Jackson´s Cottage

(Napíše Sms Jacksonovi.)

kód:

Ahoj Jacksone. Vše je v pořádku, avšak ráda bych si s tebou promluvila. Dnes večer do zátoky přijedu později. -C.

*Do Zátoky se vrátí hodně pozdě v noci. U sídla se zdržel déle, než mu bylo milé. Vrátil auto majiteli a šel si hned lehnout. Bylo to skoro nad ránem.
Když se vzbudí, zjistí že už je dávno nový den. Není právě nadšený. Tak dlouho v posteli čas trávit nechtěl. Vstane, opláchne se, převlékne. Zkontroluje mobil. Všimne si zprávy od Claire. Neví, kdy je u ní dnes večer později. Přikládá to včerejšímu dni, tak doufá, že by ji dnes mohl doma zastihnout. Přemýšlí, jestli má dát vědět Marceli, že má počítat s Klausem. Rozhodne se tímhle si kazit náladu později. Nyní vyjde z domku a zamíří k tomu, kde bydlí Claire.*

*Zprávu od Jacksona si bohužel přečetla až později. Nějakou chvíli nebyla na svém telefonu dostupná, jelikož odpočívala. Měla náročnější dny, byla skoro pořád unavená a taky měla bolesti v podbříšku, což jistě znamená, že porod bude každou chvíli. S tím faktem byla smířená. Cestou do Zátoky přemýšlí, co se stalo, když Jackson byl už před sídlem, ale nepřišel za ní. Musel rozhodně s někým mluvit a to buď Klaus, Elijah, Rebekah a nebo Marcel. I když Marcela a Rebeku z nějakého důvodu vylučovala úplně. Zbýval tedy Elijah a Klaus a upřímně se modlila za to, aby vedl rozhovor s Elijahem, než s Klausem. Štve jí, že to promeškala. Musí s Jackson mluvit, neozval se jí od té doby, pravdou bylo, že on ani jemu, ale nemá dobrý pocit z toho, že by měl vést konverzaci s Původními bez její přítomnosti. Přijede do Zátoky, vypne motor a nadechne se zhluboka. Zůstane ještě sedět v autě a vytáhne mobil, jako první si vyhledá Elijaha a napíše mu sms.*

kód:

Ahoj, Elijahu. Jela jsem do Zátoky, vím, že je to narychlo, chtěla jsem tě požádat o to, aby si mě tady vzal, ale bohužel jsem tě doma nemohla zastihnout. Takže usuzuji, že máš něco na práci a nedostal by ses ke mě rychle. Chci ti jen dát vědět, kde jsem pro případ, kdyby se něco dělo. Mám jednu důležitou otázku na tebe. Mluvil si v posledních dnech s Jacksonem? - Hayley

*Odešle mu sms a chvíli se dívá na displej, jako kdyby snad měla hned dostat odpověď. I když by byla ráda za rychlou odpověď, než vtrhne za Jacksonem. Následně na to si vyhledá Klause a taky mu napíše sms.*

kód:

Klausi, jela jsem do Zátoky. Možná se ti to nebude líbit, že jsem tady jela sama, ale tebe ani Elijaha jsem zastihnout doma nemohla, abyste mě odvezli. Musím mluvit s Jacksonem. Dám ti vědět jak budu odjíždět ze Zátoky, že já i malá jsme v pořádku. - Hayley

*Odešle další sms a potom vystoupí z auta. Zavře za sebou dveře a mobil stále drží v ruce. Rozhlíží se po Zátoce a když potká pár lidí, tak se s nimi pozdraví a věnuje jim úsměv. Její nohy ovšem míří k Jacksonově chatce. Sice ho takhle překvapí už podruhé, ale to mu snad tak vadit nebude. Přijde k jeho chatce, zaklepe na dveře a vyčkává, až jí otevře.*

*Ráno vstane jako obvykle brzy. Když se opláchne, převlékne a posnídá, vezme si ještě trochu čaje do hrnku a na chvíli si sedne. Prohlédne si prsten s kamenem, který od předchozího dne nosí na levém prsteníčku. Předchozí den byl konečně ve městě. Nechal svůj kámen rozdělit na dva a vsadit do dvou prstenů. Druhý má pro Claire, jak slíbil. Dosud, ale na ni neměl štěstí. Má zpět i svůj vůz, který je opět jízdy schopný. Zbytek dne obcházel v Zátoce obyvatele a s každým osobně probíral, jejich názory a jestli bude z jejich strany nutné opustit Zátoku nebo ne. Pár takových se našlo, ale většina byla ochotná přijmout nové pravidla. Dnes se chystá na podobné návštěvy. Když zaslechne klepání na dveře, přemýšlí, kdo k němu může jít. Vstane, přejde domek a otevře je. Zůstane trochu překvapeně koukat na Hayley.* Hayley... *Vydechne po pár vteřinách. Přelétne okamžitě okolí za ní. Slabě se zamračí. Hayley mu bohužel připomene jeho setkání s Klausem.* Pojď dál. *Otevře dveře více a ustoupí od nich, aby mohla vejít. Z její návštěvy má dnes poprvé smíšené pocity.*

*Chvíli tam vyčkává, než jí otevře. Jakmile se Jackson objeví ve dveřích, tak se na něj usmívá, ale ovšem úsměv ji z tváře zmizí v okamžiku, když pozná jeho odtažitý přístup k ní. Její výraz ve tváři zledovatí a sama se ohlédne za sebe, snad aby se přesvědčila o tom, kam se dívá nebo spíš koho hledá očima. Poté ale usoudí, že zřejmě jenom kontroluje, jestli je sama. Při jejich poslední návštěvě byl rád, že ji vidí, alespoň z jeho přístupu to tak mohla usuzovat. A teď? Cítí se tak, že ji zve dovnitř jenom z povinnosti a bude doufat, aby co nejrychleji zase odešle. Přikývne hlavou a překročí práh jeho chatky. Pro tentokrát se nerozhlíží po chatce, jenom ji rychle přelétne očima. Trochu se projde po místnosti a potom se na něj otočí. Teď jako kdyby ani nevěděla, proč tady vlastně je a co má říct. Dokázal ji umlčet jeho přístupem. Možná se plete, možná si to jenom namlouvá, ale co když to tak opravdu je? Co když její pocit je správný?* Chtěl si se mnou mluvit, omlouvám se, že jsem nepřišla. Byla jsem unavená v posledních dnech jsem více unavená, než kdy předtím. Omlouvám se za to. Proto jsem tě přijela navštívit tady. *Našpulí rty a propaluje ho pohledem. Snaží se z jeho tváře vyčíst všechno, co by jí dalo odpověď. Možná jen začíná být paranoidní ze strachu, který teď pociťuje. Zřejmě by nad tím neměla ani přemýšlet.* S kým jsi mluvil? *Zeptá se narovinu a její hlas tónu je zvědavý. Odloží si potom mobil na jeho stoleček, snad mu to nebude vadit, ale nechce se jí držet stále v ruce. Snad poprvé se v jeho přítomnosti cítí nejistě. Ten pocit se ji nelíbí, Jackson byl vždycky jediný u koho si vším byla jistá, u koho nikdy nepochybovala. A teď pochybuje, teď neví, co se přesně děje, ale hodlá to zjistit.*

*Nechá Hayley vejít a ještě jednou zkontroluje okolí, než za ní zavře dveře. Povzdechne si, ale pro sebe. Není si potom všem jistý, jak se k ní chovat. Navíc opravdu není rád, že za ním přijela sem. Zátoka mu od Kolovy návštěvy, kdy to zde chtěl zapálit a choval se, jako utržený ze řetězů. Jen nerad by něco podobného zažil znovu, třeba během její návštěvy. Neujde mu ani ta změna v její tváři, když ji tak chladně uvítá. On sám je z toho upřímně zmatený. Otočí se od dveří do místnosti a sleduje ji.* Udělej si pohodlí. Dáš si něco? *Promluví k ní. Jeho tón je o něco vřelejší i to, jak na ni kouká vypovídá o tom, že až tak úplně všechno se z jeho strany vůči ní nezměnilo. Přejde místností blíže k ní. Poslechne si její odpověď, omluvy. Jeho pohled ze začátku zase zchladne a v očích se mu vzteky zablýskne, když mu Hayley připomene jeho "návštěvu" sídla.* To je v pohodě, Hayley. Nic se nestalo. *Ujistí ji, i když je jeho tón o pár stupňů chladnější. Z jeho chování by jí mělo být jasné, že ho něco štve, ale snaží se to nedávat najevo, ačkoliv se mu to moc nedaří.* Měl jsem svým způsobem štěstí. Podařilo se mi v jeden den promluvit a dohodnout se s Marcelem a Klausem. *Odpoví jí nakonec. Nevidí důvod, proč jí to tajit. Mluví docela klidně, jen při vyslovení posledního jména v jeho hlase zazní nevraživost. Klaus bude nejspíše ten problém.* Překvapivě jsme se na tom nejdůležitějším domluvili. Nemusíš si s tím dělat starosti, Hayley. *Vydechne a pokračuje. Při tom na ni kouká.* Lidem v Zátoce se nic nestane a o vlkodlaky ve městě se postaráme. *Zhruba vysvětlí, co se mu povedlo dohodnout. Po té uhne pohledem a přejde ke stolu. I když ho Klaus vytočil svými poznámkami, snaží se řídit tím, co mu řekl. Nechce Hayley ničím znepokojovat.*

