Jackson´s Cottage

*Sotva se ráno probudí, jako první se podívá na telefon. Od Genevieve tam, ale nic není, takže toho má tak akorát dost. Vstane, přichystá se a pak chvilku přemýšlí, jestli se sebou vzít hned tu krev, co skladuje domku nebo nejprve zjistit, co s Genevieve je. Nakonec se rozhodne vzít ji se sebou. Vezme si věci, přenosný box s krví a vydá se ven a po té k autu.*

*Když v Zátoce dají jakž takž to nejhorší do pořádku, zmizí ve svém domku. Tam chvíli odstraňuje ze svého zevnějšku pozůstatky zaschlé krve, prachu a všech dalších nečistot, co schytal během výbuchů a toho, co následovalo. Pak na sebe dá čisté věci a rozhodne se zajet do města, protože tohle opravdu nehodlá nechat, jen tak. Jako hlavu města a toho, co má víceméně ve všem přehled vidí otce Kierana. Hodlá za ním zajít a promluvit s ním o tom, co se v posledních dnech stalo. Vyjde z domku a zamíří k autu. Když vidí, jak dopadlo, přelétne pohledem všechny ostatní. Je mu jasné, že svým do města nemůže a tak požádá jednoho ze smečky, jehož vůz měl štěstí a vyvázl bez úhony, o jeho zapůjčení. Naštěstí muž patří k těm rozumnějším a nemá s tím problémy. V zapůjčeném autě tedy vyrazí do města.*

*Další den potom útoku na Zátoku byl na nohou docela brzy. V průběhu od chvíle, co odjel z města občas kontroloval telefon, jestli nemá nějakou zprávu, ale nikdo mu nepsal. Rozhodl se nyní soustředit na prsteny a další problémy prozatím odloží. Oblékne se a vyjde z domku. Auto má nepojízdné, takže si opět půjčí auto jako předchozí den. Než se vydá do města, ještě všechno zkontroluje. Pak vyrazí do doků, na setkání s Genevieve.*

*Ani neví, jak s Gen v náručí nakonec došel ke dveřím svého domku. Povzdechne si, když si Genevieve udělá polštář z jeho ramene. Naštěstí to zdravé. Nějakým zázrakem se mu je povede otevřít, aniž by při tom Genevieve upustil. Takový dopad by jí rozhodně neprospěl. Za jiných okolností by si takovou chvíli s ní nejspíše užíval, ale ne teď. Vejde dovnitř, zavře za nimi pomocí svých zad a pak ji donese a posadí do jednoho z křesel. Stojí ho to hodně sil. Pak na chvilku zůstane klečet u ní a vydýchává se. Bolest, únavu, i to, co před chvíli zažil. Když se trochu vydýchá a nasbírá trochu energie, zvedne hlavu z opěrky křesle pod ruku, o kterou se chvíli opíral čelem a zadívá se na Gen. Obočí má stažené bolestí i znepokojením a obavami o ní.* Genevieve, slyšíš mě? *Promluví na ni.* Dostala si silnou ránu do hlavy. Nejspíše máš otřes mozku. Nesmíš teď spát. *Snaží se jí zasvětit do toho, co se stalo. V jeho hlase je slyšet, že ztěží přemáhá bolesti a únavu. Pozoruje její tvář. Prozatím zůstane klečet a opírat se z části o stranu křesla, kde Genevieve posadil.*

(Když na ni zase začne mluvit, otevře pomalu oči. Ve tváři má nelibý výraz, jako by byla naštvaná, že i zase budí. Ovšem když jí řekne tu druhou část, že se bouchla do hlavy a má otřes mozku, proto nesmí spát, začne si pomalu uvědomovat, co všechno před chvílí vlastně proběhlo. Francesca, Oliver, kameny. Jackson postřelený. Když jí prolítne hlavou takhle myšlenka, tak se zadívá na jacksona s obavami. Pak přejede pohledem na jeho rameno a nakonec opatrně i na jeho nohy.) Musíš... (polkne zhluboka, nejde jí moc dobře mluvit, ale vynasnaží se. Hlava jí stále třeští.) Vytáhnout ty dvě kulky. Jinak se nezhojíš. (její hlas je zastřený. Zase na chvíli s výdechem zavře oči, ale jen, aby si na chvíli odpočinula, pak je zase otevře) Já musím jít. (Chce se zvednout z křesla, ale hlava se jí zamotá tak, že si do něj hrcne zase hned zpátky. Bolestně zasyčí. Udělá se jí na zvracení, ale ten pocit překoná.)

