Jackson´s Cottage

*Zdá se mu, že se Hayley pomalu uklidňuje po jeho reakci. Samozřejmě ho to potěší a i jemu se vrátí trochu té pohody z jejich předchozího vaření. Stále drží její ruce ve svých. Užívá si to jejich teplo, hebkost. Je to pro něj příjemná změna. Něco takového nezažil ani nepamatuje. Dívá se na jejich ruce položené na stole, ale když Hayley promluví, zvedne pohled k ní. S pousmáním kývne nad komunikaci po telefonu. Když ho pak varuje, nejprve se pousměje, ale pak zvážní.* Hayley... *Přeruší jí.* Já to nedělám schválně nebo proto, že bych tě chtěl držet stranou. V poslední době se toho, ale děje tolik a tak rychle po sobě. Většinou se musím rozhodovat a jednat rychle. Každý den tak rychle uteče. Zastavím se až pozdě v noci a promiň, to ti volat nechci. Další den to pokračuje. *Snaží se jí to vysvětlit.* Není to, že nechci, ale nestíhám. *Když k ní promlouvá dívá se jí naléhavě do očí. Je vidět, že hodně stojí o její pochopení a porozumění v tomhle.* Tak se nezlob, prosím kdybych o sobě nedával chvíli vědět. Určitě se zase ozvu, jak jen to bude možné. *Slíbí jí na konci svého snažení se o vysvětlení. Kouká jí po celou dobu do očí a užívá doteku jejich ruk. Slabě se opět pousměje po té, co od Hayley slyší, že se bude řídit tím,oč jí žádal před chvilkou. Opravdu ho to těší.* Vím, Hayley a jsem za to, za tebe hrozně rád. *Pousměje se na ni.* Někdy mi postačí, jen myšlenka na tebe. Na tvou existenci. Vím, že jsi tady kousek ode mě. I to mi dává sílu rvát se s těmi potížemi, co teď nastaly. *Povídá jí. Jemně stiskne její ruce.* Moc mi pomáháš, Hayley, ani nevíš, jak. *Přizná jí to. Přál by si jí tím potěšit, a také, aby si uvědomila, že s ní zkrátka vždy a za všech okolností počítá, i když se to třeba na první pohled takhle nejeví. Povzdechne si a koukne pak na ni trochu vážněji.* Hayley, je teď jen jedna věc, kde se můžeš ještě pokoušet něco změnit. *Poznamená pak a nespouští z ní oči. Skutečně do ní vkládá veškeré své naděje, aby se to vyřešilo pokud možno dobře.* Klaus a Oliver. *Řekne, po krátké odmlce, jen ta dvě jméná. Věří, že Hayley pochopí, co tím myslí. Udělá přestávku a pro jistotu se na ni dál dívá, aby mu nic neuniklo.*

Já rozumím tomu, co mi tím chceš říct, Jacksone. *Přikývne na souhlas a stiskne mu jednu ruku, vzhledem k tomu, že na té druhé je položená ještě jedno. Dívá se na něj chápavě a trochu se pousměje. Dává mu tím najevo, že bere v potaz to, že nemá stále čas a nediví se mu. Jako alfa toho automaticky musí mít hodně a ještě s těmi problémy okolo? I ona toho nemá málo, sice je stále doma, ale ona má zase jiné starosti. Oba toho mají hodně, takže naprosto rozumí jeho pozici. Jenom občas reaguje trochu přehnaně. To se prostě stává s její povahou.* Beru na vědomí to, že toho máš moc. Až budeš mít čas, tak mi prostě napiš, ano? Tohle respektuji. *Znovu přikývne na potvrzení svých slov. Jakmile začne o něco vážnější téma, tak se na něj dívá překvapeně, že se jí takhle otevřel. Že jí řekl takové slova a ona popravdě neví, jak na to teď má reagovat. Tohle se jí upřímně stalo poprvé v životě, že by jí někdo řekl něco takového a ona není na komplimenty nebo spíš na vyjádření zvyklá. Ne, že by jí to vadilo, o to vůbec nejde, jenom ji to zaráží protože on je první, co jí něco takového řekl. Stále se mu dívá do očí a nechává to ticho mezi nimi ještě prohloubit. Pocítí na svých rukách jeho stisk, podívá se na jejich ruce a potom nazpět na něj. pootevře ústa, aby něco řekla, ale jako kdyby nemohla najít správná slova. Chvíli jí to trvá, než dokáže něco říct.* Jacksone...já...*Nadechne se zhluboka a upírá na něj zrak.* Jsem ráda, jsem potěšena tím, že ti tak moc pomáhám. Ani jsem nevěděla, že tak moc. Víš, že ráda pomohu. *Jakmile jeho pohled zvážní, tak na to nijak nereaguje, stále je překvapená tím, co řekl. Znovu kývne, když se zmíní o Klausovi a Oliverovi a v tu chvíli si vzpomene, že už by vážně měla jet domů.* Pokusím se o to, slibuji. *Odpoví mu, ale bojí se, že nebude s tím úspěšná.* Ale nic ti nemohu bohužel zaručit, ano? Protože je to Klaus. *Řekne na vysvětlenou a dívá se na něj, ale potom odvrátí zrak, jelikož se potřebuje podívat z okna. Už je tma, což jasně značí, že vážně už nemůže dál prodlužovat tuhle návštěvu. Podívá se na něj.* Omlouvám se Jacksone, ale opravdu se už musím vrátit nazpět do sídla.