*Na jeho otázkou jen nesouhlasně zavrtí hlavou.* Ne, děkuji. *Nakonec si sedne na okraj jeho postele a pozoruje ho. Mlčky poslouchá každého jeho slovo a nespouští z něj oči. Nelze přehlédnout to, že ho něco trápí, užírá či štve. Nechce, aby se Jackson trápil, i když je pravda, že má toho na sobě teď hodně. Jeho bratr, vlkodlaci, budoucnost. Dokonce si všimne i té hořkosti při vyslovení Klausova jména. Doufala, že nemluvil zrovna s ním, bohužel její obavy se vyplnily. Povzdychne si a na chvíli sklopí zrak. Pokud on mluvil s Klausem, tak to rozhodně nebyl příjemný rozhovor. Může jen opět doufat, že při rozhovoru nezmínil ani jeden z nich její jméno, čímž si ale není jistá. Dívá se do země a přemýšlí nad tím, zda se něco v sídle odehrálo a proto z něj cítí i něco jiného, trochu negativní přístup. Už teď začíná mít pocit, že tenhle rozhovor bude patřit k těm nepříjemným, ale ona musí vědět, co se s ním děje. Možná kdyby v tom nešťourala, tak pokojně odjede nazpět domů, což se zřejmě nestane. Opět k němu vzhlédne a v jejích očích jde zahlédnout záblesk zlosti, když se Jackson zmíní o tom, že se oni o všechno postarají. Netuší, kde má začít protože teď v tuto chvíli má na jazyku tolik slov, že si je zřejmě ani nezapamatuje a všechno naráz nevysloví.* Jacksone, co se děje? *Zeptá se opět starostlivě a upírá na něj zrak. V její tváři je odhodlanost zjistit, co se stalo. Co ho užírá.* A mluv se mnou prosím otevřeně, ano? Vidím to na tobě. Tvůj postoj ke mě, ta hořkost v tvém hlase a tvůj výraz, všechno to značí to, že něco není úplně v pořádku. Vím, že Původní nemáš rád a očividně nejvíc Klause, ale stalo se něco mezi vámi, co tě rozčílilo? *Pozvedne pravé obočí a chvíli ho nechá tak, než ho zase stáhne nazpět do původní polohy. Chvíli přemýšlí, co vlastně chtěla říct dalšího a potom si vzpomene. To se její výraz zase změní. Zdá se, že je dotknutá a ona taky upřímně je.* Takže vy jste se na něčem dohodli, zřejmě jste mi o tom nechtěli říct a...*Zarazí se a zavrtí nad tím hlavou. Kousne se do spodního rtu a zdá se, že jí začíná ovládat vztek. Proč jí všechno všichni dělají ještě horší? Má i pocit, že se to na ni sype z každé strany, jako kdyby jí všichni chtěli nějak zlomit, nabourat její obranu. Co se to zatraceně v posledních dnech děje?*...kde je to, že jsme v tom spolu, hm? Kde jsou ty sliby, že v tom budeme oba, že ty budeš držet mě a já tebe? *Pronese naštvaným tónem. Nesnaží se ho nějak zakrýt. Upírá na něj svůj pohled, který zrovna není přívětivý. Nechce se s ním hádat, ale očividně jiná cesta odtud nevede. Snaží se držet s vlkodlaky a on jí teď slušně řekne, že se do toho nemusí plést, že je všechno zařízené? Co tohle má zatraceně znamenat? Několikrát se nadechne a potom dlouze vydechne, zřejmě proto, aby se uklidnila a nepřitěžovala si zbytečně. Měla by myslet na svou dceru, že všechno, co se děje jí, tak vlastně přenáší i na ni. Všechna ta negativita se přenese na to dítě a ona nechce nějak svému dítěti ubližovat.*

*Slabě přikývne, když Hayley odmítne. Cítí na sobě její zkoumavý pohled, jako by chtěla nahlédnout až do jeho hlavy a zjistit, co je jinak. Chvilku na ni proto kouká, ale pak uhne pohledem. Přejde a posadí se do jednoho z křesel, které v domku má. Hayley tak sedí naproti němu. Ve srovnání s její poslední návštěvou si od ní drží odstup. Nedovede to překonat. Svým způsobem ani nechce. Vše dopadlo úplně jinak, než v co dlouho doufal. Hayley ztratil ještě dříve, než se o něco měl šanci pokusit. I když se jí i potom, co zjistil, že čeká dítě s Klausem bral jako jednu z nich a považoval za součást rodiny, po té, co mu dal Klaus jasně najevo, že se mu nelíbí, jak ji obtěžuje a zatěžuje problémy, které si neumí vyřešit zpět a ještě se odvolával na její stav... Jako by jeho přístup tímhle otrávil, že toho dále není schopný. Navíc si dobře vzpomíná i na její slova, když tu byla naposledy, kdy mu dala najevo, že musí dělat to nejlepší, pro dceru, která se brzy narodí. Tím mu rovněž dala najevo, že musí dát přednost soužití původními ve městě. Tohle všechno a nejspíše i jeho ne právě příjemné zážitky s Kolem způsobily tenhle jeho stav. Přemýšlí nad tím, jestli lze nalézt nějaký kompromis který by vyhovoval všem stranám. Nic ho ovšem nenapadá. Navíc si je jistý, že Klaus nad něčím podobným rozhodně neuvažoval ani vteřinu. Když se po té Hayley pustí do zjišťování, co se stalo, nespokojeně stáhne obočí a zvedne k ní pohled. Sice ji poslouchá, ale v jeho očích je vidět stále ten vztek, který svými slovy ještě podporuje. Nejvíce ho štve, že to před ní nedokáže utajit. Neumí se přetvařovat. Na její otázku, kterou mu položí by byla snadná odpověď, ale on nemá chuť jí tlumočit Klausova slova. Nic by to stejně nezměnilo. Ani mezi nimi, ani v jejím postoji, který již zaujala.* Ano domluvili jsme se, co budeme dělat. *Odsouhlasí jí to. Nevidí důvod, proč ji do toho zatahovat více, než je nutné. Vzhledem k jejímu stavu. Přál by si, aby to skončilo a oni se rozešli v dobrém, ale Hayley po té pronese něco, co se ho opravdu dotkne a dost vytočí. Střelí po ní rozhořčeným pohledem. V první chvíli má chuť vyskočit a dát průchod svým emocím, ale na poslední chvíli s zarazí. Sevře pevně mezi dlaně opěrky na kterých má položené ruce a rychleji oddechuje. Při tom Hayley propaluje pohledem. Je šťastný za svůj prsten, díky kterému se i přesto alespoň trochu drží zpátky. Druhý důvod je její stav. A třetí, stále ve svém nitru pro něj Hayley znamená moc. V jeho očích je, ale vidět ta němá výčitka, kterou jí od první chvíle, co ji potkal nikdy neřekl, ačkoliv v těch pro něj těžkých chvílích myslíval.* Hayley... *Vydechne a zavrtí nevěřícně hlavou.* Jak tohle můžeš říct? *Zeptá se jí ublíženě. Nespouští z ní pohled. Připadá si jako mezi dvěma kameny. Buď ho drtí Hayley nebo Klaus, každopádně vždycky je jeden z nich nespokojený a on toho má i bez nich dost.* Jak to mám asi dělat? Nejsi tady. Čekáš dítě a těch starostí máš dost i bez vlkodlaků, Zátoky a mně... *Pokračuje po té, po chvilce co se opět vydýchává ze svého rozhořčení.* Musím se rozhodovat a jednat sám. Není možné abych vše řešil s tebou. *Povídá dál.* Dávej pozor na sebe a na malou. *Snaží se to vyřešit v klidu a vysvětlit jí jeho postoj, aniž by se nějak zmiňoval o tom, že za to může hlavně Klaus. Když to dopoví, zůstane sedět v křesle s rovnými zády, dlaněmi stále svírá opěrky a dívá se na ni, jaký to bude mít účinek.*

*Pozoruje ho celou dobu a vnímá jeho vztek. Sjede očima k jeho rukám a pozoruje je, jako kdyby čekala, že každou chvíli vylítne z kůže a ona se bude muset nějak bránit. Sice nevěřila tomu, že by jí Jackson ublížil, ale i tak si nebyla teď jistá vůbec ničím. Sedí klidně, ale ostražitě a pozoruje jeho ruce. Při jeho slovech opět k němu vzhlédne. To snad nemůže myslet vážně. Předtím se na něčem domluvili a teď z toho couvá? Co se to s ním děje? Jasně si to minule ujasnili, souhlasil s tím a teď to vypadá, že jí chce od všeho odstrčit. Ztratil bratra, ona mu chce pomoct, chce, aby věděl, že je stále s nimi, že je stále vlkodlak. Možná se snaží s ní mluvit v klidu, ale ona ví pravdu. Ví, že nedokáže být v klidu. Koneckonců oba jsou vlkodlaci, oba je jde snadno rozčílit a jejich vztek nezná meze. Stoupne si a začne přecházet po místnosti. Zastaví se u okna a stále si přemítá to, kde může být vina. I když uvnitř ví, kde ta chyba přesně je. Klaus. To jméno, to jméno ji začalo pronásledovat od chvíle, co se s ním setkala a čím dál víc se stává důležitější součástí jejího života. Na jednu stranu jí to jméno samotnou ničí. Je k němu otočená zády a snaží se vydýchávat ze sebe vztek, který právě teď pociťuje po celém těle. Ale nejde jí to, ovládá jí to a ví, že jenom tak z Jacksona nevytáhne odpovědi, které mu položila. Neodpověděl jí, neřekl jí, co se děje. A proto se otočí k němu* Co ti řekl? Co ti Klaus řekl, že teď měníš svůj přístup ke mě? A buď upřímný, Jacksone! Řekni mi pravdu! *Zvýší na něj trochu hlas, aniž by chtěla. Ale takhle s ní on jednat nebude, jediné, co po něm chce tak je pravda a upřímnost. A rozhodně ji nevyšachuje od vlkodlaků, tohle vzdát taky nehodlá. Své znamení z ramene si jen tak nevymaže, ten fakt, že tady patří nevymaže ani Jackson. Připadá jí to, že jí chce odtud odehnat, aby se věnovala jen Původním. A tohle ji upřímně bolí.* Když jsme spolu mluvili naposledy, všechno si vzal v poklidu. Co se tak změnilo? Myslela jsem, že držíme při sobě a ne, že mě od toho hned odsuneš. Snažila jsem se ti pomoct, snažila jsem se pomoct Oliemu. Orodovala jsem za tebe, za něj a za celou smečku u Elijaha a Klause s oběma jsem se musela pohádat a najednou zjistím, že moje snaha je naprosto k ničemu? *Řekne nevěřícně a hned na to zavrtí hlavou. Založí si ruce v bok a znovu začne přecházet po pokoji, snad aby ten vztek ze sebe nějak vychodila. Očividně to ale vůbec nepomáhá a zastaví se kousek od něj. Dívá se mu do tváře.* Chci vědět, co ti Klaus řekl, proč jsi naštvaný a proč jsi změnil přístup ke mě. Buď to vytáhnu z tebe a nebo z Klause a věř, že budu na vás dva tak tlačit, dokud mi to neřeknete. Nechtěj mě donutit k tomu, abych se ptala znova, Jacksone. Odpověz mi. *Řekne tvrdě a rty semkne pevně k sobě a vytvoří tak úzkou linku. Dýchá zhluboka, už jen tím vztekem, který má v sobě. Neví, co by dělala, kdyby jí neodpověděl. Jestli by prostě měla odtud odejít a jít za Klausem a všechno mu vyčíst tak, jako ještě nikdy předtím a nebo na Jacksona bude tak dlouho tlačit, dokud jí to pod jejím náporem neřekne. To poslední, co teď potřebovala jsou neshody právě s ním. Buď je to on nebo Elijah a nebo Klaus. V tuhle chvíli ji připadá, jako kdyby jí to občas ti tři dělali schválně. Ale to by zase velmi ukřivdila Elijahovi protože v hloubi duše ví, že právě on se co nejvíc snaží, aby byla šťastná. Dál už nic neříká a jen vyčkává, zda se bude jejím otázkám vyhýbat nebo ne.*

