu s covenom uväznili po tom, čo som zabil svojich súrodencov. *Na chvíľu sa odmlčí, pričom sa jej konečne na chvíľu pozrie do tváre a prejde si jazykom letmo po spodnej pere.* A tiež miesto, kde sa dookola opakuje ten istý deň...10. Máj 1994. *Vydýchne s krátkym kývnutím hlavy, pričom sa len tak pozrie niekam do priestoru a nakoniec len pokrčí plecom.* Bol to deň po tom...Ale vážne, nepredstavuj si pod tým, že som každý deň prežíval to isté, bolo to poniekiaľ jednoduchšie. Ja sám so sebou vyše dvadsať rokov...Mal som celý svet pre seba...Ako ti to znie? *Podvihne jedným obočím mierne dohora a na chvíľu upiera svoj pohľad len a len na nej. Áno, práve teraz jej to všetko mohlo prísť vcelku šialené, koniec koncov, kto by len očakával, že niečo také by mohlo byť naozaj skutočné, iný svet, iné svety, zastavený v čase v jednom a tom istom dni niekoľko dlhých rokov. Jej priezvisko ho však mohlo uistiť o tom, že ak to nepochopila doteraz, tak to čoskoro pochopí a bude vnímať omnoho presnejšie, než predtým. Ale istá jeho čas samozrejme nechcela, aby do toho rýpala a snažila sa niečo zisťovať, mohla veci prosto a jednoducho nechať tak a uľahčiť mu tým celý proces. Druhá ju chcela nechať, aby zistila, čo potreboval a začala pomaly pátrať, nakoľko samému by mu to trvalo až príliš dlho. Pri jej poznámke sa trochu nakrčí a hodí k nej od plotenky zrakom.* Každopádne, moje úvahy sú vždy zaujímavé. *Mykne nad tým ramenami, než sa pozrie späť ku sporáku a len letmo počúva jej slová.* Čím sa vlastne odstráni hlavný dôvod toho, prečo ju vôbec pijú. *Prenesie nevzrušene a krátko si prejde jazykom po spodnej pere. Bolo to vlastne prvé ráno, kedy boli v byte obaja a on si nemohol pomôcť od toho, aby nevidel, ako krásne im to spolu ide. Naozaj, bolo to zvláštne a jemu pritom tak dobre známe, aj keď je pravdou, že niečo podobné už dlho nezažil, niežeby mu to chýbalo, občas je však fajn niekomu urobiť raňajky a tváriť sa, že je všetko v úplnom poriadku. Nad jej slovami sa musel pousmiať, bol to skôr však krivý, sarkastický úsmev.* Beriem ťa za slovo, sissie. *Stiahne si z ramena utierku, pričom si utrie ruky a hodí ju na linku.* Aj keď je zvláštne, že ti stačí len niekoľko raňajok na to, aby si preskočila tú časť, kde som sa ti vyhrážal tvojím strýkom a potom ťa zabil. Vážne, myslel som, že ma to bude stáť viac, ale ak ti postačuje toto...*Mykne nad tým ramenami, nakoľko zachytil jej predošlí tón, a tak tušil, že to povedala čisto ironicky, to však neznamenalo, že sa toho nemohol chytiť.* Mimochodom, ak už sme pritom, ako sa má Kieran? Už uňho začali nejaké vraždiace sklony, alebo sa to  blíži ešte len k halucináciám? *Krátko smerom k nej podvihne obočím, než si už konečne sadnú obaja za stôl a začnú viac-menej raňajkovať. Teda on sa skôr zmieni o jeho sestre a ona sa toho okamžite chytí, pravdaže, nemohol jej mať za zlé, že chcela vedieť viac, kto by aj nechcel o rodine, o ktorej doteraz nič nevedel? Nad jej otázkou sa musel vážne zamyslieť. Nie, väčšinou boli všetci až príliš dramatický na všetko, čo urobil. Nemal svoju rodinu jednoducho v láske, nebude predstierať, že to tak niekedy bolo, ale možno...