Jackson´s Cottage

*Od rána nebo lépe řečeno od pozdní noci měl na pilno. Když se do Zátoky vrátili vysílení a zranění, zakrvavení vlkodlaci, kteří se zúčastnili oslav čarodějek, aniž zprvu chápal, co se stalo pomáhal jim společně s ostatními. Když byli všichni ošetření a zotavovali se z toho útoku, konečně si nechal vysvětlit od těch, co toho byli schopni, co se stalo. Nechápal to, ale byl z toho pořádně rozladěný a naštvaný.* (Čarodějky si zdá se nedají pokoj.) *Vrčel si zlostně pod vousy. Když se všechno uklidnilo, zmizel ve svém domku ve snaze jít spát. Moc se mu to, ale nedařilo. Ve spánku ho provázeli noční můry z kletby, kterou na ně před tím uvalily čarodějky. Ráno vstal brzy. Věděl, že nemá cenu se pokoušet spát takhle rozrušený. Zkontroloval jestli jsou všichni přeživší navrátilci v pořádku. Pak dostal zprávu od Hayley. Teprve pak si z hrůzou uvědomil, že tam byla také. Vědomí, že mu píše ho ubezpečí, že je v pořádku. Rozhodne se, že za ní zajede a klidně i k původním. Na tom mu už nesejde. Potřebuje ji, ale vidět a konečně si s ní promluvit. Rychle se proto trochu zkulturní, nasedne do auta a vydá se do domu na plantáži. Velmi dobře tam trefí.*

*V domku vytáhne staré deníky a kroniky jeho rodiny. Cestou zpátky si vzpomněl, že o nějakých kamenech, které dovedou vlkodlakům usnadnit jejich prokletí v nich četl. Když vidí, jakou hromadou se bude muset prolistovat, uvaří si k tomu čaj, posadí se a během jeho popíjení bere jednou sešit, jindy knihu, různých velikostí a tlouštěk a postupně všechny prolistovává a pročítá zběžně informace a události, které v nich jsou zapsané. Docela ztratí pojem o čase. Když se setmí, udělá přestávku. Vydá se na chvíli do tábora, aby zkontroloval, jestli jsou již všichni v pořádku a prohodí s nimi pár slov. Poinformuje je o tom, co se děje a chystá v NO. Řekne, jen to nejdůležitější. Zanedlouho potom, se vrátí zpět a pokračuje v hledání dlouho do noci. Na pár hodin si jde lehnout a prospí se. Když ho probudí nový den, dá se brzy opět do čtení. V jednom z deníků svého praděda objeví informace, které potřebuje. Nejenom, že se v něm píše o černém kyanitu, ale dokonce je v deníku mapa nalezišť tohoto dost vzácného kamene. Zjistí, že jedno z nich se nachází daleko i nedaleko New Orleans. Podle všeho je to cesta na pár dnů. Tam i zpátky. Nechce otálet. Docela rád by tuto informaci předal Oliverovi, ale neví, kde se zrovna nachází. Nechá mu proto, jen vzkaz, že na pár dnů musí odjet. Vezme s sebou deník, pár věcí, které na cestě bude potřebovat a zamíří ke svému autu. Chvilku si pohrává s myšlenkou, že dá vědět, Genevieve, ale nakonec to zamítne. Jsou věci, o kterých velmi nerad píše prostřednictvím mobilů a tohle je jedna z nich. Rozhodne se, že jí dá vědět, až bude mít nějaké konkrétní kameny v ruce. Nasedne do vozu a vydá se ze Zátoky pryč.*

sms Jacksonovi:

kód:

Sejdeme se v devět v tom vašem pajzlu. Je to docela dobré místo pro plánování. -G

*Ještě, než usne, přijde mu zpráva od Genevieve. Když si ji přečte, nespokojeně se zamračí. Tohle nechce probírat někde v baru. Chvíli hledí na display telefonu. Nakonec Genevieve znovu napíše.*

kód:

Genevieve, tohle nechci řešit na veřejnosti. Můžeme se sejít u tebe? Je to důležité. J.