*Když Hayley tak pozoruje, všimne si, že je ve střehu po té, co málem neudržel své emoce a vyskočil z křesla. Nikdy by jí, ale neublížil. Tím si je jistý. Trochu ho proto její nedůvěra vůči němu zklame. Jen o něco pevněji stiskne opěrky, aby se to zklamání neprojevilo v jeho výrazu, který je i bez toho rozhořčený dostatečně. Zvedne k ní hlavu po té, co vstane a začne chodit po jeho domku tam a zpátky. Vidí na ni, že ji jeho odpovědi neuspokojily a je naštvaná stejně jako on. Sleduje ji proto po celou dobu očima, jak rázuje tam a zpátky. Doufá, že si neublíží. Jeho vztek z něj tak trochu vyprchá z obav, které o ní má. Když se na něj Hayley otočí, jistě si toho strachu o ní nemůže nevšimnout. Poslechne si její otázky a dokonce v duchu žasne nad tím, jak si na něj zvyšuje hlas. Docela ho tím zaskočí, že zapomene na to, že by ho to mělo vytočit. Stále myslí na to, že je těhotná a má kolem sebe spoustu nebezpečí, hrozeb. Překoná své ohromení a pak se na ni dívá až moc klidně a o to chladněji. Semkne rty do uzší linky a nespouští z ní oči. Poslouchá jí dále a snaží se to brát dále v klidu, ale některá její slova ho zasáhnou hlouběji a do míst, které jsou dost citlivé. Ví, že za její přímluvu u původních by jí měl být vděčný a také je, ale když mu to podá takovým způsobem, o to více se ho to dotkne. V jeho očích opět zadoutná zlost. Hlavně z jejich slov vnímá další obviňování vůči jeho osobě, stejně, jako to slyšel od Klause, že za tohle může hlavně on. Pomalu vstane z křesla, protože k ní nechce stále mít zvednutou hlavu.* Hayley, udělala si pro své lidi to nejdůležitější, co se dalo. *Promluví na ni klidně, ale o to přesvědčivě. Chce, aby věděla, že to myslí upřímně a váží si její snahy. Kvůli tomu spolkne i své dotknuté ego a snaží se udržet v klidu. Nechce se s ní hádat, jen chce, aby si uvědomila, že některé postoje on přehodnotil, kvůli ní a nehodlá to měnit. Kdyby neshledal Klausova slova pravdivá, rozhodně by se jimi neřídil. Možná se trochu stydí i za to, že si to neuvědomil dříve. Netušil, ale jak na tom Hayley je, protože s ní vůbec není a naposledy se mu zdála v pořádku.* Já ti za to jsem vděčný. *Pokračuje po krátké odmlce, co přemýšlí a kouká někam před sebe. Zvedne k ní opět pohled.* Jsem si jistý, že bych jinak nejspíše neměl šanci s Klausem mluvit. *Pokračuje a mírně se při tom ušklíbne. Je tak rád, že Hayley netuší o Kolovi, ale zato on má díky tomu docela jasnou představu, jak by to mohlo proběhnout. Pozoruje při tom Hayley a přemýšlí, jestli jí to dojde taky.* A nechci a neodsouvám tě. *Dodá o něco důrazněji.* Chci, jen aby si byla v pořádku a nedělala si starosti s něčím, co už nemusíš. Kvůli sobě, kvůli malé. *Pokračuje dále a pak jeho pohled trochu zjemní.* Mělo mi to dojít. *Dodá provinile. Při tom sklopí pohled dolů. Vzhlédne k ní po chvilce, kdy se z něj stačí dostat, co mu Klaus řekl. Není z jejího postupu právě nadšený. Přeje si, aby to nechala být. Tohle bylo mezi ním a Klausem.* Nech to být, Hayley. *Požádá jí. Snaží se, aby to vyznělo jako prosba, ale nedokáže zakrýt jistou nechuť nad tím, že do toho chce šťourat a vrtat. Je jasné, že z něj více nejspíše nedostane.*

*Stále nemůže uvěřit tomu, jak s ní jedná. Jako kdyby byla malá neschopná holka. Naprosto to v ní vře, celý ten vztek v ní vře. Nechce jí odpovědět, drží se od ní zpátky a teď ani neví, co má udělat.* Tohle, co předvádíš nemůžeš myslet vážně, Jacksone. *Řekne tvrdě a dívá se na něj svým ledovým pohledem. Její hlas zní, jako kdyby byl otrávený, jako kdyby k ní vůbec nepatřil. Ani jako kdyby to nebyla ona. Zavrtí nad ním hlavou a sjede ho celého pohledem. Nemůže uvěřit ničemu, co teď říká. Je na něj pořádně naštvaná, zřejmě tohle chtěl. Chce jí do sebe dostat, chce jí dostat do vlkodlaků. Stejně tak jako Elijah ji nutí do toho, aby se sbližovala s Klausem proto má od ní jistý odstup, tak Jackson začíná dělat to samé. Netuší, co se stalo, netuší, co mu Klaus řekl, ale dosáhl svého. Odřízne jí od všech, od každého kvůli jejich dceři. Má pocit, že si z ní dělá svou loutku a ona to už nedokáže dál snášet. Nejraději by odjela za město, nejraději by v tuhle chvíli od všech utekla. Jackson jí teď zranil, hodně ji zranil. Dal jí opravdu velkou ránu a pokud jí alespoň trochu zná, tak si toho může všimnout. Její oči nezakryjí všechno, co by chtěla.* Nechápu, nerozumím, co ti mělo dojít, ale mě teď došla jedna věc. Nestojíš si za svým, zřejmě děláš to, co po tobě chce Klaus, zřejmě právě kvůli němu mě odháníš od sebe a od problému vlkodlaků. Budeš toho litovat, Jacksone. Možná ne teď, ale jednoho dne. Budeš vědět, že to ty sis mě od sebe odehnal. *Řekne tvrdě a zamíří ke stolečku. vezme si do ruky mobil a pevně ho stiskne. Má co dělat, aby všechny své emoce udržela na uzdě. Aby se jí nenahrnuly slzy do očí. Přejde ke dveřím a prudce je otevře. Zastaví se ovšem u dveří, stojí na místě a otočená zády k němu. Nějakou chvíli se rozmýšlí, co udělat. Nakonec se otočí čelem k němu, aby na něj pořádně viděla.* Jsem těhotná, ne neschopná, Jacksone. Nejsem malé dítě, aby si se mnou jednal takhle. Až se začneš chovat jako chlap a budeš mi chtít říct, co se doopravdy děje, pak teprve se mi můžeš ozvat. Vlkodlakům si to řekni sám, že jsi mě chtěl ze všeho vynechat, já se snažila. Moje snaha pro tebe nic neznamená. *Odsekne a pak se otočí a práskne dveřmi. Ještě, že nemá takovou sílu, aby je mohla rozbít nebo něco podobného. Venku se nadechne čerstvého vzduchu. Zamíří si to ke svému autu a cestou se dívá po Zátoce a po těch, co ještě zbyli. Právě přišla o domov, o místo, kde mohla být vlkodlakem, kde se cítila jako vlkodlak. Je jí z toho špatně, zvedá se jí žaludek a chce se jí zvracet. Potlačuje v sobě slzy a smutek, který teď cítí. Nečekala, že tahle návštěva dopadne až tak tragicky. Má chuť napsat Elijahovi, ať si hlídá bratra nebo ho brzo může najít mrtvého. Možná je to jen tím vztekem, přejde jí to a nakonec Klausovi neřekne nic. Připadá si vážně jako vězeň, tohle si rodina rozhodně nedělá. Nevěří už tomu, že ji Původní tak berou a hlavně Klaus, tohle se prostě nedělá, i když je pravda, že u Původních je možné všechno. Má chuť se otočit a podívat se, zda Jackson zůstal v chatce, tolikrát se chce otočit, ale neudělá to, alespoň ne prozatím. Raději se dívá po ostatních ze Zátoky, po celé Zátoce. Po místě, co si myslela, že může být i její domov.*

