Jackson´s Cottage

*Když čeká na její pokyn k tomu, aby vyrazili do města, využije poslednich několik chvilek, že se jí může dívat do jejich očí. Své city vůči ni, ale velmi dobře skrývá. Hlavně ty, které jsou v jejich případě a v očích Genevieve nežádoucí.* Musíš být v teple, Gen. *Odpoví jako by na vysvětlenou té deky. Pak se na ni chvilku dívá, když se začne škrábat z křesla a nesouhlasně se zamračí.* Gen. *Okamžitě se zvedne a zavrtí hlavou.* Neřekl jsem nic o tom, že můžeš vstát a někam jít. *Poznamená věcně, leč tónem, který nesnese odporu.* Dopravím tě bezpečně až domů. *Slíbí ji a pak se koukne trochu níže na to, jak před ním stojí zabalená v dece.* Jsi ještě slabá a nechci, aby si se vysilovala, takže tě k autu odnesu. *Oznámí ji, jako hotovou věc.* Ve vší počestnosti. *Dodá ještě rychle, nechce, aby si Gen myslela, že něco zkouší. Tohle nemá zapotřebí. Jde mu, jen o její pohodlí a bezpečí.* A ne neberu jako odpověď. *Ubezpečí ji na konci, že s ní nehodlá smlouvat. Zůstane stát na stejném místě, těsně u ní, takže nemá moc možností nevyhovět tomu, co jí právě navrhl.*

Aaggggrr (vyjde jí z úst nazlobený zvuk, když řekne, že jí neřekl, ať vstává a někam jde. Zakroutí hlavou a teprve pak si uvědomí, že to neměla dělat, protože jí zase rozbolí.) Fajn, doprav mě tedy domů, ale k autu dojdu sama. (vztyčí prst zpod deky, ale on hned na to řekne, že ji k autu odnese a že nehodlá smlouvat.) Proč jsem ti jen radila, jak si ty kulky máš vyndávat? (zanadává a zabrble, ale nakonec tam tedy stojí, jak pecka, poklepává nohou a je vidět, že má ruce založeně pod dekou na prsou.)

*Lehce zatěká očima po její tváři, když vydá ten hrdelní zvuk, neboť se v první chvíli lekl, že se něco děje. Uklidní se, až mu dojde, k čemu to patřilo. Čeká pak na to, až mu umožní učinit to, co jí nastínil dosud jen v teoretické rovině. Z její odpovědi je mu jasné, že to nebude zřejmě tak snadné. Zadívá se jí do očí, jako by doufal, že si to rozmyslí. Je na něm vidět, že je lehce znepokojený. Ne kvůli tomu, že Gen nechce spolupracovat, ale protože ji chce dostat do bezpečí a nechce, aby se u toho namáhala. Nad její poslední větou se chvilku zatváří nevěřícně, ale pak protočí panenky.* Gen... *Vydechne její jméno a znovu na ni koukne.* Dovol mi ti pomoct, prosím. Je to to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. *Zkusí to ještě jednou. Využije k tomu jeden ze svých nejpřesvědčivějších výrazů. Neujde mu její postoj, kterým dává jasně najevo, že nechce ustoupit. On přesto zatím také ne.*

(podívá se na Jacksona) A proč si jako myslíš, že tady stojím a nesnažím se nikam utíkat? To, že jsem naštvaná ještě neznamená, že nejsem s mířená s tím, že mě tedy odneseš. (zabrblá, ale je opravdu smířená s tím, že ji odnese k tomu autu a odveze ji domů.) Tak prosím. (stoupne si tedy normálně a je ochotná mu být tedy i nápomocná.)

Myslím, že čekáš na to, že ustoupím a nechám tě tam zkusit dojít tam po svých. *Odpoví jí zcela upřímně, ale při tom se tváří již docela spokojeně, že tentokrát Genevieve dá jeho nápad. Musí se hodně snažit, aby zakryl vítězoslavný úsměv.* Dobře. *Kývne pak už se širším úsměvem na tváři, když mu Gen vysvětluje své jednání, chování i momentální rozpoložení. Pak už nečeká, zcela lehce ji zvedne do náruče a pak se s ní vydá k autu. Tentokrát se mu jde úplně jinak, lehčím o dvě kulky. Donese Gen k autu, povede se mu otevřít dveře na straně spolujezdce i s ní v náručí. Posadí ji na sedadlo i s dekou, do které je zabalená. Dveře zavře a pak svižně auto obejdem nasedne, nastaruje a rozjede se dnes už podruhé zpátky do města.*

*Právě sedí v autě a jede pomalu směrem do Zátoky. Je pravda, že asi v jejím stavu by se spíš měla nechat vozit, ale nemá na to, aby si stále někoho sháněla a ptala se na povolení, zda smí někde odjet a nebo ne. Teď jí je to jedno v téhle situaci. Bezpečno není nikde, ani v sídle, ani na Plantáži, nemyslí si, že by bylo ani v Zátoce, prostě nikde ve městě. Co na tom, zda opustí na nějakou dobu Abattoir? Možná se to nebude líbit Klausovi, ani Elijahovi a ani Rebekah. Ale nehodlá se ptát, ne teď. Je rozzuřená, zklamaná a má stále větší strach. To všechno se v ní teď bije a ona s tím opravdu těžce bojuje. Poslední zprávy, co zjistila jí ještě víc znepokojily. Oliver jí zradil, zklamal a vytočil do absolutní nepříčetnosti. Potřebuje mluvit s Jacksonem, potřebuje vědět, že on je v pořádku, že s tím nemá nic společného a hodlá zjistit celou pravdu. Patří k nim, vždyť je to i její smečka a ona s nimi skoro vůbec není jenom proto, že musí být zavřená v domě kvůli jejímu bezpečí. I kdyby s ním měla strávit jenom pár minut a hned se vrátit domů, tak jí to pomůže. Jejich poslední hovor nebyl v soukromí a moc si toho nepověděli, vážně doufá, že ho zastihne. Přijede do Zátoky a zastaví. Vytáhne klíče ze zapalování a vystoupí z auta. Porozhlédne se po Zátoce, která je tichá, ale taky jiná. Zarazí se ve chvíli, kdy uvidí zbytek spouště, která tady nastala a ona o tom ani nevěděla. Popojde o pár kroků dopředu a nevěřícně se dívá okolo sebe. Co se tady stalo? Proč jí o tom nikdo neřekl? Jsou všichni v pořádku? Jestli jí teď bylo hrozně, tak jí je teď ještě hůř. Zmateně pozoruje okolí a nestačí se divit tomu, co vidí. Její srdce se zase zrychlí a i její dech je rychlejší. Stojí tam poměrně dlouho a pozoruje vše okolo sebe. Na zemi uvidí nějakou spálenou košili, sehne se a vezme jí do rukou. Dívá se na ni a přemýšlí o tom, co se všechno tady událo.* Jacksone! *Řekne hlasitě a její kroky zamíří k jeho chaloupce. Když přijde ke dveřím, tak na ně silně zabuší a opravdu doufá, že otevře a bude doma.*

*Podaří se mu na pár hodin usnout a přestat si tak zatěžovat hlavu posledními událostmi. Když se probudí, je už venku světlo, ale den ještě moc nepokročil, jak zjistí z následné kontroly času. Vstane provede ranní rituály včetně snídaně a pak se vydá ven do Zátoky.
Ví, kde se nacházejí obydlí zbylých členů jeho smečky. Obejde je a zavolá je do jeho domku. Má už dost tajností a mlžení. Když se u něj sejdou - zjistí, že jich nezůstala už ani polovina. Zklamalo ho, kolik "jeho" lidí se nechalo zlákat Oliverem. Nakonec ostatním řekne, co a jak. O svých plánech s Genevieve, o prstenech, přidá také k dobru Oliverovo jednání předchozí den. Setká se rozličnými reakcemi od překvapení, po ne právě vlídné slova k Oliverovi. Ujistí se, že ne všichni z jeho smečky jsou takoví jako Oliver a jeho představy o budoucnosti vlkodlaků ve městě jsou přijaty dobře. Další věc, proč si tyhle zavolal k sobě, je, aby je požádal o informování ostatních vlkodlaků v Zátoce. Chce se s nimi setkat, promluvit a jasně stanovit podmínky, za kterých zde budou moci i nadále setrvat. Nehodlá zde žít s žádnými zrádci či těmi, co jen čekají na vhodnou příležitost, aby se mohli dostat k moci, jako jeho bratr.
Když prozatím vyřídí, co potřebuje a ostatní odejdou, rozhodne se nechat si konečně opravit auto. Zavolá do jednoho servisu ve městě a domluví si odtah a opravu auta. Když dokončuje hovor, zaslechne z venku hlas Hayley - v první chvíli má pocit, že se mu to musí zdát - když, ale uslyší bušení na dveře, začne tušit, že sny takhle hlasité nebývají a tedy to skutečně bude Hayley. Nechce se mu věřit, že by tady přijela sama a tak se dost neochotně připravuje na setkání s dalším z původních. Odloží telefon a dojde otevřít. Natěstí díky kameni na něm není ani známky po jeho neúspěšném předchozím dni i večeru, kdy měl roztržku s Kolem.* Hayley?! *Osloví jí překvapeně i trochu znepokojeně, ale nelze v jeho výrazu přehlédnout, že ji vidí moc rád. Všechno najednou se to promítne do výrazu jeho tváře, očí.* Co tady děláš? Proč jsi mi nedala vědět, že přijedeš? *Zajímá se okamžitě. Přelétne okolí za ní. Nikoho dalšího nevidí, což je mu jen podivnější.* Jsi tady sama? *Nedokáže v hlase zakrýt překvapení, slabé napětí z negativní odpovědi i potěšení, že je to snad skutečně pravda.* Jsi v pořádku? *Přelétne ji pátravým pohledem. Velké břicho na sebe poutá opravdu velikou pozornost.* Pojď dál. *Napadne ho, že by ji nemusel nechat stát venku na prahu. Ustoupí ze dveř, aby mohla vejít. Stále po ní, ale trochu nevěřícně kouká, jako by stále nemohl věřit svým očím.*

*Ve chvíli, co ho uvidí ve dveřích, tak nedokáže ovládnout to, co chce udělat. Jenom jeho obličej přelétne pohledem a v tu chvíli už se k němu naklání. Dá ruce okolo jeho krku a obejme ho. Je pravda, že díky velikosti jejího břicha to nejde snadně, ale i tak se snaží o co největší objetí. Je ráda, že ho vidí, je ráda, že je v pořádku, alespoň fyzicky a nehodlá to skrývat. Zavře na chvíli oči, jako kdyby chtěla utéct z reality a užívat si jenom to, že je zase ve společnosti svého přítele. Po pár vteřinách se ale od něj odtáhne, sice se neusmívá, ani postoj nenaznačuje to, jak se cítí, ale v jejích očích jde opravdu vidět, že je ráda, že ho vidí po takové době. Ještě mu neodpovídá, a na otázku, zda je sama nebude odpovídat vůbec, jelikož situace to naznačuje. Jen s přikývnutím hlavy překročí práh jeho domu a vejde dovnitř. Porozhlédne se okolo po jeho malé, ale dost útulné chaloupce. Ani si nepamatuje to, kdy tady naposledy byla a to jí vhání do srdce ještě větší bolest s vědomím toho, jak moc málo času tady tráví. Jak málo se věnuje vlkodlakům a přitom je jeden z nich. Na jednu stranu z toho má výčitky svědomí. Ovšem nic z toho, co cítí v hloubce jejího srdce nehodlá říct. Otočí se na Jacksona a až teď ho pořádně sjede pohledem, snad na něj hledá nějaké známky nějakého nepokoje. Nakonec se mu podívá do tváře.* Já vím, že jsem tě tady tak přepadla, měla jsem ti asi dát vědět, že se chystám navštívit Zátoku, ale bylo to všechno tak narychlo. Ani jsem nikomu v sídle neřekla, že odjíždím. Prostě...jde o Olivera. Jde o to, co se stalo a já potřebovala s tebou co nejdříve mluvit. *Povzdychne si a a založí si ruce v bok. Stále ho pozoruje a najednou se ji ve tváři objeví obavy, smutek, ale zároveň i vztek.* Co se stalo, Jacksone? Co se stalo tady v Zátoce? *Pozvedne ruku a poukáže směrem ven, sama se i podívá k oknu a pozoruje Zátoku, i když je pravda, že z ní moc teď nevidí a možná ani nechce vidět. Poté se podívá znovu na něj.* Proč jsi mi nenapsal? Nedal nějak vědět, že se něco děje, že se něco stalo tady. A prosím řekni mi, že ty nemáš nic společného s tím, co udělal tvůj kreténský bratr. *Semkne rty pevně k sobě a dívá se na něj s vážným výrazem ve tváři. Potřebuje, aby jí ujistil, že on v tom není. A kdyby ona, nedokáže si představit, co by dělala dál a jak moc by se v něm zklamala.*