*Odešle ji a pak si lehne do postele, ale ještě čeká na odpověď.*

Odpověď Jacksonovi:

kód:

Vergers street 820. Stejný čas. -G

*Když mu přijde odpověď, rychle si ji přečte. Je rád, že Genevieve souhlasí. Kameny by jí nerad dával někde na veřejnosti.*

kód:

Děkuji. Budu tam. J.

*Odepíše ještě. Pak telefon odloží, lehne si a téměř hned usne.*

*Ráno vstane docela brzy. Jedním z důvodů je i ten, že chce přijít na schůzku s Genevieve včas a také, že chce vědět, co bude dále, až jí odevzdá kameny. Po té, co se opláchne, převlékne a nasnídá, vezme si pytlík s kameny, vyjde z domku, nasedne do auta a odjede do města. Moc často tam nejezdí, tak doufá, že dnes vše proběhne v klidu. Cestou k autu si všimne, že ostatní v Zátoce teprve vstávají, takže jeho odjezd mnoho lidí nezaznamenalo. Tato skutečnost mu v daný moment vyhovuje.*

(Napsala Jacksonovi SMS zprávu: Ahoj Jacksone, jedu do zátoky. Doufám že tě zde zastihnu. - C.)

*Z jeho příprav na cestu a studování map ho vyruší příchozí SMS. Na chvíli udělá přestávku a podívá se, kdo mu píše. Byla to Claire. Dlouho o ní neslyšel, tak ho to, trochu překvapilo. V rychlosti si přečte, co píše. Než přijede, tak se rozhodne jí odepsat zpátky.*

kód:

Ahoj Claire, klidně přijeď. Ještě jsem tady. Večer, ale musím pryč. J.

*Odešle zprávu a vrátí se k přípravám.*

(Po strávené noci v hotelu, kdy spala dost dlouho, se probudila s hroznou kocovinou. Třeštila jí hlava, a tak si vzala prášek, vlastně dva. Bylo to trochu lepší a tak si dala vydatnou snídani v nějakém zapadlém baru, nedaleko hotelu. Poté nasedla do auta a jela do zátoky. Mezitím napsala Jacksonovi SMS zprávu: Ahoj Jacksone, jedu do zátoky. Doufám že tě zde zastihnu. - C. Pustí si rádio a žvýká do rytmu žvýkačku. Má na sobě černý kabát s knoflíky, pod tím tmavě zelený svetr, tmavě modré džíny, a černé nízké kozačky bez kožíšku vevnitř, takové ty na podzim či jaro. Po nějaké době dojede do zátoky. Zaparkuje svůj vůz a nadechne se. Pomalu vyjde hledat Jacksona. Když ho nemůže najít nikde v zátoce, dojde k jeho chatce. Zaklepe na dveře. Její výraz je pevný, ale nevyjadřuje žádné emoce. Možná že by měla říct Jackovi pravdu. Nebo ne? Uvidí jak uzná za vhodné.)

*Čeká jestli ještě od Claire něco přijde, ale když se nedočká, tak dokončí přípravy. Postaví vodu a připraví dva hrnky s čajem. Najde i med a dokonce citrony. Pak si sedne na židli a více se zahledí do mapy. Představu o tom, jak se co nejrychleji dostat do MF už má, nyní si to, jen ukládá do paměti, aby se nemusel během cesty zdržovat. Všechno mu jde pěkně od ruky. Občas při tom mrkne na prsten, co má na levém malíčku. Je si jistý, že by si na tenhle skvělý pocit dokázal rychle zvyknout. Chvilku po té, co dá vařit vodu zaslechne příjezd auta. Vstane a přejde k oknu. Doufá trochu, že je to Oliver. Moc rád by s ním před odjezdem ještě mluvil. Uvidí, ale cizí auto a brzy v něm pozná vůz Claire. Hned, jak z něho vystoupí. Začne mu vařit voda tak se k ní vrátí a nalije ji do hrnků s čajem. Zaslechne klepání a jde otevřít.* Ahoj, Claire. *Přivítá ji. Nepatrně se pousměje. Zkrátka je ve větší pohodě, jako by z něj opadla ta podrážděnost a naštvanost, kterou v něm stále v jisté míře udržuje jeho vlkodlačí prokletí. Dnes to má již několik hodin díky prstenu pod kontrolou.* Pojď dál. *Zve ji a ustoupí ve dveřích tak, aby mohla vejít. Při tom si ji prohlédne. Zdá se mu dnes jiná, taková vážná až moc na to, že by měla být ráda za to, že se ji splnilo přání a je zase člověk. Má u dveří naskládané věci, které naznačují, že se opravdu chystá odjet.* Jak se máš? *Zajímá se.*