*Čeká, jak Hayley vezme jeho pokus vysvětlit ji, proč o sobě někdy nedává vědět a jí tím zlobí. Její stisk ruky, který pocítí mu naznačí více, než může Hayley svými slovy. Poslechne si ji, pousměje a souhlasně kývne.* Vynasnažím se dát ti vědět, když to půjde. *Ujistí ji s upřímným pohledem do jejich očí. Uvidí v nich tak to překvapení, údiv, ohromení z toho, co jí poví následně. Vyvolá mu to na tváři slabý úsměv. Nevidí na tom, ale nic špatného. Jen jí chtěl dát najevo, jak moc je pro něj důležitá, a že jí stále bere jako součást jejich velké vlkodlačí rodiny a tímhle si tak trochu kompenzuje její nepřítomnost.* Teď už to víš, Hayley. *Usmívá se na ni.* Nechci, aby sis ještě někdy myslela, nebo mě obviňovala z toho, že tě z něčeho vynechávám nebo odstrkuji. *Pokračuje dále a trošku zvážní.* Vzpomeň si na má slova, když někdy budeš mít třeba, jen náznak takového pocitu. *Dodá a znovu se pousměje.* Nikdy to tak nebylo a není to tak ani teď. *Neví jestli se už neopakuje, ale potřebuje, aby tohle Hayley pochopila. Po svých slovech shlédne na jejich spojené ruce a ty její si ve svých zlehka promne.* Já vím, Hayley. *Zvedne k ní pak zase oči, když mu odpoví.* Vím, že se to nemusí povést. *Pokračuje.* Jestli na to, na Klause někdo může mít vliv, pak jsi to ty. *Poví jí svůj názor.* Vím, že pro mého bratra v tomhle směru uděláš maximum. *Dodá přesvědčený o svých slovech. Dívá se na ni dále a tak mu neujde ta chvíle, kdy se zadívá z okna ven. Sleduje ten pohyb a sám také pohlédne ven. Když vidí, že už se setmělo, tuší, co se blíží. Sotva na to pomyslí, Hayley to vysloví nahlas. Opětuje její pohled, pak oči sklopí ke stolu a slabě kývne.* Chápu, Hayley. *Ujistí ji a pak k ní zvedne oči s rozhodným pohledem v nich.* Odvezu tě. *Řekne to jako hotovou věc.* Nenechám tě jet samotnou. *Zavrtí hlavou, kdyby snad chtěla protestovat. Sám si s ní tak ještě prodlouží čas, který s ní může strávit.*