*Přeje si, aby Hayley prostě pochopila to, že o ni má strach a nechce ji už ničím dalším stresovat. Nechce ji v tomhle směru ublížit. Z Klausových slov pochopil, že na tom není nejlépe, a jen se podle toho zařídil. To, že o vlkodlacích mluvila s oběma původními. Klausem i Elijahem bylo to nejdůležitější. Teď když se domlouvají nad tím, jak zrádné vlkodlaky dostat, nepřijde mu k něčemu ji do toho zatahovat. Nenapadá ho, jak by v tom mohla být Hayley užitečná. Z její reakce vidí, že ona tohle nechápe. Povzdechne si. Nechce se s ní hádat.* Hayley pro mě je důležitější to, aby si byla do porodu v pořádku. Vlkodlakům si pomohla tak, jak by to nikdo jiný nezvládl. *Odpoví jí, z jeho hlasu je slyšet že ho její obviňování mrzí.* Ale teď? Zatím nic dalšího udělat nemůžeš. *Pokračuje dál, i když si není jistý, jestli ho Hayley vůbec poslouchá. Má pocit, že mluví do větru.* Klaus mi neřekl nic víc, než to, že ti není nejlépe. *Zvýší o něco hlas a podívá se na ni.* Když se o tebe bojí on, tak mi promiň, že tě nechci ničím dalším zatěžovat. *Pokračuje dále důrazněji a podrážděněji. Začíná ho štvát, jak ho ze všeho obviňuje. Jako by ho to snad těšilo. Sleduje ji pak, když přejde ke stolku a vezme si mobil a míří ke dveřím. Její další slova ho opět zasáhnou do citlivých míst. Nejdříve nevěřícně, ale po té naštvaně poslouchá její slova. Jeho tvář se stáhne zlostí. Tím, co řekla se ho rozhodně dotkla. Opět mu, jen potvrdí tím, co řekne, že ho nechápe, stejně tak jako on podle ní nechápe ji. Když odejde a ještě práskne dveřmi, vezme první věc, co mu přijde pod ruku a mrskne jí proti nejbližší stěně domku. Jelikož to byl hrnek je slyšet rozbíjení skla. Zlostně si pro sebe zavrčí. Teď se opravdu, jen tak tak drží. Má na Hayley v tuhle chvíli doopravdy zlost, ale zároveň nechce, aby takhle odešla. Neví, ale, co má dělat. Naštvaně si prohrábne dlaní vlasy dozadu a pak dojde ke dveřím, otevře a vyhlédne ven. Vidí ji chodit po Zátoce. S povzdechnutím si opře hlavu o rám dveří. Už neví, co má dělat, aby na něj kvůli tomu byla rozčílená.*

*Má v sobě neuvěřitelnou zlost na něj. Jasně, Klaus mu řekl, že se o ni bojí, kdyby tak věděl, že to kvůli Klausovi právě omdlela, asi by jeho slova nebral tak vážně. Neví, co má dělat, jestli se vrátit nazpět a vyříkat si to s ním nebo prostě má odjet. Zaslechne potom nějaký zvuk z jeho chatky a proto se otočí. Netuší, co tam Jackson dělá, ale zřejmě má stejnou zlost, jako má teď ona. Ví, že má prořízlou pusu, ale on jí taky zasáhl a pokud si tohle neuvědomuje, tak ať jí v tom případě nechá jít. Dívá se stále k jeho chatce a poté zahlédne, že z ní vyšel. Setká se s jeho pohledem a pozoruje ho. Má zlost, naprosto spalující zlost a její nohy neví, kterým směrem se mají vydat. Jestli nazpět k němu a nebo k autu a odjet domů. Nakonec se přece jenom k němu vrátí, rozhodla se, že ještě zareaguje na jeho poslední slova.* Tohle ti napovídal? Že má o mě takový strach? Já ti řeknu proč mi není nejlépe. Protože ani ty, ani on mi to nijak neulehčujete. Nebylo mi nejlépe právě kvůli němu. *Řekne zostra. Nechce zacházet do detailů, ale chce Jacksonovi tím naznačit, že by rozhodně neměl brát každé jeho slovo za pravdivé. Ona nejlépe ví, jak se cítí. Nechce působit žádnou scénu v Zátoce, ale momentálně se nedovede jenom tak udržet.* Nic dalšího ani dělat nebudu o tom tě mohu ujistit, ale příště pokud budeš chtít mluvit se mnou, tak mluv se mnou. A nebo když se o něčem budeš chtít bavit s Klausem, tak se s ním nebav o mě protože to nikdy nemůže dopadnout dobře, rozhodně ne teď. když čekám jeho dítě. Jo a dovol mi připomenout ještě jednu věc. Kdyby si mě zatěžoval, nebyla bych tady. Nesnažila bych se dát všechno do pořádku a neriskovala bych další hádku s ním protože jezdím za tebou do Zátoky. Jak ti mám vysvětlit, že mě ničím z toho nezatěžuješ? Na mě už nemůžeš dát větší břemeno, než ho mám, Jacksone. Je těžké tohle pochopit? *Zavrtí hlavou a pozoruje ho. Upřeně se mu dívá do očí a v těch jejích je opravdu rozhořčení. Možná udělala chybu. Prostě měla nastoupit do auta, odjet a nechat to tak. Ale ne, ona vždycky musí udělat opak. Není lehké pro ni odejít, naposledy v něm měla velkou oporu, cítila se díky němu šťastně. A teď? Teď se spolu hádají, div na sebe nevyjedou.*

*Když pozoruje Hayley, jak se prochází Zátokou, i když je tady mezi nimi, přijde mu tak vzdálená. Ví, že je to kvůli tomu, že musí žít ve městě s původními. Nedává to před ní moc najevo, ale každou chvíli toho lituje. Hayley mu tady chybí a teď, když ho zradil jeho bratr, je to pro něj ještě těžší. Ví, že s původními nikdy nebude vycházet. Vždy se na něj budou dívat z vrchu a dávat mu najevo, že pro ně není dost dobrý. I kdyby se stavěl na hlavu, tak tohle nezmění. Všimne si, že Hayley míří zpět k němu. Sleduje ji. Je vidět, že je z toho všeho, co v poslední době prožil zklamaný, unavený, znechucený a tohle s ní je v jeho případě poslední kapka.* Klaus byl velmi přesvědčivý. *Odvětí a nespouští z ní pohled. Tváří se vážně.* Chtěl jsem s tebou mluvit, Hayley, ale po rozhovoru s ním už jsem neměl chuť ani náladu něco dalšího. Promiň. *Má pocit, že nakonec bude muset alespoň něco Hayley říct.* Stejně bych nakonec musel ten rozhovor s ním absolvovat. Od toho bys mi stejně nemohla pomoct. *Poslechne si její slova až do konce. Když mu pořád opakuje dokola totéž už ani nemá sílu jí proti tomu něco říkat. Vidí, že oponovat nemá smysl.* Víš, pro mě taky není lehké, že tady nejsi, Hayley. Chybíš mi, ale snažím se s tím nějak vyrovnat. Nemůžeš tady s námi zůstat a žít. Tvůj život se vydal trochu jiným směrem. Já si to po rozhovoru s Klausem, jen více uvědomil. Snažím se najít nějaký způsob, jak to zanést do mého života tady v Zátoce. *Promlouvá k ní dost nenadšeně z toho, že jí takové věci musí říkat, ale nechce, aby to sváděla, jen na jeho rozhovor s Klausem.* Nejsi tady, když tě potřebuju, a že je to v poslední době často. Musím se s tím, co se tady děje vypořádávat sám. Nic s tím, ale neuděláme, ani ty, ani já. Nemůžeš být rozpolcená. *Nemyslel, že bude nucený jí to říct, ale když to chce slyšet.* To, co se stalo, je moje vina. Musím to proto vyřešit zase, jen já. S tvou pomocí jsem to i tak měl snazší. I když si ji nezasloužím. *Povzdechne si a sklopí pohled.* Půjdeš dovnitř? *Koukne pak na ni znovu. Nechce se s ní bavit na verandě. Neví, jak je pro něj těžké, sotva si na její přítomnost chvilku zvykne, musí jít. Z duše nenávidí tyhle okamžiky.*

*Rozumí tomu, že neměl po rozhovoru s Klausem sebemenší chuť zůstat v sídle a vést konverzaci s ní. Navíc ona byla unavená a spala, ale rozumí mu. Přítomnost Klause dokáže hodně lidí otrávit, i když ona si na něj začala upřímně zvykat. Vlastně už na něj byla zvyklá, povídali si občas spolu, i když teď jen na chvíli a potom zase odešel. Nemůže říct, že se jí nevěnuje nebo o ní nestará, tohle dělá. Jde na něm vidět snaha, ovšem o jejich rozhovorech snad ani nikdo neví. Najednou úplně roztaje, když se Jackson přizná k něčemu takovému a začne se na něj dívat jinak. Už nemá ten chladný výraz, co měla předtím. Teď je v něm trochu výčitek za to, jaká na něj byla. Netušila, že její nepřítomnost je pro něj až tak moc těžká. Nevěděla, že to bere takhle, ale je ráda, že jí to řekl. kousne se do spodního rtu a podívá se na chvíli do země. Snad proto, že se se cítí mírně provinile za to, že tady žádný čas netráví. Měla by, alespoň chvíli tady zůstat. Nedělá mu to lehké, to uznává, ale ani ona sama to nemá lehké. Vzhlédne k němu* Jacksone...* Pronese jeho jméno tiše a teď už mluví naprosto s klidem.* Nevěděla jsem, že to neseš tak těžce. Co kdybych pro dnešek tady zůstala? *Zeptá se ho opatrně. Možná to není nejlepší věc, kterou může udělat. Bude muset napsat Klausovi o tom, že tady zůstává a možná by měla i Elijahovi, ale vůči Jacksonovi cítí, že je to správná věc. Není s ním skoro vůbec a ani s vlkodlaky a právě řekl, že jí potřebuje. Nechce ho odmítat obzvlášť, když jí potřebuje. On by jí přece taky neodmítal, kdyby ona potřebovala jeho.* Samozřejmě, že si zasloužíš mou pomoc. Tohle už nikdy neříkej, ano? *Pozvedne obočí možná trochu varovně. Tyhle řeči upřímně ráda nemá. Rozhodně mu bude pomáhat, vždycky se mu bude snažit jakkoliv pomoct. Souhlasně přikývne na jeho nabídku.* Ano, půjdu. Není nejlepší vést rozhovor všem na očích. *A potom se rozejde nazpět k němu do chatky. Snad její nabídku přijme a nebude mu to nějak vadit. Úplně v bezpečí není stejně nikde, ani v sídle. A navíc Klaus ani Elijah tam teď nejsou a u Jacksona se cítí bezpečně. Proč by tady nemohla zůstat? Vždyť to ničemu a ani nikomu neuškodí, alespoň by nemělo. A jí to třeba pomůže překonat vztek na Klause a tak se vyhnou další hádce, kterou rozhodně nechce. Posadí se znovu na jeho postel a vyčkává, až i on vejde dovnitř. Všimne si i toho rozbitého hrníčku. Poprvé ho viděla takhle "urvaného se řetězu" vždycky na ní spíše působil klidně. To ona ho vytočila do nepříčetnosti, to byla její silná stránka a zvládala to bohužel dokonale u každého.* Možná budeš chtít protestovat s tím, abych tady zůstala, ale nemáš proč. V bezpečí úplně nejsem nikde a myslím, že Původní to bez mé přítomnosti chvíli zvládnou. Navíc ani jednoho jsem v sídle nepotkala, když jsem odjížděla. Promysli si to, ano? Klidně tady teď zůstanu. *Pozoruje ho a všechna zlost, kterou ještě před chvílí cítila je najednou pryč, naprosto se rozplynula.*

