Jackson´s Cottage

*Přijde jí, že Jackson všechno obrací proti ní. Jako kdyby potřeboval, aby někdo nesl plnou vinu a on byl ten, kdo tentokrát je v tom opravdu nevinně, ale nebylo to tak. Uhne pohledem jenom proto, že se zmínil o její dceři, ale jinak si za tím, co říká stojí a nehodlá měnit názor. Bere si to všechno tak, jak chce on a přijde ji, že jí vlastně ani neposlouchá. Začne ji opět popadávat vztek. Zmíní se o tom, že s Francescou to chtěla vyřešit sama a že stejně s tím nikdo nic nedělal. kdyby ji nezabila, tak by pravděpodobně stále stála v čele mafie, řídila by město a otravovala jim tak život. nebude se mu omlouvat za to, že to vzala do svých rukou, když nikdo jiný toho nebyl schopný a dokonce ani Jackson, který tvrdí, jak to bylo i jeho záležitostí kvůli vlkodlakům. Semkne čelist pevně k sobě až tak moc, že jí jdou vidět vystouplé lícní kosti. Přímo si drtí zuby o sebe a může být vůbec ráda, že si je nějak nepoškodí. Začíná to být všechno o moc horší, než si doposud myslela a její vztek jí zatemňuje mysl. Jako kdyby někdo vzal kus černé, těžké látky a zakryl ji tím všechno její ovládání, veškerou její sebekontrolu.* Byla to jedna věc, Jacksone a nikdo s tím nic nedělal dokud jsem to nevzala do svých rukou. *Řekne dost ostře. Tohle jí nebude vyčítat, protože i kdyby mu to oznámila dopředu, tak by nic neměnilo ten fakt, že si to s Francescou chtěla vyřešit sama. Nedovolila by mu, aby jí do toho zasahoval, maximálně, aby se postaral o její ochranku, kterou však ona zvládla. Ona je teď v té pozici, kdy je o moc silnější, ale něco takového nahlas neřekne, protože nechce celou situaci ještě více zhoršovat. Pustili by se do sebe ještě více a nechce si představit situaci, která by byla horší, než je právě teď.* Moc dobře jsi věděl, že se chci s Francescou vypořádat. *Dává mu jasně najevo, že toho nelituje, neomluví se za to a bude si stát za svým, i kdyby ji tady předložil tisíce argumentů. Nic nezmění její pohled na to, co udělala a navíc by měl být rád, že je ta mrcha už dávno mrtvá. Rozhodně se nezachovala tak, jako on. Ano uzavřela se do sebe po tom, co ztratila Hope, ale ona taky toho více prožila, jenomže to taky byla ona, kdo se ozval Jackovi, že by s tím měli něco udělat, kdo zavolal Gen, ať se vrátí a kdo svolal schůzi. Takže ať se ji neopovažuje něco vyčítat nebo zanedlouho řekne něco, co bude oba bolet. Nechce z něj dělat někoho neschopného, protože si to o něm nemyslí. Ví, že má obrovský potenciál na to být dobrý Alfou, že je to skvělý muž a umí vést, jenomže teď ztratil nit a jenom on s tím může něco dělat. Když Jackson zaskřípe zuby, tak se dá říct, že se tím ještě více naježí. Kdyby právě teď oba byli ve vlčí podobě, pravděpodobně by na sebe cenily tesáky, vrčely a oba by byli v útočné pozici. Nemá ale v plánu na něj nijak zaútočit, jenom teď zaujímá obrannou, ale i zároveň útočnou pozici a on dělá úplně to samé. Nemohou zakrýt ani jeden z nich toho vlkodlaka, který v nich dřímá a obzvlášť, když má být úplněk. Alespoň jeden z nich to však má pod kontrolou a může se přeměňovat, kdy zachce, takže na tom není vlastně vůbec závislá. Zmíní se o tom, aby jí věřil, protože to je to, co po něm jediné chce. Nic jiného, jenom potřebuje, aby jí věřil, že všechno, co dělá má svůj důvod, že to není tak jednoduché jako to vidí on protože není. On žije v nevědomosti a díky tomu se budou stále hádat, díky tomu nebude chápat, proč je pořád ve městě. Neví podstatnou věc, která jí tam drží, ale prostě nemůže to říct a neřekne to. To na čem záleží je její dcera a ať už se kvůli její ochraně stane s jejím osobním životem cokoliv, tak to hodlá kvůli ní podstoupit. Překvapí ji jeho přiznání. Není to tak, že by nevěděla, že k ní má hodně blízko, ale ani netušila, že až takhle moc. Že je prakticky závislý na její přítomnosti o tomhle neměla nikdy ani sebemenší tušení, protože ví, co cítil k Gen a nikdy ji nic takového nevyčítal. Ano nebyl rád, když se vracela nazpět do sídla, ale taky se nezdálo, že by to pro něj bylo až tak bolestné a proto je překvapená. Nemá mu však na to co říct, nemůže mu ani na to příliš mnoho říkat. V jednu chvíli to vypadá, že prostě k ní cítí něco více, ale není si jistá, že to chce vědět, lépe řečeno, že to chce slyšet. Mělo by to na ni rozhodně efekt a ona mu vážně nechce nijak ubližovat, i když její city k němu jsou taky dost silné, ale ne tím způsobem, co cítí k Elijahovi. Bude lepší, když tohle více rozebírat nebudou. Když začne znovu mluvit o tom, že žije s Původními,. tak se rozčílí do nepříčetnosti. Copak mu jasně nedává najevo, že je tady něco velmi důležitého díky čemu tam musí zůstat? Chce, aby to jenom pochopil, nevyptával se, ale pochopil tento fakt. Jednou přijde doba, kdy mu o tom řekne, kdy se Hope vrátí do města a on bude přesně vědět, proč stále zůstává v sídle, ale teď mu může dávat jenom náznaky, které on nebere vůbec v potaz, vlastně to naprosto přehlíží a potom se diví, že se těžce ovládá a vyčítá mu spoustu věcí. Kdyby mohl vztek zářit, tak by jistě okolo sebe měla obrovskou zářící auru. Opět jí vyčítá to, co se stalo, jako kdyby to byla jen a jen její vina a to už prostě neusne.* Jak se opovažuješ?! *Zvýší na něj hlas.* Copak je to má vina? Je má vina to, že jsem vyrůstala u adoptivní rodiny a potom musela žít sama? *Vyštěkne na něj, protože to, co řekl právě přehnal. Jejich rodiny možná něco chtěly, ale to by ji nesměly poslat pryč. Když už konečně pochopí, že není ta Andrea Labonair, kterou měla být? Ona je prostě Hayley Marshall a nic nebude tak, jak to bylo naplánováno.* Stalo se, že jsem otěhotněla s Klausem a ten fakt se nedal změnit, Jacksone a já nehodlala o dítě přijít. To, že to nevyšlo podle toho, jak to bylo určeno není moje vina a já za to nejsem zodpovědná. Věci šly tak, jak ty jsi nechtěl, jak já jsem třeba ani nechtěla. To, co ty ve mě pořád vidíš je vlkodlak Andrea Labonair, ale já nejsem ona! *Poukáže rukou na sebe a má slzy v očích z celé této hádky.* Možná jsem se narodila jako ona, ale nejsem tou, kterou sis mě vysnil a nebo tou za kterou by jsi mě chtěl mít. Žila jsem jako Hayley Marshall a nehodlám na tom nic měnit, stalo se to, co se stalo. *Když jí řekne, že je rozpolcená, tak jenom zavrtí hlavou, jak jí vůbec něco takového může říct a ještě řekne, že to dělá sama. Netvrdí, že něco není její vina, rozhodně je, ale ne všechno. Nemůže ji vinit naprosto ze všeho, co mu vleze do cesty. Měl by se taky podívat sám na sebe.* Nemusíš za mnou chodit s ničím, protože se stejně dozvídám věci od jiných, než od tebe. *Řekne poněkud hrubě a i když Jack ještě něco říká, tak už ho přestává po tomto vnímat. Prostě se otočí a zamíří z chatky pryč. Bolí jí to, co se stalo a bolí jí to, co si tady řekli, ale taky je neskutečně za něj naštvaná, že to všechno svaluje jen na ni. On jí však během chvíle zastaví, když chytne její paži a otočí si ji k sobě. Odpoví mu, ale potom zůstane jenom mlčky na něj zírat. Ne, takhle si jejich rozhovor vůbec nepředstavovala. Počítala s tím, že se pohádají, že si toho možná spoustu řeknou, ale tohle přesáhlo všechny hranice. Nesnaží se mu vytrhnout ze sevření, ale nedá se říct, že jí je právě teď ten dotyk nějak příjemný. Už - už otevírá ústa, aby mu odpověděla na jeho otázku, ale on pokračuje, tak ho v tom nechá.* Nepřišla jsem tady s tím, abych nám hned plánovala náš svatební den, Jacku. *Upozorní ho, jelikož z jeho úst to vyznělo tak, jako kdyby se měli už brát, jako kdyby to bylo úplně jisté a teď zařizují jejich svatbu. Takhle to ani nebylo, protože neměli ještě nějakou šanci si vůbec o tom promluvit a prstýnek na prstu taky nenosí.* Já ani nevím, jak tento svatební rituál přesně funguje. Chtěla jsem si s tebou o tom promluvit, dozvědět se, co všechno víš. Co bude dál, protože jiný způsob nemáme na záchranu naší smečky. *Je ráda za to, že ji konečně pustí a nedrží ji tak jako doposud. Není to tak, že by jí jeho doteky byly nepříjemné, protože nejsou, ale nelíbilo se jí, že ji takhle držel. Zůstane stát na místě bez jediného pohybu. *