*Když ho Hayley ze všeho nejdříve obejme, je to pro něj jedna z nejkrásnějších chvilek v poslední hodně dlouhé době. Se šťastným výdechem ji opatrně obejme kolem pasu a přivine si k sobě. Když ji má u sebe, vnímá na chvíli zvláštní klid, který se v jeho nitru rozhostí. Pustí ji, když se odtáhne. Je na něm vidět, že ho to rozhodně potěšilo a o něco zvedlo náladu. V domku již zůstalo, jen pár pozůstatků po předchozí návštěvě Genevieve. Ještě nestihl vyhodit bundu a košili, kterou měl předchozí den na sobě, když je ve skladišti přepadli. Zůstaly ležet na jendom z křesel, kde je odložil. Nelze na nich přehlednout zaschlé skvrny od krve. Na stole stojí ještě nedohořelá svíčka a láhev s alkoholem. Jednu kulku, kterou včera vytahoval ještě nenašel, neboť spadla někam na podlahu. Neměl čas uklízet. On sám, je ale již v pořádku. Na sobě má čistou modrozelenou karovanou košili a béžové kalhoty. Kámen má zatím stále schovaný v zadní kapse. Až bude mít trochu času vymyslí, jak ho, co nejlepe zasadit do nějakého šperku, který bude moct nosit. Díky němu tak na sobě už nemá žádné známky boje z předchozího dne. Když Hayley vejde dovnitř, zavře dveře a otočí se do místnosti.* To mi nevadí. *Zavrtí hlavou, že její návštěva mu bude milá kdykoliv.* Nemusela si mě tady zastihnout. V poslední době jsem v Zátoce moc nebyl. *Vysvětlí jí, že taky sem mohla jet zcela zbytečně. Zatímco k ní promlouvá, prohlíží si ji. Rozhodně v jeho očích nevypadá jako šťastná nastávající máma.* Udělej si pohodlí. *Mávne paží po svém skrovném obydlí. Její velké břicho ho nutí ještě více myslet na její pohodlí. Přejde od dveří blíže k ní. Když slyší, že ze sídla odjela sama a nikomu o tom neřekla, po tváři mu přejde zvláštní výraz. Napadne ho při tom, že může nejspíše brzy čekat další návštěvu nějakého původního, co si to s ním přijde vyřídit. Nechá si to, ale pro sebe. Hayley tím trápit nehodlá. Když se Hayley zmíní o Oliverovi, znovu na ni upře pohled. V hlavě mu to začne šrotovat, co Hayley ví nebo si myslí, že ví. Přijde mu, že jí i jemu něco uniká, ale nemůže hned s jistotou určit co a jestli to tak doopravdy je. Tázavě proto na ni hledí. V očích má, ale výraz, který zračí, že mezi ním a Oliverem se něco změnilo, neboť se při jeho jméně tváří naštvaně, zklamaně i smutně zároveň.* Co se stalo, Hayley? *Zeptá se jí se znepokojením v hlase. Začíná tušit, že Hayley tady určitě není kvůli tomu, co se stalo v Zátoce nebo mezi ním. Má najednou obavy z toho, že se nejspíše stalo ještě něco a toho se upřímně děsí.* Můžu ti něco nabídnout? *Zeptá se jí, během pauzy. Přejde ke stolu. Uklidí svíčku i láhev s alkoholem. Otočí se od stolu čelem k Hayley. Když se Hayley začne ptát na Zátoku, v očích se mu mihne stopa bolesti a zklamání. Povzdechne si a sklopí pohled k zemi.* To je na dlouho, Hayley. *Poznamená. Aby všechno pochopila, musí jí toho hodně říct. Nechce, ale tady takhle, sotva přišla a vidí na ni, že je rozrušená, vystrašená. Potřebuje, aby se uklidnila a on mohl myslet na to, co jí chce říct.* Promiň, Hayley. *Zatváří se kajícně. Ví, že s ní dlouho nebyl ani se neozval, ale měl toho hodně a na to už prostě neměl čas tak to odsouval a odkládal.* Seběhlo se to tak rychle. Nevěděl jsem, co dříve. *Zvedne k ní zase oči a s omluvným výrazem zavrtí hlavou.* Dost se toho, ale seběhlo a změnilo. *Jeho pohled ztvrdne, když se Hayley zeptá na Olivera. V očích se mu zlostně zablýskne.* Oliver se zachoval jako ten nejpodlejší zrádce. Nikdy by mě nenapadlo, že může být schopen něčeho takového. *Začne mluvit. V jeho hlase je slyšet vztek, který na Olivera má.* V touze po moci a pomstě se spřáhl s Francescou Gurrera, zradil mě, tuhle smečku, lidi v Zátoce. Spolčil se s klanem Gurrera, aby dosáhl to, co jsem já zavrhoval. *Pokračuje trpce. Část z toho, co se stalo dává za vinu i sobě. Měl být vnímavější a dojít mu, o co Oliverovi jde, ale odmítal si to připustit. Věřil, že nakonec ustoupí a dá na jeho řešení problému.* Před pár dny na Zátoku přivedl bombového atentátníka, kvůli kterému vznikl masakr. Bylo to děsivé. Tolik raněných, mrtvých... *Chce Hayley říct, o Zátoce, ale trochu se do toho ponoří a znovu to prožívá ve své mysli. Podle toho se také tváří.* Využil toho. Podařilo se mu získat na svou stranu další jemu podobné. Sváděl ten útok na upíry, čarodějky, jen aby proti nim poštval ostatní. Chtěl se mstít, dobývat, podrobovat, vládnout... *Pokračuje znechuceně. V očích mu zlostně blýská.* Byla to jeho práce. Nechal povraždit vlastní, cizími, aby dosáhl svého. Bohužel jsem mu poskytl výhodu, díky které mu vše vyšlo ještě snáze. *Povídá dál a když se pomalu dostává ke kamenům na měsíční prsteny. Zvedne ruku, kterou se dosud opíral za sebou o stůl a položí si ji zničeně na čelo.* Získal očarované měsíční kameny, díky kterým může využívat výhody vlkodlaků neustále. *Pohlédne na Hayley. Je toho opravdu hodně, o čem neměla tušení. Sundá ruku z čela a sáhne do zadní kapsy kalhot a vytáhne ten svůj kámen. Položí ho na dlaň a ukáže Hayley.* Tohle, ale zřejmě není důvod, proč se na Olivera ptáš, Hayley. *Zkonstatuje a zkoumavě se na ni zadívá.* Takže, co ještě se stalo k tomuhle všemu? *Položí jí otázku, jejíž zodpovězení se upřímně obává.*

*Zůstává stát na místě s pohledem upřeným jen a jen na Jacksona. Samozřejmě nemohla přehlédnout to, co se nacházelo v jeho chaloupce, ale nechtěla to komentovat. V této situaci se rozhodně nechtěla ptát na svíčky a alkohol a ostatní věci, kterých si ani ve svém rozhořčení nevšimla. Teď jí jen zajímá Jackson, jeho odpovědi a to, co jí sám chce říct. Na posazení prozatím ani nijak nezareaguje, jelikož se jí ani sedět nechce. Nevadí ji stát. Ani prozatím neodpoví na to, co se stalo protože nechce Jacksonovi překazit řeč. Vidí na něm jisté znepokojení, smutek a naštvanost a tak očekává, že jí řekne něco, co ho tíží na srdci. Je si jistá, že ani jí se to nebude líbit. A docela ji překvapí to, že zřejmě neví o tom útoku na upíry a na sídlo. Což situaci určitě ještě zhoršuje, když nemá ponětí o tom, co se stalo. Myslela si, že o tom ví, ale spletla se. Když jí nabídne něco k pití, jenom zavrtí nesouhlasně hlavou.* Ne, děkuji. *Pozoruje, jak uklízí svíčku a alkohol a mihne se jí v hlavě, s kým tady asi byl a popíjel. Ne, že by žárlila nebo něco takového, to rozhodně ne. Jen si není vědoma, že by Jackson trávil s někým čas, ale je pravda, že ona neví skoro o ničem. A kromě toho by to neměla být její starost, ani neví, proč jí tahle myšlenka zrovna napadla a proč nad tím právě teď uvažuje. V tu chvíli si ale vzpomene i na to oblečení po kterém se ohlédne.* Co se ti stalo, Jacksone? Kdo ti ublížil? *Pronese starostlivým hlasem a i se starostlivým pohledem se na něj podívá. Nelíbí se jí fakt, že by mu někdo ublížil, že by ho snad někdo ohrožoval na životě. Má tolik nedostatků ohledně jeho a vyčítá si to. Vyčítá si, že se o něj nestará víc, že víc času netráví s ním v Zátoce a s ostatními vlkodlaky. Může to jít poznat i na jejím výrazu ve tváři.Připravuje se na mateřství, kterého se bojí a teď ještě je i špatná kamarádka, která se nestará o svou smečku? Proč se na ni všechno sesypává zrovna teď? Na chvíli odvrátí od něj zrak a podívá se k oknu, aby snad vstřebávala všechno, co ji tíží. Ovšem obrátí k němu pozornost ve chvíli, když řekne, že se něco seběhlo tak rychle. Srdce se ji rozbuší ještě víc napětím a obavami, co uslyší. Při slovech o Oliverovi se zatváří znechuceně, jako kdyby to slovo dráždilo její sluch a vyvolávalo v ní nevolnost a jméno Francescy tomu nijak zvlášť nepomůže. To, že Oliver se spřáhl s touhle lůzou, o tom už věděla. Taky věděla o tom, že je zrádce, když se doslechla o tom útoku a na vlastní oči viděla spoušť, kterou on, ona a ostatní vlkodlaci způsobili. Vidí na něm, že i on má odpor ke svému vlastnímu bratrovi a že je ním velmi zklamaný. Ale také slyší jeho v hlase trpkost a upřímně se mu za to ani zdaleka nevidí, jelikož ona cítí to samé. Pocity vůči Oliverovi jistě s ním sdílí, ale zklamání z něj rozhodně ne, on je jeho bratr, to je něco jiného. Ale měla šanci Olivera trochu poznat, věřila mu a on ji zradil. V okamžiku, kdy vysloví to, co by rozhodně nechtěla slyšet a nečekala to ani od toho zrádce pootevře ústa v údivu. v tu chvíli trochu zavrávorá a chytne se za břicho. Ne snad proto, že by se něco stalo jí a dítěti, ale z toho, že je toho na ní moc a je neskutečným způsobem šokována. Okamžitě v tu chvíli vyhledá první volné křeslo k sezení a svalí se do něj. Pravou ruku má položenou na jejím břichu a druhou položí na opěrku křesla, kterou silně stiskne, až ji kosti a žíly vystoupnou na ruce. Dívá se před sebe a očí se jí trochu zalejí slzami. Jak mohu Oliver udělat něco takového? Jak mohl lidem, kteří s nimi žili, kteří mu věřili udělat něco takového? Vlastním lidem? Dále poslouchá Jacksona, ale v hlavě má tolik myšlenek. Zavře oči při jeho vyprávění a odmítá uvěřit tomu, že tohle všechno udělal kvůli moci po které prahl. Po které prahla i Francesca a on s ní tohle všechno zavinil. Všechno je to jeho vina, všechno co dělá, tak dělá s ní. Zradil svého vlastního bratra a zradil i ji. A ona mu pomohla, bez ní by byl zřejmě stále ve vlčí kůži. Povraždil vlastní lidi, možná ne jeho rukama, ale na svých rukou má vraždu svých lidí. Zaútočil na vlastní domov. Otevře oči a pozvedne zrak k Jacksonovi v okamžiku, kdy se zmíní o výhodě. Obě ruce zapře o opěrky a pomalu se zvedne. Přejde k Jacksonovi a opatrně si z jeho ruky převezme kámen. Zkoumavě si ho prohlíží, takže tohle je to o čem mluvil Klaus a Marcel. Drží kamínek ve dvou prstech a dívá se na něj. Upře zrak na něj a napřímí se. V jejích očích jde toho vidět tolik, tolik moc až se to snad všechno překrývá. Kámen, který ji ukázal mu vrátí zpět do dlaně, vezme jeho ruku a svou rukou ho přinutí, aby kámen sevřel v pěst a potom od něj ruku odtáhne.* Mrzí mě, co udělal smečce, co udělal tobě, Jacksone. Nikdy jsem si nemyslela, že by byl toho schopný něco takového udělat. Obrátit se proti svým lidem, proti svému bratrovi. Nechce se mi věřit jeho ohavnosti a nejradši bych mu nakopala jeho vlkodlačí zadek. Stále jsem šokovaná tím, co mi tady říkáš. *Povzdychne si hlasitě a upírá na něj svůj zrak. Bolest v jejích očích nejde zakrýt a ani to zklamání. Nadechne se zhluboka a přejde po pokoji několika kroky. Začne se dívat z okna ven.* Ptala jsem se na něj proto, že s Francescou udělal ještě něco. Naštěstí jsem se tomu vyhnula, ale rozpoutali válku, Jacksone. *Pronese tichým hlasem, který je plný obav a podívá se znovu na něj.* Když mi Klaus volal, poznala jsem, že se něco děje. Byla jsem zrovna s Rebekah ve městě a když jsem se vrátila do sídla viděla jsem těla mrtvých a nebo umírajících vlkodlaků na zemi. Kam ses jen podíval byla krev, těla a upíři, kteří bojovali se svými životy a nebo ti, kteří už dobojovali. Stačilo se podívat na jejich krky a každý vlkodlak by věděl, kdo to udělal. *Dívá se na něj a semkne rty pevně k sobě. Při vzpomínce na to cítí vztek, který ji spaluje. Tohle se nemělo stát protože konflikt s Marcelem a upíry? Špatná záležitost.* Od Marcela a Klause jsem se dozvěděla, že část našich lidí ze smečky společně s Oliverem, Francescou a jejími lidmi zaútočili na sídlo. Všichni upíři pokousáni a nebo zabití. Marcel to přežil díky Klausově krvi, samozřejmě. Ale věř, že je z toho velice znepokojený a bude chtít za své lidi zaplatit krví, za své přátelé. Rozhodně jsem si nechtěla připustit, že by si v tom byl nějak zapletený ty, odmítala jsem něčemu takovému věřit. Rozpoutali válku s upíry. *Zavrtí nad tím hlavu a znovu se podívá ven na Zátoku a jde na ní vidět, že jí opravdu chybí, že ji chybí to být mezi svými. Ovšem ví, že se musí věnovat Jacksonovi a tak na něj upře opět zrak.* V ten den jsem se dozvěděla o tom, co je Francesca zač, o tom, že Oliver nás zradil a o tom, že nějaká čarodějka vám udělala ty kameny a já se tě ptám, kdo to udělal? Kdo ti pomohl v tom poskytnout ti ten kámen? *Pozvedne pravé obočí a upírá na něj svůj zvědavý pohled. Když teď mají kameny, které jim pomáhají v tom, že se nemusí přeměňovat a mohou útočit normálně na upíry, nedokáže si představit, co dál bude. ne, že by bránila nijak zvlášť upíry, sama je nemá moc v lásce. Ale v tom sídle mohla být ona, Elijah, Klaus a nebo Rebekah a rozhodně by se jí nelíbilo, kdyby na některého z nich někdo zaútočil. Vlastně ani neví, kde byl v tu dobu Elijah a doufala, že při tom útoku tam nebyl. No, jistě, že nebyl. To by se jinak dozvěděla hned. Možná jim nemůže vlkodlačí kousnutí sebrat život, ale dokáže jim udělat rozhodně nepříjemné věci, což se samozřejmě zrovna Klause netýkalo.*