*Pozoruje, jak Genevieve začíná pomalu, ale jistě reagovat na jeho slova. Zůstane stále klečet u ní. Momentálně mu to tak vyhovuje a čím méně pohybu vykonává, tím méně bolí jeho zranění. Díky menšímu množství námahy se trochu uklidní i jeho dech a nebýt jeho krvavých skvrn na rameni a noze, tak by vypadal vcelku normálně. Zadívá se Genevieve do očí, když je otevře a pohlédne na něho. Má v těch svých v danou chvíli starost pouze o ni. Když se pokouší mluvit, zpozorní a naslouchá jí. Nejprve si myslí, že něco potřebuje, ale když pochopí, že je to kvůli jeho zraněním, nesouhlasně se zamračí.* Gen tohle počká. *Odmítne zabývat se teď sebou.* Dokud ti nebude líp. *Upozorní ji, že pro něj jsou priority poskládány nyní jinak. Ostražitě ji pozoruje, když oči opět zavře a je chvíli zticha. Začne přemýšlet, jak ji tuhle dobu, než překoná nejhorší usnadnit. Šokovaně pak na ni vytřeští oči, když se začne zvedat a odejít. Chce ji zastavit, ale ona si sedne sama ještě dříve, než stihne zareagovat.* Genevieve, nemůžeš teď nikam jít. *Odpoví jí klidně. Snaží se být trpělivý, protože chápe, že to teď nemá zrovna lehké.* Co chceš dělat? *Zeptá se jí, neboť se ji tak snaží udržet vzhůru a zabavit, aby na chvilku zapomněla na svůj odchod.*

Vyslechla si jeho slova. Dávalo jí velké přemáhání mu odpovídat, ale když už si hrcla zase zpět a on se jí zeptal, co chce dělat, rozhodne se, že se zkrátka zapře a bude reagovat na všechna jeho slova, protože chce, aby si ty zatracený kulky buď vyndal, nebo si je nechal vyndat.) Je mi už líp. (Řekne se sebezapřením a odhodlaně se na něj podívá, i když má pocit, že se každou chvílí zhroutí.) Chci, aby sis vyndal ty kulky, nebo si je nechal vyndat. Oslabuje tě to. Naprosto zbytečně. (podívá se na něj.... dokáže být tvrdohlavá i v takových situacích. Možná, že je tak prostě naučená, protože mnohdy vzdorovala Benjaminovi, když jí bylo právě nejhůř. Nechtěla dát najevo, že je slabá. Chtěla, aby se o sebe Jackson postaral. Vyléčila by se, ale nemůže se soustředit díky závratné bolesti hlavy.)

*Sleduje ji stále pozorně a je připravený ji zadržet, kdyby měla náhodou opět potřebu se někam vydat. Neujde mu jediný její pohyb nebo výraz ve tváři. Když ho pak začne přesvědčovat, že jí je líp, nedokáže zakrýt pobavený úšklebek. Má o jejich slovech své mínění. Jen tak ho nepřiměje jí tohle věřit.* To vidím. *Odvětí trochu méně vlídným hlasem, ale jen proto, aby jí dal najevo, že se nenechá oblafnout jejími chabými pokusy. Když Genevieve i přesto trvá na tom, že si má kulky vatáhnout, tak pevněji sevře rty. Jen na chvilku, jak se snaží vymyslet kompromis, aby byli oba v danou chvíli pokud možno spokojení.* Dobře. *Kývne nakonec, protože se s ní v tomhle stavu nechce hádat.* Já si vyndám kulky a ty tady zůstaneš, dokud ti nebude líp a budeš si se mnou povídat. *Navrhne kompromis. Mluví už zase klidněji, přesto je z jeho tónu patrné, že buď přistoupí na jeho návrh nebo nic nebude. Krátce se na ni zadívá. Pak si začne pomalu sundávat bundu. Po menších krkolomnějších pokusech, kdy z ní vytahuje na konec poraněné rameno, se mu na tváři objevují bolestivé grimasy, ale unikne mu občas slabé bolestné syknutí. Jinak to snáší vcelku statečně. Bundu odhodí na vedlejší křeslo a zdravou rukou si pak začne pomalu rozepínat knoflíky na košili. Soustředí se nyní více na ně, ale i tak neustále periferně sleduje Genevieve.*