(Netrpělivě si začíná kousat tvář ze vnitřní strany. Víří v ní tolik pocitů a je tu tolik věcí co mu chce říct, že ani neví kde má začít. Musí na to rozhodně pomalu, neudělat nějakou hloupost. Když jí otevře, a uvidí jeho úsměv, spíše pousmání, spadne jí kámen ze srdce. Tedy aspoň částečně. Nepatrně mu oplatí úsměv.) Ahoj Jacksone. (Její tón by se mohl zdát lehce podrážděný, ale nemyslí to tak. Spíš to na ní všechno doléhá. Už teď má víc nepřátel než přátel. Pohlédne mu do jeho hnědých očí. Působí na ni otevřeně, mile a ochranitelsky. Vstoupí dovnitř, když jí ustoupí ve dveřích. Lehce kývne hlavou na souhlas. Jelikož vevnitř je tepleji, sundá si kabát, který si pověsí na věšák. Porozhlédne se po okolí a uvidí jeho věci. Nechápavě pozvedne obočí, pak ho ale hned svěsí, zeptá se ho později. Přece jí psal že odjíždí večer, ale kam? Jeho otázka jí trochu zarazí. Chvíli přemýšlí, když se někdo někoho ptá jak se má, chce slyšet že dobře, nebo ho to vlastně ani nezajímá. A tak odpoví jednoduše, ač nepravdivě.) Mám se dobře. (Pohlédne na něj zvídavě.) Kampak se chystáš?

*Když Claire vejde, zavře za ní dveře.* Odlož si, posaď se. *Kývne směrem do domku, kde jsou i dvě dost pohodlná křesla k sezení, mimo jiné.* Udělal jsem čaj. Dáš si? *Přejde ke stolku s vařičem, kde má postavené dva hrnky ze kterých visí lístečky od čaje a kouří se z nich. Stojí u nich sklenice s medem a citrón. Rozhodně je vidět, že se na její návštěvu stihl připravit. Během toho ji pozoruje. Zdá se mu napjatá, nervózní, podrážděná. Nedovede to z jejich krátkých odpovědí moc odhadnout.* Vážně? *Pohlédne na ni zpytavě, když mu dá svou odpověď, která je tak jednoduchá, že za ní tuší, něco mnohem více. Jestli mu odpoví tak, jak to skutečně je, nechá pak na ní. Nechce ji nutit.* Musím zařídit pár věcí mimo město. Pár dnů tady nebudu. *Odpoví jí. Nechce zabíhat do detailů. Claire o tomhle nic neví a on tohle nechce nikde moc rozšiřovat. * Dlouho jsem tě neviděl. *Poznamená pak, v jeho hlase zazní slabá výčitka, neboť si myslel, že bude zůstávat tady v Zátoce, ale zřejmě se spletl ve svém úsudku. Fakt, že ji, ale sem pozval, měl o ní strach, když o sobě nedala vědět a on netušil, co s ní je.*