*Vypadá to, že se neshodnou ani na tom, jak to mělo být s Francescou a jejími vlkodlaky. Hayley se v tom rozhodla jet sólo. Prostě se rozhodla a udělala to. Nejspíše teď spoléhá, jen na sebe, když je z ní hybrid. Proč by se u něčeho takového chtěla například domluvit na spolupráci. Samozřejmě, protože to pro ni není důležité. Jde si za svým tak, jak se jí to hodí a její argumenty, její důvody jsou ty správné, dobré, spravedlivé. Ona udělala vše dobře. Jak ji tak sleduje a poslouchá, zlost a vztek v něm doslova pulzují a je to na něm vidět, jak těžce se kontroluje. Má toho na jazyku hodně, ale zase by to bylo slovo proti slovu a stejně tak, jako neuzná ona ty jeho, on nebude akceptovat ty její. Proč taky, je to jedno, dosáhla svého, podle sebe. Francesca je mrtvá, ona pomstila svou dceru. Zrada a smrt lidí ve smečce potrestaná nikdy nebude. Nepatrně nad tím zakroutí hlavou, ale zatne pevně čelist a mlčí. Jen si vztekle drtí ruce v pěsti.* Myslím, že nemá cenu se o tom už bavit. Dosáhla si svého, můžeš být spokojená. *Uzavře to.* Pokud, ale nemáš ty důvod domlouvat se na společné strategii a postupu, nemusím to dělat ani já. *Shrne to a uzavře. Tím svým způsobem smete ze stolu všechno to, co dosud řešili. Veškeré výtky, hádky. Nemá smysl, to rozebírat, protože se neshodnou a budou se, jen hádat. Nemá na to chuť ani náladu. Založí si ruce na hrudi a čeká, co se od ní ještě dozví. Odmítá na to, ale už dál argumentovat nebo se jí to snažit vysvětlit. Stejně to nepochopí a bude z toho začarovaný kruh. Nečeká dlouho a Hayley na něj opět vyjede, že se ji něco opovažuje vytýkat. Nevytýká, jen říká, na co dlouho a zbytečně čekal. Hayley byla sama, nemilovaná. Musela se protloukat sama. Vyhnula se tak vyhnanství, kletbě téhle smečky. To už jí, ale neříká. Život zde v Zátoce nebyl žádný med. A sotva se kletba protrhla a je si vědomý, že je to zásluha hlavně Hayley a přišlo se na to, kdo vlastně, je. Sotva ji našli, zjistili, že je pro ně ztracená.* Nezáleží mi na tvém jméně, Hayley. Záleží mi na tobě samotné. Vědomí, že si se vrátila, ale stejně se nelze řídit tím, co se očekávalo. Trochu to nabouralo všechno, pro co, tahle smečka žila, k čemu se upínala. Smečka si prožila hodně a sotva se zrušila kletba, začaly všechny ty chyby, které ji dovedly k prokletí znovu. Zrada, rozdělení. Těžko se proti tomu bojuje. Proti vlastní krvi, vlastní rodině. Hlavně, když nemám nic v ruce a nevím, co udělat. *Odpoví jí zase už docela klidně. Po její reakci, kdy si je jistý, že nechce řešit žádné jejich vzájemné vztahy, to, co načal, zase ukryje v sobě a už o tom více nemluví. Tahle její reakce mu vlastně docela stačí.* Domluvila sis s Nailah schůzku? *Pak už na ni znovu vyjede.* Potkala si ji určitě náhodou a protože ti o tom řekla, tak já ti nic neříkám. *Naštve se.* Vím o tom sotva pár dnů a ještě méně tomu věřím. Netuším ještě, co všechno to obnáší, ale tajím ti to. *Zkonstatuje to podle toho, jak se na to dívá Hayley. Je díky tomu také trochu ironický a jedovatý.* Ale čím více o tom zjišťuji, tím je mi jasné, že tohle není pro nás. *Odpoví jí. Ona pak opustí jeho domek a on tak musí za ní, aby jí řekl, co a jak. To také hodlá udělat, ale má pocit, že s horkou hlavou to bude, jen horší. Blíží se večer, blíží se úplněk a na něj to má vliv. Kromě vzteku, zlosti a podráždění, je také nervózní. Když ji zastaví a pak na sebe koukají, poslechne si od Hayley, proč sem přijela.* O tom rituálu svým způsobem vím od mala. Slýchal jsem to jako pohádku. Nebral jsem to moc vážně. *Odpoví jí, když se ho na to zeptá.* Kdyby mi o tom neřekla Nailah, že to funguje, nebral bych to v potaz. *Mluví dál.* Kdybychom se vzali, po projití několika zkouškami, smečka získá tvou schopnost proměnit se kdykoliv. *Pokračuje.* Ten sňatek, není to, jen na oko. Musí se brát vážně, ctít a dodržovat se v tomhle manželství všechno, co obnáší. *Zasvěcuje Hayley do toho, co ví.* Myslíš, že tohle všechno dokážeš pro smečku obětovat, Hayley? *Zeptá se jí.* Já tě nechci do ničeho takového nutit. Smečka je důležitá, ale na úkor čeho? Proto jsem zatím váhal za tebou s tímhle chodit. *Nakonec ji přizná, proč za ní kvůli tomu zatím nešel.* Nailah je velmi vzácný druh. *Není si jistý, jestli Hayley ví o tom, že je Nailah šaman, ale nehodlá to tady vykřikovat na veřejnosti.* Kdyby se mi ji podařilo získat pro tuhle smečku, mohlo by to lidi povzbudit. *Poví Hayley to, o co se hlavně teď snaží. Když domluví kousek od ní poodstoupí. Zvedne na chvilku hlavu na tmavnoucí nebe. Je mu jasné, že dlouho takhle klábosit s Hayley už nebude moct. Během toho se docela uklidní. Řekl Hayley jeho stanovisko. Pokud se na něj bude vztekat i potom, neudělá s tím nic. Měla by si, ale uvědomit, že proto, co dělá má zkrátka své důvody a nemyslí to nijak špatně. Pokud mu v tom Hayley nedůvěřuje, je to špatně.*

*Kdyby to nebyla ona, tak by pravděpodobně už na ní Jackson dávno vystartoval. Nelze si nevšimnout toho, jak zatíná pěsti a jak těžké pro něj je se plně ovládat. Ale ona je na tom stejně jako on, akorát i spíše drtí zuby o sebe a lícní kosti jsou ještě vystouplejší, než kdykoliv předtím. Ano na ničem se neshodnou a jejich názory se asi nesetkají s podobným ohlasem. Stejně tak jako ona si stojí za svými slovy, tak i on za těmi svými a ani jeden z nich neustoupí. Ohrne rtem, když řekne to, že dosáhla svého a tím pádem může být spokojená. Neudělala to jenom pro sebe, ale taky i pro něj a pro ostatní vlkodlaky. Chce stejně jako on smečku zachránit a Francesca byla tou největší překážkou, ale má vůbec cenu mu něco vysvětlovat, když on ji vůbec neposlouchá? Ani si nemyslí, že jí chce poslouchat. Zdá se, že tady jejich spolupráce skončí. Založí si ruce na hrudi a dívá se na něj stylem, že jak on k ní, tak ona k němu. Nenechá ze sebe zase dělat idiota a pravděpodobně už nebudou ani schopni se na něčem pořádně domluvit. Co teď bude? To si jako dvě Alfy jednoduše rozdělí smečku na dvě poloviny a každá si to bude řídit podle sebe? Nemyslí si, že tohle je to, co by jeden z nich chtěl. A navíc ona nemá ani na to tolik času, jako právě on. Jejich konverzace začíná být čím dál horší a nabývá na čím dál větší intenzitě, jako kdyby to chtělo být jenom horší, než aby se to postupně snižovalo a oni byli schopní se alespoň na něčem dohodnout. Bere to tedy tak, že odteď jedou každý na sebe a ona už k němu nepatří, což jí vážně mrzí. Netušila, že to dopadne takhle a ani to takhle nechce. Možná ji zkrátka nedokáže brát jako hybrida, protože už není čistý vlkodlak, ale je něco k čemu mají vlkodlaci prostě odpor a obzvlášť Jackson. Snaží se mu něco vysvětlit, ale on jí pořád musí předhazovat to, co si vybrala, jako kdyby měla hrozně moc těch možností, pořád ji musí říkat to, že bydlí s Původními. Chce ji mít tady a nedokáže zkrátka překousnout to, že je i jinde a ne proto, že by si to vyžádala. Jeho zlost mu zatemňuje mysl, ale tohle se jí taky stává a poměrně často. Bere téma Francescy a jejich spolupráce za uzavřené a nehodlá se k tomu vracet. Právě teď zaujímají oba naprosto stejné postoje, jako kdyby si byli podobnější, než si kdy myslela a to ne jenom proto, že jsou oba vlkodlaci. To, co řekne dál ji vytočí už do úplné nepříčetnosti, ale co hůř - zraní jí to. Prakticky ji tady dává jasně najevo, že spoustu věcí je její vina. To, že spala s Klausem a otěhotněla to se prostě stalo, ani jeden z nich netušil, že něco takového je možné a ten večer byla opilá. Nebude se mu za to omlouvat, že to udělala a že díky tomu mají spolu dceru. Taky není její vinou to, že jí odtud dali pryč a ona tak vyrůstala u adoptivní rodiny, která ji stejně později vykopla, když se přeměnila. Zdá se jí, že on v ní vidí někoho, koho si prostě od začátku vysnil. Měla se jmenovat Andrea Labonair a žít tady v Zátoce, mělo ji potkat stejné prokletí jako je ostatní, jenomže bohužel nese jiné jméno a to je pro ní důležité. Není to tak, jak to chtěl on a musí se s tím smířit, protože to, co bylo se prostě změnit nedá a jestli si myslí, že bude snad litovat toho, že si nechala dítě, tak nebude. I když je to s Klausem, i když je to pro ženu asi to nejhorší, co jí může potkat, tak či tak litovat toho nebude. Řekne mu na to svůj názor a potom poslouchá ten jeho, aniž by mu do toho nějak vstupovala. Zdá se, že tohle nemá taky cenu řešit, protože každý má opět tu svou pravdu. Nijak na ni nezabírá nic z toho, co říká. Prostě ji mrzí, že o ní smýšlí takhle. Nemůže přeci za to, co se stalo a že se ty plány nabouraly a Jack se nedočkal snoubenky, která by byla pro něj vhodná. Ona taky neměla nikdy to, co chtěla. Když už se zdá, že by se mohla jen trochu uklidnit, tak ji obviní z toho, že si s Nailah domluvila schůzku a tahala z ní informace. Jako kdyby snad chtěla Jacksona pošpinit, nějak ho shodit a udělat z něj toho špatného. Jenomže takhle to nebylo a právě šlo jenom o náhodu. Má chuť do něj vrazit, má chuť právě teď na něj vyjet po tom z čeho jí obviňuje, ale nic neudělá. Místo toho stojí na místě a dívá se na něj zlostným pohledem, přímo ho tím propaluje, jako kdyby mu chtěla do hlavy udělat velkou díru. Nelíbí se jí jakým tónem s ní mluví, ale hodlá ho taky použít, když se už on toho ujal.* Jistě, určitě si do diáře píšu, kdy mám s kým schůzky a sjednávám si je jako na běžícím páse. *Rozhodí rukama okolo sebe a potom lhostejně nad tím pokrčí rameny.* Prostě jsem si řekla, že tě chci rozčílit a tak jsem běžela za Nailah, nalila jsem ji do krku sérum pravdy a ona mi všechno vyklopila. Přesně takhle to bylo, Jacksone. *Vyjede na něj opět a je jasné, že v tomhle je už velmi, velmi ironická. Vůbec nic si s tou šamankou nedomluvila a byla to čistě náhoda, že jí potkala, ale kdyby mu tohle řekla uvěří jí vůbec? To si právě nemyslí. Jakmile řekne, že tohle není pro ně, tak to už je poslední kapka. Jak může něco zavrhnout, když si ještě ani o tom v klidu nepromluvili? Prostě se otočí a opustí chatku, nemyslí si, že tohle téma směřuje k normální konverzaci. Až příliš jsou jeden na druhého rozčílení. On jí však zastaví a odpoví mu, proč tady vlastně je. Není však stále nadšená z jeho slov a nedá se říct, že úplně ubrali na tónu jakým spolu mluvili předtím, možná je to o něco lepší, ale zatím je to nepatrné. Takže on o tom věděl od mala, ale nevěřil tomu. Nehodlá mu to vyčítat, protože když se to dozvěděla ona, tak se jí tomu taky nechtělo věřit, ale ta šamanka se jí snažila o tom dost přesvědčit a zdá se, že nelže. A teď pokud se o tom vážně vyprávělo tak je možné, že by to přeci jenom mohlo být pravdivé. O těch zkouškách neměla ani tušení, takže přitom nakrčí obočí, ale o té síle se jí Nailah zmiňovala. zajímá ji, co jí chce o tom říct dál a tak jenom dlouze vydechne a nechává ho mluvit. Její pohled se změní ve chvíli, kdy ji oznámí, že se v tom manželství musí vše ctít a žít podle toho, že to nelze jenom tak, že se prostě vezmou. Museli by spolu žít jako opravdový manželé se vším všudy a tenhle fakt ji trochu děsí, protože si to nedokáže představit. Chce něco říct, ale on začne mluvit o Nailah a to, co říká se ji nelíbí a jde to na ní vidět. ušklíbne se a opět se zdá, že je kvůli něčemu rozhořčená.* Ano, vím, že je šamanka. Po jejich slovech nebylo těžké na to přijít. *Nadechne se zhluboka.* Co mi tím vším chceš říct, Jacksone? Že prostě kdybych já odmítla, tak si hodláš vzít Nailah? *Řekne s pozvednutým obočím. Neví, jak jinak si jeho slova vyložit. Vrátí se ale myšlenkami k tomu, co říkal předtím o té svatbě.* A ty, Jacku? Byl by jsi schopný se takhle pro smečku obětovat? *Vždyť byl zamilovaný do Genevieve, co si vzpomíná. Jak by mohl žít s ní jako opravdový manžel a přitom by pořád myslel na ni? Jak by ona mohla být s ním a přitom cítit to všechno k Elijahovi? Vždyť už tímto by se celé to manželství porušovalo nebo snad ne? Aby byla upřímná tak neví, co má dělat. Všimne si toho jak se dívá na nebe a vzpomene, si že nemá prsten. Dnes večer se přemění a nezbývá mu už moc času. Ohlédne se za sebe, ale potom se na něj znovu podívá.* Asi by ses měl jít připravit na úplněk. *Tohle už říká naprosto klidně. Není to tak, že by s ním nadále nechtěla mluvit, spíše nebude moct, protože jsou omezeni časově.*