(Čeká, co z něho vypadne. Nakonec jsou to slova jakéhosi kompromisu. Povídat si s Jacksonem. No, nedokáže si to moc dobře představit. Ale asi to bude muset vydržet, pokud chce, aby si ty kulky opravdu vyndal a vyléčil se tak.) Fajn. Snad to nějak přežiju. (vydechne a na chvíli si zase zavře oči, aby jim ulevila, než je zase otevře. To už je Jackson skoro svlečený. Uhne pohledem jinam, docela prudce při tom pohodí hlavou, takže bolestí zasyčí, když přijde vlna nové bolesti. Ale nakonec se to zas tak nějak stabilizuje na tu bolest, kterou už zažívala předtím. Ví, že ji občas pozoruje, cítí na sobě v některých okamžicích jeho pohled, ale neotáčí se na něj.)

*Když to vypadá, že se shodnou, tak to, jen odkývá krátce hlavou. Nějak si neuvědomuje, že se bude muset zbavit téměř všech svých šatů.* Budeš muset, Genevieve, protože tě odsud dříve nepustím. *Odpoví jí pak.* Maximálně s někým, koho by sis sem zavolala a vyzvedl by tě. *Navrhne ještě jednu pro něj přijatelnou možnost. Ve skutečnosti by byl raději, kdyby tu zůstala, ale to si nechá pro sebe a řekne to taky i proto, aby řeč nestála. Dělá při tom krátkou přestívku při rozepínání knoflíků. Zaregistruje z její strany prudší pohyb, takk ní zvedne rychle hlavu, protože ho zajímá, co dělá.* Co se děje? *Nedojde mu v daný moment, že odvrátila hlavu, zaregistroval až její projev bolesti. Podmračeně se na ni dívá, protože neví, co se s ní děje. Pak se nakonec zase vyškrábe na nohy a odkulhá kousek od ní. Chce se podívat po něčem, čím si vytáhne kulku nejprve z ramene. Nechce nikam chodit a v domku moc takových pomůcek nemá. Dojde ke stolu - jakési kuchyni a zády k Gen chvilku přemýšlí. Cestou si sundá košili a odhodí ji k bundě. Odhalí tak na levém rameni dost nehezkou, slabě krvácející ránu.*

Ráda bych si někoho zavolala, ale myslím, že můj mobil zůstal ležet někde tam v tom skladišti a nejspíš bude napadrť. (nakonec se na něj zase podívá, i když předtím hlavu odklonila.) Nic se neděje. Prostě jsem teď akorát zjistila, že opravdu není dobré měnit polohu hlavy tak prudce, jako jsem to právě udělala. (slabě pokrčí rameny... nakonec Jacksona i sleduje, když poodejde. Vidí, že nad něčím přemýšlí. Zřejmě nad tím, čím tu kulku vytáhnout.) Zkus nějaký ostrý nůž, ale nejdřív ho opal někde nad ohněm. (doporučí mu) Jednak vytáhneš tu kulku snadněji a rána ti tak přestane krvácet, protože ti nůž vypálí ránu. Bude to bolet, ale aspoň se rychleji zahojíš. 