*Jenom mu pak přikývne na jeho slova. Už ani nemusí nic říkat, řekli si všechno, co bylo potřeba. Jen se na něj slabě usmívá, jako náznak toho, že to všechno bere na vědomí. Ovšem u té části z Klausem trochu znejistí. Vydechne a zavrtí nesouhlasně hlavou ze strany na stranu.* Nemyslím si, že bych na něj měla až takový vliv. Ale jak říkám, pokusím se o to a uvidíme, jaký bude výsledek. *Dívá se na něj a nasazuje vzduch do plic. Při jeho odvozu povytáhne obočí a zavrtí hlavou.* Jacksone, nemyslím si, že je to nejlepší nápad. Nevíš, kdo tam může být a upíři jsou...*Nakonec to ale vzdá, když jí řekne, že ji nenechá jet samotnou. Nechce se s ním přehadovat.* Dobře, nebudu tě přemlouvat. Pokud na tom trváš. *Znovu sklopí zrak k jejich propojeným rukám a nakonec je od něj odtáhne. Podívá se na něj trochu omluvně, ale vážně by už měli vyrazit. Zvedne se ze židličky a vezme si mobil. Podívá se na něj, jestli jí někdo nepsal. Samozřejmě, že od Klause nemá žádnou odpověď. No, na tohle je zvědavá, zda se k tomu vyjádří. Otočí se na Jacksona.* Děkuji za dnešek, líbil se mi. *Usměje se na něj a potom jde z chatky ven. Očekává, že ji bude Jackson následovat. Sice tady přijela svým autem, ale klidně ho tady nechá, vždyť to nevadí. Takže přejde k Jacksonovému autu a čeká potom na něj.*

*Pousměje se nad její reakci ohledně Klause.* Já zase myslím, že se mu dostáváš pod kůži, Hayley. *Odpoví jí.* I když to nechtěl dát najevo, stejně mi došlo, že o tebe má strach. *Ačkoliv byl při tom setkání vzteky téměř nepříčetný, když se na to dívá zpětně, uvědomí si několik skutečností, které v něm vyvolávají docela příjemné pocity. Nechá si je pro sebe. Hayley o tom říkat nebude. Když se ho Hayley pokouší přesvědčit, aby s ní do města nejezdil, je ho voda na jeho mlýn. Jeho výraz se ještě zatvrdí a zablýskne se mu v očích.* Nebudu se před nikým schovávat. A před upíry teprve ne. *Odpoví jí tónem, který jasně dává najevo, že už se rozhodl a ona ho svou poznámkou ve svém rozhodnutí, jen utvrdila. Na tvář se mu vrátí spokojenější výraz, když už se ho Hayley nesnaží dále přemlouvat.* Mě také, Hayley. *Dodá s pousmáním a pak se ušklíbne.* Až na to ráno. *Neodpustí si malou rýpavou na závěr, aby nevyšel ze cviku. Když Hayley pustí jeho ruce, chvilku si připadá tak nějak divně neúplný, ale rychle to přejde. Ruce stáhne ze stolu a zatímco vstane a zamíří za ní z chytky ven, sevře dlaně v pěst a pak je zase rozevře. Vezme klíče od vozu, svůj telefon a zamíří za Hayley k autu. Otevře dveře nejdříve Hayley, pomůže jí usadit se, zavře za ní, obejde auto a rychle si sedne na své místo. Nastratuje a vydají se do města k sídlu.*

*Domů přijede poměrně brzy. Ve městě se nemá důvod teď zdržovat. Tedy měl by, ale tohle prostě nechce riskovat. Zaparkuje kousek od svého domku a vydá se dovnitř. Cestou se dívá směrem, kde leží domek Claire a Tobyho. Nevidí žádné světlo tak netuší, jestli je někdo doma. Když je u sebe, rozhodne se Claire napsat. Nechce riskovat něpovedenou návštěvu.*

kód:

Ahoj Claire, můžeš se u mě zastavit? Jackson.

*Zpráva je rychlá, stručná a hlavně toho mnoho neprozrazuje. Odešle ji. Po té se dá do umývání nádobí a trochu uklidí po Hayleyině návštěvě. Během toho čeká, jestli se mu Claire ozve. Když se večer přehoupne v noc, čekání odsune na zítra. Dnes se věnoval Hayley. zítra, ale má v úmyslu pokračovat v Zátoce s tím, co začal předchozí den. Také doufá, že konečně uvidí Claire, dá jí prsten a zjistí buď od ní nebo i od Tobyho, jestli už nějak pokročil ve svém úkolu. Opláchne se a jde si lehnout. Nakonec usne.*

*Přijde Jacksonovi sms*

kód:

Ahoj Jacksone. Mluvila jsem s Genevieve, je v pořádku. Právě se nachází v sídle, napíšu ti později víc. - Hayley