*Čeká, jak na tohle Hayley nakonec zareaguje. Po té jejich výměně názorů už ani nedoufá, že by se to mohlo nějak zlepšit. Sleduje její výraz a neujde mu ta změna. Je z ní upřímně překvapený a trochu mimo, ale v tom dobrém smyslu slova. Je rád, že už se na něj nedívá dál jako na nějakého zloducha. Pozoruje ji a když pohlédne k zemi sleduje ten pohyb, takže se po té setká s jejím pohledem, když hlavu zase zvedne. V očích má otázku, když pronese jeho jméno. Po její poznámce na chvilku sklopí pohled on. Co jí na to má říct.* Hayley, co můžu dělat. Snažil, snažím se s tím vyrovnat od první chvíle, co vím, že je vše jinak. Ale upřímně? *Zvedne k ní opět oči.* Nejde mi to. *Dodá. Po té, co navrhne, že tady zůstane, tak se na ni zadívá, jako by si nebyl jistý, jestli slyší dobře. Něco takového si v jejím případě už ani nedovede představit.* Hayley... *Vydechne si a je znát, že jen ta představa je mu více, než milá. Jenže pak si uvědomí, jak to je a zadívá se na ni.* Nebudeš z toho mít problémy? *Zeptá se jí. Myslí to upřímně. Ví, jaký Klaus umí být a nechce jí něčemu takovému zbytečně vystavovat. Jeho pohled je, ale více než výmluvný. Nic by mu neudělalo větší radost. Po té, co rozhodně vyvrátí jeho tvrzení o pomoci sleduje ji a je vidět, že ho její slova těší, ale snaží se zůstat vážný, když na něj varovně zahýbá obočím. Oddechne si a ustoupí jí z cesty, aby mohla projít. Napadne ho, že toho i tak venku předvedli už dost, ale nahlas nic nepoví. Pozoruje ji, jak se opět prochází po jeho domku. Zavře dveře a sleduje ji od nich. Při tom si opět vzpomene, jak to tady Kol chtěl srovnat se zemí.* Žárlivý idiot. *Pomyslí si. Svraští při tom podmračeně obočí. Hned tvář zase vyjasní, když se na něho Hayley podívá.* Já budu moc rád, když zůstaneš, Hayley. *Odvětí zcela upřímně.* Zátoka teď, ale rozhodně není tak bezpečná, jako dříve. *Povzdechne si. Oči mu zalétnou na střepy. Přejde k nim a začne je pomalu sbírat. Dává pozor, aby se nepořezal, i když těmi drobnými si nakonec pár ranek způsobí. Krvácí to, ale jen slabě a velmi rychle to ustává. Když vše sesbírá, vyhodí je do koše. Pak se podívá na Hayley. Vidět ji zase sedět tady je pro něj moc skvělý pocit.* Co budeme dělat? *Zeptá se jí. Ale, než stačí něco říct, tak hned pokračuje.* Neboj, řeknu ti, co jsem domluvil. *Ujistí ji, že jí to nakonec prozradí. Stejně to chtěl udělat, než narazil na Klause.* Vážně si nic nedáš? *Zajímá se znovu. Slabě se pousměje. Dnes, co se Hayley objevila je to jistě poprvé.*

*Ani neví, jak má reagovat na jeho přiznání. A proto stále raději mlčí. Co na to může říct? Zřejmě nic, nic vhodného, nic, čím by mu neublížila a proto je lepší, když bude mlčet v nějakých věcech. Jakmile se zmíní o jejich problémech, no upřímně zřejmě z toho mít problémy bude, jak zná Klause. Ale Jacksona tím zatěžovat nechce, opravdu ne. Tohle už bude jen její problém a ona si ho nějak vyřeší, jako vždycky. Vyslechne si zase nadávky a urážky, jak je nezodpovědná matka a vystavuje dítě do nebezpečí. Nechce se jí to upřímně poslouchat, ale s tím se musí smířit. Podívá se na mobil a přemýšlí, zda už má poslat sms teď nebo až později. Dívá se na displej, nejradši by mobil vzala a zahodila. Aby nikomu nic nemusela psát, aby jí nikdo nesháněl. Podívá se nazpět na Jacksona.* Bude to v pořádku, věř mi. Zůstávám. *Na tváři se jí mihne mírný úsměv, opravdu velice slabý, ale je to asi to nejpříjemnější co mohla Jacksonovi teď dát. Začne psát Elijahovi i Klausovi stejnou sms.*

kód:

Pro dnešek zůstávám v Zátoce. Kdyby náhodou se něco dělo, ozvu se já nebo Jackson. - Hayley.

*Odešle oběma stejnou zprávu a pak odloží mobil na stoleček, jako kdyby ho už nechtěla nikdy vidět. Svojí pozornost obrátí k Jacksonovi.* Zátoka možná není bezpečná, tak jako dřív, ale řekni mi jaké místo je teď bezpečné? Žádné. Momentálně v New Orleans není žádné bezpečné místo. *Povzdychne si, přála by si takové bezpečné místo, kde by mohla být se svou dcerou, ale toho se ovšem nedočká.* A co budeme dělat? *Pousměje se a lehne si na jeho postel. Dívá se do stropu a přemýšlí nad jeho otázkou, která ji přijde na jednu stranu poněkud zábavná.* Co by si chtěl dělat s těhotnou vlkodlačicí? Můžeš si se mnou zahrát fotbal, kulatá na míč jsem dost. *Trochu se zasměje a zavrtí hlavou sama nad sebou, jak může teď vtipkovat v takových situacích? Za chvíli ale zase zvážní.* Není moc možností, co by jsi se mnou zrovna mohl dělat vzhledem k mému stavu. Co kdyby si mi pověděl o tom, co jsi domluvil? *Stále pozoruje strop a potom nakloní hlavu do strany a vyhledává ho očima.* Dobře, možná bych si dala něco k pití. Kdybych mohla pít rozhodně by to byl alkohol, bohužel musím držet půst. Takže nějakou vodu, prosím. *Naštěstí hlad nemá, ani neví, co by jí tak Jackson mohl nabídnout. Naštěstí se pořádně najedla ještě než tady odjela. Pokud ale tady ovšem bude zůstávat, určitě mu vyjí všechno, co ji dá k dispozici. To je taky jedna nevýhod těhotenství, pořád jenom jí a jí.*

*Pozoruje její reakci. Mlčí. Nediví se. Na tohle se nedalo odpovědět. Všimne si, jak hledí na svůj mobil. Trochu zvážní i posmutní. Vidět ji takhle ho trápí ještě více, než když je tady sám. Přejde k ní a posadí se vedle ní na postel. Chytne její ruku i s mobilem do své a slabě ji stiskne Pozoruje ji, jak po té posílá zprávu. Nečte, co nebo komu píše. Ví, že až na to dojde tak ho čeká nejméně jedna další ne právě příjemná konfrontace s původními. Kvůli Hayley mu to ovšem nevadí. Už tak ho nesnášejí takže je mu to jedno. Jen doufá, že to pro Hayley pak nebude ještě nepříjemnější, než dosud.* Mrzí mě to, Hayley. *Povzdechne si. Dává si to za vinu, že to teď v Zátoce takové je. Shlédne pak na svou ruku s prstenem a chvilku na ni kouká. Natáhne prsty a pozoruje jak se kámen leskne. Přemýšlí, k čemu by to mohlo být užitečné. Vzhlédne od ruky, když si Hayley lehne. Unikne mu slabý úsměv. Ona v jeho posteli. Pro něj velmi hezký pohled. Trošku zvážní když po něm opakuje jeho otázku.* Hmm? *Kývne hlavou, když jí potvrdí svou otázku. Pak na ni chvilku nechápavě hledí, než mu dojde, že si dělá legraci.* Hayley. *Zatváří se na oko pohoršeně, ale v očích se mu slabě pobavením zaleskne. Mírně mu při tom zacukají koutky. Přesto se na ni dál dívá a rozhodně nemůže shledat na její kráse žádnou vadu.* Na něco přijdeme. *Ujistí ji a pak zvážní úplně, když se zeptá na jeho domluvy.* S Marcelem i Klausem jsem se domluvil na spolupráci. *Odvětí a snaží se při vyslovování Klausova jména neskřípat zuby. Ten hybrid ho neskutečně vytáčí. Nemůže si pomoct ani před Hayley.* Vylákáme je na nějaké místo, kde je pak budeme moc obrat o kameny a potrestat za jejich zradu. *Povídá dál. Otočí se na posteli tak, aby jí viděl do tváře, i když leží. Jen když mluví o potrestání na chvilku uhne pohledem. Úmyslně to řekl takhle všeobecně, protože si není jistý, jak to nakonec dopadne.* Aby nemusel Marcel k tomu nutit upíry tak jsem se kvůli tomu obrátil na Klause. *Povídá dál.* Oba už věděli, co se stalo, což mě docela překvapilo. Jinak by to nejspíše nešlo tak hladce. *Řekne jí svůj názor. Čeká na její vyjádření, aby mohl případně pokračovat. Zatváří se, pak vítězoslavně, když Hayley nakonec s občerstvením souhlasí.* Vodu? *Ujišťuje se, že na ni trvá.* Co trochu čaje? *Vyzvídá.* Na alkohol zapomeň. *Doporučí ji. Vstane a přejde od postele ke stolu. Vytáhne z ledničky vodu a ze skříňky sklenici. Láhev s vodou otevře, naleje ji do sklenice a i s ní se vrátí k Hayley. Posadí se zpět k ní na lůžko a sklenici jí podá.*