*Když mu Gen oznamuje, že nemá mobil, protože zůstal ve skladišti, znovu se ušklíbne. Dění ve skladišti mu bude ještě dlouho ležet v žaludku, ale to nyní nechce rozebírat. Na to budou mít ještě příležitostí a času dost.* Můj mobil je funkční, můžeš zavolat nebo napsat kolikrát budeš chtít. *Odpoví jí prostě, jako by to snad byla samozřejmost a udivuje ho, že Genevieve něco takového nenapadlo. Sleduje ji, pak jestli bude chtít jeho telefon.* Vidíš. Nejsi na tom zrovna nejlépe. *Odvětí pak, když mu řekne o své bolestivé změně polohy hlavy. Při tom si ji zpýtavě měří.* Prostě odpočívej, jak v danou chvíli můžeš. *Uzavře to nakonec. Když mu začne radit, jak se zbavit kulky v rameni, na chvilku se k ní pootočí. Rozhodne se to udělat podle jejího doporučení. Vytáhne jeden z nožů. Je delší a uzší. Najde pak i svíčku, kterou se mu následně po několika pokusech podaří zapálit. Místo desinfekce vytáhne láhev s alkoholem, kterou najde ve svých zásobách. Nejprve si trochu napije, snad i pro povzbuzení. Následně si trochu alkoholu naleje na ránu. Přimhouří slabě oči a tiše u toho sykne, neboť při tom, jak mu alkohol vypaluje ránu vidí doslova všechny svate. Vezme nůž, který chvilku drží nad plamenem svíčky. Posadí se k tomu na postel a po té se začne pokoušet z rány na rameni kulku vydolovat. Opět si prožije dost bolestivých okamžiků, ale snaží se to nedat na sobě znát. Když se soustředí na vytahování, ani si neuvědomuje, že se Genevieve moc nevěnuje. Nedovede, ale dělat obě činnosti najednou.*

Máš číslo na Sophie? Nemáš. (odpoví si za něj. Je si jistá, že Jackson zrovna není ten typ, co si ukládá čísla úplně všech.) Takže myslím, že s tímhle mám utrum, protože mám sice dobrou paměť, ale rozhodně to nezahrnuje telefonní čísla. (ušklíbne se a pak zkroutí obličej znovu do bolestivé grimasy, protože se zase nějak víc pohla. Nakonec usoudí, že bude lepší, když si tu hlavu prostě opře, takže to taky udělala. Ví, že Jackson musí teď prožívat muka, ale je to pro jeho dobro. Proto mlčí, když si vyndává kulku a bude mlčet, i když si bude vyndávat kulku z nohy. Tu chvíli to bez povídání opravdu vydrží. Dost na tom, že si s ním bude muset povídat potom. Bezděky zavře oči a prostě odpočívá. Začala znovu usínat.)

*Když se Genevieve zeptá na číslo Sophie, tak se bezděky zamračí. On ji nemusí a už, jen to jméno mu připomíná, co chtěla provést Hayley a nedovede se, proto ovládnout. Z Genevieveina výrazu, ale už zdřívějška pochopil,že ty dvě si jsou blízké, takže se mračit raději přestane a chvilku přemýšlí.* Otec Kieran bude mít číslo na Sophie. *Navrhne pak po té variantu, jak by se Gen mohla dostat k číslu Sophie. Věnuje jí pak soucitný pohled, když zaznamená další bolestnou grimasu na její tváři. Dá jí tak chvilku na rozmyšlenou. Když po té "zápasí" s kulkou, po několika nepovedených pokusech kulku z ramene nakonec vydoluje. Od bolesti se mu zatmí před očima a tak nůž pustí a na chvilku skloní hlavu a zavře oči. Čeká až se bolest v jeho rameni uklidní. Ještě slabě mu krvácí, ale jistě o dost méně, než kdyby se neřídil radou Gen. Jakmile je kulka venku, i díky kameni, který má schováný ještě stále v zadní kapse kalhot, za chvilku ucítí, místo bolesti v ráně slabé šimrání. Má za to, že se jeho zranění hojí ještě rychleji, než bývá u vlkodlaků běžné. Rozhodne dát si chvilku pauzu. Vydýchává se a chystá na druhou ránu. Pohlédne během své pauzy na Gen a všimne si že má zavřené oči a je nezvykle ticho.* Gen? *Promluví na ni okamžitě. Nechce křičet, aby ji nepolekal, ale jeho hlas je dost důrazný, aby ji případně probral z jejího spánku.* Slyšíš mě? *Zajímá se hned na to a stále se na ni dívá. Čeká dokud neotevře oči.*