(Podívá se směrem kterým kývl hlavou, uvidí tam dvě pohodlná křesla. Vydá se směrem k nim. Zaslechne jho otázku.) Čaj? Čaj by byl super, díky. (Pousměje se a opatrně se posadí do křesla. Nohy má u sebe a ruce položené na kolenou. Určitě to není nejlepší postoj, ale je to pro ní nejpříjemnější. Pozoruje ho, jak připravuje čaj. Začínají se jí zbíhat sliny. Dobrý čaj neměla už hodně dlouho. Nemůže si nevšimnout jeho pohledu a tak začne mít výčitky svědomí. Nepřišla zrovna dobře naladěná.) No, v rámci možností ano. (Lehce pokrčí rameny a zadívá se do země. Řekne mu to. Ale až se posadí, bude to tak lepší. Znovu přikývne na jeho odpověď. Zřejmě to nechce moc rozebírat, jinak by jí toho řekl více. Nebo jí prostě nechce zahlcovat informacemi.) No, poslední dobou se toho hodně událo. Jedna z mála věcí je, že jsem spustila kletbu. (Lehce svěsí ramena, a vytvoří na obličeji takový ten výraz: Já vím, jsem špatný člověk, nebo to tak aspoň mělo vypadat. Vůbec jí nedochází se že se o ní mohl Jakcson strachovat.) Je tu pár věcí, které ti chci říct. A myslím, že z nich nebudeš moc nadšený.

*Když Claire nemá nic proti nabízenému čaji, tak ho rychle dodělá. Vytáhne ještě malý talířek, na který nakrájí pár měsíčků citrónu a do malé skleněné misky dá trochu medu. Nechá dochucení čaje na Claire. Do středu talířku postaví hrnek s čajem. Sáček v něm ještě nechá. Strčí do něj ještě akorát lžičku, aby měla Claire čím dochucovat a také míchat. Takhle jí to donese a podá, když se usadí v křesle. Pak se vrátí zpět ke stolu a rychle si ochutí svůj čaj. Trochu citronu, trochu medu. Sáček vytáhne a lžičkou vše zamíchá. U sebe se s talířkem neobtěžuje. Vezme hrnek za ucho a dojde s ním k druhému křeslu, kde se posadí. Pak pohlédne na Claire a poslouchá její odpovědi. Ta druhá o tom, jak se má, mu už zní věrohodněji a úměrněji tomu, jak se u toho Claire tváří. Když začíná tak zeširoka o tom, co se jí stalo, chystá se jí nabídnout, že ji vyslechne, ale ona hned na to prozradí, že spustila vlkodlačí kletbu. Pohled, který ji v tu chvíli je spíše lítostivý a účastný. Nic negativního v něm není. Sice ho napadne, že to zvládla docela rychle, ale nedělá ukvapené závěry. Stát se mohlo cokoliv. Počká si na její verzi.* To je mi líto, Claire. *Vyjádří jí svou účast i upřímnými slovy, při tom na ni pohlédne. Nepatrně se zamračí nad tím, co povídá dále.* Ano? Co se stalo? *Chce to slyšet hned, ať je to cokoliv.*

(Sleduje ho celou dobu. Usměje se, jakmile jí podá talířek s čajem. Začne si ho ochucovat. Kápne si tam trochu medu a pak si tam přihodí kolečku citrónu. Pečlivě si ho zamíchá a vyndá z něj pytlík. Položí ho na okraj talířku, který má položený na stehnech a hrníček si přidržuje rukou. Nerada by se opařila. Její kocovina jí naštěstí už pomalu přešla, ale její šikovnost byla neuvěřitelná. Všimne si jeho pohledu, on nebyl zvyklý zabíjet lidi na počkání, ona si zvykla na krev. Neprožívala smrt tolik, pokud to nebyl někdo, jí blízký. Spíš jí štvalo to, že si spustila kletbu.) Jela jsem autem, udělalo se mi špatně, tak jsem zastavila a šla se vydýchat do lesa, a najednou se tam objevil nějaký muž, měl takové zvláštní řeči, jako: Co tam dělám tak sama a takové. Přišel ke mně moc blízko, tak jsem do něj strčila a chtěla utéct, jenže on udělal pár kroků, zakopl o větev a spadl hlavou na špičatý masivní kámen. Jen jsem nechtěla přijít o život. (Vysvětlí mu, aby si nemyslel že je nějaký vrah. Co se stalo? Hodně se toho stalo.) Radši ti to řeknu já než aby jsi se to dozvěděl od někoho jiného. Možná víš že jsem byla s Marcelem. Byla, jsem, teď ani nevím, dozvěděl se něco, co neměl a bylo to. Hádka, rozbíjení věcí a já málem přišla o hlavu. Za to může jedna Původní, která by ráda viděla mojí hlavu napíchnutou na kůle. No, a už mně nemá ráda ani Genevieve. Nebo si to aspoň myslím. Včera jsem málem pětkrát umřela. Není to absurdní? (Napila se čaje a snažila se hrát že je jí to jedno. Ale moc jí to nešlo. V hraní byla vždy hrozná. Cítila jak se jí v krku udělal knedlík. Odvrátila od něj pohled, celou dobu se mu dívala do očí. Pozorovala svůj čaj.)