*Čeká na to, jak se Hayley na jeho nabídky vyjádří. Když je domítne, přikývne. Nehodlá jí nic nutit pokud nechce. Sleduje ji během toho, co ji zasvěcuje do událostí, které musel řešit, zatímco spolu nemohli z nejrůznějších důvodů být. Nijak jí její nepřítomnost zde nezazlívá. Osud jejich kroky rozdělil tím, že jí poslal do cesty Klause a ten jí změnil život. On ji bude vždycky považovat za jednu z nich. Přesto Hayley teď má i svou druhou rodinu. Téměř se vylučuje možnost tohle nějak spojit dohromady. Buď bude s jednou nebo druhou. Nikdy to nebude jinak, alespoň on si něco takového nedovede představit. Během toho, když v rychlosti likviduje pozůstatky včerejšího ošetřování jeho zranění, si všimne, jak ho Hayley pozoruje. Přemýšlí, jak jí to, co nejšetrněji vysvětlit, protože už tak je toho na ni hodně.* Zrádci, Hayley. *Odpoví jí prostě na její otázku, kdo mu šel po krku. Mezitím oblečení vezme a hodí ho do pytle, který pak v blízké době vyhodí.* Mimo jiné. *Zabručí si pod nos, protože pozůstatky po jeho střetu s Kolem už stačil zlikvidovat. Napadne ho, že pokud to bude pokračovat v podobném tempu, brzy nebude mít, co na sebe. Doufá, že s tím, že se serval s Kolem nebude muset Hayley nic říkat. Vůbec na to není pyšný. Kol ho dostal a to, jen ztěžka snaší a vyrovnává se s tím, i když ví, že na druhou stranu z toho vyvázl ještě dobře, vzhledem k tomu, že Kol je původní upír. Téměř nesmrtelný a neporazitelný. Chvilku se tím zabývá, ale v duchu. Tváří se u toho stále stejně podmračeně a znechuceně, takže nelze poznat, že je v mysli u něčeho jiného, než, co dosud probírají. Na všechno, ale v mžiku zapomene a s šokovaným výrazem chvilku sleduje Hayley. Píchne ho u srdce a poleje studený pot, když vidí, jak zavrávorá a chytí se za břicho.* Hayley! *Vytřeští oči a rychle se k ní přemístí. Díky kameni opravdu rychle.* Co je ti?! *Strachuje se o ní i o dítě, neboť ho v první chvíli nic jiného nenapadá. Při tom si snaží představit, co by se stalo, kdyby se kvůli tomuhle tady dítěti něco stalo. V životě nikdy by si to neodpustil a Olivera by byl nejspíše v tu chvíli opravdu zabít. Pomůže Hayley do křesla, ale nespouští z ní úzkostlivý pohled. Klekne si k ní a snaží se něco pochopit. Z její další reakce začne nabývat dojmu, že to bude reakce na to, co se právě dozvídá.* Hayley, jsi v pořádku? *Trochu se zklidní a dívá se na ni ze své pozice. Natáhne k ní ruku a položí ji na tu, kterou svírá opěrku křesla. Opatrně jí ji překryje a stiskne. Při tom z ní téměř nespouští oči. Přijde mu v tu chvíli velmi vzdálená. Nakonec svou ruku stáhne a zase se postaví. Přejde zpátky ke stolu, o který se zády opře. Je sice ještě trochu znepokojený, ale pomalu u něj převládá zloba na to, co Oliver udělal. Jeho zrada ho bolí, i když si to zatím odmítá přiznat a pociťuje jen vztek a bezmoc, že tomu nedokázal zabránit či ještě lépe předejít. V tomhle případě si, ale není jistý, jak by to mohl udělat. Pokud se Oliver rozhodl, neměl jak ho zastavit. To, jak ho přesvědčoval, přidat se k nim, něco takového by nikdy v životě neudělal. Zvláště ne potom, co udělali a jakým způsobem  ktomu chtěli a přiměli některé z ostatních. Chvilku nad tím hloubá. Po té sleduje Hayley, jak si od něj vezme kámen a prohlíží si ho. Když mu ho vrátí, tak ho chvíli sevře v dlani a pak ho zase schová do zadní kapsy kalhot. Upře pak pohled na Hayley, když ze sebe konečně začne dostávat nějaké pocity a názory na to, co jí řekl. Jeho výraz je více, než chápavý. Naprosto ji rozumí. Je v něm směsice zloby, zklamání i jakési provinilosti, že na to nepřišel a nezkusil tomu zabránit nebo předejít. Zavrtí na její slova pak hlavou. Je patrné, že on se ještě rovněž neprobral ze šoku a Olivera by nejraději přerazil, kdyby měl příležitost. Nespouští z ní dál oči a po celou dobu je stále stejně znepokojený. Jeho znepokojení ve tváři ještě vzroste, když mu Hayley začne nastiňovat, čeho se bratr společně s ostatními dopustil.* Co udělal? *Zeptá se s neskrývanými obavami v hlase. Má doopravdy strach z toho, co ho ještě čeká. To, co slyší, tváří se u toho nejprve nevěřícně, jako by nevěřil svým uším, pak to přejde do nevěřícnosti a nakonec na ni hledí zděšeně, než to vystřídá jakási rezignace a smíření se s tím, co právě slyší a vnímá.* Nikdy bych něco takového neudělal, Hayley. *Odpoví jí hned vzápětí, když se zmíní o tom, že nevěřila, že by s tím měl něco společného. Při tom se jí dívá pevně do očí. Jeho tón je v tu chvíli rozhodný upřímný.* Ty dobře víš, co nám Marcel a jeho upíři provedli, a že je nemůžu vystát, stejně jako čarodějky. *Pokračuje dále.* Ale dostali jsme novou šanci a já ji rozhodně nechtěl a nechci zasvětit nějaké pomstě nebo snad snaze dobýt a vládnout městu. *Povídá jí dále.* Zůstávám tady, protože je mi zde líp, než ve městě, kde na nás upíři i čarodějky koukají skrz prsty jako na nějaké prašivce, kteří patří do divočiny. Nikoho jsem zde, ale nedržel. Kdo chtěl, mohl jít do města zkusit štěstí. Po podepsání smlouvy jsem chtěl s ostatními frakcemi vycházet pokud možno v míru. Všichni v Zátoce to vědí, ale Oliverovi se to nikdy nelíbilo. Chtěl se mstít a toužil potom, co se nepovedlo ani našim předkům. A ještě za to zaplatili kletbou. Zkoušel jsem mu to rozmlouvat, ale bylo to zbytečné. Stále si mlel to své. Nenapadlo mě, že se to pokusí uskutečnit, a že uspěje. *Je pro něj příjemné a úlevné, když může někomu říct, co a jak. Hayley patří rozhodně k těm, které nemá problém se svěřit, když ho něco trápí, tíží. Ví, že ho pochopí i podpoří.* Nechtěl jsem nikdy žádné zlo. *Ujistí ji.* Před včerem jsem se sešel s Marcelem. Chtěl jsem zjistit, jestli nemá s útokem na Zátoku něco společného. Ujistil mě, že ne. Dokonce jsme se shodli na pár věcech. Oba jsme chtěli odhalit zrádce, který nám kazí a podkopává plány. Rozešli jsme se v klidu. Doufal jsem, že to je znamení, že spolu možná jednou dokážeme společně žít v jednom městě. *Povídá dál a sděluje jí své pocity, domněky, představy.* Netušil jsem, že jedním ze zrádců je můj bratr. *Povzdechne si hořce a docela zničeně.* Hledal jsem viníky všude okolo, jen ne ve vlastních řadách, vlastní rase. *Začne se upřímně rozhořčovat nad svou naivitou a důvěřivostí. Vždycky byl pyšný na to, čím je, protože si cenil vlastností a soudržností vlkodlaků. Teď už se přestává divit tomu, jak se na ně ostatní dívají. Jeho bratr udělal a zradil všechno to, co si on považoval, cenil a byl na to hrdý. Cítí se hrozně.* Po tomhle, co mi říkáš se leda tak můžu těšit na další potíže z Marcelovy strany. *Povzdechne si trpce.* Jestli se rozhodne pomstít v Zátoce odnesou to nevinní, kteří s tím nemají nic společného. *Uvažuje nahlas a přemýšlí, jak tomu zabránit. Je proto rozhodnutý udělat, co bude nutné.* Musím něco vymyslet, na něco přijít. *Mumlá polohlasně. Je zamračený pod tíhou zodpovědnosti za vlkodlaky v Zátoce a jejich životy. Sklopí při tom pohled a dívá se někam před sebe nepřítomným pohledem, ve kterém je vidět strach, obavy... Jediné, co zatím má je, že bude muset vyrazit znovu do města a začít jednat a rozhodně nečeká, že se to obejde bez nepříjemností pro jeho osobu. Bude mu to, ale jedno, jen když dosáhne nějakého úspěchu. Z jeho přemýšlení ho probere Hayley, když se zmíní o "nějaké čarodějce", která s tím pomáhala. Pohlédne na ni a vidí, jak se tváří. Nyní je rád, že se to s Genevieve snažili držet v tajnosti. Rozhodně to tak cítí, ale jen kvůli tomu, že je to pro její bezpečnost. Povzdechne si rezignovaně a svěsí ramena a paže kolem těla. Jako by tohle všechno z něj odčerpávalo sílu. Přejde od stolu a posadí se na svou postel. Na chvilku se předkloní a opře se lokty o kolena. Pak se, ale narovná a zvedne hlavou k Hayley, aby jí viděl do tváře, než začne vysvětlovat tuhle část.* Spolupracovali jsme na tom s Genevieve Rousseau. *Začne pomalu. Nechce Hayley nic tajit. Už ne.* Požádala mě o setkání krátce potom útoku v Lyceu. Řekla mi o měsíčních prstenech, jak fungují, jak se vyrábějí. Dohodli jsme se, že je udělá, ale jen pro mou smečku. Nejprve jsem počítal, že to dělá, jen proto, aby měla něco proti Benjaminovi, kdyby se ho nepodařilo zabít tím plánem, co už vymysleli. Ale potom všem,... udělala by to i tak, protože nám chtěla vylepšit podmínky pro život ve městě. Myslela to v dobrém. Nechtěli jsme nic takového. Chtěl jsem dát Oliverovi naději, tak jsem mu o těch prstenech řekl. Zatímco já sháněl přísady na provedení kouzla a Genevieve se pokoušela zbavit svého bratra, on mezitím plánoval a chystal zradu. *Na konci se zamračí.* Sledoval nás a včera ráno, když Gen ty kameny očarovala nás přepadli. Mě postřelili a jí by zabili, kdyby získali to kouzlo. Naštěstí i díky tomu kameni jsme mohli utéct. Kameny, ale získali. Bylo jich čtrnáct. Jeden jsem stihl vzít, ještě před tím. *Povídá dál a mračí se stále víc, jestli je to ještě možné.* Genevieve ten útok odnesla ránou do hlavy a otřesem mozku. *Zasvěcuje Hayley. Je moc rád, že to může někomu říct.* Tam jsme také odhalili zrádce Francescu a Olivera, kteří donášeli Benjaminovi. Také vyšlo najevo, že Francesca je ve skutečnosti vlkodlak ze smečky Gurrera. *Dokončí a vydechne si, že už to má za sebou, ale i znepokojením z toho, co všechno bude po tomhle následovat. Vzhlédne k Hayley.* Každý dobrý úmysl se dá obrátit v katastrofu. *Opře si znovu lokty o kolena a složí hlavu do dlaní a přikryje si tvář.*