Nech to plavat. (mávne nakonec rukou smířená s tím, že tu s ním bude muset strávit chvíli, než se jí opravdu udělá dobře tak, aby se odsud mohla dostat sama. Respektive aby se mohla vyléčit a pak se odsud dostat sama. Je si jistá, že snad nebude trvat tak dlouho, než ta příšerná bolest odezní a ona se bude moci začít soustředit. Znovu ji probudí hlas Jacksona. Nakrčí nos a našpulí nespokojeně rty, že si zase nemohla schrupnout. Ví, že by opravdu neměla, ale bylo to prostě tak lákavé.) Nesnáším tě. (zamumlá a pak zase otevře oči a s povytaženým obočí se na něj podívá)

Kdyby sis to rozmyslela, stačí říct, Genevieve. *Ujistí ji hned. Je ochota sama. Moc dobře ví, proč je k ní takový. Důvody si, ale nechává pro sebe. Nechce tímhle Gen zatěžovat. Pomalu se dostane do stavu, kdy je připravený začít si dolovat kulku z nohy. Sáhne se pro nůž, který zůstal ležet vedle něj na posteli. Pak se sehne k nohavici a nařízne ji. Po té ji velmi snadno - rameno se mu už téměř zahojilo a může s rukou skoro normálně hýbat. Roztrhne si ji až nad koleno, kde má druhou kulku. Až s trochu jasnější hlavou mu postupně došly některé souvislosti první bolesti hlavy Gen. Nijak na to nepoukazuje, jen se přizpůsobí tomu, že si raději zničí kalhoty, než aby ji uváděl do nějakých pro ni nepříjemných situací. Po té udělá přestávku, kdy si poleje nohu opět alkoholem a nechá znovu nahřát nůž. Při tom zase pozoruje Gen. Po jejich slovech se slabě pousměje.* Taky tě mám rád, Genevieve. *Odpoví jí. Myslí to v legraci jako reakce na její poznámku. Až to vyřkne, tak se trošku zarazí neboť mu to už tak vtipné nepřijde a není si teď jistý, jak to Gen pochopí a hlavně jak zareaguje. Raději skloní hlavu ke své noze. Nůž již je rozpálený dostatečně. Začne se opět vrtat v ráně, ale tentokrát mu ta bolest přijde přijatelnější, než to, že si teď připadá před Gen dost hloupě. Téměř svou nepřijemnou situaci vítá. Semkne pevně čelist, aby ztlumil případné bolestivé projevy.*

(Když řekne, že ji má rád, zasměje se bublavým tichým smíchem.) Myslela jsem, že na čarodějky zrovna moc nedržíš. Fajn, pomáhám ti, asi jsi mi vděčný, uznávám, ale mít mě rád? Hm, to se mi zdá jako další level. (řekne zamyšleně.  Samozřejmě to taky vše myslela v legraci, ale ani si neuvědomuje, že v tom Jacksonově sdělení je něco víc, než jen vtipná odpověď na její poznámku. Pak se zase na chvíli odmlčí, neboť jí je jasné, že se Jackson potřebuje soustředit na svou ránu. Tentokrát ale už tedy oči nezavírá, aby ji náhodou Jackson zase nebudil, protože už by byla opravdu naštvaná.) Dneska tady kolem bude spousta vlků. (Pronese, když má Jackson kulku venku. Ani neví proč, prostě to tak najednou vypustila z pusy)