*Druhý den ráno po Hayleyině návštěvě vstane brzy. Potřebuje dohnat to, co předchozí den zameškal. Rozhodně toho, ale nelituje. Naopak. Opláchne se, převlékne se a posnídá. Ještě nějakou dobu je doma nebo se pohybuje kolem svého domku. Uklízí, doplňuje dřevo a další věci, které je třeba udělat. Čeká jestli se nestaví Claire. Během toho mu přijde zpráva od Hayley. Přečte si ji a potěší ho. Za prvé, že mu napsala, za druhé, že mu napsala dobré zprávy o Genevieve, a za třetí, že mu je napsala tak brzy. Trochu si oddechne a uleví se mu.*

kód:

Ahoj Hayley, děkuji za tvou zprávu i dobré informace o Genevieve. Moc si toho vážím. V zátoce od tvého odjezdu nic nového. Jen jednomu vlkodlakovi se stýská, ale nějak to přežije. Opatruj se a dávej na sebe i malou pozor. Mějte se, co nejlépe to je možné. Jackson.

*Odpoví jí a pak se vydá po Zátoce na další rozhovory s vlkodlaky, kteří mu ještě neřekli své stanovisko.*

*Přijde další odpověď Jacksonovi.*

kód:

Ale i tak bych se ráda s tebou sešla, potřebuji ti říct pár informací a nejlepší by bylo, kdybychom si promluvili. Ovšem návštěvou Zátoky si nejsem moc jistá. Taky se mi stýská, dávej na se prosím pozor. - Hayley

*Vypustí z hlavy starosti o Genevieve, alespoň na chvíli. Předpokládá, že je v pořádku, když s ní Hayley mluvila. Hayley nemá důvod nevěřit. Během krátké polední pauzy, kdy se vrátí domů a vezme si k jídlu, to co zůstalo po nich z předchozího dne, překvapí ho další zpráva od Hayley. Přečte si ji a začne mu vrtat hlavou, co může Hayley chtít. Nechce se mu s ní domlouvat přes zprávy a tak jí zavolá.*

*Její reakce ho opravdu hodně rozruší. Když mu položí telefon, má co dělat, aby všeho nenechal a nespěchal za ní do města okamžitě. Položí telefon a na chvilku se vydýchává se.* Co se mohlo stát? *Zní mu v hlavě neustále dokola. Povzdechne si. Ví, že takhle nic nezjistí. Vezme si jídlo, pojí, uklidí a pak se zase vydá do Zátoky pokračovat tam, kde přestal.*

*Trochu si s tím pospíší. Dnes to ukončí o něco dříve. Vrátí se zpět do domku, kde se trochu zkulturní, aby mohl vyjet do města. Ještě před tím, než vyrazí, sáhne po telefonu aby vyřídil pár vzkazů.*

kód:

Ahoj Claire, musím odjet do města. Doufám, že se sejdeme, až se vrátím. Jackson.

*Napíše nejprve Claire, že ho v Zátoce nyní nezastihne.* Jestli se vrátím. *Napadne ho během psaní, když si uvědomí, že se chystá do sídla upírů, kteří na něj jistě mají spadeno. Odešle zprávu Claire a hned po té napíše Hayley.*

kód:

Hayley, jsem na cestě za tebou. Dám vědět až budu před sídlem. Jackson.

*Odešle jí zprávu a po té se vydá k autu. Nasedne a vydá se do města.*

(Napíše Jacksonovi SMS.)

kód:

Ahoj Jacku, jistě. Počítej se mnou. A opatruj se. - Claire

*Sms pro Jacka*

kód:

Ahoj, Jacku. Omlouvám se, že jsem tenkrát neodepsala, byla jsem rozrušená a ani jsem to nevnímala. Doufám, že jsi v pořádku a celkově je takhle všechno v pořádku, alespoň v rámci možností. Byla bych ráda, kdyby ses za mnou někdy stavil, až budeš mít čas, prostě si jenom popovídat. - Hayley