Počkej. *Pozvedne ruku a zatváří se trochu nechápavě. Ušklíbne se a propaluje Jacksona chvíli po tom, co ho zarazila. Jako kdyby hledala správná slova, to jak to má zformulovat, než něco řekne. A nebo to byl prostě jenom další šok, který se snaží zpracovávat.* Ty jsi o tom věděl, co Oliver dělá? Že se snaží jít po moci, že se rozhodně nespokojí s tím, co měl? Proč jsi mi nikdy nic nenapsal? *Řekne trochu vyčítavě. Je si vědoma toho, že je alfa a že všechno záleží hodně na něm, že nemusí jí informovat, jako kdyby ona byla snad nějakým zástupcem nebo něco podobného. Ale držela s nimi, hájila je, bojovala by za ně, chtěla pro ně jen to nejlepší a chtěla je osvobodit od jejich kletby, co taky udělala. Tak si myslí, že si zaslouží alespoň dostávat nějaké informace o tom, když se něco děje. Nechce být na něj hnusná, to rozhodně ne. Ví, že je toho na něj moc a stejně tak jako na ni. Oba mají toho na svých bedrech hodně a ani jeden nepotřebuje dělat tohle setkání nepříjemné, ovšem své emoce zrovna ona těžce ovládá.* Jacksone, já myslela, že mi můžeš v tomhle důvěřovat a že mi budeš podávat informace o tom, pokud něco bude špatně, pokud budeš cítit, že je něco špatně. Snažila bych se ti pomoct, snažila bych se s tím něco udělat. Já vím, že jsem teď jinde a že žiju vlastně dva životy, jsem si toho vědoma. Ale upřímně když jsem tady, s vámi s tebou...teprve v tu chvíli cítím, co vlastně jsem, v tu chvíli vím, co znamená být vlkodlakem a já ten pocit nechci ztratit. Chci být součástí vás a chci vědět o tom, co se tady děje. *Řekne s naprostou upřímností a dívá se na něj s bolestí v očích. Nedokáže už zakrýt nic z toho, co cítí. Ví, že s ním může jednat na rovinu a taky to dělá. Pozoruje potom jeho bolest a není jí to příjemné skrz to, že ví, jak moc jí záleží na něm. Nediví se mu ani trochu, že je z toho zničený. Nečekal, že by jeho bratr udělal takovou podpásovku a ona to upřímně taky nečekala. Věděla, že Oliver je naprosto jiný, než Jackson. Občas neměla z Olivera dobré pocity, i když se o tom nikdy nezmínila, ale nepomyslela rozhodně na to, že by je zradil a nechal by kvůli své touze zabít i vlastní lidi. Ví, co bude muset udělat a taky to udělá. Najde si Olivera a řekne mu svoje, klidně na něj zaútočí i ve stavu jakém je. Bezmocná stále není a ani se za bezmocnou nepovažuje. Tohle mu nesmí projít a je si víc, než jistá, že mu to ani neprojde. Možná teď bude na výsluní, možná teď bude mít moc, ale přijde den, kdy mu někdo srazí hřebínek a pevně doufá, že v té řadě bude stát i ona. I kdyby si na to měla počkat nějakou dobu, tak to udělá. V jejích očích už je zase zlost, kterou k němu pociťuje. A to raději nemyslí na Francescu protože tu by nejradši zakopala hluboko do země. Pokud bude mít tu čest se s ní setkat, řekne jí, že za tohle všechno zaplatí. Ona si na ni počká, tohle neprojde ani jednomu z nich, i kdyby se o to měla sama postarat. Jde na ní poznat, že přemýšlí naprosto nad něčím jiným, jelikož její výraz se značně změní. Uvědomí si, že se na dlouhou dobu ponořila do svých myšlenek a proto znovu začne vnímat Jacksona. Její kroky zamíří k němu, když on se posadí na postel. Ani se nezeptá a automaticky se posadí vedle něj. Jen ho pozoruje starostlivě a nic neříká. Jakmile znovu začne mluvit, tak jí zahřeje u srdce to, že se jí svěřuje. Že má v ní důvěru a řekne jí všechno. Snad Jackson ví, že i ona má v něm důvěru a kdykoliv mu řekne věci se kterými se bude chtít svěřit. Ve chvíli, co se dozví, že na tom pracoval s Genevieve se zarazí. Myslela si, že to spíše byla Sophie a že šlo o zradu, ale přitom je to velké nedorozumění. Pootevře ústa a nechá je pootevřené po celou dobu jeho vysvětlování. Genevieve chtěla jen pomoct a přitom to vypadá, že se to všechno obrací proti ní. Rozhodně by nechtěla, vůbec by nechtěla, aby to bylo jinak protože ona právě hrála v jejím životě momentálně důležitou roli, když se s ní domluvila na tom, že jí pomůže u porodu. Možná kdyby Jackson neřekl Oliverovi o těch prstenech, nic z toho se nestane. Ale nemá mu to za zlé, vždyť je to jeho bratr. Věřil mu a nemohl tušit, nikdo nemohl tušit, že je z něj zrádce. Mračí se u toho po celou dobu, samozřejmě, že se jí nic z toho ani zdaleka nelíbí. Ovšem její výraz se změní na vystrašený, když jí řekne o tom, co jim udělali. Ale na druhou stranu se jí neskutečně ulevilo jelikož jak vidí, tak Jackson je v pořádku, alespoň fyzicky. A Genevieve snad taky. Jak mohl zatraceně Oliver donášet Benjaminovi? Jak mohl klesnout tak hluboko? Přepadá jí ještě větší zlost a zaskřípe zuby. Samozřejmě, že se jí to týká. Co kdyby se Oliverovi s něčím svěřila a on to řekl Benjaminovi? Akorát by byla v ještě větším nebezpečí. Podívá se před sebe a zlostně se dívá někde do neznáma. Za tohle Oliver musí zaplatit, nechce ho mrtvého, to rozhodně ne, pořád je to jeden z nich. Ale Francescu rozhodně mrtvou chce. Z jejího zlostného pohledu jí vytrhne to, co dál řekne a co udělá. Vydechne dlouze.* Jacksone...*Zašeptá jeho jméno. Neví, jak má v tuhle chvíli reagovat a jak mu pomoct a tak dá na své instinkty. Chytne jeho ruce, pomalým pohybem mu je oddělá od jeho tváře. Obě ruce mu pak položí na tvář a pozvedne mu hlavu, aby se jí díval do očí a ona jemu. Mlčky ho pozoruje a v očích se jí zableskne lítost nad jeho psychickým stavem a co všechno teď musí snášet. Ruce má položené na jeho tváří a dívá se mu do očí.* My to zvládneme, ano? Uděláme s tím něco, vyřešíme to. I kdyby to mělo trvat jakkoliv dlouho, napravíme to všechno. *Oddělá ruce od jeho tváře, ale chytne jeho ruku, kterou stiskne a nepouští.* Já promluvím o tomhle s Klausem nebo Elijahem nebo s oběma, to je jedno. *Zavrtí nad tím hlavou protože se do toho sama zamotala. Vlastně neví s kým má o tom mluvit. Mezi ní a Elijahem to není takové, jaké to bylo dřív a naopak s Klausem si začíná více rozumět, více si začínají povídat. A proto neví s kým přesně má o tom mluvit, zřejmě s obouma.* Budu se snažit vysvětlit celou situaci, budu se snažit to zařídit tak, aby hlavně nepadla žádná vina na vás a na tebe. A zřejmě i na Genevieve. *Věří mu, že jí říká ve všem pravdu. Nemyslí si, že by jí zrovna on někdy lhal.* Problém je totiž v tom, že Klaus teď je naštvaný protože jsem v tom domě mohla být já a nevíme, jak by to bylo. Snažím se věřit tomu, že Oliver by mě nenapadl, ale Francesce rozhodně nevěřím zvlášť, když pracuje pro Benjamina a nebo s ním spolupracuje, to je jedno. Marcel je naštvaný za své lidi, ale to co sis ty domluvil s ním, to platí, mělo by to platit. Ty za nic z toho nemůžeš, to udělal tvůj bratr a Francesca. Budu se snažit tě nějak podpořit, ano? Aby za to rozhodně nezaplatili nevinní. *Nadechne se zhluboka a chvíli to drží v sobě a pak vydechne všechen vzduch z plic. Tahle situace je jí nepříjemná stejně tak, jako jemu. Ale bude se snažit mu pomoct protože pokud má být součástí jejich smečky, musí taky za ně bojovat a snažit se je chránit. Chce, aby věděl, že je při něm.*