* Myslím, že som celkom vychádzal s mojím mladším bratom, Joe-om. *Zamyslí sa nad tým krátko, pričom sa pozrie niekam do priestoru a nepatrne pootvorí pery.* Hrávali sme Dr. Mária...A on vždy vyhral. *Uchechtne sa nad tým sucho.* Vlastne...Jedna z mojich obľúbených spomienok z tej doby bola, keď som ho konečne porazil. *Nadýchne sa, že povie niečo ďalšieho, ale namiesto toho jej len venuje jeden zo svojich letmých pohľadov a na chvíľu mlčí.* No a ďalej by som ti vážne nerád pokazil raňajky, na to som sa s nimi až príliš piplal. *Pokrčí nad tým plecami a jeho rozprávanie sa už následne presunie celkom k jeho dvojičke, ktorá sa Cami istým spôsobom určite páčila už len z jeho slov. Áno, mala kopec úžasných vlastností, ktoré boli pre okolitý svet prijateľné a obdivuhodné, niežeby jej to pomohlo, keď ju ich otec zabil. Potom príde samozrejme časť, kde trochu odbočí od témy a dostane sa k tomu, čo Cami ešte nemôže celkom pochopiť, minimálne o tom nič nevie. Na chvíľu len prižmúri oči a trochu našpúli perami, než k nej znovu zdvihne pohľad.* V našej rodine, lepšie povedané, v našom covene prebieha v každej generácií istý tematický rituál. Vždy sa ho môžu zúčastniť len dvojčatá pri dovŕšení dvadsiatich dvoch rokoch, preto tak blbé meno, Gemini. *Uškrnie sa nad tým sucho.* Končí sa to tým, že jedno prežije a stáva sa vodcom covenu...A to druhé zomrie. *Prenesie poniekiaľ trpkým tónom v hlase.* Myslel som, že je to na mne a na mojej sestre, ale moji rodičia mali celkom iné plány...Moja sestra jednoducho nebola dostatočne silná na to, aby ma v zlúčení premohla, a tak sa rodičia pokúšali o nové dvojičky, až kým im to nevyšlo. Pretože, ak by som sa stal vodcom ja, náš otec by sympaticky nezískal, čo chcel. *Odpije si z pohára s pomarančovým džúsom, než ho opäť položí pred tanier na stôl.* Nemohol by sa ma zbaviť. *Dokončí nakoniec.* Vlastne...nakoniec mu to aj vyšlo, keď ma poslal do väzenského sveta a nechal ma tam hniť a potom mi znovu zobral tú možnosť, keď zabil Jo...Akoby mu na svojich deťoch ani nezáležalo, coven musí byť vždy prvý. *Pretočí nad tým očami a nakoľko sa mu jeho rozprávanie zdalo až príliš ťažkopádne, rozhodne sa trochu zmeniť tému. Cami na jeho komentár samozrejme zareaguje približne takým štýlom, aký očakával, aj keď si bol istý, že si skôr myslí, že si z nej len uťahuje.* Samozrejme, že áno...*Vloží si kúsok vajíčka do úst a opäť ho zapije džúsom.* Hádam si nemyslíš, žeby som ťa chcel otráviť..*Pokrúti nad tým nechápavo hlavou.* Blbosť. *Poznamená nakoniec, než na chvíľu skloní zrak do svojho taniera. Samozrejme, ako náhle na sebe ucíti jej pohľad, opäť ho zdvihne a pozrie sa jej rovno do očí. Tvár jej v tú chvíľu lemovalo niečo ako úškrn  a ona z neho stále nespúšťala oči, možno aj preto si proste nemohol pomôcť na ňu nežmurknúť. Bolo to zvláštne, z časti už bol zosúladený s tým, že je to jeho sesternica a z časti si to ani celkom nepripúšťal, vlastne na druhú stranu mohol byť len rád, že je, takto k tomu príde omnoho ľahšie. Vloží si do úst kúsok rajčiny, než kývne hlavou k jej poznámke na tvári má v jeho pomeroch celkom chápavý pohľad.