*Když se vrátí do domku, postaví prázdný hrnek na stůl. Pak si všimne, že mu na posteli bliká mobil. Až teď mu dojde, že ho tady zapomněl, když šel s čajem ven. Od ohniště by ho nejspíše v případě potřeby slyšel. Jelikož, ale nakonec zamířil jinam, tak příchozí zprávu přeslechl. Přejde k posteli, sedne si na ni, vezme mobil a přečte si, kdo mu píše.* Hayley. *Pomyslí si a slabě se pousměje. Hned zase zvážní. Za prvé, protože si vzpomene na to, jak se chovala zvláštně při jejich posledním setkání. Za druhé, protože ta její zpráva ho rovněž znepokojí. Trávil by všechen svůj čas, kdyby mohl. Musí, ale řešit zrádné vlkodlaky a Hayley... ta je obklopená původními i Marcelovými upíry. Tohle vše situaci, jen komplikuje.*

kód:

Ahoj Hayley, nemusíš se omlouvat, já se nezlobím. Jen mi děláš starosti. Od posledního setkání přemýšlím, kdo ti tolik ublížil... Rád se za tebou zastavím. Třeba zítra. Budu muset patrně do města. Potřebuji něco vyřídit. Ozvu se ti, až se budu vyskytovat někde blízko sídla. Opatruj sebe i malou. Netrap se. Nikdo a nic ti za to nestojí. Jackson.

*Zprávu Hayley odešle. Zůstane sedět zamyšleně na posteli. Přemítá nad tím svým plánem. Ať se mu to líbí nebo ne, bude muset brzy dát vědět Marceli, jak je daleko. Nemá k tomu, ale pražádnou chuť.*

*Když už udělá opravdu všechno a nic dalšího na práci jej pro příští chvíle nenapadá, zjistí, že mu nezbývá nic jiného, než vyřídit pár sms-zpráv. Naleje si do hrnku trochu čaje. Sedne si na postel a sáhne po mobilu. Nejprve se rozhodne napsat zprávu Hayley, aby počítala s tím, že se za ní dnes zastaví. Neví ještě přesně kdy, ale chce jí dát vědět.*

kód:

Ahoj Hayley, jak se ti daří? Přál bych si, aby už líp. Dnes se za tebou zastavím. Asi večer. Musím kvůli něčemu do města. Vyhovuje ti to? Dej mi vědět. Měj se, Jackson.

*První zprávu odešle a pak ne zrovna s nadšením ve tváři zadá další napsanou zprávu odeslat Marcelovi. V životě by jej nenapadlo, že zrovna jemu bude muset psát.*

kód:

Marceli, chtěl si vědět, až budu mít něco nového. Můžeme se sejít? Jackson.

*Párkrát si se skřípáním zubů zprávu přečte, ale nenapadne ho nic, jak ji upravit. Nakonec ji odešle. Dopije čaj a pak se zmoženě natáhne na postel.*

*Odpověď Jackovi*

kód:

Ahoj, Jacku. Mám se relativně dobře a jak se daří tobě? Vlastně nemusíš mi odepisovat, řekneš mi to, až se za mnou zastavíš. Budu s tebou počítat a čekat na tebe. - Hayley

(Odpověď Jacksonovi.)

kód:

Jasně, vlčku. Zrovna se opíjím v baru Rosseaus, tak se k nám můžeš přidat. Budu tě čekat. Marcel

*Netrvá to dlouho a přijde mu odpověď od Hayley. Přečte si ji a musí se pousmát, jak ho zprostila povinnosti odpovědět. Večer ji uvidí, takže si to řeknou osobně. Z její zprávy nabude dojmu, že je jí o něco lépe. Neví, proč, ani jak, ale potěší ho to. Než si dočte zprávu od Hayley, přijde mu další zpráva. Tuší, od koho bude. Otevře si ji k přečtení. Přelétne jí očima a hned na to druhé, oslovení pár vteřin nevěřícně civí. Raději si k tomu sedne, protože dosud si četl vleže na zádech v posteli. Přečte si celou zprávu. Na jednu stranu v něm zabublá zlost nad Marcelovou drzostí. Je mu jasné, že dotyčný se tím výborně baví. Na druhou stranu v duchu vyje na měsíc, co komu udělal, že zrovna on musí tohle snášet. Rozhodně ví, komu za to poděkovat. Kdyby měl Ollieho po ruce, nejspíše by ho přetrhnul. K Marcelově drzosti se přidá ješte despekt z toho, že by měl jít zrovna do baru, který vlastní Sophie Deveraux. Další osoba kterou nemůže vystát. Během přemýšlení odpovědi se zvedne, sáhne po bundě a začne si ji oblékat.*

kód:

Jsem na cestě. Na místě setkání vážně trváš?