*Pohlédne na ni trochu nejistě, nechápavě, když ho Hayley zastaví. Čeká, co bude. Když mu pak začne vytýkat, že ji nevaroval o Oliverových úmyslech, trochu se mu rozšíří pohled v údivu nad tím, co Hayley povídá. Přemýšlí v první řadě, proč by jí o něčem takovém měl něco psát nebo říkat. Hlavně proto, že byla mimo dosah toho všeho a nechtěl ji zatěžovat jeho neshodami s bratrem. Za víc jeho stěžování nepovažoval. Nevěřil ani na chvíli, že by to mohlo být jinak. Ještě teď má stále pocit, že je to zlý sen. Olivera měl vždycky rád. S tím, jak ho vyhostil ze smečky i ze Zátoky, jako by s tím přišel o část svého srdce a ztratil s ním i sebe. Je to pro něho neskutečně bolestné. Přemítá nad tím a tak mlčí a dívá se nepřítomně a stále ještě překvapeně na její tvář. Probere se až potom, co Hayley znovu promluví. To už se smíří s jejími výčitkami. Vyslechne ji a při tom na ni kouká. Z jeho výrazu je vidět, že tohle rozhodně nebylo z jeho strany úmyslné.* Nevěděl jsem to, Hayley, ne dříve, než včera po boku Francescy vpochodoval do skladiště, kde Gen očarovávala kameny. *Povzdechne si sklesle, a sklopí pohled.* Nikdy by mě nenapadlo, že je tohohle schopen. *Vzhlédne k ní a pokračuje.* Navíc se to seběhlo tak rychle. Neměl jsem moc času si ho všímat. Viděl jsem ho jen vzácně a sotva s ním promluvil pár slov. Ta se většinou stočila k tomu, že bychom se měli pomstít a získat město a ostatní si podrobit. Věděl, co chci já a nenapadlo mě, že se postaví proti tomu. *Zasvěcuje ji.* Byl jsem teď skoro pořád mimo město, Zátoku. Sháněl jsem kameny, krev... *Když si vzpomene na to, čí ta krev je, na chvilku se zarazí a jako by omluvně se podívá na Hayley. Nemá, ale teď odvahu říct, jí o Tylerovi.* Vrátil jsem se teprve před třemi dny. Pak se to semlelo všechno tak rychle. *Naváže po krátkém zaváhání a doufá, že se Hayley nezačne vyptávat.* Neměl jsem důvod ti o tom neříct, jen jsem se k tomu nestihl dostat. *Omlouvá se jí.* Navíc, Hayley, čekáš miminko. To je také důležité, abyste oba byli v pořádku. *Dodá ještě jeden důvod, proč jí tím nechtěl zatěžovat. Slabě se pousměje a koukne z její tváře na břicho.* Samozřejmě bych byl radši, kdyby si byla tady s námi, ale vidíš, že to není možné. *Pokračuje upřímně, ale jeho úsměv rychle zmizí a on zvážní.* Původní tě nenechají být. *Vzhlédne k ní a když vysloví původní v očích se mu zlostně zablýskne.* S jedním čekáš dítě. Nikdy tě nenechají jít. *Postěžuje si hořce a nenadšený z takové vize budoucnosti, o které je přesvědčený.* Patříš k nám a při tom jsi tak vzdálená... *Posmutní a uhne pohledem. Pak se trochu stáhne. Hayley ztratil ještě dříve, než měl možnost si ji získat. S tímhle už se smířil. Když vidí, jak reagoval Kol, Klaus v případě Hayley by byl ještě horší, o Elijahovi ani neuvažuje. Myšlenky na Hayley mu na chvilku vyhnaly z hlavy jeho starosti s bratrem a jeho činy, které se dotknou spousty nevinných vlkodlaků v Zátoce. Sotva si to uvědomí, zase se přeorientuje zpět. Když se Hayley posadí k němu, vyvolá to v něm příjemný, hřejivý pocit, jaký v poslední době zažívá málokdy. Sleduje ji velmi často, během toho, co jí popisuje události poslednich dnů. Po té, co pak schová tvář do dlaní. Slyší její hlas, ale potřebuje ještě chvilku. Hayley mu, ale ruce za moment odtáhne sama. Nebrání se tomu. Nechá je klesnout a pak se na ni otočí. Její dotek na tvářích ho opět zahřeje. I když zůstane vážný, jeho oči se slabě rozzáří. Je jí vděčný za její účast, podporu, že je tady teď s ním. Poslechne si její slovy podpory a v jeho pohledu je vidět naděje a víra v to, že skutečně uspějí. On je ochotný proto udělat všechno a ví, že Hayley také. Věří jí, naprosto, bezpodmínečně.* Původní? Ti se nejrpve oháněji pěstmi a špičáky a když to přežiješ tak možná potom poslouchají. *Ušklíbne se zlostně, když se Hayley zmíní, že promluví s Klausem a Elijahem. V očích sem u zablýskne. To už je mu milejší Marcel a jeho upíři, než rodina původních. O své zkušenosti s Kolem, ale neřekne nic, i když to odvozuje hlavně díky tomu. Pak raději zmlkne a pozoruje a poslouchá dál Hayley.* Je štěstí, že si tam nebyla Hayley. *Opravdu pocítí úlevu, když slyší, že Hayley se tomu útoku vyhnula. Potom, co Oliver udělal už mu nevěří vůbec nic.* Zjistil jsem, že svého bratra vlastně vůbec neznám a nevím, čeho je schopen kvůli pomstě a touze získat moc. *Povzdechne si. Trochu se od ní odvrátí, ale o to více pak sevře její ruku, kterou ho drží. Bude trvat, než se přes tohle přenese.* Nevím, co teď Marcel udělá. Bude rozzuřený, z útoku i ze ztráty. Pochybuju, že se bude na něco ohlížet. Ale třeba budeme mít trochu toho štěstí a zabráníme pomstě na vlkodlacích tady v Zátoce. *Pokračuje.* Genevieve rozhodně neudělala nic špatného. To, že její dobroty využili ve prospěch svůj ti dva. To rozhodně není její vina. *Vrátí se ještě k vině a nevině Genevieve. Rozhodně nechce, aby měla potíže. Je při jejím obhajování hodně rozhořčený a odhodlaný.* Rozhodně, ale nenechám, aby to těm dvěma, jen tak prošlo. *Změní se jeho výraz v nenávistný.* Jestli si myslí, že budou kralovat městu, tak jim to hodlám překazit. *Pokračuje a podívá se odhodlaně na Hayley. Hodlá o město se smečkou Gurrera bojovat. Ne proto, že by toužil po nějaké vládě, ale aby jich město zbavil. Trochu se pak uklidní a podívá se zase na Hayley. Pustí její ruku a tou svou jí obejme kolem ramen a přitáhne si ji blíže k sobě. Opře si ji o sebe.* Porazíme je a srazíme z jejich pomyslného trůnu. Všemi dostupnými prostředky.*Poznamená klidněji, ale nyní už odhodlaný to udělat. Už to v jeho hlavě není, jen nápad, hodlá to udělat.* I kdybych kvůli tomu měl bojovat s Oliverem na život a na smrt. *Dodá, i když je to pro něj těžké říct, udělá to, pokud bude muset.*

*Zarazí se při slově krev a její obočí se nakrčí. Dívá se na Jacksona nechápavě, jako kdyby naprosto netušila o čem to mluví a vlastně pravdou je to, že netuší. Byl pryč pro nějakou krev? Pro jakou krev? Co jí opět uniká a co jí zřejmě nechce říct? Zdá se, že se tomu vyhýbá a o to větší divný pocit má, když jí to neřekl na rovinu. Pozoruje ho a potom se na to prostě zeptá.* O jakou krev jde, Jacksone? Kde jsi byl? *Stále má nakrčené obočí a dívá se na něj trochu nedůvěřivě ohledně "krve" kterou musel sehnat. Na předchozí věci už nijak zvlášť nereaguje, jelikož by stále omývali jedno a to samé dokola ohledně Francescy a Olivera. Nevyčítá mu nic, to rozhodně ne. Jen pro příště chce být více informovaná, než je teď. Teď není vlastně nebyla informovaná vůbec a přišla o hodně. Měla hodně velké nedostatky o situaci v Zátoce. Je ráda, že teď má chvíli si s Jacksonem všechno říct. Při zmínce o dítěti už chce dostat něco na protest, ale zatím k tomu nemá příležitost, když mluví dál. Je ráda, když řekne, že by byl rád, kdyby tady byla s nimi a proto se neubrání nepatrnému úsměvu, kterého si samozřejmě může všimnout. Po dalších slovech ji ale úsměv zmizí z tváře a sklopí na chvíli zrak. Má pravdu, že Původní ji nikdy nenechají takhle být. Teda alespoň doteď, dokud neporodí a potom stejně už ví, že zůstane v Abattoir kvůli malé, aby ji s Klausem mohli vychovávat společně protože je to jejich dcera. A chce, aby měla rodinu a ne rozhodně to, aby si dítě předávali protože ona by byla tady v Zátoce a on zase ve městě v sídle. Ne, to by rozhodně nešlo, dívá se chvíli někde ke svému břichu a přemýšlí o tom. Píchne jí u srdce to, co řekne. Podívá se na něj a v očích se ji zablýskne. Jde na ní poznat, že v tu chvíli neví, co má říct. Dívá se mu do očí a pozory ty jeho. Snaží se odhadnout na co právě teď myslí, kam jeho myšlenky směřují a co si vlastně o celé situaci myslí celkově. Nikdy s ním o tom nemluvila, nikdy k tomu neměli možnost. A ani neví, zda by dokázala o něčem takovém závažném mluvit. Vidí jeho zlostný pohled, co se týče Původních a je si jistá, že i on sám se od ní bude vždycky částečně odvracet protože je s Původními spjatá a to dítětem, ale teď už i vztahy. Pro ní znamená hodně Elijah i Rebekah a s Klausem to má teď taky takové zvláštní, jejich cesty se začínají čím dál více spojovat, když jsou společně v jednom domě.* Jacksone za tohle se omlouvám. Ne za to, co jsem udělala a co se stalo. Ale omlouvám se za to, že ti přijdu jako vzdálený člověk. Ano, měla bych být tady s vámi a přitom jsem tam protože čekám dítě s Původním. A...*Nadechne se zhluboka. Musí mu to říct, nebude mu to nijak tajit. přišel by den, kdy by se to stejně dozvěděl.*...zůstanu tam, až se malá narodí. Já nemohu dovolit to, aby vyrůstala bez svých rodičů, tak jako jsem vyrůstala já. Tohle pro ni nechci. Chci jen to nejlepší pro svou dceru, chci aby měla to po čem já jsem toužila. Samozřejmě, že tě budu navštěvovat, samozřejmě, že budu jezdit do Zátoky a budu za vás bojovat, budete stále pro mě rodina. Já nechci, abych ti připadala vzdálená. *Řekne trochu ublíženě. Chce někde patřit a ví, že tady by mohla, i přes to všechno. Přes fakty, které se proti tomu staví. Hledala rodinu, když tady přišla a hledala ji ve vlkodlacích a nechce je ztratit. Samozřejmě, že je i ráda za rodinu Původních, i když je to s nimi občas komplikované, hlavně s některými členy. Znovu se zhluboka nadechne, když mluví o Původních.* Já vím, že je nemáš rád, vím, že spolupráce s nimi by se ti nelíbila. Ale třeba Elijah je muž se kterým se dá jednat seriózně. A s Klausem...s tím si poradím. *Pousměje se nad tím trochu, ne, že by tomu zrovna dvakrát věřila, ale ví, že se s ním dá taky vyjednávat. Pokud ale Jackson nebude chtít, tak s nimi o tom mluvit nebude, nechce dělat něco, co by bylo proti jeho vůli.* Já vím, vím, že neudělala nic špatného. Věřím ti a proto ti chci pomoct a i ostatním. Zařídit nějak to, aby si upíři nevybíjeli zlost na nevinných protože potom se bude jednat i o mě. Jsem s vámi a já nenechám, aby na vás někdo útočil. Pokud jim to hodláš překazit, tak počítej vždycky se mnou, ano? *Pousměje se na něj. Ano, sice je teď těhotná, ale to těhotenské břicho nebude nosit napořád a co bude potom? To už se nějak udělá, vyřeší či zařídí. Jakmile pustí její ruku, tak už ji stahuje opět k tělu a o to víc ji překvapí, když jí obejme okolo ramen a přitiskne k sobě. Je překvapená, to ano a docela hodně. Nečekala, že by tohle udělal protože upřímně každý se od ní spíš odtahoval. Ale nebrání se. Opře si hlavu o jeho rameno a zároveň se opírá i o jeho krk, jak je k němu přitisknutá. Cítí teplo, které z něj sálá a nějak jí to uklidňuje. Je pravda, že takhle blízko u nikoho dlouho nebyla, ne takhle. Cítí se s ním v bezpečí.* Budu ti stát po boku, Jacksone. Můžeš se na mě v tomhle spolehnout. *Pronese o něco tišším hlasem a dívá se před sebe, když je teď přivinutá k němu. Vyslechne si jeho další slova a hodně jí to překvapí.* Je to tvůj bratr, Jacksone. Já vím, že tě zradil, ale snad nedojde k nejhoršímu. Tuhle situaci budeme muset nějak zvládnout. Já sama mám teď ze všeho obavy. *Přizná se mu a stále se dívá před sebe. Cítí jeho ruku na svých ramenou. Opravdu jsi sou blízcí.* Mám strach, co bude další den. Každý den se probouzím se strachem, co mě čeká.