* Jasné, mám to...A nemaj strach, vlastne mám dnes niečo na práci, takže sa vrátim poniekiaľ neskôr...Mimochodom, nechceš mi nechať urobiť kľúče? Je vážne otrava stále odomykať dvere mocou. *Pokrčí nad tým neurčito plecami. Samozrejme, že nemusela ísť robiť veci do školy, ale namiesto toho sa v niečom pohrabať, ale jemu to len vyhovovalo, čím skôr na to príde, tým lepšie preňho. Príliš lepšie však už preňho neboli jej nasledovné slová.* Niežeby som sa sťažoval, ale ak si s tým už začala, tak myslím, že tvoja posteľ by bola dosť veľká pre nás oboch, čo na to povieš? *Krátko podvihne jedným obočím, avšak pri jej ďalších slovách dostane pocit, žeby to bolo treba trochu zastaviť.* Oh, brzdi, mami...*Zatiahne trochu otrávene, než nad tým prosto pokrúti hlavou a vhodí si do úst posledný kúsok vajíčka, než sprudka vstane od stola a prevráti do seba zvyšok obsahu pohára.* Vážne by som to urobil rád, vážne, ale môj diár je už aj tak prepchatý...Boli to veľmi príjemné raňajky, mimochodom. *Usmeje sa k nej zoširoka, než začne kráčať z kuchyne smerom do kúpeľne, kde sa prezlečie a celkovo dá trochu dokopy. Následne z nej vyjde a pohľadom opäť vyhľadá svoju sesternicu už smerujúc k dverám.* Inak, na večer si nerob žiadne plány, požičiam nejaký film, bude to fajn. *Opäť na ňu žmurkne jedným okom, než na seba hodí kabát a zavrie za sebou dvere jej bytu.*

*Začne ho velmi pozorně poslouchat, jelikož ji opravdu zajímá, co tím vězeňským světem myslí. Takže se vlastně částečně trefila, když se to tak vezme. Byla to jiná dimenze, jiný svět. Jakmile řekne, že ho tam uvěznili poté, co zabil své sourozence na chvíli odvrátí zrak a podívá se směrem k obývací části bytu, než se znovu podívá jemu do tváře. Nemělo by ji pravděpodobně překvapovat nic, co vypustí s úst. Každopádně stále je pro ni těžké přijmout to, že zabil své vlastní sourozence, jako kdyby to bylo úplně normální. Pro něj však ano. Trpěl sadistickou psychopatií, což znamenalo, že měl citovou chladnost, bezcitnost, nesvědomitost a sklony ke krutosti. Zajímalo by ji, zda je měl už od svého narození, ale předpokládá, že ano. Většinou se právě tenhle druh psychopatie projevuje už od dětství. Nejhorší na tom bylo, že si moc dobře uvědomovala jednu zásadní věc, kterou odmítala tak úplně přiznat i svému okolí. Pravá psychopatie se v jádru nedá příliš změnit, co se týče vnímání a prožívání situací a vztahů ale chování se dá částečně ovlivnit výchovou a prostředím. Každopádně ona ho nijak vychovávat nemohla a i přes tyto fakty se snažila a nebo snaží. Jenomže je to opravdu těžké. Její tvář strne překvapením u části, že se tam každý den opakoval stále dokola a o to víc strhne, jen co se zmíní o tom, že tam byl zavřený dvacet let. Dvacet let byl zavřený ve světě, kde se jeden a ten samý den opakuje. Sjede ho v tu chvíli pohledem. Když se nad tím zamyslí, tak je mu určitě dvacet let nebo něco přes dvacet, každopádně není starší než ona. Vlastně v úplném závěru starší byl. Vždyť to teoreticky mohl být její otec, ale jenom čistě teoreticky, kdyby to brala podle věku. Uvěznili ho tam a nestárnul, takhle to alespoň chápe, když se tam jeden den opakuje stále dokola, takže stárnout nemohl a strávil tam celých dvacet let. Neodkáže si něco tak krutého představit, protože být někde zcela sám, bez nikoho ve světě, kde stále prožíváte jednu a tu samou událost dokola. To musí být něco příšerného. * Neuvěřitelně. *Je to to první, co mu na jeho otázku dokáže odpovědět. Stále je z toho mírně šokovaná. Hlavou ji běží spoustu dalších myšlenek a hlavně otázek, které díky tomu, co jí právě pověděl má. Hlavně jí vrtá hlavu jedna otázka.