*Odepíše Marcelovi stručně. Během toho, co zprávu odešle si vezme klíče, vyjde z domku, nasedne do vozu a vydá se do města.*

(SMS Jacksonovi.)

kód:

Zdravím Jacksone. Počítám s tím, že už jsi slyšel o té ''nehodě''. Nehodlám nikoho bránit, chci si s tebou jen promluvit a ujasnit si to všechno. Napiš mi, kdy a kde se sejdeme. Marcel.

*Přes den byl pryč. Jen co dovezl Claire domů, tak nechal v domku nepotřebné věci a vydal se pročistit si hlavu. Toulal se končinami zátoky. Vypnul a užíval si, jen přírodu a její klid. Chvilku si pohrával s myšlenkou, že by vyzkoušel proměnu, ale nechtěl riskovat nějaké komplikace, tak od toho nakonec upustil. Když se začalo stmívat, vydal se zpátky. Sotva se vrátí, potká Eve, která mu řekne o Hayley. Chce jít hned za ní, ale Eve mu oznámí, že nyní spí. Přikývne. Je rád, že se Eve o Hayley postará. Eve odejde a on se vrátí domů. Když vejde, všimne si, že mu bliká mobil. Nechal ho tu. Se sebou ho nebral. Přečte si zprávu a zjistí, že je od Marcela. Stáhne obočí a podmračeně se dívá na displej.* Karta se teď obrátila, Marceli. *Pomyslí si. Není z toho, ale nadšený. Docela je rád, že se Marcel ozval první. On by to tak, jako tak udělal velmi brzy. Vezme telefon a odepíše mu.*

kód:

Zdravím Marceli, jsem rád, že píšeš. Jinak bych to udělal já. Vím o tom. Mluvil jsem s Claire. Řekla mi, co se stalo. Můžeme se sejít ještě dnes. Navrhuji naše staré místo. Místnost na schůze frakcí v kostele. Jackson.

*Poměrně se rozepíše. Nějak to na škodu nepovažuje. Moc dobře si všiml, že Marcela přešel ten jeho humor. Je zvědavý, co mu chce říct. Sám toho má také trochu na srdci. Odešle zprávu a pak se jde po vycházce opláchnout a převléct do čistého, jestli bude muset vyrazit do města.*

(Odpověď Jackovi.)

kód:

Fajn. Budu tam tedy čekat.

*Když je téměř připravený, dostane odpověď, se kterou i počítal. Dokončí přípravy, vezme si klíče od auta, telefon a vyrazí k autu. Nasedne, a vydá se dnes už podruhé do města. Cestu ke kostelu už zná nazpaměť.*

*Hayley už po návratu z města nezastihl, tak si šel lehnout. Další den vstane, opláchne se, převlékne. Po snídani se rozhodne zajet do města. Chce tam pár věcí zařídit. Vezme si bundu, telefon, klíče od auta a vyjde z domku. Zamíří ke svému autu. Nasedne a vydá se do New Orleans.*

*Když se vrátí zpátky od Genevieve, uklidí po jejich pozdním obědě a zbylý guláš schová do lednice k uležení. Den téměř celý prospali, tak je trochu nesvý z toho, že je vzhůru sotva pár hodin a venku už je zase tma. Vyjde ven aby si nasbíral nějaké dřevo k topení. Pak to zkusí znovu a zajde k Eve navštívit Hayley. Nevybral si k tomu právě nejlepší čas neboť Hayley již spala. Eve mu poví, že teď hodně odpočívá. Nechce ji rušit ani zatěžovat tím, co se stalo nového ve městě. Nechá její návštěvu na den a vrátí se zase zpátky. Chvíli pak kutí něco v domku, než usoudí, že je čas na spaní. Opláchne se, převlékne a jde si lehnout tentokrát do své postele. Musí se pousmát, když si lehne. Cítí v ní ještě vůni Genevieve. Má pocit, jako by tu byla s ním. Zanedlouho usne. Ráno vstane už jako vždycky docela brzy. Převlékne se, uklidí a začne si dělat snídani. Po jídle si vezme čaj a jde se i sním posadit na verandu. Vytáhne si jedno z křesel a uvelebí se v něm. Pozoruje okolí, popíjí čaj a přemýšlí.*