*Ví, že nemá smysl Hayley o něčem přesvědčovat, stejně tak, jako nemá smysl, aby ona o něčem přesvědčovala jeho. Tohle dnes prostě neklapne. Nejlíp udělají, když to přestanou rozebírat, protože jinak to v něm bude vřít a nikdy to neskončí. Raději už o ničem nezačíná, nesnaží se jí nic vysvětlit, nic neříká. Snaží se trochu uklidnit. Nepamatuje si, že by se k sobě s Hayley takhle někdy dříve chovali. Nejspíše by se choval jinak, mírněji, nebýt úplňku, který na něj dnes působí každou chvíli víc a více. Raději se pak už drží více zpět a raději nad Hayleyinými slovy moc neuvažuje a nerozebírá je do hloubky. S takovou by z toho vztekání nevyšel nikdy. Nakonec skončí u toho, jak se Hayley dozvěděla o tom rituálu. Od Nailah, kterou náhodou potkala. Rozhodně měla štěstí a on opět smůlu, že se o tomhle dozvěděla, takhle záhy a ještě rychleji s tím přišla za ním. Upřímně by byl raději, kdyby měl více času něco o tom pozjišťovat a rozmyslet si, jestli to vůbec k něčemu je. Když se Hayley začne ironicky zmiňovat o tom, že si zapisuje do diáře kdy a kde se s kým sejde, kouká na ni v tu chvíli dost nechápavě. Jemu bylo jasné hned, že se s Nailah potkala náhodou. Kousne se do jazyku a raději si ho drží mezi zuby, zatímco Hayley pokračuje dále.* Fajn, když myslíš. *Rezignuje v téhle slovní přestřelce. Zůstává, ale vážný a nespouští z ní oči.* Já vím, že jste se potkaly čirou náhodou. *Ujistí ji pak věcně.* Nemusíš mě přesvědčovat, že to bylo jinak. *Dodá.* Díky tomu už o svatebním rituálu víš. Já bych ti o něm dal také nejspíše vědět, ale ne hned. Ne dokud bych neměl dojem, že by to k něčemu bylo. *Uzavře to a už se o tom nechce bavit. Hayley chce slyšet o svatebním rituálu tak jí o něm řekne, co všechno obnáší, co by to pro ně znamenalo. Když už se dostali až sem, tak také Hayley zasvětí do toho, že chce, aby se Nailah jako šamanka stala součástí smečky. Když si pak Hayley udělá vlastní názor, co jí podle toho vyplynulo, zatváří se hodně dotčeně, nechápavě, spíše smutně. Jeho pohled trochu pohasne.* Z toho, co jsem ti právě řekl, máš dojem, že si chci vzít Nailah?! Je nejspíš poslední na světě. Tahle smečka by mohla mít jako jediná šamanku.*Zeptá se jí nevěřícně. Pak jí přesto vysvětlí, proč chce, aby se Nailah stala součástí smečky.* Když má snoubenka, na kterou čekám celý život, stojí přede mnou?! *Dost ho těmi slovy ranila. Veškerý vztek z něj vyprchá, jako by někdo povolil ventil a ten tlak z něj vyprchal. Najednou je zcela klidný. Pozoruje Hayley a na chvilku se nechá obklopit tou představou, že by se žena stojící před ním skutečně stala jeho manželkou. Něco, o čem sní od první chvíle, kdy ji potkal by se mu splnilo. V něco takového se vždy bál doufat, věřit, protože to považoval za nereálné. Nyní se mu tady ta možnost téměř sama nabízí. Na chvilku se přestane kontrolovat, ovládat a zakrývat své skutečné city k Hayley. Neřekne sice nic, ale jeho pohled, kterým se na Hayley podívá, když se ptá, jestli by se dokázal obětovat pro smečku, naznačuje, že pro něj to rozhodně žádná oběť v jejím případě nebude. V jeho očích je vidět, jaké city k ní ve skutečnosti chová. Brzy se, ale vzpamatuje a na chvilku pohlédne jinam. Někam za Hayley. Rozhodne se dát ji patřičnou odpověď.* Pro mně by to nebyla oběť, Hayley. *Ujistí ji. Jeho hlas je najednou vřelý, upřímný.* Splnil by se mi můj sen. *Dodá ještě. Při tom se na ni dívá a nezdá se, že z toho, co ona slyšela o rituálech, a jak by manželství muselo fungovat, byla nadšená. To jeho nadšení o dost zchladí. Když pak Hayley navrhne, že by se měl jít připravit na úplněk, jeho vřelost se vytratí zcela. Couvne od ní o krok zpět.* Promluvíme si o tom po úplňku, Hayley. *Odvětí mírně a snaží se zakrýt zklamání v hlase.* Zítra ti zavolám. Slibuji. *Nejspíše by mu nevěřila, a tak jí na to dá své slovo, aby s jeho telefonátem rozhodně počítala. Pak udělá ještě jeden krok zpět, načež se otočí a bez dalšího loučení odejde a zmizí v chatce. Zanedlouho ji opustí a zmizí v lese.*

*Samozřejmě, že začala s ironií, ale jenom proto, že mu to oplácela stejnou mincí. Jestli si opravdu myslí, že on s ní bude jednat se značnou ironií a ona s tím nic neudělá, tak se velmi spletl. Nelíbilo se jí, že s ní začal tak mluvit a vidí na něm, že ani jemu se nelíbí to, že to dělá. Neměl s tím začínat, neměl jí rozčilovat ještě více, ale jako kdyby to měl dnes za poslání.Ano začala s tím jako první, byla to ona, kdo mu tady prakticky vletěl a hned na něj spustil a ještě k tomu za úplňku, ale on tomu právě taky nepřilepšil, když se snaží všechnu vinu hodit na ni. Tento dojem alespoň nabyla skrz jejich konverzaci. Našpulí mírně rty a pozoruje ho mlčky. Nemá už k tomu co říct, vždyť to bylo jasné, že si s Nailah žádnou schůzku nedomlouvala. Měl jí o tom prostě říct hned, jak se to dozvěděl. Mohl jí alespoň napsat sms, že možná něco má, ale ještě si tím není jistý, mohl toho udělat tolik, ale on se stále dokola a dokola musí vymlouvat na to, že prostě potřeboval více informací o tom. Kdyby to bylo za jiné situace, tak by to i pochopila, ale tady jde zatraceně o svatbu a o neskutečně velký závazek. Tohle není jenom tak něco, rozhodně si to zasloužila vědět hned. Nechá tohle téma raději uzavřené, protože to bude tak pro oba lepší. Zarazí ji ale jeho slova o tom, že by rád měl ve smečce tu šamanka. Podle toho, co říkal si ihned začne myslet, že si ji chce vzít, že chce s Nailah dát vlkodlaky do pořádku a to se jí samozřejmě dotkne, protože takhle by byla ze smečky úplně vystrnaděná a co hůř - nemohla by tady snad nikdy přivést svou dceru a potom by jí už zbývalo jenom jediné. Musela by prostě odejít z města a být s ní někde mimo New Orleans, jenomže to by neslo další problém a tím by byl Klaus. Nikdy by jí něco takového nedovolil udělat a kdyby to udělala za jeho zády, pravděpodobně by ji zabil a nebo by vymyslel způsob, jak ji potrestat za to, že se snažila s jejich dcerou utéct od všech problémů. Vidí na něm, jak moc se ho dotkla tím, že si myslela, že si chce vzít právě tu šamanku. Zdá se, že jí chce pouze ve smečce, ale nemůže se jí divit, že z jeho slov to takhle trochu vyznělo. On to možná myslel jinak, ale něco v tom bylo a nemůže se jí ani divit, že je na pochybách. Nikdy se spolu nehádali takhle jako dnes, tohle mezi sebou nikdy neměli a nemyslela si, že takový den přijde, ale přišel. Vydechne dlouze při slově snoubenka. Je to docela ironie, jejich rodiče je dávali už od narození k sobě, měli být spolu a teď? Teď nebudou mít ani jinou možnost. Aby zachránili smečku, tak se budou muset vzít, jako kdyby to snad osud chtěl, aby byli spolu, ale to by ještě musela na nějaký věřit. Jak může na ní čekat celý život, když ani nevěděl jaká je? Mohla být pro něj škaredá, neatraktivní, taky nerozumí tomu, jak se mu může zamlouvat její chování, když je přímo na katastrofální úrovni. Dívá se na něj mlčky a momentálně neví, co mu má na to říct, momentálně neví, jak zareagovat, protože na to je až příliš rozhozená. Místo toho se ho zeptá, zda by i on byl schopný podstoupit takovou oběť. V jeho očích však vidí více, než by kdy čekala a její pohled na nějakou chvíli roztaje. Ne, není mu lhostejná a znamená pro něj víc, než si kdy myslela. Na jednu stranu je to šílené, že k ní chová city téměř od malička a přitom ji zná jenom rok. Jen, co řekne, že by se mu splnil jeho sen, tak nakloní hlavu trochu do strany, ale nesnaží se z něj spouštět zrak a tak přerušit oční kontakt. Zanedlouho to ale udělá a tak taky na chvíli odvrátí pohled, než se znovu na něj podívá. Ví, že ho asi zklamala tím, že se k tomu nestaví právě s nadšením, protože si nedokáže ani představit ty jisté rituály. Raději mu řekne, že by se měl připravit na úplněk, který se velmi rychle blíží. Dívá se na něj, jak od ní couvá a je jí líto, že ho opět zranila, ale ani pro ni to není jednoduché a má o čem přemýšlet. Chce zachránit smečku a pravděpodobně toho bude muset obětovat spoustu. Přikývne na jeho slova, že si o tom promluví po úplňku.* Promluvíme. *Přitáká souhlasně už o něco tišším hlasem. Neví, zda jeho slibům věřit a nebo ne. Taky si řekli, že po Novém roce se sejdou a nestalo se tak. Chce něco říct, ale on už se k ní otočí zády a je na odchodu a i po tom, co odejde tam zůstane chvíli nehybně stát. Netuší, co má dělat a nejhorší bude ten moment, kdy o tom bude muset říct Elijahovi, což si ani zdaleka nepřeje. Nakonec se i ona otočí a odejde ke svému autu do kterého nasedne a vydá se zpětně do sídla.*