*Nenutil Claire, aby mu o tom, jak spustila kletbu vyprávěla. Když se, ale rozpovídá, tak ji poslouchá a sem tam přikývne, že rozumí. Neví, ale co by jí k tomu měl povědět. Téměř každý vlkodlak si tímhle musí projít. Ať už náhodou či úmyslně někoho zabije a tím započne pravidelný kolotoč s bolestivou proměnou během úplňku. Každý se s tím musí vyrovnat po svém. Je samozřejmě připravený na to nabídnout Claire svou podporu a svou pomoc. Ve chvíli, kdy jí nabídl Zátoku jako útočiště se k tomu uvolil.* Tady jsi mezi svými, Claire. Najdeš tady porozumění i podporu. *Ujistí ji upřímně a přesvědčivě. Napadne ho, že by jí mohl říct o prstenech, ale nakonec to neudělá. Nemůže slibovat všem vlkodlakům, které potká, že jim může s kletbou pomoct. Je si vědom, že není v pozici, aby tyhle prsteny mohl hromadně rozdávat, a tak s tím zatím počká. Navíc chce Claire o něco více poznat, než se rozhodne jestli bude patřit mezi ty, kterým případně prsten dá. Když nastane krátká pauza, zamíchá si čaj a napije se. Pak se opět zaposlouchá do dalších slov Claire. Moc tomu nerozumí neboť je to velmi zevšeobecněné, ale pochopí z toho, že má Claire docela dost lidí, co ji nemají v lásce a má vlastně štěstí, že je naživu.* Asi je to změna. Byla si dlouho upírkou a nyní jsi zase člověk. Nejspíše není lehké si na to zvyknout. *Poznamená, jen to, co ho k tomu v danou chvíli napadne. Nemá moc jasnou představu.* Zůstaň tady, než si zvykneš, jak dlouho budeš potřebovat a chtít. *Nabídne jí to znovu. Je jistě těžké nemít střechu nad hlavou. Chce jí svou nabídkou ten její "začátek" usnadnit.*

(Bojí se jeho reakce. Bude zuřit? Vyhodí ji odsud? Na druhou stranu je moc ráda že už ro má částečně za sebou a nebude mu to muset říkat někdy jindy. Zhluboka se napije lahodného čaje. Pociťuje příjemné teplo které jí prostupuje tělem. Je jí jasné, že spustila kletbu není pro něj nic hrozného. Snad každý vlkodlak tohle udělá. Pokaždé je to ale jiný příhěh. Jeden to moc prožívá, a druhý zase vůbec. Vypořádat se s tím musí ale každý. Jakmile vysloví slova spásy a porozumění, má chuť vyskočit, obejmout ho a mockrát mu poděkovat. I když by moc chtěla, neudělá to. Teď není vhodná doba. Přikyvuje. Je mu moc vděčná. ) Ano, je to velká změna. Zvykám si na to pomalu, ale není to zas tak hrozné. (Pousměje se. Má štěstí že alfou smečky je zrovna Jack.) Ani nevím jak ti mám poděkovat. Stačí říct s čím mám pomáhat. Ještě, myslíš že by jsi mi mohl říct kam se můžu ubytovat? (Pohlédne na něj a dopije čaj. Pohlédne na něj vděčně a usměje se. Má jen pár věcí, zbytek nechala ještě u Marcela. Napadne jí, že by mu mohla napsat či zavolat.)