*Hned je mu jasné, že si Hayley všimla jeho nepatrného zaváhání. Zatváří se rozpačitě a taky se mu v očích mihnou obavy z toho, jak bude Hayley reagovat. Když mu přímo položí svou otázku položí, sklopí pohled a vydechne smířeně s tím, že ji nejspíše naštve až zodpoví na co se ptá. Nechce to protahovat a tak se s nádechem zase podívá na ni.* Krev vlkodlaka, který se za úplňku neproměňuje. *Objasní jí nejprve jakou krev potřebovali. Po celou dobu ji pozoruje, jestli jí to dojde dříve, než to poví sám.* Vzpomněl jsem si na hybrida Tylera, o kterém si mi jednou povídala. *Pokračuje.* Byl jsem v Mystic Falls, abych ji získal. *Povídá dál, ale dříve, než může Hayley říct něco dalšího, ještě rychle objasní způsob, jak krev získal.* Nic se mu nestalo. Vzal jsem jeho krev z nemocnice. Ani to vlastně neví. *Když řekne to, co chce Hayley slyšet, tak pak čeká její reakci. Doufá, že ji tímhle moc nezklame.
Když se pak dostanou k tomu, že Hayley teď čeká dítě s původním a tím pádem se toho pro ně hodně změní, je z toho smutný, ale nevidí žádný způsob, jak něco z toho změnit v jejich prospěch. Doufá, že Hayley bude i tam, kde je šťastná a spokojená. Přesto je k ní upřímný v tom, jak to vidí. Když se její úsměv ztratí a vidí tu změnu ve výrazu, na chvilku sklopí pohled dolů. Nechce ji ranit, ale musí si uvědomit, že to říká, jak to vnímá a pro něj je Hayley jeden z nejbližších lidí, co zná, ale zároveň čeká dítě s Klausem Mikaelsonem. Pohlédne pak na ni znovu, když se zdá, že mu chce něco důležitého říct. Zaposlouchá se do toho, co mu říká o budoucnosti po narození dítěte. Z toho, co slyší, jestli si dělal naděje na to, že by se třeba po porodu mohla vrátit, se rozpadne na prach a lze to vidět i ve výrazu jeho očí v niž, jako by pohaslo nějaké světýlko, které ta naděje živila. Po chvilce pohled sklopí dolů. Právě se snaží vyrovnat s tím, že ji, která mu byla zaslíbená nyní nadobro ztrácí. Vydechne a snaží se to vstřebat a ustát pokud možno v klidu. Její další slova o tom, že sem bude jezdit a podobně. Vnímá je, ale nějak jim teď nepřikládá velký důraz. I tohle v jeho očích hodně záleží na Klausovi, jestli jí to dovolí. Nechce se s ní na tohle téma hádat. Nechce se s ní dohadovat vůbec. Je rád za tu chvilku, kterou teď může trávit s ní. Její blízkost, přítomnost, má na něj léčivé účinky. Jako kámen na jeho tělo, tak ona na jeho duši.* Já je nemám rád? Když se chovají, jako by jim patřil svět? To je slabé slovo. Hlavně, když se na nás divají, jen jako na podřadné psy, co jim jsou míň, než rohožka u jejich dveří? *Rozčiluje se. Stále v tom, ale má největší vinu Kol, i když chování těch dvou Elijaha a Klause, taky mu stačilo až nad hlavu.* Hayley, pro tohle místo a lidi v něm budu muset nejspíše překousnout i původní. *Odpoví jí. Je to pravda, skutečně je ochotný obětovat hodně. Když se dostanou k Genevieve tak na hayley zkoumavě hledí. Moc rád slyší, že proti Gen nic nemá a chce se pokusit pomoct i jí. Za její podporu i slib, že jim pomůže je rovněž rád. Těší ho, že mají na své straně někoho takového jako je Hayley.* Já vím, Hayley. *Ujistí ji pak prostě svými slovy, že si je toho vědomý.* Jsem za tebe, tvou pomoc, i jen to, že jsi teď tady se mnou neskutečně rád. *Dodá ještě a vděčně se jí dívá do očí a při tom se jeho tvář nepatrně rozjasní a rty prohne do mírného úsměvu. Když ji pak ovine paži kolem ramen a ona se o něho opře, užívá si tuhle chvíli. Slabě se znovu usměje, ale to Hayley neuvidí, když se o něj opírá, když mu slíbí, že bude stát u něj.* Nejde ani tak o Olivera jako o klan Gurrera. *Odpoví jí a to méno klanu nenávistně zavrčí.* Nebudou tohle město ovládat ani o vteřinu déle, než je nezbytně nutné. *Pokračuje dále.* Udělám proto všechno. *Poznamená. Uvědomí si pak, že Hayley má myšlenky jinde, než u odplaty, kterou chce Oliverovi a Francesce. Vypustí to z hlavy a skloní k ní hlavu. Pevněji ji k sobě přivine.* Je mi to líto, Hayley. *Povzdechne si. Uvědomuje si, že jí toho hrozí mnohem více, hlavně ze strany Benjamina. To mu připomene i to, že Genevieve slíbil, že jí pomůže když se jejich plán mine účinkem. Plán selhal. On sice žádné prstený pro svou smečku nezískal, ale přesto je Gen zavázaný za to, co pro něj všechno udělala, takže to pokládá za nezbytné. Povzdechne si. Musí se s ní spojit, i přes to, že je s Kolem.* Všechno to nakonec dobře dopadne, uvidíš. *Povzbuzuje ji svými slovy a zkouší jí utěšit. Nechce jí nic slibovat neboť na tohle není. Raději jedná, než slibuje. Přesto chce, aby byla psychicky ve větší pohodě. Druhou ruku, kterou nemá okolo jejich ramen, ji vezme za ruku a stiskne ji.*

*Při zmínce o Tylerovi jen zavrtí hlavou, snad proto, že tomu nechce věřit. I když mluví o tom, že se mu nic nestalo, nevěří tomu, že to nějaký účinek na něj mít nebude. Tyler byl její přítel, opravdu ho tak brala, měla ho ráda, i když ho podrazila. Za tu sobu, co strávila s Tylerem prostě nešlo si k němu vytvořit nějaké pouto a proto tomu nechce věřit, že takhle využil její informaci ohledně Tylera. Dívá se na něj i trochu zklamaně a to by se mohlo zdát, že se na něj tak dívat nikdy nebude.* Co to s ním udělá? Já...řekla jsem ti o něj ne proto, aby si...*Zavrtí nad tím opět nevěřícně hlavou a povzdychne si. Možná ani nemá cenu se o tom bavit a nechat to být. Zklamalo jí to, že to udělal zrovna Tylerovi, ten už kvůli ní problémy má a to s Klausem a nechtěla, aby měla další kvůli ní. Takže jen doufá, že to na něj nebude mít nějaký vliv. Odvrátí od něj pohled tím, že sklopí zrak a snaží se to vstřebat. Nemůže se přece v této situaci ještě zabývat Tylerem, to přece nejde. Ale mrzí jí to, mrzí jí, že jí nic neřekl a udělal tohle. Jde to na ní hodně poznat, tohle zakrývat rozhodně nebude. Dál už svou větu nedokončí protože zřejmě nemůže. Moc informací dnes na ni, moc pocitů. Navíc ji nepomáhají ani jeho pohledy ohledně budoucnosti, kterou mu řekne. Ví, že jsou "zasnoubeni" a oba se k tomu nijak nevyjádřili, ani neví, co to vlastně má u nich znamenat. Tohle domluvili jejich rodiče, oni si to sami nerozhodli. Ona má dítě s jiným mužem a ještě k tomu je to přímo Klaus. Ani na jeho rozčilovaní na jejich jméno nemá co říct, nemůže mu brát tenhle postoj k nim a ani nehodlá. Rozumí tomu, chápe ho. To, že ona je vidí z jiného pohledu, to je tím, že s nimi žije několik měsíců a má k nim určitý vztah. Taky si na spoustu jejich rozhodnutí, chování a způsobu zvykla. Ne tak, že by vše akceptovala, ale s třeba ví, že s Elijahem nikdy problém neměla, právě naopak. On je tady pro ni tak, jako Jackson. I Rebekah je tam pro ni. Komplikovaný vztah má s Klausem a úroveň jejich vztahu ani nedokáže identifikovat. Už je o něj opřená a stále si promítá jeho slova v hlavě. Z nějakého důvodu si užívá jeho teplo a poslouchá jeho hlas. Tohle je pro ní změna, tohle je něco, co je pro ní teď speciální.* Máš pravdu, nemůžeme jim dovolit, aby ovládali tohle město. Aby upíry poštvávali i proti nám. Za tohle zaplatí. *Řekne souhlasně a na chvíli zavře oči. Zaposlouchá se do jeho hlasu, který ji říká, že je mu to líto a že to všechno dopadne dobře. V tom už i cítí jeho dotek na své ruce a otevře oči. Podívá se na jejich ruce a oplatí mu stisk ruky. Pousměje se tak, že má trochu slzy v očích, ale to on nemůže vidět. Vyvolává v ní pocit, že se mu může naprosto otevřít, že může udělat cokoliv a nestydět se za své pocity, za své emoce, za to, že se cítí slabě v tuhle chvíli. Zažene slzy tak, že zavře pevně oči a potom pozvedne hlavu tak, aby na něj trochu viděla. Stále má hlavu položenou na jeho rameni a snaží se mu alespoň trochu vidět do tváře.* Já vím, že se ti to nelíbí, že budu ve městě s Původníma, že nebudu tady v Zátoce, kde bych měla být, ale já cítím, že mé rozhodnutí ohledně mé dcery je správné. Já se tady budu vracet, opravdu. Víš, že bych vás neopustila, že bych neopustila ani tebe a nevzdala se toho, že tady mám rodinu. *Dívá se na něj, možná ho chce přesvědčit, že prostě ani ona sama zrovna na výběr moc nemá. Chce mu tím říct, že stále bude patřit k nim, i když s nimi nebude bydlet. Neví, jak ho má v tomhle utěšit, není v tom zrovna dobrá.*