(Svatební noc skončila a protože nebyla žádná šance, že by snad kdy jeli na nějakou svatební cestu, a vlastně ani neví, jestli by o to tak stála, vrátilo se všechno do kolejí všedních dní. Bylo po svatbě a ona tak nějak musela znovu začít přemýšlet racionálně a vrátit se do zajetých kolejí, což znamenalo, že chodila do práce. U ní vlastně ani žádná jiná všednost neexistovala. Co pro ni ale bylo nové, život v domě ve městě. Jackson navrhl, že do doby, kdy nebude mít postavený jejich nový dům v zátoce, mohli by bydlet právě v domě, kde strávili svou první společnou noc. Rozhodně neprotestovala, protože ten dům byl dost velký na to, aby si v klidu mohla zalézt do nějaké prázdné místnosti, když bude chtít soukromí. Ještě nebyla tak úplně zvyklá na Jacksonovu přítomnost a tak, když nebyla v práci, vyhledávala samotu v nějakém pokoji, opravdu docela často. Ten pokoj byl vlastně druhou ložnicí, většinou tam zabloudila, když se Jackson vrátil ze stavby jejich domu. Samozřejmě ale nebyla nevděčná. Když nebyla zrovna v práci, tak uvařila, aby měl Jackson večer teplé jídlo, ale pak si prostě na několik hodin třeba zalezla do pokoje a prostě si četla. Věděla ale, že se takhle pořád nebude moci vyhýbat Jacksonovi na věky. A byla pravda, že vždycky, když už se rozhodla, že půjde spát, tak se vracela k Jacksonovi do ložnice, aby si lehla tam, k němu. Cítil tak alespoň její přítomnost, i když od svatební noci mezi nimi už k žádným takovým něžnostem jako ve svatební den nedošlo. Občas cítila, jak ji v noci objal, nebo se k ní přitiskl, ale to bylo tak všechno. Nechtěla mu bránit v tomhle kontaktu, ale taky se už nenechala strhnout sílou okamžiku a očekáváním a prostě ho k sobě nepustila blíž.
V domě neměli zas tolik oblečení, aby tam žili. To by musela prát každý druhý den a to se jí, upřímně, opravdu nechtělo. Proto se dneska vydala do Zátoky, aby u sebe a u Jacksona vzala nějaké další oblečení z jejich skříní. Nastartovala svou motorku a vydal se do zátoky. Už byl březen, takže vzduch nebyl zas tak štiplavý, jako třeba v lednu nebo únoru. Nejdříve zaparkovala u své chatky. Lorent měl vlastně teďka volno, protože ji hlídat nemusel. Buď byla v práci, nebo si ji ohlídal Jackson sám. Byla i docela ráda, že má teď Lorent chvilku pro sebe a může být o samotě, aby se se vším nějak vyrovnal. Sundala si helmu, dneska si upletla cop, protože přeci jen, když má člověk stažené vlasy, ať už jakkoliv, pod tou helmou se tak nepotí. Už to bylo dlouho, kdy měla vlasy spletené do copu. Nevypadala v tom špatně, možná to bude dělat častěji. Odložila helmu na sedátko motorky a vyrazila k sobě. Už dlouho tam nebyla, takže to bylo všechno docela zaprášené. Věci ale měla ve skříni, takže to bylo v pořádku. Potřebovala ale nějakou tašku. Věděla, že tu u sebe na dně skříně jednu sportovní má. Otevřela skříň a sbalila si všechny věci, které by mohla upotřebovat. Ale v tašce si nechá ještě místo, aby tam měla taky prostor pro Jacksonovo oblečení. Vyšla ze své chatky a zamířila do té Jacksonovy. Tam začala balit jeho oblečení.)

Víte, potom, co si přečetl dopis od Claire a dozvěděl se od Jacksona, že utekla, doufal, že se mu třeba nějak ozve. Telefon na něj přeci měla a adresu by si taky nějak sehnala, kdyby chtěla. Kolovi nezbývalo nic jiného, než čekat, jestli se ozve, protože on neměl ani ponětí, kde by ji mohl hledat. Zůstala někde poblíž New Orleans? Nebo je v jiné části Ameriky? Taky se mohla přestěhovat do Evropy, kde by jí nehrozilo už vůbec žádné nebezpečí. Možná by to tak bylo lepší. Konečně by mohla zapomenout na Marcela, na Kola, Jacksona a všechny ty, kteří jí přinášeli akorát problémy. A nebo ne přímo oni, ale spíš lidé, kteří se motali kolem nich. Mohla začít nový život, najít si někoho, kdo jí bude lásku opětovat, ne jako Kol. Ten měl v srdci místo jenom pro jednu. Ne, že by v sebe a v Genevieve nevěřil, ale občas se až divil tomu, jak spolu dokázali přečkat všechny ty problémy a vrátit se zase k sobě...
Už včera večer si řekl, že něco musí udělat, musí prostě vědět, jak se Claire daří. Chce alespoň vědět, kde je, jestli je v bezpečí a jestli jí nic neschází. Jo, možná by se o ni mohl přestat starat, ale záleželo mu na ní, jako na jedné z mála. Ví, že Genevieve by se to asi příliš nelíbilo, kdyby zjistila, že se snaží nějak najít Claire, ale tohle byla jeho věc a ona by to měla jako jeho přítelkyně pochopit, protože věděla, jak to s Claire má. A právě proto, že chtěl vědět, kde se jeho nejlepší přítelkyně nachází a jak se jí daří, rozhodl se, že zavolá Joshuovi, tomu klukovi, který se ho snažil dostat. Dostat v tom 'romantickém' slova smyslu. Ten kluk byl asi rozumný, takže když mu Kol navrhl, aby pro něj získával informace, souhlasil. Díky téhle jejich domluvě se měl teď s Joshuou setkat.
Ráno musel kvůli tomu setkání vstát poměrně brzo na své poměry, ale to mu nevadilo, byl docela vyspalý, protože včera výjimečně neponocoval. Budík si nastavil jen na vibrace a dal si ho pod polštář, aby neprobudil Genevieve, která dneska spala u něj na Plantáži. Když začal vibrovat, okamžitě ho to probudilo, tak ho zpod polštáře nějak dostal a vypnul ho. Potom se opatrně vyhrabal z postele. A úspěšně, neprobudil ji. Ze skříně si vzal oblečení a potom odešel do koupelny. Tam si dá rychlou a studenou sprchu, aby se probral a poté se oblékne do klasických modrých riflí a k tomu si vezme černé tričko. Je opravdu velmi tichý, aby neprobudil Gen. Nedává si ani nic k snídani, nemá hlad. Když je na odchodu, hodí na sebe už jenom svou hnědou koženou bundu a opustí dům. Nasedne do auta a rozjede se na místo jejich setkání.
Kde jinde by se mohli setkat, než v Rousseau's? Navíc tam Kol už dlouho nebyl, takže to uvítá. Zaparkuje nedaleko baru, takže mu netrvá dlouho, než k němu dojde a vejde do něj. Okamžitě uvidí Joshe, který na něj pro jistotu ještě mávne rukou. Sedí u stolu v rohu, asi chápe, že Kol nechce, aby je někdo rušil. Ani si u baru nic neobjednává, stejně nemůže pít, když řídí. Dojde až k němu a sedne si naproti němu na židli. "Tak co, zjistil jsi něco?" podívá se na něj tázavě. Očekává nějakou cennou informaci, nejlépe tu, kde Claire je. A kdyby ne to, tak aspoň nějakou indícii, která by mu ji pomohla najít. Joshua vypadá překvapeně, protože ještě zřejmě neví, že má Kol nové tělo. "Mám čekat na Kola Mikaelsona, nikomu jinému nic neřeknu..." odvětí mu a dívá se na toho, pro něj naprosto cizího, chlápka. "Vážně si cením tvojí oddanosti a poslušnosti, Joshi, ale myslel jsem, že správný informátor a můj špeh by měl vědět, že mám nové tělo. Takže doufám, že ten úkol, který jsem ti dal před několika dny jsi nezpackal a máš pro mě nějaké informace, které se týkají Claire Evans," usměje se na něj, ale není to ten milý úsměv. Spíš takový, který říká, že jestli nic nezjistil, bude toho vážně litovat. Opře se oběma lokty o stůl a nahne se k němu. Čeká, co mu ten kluk řekne. "Jak vám mám věřit, že jste to vy?" Kol neví, jestli má být rád, že je ten kluk takový opatrný, komu informace adresovány Kolu Mikaelsonovi, říká, a nebo jestli ho má štvát, že je ještě nezná. "Dobře. Poznali jsme se tak, že ty jsi na mě dělal oči, objednal jsi mi drink a myslel sis, že mě můžeš sbalit. To, co se stalo pak, včetně naší domluvy, si už jistě pamatuješ, takže mluv, nemám na to celej den." Na Kolovi je vidět, že už mu dochází nervy, protože všechno nasvědčuje tomu, že Joshua něco ví. Něco zjistil. "Dobře..." zamumlá a potom se podívá Kolovi do očí. "Ale ta informace, kterou pro tebe mám, se ti asi nebude líbit..." řekne docela opatrně. Vlastně teď, když ví, že před ním sedí Kol Mikaelson, vypadá trošku vyděšeně. Co sakra ten kluk zjistil. "Mluv," zavrčí na něj Kol, už ho to unavuje, ať už se ten kluk vymáčkne. "No..." začne pomalu a opatrně, jako by přemýšlel, jak to správně říct, "před několika týdny se na jednom hotelovém pokoji stala vražda, pravděpodobně. Tělo se nenašlo, ale veškeré vzorky DNA a důkazy nasvědčují tomu, že šlo o Claire Evans. Je mrtvá." Kol ho celou dobu pozorně poslouchá, ale jakmile slyší slovo vražda, vypadá hodně znepokojeně. A když slyší, že je Claire mrtvá, musí vypadat hrozně. Nevěří tomu. "Mám pocit, že jsem si najal toho největšího packala na světě," zavrčí na toho kluka a vstane ze židle, protože už tu nemá, proč být. "Všechno nasvědčuje tomu, že šlo o Claire Evans. Zjistil jsem, že nebyla moc svatoušek, proto policie má vzorek její krve, otisky prstů, všechno. Byla to ona." I když k němu byl Kol otočený zády, ten kluk pořád mluvil. A Kol tomu začíná věřit. Claire by se mu ozvala, kdyby mohla. Kdyby ji někdo nezabil. Nepřátel měla hodně, ale komu by to za to stálo? V posledních týdnech, kdy nebyla sama sebou, toho udělala hodně a litovala toho. Ale o tom, že to byla ona, vědělo jen pár lidí. No, pár. Největší skupinu z toho tvořila smečka. Smečka. Tak, která ji chtěla popravit za zradu nebo co to vůbec bylo. Smečka rovná se vlkodlaci. Za vlkodlaky ručí alfa. Alfa v Zátoce je Jackson. Beze slova se rozejde od Joshui a odejde z baru, nasedne do auta a rozjede se do Zátoky.
I když si říkal, že bude jezdit pomalu a opatrně, dneska to nedodrží. Do Zátoky se žene jako blesk a za několik málo minut je na místě. Zaparkuje na příjezdové cestě, vystoupí z auta a namíří si to k Jacksonově domu. Vzhledem k tomu, že je opravdu brzy ráno, po cestě nepotká moc členů smečky a když ano, možná na něj akorát tak divně koukají, ale vycítí, že to není upír, tak nic nepodnikají. Když dojde k domu svého velkého nepřítele a chlapa, kterého by nejradši zabil (a to teď platí dvojnásob), neobtěžuje se se zaklepáním ani s ničím takovým. Nejdřív chce použít kouzlo na odemčení dveří, ale zjistí, že je odemčeno, takže to není ani třeba. Vejde do domu a ihned někoho uvidí. Ale ten někdo rozhodně nevypadá jako Jackson. Už jenom ty blonďaté vlasy... Slyšel, že si Jackson někoho vzal, že by to byla ona? "Ty nevypadáš jako Jackson, takže jsi asi Jacksonova manželka. Obdivuju ho, jak rychle se dokáže přemilovat. Ty už jsi třetí. Je mi tě líto," řekne a zatváří se tak, jako by ho to opravdu mrzelo. "A teď mi řekni, kde ten tvůj manžílek je." Není klidný a ani se tak nesnaží působit.