Nemá tě co mrzet, Jacksone. Tvá chyba to není. *Ujistí ho, vážně nechce, aby se tím trápil. Chce, aby byl spokojenější, aby chvíli na všechno zapomněl. I proto tady zůstala. Ví moc dobře jaké to je, když potřebuje nějaké rozptýlení, když potřebuje myslet na něco jiného a když potřebuje ve své blízkosti někoho, kdo pro ni hodně znamená. Dívá se na něj trochu zaraženě, když si všimne jeho pohoršeného pohledu, ovšem koutky úst mu cuknou. Tak se mírně pousměje, je ráda za to, že to nevzal nějak špatně. Zřejmě na vtipkování nemá náladu, nediví se mu, ona taky ne, ale i tak se o to pokusila. Očima zabloudí někde směrem, kde je její mobil. Trochu má strach z toho, že jí někdo začne volat nebo ji zapípá sms na protest, ale když se jí nikdo neozývá, bere to tak, že to berou na vědomí a nijak zvlášť jim to nevadí, což je vlastně pro ni jenom dobře. Opět se na něj podívá a zůstává ležet.* Je těžké uvěřit, že ses zrovna s Klausem domluvil na spolupráci, ale myslí, že vím, o co jde. *Povzdychne si a vzpomene si na jejich ne nijak příjemný rozhovor, který byl i na jednu stranu zvláštní. Pamatuje si moc dobře ten moment, který u jejich rozhovoru nastal. Ne, neměla by se k tomu rozhodně vracet protože to nebylo správné, nebylo to vůbec správné. A mohlo se stát něco...hrozného. Proto hned odpustí od těch myšlenek a znovu poslouchá jeho hlas. Přikývne souhlasně a přehrává si to v hlavě, stejně jí teď zajímá jedno a to je Oliver. O tom by si s ním taky měla promluvit.* Takže jenom vy tři půjdete do toho plánu sebrat jim kameny a nebo je vás víc? *Pozvedne obočí, zřejmě by jich mělo být více, ale i tak věří tomu, že jenom oni a ještě za pomoci Elijaha by to zvládli hned. Tím si je více, než jistá.* Oba to věděli protože já mluvila s Elijahem i Klausem, takže se všechno rozneslo. Myslím tím všechno, co jsme si my dva řekli. Když jsem se snažila tobě a Oliverovi pomoct, tak jsem jim řekla toho co nejvíc. *Nadechne se zhluboka, znovu se chce zmínit o Oliverovi, ale to ji vyruší z toho jejich rozhovor o pohoštění. Trochu se pousměje a pozoruje ho.* Hele, copak si moje chůva, že mě hlídáš? *Zasměje se trochu pobaveně a dívá se na něj, když jde pro vodu. To je snad poprvé, co je takhle s ním v chatce a ještě se rozvaluje na jeho posteli. Ale ona prostě potřebuje pohodlí, možná se ho měla nejdřív zeptat, ale zdá se, že mu to nevadí.* Náhodou, Genevieve mi říkala o tom, že prý jedna sklenice vína za čas neuškodí. Ale máš pravdu, žádný alkohol. Ta voda bude stačit. I když bych tím čajem taky nepohrdla. *Opět se trochu pousměje.* Mimochodem mluvila jsem s Elijahem a Klausem i o Oliverovi. Elijah mi sice přislíbil, že se bude snažit, aby ho nikdo nezabil, alespoň doufám. *Začne pátrat v paměti a snaží se vybavit jejich rozhovor, i když je pravda, že ten byl taky dost emotivní a její myšlenky se spíš upínají na to, co se dělo po tom, když ho o to požádala. Nastal mezi nimi jeden opravdu velký moment a tak si nedokáže vybavit nic pořádného. Zavře na chvíli oči a potom je znovu otevře.* Klaus mi dal návrh, který jsem nepřijala. Chce Olivera zabít, dal mi stejný návrh pro Olivera, jako tenkrát dal Tylerovi. Vyprávěla jsem ti o tom nebo ne? *Je si jistá tím, že mu o Tylerovi řekla hodně, ale neví, zda úplně všechno. Taky si nemůže pamatovat každý rozhovor, co komu sdělí za informace. Až teď začne vnímat sklenici, začne se pro ni rukou natahovat.* Tak mi pomoc, mně se s tím medicimbálem na břiše těžce zvedá. *Pousměje se pobaveně, ale byla to pravda. V leže rozhodně pít nehodlá. Spí natáhne ruku tak, aby on chytil tu její a pomohl jí vyhoupnout se do sedu.*

*Výraz, kterým se na ni podívá dává najevo, že si tom myslí své. Nechce se s Hayley hádat, tak neodporuje. Jen se na ni dál dívá. Pořád má dojem, že se mu zdá, že je tady s ním v chatce a zůstane tady celý den. Ta představa se mu velmi zamlouvá a vykouzlí mu na tváři nepatrný úsměv. Pak mu přijde na myl, že to nemusí být zrovna nejpříjemnější, pro ni, že ji tak hypnotizuje tak na chvilku uhne pohledem. Po té, co Hayley opět promluví a vzpomene při tom Klause koukne zase na ni. Slabě se pousměje.* Od toho útoku na Zátoku jsem udělal tolik věcí, které by mě v životě nenapadlo, že budu muset. *Poznamená.* Spolupracovat s Marcelem a původními proti vlastnímu bratrovi. *Úsměv ho přejde a zavrtí nad tím hlavou.* Víš, že to došlo tak daleko, že už mám i Marcelovo číslo? *Pronese to jako rádoby vtipnou poznámku a musí se hodně přemáhat, aby zůstal vážný, protože mu to stále zní jako špatný vtip. Pozvedne při těch slovech obočí a čeká, co tomu Hayley řekne. Zdá se mu, ale zamyšlená a tak sklopí pohled k posteli. Zavrtí pak hlavou.* Chci vzít ještě pár svých lidí, kterým věřím, ale musím jim sehnat měsíční prsteny. *Odpoví jí pak.* Pokud se povede to, co mám v plánu, tak by to neměl být problém. *Naznačí, že něco chystá. Pokývá po té hlavou, když mu Hayley poví, že o tom mluvila s oběma původními.* Nebyla si sama, kdo bojoval za své. *Poznamená.* Marcel o tom věděl od Sophie. *Pokračuje a sleduje její výraz.* Je mi jasné, že jí nešlo tak o vlkodlaky nebo mě jako spíše o Gen. *Povídá dál a lehce se nad tím ušklíbne. Sophie nemusí, ale když se snaží pomoct Genevieve tak je za to rozhodně rád. Po očku při tom kouká po Hayley. Musela by být slepá i hluchá, aby jí nedošlo, že si dělá starosti o Genevieve. Vzhledem k tomu, že je jí známa jeho averze k čarodějkám, určitě to je zvláštní, i když spolu pracovali na těch kamenech.* Nevíš jestli je v pořádku? *Zeptá se jí po té na Gen. Mírně se při tom mračí. Naposledy mu odepsala na jeho zprávu a od té doby ji neviděl, neslyšel o ní. Samozřejmě má v paměti varování od Claire, ale nemůže si pomoct. Potřebuje vědět, jestli jí nic není. Pak uhne krátce pohledem, ale zase na ni s pousmáním koukne.* Jsi můj vzácný host, takže se o tebe chci postarat. *Odpoví jí a při tom se trochu ušklíbne.* I kdyby to doporučoval nevím, kdo, tak tady víno stejně nemám. *Pokračuje. Když si Hayley k vodě přeje ještě čaj, přikývne. Než se k ní se sklenicí vody vrátí zpět, postaví na vařič vodu. Poslechne si o jejím rozhovoru o jeho bratrovi a nepatrně se zamračí.* Obávám se, že Ollie si svůj osud zpečetil. *Povzdechne si a uhne na chvilku pohledem k zemi. Rozhodně mu smrt nepřeje.* Pokud se tak rozhodl Klaus. *Poznamená prázdným tónem. Pak na ni znovu koukne, když dojde k její posteli zpět a posadí se. Neví, jestli bude moct pro Olivera něco udělat.* Problém bude s Klausem, protože s Marcelem jsem mluvil a trvá, jen na vydání jednoho ze smečky, který mu zabil jeho přítele. A samozřejmě klanu Guerrera. *Zasvěcuje Hayley postupně do všeho, co se mu podařilo domluvit. Kývne, když se pak Hayley zmíní o Tylerovi. Vzpomíná si, že mu vyprávěla i o tom. Vybaví se mu rovněž to, jak je na něj nejspíše právě kvůli Tylerovi naštvaná. Sklopí tak pohled dolů k podlaze.* Nechci Olivera vidět. *Poznamená.* Ale rozhodně nechci, aby po něm Klaus šel. *Zavrčí nespokojeně. Pak k ní vzhlédne při její žádosti o pomoc. Pousměje se. Chytne její ruku a úplně hravě ji vytáhne do sedu. Pak jí druhou rukou podá sklenici s vodou.*