* Kolik, že ti to přesně je? Něco přes čtyřicet reálně? *Vzhledově vypadá opravdu na floutka. Vlastně by to klidně mohl být teenager, ale odhaduje jeho věk na dvacet, možná dvacet jedna nebo dva. Tohle přesně neví. Každopádně bylo to hodně šílené a nedokáže si ani představit, jak moc šílené to muselo být právě pro něj, když tam trčel tak dlouho. O to více stoupá její zvědavost a chtěla by se dozvědět mnohem více informací ohledně něj nebo jeho rodiny. Převrátí poté oči vzhůru. On má vážně připomínku naprosto ke všemu. Člověk mu odpoví, ale on i přesto si stojí za svým a nebo to okomentuje nějak, aby měl poslední slovo. Proto mu raději už na to neodpoví a jenom se mírně pousměje. Nebude s ním řešit bezkofeinovou kávu do nekonečna. Poté se zmíní o tom, že kdyby bylo takové každé ráno jako je teď tohle, tak by ho pravděpodobně začala i mít ráda. Kai však nemůže přeslechnout jistou dávku ironie v jejím hlasu. Pro tuhle chvíli si něco takového nedovede ani zdaleka představit, protože jejich vztah je stále napjatý. I když je pravda, že přes jeho pitomé komentáře a narážky se dá přenést, když nic nevyvádí. Prozatím neudělal nic, za co by na něj opravdu měla být naštvaná a nebo mu snad něco vyčítat. Na silvestrovské party nic neprovedl a teď dokonce připravuje pro oba snídani. Od doby, co se tady prakticky nastěhoval, tak neudělal nic. Jenomže neví, zda brzo nevyvede nějakou pitomost. Zahlédne jeho pousmání a ona nakloní v tu chvíli hlavu do strany. Ovšem on to vzal vážně i přes to, že bylo zcela jasné, že to nemyslela upřímně. Zapře se jednou rukou o kuchyňskou linku.* Nic z toho jsem nepřehlédla a neber všechno tak, jak chceš ty. Oba moc dobře víme, co jsem tím myslela a ty by si to měl vědět obzvlášť, když oplýváš ironií v jednom kuse. Moji náklonnost by sis jistě nemohl vybudovat přípravou snídaní a roztomilým pohledem. *Upozorní ho a uvede ho tak na pravou míru. Ale jako vždycky je to zcela zbytečné. U otázky ohledně Kierana její obličej posmutní a zvážní. Pravdou bylo, že to s ním nevypadalo dobře a Kaie to zcela jistě nezajímalo. Teda ne v tom smyslu, že by měl o něj starost.* Necítí se dobře. *Odpoví mu velmi stroze a odvrátí od něj pohled. Nechtěla se právě s ním bavit o Kieranovi a jeho stavu. Trápilo jí to a měla o něj obavy. Chtěla mu pomoct, tak strašně moc mu chtěla pomoct, ale neviděla žádnou cestu k tomu. Poté se už usadí ke stolu a začnou se společnou snídaní. Opravdu by si jeden mohl myslet, že jsou spokojená rodina a usedají takhle ke stolu každé ráno. Jenomže tomu tak nebylo. Prakticky hned se chytí tématu o jeho sestře a celé jeho rodině, vlastně to byla i její rodina a tak není divu, že chtěla o nich vědět více. Akorát z Kaiova pohledu bylo na jeho rodině všechno špatně, ona to tak rozhodně neviděla. Ráda by si promluvila i s někým jiným, jenomže silně