(Přehrabovala se v Jacksonově skříni a vybírala mu věci, které vezme s sebou. Samozřejmě, že nebrala úplně všechno, protože věděla, že Jackson pracuje nedaleko na stavbě a že by se mohl jít převléknout sem do chatky, protože si je jistá, že se musí vždycky pořádně zapotit. Ale pár košil, triček a kalhot mu s sebou prostě vezme. Ve skříni mu oblečení zůstane ještě dost. Možná by tady mohla najít nějakou tašku a vzít mu ještě nějaké boty. Neměl jich moc, jak si všimla v botníku u dveří, ale v domě měl jenom dvoje a jedno z toho byly zrovna ty společenské boty, které měl na svatbě. Věděla, že mu je asi jedno, v čem chodí a kolik toho kde má, ona na tom taky moc nebazírovala, třeba aby měla tisíc párů bot, no to by ji muselo spíš šlehnout, než že by byla ráda. Ale taky nechodila ráda pořád jen v jedněch botách. Měla všehovšudy asi dvacet párů bot dohromady. To jí stačilo a s tímhle číslem byla spokojená, protože přeci jen, dámská obuv je trochu rozmanitější než ta pánská. Ještě mu do tašky strčí poslední rifle s tím, že pak půjde na boty, když někdo do domku vtrhne. Mohl to být Jackson, ale nevěděla, proč by to bylo tak prudké, leda by se něco stalo, ale stejně nemohl vědět, že je tady. Otočila se a uviděla muže, kterého neznala. Vlastně ho ani nikdy nepotkala a věděla, že ze smečky rozhodně není, nebyl to vlkodlak. Povytáhla tázavě obočí ve smyslu, co tady pohledává a proč tak hromotlucky vpadl sem. V rukách už nic nedrží a taška leží na zemi. Ona stojí stále u otevřené skříně.) Jo, to je fakt dobrej postřeh, protože nejsem Jackson. (Ušklíbla se ironicky. Vůbec nevěděla, co tu pohledává, vpadne si do cizího domu, a ještě tu bude drzý. To tak. Ona dokázala moc dobře držet krok. Zmínil se o tom, že bude tedy jeho manželka. Takže zřejmě se to, o tom sňatku opravdu rozkřiklo, protože ona nemá absolutně páru o tom, kdo tu před ní stojí, ale přesto ji nazývá Jacksonovou manželkou.) Ano, to budu já. Co chcete? (Podívá se na něj nechápavě a trochu svraští obočí. Pak se ale její tvář napne, když jí uštědří tu poznámku o tom, že se Jackson umí dost rychle přemilovávat a že ona už je takhle třetí. A poslední věta ji naštve asi nejvíc. Nikomu jí nemusí být líto. Ona o to nestála. i když věděla, že je to od toho muže ironicky hrané, stejně. Věděla, že ji Jackson nemiluje, že to mezi nimi byla teď spíš jen taková živočišná přitažlivost díky svým vlkům, kteří jsou spojeni poutem, které prostě není racionální, protože zvířata jednají svými pudy.) To vážně být nemusí. (Zakroutila hlavou a sarkasticky se ušklíbla. Stále se od něj nedozvěděla, co chce, ale nečekala na to dlouho. Hledal Jacksona. Samozřejmě, že ho hledal, co jiného by tu asi jinak dělal.) To je smůla, protože já fakt nevím, kde je. Nehlídám ho. Takže si asi budete muset přijít jindy a mohl byste příště taky zaklepat a počkat na vyzvání. (Podívala se na něj a kývla ke vchodovým dveřím, čímž mu dávala jasně najevo, že chce, aby vypadnul. Jackson zřejmě bude na stavbě, ale taky být nemusel. A ona tady nějakýmu floutkovi, který sem vpadne, nebude říkat nic.)

Ihned mu došlo, že to je Jacksonova manželka, ale ještě to nebylo na sto procent jisté a i když byl Kol opravdu naštvaný, chtěl to nejdřív po dobrém. Neví, co to do něj vjelo, že i v takovéhle situaci chce řešit něco v klidu, ale je to tak. Tak Nailah neznal, vlastně ani neví, že se jmenuje Nailah. Třeba není ta ženská tak hloupá jako její manžel a řekne Kolovi, kde Jackson je. A nebo mu to hned neřekne a potom už to nepůjde po dobrém. Ona je pořád jenom vlkodlak, tedy nějaký šaman, jak se doslechl, ale to není nic oproti čarodějovi, jehož moc byla více než tisíc let stará. Kol je mocný čaroděj i díky tomu, že se k moci čaroděje, v jehož těle je, přidala i jeho stará moc. Žádná šamanka proti němu nic nezmůže. Nic. Místo toho, aby Kol začal nějak pořádně napadat fyzicky, místo toho ji začne vytáčet těmi svými řečmi. Třeba o tom, jak rychle se dokáže Jackson odmilovat. Nejdřív Hayley, potom Genevieve, následovala zase Hayley a teď tahle ženská. A bůhví, jestli si mezitím nenašel v srdíčku místo i pro Claire. Pro kamarádku, kterou by nechal klidně zabít vlastní smečkou. Počkat, on je to vlastně nechal udělat. Kol by dal ruku do ohně za to, že to tak je. Že věděl, co se chystá a nechal to tak. Protože je to přece alfa. Alfa na dvě věci a potřebuje si nějak získat respekt. "Co chci?" zeptá se pobaveně, jako by to nebylo už teď jasné. "Chci mluvit..." nedořekne to a zarazí se. Najednou si prokřupne prsty a pokračuje, "tedy chci říct, že bych rád viděl Jacksona," ušklíbne se na ni. Musí jí být jasné, že tady nepůjde o přátelský rozhovor. Jestli ho Jackson nepřesvědčí, že je Claire někde v pořádku nebo že to nebyl nikdo ze smečky, je mrtvej. A co, i kdyby ho přesvědčil, což se mu nepovede, zabije ho. Ten chlap je na obtíž. Je mu jedno, co mu na to řekne Genevieve. To on chtěl nechat popravit Claire. Takhle alespoň udělá laskavost mnoha lidem, kteří Jacka nesnáší. Tedy aspoň sobě a Niklausovi. Ušklíbne se na ni, když mu poví, že mu nemusí být jí líto. Nemyslí si. Každého, kdo skončí s Jacksonem, je mu líto. Když mu začne ta ženská říkat, že ho nehlídá a že není, kde je, podívá se do země, nechápavě zavrtí hlavou a zasměje se. Hlavu k ní zase zvedne v tom momentě, kdy kývne směrem ke vchodovým dveřím. V tu chvíli už mu ve tváři nehraje žádný úsměv, ba naopak. Jeho obličej je vážný a je v něm vidět zloba. Zvedne ruku a Nailah se začne svírat hrdlo. Zvedne ji několik centimetrů nad zem a udělá pár kroků blíž k ní. "Já ještě nejsem na odchodu," řekne až moc klidně. Na to, jak se tváří, byl jeho hlas až podezřele klidný. Ani nečeká na to, co Nailah řekne a pomocí své moci s ní mrskne o zeď. Když dopadne na zem, je v cuku letu u ní. Klekne si k ní a chytne ji za cop. Musí ji to docela dost bolet, protože Kol není jemný. Ani náhodou. "Když tady není Jackson, budu se muset spokojit s tebou."