*Slyšet Genevieve smát se. V danou chvíli ho to i potěší, i když to, co řekl myslel svým způsobem upřímně. Sklidit za to od Gen smích mu není zrovna nejpříjemnější. Je rád, že má nyní důvod se na Genevieve nepodívat. Zakryje tak své rozpaky za tuhle situaci, kterou si svým způsobem způsobil sám. Pohlédne na ni a udělá pauzu v dolování ve své ráně, když si z něho v legraci utahuje ohledně jeho "oblíbenosti" čarodějek. Chvilku ji poslouchá a nakonec se taky slabě usměje.* Nemluvil jsem o čarodějkách, Gen. Mluvil jsem o tobě. *Odpoví jí s úsměvem na rtech, ale míní to vážně.* Klidně se mi směj, jestli chceš. *Pokračuje, protože raději bude poslouchat její smích a veselí, než bolestivé steny a starosti, které jistě má.* Jsi po dlouhé době někdo mimo můj druh, komu důvěřuji a rozumím si s ním. *Vydechne, po dalším nádechu, pokračuje dále.* A co je smutné, důvěřuji ti a věřím více, než některým vlastním lidem. *Dodá teď už trpce a v pohledu se mu mihne zklamání. Raději zase shlédne ke své ráně. Zatne zuby a rohodne se dokončit již své dolování. Zrovna kulku na konci nože vycítí a začne tahat, když Genevieve pronese, co mu v první chvíli ani nedocházelo. Trochu prudším pohybem nakonec kulku vytáhne a samozřejmě si tak ránu na noze pořeže. Kulka se zazvoněním dopadne někam na podlahu. Nevnímá to, že mu po noze teče trocha krve. Spíše trochu znepokojeně pozoruje Gen.* Dnes je ten zpropadený úplněk. *Uvědomí si.* Nemůžeš tady přes noc zůstat. *Zamračí se zavrtí krátce hlavou. Vezme láhev s alkoholem, poleje si ránu na noze a pak se z láhve nakonec ještě trochu napije. Zůstane chvíli v klidu, dokud se mu zranění nezacelí.* Musím tě odvést, ale ve městě taky nebudeš v bezpečí. Půjdou po tobě kvůli tomu kouzlu. *Pokračuje a teď se vážně nehezky mračí.*

(Nakloní mírně hlavu do strany a se zájmem si ho prohlíží, protože opravdu vypadá, jako kdyby to myslel vážně. On ji opravdu má rád? Je celkem udivená, protože tohle tady v New Orleans slyšela jen od dvou lidí - od Kola a od Sophie. Nikdo jiný jí to tady zatím neřekl a ani si není tak jistá, že někdy řekne, takže tohle ji opravdu hodně překvapilo, protože od Jacksona by to nečekala.) Ty to myslíš vážně... (není to otázka, protože nezvedá na konci hlas, jako když se ptá. Tohle je konstatování faktu, který si teď právě uvědomila o to víc po jeho další řeči o důvěře. Chvíli se na něj vážně dívala, pak sklopila zrak a narovnala ho zase v moment, kdy se zmínil o úplňku.) Jacksone Warrene, ty sis mě tu chtěl nechat přes noc? (řekne nevěřícně, ale myslí to s humorem. Zase nasadila ten svůj humoristický tón, aby nemusela mluvit vážně) Takže, kam mě chceš odvést, když ne do města? (zamračí se)

*Velmi dobře na sobě vnímá její intenzivní pohled, kterým si ho po té, co ji ujistil o tom, jak ji vidí, a že v ní už chvíli nevidí pouhou spojenkyni nebo čarodějku. V tu chvíli, ale zrovna zavírá láhev a docela se tomu věnuje. Postaví ji pak na stůl a vezme použitý nůžu. Otře ho do roztrhnuté nohaviec kalhot, neboť ty už používat nebude. Teprve potom k ní zvedne hlavu a zadívá se na ni. Trochu tázavě a také v očekávání, jak bude reagovat. Všimne si, že nyní si už z toho Gen legraci rozhodně nedělá a bere to jako své malé vítězství. Konečně dokázal překvapit on ji. Na její konstatování kývne vážně hlavou.* Ano, Gen. *Potvrdí jí to. Když už se dostali až sem, tak nemá důvod jí to tajit. Sleduje ji a pak její pohled, kterým si ho přeměřuje. Tentokrát neuhýbá, dokud ho neskloní ona. Zpozorní, když ho osloví celým jménem. Pak chvilku trochu šokovaně poslouchá to, co po něm víceméně zopakuje. V tu chvíli, kdy to řekl myslel hlavně na to, jak ji dostat do bezpečí před vlkodlačími zuby a nedošlo mu, co řekl, nebo to moc neřešil.* Gen... *Vydechne trochu v rozpacích a zavře na moment oči, protože ho tou svou poznámkou zase dostane a jemu to přijde vtipné ale zároveň se zase před ní cítí trošku hloupě. Uhne pohledem a sklopí je na chvíli dolů. Jako by se s ní domluvil, uhnou očima téměř společně. Ten humor v jejím hlase postřehne, takže nad její poznámkou krátce zavrtí hlavou. Pak na ni znovu pohlédne, zvážní, na oko a přimhouří slabě oči.* Nebýt úplňku tak úplně klidně. *Odpoví jí pak schválně provokativně.* Vadilo by to? *Zeptá se jí a zvědavě na ni koukne. Pak se pomalu zvedne. I nohu už má v pořádku. S úlevou si vydechne, je to příjemné, zbavit se takových zranění tak krátce po té, co je získal. Uvědomí si, že zatímco tady s Gen laškuje, má na sobě jen kalhoty. Přejde proto ke skříni, tam si vezme ručník a na to se u umývadla za zády Gen oláchne a zbaví zaschlé krve. Natáhne pak na sebe čistou košili a vymění si i kalhoty. Přendá si kámen z kapsy do kapsy. Mezitím přemýšlí, kam by mohl Gen vzít.* Nevím, napadá tě nějaké místo, kde tě nebudou hledat? *Odpoví jí pak trochu znepokojeně. Vrátí se zpět do jejího zorného pole. Nyní na něm nelze poznat, co se v přístavech událo. Snad jen na jeho pohledu, ve kterém zklamání z některých členů smečky a samotného bratra nedokáže zcela zakrýt. Tázavě se na Gen podívá. Pak na stmívání za oknem.*