*Pozorně ho poslouchá a potom se mírně uchechtne.* Ne, počkej to vážně? Už máš i Marcelovo číslo? Páni, váš vztah zachází daleko. O tom ses mi nezmínil. *Rýpne si do něj a pousměje se pobaveně. Je ráda, že pro změnu mají i trochu jiný směr konverzace, než jen to, že mluví vážně. Většinu času teda mluví jenom vážně a skoro vůbec se spolu ani nezasmějí a proto si toho okamžiku teď hodně cení. Jenže netrvá to věčně, zmíní se se potom o Sophie. Jen co zaslechne to jméno, tak se její rty zkřiví do úšklebku a přepadá jí zlost. Nemůže stále uvěřit tomu, že je naživu, že se do všeho motá a všechno ji vychází. Jak může být někdo jako ona naživu? Nemá smysl si pokládat tyhle otázky. Tohle už řešila s Klausem a je vlastně důležitá pro coven, proto stále žije a je si jistá, že bohužel dlouho ještě bačkory nenatáhne. O Sophie se rozhodně bavit nechce a proto se k ní ani nevyjadřuje. Je jí jedno, co s ní je, ovšem o Genevieve už se tak nějak zajímá. A ještě k tomu jí řekl Gen. Nad tím se zarazí. Přihmouří oči a pozoruje ho. V hlavě jí šrotuje to, co mezi nimi je. Řekl Gen, takže se s ní musel stýkat víc a osobněji, než jen kvůli kamenům o kterých ji vyprávěl. Vidí na něm, že se o ni vážně zajímá, což ji zaráží.* Jacksone, uniklo mi něco? Myslela jsem, že čarodějky nemáš zrovna v lásce. Ty a Genevieve...vídáte se? *Pozvedne obočí a je tím trochu šokovaná, rozhodně nečekala, že by se ti dva spolu nějak bavili. Ani jeden z nich se jí o tom nezmínil. Pravda je, proč by to dělali, ale i tak jí to přijde zvláštní. Dál ho poslouchá, ale její myšlenky se stále ubírají k těm dvoum. Jakmile ji posadí do sedu, tak se jen pousměje. Vezme si sklenici s vodou, ale ještě se nenapije.* Co se týče Klause, bohužel to je...je to těžké. Snažila jsem se mu to několikrát rozmluvit, jenže on je tvrdohlavý. Když prostě něco chce, jde si za tím, dokud to nedostane. A upřímně si teď můžeme mezi očima říct, že mě by nikdy neposlechl. Takovou moc nad ním nemám. Vlastně to asi nikdo. *Vydechne dlouze a podívá se na sklenici s vodou. Pozvedne ji, přiloží si jí ke rtům a pořádně se napije. Oblízne si poté rty a sklenici odloží na stoleček. Opět si lehne do jeho postele a uvelebí se. Lehne si na bok, aby na něj viděla a pod hlavu si dá polštáře, aby byla trochu vyvýšená. Na chvíli se podívá někde jinde a přemýšlí nad celou tou situací ohledně Olivera.* Jacksone, stále je to tvůj bratr. Nic není důležitějšího, než rodinné pouto. Neměl by si ho odepřít proto, že udělal chybu. Je zmanipulovaný, potřebuje alfu. Potřebuje tebe. *Podívá se při těch slovech na něj. Ví, že ani on nevezme určitě její slova vážně. Ona prostě věří, že Oliver je někde v hloubi duše vážně dobrý člověk, co si tohle nezaslouží. Věří, že když mu někdo otevře oči, tak to dokáže všechno zase napravit. Nezaslouží si zemřít a ještě k tomu ne rukou Klause, dokáže si představit, že ta smrt by rozhodně nebyla hezká.* Nevzdávej to s ním, ano? Já chápu, že jsi na něj naštvaný, že si chceš udržet pozici vůdce a děláš to i proto, aby se to neopakovalo. Ale nezapomeň na to, že je to tvůj bratr. Věř mi, že být bez rodiny je to to nejhorší, co se člověku může stát. Zažila jsem to a upřímně to už zažívat nikdy nechci. *Stále na něj upírá zrak a je sama zvědavá, jak na tohle Jackson zareaguje. Věří tomu, že nechce Oliveru smrt. Sama je zvědavá na to, jak tohle všechno ještě dopadne.*

*Sleduje a ještě než promluví se tváří podezíravě. Když mu potvrdí jeho podezření její rýpavou poznámkou, loupne po ní očima.* Hayley. *Ušklíbne se. Natáhne se po jednom z menších polštářů a bouchne jí s ním zlehka po noze.* Tak se mi zdá, že vy dva s Marcelem byste si rozuměli... *Poznamená při tom. Naráží na jeho rýpavou poznámku během jejich rozhovoru. Snaží se tvářit dotčeně, ale v očích mu jiskří pobavením. Otázka je, jestli si toho Hayley všimne. Všimne si přesně, kdy Hayley nálada na vtípky přejde.* Nemrač se, budeš mít vrásky. *Snaží se jí rozptýlit. Zamává jí dlaní před očima. Začíná pokládat svou otázku a poznámky k Genevieve za ne právě nejvhodnější, hlavně, když ho Hayley začne pozorovat. Trochu se zamračí, aby přestal na Gen myslet a Hayley si ještě něco nedomyslela. Rozhodně nepotřebuje, aby o tom že mu na Genevieve záleží věděl někdo další kromě ní. Kol mu stačí až nad hlavu.* Co by ti mělo uniknout, Hayley? *Předstírá nechápavost.* Čarodějky v lásce nemám. *Ušklíbne se, jen nad tím oslovením. Oklepe se, jako by, jen z toho slova mohl získat nějakou kletbu.* Já a Genevieve? *Zavrtí hlavou.* Už ne. *Odpoví a chce, aby to vyznělo tak, že po té, co skončili s těmi kameny to mezi nimi skončilo.* Myslíš, že by jí něco takového prošlo u pana původního? *Pronese to znechuceně a ještě se u toho dopáleně šklebí. Zavrtí hlavou a zdá se trochu překvapený, že Hayley něco takového nedochází. Přímému očnímu kontaktu se Hayley vyhýbá, zatímco o tom mluví. Když se Hayley posune na další téma, tak se mračí dále. Klaus mu zkrátka hýbe žlučí, i když se o něm, jen mluví. Po té, co si od něj vezme sklenici, vstane a vrátí se ke stolu. Voda začne brzy vřít, tak vytáhne hrnek a nasype do něj sušenou čajovou směs. Zaleje ji po té vodou a nechá chvíli louhovat. Mezitím poslouchá Hayleyino promlouvání do duše ohledně bratra. Je k ní, ale chvilku otočený zády. I když ví, že Hayley to myslí dobře, tak on v tom nevidí žádný smysl. Otočí se pak k ní. Jeho výraz je naštvaný, ale i zklamaný z toho, co Oliver udělal.* Hayley, nikdy se mu nelíbilo to, co jsem pro smečku chtěl. *Poznamená.* Ani když jsem mu řekl o těch kamenech. Viděl v tom, jen možnost, jak se dostat ve městě k moci a pomstít se. Zkoušel jsem mu domlouvat, ale odkýval mi to... teď už je mi jasné, že jen proto, abych mu dal pokoj a on se mohl připravovat na to, co nakonec provedl. *Promlouvá z něj podráždění, ale i smutek z toho, co bratr provedl.* V tom skladišti, kde nás nakonec přepadli, nemohl se dočkat toho, až získá od Genevieve to kouzlo a pak ji zabije. *Je na něm vidět, že ho tímhle Oliver hodně zklamal.* Zkoušel jsem to i tam, ale ignoroval mě. Pořád si mlel to své. *Zavrtí hlavou a dívá se na Hayley.* Uvědomil jsem si, že ho vlastně vůbec neznám. Jestli je nějaký způsob, jak ho přimět změnit pohled na to všechno, pak netuším, jak to udělat. *Pokračuje dále a i když by to nyní nepřiznal ani Hayley, v koutku svého srdce by ho chtěl mít zpátky. Pořád doufá, že je to všechno, jen špatný sen, co se Olivera týká. Povzdechne si a koukne dolů.* I kdybych si to moc přál, Hayley. *Zvedne po té hlavu a pohlédne na ni znovu.* Myslím, že proti Klausovi moc šancí nemám. *Ušklíbne se.* Chtěl jsem Olivera vyhostit z města, od smečky od rodiny, aby se nad sebou zamyslel a přehodnotil to, co udělal. Ale teď. Když ho chce Klaus pronásledovat a zabít. Nevím, co pro něj můžu udělat, abych tomu zabránil. *Ví, jen jednu věc. Potom všem se mu pokusí nějak pomoct Klause setřást a nejspíše si kvůli tomu bude smět ponechat prsten. I tak, ale pro bratra nevidí moc velkou naději.* Ale třeba se do té doby něco stane... *Přeje si nějaký zázrak. Po té se zase otočí ke stolu přecedí čaj do jiného hrnku. Přidá do něj trochu medu a vrátí se pak zpět k Hayley. Sedne si zase k ní na postel a hrnek postaví vedle sklenice.*