(Není hloupá, to rozhodně ne. Z toho, jak sem ten chlápek nakráčel, je jí jasné, že nepůjde o žádný klidný rozhovor. Tedy kdyby tu byl Jackson, tak by rozhodně nešlo. Ale je tu ona a i tak se zdá, že ten chlap prostě míní být drzý a neurvalý. Rozhodně musí být taky pěkně naštvaný, to je jí z jeho postoje více než jasné. Kdo takhle vpadne do něčího domu, po někom se shání a ještě stihne při tom mít poznámky na ni a na to, jak to teď s Jacksonem mají? Hodně navztekaný člověk, který se asi jen tak pakovat nebude. Ale ona byla od přírody pohotová, proto si rozhodně ty jeho poznámky líbit nenechala a byla na něj taky nepříjemná. Jak on na ni, tak ona na něj. Co chce. Bylo jí to jasné od začátku, co sem vtrhnul, ale i tak se musela zeptat. Opravdu sháněl Jackona a bylo na něm znát, že by mu při nejmenším asi nejraději rozmlátil obličej. Takže opravdu nebyla hloupá, když mu řekla, že neví, kde je, že ho nehlídá. Ona ho opravdu nehlídala a i když věděla, že většinu posledních dní trávil převážně na stavbě, tedy alespoň to tvrdil a ona neměla důvod mu nevěřit, prostě nestála o to, aby byla jako stíhačka, která bude hlídat každý jeho krok a chtít vědět, kde byl zrovna v tu a tu dobu. Jackson takové tendence míval, ale to vyřešil jedním. Pověřil Lorenta, aby ji hlídal. Ne, že by měla Jacksonovi za zlé, že chtěl vědět, kde kdy byla, ale už jednou zažila nepříjemný rozhovor s tím spojený a ona prostě netoužila po tom, aby byla hlídaná. Lorent teď měl volno a Jackson trávil dny na stavbě a vracel se až večer. Pokud ona nebyla v práci, tak byla vlastně nestřežená a měla to ráda. Měla ráda svobodu.) Jak jsem řekla, Jackson tady není a já mu chůvu nedělám. (Odsekla mu podruhé. Má tušení, že kdyby tu Jackson byl, tak by to vůbec nedopadne dobře, ale dopadne to dobře vůbec i tak, když tu není? Ten člověk byl dost rozzuřený a v zuřivosti může každý dělat mnohé věci. Netušila, že je tu kvůli Claire, kvůli jejímu úmrtí, nevěděla, že je tohle Kol Mikaelson a i kdyby ano, tak stejně netušila, že se s Claire přátelil. Netoužila po tom, aby tady ale více zůstával, protože ona to tu chce prostě jen sbalit a pak zase vypadnout do domu, který mají ve městě. Kdyby věděla, že sem přijde nějaký pošuk, tak by sem ani nechodila, ale tohle člověk prostě vědět nemůže. Chtěla ho vypoklonkovat z domu a dala mu jasně najevo, že chce, aby vypadl, ale on se vzpíral, nehnulo to s ním ani o píď. Vydechla rozčileně a podívala se na něj. Už chtěla něco říct, ale najednou se začala dusit. Instinktivně se za hrdlo chytila a lapala po dechu. Takže je to čaroděj. Odlepila se pár centimetrů od země a vyslechla si jeho poznámku o tom, že se nikam nechystá. Do očí jí vytryskly slzy, bylo to čistě instinktivní gesto, které nemohla nijak ovlivnit. Než se nadála, letěla ke stěně a rozmázla se o ni. Dopadla na zem a cítila, jak jí na boku obličeje stéká pramínek krve. Byla to pořádná šlupka, ale udržela se při vědomí. Ne, tak tohle setkání rozhodně neproběhne v klidu. Nestačila se dostatečně vzpamatovat a on ji chytil za její cop a začal ji za něj silně tahat. Cože si o ráno říkala? Že by si ho mohla dělat častěji? Možná, že názor změní. Byla opravdu naštvaná na toho chlapa, který sem vtrhnul a myslí si, že si před ním všichni kleknou na kolena. Její oči se změnily, začaly zářit modře a na její pravé ruce se objeví drápy. Dokonale uměla svou proměnu ovládat. Prudce vymrštila ruku s drápy a zasekla je Kolovi do stehna. Ale moc dobře věděla, na jaké místo mířila. Stehenní tepna.) Chceš vykrvácet, čaroději? (Zasmála se hrdelním smíchem a pak vyškubla svoje drápy z jeho nohy a krev začala z jeho těla unikat velmi rychle.)

Proč jen tu nemůže být Jackson? Kol si troufá říct, že by s ním bylo o mnoho méně problému než s tou jeho ženuškou. S Jackím by se prostě jenom porval, pořádně by ho zmaloval a když by nezjistil, jak to bylo s Claire a jestli to byla opravdu ona na tom hotelovém pokoji, zabil by ho. Ten Kolův plán neměl nejmenší trhlinku, prostě byl dokonalý. Zabít Jacka za to, co udělal Claire a vůbec za všechno, co si dovolil provést Kolovi. Myslel si, že na něj má, kolikrát se k němu choval povýšeně, ale nesahal mu ani po kotníky. A ten jeho výraz, když mu tenkrát řekl, že on Genevieve má, ale Kol ne. Tak strašně si věřil, ale ve skutečnosti je to jen hlupák. Gen by se do něj nikdy v životě nezamilovala, byl to pro ni jenom někdo, s kým se snažila potlačit svou bolest, kterou jí způsobil nevědomky Kol. A když ji získal zase zpátky... No, Kol by rád viděl Jackův obličej, když to zjistil. Ale celý tenhle plán mu pokazila ona. Stačilo říct, že je Jackson tady a tamhle. Kdyby mu to řekla, prostě by odešel a našel by si ho. Ale takhle? Ta ženská ho ještě provokovala a to on si nenechá líbit. Ne v tomhle stavu. Ne, když je tak moc rozzuřený. Vlkodlaci zabili jeho nejlepší přítelkyni a za to zaplatí. Nejlépe smrtí vlastního Alfy. Zasměje se, když mu Nailah znovu odsekne, že není Jacksonova chůva. "Možná bys mu měla ale nějakou najít," zavrčí a už teď je na něm vidět, že tohle asi nedopadne nejlíp. Ještě, že mu došlo, že tohle setkání nebude tak v klidu a po cestě sem si stihl vyléčit zlomenou ruku. Jo, sádra a pocit lidskosti byl sice super, ale teď se nepotřeboval zabývat ještě tím, že by se mu kost ještě víc nalomila nebo něco takového. Nailah se rozhodně nelíbilo, že je tady cizí chlap a shání se po jejím manželovi. A ještě k tomu dává dost jasně najevo, že si s ním nepřišel jen popovídat. Ale Kol je Kol a ten si něco usmyslí, málokdy ho něco nebo někdo dokáže přesvědčit, aby si to rozmyslel. Právě proto, když ho začne vyhánět z domu, na ni zaútočí a není vůbec jemný. Nejdřív ji začne škrtit, dokonce ji zvedne do vzduchu, aby cítila ještě větší bezmoc, aby se nemohla bránit. Poté s ní rychle a silně mrsknul o stěnu až tak, že spadla na zem. Na chvíli to vypadalo, že dokonce skončí v bezvědomí, ale bohužel ne. Proto k ní rychle došel, chytil ji za cop a silně ji za něj tahal. Byl odhodlaný s ní dělat cokoliv, jen aby ublížil Jacksonovi. A sice toho o vlkodlacích nevěděl tolik, ale neměli by to nějak vycítit? Zvlášť, když jsou manželé? Není si jistý. Každopádně by bylo fajn, kdyby Jackí přišel. Nestačil reagovat na její příliš rychlou přeměnu, což byla obrovská chyba. Nevěděl, co od ní má čekat, co se tohohle týkalo. Když se mu zasekne drápy do stehna, musí zakřičet bolestí, to by nevydržel nikdo. Bolelo to nesnesitelně. A Kol věděl, že jakmile ty drápy vyndá, bude to ještě horší. Když se ho zeptala, jestli chce vykrvácet a ještě když se k tomu všemu zasmála, věděl, že ty drápy vyndá. A taky že ano. Najednou mu začala ze stehna doslova tryskat krev, protože poškodila tepnu. Zatím se necítil nějak špatně, to proto, že na něj ještě nezačal působit ten nedostatek krve. Ale musí nějak reagovat, rychle, nebo uteče... Buď noha a nebo ona. A nebo obojí. Jednu ruku si přiloží na to místo, odkud krev tekla a trošku tak krvácení zmírní. Tou druhou rychle mávne ve vzduchu rukou a Nailah je díky tomu hned přišpendlená ke zdi a nemůže se hýbat. K tomu všemu se jistě za malou chvíli dostaví bolest hlavy, kterou má na svědomí taky Kol. Tohle prozatím stačí, teď se začne věnovat své noze. Začne rychle, ale soustředěně, vyslovovat nějaké kouzlo a pořád dokola ho opakuje. Potřebuje uzdravit a to rychle. Asi za pět minut je jeho noha už docela v pořádku. Sice pořád bolí, ale krev z ní už neteče. Zvedne se ze země a rozejde se k Nailah. Jeho pohyby jsou ještě nejisté, je vidět, že raději spoléhá na druhou nohu, tu úplně zdravou. "Co bys řekla na přeměnu? Tentokrát bude ale asi trošku bolestivější než obvykle..." Ani nedořekne poslední slovo a její ruka se nepřirozeně vykroutí do strany. Au, to musí ale bolet. "Teď mi okamžitě řekneš jména těch, kteří zabili Claire. A dobře si rozmysli, než mi začneš nějak odmlouvat a být na mě drzá, protože když se ty jména nedozvím, zemře nejen Jackson, ale celá smečka. Co bude lepší? Zabít nejdřív všechny ty psiska a donutit tebe a Jacksona, abyste se na to dívali, a nebo nejdřív zabít tebe a Jacksona, aby všichni viděli, jak moc jste slabí?"