*Vidí moc dobře, co s Hayley jeho přiznání dělá. Ví, že ji zklamal a to si nepřál. Pro vidinu lepších vyhlídek pro svou smečku využil jiného vlkodlaka. Není na to hrdý, ale své rozhodnutí už nezmění. Zpátky to nevezme a vždy by to nějaký vlkodlak odnesl. Chvilku sleduje Hayleyino rozhořčení. Pak sklopí pohled dolů. Povzdechne si. Když se ho pak zeptá, tak k ní znovu zvedne na chvilku oči.* Za úplňku bude slabý, jinak nic. *Odpoví to, co si vybaví z informacích od Genevieve.* Nikdo jiný mě nenapadl, než Tyler, o kterém si mi pověděla. *Zavrtí slabě hlavou a znovu sklopí pohled. Ví, že se jí za tohle nemůže omluvit ani vyjádřit lítost. Mrzí ho to kvůli ní, ne kvůli tomu, že to udělal. Zneužil její informace. To jediné ho na tom mrzí. Hayley už o tom dále nemluví a tak o tom také nepokračuje. Rozhostí se mezi nimi ticho, které mu připadá po tomhle tématu ohlušující a tíží ho více, než jakékoliv její výčitky nebo cokoliv jiného. Zůstává, ale také mlčky. Jen zvedne pohled, ale těká s ním po své chajdě, na Hayley se teď nedívá.* Můžu udělat něco, čím si tě usmířím? *Zeptá se jí po té, co už to nemůže vydržet. Znovu na ni koukne, má za to, že se na něho zlobí ještě kvůli Tylerovi. Nenapadne ho, že přemýšlí nad něčím jiným. Čeká jestli konečně něco řekne. Nakonec se vyjádří až k tomu, co říkal o městě. S tím bezvýhrad souhlasí a přikývne.* Musíme je zbavit těch kamenů. *Poznamená.* Pak už to bude jednoduché. *Odvětí. Po tváři mu přeběhne nebezpečný úsměv a stejně tak i výraz v jeho očích je v tu chvíli nevyzpytatelný. I on má svou mez, která, když přesáhne tak se umí naštvat a jít si za svým.* Řady mé smečky značně prořídly. *Poznamená zamyšleně, při tom kouká někam před sebe.* Tři zahynuli při tom útoku a dobrých sedm odešlo s Oliverem. *Pokračuje.* Chci, aby si věděla, že už je mezi své lidi nepočítám, ani jednoho, včetně Olivera. Nesmí vkročit ani sem do Zátoky. *Zasvěcuje Hayley.* Dnes chci ostatním zde říct, za jakých podmínek zde můžou zůstat. Pokud má někdo podobné myšlenky jako můj bratr, bude muset pryč. Nikoho takového už tady nebudu tolerovat. *Načrtne jí první opatření, které chce udělat po Oliverově zradě.* S těmi, co zůstanou naplánujeme útok na Gurrery a zničíme je. Až bude ve městě od nich klid, potom se tam možná konečně budu chtít vrátit. *Přejde od plánu na odplatu k plánům, jaké má on sám.* Takhle jsem to chtěl pro všechny z mé smečky s těmi prsteny. Byli by svobodní a nemuseli by si nechat nic líbit. Neomezoval by je úplněk. Oliver všechno to, co jsem chtěl zničil. Nezbývá mi, než mu to vrátit stejným způsobem. Bude pak vyhnancem vlastní rasy. Zůstane sám. Bez rodiny bez smečky. Chtěl všechno nezůstane mu nic. *Tak nějak se rozpovídá a chvílemi z něj mluví jeho bolest z Oliverova zklamání a z toho, že ho vlastní bratr zradil.* Pokud bude třeba budu spolupracovat s původními, upíry, čarodějkami, jen aby klan Gurrera zmizel z ulic NO. *Uzavře to nakonec odhodlaně. pak si vydechne. Asi by se rozčiloval více, ale Hayleyina blízkost ho udržuje na jednom místě v její těsné blízkosti. S rukou kolem jejich ramen a držící její ruku. Přál by si, aby nebyla, jen na návštěvě. Přál by si, aby tady byla s ním, pořád. Byli zasnoubení, ale kdysi dávno rodiči. Nedostal ani šanci k tomu zkusit, jestli by si spolu rozumněli, jestli by jim to klapalo. Jestli by se jejich zasnoubení časem neproměnilo v něco ještě pevnějšího. O tohle byli oba ochuzení zvláštním řízením osudu, kdy Hayley otěhotněla s Klausem. To jejich cesty rozděluje ať chce nebo ne. Když mu začne vykládat o svých rozhodnutí zůstat v sídle a proč, tak ji chápe. Otočí k ní pohled. Je v něm výraz, který zračí, že by po ní ani nikdy nic jiného nechtěl.* Já vím, že chceš pro své dítě... *Pak se zarazí protože si uvědomí, že Hayley řekla dcera.* Bude to holčička? *Koukne pak na ni s potěšeným úsměvem.* To je skvělé. *Na chvilku zapomene na to všechno vážné kolem nich i to, co je mezi nimi, nebo by mohlo být, ale brání tomu některé skutečnosti a užívá si její zprávu, kterou mu oznámila. Spontánně pustí její ruku a z radosti ji obejme a přitáhne si ji k sobě, jak to jen velikost jejího břicha umožní.* Malá Hayley. *Poznamená tišším hlase do jejího ucha, které má díky objetí u pusy. V jeho hlase je slyšet radost i veselost. myslí to v legraci. Pak si uvědomí, že Hayley možná k sobě moc a dlouho tiskne, tak ji pustí a odtáhne se. Místo jejího ramene ji, ale sjede rukama po pažích až dolů a vezme její ruce do svých.* Není to lehké, ale nějak to zvládneme. *Pousměje se pak na ni krátce a zadívá se jí do očí. V očích má upřímnou naději.*

*Takže Tyler bude za úplňku oslaben a nemůže s tím nic dělat. Nebude vědět, proč tomu tak je, kdo využívá jeho tělo ke své potřebě. Zase mu ublížila, sice ne tak, že by to zprostředkovala ona. Ale řekla Jacksonovi o Tylerovi. A on té informace využil a ona mu tím opět ublížila. Zajistila mu smrt od Klause, který od jeho pomsty nikdy neodvrátí a teď mu ještě zajistila to, že bude oslabený za úplňku, kdy má právě být silný. Čerpají z něj sílu a to si nezaslouží. Ne po tom, co kvůli ní musí prožívat. Ani už se k tomu nevyjadřuje protože má pocit, že by se s Jacksonem mohla pohádat a to nechce udělat. On jí teď v tuhle chvílí dává něco, co potřebuje. Cítí, že je v bezpečí, cítí se potřebná, cítí se, že ji někdo má opravdu rád a dává jí to najevo i přes to, jak se občas chová, jak jedná. On jí nic nevyčítá, je při ní a respektuje její rozhodnutí, její přání a její touhy. Díky němu se teď cítí vyjímečně, nemůže mu to říct, rozhodně ne. Ale možná to z ní jde cítit, že je teď takhle s ním spokojená. Jakmile řekne to s tím usmířením, tak se trochu pousměje. Sama neví, zda by bylo něco, čím by si jí mohl usmířit, ani možná němá proč. Stalo se a zvrátit to nejde, jen jí to zklamalo, nechtěla tohle pro Tylera.* Jacksone, děláš pro mě toho spoustu. Copak to nevidíš? *Zašeptá a na tváři má stále mírný úsměv. Nasaje vzduch do plic.* Jak jich zbavíme těch prstenů? *Pozvedne obočí. Samozřejmě, že varianty by měla, ovšem ona nemůže v tomhle stavu teď dělat nic. Rozhodně ne se honit za vlkodlaky a tak se ohrožovat. Poslouchá jeho další slova a jeho ztráta ji zraňuje protože to znamená, že i ona ty lidi ztratila. A upřímně vlkodlaků zrovna moc není, rozhodně ne tolik jako upírů a rozhodně se nedají jenom tak vytvářet. Není to rozhodně dobře, že jich ubývá. Je to zlé, hodně zlé. Ušklíbne se, když tak nad tím přemýšlí a když celkově přemýšlí nad jeho slovy. Vidí v něm opravdového vůdce. Je rozhodný, je tvrdý ale taky je spravedlivý. Tohle má na Jacksonovi ráda, má ráda jeho povahu a přístup k věcem.* Souhlasím naprosto s tvým přístupem. Musíš si udržovat u všech jistou autoritu a z mé strany máš plnou podporu. Vážně mě mrzí, že ti Oliver zničil tvou práci. Že všechno, co jsi chtěl dobrého pro svou smečku, tak pošlapal a pošpinil. Prahne po moci a potom mu nezůstane nic, zůstane sám. *Potvrdí jeho slova. Nerozumí tomu, co Oliver udělal. Vážně mu to za to stálo? Za ztrátu všeho po trochu moci, kterou stejně ztratí protože nemá šanci tuhle válku vyhrát? Oni vyhrají, věří tomu, alespoň se tomu snaží věřit. Teď má proti sobě vlastního bratra, bývalou smečku a i upíry. A zřejmě se i Genevieve jako čarodějka postaví na jejich stranu. Vážně přemýšlí nad tím, že udělal opravdu velkou chybu. Cítí z Jacksona to zklamání a tu bolest a je jí ho líto ještě víc, chtěla by mu pomoct, ale řekla už k tomu hodně, snaží se mu pomoct alespoň tak, že teď je tady u něj, přitisknutá k němu, aby věděl, že ona mu věří a že ho podporuje, že bude stát při něm, vždycky. Pokud jí ovšem nezradí, ale je si jistá tím, že to by jí neudělal, nikdy. Při zmínce o holčičce jenom přikývne souhlasně hlavou a usměje se, než stačí nějak zareagovat, už je v jeho silném objetí. Sice velikost její břicha jim brání být k sobě na těsno přitisknutí, ale i tak je to hodně. Usměje se ještě víc, jakmile zaslechne "Malá Hayley". Cítí jeho dech u svého ucha a na moment zavře oči. Takže blízko jako je teď mu ještě nikdy nebyla. Je ráda, že alespoň na chvíli slyší v jeho hlase něco jiného, než je hořkost. Při odtáhnutí se na něj stále usmívá. Vnímá každý jeho dotek na svých pažích, které vedou až k jejím dlaním. Stiskne jeho ruce a s úsměvem na rtech mu odpoví.* Ano, zvládneme to. Jsme přece bojovníci. *Řekne rozhodně a pozoruje jeho oči. Tohle je asi jejich první chvíle, kdy se sobě naprosto otevřeli, kdy byli tak blízko u sebe. Stále drží jeho ruce.* Jinak chceš si sáhnout? *Pozvedne obočí a chytne jeho pravou ruku, kterou pozvedne a pohledem ukáže na své břicho. Má chvíli před porodem, takže pokud její dcera nespí, tak ji cítí snad stále, jak se pohybuje a nebo když kopne. Položila by mu ruku na své břicho, ale neví, jak on na to bude reagovat a proto vyčkává na jeho odpověď. Ani si zatím neuvědomuje fakt, že je tady už docela dlouho a na to, že nikomu neoznámila, že odjíždí pryč, tak riskuje to, že Klaus jí to všechno nehezkým způsobem vyčte. Měla by se brzy vrátit zase nazpět domů.*