pochybuje o tom, že by snad k tomu měla někdy příležitost. Obzvlášť, když už je z nich hodně po smrti. Když začne mluvit o jeho bratrovi Joeym, tak se musí pousmát nad tou dějovou linií, že spolu hrávali Maria. Tu hru náhodou moc dobře zná a taky ji hrávala se Seanem. o to víc se pousměje, že jeho bratr nad ním vyhrával a on ho jednou konečně porazil. Podívá se na chvíli do talíře a zarazí se, jakmile jí oznámí, že dál se vyjadřovat nebude, protože by tím pokazil snídani. Jenomže ona není pitomá, aby jí nedošlo, co tím myslí. Podívá se jemu do tváře, ale nic neříká. Každopádně je ráda, že si zachoval nějaký takt a nemíní se o tom bavit. Jejich téma se následně přehoupne k jeho sestře a taky k tmu, že Kai začne znovu mluvit dalo by se říci v hádankách. Což jí rozhodně nijak nevyhovuje a byla by radši, kdyby věci říkal přímo. Velmi pozorně poslouchá příběh o jeho covenu a tradici. Trochu se pozastaví nad tím, když se zmiňuje o dvojčatech. Rty se jí odlepí od sebe. Ví, že ona není čarodějka, ví, že nemá nic společného s covenem Gemini, ale pokud jsou v příbuzenském vztahu bratranec a sestřenice, tak čekává, že její matka byla sestra jeho otce a nebo matky. Ale přivádí to spíše k otcovi o kterém se zmínil už předtím. A on byl čaroděj, takže co potom byla její matka? Narodila se bez schopností? Má nějakou spojitost tak či tak s tím covenem, protože nemůže přehlédnout fakt, že i ona je z dvojčat. Může to snad být důvod, proč se Kai za ní vrátil? Nijak ho ve vyprávění nepřerušuje. Zdá se jí to příliš kruté a nelidské, když takhle obětují své děti jenom pro moc. Jak mohou dělat něco takového, že chtějí, aby se sloučili přitom jedno z nich zemře? Nadále ho poslouchá. Takže se chtěl Kaie zbavit, což vlastně taky udělal, ale nepovedlo se všechno tak, jak by chtěl a potom své dítě prostě zabil. Jak pro někoho může být nějaký coven důležitější, než jejich vlastní dítě? Tomuhle se snad ani nedá porozumět, ale očividně každý coven má něco, protože slyšela i o Sklizni, kterou mají místní čarodějky.* A to jsem myslela, že jenom tady v New Orleans mají čarodějky a čarodějové místního covenu velice kruté způsoby, jak zacházet se svými dětmi. *Netuší, zda on o tom ví, ale vlastně by ji vůbec nepřekvapovalo, kdyby ano. Jejich téma se zase po chvíli změní. Je to jako kdyby si pořád měli co říct, jako kdyby si rozuměli i přes to, jak moc velké rozdíly mezi nimi jsou. A nebo prostě jenom ona je příliš zvědavá a on zase velmi upovídaný. Trochu se vyděsí ze začátku nad jeho komentářem, ale bere to potom tak, že je to jenom jeho hloupý vtip. Ušklíbne se o to více, jakmile řekne, že by byla naprostá blbost ji otrávit.* U tebe člověk nikdy neví. *Vydechne a napije se kávy. Klidně by věřila tomu, že by ji otrávil, ale jak tak tuší, tak je za tím něco víc a neudělal by to, ne teď. Začne potom znovu jíst a vloží si kousek rajčete a poté vajíček do úst. Nad jeho mrknutím musela zavrtět hlavou. Opravdu to občas působilo jako flirtování. Pravděpodobně to už měl v oku. Oznámí mu, že by ráda dnes měla klid, aby se mohla učit. Ale pravdou je, že chtěla dělat něco jiného, než je učení, i když tomu by se taky měla věnovat. Úplně zapomněla na to, že Kai nemá klíče od bytu.