(Nehodlá se s ním nijak mazat. On jí sem nakráčel, vlastně ani to ne, spíš vrazil do dveří a celou dobu byl nezdvořilý a rýpavý. Hledal Jacksona, ale ona, i když tušila, kde by mohl být, mu rozhodně nehodlala odpovědět. Ne kladně. Pro něj prostě nevěděla, kde Jackson teď je. Cítila, že s tímhle chlápkem přišly taky problémy a že by to bylo asi hodně vyhrocené, kdyby tu byl Jackson namísto ní. A nebo by tu klidně mohla být s ním a byl by svědkem něčeho, co by se jí asi jen tak nelíbilo. A jak se zná, tak by jistě nezůstala bokem. Vložila by se do toho. Zvlášť její vlčice by se jistě bouřila, kdyby viděla, že se s Jacksonem něco děje. Uměla ji ovládat, samozřejmě, ale ano jí samotné by se nelíbilo, kdyby někdo ubližoval jejímu manželovi. Manžel. To slovo zní téměř nedosažitelně. Jako by snad nikdy nevěřila tomu, že se něco takového stane, což taky ze začátku ne. Neměla ani ponětí, co jí tu osud v New Orleans přichystal. Ale teď byla Jacksonovou ženou a byla ho odhodlaná zuby nehty chránit a bránit, protože to, co se dotýkalo Jacksona, se dotýkalo i jí. Věděla, že byl zamilovaný do Hayley a že to jen tak nepomine, ale musela přiznat, že byla docela překvapená, když řekl, že ona je třetí. Takže musel být ještě někdo další před Hayley a zřejmě to taky nedopadlo dobře stejně jako s hnědovlasou hybridkou. Ale vypadalo to, že ať to bylo jakkoliv, tu ženu a taky Hayley Jackson miloval, na rozdíl od ní, tu si prostě musel vzít, protože k tomu byl donucen. Ona ho taky nemilovala, ale respektovala ho. Musela. Nechtěla si všechno ještě víc ztížit. Netušila, co tenhle floutek po Jacksonovi chce, ale věděla, že to nebylo nic dobrého. Odsekla mu znovu, když řekl, co chce. Ne, ona opravdu svého manžela nehlídá, v tom mu vlastně nelhala, ale na druhou stranu měla ponětí, kde by mohl být. A to tomuhle muži zamlčela.) Nemyslím si, že by to potřeboval. (Řekla už naštvaně, protože muž před ní ji akorát tak iritoval, nic jiného. Až moc si dovoloval na cizí půdě. Chtěla, aby odešel. Ale on to neudělal. Oba už docela jistě věděli, že tohle nebude dobré. Oba byli připraveni něco udělat. Ale výpad od čaroděje přišel první. Tedy ona netušila, že je to čaroděj. Věděla jen, že s jistotou není vlkodlak a ani upír. Vlastně vůbec nečekala, že by se za moment mohla začít škrtit. V ten okamžik jí došlo, že nemá opravdu čest s obyčejným člověkem a že tenhle muž má jistě schopnosti, které se, jak vidno, nebál vůbec použít. Začala lapat po dechu, protože se jí ho nedostávalo. Ale to nebylo všechno. Ještě k tomu visela pár centimetrů nad zemí, takže to bylo ještě víc ubíjející. To ale rozhodně nebylo všechno, co pro ni měl neznámý muž připravené. Mrštil s ní o stěnu a ona si rozbila hlavu. Naštěstí už nemusí zápolit s tím, že se hojí jako člověk, protože to se jejím sňatkem s Jacksonem změnilo. Věděla, že rána se jí sama za chvíli vyhojí. Teď tady má mnohem závažnější věci na práci. Musí se nějak zbavit tohohle zmetka. Ten jí ale nedal moc šanci na to, aby se rozkoukala a začal ji táhnout za cop. Rozhodně byl odhodlaný jí ublížit. Chtěl ublížit Jacksonovi, viděla to na něm, takže když tu tedy není, proč mu neublížit přes ní? Na druhou stranu si říkala, kde Jackson vězí, protože to cítil. Rozhodně cítil, že jí někdo ubližuje díky tomu, že je alfa, dokáže to vycítit u každého vlkodlaka ve své smečce. A jejich pouto druhů tohle jen umocňovalo. Ale pravda byla, že o něm věděla, že to ještě neumí tak úplně ovládat, takže co když ten pocit, který teď musel cítit, ten divný pocit, který se teď prolínal celým jeho tělem, považoval za něco jiného? Nebo tomu nepřikládal nějaký větší význam? Musí něco udělat sama. Nemůže se spoléhat na to, že Jackson přijde. Vlastně ani neví, jestli chce, aby přišel, protože ho tady čeká tenhle hajzl. Proměnila svoje nehty v drápy a zabodla mu je přímo do stehna a stehenní tepny. Samozřejmě, že měla v plánu ty drápy taky vytáhnout, to by pak nemělo ten správný efekt. Udělala to a věděla, že teď má čas na to, aby odtud zmizela a zburcovala vlkodlaky, nebo by něco prostě udělala. Vstala z podlahy a chtěla odejít, tedy spíš utéct, ale letěla náhle ke stěně a zůstala přišpendlená. Nemohla se hýbat, i když se snažila. Mohla jen sledovat, jak si čaroděj pomalu hojí svoje zranění. Ale co bude potom? Rozhodně jí ublíží, to věděla. Přemýšlela, jestli má křičet. No, nic tím nemohla zkazit, třeba ji někdo zaslechne. Jacksonova chatka byla u vody a její poblíž, ostatní chatky ale byly dál a dál byli i všichni vlkodlaci. Zařvala z plných plic, doufala, že ji někdo uslyší. A při tom uvnitř sebe volala Jacksonovo jméno. Věděla, že jestli tohle přežije ve zdraví, tak bude muset něco podniknout. Udělat něco, aby na ni, na celou smečku jen tak někdo nemohl. Využije k tomu svůj náhrdelník a sílu jiných smeček, které přísahaly věrnost. Novoluní se blížilo, to posvětí znovu svůj náhrdelník, který má již mnohem více zubů a provede nějaký rituál. Musí. Tohle prostě dál nejde, aby je tu napadal každý. Začne ji taky nesnesitelně bolet hlava. Obličej zkroutila do bolestné grimasy. Kol už se ale zvedl a šel k ní. Sice chtěl mluvit s Jacksonem, ale nevěděla, co od něj chce přesně. Zařvala snad ještě víc než předtím. Někdo by ji přeci mohl slyšet. Prosím, ať ji někdo slyší. To k ní ale už dolehl Kolův hlas. Podívala se na něj a bylo na ní vidět, jak moc se snaží, aby se odlepila od stěny, ale nešlo jí to. Přeměna? Nikdy nezažila přeměnu jako vlkodlaci. Nevěděla, jak to bolí, ale teď to měla zakusit. Její ruka se prohnula do nepřirozené polohy a všechny její kosti v ní popraskaly. Byla to vážně tak nesnesitelná bolest, že i naprosto ochromila a ona nebyla schopna ani vykřiknout, jak moc to teď zrovna bolelo. Taky se jí rozostřil zrak, protože tohle ještě opravdu nikdy nezažila. Vlastně ani to podříznutí hrdla tak nebolelo. Nebyla to tak intenzivní bolest, spíše štiplavá a pichlavá, tohle bylo něco jiného. A pak se konečně dozvěděla, co že to Kol chce. Takže on přišel kvůli Claire? Byl to tedy zřejmě nějaký její přítel, kterého opravdu nepotěšilo, že Claire je mrtvá.) Nevím, kdo ji zabil. Měla hodně nepřátel. (Podívala se na něj a snažila se rozdýchávat tu bolest.) Vlkodlaci to nebyli. Měli být, ale nebyli. Claire Jacksonovi utekla. Myslel si, že je pryč. Až za několik dní se dozvěděl, že je mrtvá. Někdo si ji prostě našel. Ale vlastně se nemůžu divit, když proti sobě poštvala upíry, čarodějky i lidi. Zabíjela pro zábavu, zabila i dítě, někdo se jí prostě zbavil, i když jsme to měli udělat my. (Neřekne Jackson. Měl ji zabít Jackson, ale kdyby mu to řekla, jistě by ho to namíchlo ještě víc. Proto mluví v množném čísle. Nakonec i ona ji poslala na smrt, což se rozhodně počítá. Na jeho další poznámku o tom, koho by měl dřív zabít, nereaguje. Nemá proč. Nechce, aby nikdo umíral.)

Kol umí jednat v takových situacích hodně rychle a to, co udělá, je většinou promyšlené a má skoro stoprocentní jistotu, že to vyjde. Jako třeba teď. Sice chvilku trvalo, než se rozhodl, co udělá, jak si zajistí to, aby nevykrvácel společně s tím, aby neutekla Nailah, ale zvládl to. Noha byla vcelku zdravá a Nailah byla doslova přišpendlená ke stěně a nemohla se ani hnout, o to se Kol postaral. Vlastně mu to nedělalo vůbec žádný problém dělat tyhle dvě věci najednou, i když uzdravování té nohy si žádalo docela dost pozornosti. Přece jenom je to noha, součást lidského těla, na tom si musel dát záležet, ale zároveň to potřeboval mít rychle. Znovu se ujistil v tom, že je opravdu velmi schopný čaroděj s celkem velkou mocí. S tímhle se musí něco dělat, nevzal si svou moc zpátky jenom proto, aby si s ní uzdravoval nohu. Má ji proto, aby zabil Esther. A to taky udělá. Nailah začne mezitím, co si Kol nohu uzdravuje, pořádně křičet a jemu to trhá uši. "Klidně si řvi, stejně tě nikdo neuslyší. Žádný to chrápající psisko v Zátoce ani tvůj milovanej manžílek, kterej je bůhví kde!" zařve na ni taky docela nahlas, protože je rozzuřený. Ona mu právě rozsápala stehenní tepnu, kdo by sakra nebyl naštvaný? A navíc tu řvala jako na lesy, čímž ho štvala ještě víc. Jsou si s Jacksonem neskutečně podobní, oba dva se dokážou člověku zhnusit už při prvním setkání. Aby se ujistil, že nebude řvát dál, zajistil taky to, aby ji začala bolet hlava. A to pořádně. Muselo to pro ni být něco jako pro upíry, když jim v hlavě praskají cévky. Vlastně to bylo hodně podobné, jenom trošku mírnější, protože netušil, jak rychle se hojí. A on si s ní chtěl ještě pohrát, než umře. Zvedl se a šel k ní. Jako by byla ta bolest hlavy k ničemu, když ta hloupá ženská začala zase řvát. Tentokrát to ale ignoruje, místo toho se jí zeptá, copak by řekla na přeměnu. Ona samozřejmě ani nestačí odpovědět, protože Kol jí bez upozornění začne lámat ruku. Sice to byl jeden rychlý pohyb, ale muselo to zatraceně bolet. A to i potom, co se ruka vůbec nehýbala. Ale Nailah vypadala tak, jako by ji to vůbec nebolelo! On samozřejmě věděl, že ji to bolelo až příliš a že ani nemohla z toho důvodu zakřičet, ale co. Proč jí nepřidat ještě víc? "Tebe to nebolelo?" podívá se na ni a nespokojeně zamlaská. Potom se jí ruka najednou narovná díky jeho jednomu pohybu rukou. Může se zdát, že Kol už toho nechá, ale není ani zdaleka u konce. Teď se jí v koleni zlomí noha. "Ops, promiň, to měla být ta druhá," pokrčí nevinně rameny a v tu chvíli se jí zlomí i druhá noha. V tomhle se sakra vyžíval a dlouho to nezažil. Neví, jak je Nailah silná, ale normální člověk by určitě omdlel bolestí. Ale tak je možné, že ona to snáší o něco lépe, když je vlkodlak a šamanka zároveň, kdo ví. Kola to upřímně vůbec nezajímá. Hlavní je, že ji to bolí a to hodně. Nechal ji, aby si trošku zvykla na nově způsobenou bolest a poté spustil a Nailah se konečně mohla dozvědět, proč a kvůli komu je tady. Zasměje se její první větě a přijde ještě blíž k ní. Zase ji chytne za cop a pořádně ji za něj tahá. Kdyby byl upír, už dávno by měla po copánku. "Vážně si myslíš, že se ti vyplatí mi lhát?" podívá se na ni tázavě a pobaveně zároveň. Ona je stejně hloupá jako Jackson. Potom ji poslouchá dál. "Bla bla bla bla. Pořád jsem se nedozvěděl nic novýho, ty Jacksonova čubko," zvýší na ni hlas a zatahá ji ještě víc za její vlasy. "Ten někdo byl vlkodlak, protože jestli ti to nedošlo, ona měla nejvíc nepřátel právě tady. Vlastní smečka ji odsoudila k smrti aniž by se snažili pochopit, co se s ní v tu dobu dělo. Potom si ji Jackson najednou vezme bůhví kam a ona mu zdrhne. Sakra, přemýšlela jsi vůbec, kam ji vzal? Třeba ji zabil právě on na tom pokoji, když mu nedělalo nejmenší problém odsoudit ji k smrti! Nebo když mu odmítla dát. Kdo ví. Ani Jackson totiž není svatoušek, moje milá. Ale ať už to byl nebo nebyl Jackson, stejně za to zaplatí, protože se o její smrt přinejmenším zasloužil tím, že nechal smečku, aby tak rozhodla. A co vím, za vlkodlaky v Zátoce zodpovídá on," pokrčí rameny a její bolest hlavy ustane. Místo toho ji začne téct krev z nosu. A to docela dost. Nejhorší na tom je, že ona si to ani nemůže otřít, nemůže sebou pořádně hýbat. Udělá pár kroků od ní a dívá se jí do obličeje. Vlastně ne, prohlíží si ji opravdu celou. "Ale jo, řeknu ti, že Jackson nemá tak špatnej vkus. Nejdřív Hayley, potom Genevieve, určitě někdy mezitím Claire a nakonec ty..." usměje se na ni a potom se zatváří zhrozeně. "Něco máš u nosu. Teda pod nosem. Vypadá to jako krev. Jako hodně krve. Možná bys si to mohla utřít. Počkej, ty nemůžeš? Promiň, já zapomněl..." Potom si v klidu dojde až ke gauči a sedne si na něj. Hodí si nohy na stůl a sleduje Nailah. "Doufám, že jste si spolu jak se patří užili, protože se vám to už znovu nepovede. Zemřela na vykrvácení z nosu, protože se na ni její manžel vykašlal. No, dřív jsem byl lepší a brutálnější, ale dneska mám náladu se na tebe dívat, jak pomalu umíráš. Nemáte tady někde třeba popcorn?" podívá se na ni tázavě a vypadá, že se baví. Je naštvaný, ale zároveň se baví. Tohle už dlouho nezažil a myslel si, že to ani jako člověk nezažije. Myslel si, že takovou povahu má jen jako upír. Ne.