*Nechce pít svůj čaj příliš studený, takže zatímco se Claire srovnává s tím vším, co mu právě prozrazuje a následně rozplývá nad tím, že ji nabídne podporu, pomoc i střechu nad hlavou, bez mrknutí oka popíjí nápoj jemně sladkokyselé chuti. Pro něj je tohle samozřejmost. Neodmítl by pomoc někomu z nich, když prožívá těžší období. Pousměje se pak.* Jsem rád, že jsi spokojená. *Poznamená, když se napije a hrnek, kterým si ohřívá dlaně a drží ho v nich spustí a položí na své stehna.* Když jsi před chvilkou přišla, vypadala si všelijak, než spokojeně. *Pokračuje.* Myslel jsem, že je to kvůli té proměně, ale teď už je mi to jasné. Nemáš zrovna šťastné období. *Uzavře své domněnky vysvětlením nahlas i pro Claire.* Nemáš zač, Claire. *Zavrtí hlavou a odmítne její díky i vděčnost.* Nikdy bych neodmítl vlkodlaka v nouzi, pokud by potřeboval pomoc. *Ujistí ji. Opravdu za to vděčnost nevyžaduje.* Uvidíme. *Poznamená na její nabídku pomoci.* Zatím se tady ubytuj a udělej všechno, co potřebuješ, abys zase byla v pohodě. *Odpoví jí. Mezitím stihne dopít čaj několika většími loky. Hrnek pak odloží na stolek nacházející se mezi křesly.* Možná se pak najde něco, co by si mohla udělat. *Pokračuje dále a vážně na ni koukne.* V NO to teď není zrovna nejlepší, ale ty, kteří jej ohrožují budou odstraněni. Pak se chci do města konečně vrátit. Vlkodlaci z mé smečky a vůbec všichni, strávili tady v Zátoce už dost dlouhou dobu. *Odvětí pevně a odhodlaně. Předestře Claire ve stručnosti, co má v plánu pro blízkou budoucnost.* Je tady v okolí pár neobydlených domků. Můžeme se na ně podívat. Snad si vybereš. *Vrátí se pak k jejímu ubytování tady v Zátoce.* Vím, žeto není nic moc, ale pořád lepší, než nic. *Dodá ještě. Vezme prázdný hrnek ze stolku a vstane. Odnese ho a postaví na stůl, s vařičem. Pak přejde k oknu a vyhlédne ven. Vidí, že se odoledne již značně nachýlilo a začíná se pomalu stmívat. Je si jistý, že Oliver se ještě nevrátil.* Budu mu muset zase nechat vzkaz. *Pomyslí si a tiše pro sebe si povzdechne, i když není vyloučeno, že to Claire nezaslechla.*

(S jeho slovy musí jen souhlasit. Nemá moc co dodat a tak jen přikyvuje. Také odloží svůj hrnek na stoleček i s talířkem a lehce se poposune v křesle. Její černé nezkrotné vlasy jí padají přes ramena na hrudník. Skoro všechno co jí říká věděla, nevo tušila. Avšak i přesto ho velice pozorně poslouchá aby jí neuniklo jedno jediné slovo. Je ráda že mluví o návratu do města, určitě to vlkodlakům prospěje.) To by bylo fajn. (Pousmála se. Sice bude v chatce osamělá, ale s tím se umí vypořádat. Nechce hlavně moc Jacka zdržovat, musí přeci dnes večer odjet. Je to určitě něco důležitého. Pro ní je teď důležité najít si nějakou stžechu nad hlavou, hezkou útolnou chatku, které bude říkat domov. Začíná jí znovu chybět Marcel. Zvedne se a odnese i svůj hrnek a položí ho vedle toho Jacka. Jeho vzdech uslyší, ale nezaobírá se tím. Určitě to není její věc.)