*Hayley je v jeho očích stále neskutečně tichá a tak to respektuje. Už se nevyptává ani nezkouší nic dalšího, čím by si ji usmířil. Sedí trpělivě potichu a čeká, až se Hayley smíří s tím, co provedl a bude s ním zase chtít mluvit. Má tak chvilku na to, aby přemýšlel nad vším, co k tomu vedlo. Kdyby to vyšlo podle jeho představ, bylo by to přínosem pro jeho lidi. Neměl by pak kvůli tomu, že využil Hayleyinu informaci tak velké výčitky. I přesto si její návštěvu užívá a nic mu ji nemůže pokazit. Ví, že nebude mít dlouhého trvání o to více toho chce využít. Zadívá se na ni a když na její tváři uvidí úsměv, má chvilku pocit, že se mu to musí zdát. Po té, co Hayley promluví jeho dojem snění pokračuje. V jeho očích se objeví úžas z toho, co slyší. Z jejich slov má dojem, že nemožné, avšak on sám ten pocit nemá. Přesto ho těší, že to takhle Hayley vnímá. Její úsměv jí oplatí svým. Při tom jí kouká do očí.* Vynasnažím se v tom pokračovat. *Odpoví jí pak k tomu. Jeho úsměv zmizí, když se zeptá na to, jak nepřátelský klan zbavit prstenů.* Ještě jsem to nepromýšlel takhle do detailů. Nechám si to ještě projít hlavou, co bude nejlepší. Nechci, aby to odnesl někdo nevinný. Zaplatit musí, jen oni. *Odpoví jí.* Taky bych o tom chtěl dát vědět ostatním frakcím, aby byli připraveni na válku vlkodlaků ve městě. Pokud se budou chtít přidat, bránit jim v tom nebudu. Potřebuji se s nimi, co nejdříve domluvit a hlavně přesvědčit je, že to není vina nikoho z těch žijících v Zátoce. A musím varovat Genevieve. *Přemýšlí před Hayley nahlas. Nemá potřebu jí něco tajit. Při tom chvilku kouká dolů nebo na ni, podle toho, jak nechává plynout své myšlenky. Poslechne si pak její další slova, ve kterých podpoří to, co jí prozradil ze svých plánů. Slabě se pousměje. Je pro něj hezké vidět, že někdo souhlasí s jeho názory, rozhodnutími. Od Olivera, od kterého by si to přál nejvíce, se pokaždé dočkal pravého opaku.* Asi jsem to měl udělat mnohem dříve, možná by nedošlo k tomuhle. *Povzdechne si a sklopí pohled pod tíhou výčitek jeho svědomí, které mu našeptává, že mohl tomuhle předejít. On sám sebe se téměř pořád ptá, jestli tomu nemohl zabránit.* Děkuju ti Hayley. Tvá slova pro mě moc znamenají. *Pohlédne pak na ni s vděčným pousmáním. O Oliverovi nic dalšího neříká. Ví, že ještě potrvá dlouho, než se s tím vyrovná. Nechce kazit tuhle chvíli. Zadívá se do jejich hlubokých očí a užívá si tuhle chvilku. Je pro něj jedna z nejpříjemnějších za poslední dobu.* Neustanu dokud ve městě bude jediný z klanu Gurrera a zrádců mé smečky. *Odpoví odhodlaně. Z výrazu, jakým se na Hayley podívá, je jasné, že to samé očekává i o ni. Bere to jako samozřejmost, protože ví, že ona při něm bude stát až do konce. Nikdy by ho nenapadlo o tomhle pochybovat. Když Hayley drží za ruce a ona se ho pak zeptá, jestli se chce dotknout, na chvilku vypadá ohromeně, že mu něco takového nabízí - v tom dobrém. Váhá, jen okamžik, kdy se jeho pohled rozsvítí a slabě kývne. Hayley již drží jeho ruku ve své a tak jí ji nechá a počká až si ji sama přiloží k břichu. Pak ucítí, pohyby miminka. S úžasem to vnímá.* Úžasné. *Vydechne pak a zvedne zrak z jejího břicha a své ruky k její tváři. Je vidět, že to pro něj je silný zážitek. Pak se mu v kapse ozve mobil. Omluvně se na Hayley podívá. Stáhne ruku z jejího břicha trošku se odtáhne a sáhne do kapsy. Vytáhne telefon a koukne na display.* To je odtahovka ze servisu. *Oznámí jí i sobě.* Potom útoku je mé auto nepojízdné. Musím ho nechat opravit. Zrovna teď přijeli. *Zasvěcuje Hayley.* Počkáš tady chvilku? Budu hned zpět. Nebo se mnou můžeš jít ven. *Dává jí možnosti. Při tom na ni tázavě kouká.*

*Dál už se nad plány nepozastavuje. Ví, že se to vyřeší později, že si budou moct o tom ještě promluvit. Teď by stejně jen spekulovali a k ničemu by to nevedlo. Všechno se událo teprve včera, je toho moc, co si ještě on musí promyslet. Upírá na něj svůj zrak. Trochu na tím, když zmiňuje Genevieve povytáhne obočí. Hodně se o ni stará, to je vidět. Je to vepsané v jeho tváři, ale nechce se k tomu vyjadřovat, i když by jí opravdu zajímalo, zda si společně rozumí a jak moc času spolu trávili, když se domlouvali na těch prstenech. Ovšem tohle hned zase zažene, když souhlasně přikývne na její nabídku a položí mu ruku na své břicho, tak celou dobu pozoruje jeho výraz. On má položenou ruku na jejím břiše, ona má položenou ruku na té jeho a celou dobu se šťastně usmívá. Jde na ní poznat, že už teď svou dceru nadevšechno miluje a přesně takové chvíle ji dělají radost. Výraz v její tváři ji přinutí ještě k většímu úsměvu. Kousne se jemně do spodního rtu a její oči září štěstím. Ani ona sama by nikdy nepočítala s tím, že něco takového bude cítit a právě teď to tak je. Zaslechne zvuk jeho mobilu, který ohlašuje zprávu a hned se podívá na jeho telefon. Když na ni promluví, tak se mu opět zadívá do očí a pousměje se.* To je v pohodě, Jacksone. Já stejně se musím vrátit nazpět. Nikdo neví, že jsem tady a dokážeš si asi představit, čím si budu muset projít, až to Klaus zjistí. *Převrátí nad tím oči a potom se zvedne z jeho postele. Trochu se protáhne kvůli zádům, které ji občas z toho "nákladu" který nosí bolí. Ruce má založené v bok a stále pozoruje Jacksona.* Zařiď si to, co musíš. Já už raději pojedu domů, než mě někdo z nich bude nahánět osobně a nebo po telefonu. *Byla si jistá, že od Elijaha by dostala jisté pokárání, ale nic ve špatném smyslu. Od Rebeky by to bylo horší a Klaus? To je naprosto nehorší způsob, ale zatím nad tím nechce přemýšlet.* Jsem ráda, že jsem s tebou mohla dnes mluvit, že jsi mi všechno řekl. Doufám, že se brzy opět uvidíme. Jen mi napiš, ano? Chci o tobě vědět. *Usměje se na něj a potom k němu přejde a znovu ho obejme. Položí si svou hlavu na jeho hruď a chvíli tak stojí. Dnes už tím rozhodně nemůže nic pokazit, když měli už tak k sobě blízko. Potom se odtáhne a věnuje mu svůj úsměv.* Měj se hezky, Jacksone. A děkuji za všechno. *A potom se obrátí ke dveřím, otevře je a vyjde z chaloupky pryč. Zamíří ke svému autu, odemkne ho a nasedne. Připoutá se a nadechne se zhluboka. Tak a teď se musí připravit na Klause. Dá klíčky do zapalování, nastartuje a odjede ze Zátoky pryč směrem domů.*

*Přestane se teď zabývat problémy a užívá si Hayleyiny blízkosti i to, že cítí pohyby holčičky v jejím břiše. Vnímá teplo její kůže i hebkost když se dotýká jeho ruky. Ucítí na sobě její pohled a tak k ní vzhlédne. Nemůže ani věřit tomu, co v jejím výrazu uvidí. Samozřejmě mu to způsobuje nevýslovné štěstí i tady a teď v téhle chvíli. Jeho výraz při tom zněžní a šťastně se pousměje. Takové chvíle s ní jsou pro něj k nezapalcení. Telefon by nejraději vyhodil z okna, ale když zazvoní stejně už nic neudělá. Když tak zjistí, že Hayley už půjde, jeho radost z tváře i očí vyprchá. Najednou se tváři vážně smutně, jako by se doteď vznášel v oblacích a nyní dopadl na zem do tvrdé reality. Jeho "růžové" vidění se rozplyne a uvědomí si, že jeho problémy nikam nezmizely. Jsou tady stále a pořád.* Chápu Hayley. *Přikývne a skloní pohled.* Nedej se. *Vzhlédne pak ještě k ní a zamračí se nesouhlasně. Nevidí důvod, proč by si měl Klaus na Hayley něco dovoli. Nahlas to, ale nepoví. Vstane a pak kouká, jak vstává Hayley. Až už stojí napadne ho, že jí měl pomoct. Zavrtí nad sebou nevěřícně hlavou, ale jestli si toho Hayley všimla nijak to nekomentoval.* Já vím, to nic. Tvůj domov je teď ve městě. *Ujistí ji se slabým pousmáním, že jí nic nevyčítá, že chápe, co a proč dělá.* Jsem taky hrozně rád, že jsem tě viděl. *Odkývá jí souhlasně totéž, co pověděla ona mu.* Budu se ti ozývat častěji, slibuju. *Ujistí ji, když ho nabádá, aby jí volal. Vřele se na ni při tom usměje. Chystal se jí před odchodem obejmout, ale ona ho předběhla. Rozhodně v tom, ale problém nevidí. Velmi rád a ochotně ovine paže kolem ní a přivine si ji k sobě.* Dávej na sebe pozor, Hayley a opatruj se. *Nabádá ji při tom, když ji objímá. V hlase je slyšet starostlivost, kterou o ni má.* Já ti děkuju, Hayley a přeji ti hodně štěstí. *Odpoví jí, když se Hayley odtáhne. Pustí ji a pohlédne na ni.* Budeš ho potřebovat. *Dodá, když si představí její konfrontaci s původními. Vyprovodí ji ke dveřím a potom i ven. Zahlédne přijíždějící odtahový vůz.* Na shledanou, Hayley. *Rozloučí se s ní. Vyprovází jí až k autu, protože to má i tak po cestě. Pak ji sleduje a než odjede ještě ji zamává.
Když je Hayley pryč vydá se k muží ze servisu, vyřídit potřebné formality. Netrvá to dlouho. Po té, co odvezou jeho auto, vrátí se do domku. Má teď čas, než půjde na setkání s ostaními vlkodlaky v Zátoce. Rozhodne se proto varovat Genevieve a říct jí, co se stalo. Netuší, jestli se k ní tyhle zprávy už donesly. Vezme si mobil, posadí se na postel a chvilku kouká na displej. Přemýšlí, kde Gen může být, jestli jí má volat nebo psát. Raději by jí to řekl, než psal, ale neví, na druhou stranu, jestli s ním ona vůbec bude chtít mluvit. Navíc jí nechce komplikovat její vztah s Kolem. Nakonec se rozhodne jí napsat. Stručně s tím, že když bude chtít vědět něco více, tak ať mu dá vědět a pak ji klidně zavolá nebo za ní zajde.*

kód:

Ahoj Gen, musím tě varovat, vlkodlaci včera zaútočili na Marcelův dům ve městě. Všichni tebe i mě podezřívají, že jsme zatím. Marcel, původní. Buď opatrná, prosím. Omlouvám se. Za "všechno". Moc mě "to" mrzí. Jackson.

*Dopíše a odešle zprávu Genevieve. Napíše do ní na závěr i svou omluvu. Takhle z to samozřejmě není nadšený. Radějí by jí to řekl osobně. Už to, ale nemohl vydržet. Chce ji pro teď, alespoň nyní vyjádřit, že ho ten včerejší závěr a nejen ten mrzí. Doufá, věří, že to Genevieve z té zprávy pochopí. Taky počítá s tím, že jí dříve nebo později zase uvidí, ať už to bude z jakéhokoliv důvodu a vyjádří jí svou omluvu osobně. Když je pro teď se vším hotový, vydá se ven do Zátoky. Provětrat si hlavu a přemýšlet, jak uskutečnit to, co si dal za cíl.*

odpověď Jacksonovi:

kód:

Ahoj. Dám si pozor. Já se omlouvám za Kola. Choval se jako idiot. Prostě se nějak rozhodl, že si mě bude bránit zrovna v ne moc dobrý moment. Měj se. Gen

*Pošle sms Jacksonovi*

kód:

Mluvila jsem s Elijahem a bude se snažit pomoct, snad se situace příliš nevyhrotí. Kdybych mohla, ráda bych tě navštívila a probrala vše s tebou, ale nejsem si jistá, zda bych se k tobě dostala. Doufám, že jsi v pořádku. - Hayley

*Druhý den vstane brzy. Potřebuje toho hodně stihnout a čím dříve se do toho pustí, tím lépe. Zkontroluje jestli mu nepřišla nějaká důležitá zpráva, ale nic nového v telefonu neobjeví. Po ranních procedurách včetně snídaně zamíří nejprve za nyní již pravidelným půjčovatelem auta. Po přechozí roztržce s Kolem si uvědomuje, že se na něj ostatní obyvatelé včetně lidí z jeho smečky dívají s větším respektem. Nemá proto problém, když požádá o auto. S díky pak zamíří k vozu, nasedne a rozjede se do města. Cestou přemýšlí, že by měl mimo jiné zjistit jestli je Claire v pořádku a jak jí to jde s Kolem. To, že se mu ještě neozvala, neví zda pokládat za dobré nebo špatné znamení.*

*Přijde mu sms*

kód:

 Ahoj Jacksone, měli bychom si co nejdříve promluvit. Dej mi vědět, kdy budeš mít čas a můžeme se někde sejít, klidně i v Zátoce. - Hayley