(Je z toho mírně zaražená, protože rozhodně nečekala, že jejich povídání nabere takové obrátky, že se zrovna budou bavit o něčem takovém. S Jacksonem vycházela dobře. Už tehdy, když se skrývala, jí vyšel vstříct, pomohl jí dostat se až na konec města, aby mohla začít nový život jinde. No, to se zas až tak nepovedlo, ale nevadí. Ale nikdy by nečekala, že to dojde do toho bodu, že by ji začal mít rád, nebo by se společně nějak sblížili. Pak nastala krátká trapná chvíle ticha, než ho Jackson zase prolomil. Když ji oslovil, vzhlédla k němu a očekávala jeho další slova. Mírně se pousměje, když řekne, že by si ji tam klidně nechal, nebýt toho úplňku. Ale ona si rozhodně nebyla jistá, co by na to řekl Kol. A asi to ani pokoušet nechce, ale opravdu neví, kde by byla v tuhle chvíli v bezpečí, tedy o té doby, než se její hlava trochu vzpamatuje. Nechtěla ohrožovat svou přítomností ostatní. Už takhle ohrožuje Jacksona.) Ne, mně by to nevadilo. (řekne to stylem, jako by to snad ale mělo vadit někomu jinému. Pak se zamyslí nad tím, kam by ji mohl vzít, opravdu neví. Mohl by ji vzát domů, konec konců je si jistá, že Kol by se o ni postaral, ale nechce, aby došlo k nějakému incidentu mezi ním a Jacksonem, protože ví, jaký má na Jacka názor, hlavně v poslední době.) Ne, nenapadá mě žádné místo.

*Když Gen řekne to, co ani nečekal, že z něj takovým zvláštním způsobem dostane, tak se zase odmlčí. Dopřeje při tom Genevieve trochu klidu, protože pořád bere v potaz, že se zotavuje z otřesu mozku. Chvilku ticha si tak trochu užívá. V přítomnosti Gen mu rozhodně nevadí. Snaží se stále přijít na to, kam by ji měl odvézt, aby byla v bezpečí před vlkodlaky v Zátoce za dnešního úplňku a před vlkodlaky ve městě. Soustředěně se nad tím mračí. Nic ho ovšem nenapadá. Pořád mu, ale začne připadat bezpečnější její byt, než jeho domek v Zátoce. Pohlédne na ni trochu zamyšleně, když pronese svou větu. Není hloupý a dovede číst mezi řádky. Možná je to zdání, ale výraz jeho tváře povadne ještě o něco více, než dosud.* Komu by mělo vadit, že tady na tebe dávám pozor, aby si byla zase v pořádku? *Dá si ruce v bok a trochu podmaračeně se na ni podívá. Napadne ho, že mohl tušit, že někdo jako Genevieve nebude sám.* Může si se mnou tuhle roli klidně vyměnit. *Ačkoliv to pronese, stojí ho to hodně přemáhání, aby to znělo alespoň trochu upřímně. Dál se tváří lehce naštvaně. Tenhle fakt mu docela sebral na chvilku dobrou náladu. Povzdechne si a pohlédne na chvilku k zemi. Zavře oči a snaží se uklidnit.* Co k tobě domů, Gen? *Zeptá se už pak vcelku normálně, jen v jeho tónu je slyšet smíření se, z novou skutečností.* Tam budeš rozhodně ve větším bezpečí, než tady v Zátoce. *Vysvětlí jí, proč navrhuje zrovna tuhle variantu.*