*Zasměje se pobaveně, sice ne moc, ale stále je to smích a potom zavrtí nesouhlasně hlavou.* Já a Marcel bychom si snad nikdy nerozuměli. Skoro ani nevím, že s ním bydlím v sídle. *Vydechne a nad jeho poznámkou se mírně ušklíbne, jako malá holka. Proč se spolu nebaví jenom takhle? Proč spolu nedokážou komunikovat jako nejlepší přátelé, co se prostě jenom normálně baví místo toho, aby stále řešili problémy s městem, se smečkou, s upírama, s čarodějkami a Původníma? Tohle ale zřejmě nejde. Jejich život jsou problémy, jejich život bohužel není normální. A proto jí ta radost nezůstává na tváři dlouho. Stejně jí pořád nejde do hlavy to s Genevieve a přemýšlí nad tím. První fakt, že se ji nedívá do očí, druhý fakt, že se o ní vážně hodně zajímá a třetí fakt, že se snaží tomuhle tématu vyhnout jí nabádá k tomu, aby o tom velmi přemýšlela. Potom se zarazí a dívá se na Jacksona nevěřícně, jako kdyby tomu nemohla uvěřit. Možná se plete, možná ne, ale i tak to bude muset říct.* Tobě se Genevieve zamlouvá, že ano? Nedíváš se mi do očí, když o ní mluvíš a vidím to, že se o ni opravdu zajímáš. Čarodějky možná nemáš všeobecně v lásce, ale zdá se, že Genevieve je vyjímkou z pravidla. *Upírá na něj zrak a stále tomu nemůže uvěřit. Zapře se rukama o postel a pomalu se posadí. Dívá se před sebe a ani neví, jak má na tohle vůbec reagovat. Neví, zda mu má připomenout fakt, že jejím přítelem je Kol, ale zdá se, že po jeho poznámce si je toho Jackson velmi dobře vědom. Samozřejmě, že mu přeje všechno nejlepší do života, ale tohle by nebyla správná volba. A ona mu dávat rady nemůže, ale ví, že pokud je ona s někým jako je Kol, tak to akorát způsobí jeden velký problém. Na sucho polkne a stále se dívá před sebe. Její obličej je neutrální, takže by sotva někdo mohl uhodnout, co se ji právě honí hlavou. Až po chvíli se na něj znovu podívá. To, co říká o Oliverovi, neví, zda má smysl se k tomu ještě vyjadřovat. Akorát každý bude mluvit o tom svém, stát si za svým a k ničemu to nepovede. Ne k ničemu na čem by se pořádně shodli.* Dobře, já budu respektovat tvoje rozhodnutí a i tvůj názor ohledně něj. Ale vím, že Ollie si prostě zaslouží ještě další šanci a kdyby měl na sebou vůdce - tebe, kdyby si mu dokázal otevřít oči, tak by se s tím dalo něco udělat. Ano, pokoušel ses o to už několikrát, ale rodina by to neměla vzdávat, nemyslíš? *Pozvedne obočí. Propaluje ho pohledem a stále si tak nějak stojí za svým. Možná to má i z toho, že bydlí s Původními. možná mezi sebou nemají nejlepší vztahy, ale vidí na nich to rodinné pouto, že vždycky drží při sobě ať se děje už cokoliv, nevzdávají to se sebou. A hlavně Elijah, tomu samotnému se ona diví, že to s Klausem ještě nevzdal. Možná by tohle neměl prostě vzdávat ani Jackson se svým bratrem. Ale ona už se snažila dost, už víc s tím, bohužel, asi neudělá.* Teď nám stejně nezbývá nic jiného, než jenom čekat, co bude dál. *Povzdychne si a podívá se na hrníček, co jí přinesl ve kterém je čaj. Dívá se, jak z hrníčku stoupá pára a pozoruje ji.* Děkuji. *Odvrátí zrak od páry opět k němu.* Víš, že se u tebe cítím vážně dobře? Nikdo, kdo by mě sledoval. Nikdo mi nevyčítá, co dělám. Jsem vždycky ráda v Zátoce. Cítím se tady...volná. *Přizná se mu a možná by se pousmála, ale na druhou stranu jí to přijde smutné, ani netuší proč. Zřejmě by mu to vůbec neměla říkat, může to působit tak, že v sídle je nešťastná. To se říct nedá, je tam Elijah, sice se s ním taky moc nevidí, ale je tam. A občas vede menší rozhovory s Klausem. Není tam nešťastná, dříve by se to tak dalo říct, jen prostě se tam necítí svobodně a necítí se volná. Tady je to tak jiné neměl by se jí nikdo divit, že se tady ráda vrací. Klidně by tady zůstala déle, ale to už by opravdu nešlo. Brzy se ji blíží porod a ona potřebuje být u nich, i když by klidně ráda rodila tady. Pro ni je to i tak příjemnější prostředí. Jenže tuhle myšlenku může hned zavrhnout.*

Tak máte stejné rýpavé poznámky. *Ušklíbne se na ni.* Já si taky nikdy nemyslel, že zrovna s ním uzavřu dohodu o spolupráci a budu po něm chtít jeho telefon. *Pokračuje dále a šklebí se u toho dál, aby se nemusel téhle komedii smát. Pozoruje Hayley a chvilku přemýšlí, co se jí honí hlavou. Pak se, ale netváří právě nadšeně zase on. Není mu příjemné, když ho Hayley skenuje svým překvapeným pohledem. Jakmile se ho začne přímo vyptávat tak po ní střelí pohledem. Zrovna tohle se mu tady rozebírat doopravdy nechce. Nejdříve se nespokojeně mračí, že ho víceméně nachytala, ale když už si to Hayley odvodí sama tak jí to nepopírá.* I když nemusela, udělala pro mou smečku hodně. *Poznamená pak, jako by to mělo vysvětlit, proč zrovna ona jemu nevadí a dokonce mu na ní záleží.* A kvůli své nenávisti k čarodějkám za svou pomoc málem zemřela rukou mého bratra. *Dodá nenadšeně.* Ale to je jedno, Hayley, protože je s Kolem. Ten jí přátelé rozhodně netoleruje. Nebudu jí dělat problémy. *Pokračuje dále, vážně, věcně. Slabě se při tom mračí. Vypadá, jako by dobře věděl, o čem mluví. Kouká chvilku na Hayley, ale pak podmračeně někam před sebe. Zpozorní, až se Hayley posadí.* Hayley? *Dívá se na ni znepokojeně. Dotkne se rukou její paže a jemně s ní zatřese.* Jsi v pořádku? *Zní znepokojeně. Když se pak Hayley vyjadřuje k jeho názoru na Olivera tak si ji poslechne.* Hayley, přál bych si, aby to nemuselo být navždy, ale chci, aby se nad sebou zamyslel, jestli mu tohle, co udělal za to stálo. *Odvětí.* Jenže pokud se do toho vloží Klaus tak už ho asi nikdy neuvidím a budu si přát, aby byl co nejdále odsud a Klaus ho nedostal. *Pokračuje pak a vypadá sklesle.* Nevzdávám to s ním, Hayley. Jenže to, co udělal zasáhlo skoro všechny kolem něj. Nemůžu nad tím mávnout rukou a dělat, že je všechno v pořádku. Chtěl bych, ale nejde to tak lehce. *Zavrtí hlavou. Pak už se k tomu nevyjadřuje, protože to v něm vyvolává bolestné pocity. Navíc je tu pořád Klaus a to mu znemožňuje s Oliverem něco plánovat. Zůstane už u ni sedět, když jí donese čaj.* Za málo, Hayley. *Pousměje se na ni a je vidět, že ho to, co poví potom doopravdy těší. Zároveň v tom, ale slyší její trápení. Takže zvážní a poslouchá jí. Natáhne se po její ruce a vezme ji do svých.* Víš, že tady jsi vítána a můžeš tady zůstat jak dlouho budeš chtít. I s malou. *Odpoví jí, když ona utichne. Při tom na ni kouká. Jeho slova jsou upřímná. Má na jazyku pokračování, ale nakonec to nepoví. Nechce jí připomínat to, co je rozděluje a to původní.*

*U tématu jménem Marcel se jen ušklíbne, ale dál už to neřeší. Neví, zda s ním má stejné poznámky, nemluví s ním vůbec. A když ano, tak to není zrovna příjemný rozhovor. Ani neví, co má říct k Genevieve, vidí na něm, že ho to zřejmě trápí, nediví se mu. Každého trápí to, když nemůže mít to, co chce, po čem touží a sama ten pocit zažila a ne jenom jednou. Být odmítán není nic příjemného. Rozumí mu, ale stále ji překvapuje, že prostě on a Genevieve, že si našel někoho o koho měl zájem a ani to neví. Ale je pravda, že asi jí se zrovna svěřovat nebude. Pozná, že mu to téma není příjemné. Má na jazyku několik věcí, ale není si jistá, zda je má a nebo může vyslovit. Nechce se v tom nějak rozebírat a ještě ho naštvat, už se spolu dnes stihli pohádat a nebude další hádku ohledně toho, že se mu rýpe ve věcech po kterých jí nic není.* Nemyslím si, že nemůže mít přátelé. Myslím si, že spíš Kol přehnaně žárlí. *Pokrčí nad tím rameny, tohle prostě říct musela. Ani se možná Kolovi nediví, že žárlí, pokud se motal okolo Gen v romantickém slova smyslu. Ale to vážně nehodlá rozebírat a proto tohle téma jako kdyby uzavře a víc se k tomu nevyjadřuje. Trochu se lekne, když s ní Jackson zatřese. Dívá se na něj nechápavě, to byla vážně nějak mimo?* Jsem v pořádku, nemusíš se bát. Vyděsila jsem tě? Pokud ano, tak se omlouvám. *Stále je trochu zmatená z toho, co se právě stalo. Ale nechá to tak, pousměje se trochu na něj, aby mu dala jasně najevo, že jí opravdu nic není, že se prostě jen posadila a zamyslela se. Zřejmě ho vyděsila tím, jak se tvářila. Asi si musí dávat pozor na všechno, co dělá.* Pokud po něm opravdu Klaus půjde, buďme upřímní, což asi půjde, tak musíme Olliemu zařídit pořádný náskok před ním. Mohu to opět projednat s Elijahem, ale nechci za ním pořád chodit s prosbami, aby si nemyslel, že ho nějak využívám, nechci se s ním pohádat a nechci, aby měl o mě nějaký špatný úsudek. Stále o o něco prosím. *Povzdychne si, když mluví o Elijahovi v jejím hlase jde poznat starost. Stále ho o něco žádala, vážně nechtěla, aby došlo k něčemu takovému.* Mohu i promluvit s Klausem, ale on se bohužel obměkčit nedá. Dokáže projevit i laskavost, věř mi, že dokáže. Vím, jaké máš o něm mínění, ale mohu říct, že je v něm i víc, než jen to, co každý vidí. *Dívá se na Jacksona, možná i Klause trochu brání, ne úplně, ale jako kdyby se snažila mu říct, že dokáže se chovat i jinak, než jenom nemilosrdně. Usměje se, jakmile cítí teplo z jeho ruky na té své a podívá se na jeho ruku. Sevře tu jeho pevně a pozvedne zrak. Stále se na něj usmívá.* Děkuji ti za nabídku, Jacksone. Věř mi, že bych ji opravdu ráda přijala. Ale určitě tady já i moje dcera budeme jednou na delší dobu. Až se všechno uklidní. Jsem ráda, že po tom všem mě tady stále chceš. *Položí svou druhou ruku na tu jeho a pozoruje ho. V očích ji lze zahlédnout upřímnost a opravdový vděk. Nedokáže si představit, že by je přece jenom něco rozdělilo a ona ho ztratila.*