*Když Claire nic nenamítá s pousmáním přikývne. Ještě chvilku kouká ven, ale Olivera už raději neřeší. Zaslechne za sebou pohyb a tak se od okna otočí a uvidí Claire přecházet po chatce s hrnkem. Chvilku ji pozoruje. Po té, co ho postaví na stůl, krátce kývne hlavou.* Tak se pojďme podívat. *Pobídne ji. Na to sáhne po bundě, kterou má pověšenou vedle dveří na věšáku, oblékne si ji a vyjde z chajdy ven. Zůstane na verandě a čeká na Claire.* Než se vydám na cestu, chci vědět, že máš střechu nad hlavou. *Pousměje se na ni. Počká až vyjde za ním ven, pak dveře zavře a vydá se od domku na pravou stranu. Ví, že kousek od něj stojí jeden z neobydlených domků. Chce ho Claire ukázat.*

(Jakmile sáhne po kabátu, oblékne si ho a vyjde za ním z chaty ven. Nasaje do plic čerstvý vzduch. Oplatí mu úsměv o něco zářijvěji. Následuje ho. Brzy spatří jeden neobydlený domek. Pozorně si ho prohlíží.)

*Vrátil se zpět do domku. Během toho, co hledali s Claire její nové obydlí se už zcela setmělo. V domku proto vezme připravené věci a odnese je k autu. Otevře je a po té do něj všechno naskládá. Vrátí se k domku a zavře dveře. Již má vše a je připravený odjet. Zamíří zpět k autu. Sedne si na sedadlo řidiče, ale nohy nechá ještě z auta venku a opírá se jimi o zem. Naposledy koukne kolem sebe. Bratr i jeho auto, nikde ho nevidí. Povzdechne si nespokojeně. Vytáhne telefón a začne mu psát zprávu.*

kód:

Ahoj Ollie, myslel jsem, že tě dnes ještě uvidím, ale nestalo se a nemůžu už čekat. Musím na pár dnů odjet z města. Potřebuji, abys tady na všechno dohlédl a dával pozor. Měj se. Vrátím se, jak jen to půjde. J.

*Zprávu odešle. Pak si konečně sedne za volant a odjede.*

*Hned jak se vrátí, jde si spát. Ráno se tak probudí brzy. První zkontroluje telefón, ale opět nic. Vstane udělá si jídlo, pití a při snídani znovu napíše Genevieve.*

kód:

Ahoj, Genevieve, jsem zpátky, můžeme se sejít? Jackson.

*Odešle zprávu a pak pokračuje v jídle.*

*Celý den čeká na nějakou zprávu od Genevieve, ale ten pomalu utíká a stále nic. Neví, co si o tom má myslet. Moc se mu tohle ticho nelíbí.*

kód:

Genevieve, doufám, že jsi v pořádku a pouze zaneprázdněná, a jen z toho důvodu mi neodpovídáš. Čekat, ale budu, jen do zítřejšího rána. Pak se u tebe zastavím. Jackson.

*Pošle jí ještě jednu zprávu. Možná zní z části jako vyhrůžka, ale on, má, jen obavu, jestli je v pořádku a snaží se od ní získat nějakou odpověď. Po té přemýšlí, co dělat. Najednou má až moc volného času po těch dnech, kdy sháněl přísady na kouzlo. Během odpoledne si odskočí do města, ale jen na chvíli. Chtěl se na něco podívat a taky potřeboval navštívit jeden krámek. Když se vrátí, má v paměti pozvání Claire na večeři. Není si jistý, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec se rozhodne se u ní zastavit. Připraví se, když se začne stmívat. Vezme sebou drobnost, kterou byl koupit, jako malou odplatu za její pozvání a po té se vydá k domku Claire. Nyní ocení, že jí vybral domek tak blízko toho jeho. Nemá to moc daleko.*