* Mám jeden náhradní, takže ti ho dám. Neopovažuj se ho ztratit a nikoho do bytu nezvi, kdyby tě to náhodou napadlo. *Nikdy neví, co může udělat a stačilo, že jeho má v bytě. Nepotřebuje tady někoho dalšího a navíc by se bála, že by tady tu osobu mohla najít mrtvou. Což by se jí úplně příčilo.* Klíč je v šuplíku stolku u dveří. *Poukáže rukou někde za sebe. Myslela tím ten malý stoleček, kde bylo zrcadlo. Tam byl náhradní klíč od bytu, takže si ho pokojně mohl vzít. Už má skoro celou snídani za sebou, když se ho zeptá, jak se mu vlastně spí na gauči. Počítá s tím, že se mu to nebude zdát zrovna pohodlné, což se taky potvrdí. O to více ji však zarazí, že přemýšlí nad něčím takovým jako je spát vedle sebe v její posteli. Ano, měl pravdu, že by se tam klidně vlezli oba dva. Jenomže spát vedle sebe? Jak by jenom dokázala vedle něj usnout?* Chceš, abychom spali vedle sebe? *Zeptá se ho ještě pro jistotu, snad proto, že těžce těm slovům věří a nebo ze sebe nemůže vydat to, že si teda může lehnout k ní, když je to pr něj tak nevyhovující. Hodně mu ustupovala, opravdu hodně. Možná by mu měla koupit postel, ale to se vážně až tak o něj bude starat? Navíc v jejím bytě bylo vše uspořádané tak, aby to nebylo na sobě namáčknuté a nebylo tady dalo by se říct místo pro další postel. Povzdychne si dlouze.* Pokud ti gauč úplně nevyhovuje...*Dál na to nic neřekne, ale je to jako kdyby svolení k tomu, i když se jí to příčí. neumí mu říct, že buď gauč nebo ať odejde pryč, když se mu to nepozdává. Tohle neměla v povaze. Taky mu oznámí, že by si mohl uklidit po sobě ten nepořádek. Čekala, že ji odmítne. Zavrtí hlavou, když ji osloví "mami". Chtěla jenom po něm, ať si uklidí, není žádná jeho máma, i když se to tak mohlo zdát po tom, jak mu to řekla. Pozoruje ho, když vstává ze židle a potom se na něj dívá, když odchází do kuchyně.* Já nebudu za tebe všechno uklízet. *Řekne trochu hlasitěji. Dojí pak svou snídani. Bylo to chutné, opravdu. Zvedne se a začne všechno ze stolu uklízet a i v kuchyni. Není toho právo málo. Zrovna umývá nádobí, když Kai se očividně chystá někde ven. Otočí se za ním. Je pravda, že má obavy z toho, co bude dělat. Na druhou stranu je ráda, že konečně bude na chvíli sama.* Už se nemohu dočkat. *Usměje se na něj. To bude opravdu zajímavý večer, když se spolu mají dívat na film. Pozoruje ho, když odchází. Uklidí to v kuchyni a taky uklidí celý byt. Peřinu mu přehodí přes opěradlo gauče, aby se to neválelo po zemi. Dá vyprat jejich věci. Je to pro ni nezvyk mít ještě někoho v bytě a starat se i o druhého. A potom vytáhne složku, kterou našla u Kierana a začne prohledávat papíry. Najde tam něco, co ji přijde jako nějaký klíč k něčemu. Ví, že to bude muset vyluštit, ale jedno pozitivní na tom je. A to je to, že umí přečíst tyto ornamenty. Hned se do toho pustí.*

(SMS od Marcela pro Cami.)

kód:

Ahoj, Cami. Dneska večer je ve městě jedna skvělá jazzová kapela a já náhodou mám dva lístky.. Nechtěla by jsi se mnou strávit jeden večer? Večer mimo bar nebo tvůj/můj byt, kde jediné co je naší zábavou jsou knížky. Zasloužíš si trochu odpočinku zvláště potom, co tě zabil tvůj ..bratranec. Marcel.