(Všimne si jeho nepatrné změny ve tváři, jako by ho snad mrzelo to, že tu je někdo, komu by to vadilo. Jako by byl naštvaný, že propásl nějakou šanci. Jako by byl naštvaný, že to on se o ni nemůže starat, ale je tu i někdo jiný, kdo by tu roli mohl převzít a asi by i převzít měl.) Mému příteli třeba. (podívá se na něj a povytáhne mírně obočí. Je jí jasné, že jakmile mu potvrdí to, co si už v tuhle chvíli asi myslel, bude na tom ještě hůř. Bože, jedna věc je mít ji rád normálně, jako má člověk rád běžně své přátele, ale něco jiného je mít rád v tou romantičtějším smyslu slova. A ona si právě teď myslí, že to své prohlášení, že ji má rád, myslel právě v tom druhém. Cítí se trapně. Ne snad kvůli němu, ale kvůli té situaci. Ano, asi by opravdu měla odejít a to co nejdřív. Možná i riskne to, jestli se Jackson uvidí s Kolem, ale cítí, že odtud musí zmizet, než ta situace taky bude ještě více dusná.) Ano, u mě doma to aspoň znám. (souhlasí nakonec)

*Povzdechne si, ale když si tuhle skutečnost připustí, tak to nakonec akceptuje a i když ho to mrzí, že ztratil naději, na Genevieve mu záleží i přesto. Je to proto, že v ní opravdu vidí přítele. To že v jeho očích nádherná a úžasná žena, tohle už bere jako něco navíc, na co jak zjistil právě nyní stejně nemá nárok. Když mu jeho domněnku, Gen nakonec potvrdí svými slovy krátce na ni pohlédne a pak, jen chápavě kývne, jako by to bylo úplně normální a běžné, že má Gen přítele. Zatímco pak čeká, jestli Gen odsouhlasí její přesun domů, pohlédne na chvilku zase z okna. Vrátí se pohledem zpět do místnosti, když Genevieve promluví. Pozorně na ni pohlédne. Na její slova kývne.* Dobře. *Přejde ke skříni a vytáhne z ní pro sebe čistou bundu, kterou si oblékne a z jiné zásuvky vezme béžovou deku. Přejde s ní zpět k Genevieve, deku roztáhne a přehodí jí ji přes ramena a zabalí ji do ní, protože chce, aby byla v teple.* Takže můžeme vyrazit? *Dřepne si před ní a tázavě na ni koukne.*

(Jako správný muž, který vzal prohru, se Jackson nezačal vyptávat na to, kdo je její přítel. Vidí na něm, že je z toho zklamaný, ale je taky smířený s tím, že tohle nemůže vést do romantických měřítek. Přátelství je jedna věc, vztah je věc druhá, i když jí někdy připadalo, že to Kol rozlišovat neumí a proto ji podezřívá kudy chodí, že ho podvádí. A jedním z těch podezřelých byl právě Jackson. A vlastně se teď tak trochu potvrdilo, že Kolovo podezření nebylo až tak liché. Až na to, že ona by ho nepodvedla. Mírně se pousměje, když přes ni přehodí deku a když se jí zeptá, jestli mohou vyrazit, tak kývne.) Ano, můžeme. (pomalu začne vstávat. Hlava se jí rozbolí ještě víc, ale ustojí to. Za chvíli opravdu stojí na vlastních nohách, i když její hlava protestuje.)