(Chtěla zmizet, než se čaroděj vzpamatuje. Věřila, že to vyjde. Měl zraněnou tepnu, za chvíli by vykrvácel, kdyby něco neudělal. Musel se věnovat svému zranění, pokud mu nechtěl podlehnout. Jenomže Kol byl silnější, než ona věděla. A než stačila otevřít domovní dveře a přivolat pomoc, protože víc vlkodlaků by toho zvládlo rozhodně víc, najednou byla přišpendlená u zdi a nemohla se hýbat. Čaroděj si při tom ale ještě hojil svou ránu, takže musel být silný, když mohl svou moc soustředit na dvě věci najednou. Při takovýchhle chvílích si říká, proč vlastně nezůstala v Austrálii. Ano, šli po ní lovci, tedy nemůže si být jistá, jestli přímo po ní, spíše po náhrdelníku, šli po náhrdelníku, protože nemohla být prostě náhoda, že vyvraždili dvě smečky, kde ona žila a měla ten náhrdelník. Vždycky ale měla štěstí. Nikdy ji nenalezli. Ale teď byla tady v New Orleans a už podruhé se ji pokouší někdo nějak víc ublížit. Co víc, zabít. Byla si jistá, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře, že Kol jen tak neodejde a nenechá ji na pokoji. A navíc je tu taky lovec, který o ní ví. Sice jí tvrdí, že on jde jen po Původních upírech, ale nemůže si být jistá, že nezavolá někomu, kdo bude mít zájem o to, aby byla ulovena. Ale jestli tady zemře dneska, tak už se vlastně nebude o co starat. Zařvala ve víře, že by ji mohl někdo slyšet. Jackson nepřicházel a ona už pomalu začala propadat zoufalství, že signály, které jsou teď vysílány do jeho těla, prostě ignoruje. Možná je moc zabraný do práce. Kdyby se mohla hýbat, rozhodně by toho nadělala víc, ale ten čaroděj je tak zbabělý, že si ji raději drží nehybnou, než aby jí čelil pořádně. Ale kdo tady v New Orleans hraje podle pravidel? Zřejmě vůbec nikdo. Podívala se nenávistně na čaroděje.) Nic jiného než řvát mi nezbývá, když jsi tak zbabělý a musíš mě držet nehybnou, abych ti neudělala další bebí. To už bys totiž opravdu nemusel přežít. (Vyštěkne na něj a on ji najednou začne způsobovat šílenou bolest hlavy. Bylo to, jako by se jí měla rozskočit. I přes to všechno ale zakřičela znovu, i když věděla, že ji zřejmě nikdo opravdu neslyší, protože by přišel už předtím. Přestává vnímat to, že k ní vlastně přišel, avšak jedna jeho věta ji přiměje zase myslet na chvíli jasně. Přeměna? Vypoulila na něj oči a než stačila něco říct, její ruka se na několikrát zlomila a skončila v nepřirozené poloze. Nemohla ani mluvit, natož vykřiknout z toho, jak hrozná bolest to byla. Nebolelo? Jistě že to bolelo, příšerně to bolelo a ona si byla jistá, že on to věděl, jen dělal, že to tak nevypadá, protože i z její tváře bylo jasné znát, že je bolestí přímo ochromená. Dělal to všechno naschvál. Najednou se jí ruka vrátila do původní polohy. Bylo to stejně tak bolestivé jako předtím. Ale ona už byla tak nějak v agónii, takže to nevnímala. Nemyslela si, že by mohlo být ještě něco horšího, ale to netušila, co se jí stane za chvíli. Ruplo jí koleno. Znatelně to slyšela, ale hlavně cítila. Celá se orosila potem, protože tohle byla ještě mnohem horší bolest. Teď už zakřičela, protože tenhle zákrok ji z agónie probral. Když čaroděj řekl, že to měla být ta druhá, chtěla zakroutit hlavou, ale to nešlo, protože se hýbat nemohla. Začala hlasitě vydechovat, jako by se chtěla připravit na tu bolest, ale na ni se připravit prostě nešlo. Jakmile jí rupla i druhá noha, už neudržela slzy bolesti, které jí teď stékaly po tvářích. Pokud by někdo při tomhle nebrečel, tak by se silně divila. Byla to ochromující bolest a nebýt toho, že byla přišpendlená kouzlem, asi by se teď stejně nehnula. A taky by každý omdlel, ale ona se udržela. Přeci jen má v sobě silné zvíře, které jí tohle pomáhá přejít. Věděla, že se bude léčit, ale že tohle bude opravdu bolestivý proces. A ten parchant to jistě věděl taky. Pak už se konečně dozvěděla, proč vlastně přišel. Kvůli Claire. No, jestli měla Claire svoje kamarády všechny takové, tak se ani nediví, že to byla taková bezcharakterní mrcha, která mohla zabít i dítě.) Nelžu ti, i když je mi jasné, že tebe tohle vlastně vůbec nezajímá. Přišel jsi prostě proto, abys tu z někoho vymlátil duši. Měl to být Jackson, ale ten tu není, tak to budu já. (Sykala při tom bolestí, jak ji tahal za cop. Teď už ji abnormálně bolelo úplně všechno, protože hlavně stále cítila strašlivou bolest nohou a ruky a všechno k tomu jen znásobovalo tu bolest.) Taky se nic nového nedozvíš, protože prostě není co jiného říct než to, co už víš. Její smečka ji odsoudila za její zločiny, které rozhodně spáchat nemusela. Vím, že přišla o dítě a je mi líto, že takhle dopadla, ale to neospravedlňuje fakt, že chodila po městě a zabíjela pro zábavu. Upíry, čarodějky, obyčejné lidi, kteří nikdy v životě nic neprovedli. Vyvraždila i celou rodinu i s dítětem. Kdo jí na tohle dal právo? Ona sama? Tak to se spletla. Neměla právo to udělat a zaplatila za to. Možná si ji našel nějaký upír nebo čarodějka, co já vím. Prostě je mrtvá, protože zvolila cestu, která ji stáhla na naprosté dno, odkud už prostě návratu nebylo. Je mi jedno, kam ji Jackson vzal, on to nebyl. Myslíš si, že byl nadšený z toho, jak Claire dopadla? Nebyl. Ale taky věděl, že není vyhnutí. Nemohl ji bránit, když udělala tohle, i když by chtěl. Byl by naprostý blázen. (Vyštěkla na něj a snažila se nevnímat bolest, ale po jejím proslovu přišlo něco dalšího. Začala jí téct krev z nosu. Samozřejmě, že si tam instinktivně chtěla sáhnout, ale nešlo to, protože neměla jak. Kouzlo ji stále drželo. Nebyl to ale klasický tok krve z nosu. Dalo by se říct, že teď jí právě z nosu tekly potoky krve a ona rychle krev ztrácela. Červená tekutina jí třísnila oblečení a taky její náhrdelník. A ona nemohla nic dělat. Ne, když se nemohla hýbat. Všimla si, jak si ji prohlížel a měl na ni ty poznámky. Genevieve? Nezná žádnou Genevieve a tohohle parchanta se rozhodně ptát nebude. A vlastně ani neví, jestli měl něco s Claire nebo ne. To by bylo už absurdní, ale vyloučit to nemohla. Chtěla mu za ty jeho poznámky o krvi a o tom všem, kolik měl Jackson žen a jak si užili, vyškrábat oči. Vážně. Kdyby mohla, stala by se z ní teď učiněná saň. Naštvalo ji to, rozzuřilo. Vadilo jí to. Ano, vadily jí ty jeho poznámky. To u sebe vidí prvně. Myslela si, že to na ní Kol nepozná, ale pravda byla, že už v momentě, kdy začal mluvit o Jacksonovi a jeho ženách, jí znovu zazářily oči svítivě modrou barvou. Sledovala ho, jak si jde v pohodě sednout na gauč, aby se díval na to, jak ona bude pomalu ztrácet krev a vědomí a nakonec bude prostě konec.) Jdi k čertu, ty parchante. (Pronesla a sklopila trochu hlavu a vydechla, ale jak to udělala, krev se jí z nosu spustila ještě víc. V ten moment se ale stalo ještě něco. Spadla na zem a v tu chvíli by opravdu nechtěla, aby někdo zažil, jaké je to dopadnout na zlomené nohy. Vykřikla zase. Kol sice kouzlo zrušil a ona se mohla hýbat, ale teď toho opravdu moc nenadělala. Místo toho prostě ležela v kaluži svojí vlastní krve. Rukou se snažila zastavit krev tekoucí jí z nosu, ale to nepomáhalo, protože to bylo umocněno kouzlem. A její nohy se ještě nezačaly léčit, protože byla hodně vyčerpaná. Mohla se možná tak akorát plazit. Ale aby udělala radost tomuhle idiotovi, aby mohl mít poznámky typu, že se před ním plazí? Ne, to neudělá. Náhle ale ztratila vědomí.)

*Jak to mezi nim a Nai bylo po svatbě, nijak zvlášť ho to netěšilo. I když v ní měl oporu, a opravdu velmi si ji vážil. Cítil se osamělý. Nailah si od něj držela odstup a někdy měl dojem, že se mu vyhýbá. Vědomí, že dává přednost samotě, před ním mu moc pozitivních pocitů nevyvolávalo. Nemohl a ani nechtěl Nai něco vyčítat. Sám jí ve svatební den řekl, že ji nebude do ničeho nutit a tentokrát své slovo jí dané hodlá dodržet. Přesto k ní byl pozorný, starostlivý, staral se o ni. Doufal, že se mu někdy podaří napravit špatný dojem, který je svedl dohromady.
Žijí teď v domě ve městě. Nai to má do práce blíže a mají tam větší komfort a hlavně hodně místa. On pracuje na novém větším domku v Zátoce. Tráví tam každou možnou chvíli, která je k mání. Hlavně ho to chytlo a hodně jej to baví. Je to pro něj spíše aktivní odpočinek, než práce. Vždy u toho vypne, od starostí s vlkodlaky, Zátokou, ve městě, snaží se nemyslet i na to, jak ho trápí jejich soužití s Nailah. Práce mu jde rychle a snadno od ruky a domek roste téměř před očima.
Jako každý den, i ten dnešní se hned ráno vydá na stavbu. Chce využít, co nejvíce denního světla a tak do Zátoky přijede už časně ráno a dá se do práce. Předchozí den se dost zdržel s Aliseou, ale nyní na to už nemyslí. Znovu vypne a soustředí se na jednoduché úkony, které jsou třeba k tomu, aby ze dřeva a dalších věcí postavil domek. Ponoří se do toho a ztratí, jako obvykle pojem o čase.
Neví, jak dlouho pracuje, když začne mít zvláštní pocity. Nejprve je to znepokojení, neklid, možná i podrážděnost. Zprvu si toho nevšímá a pokládá to za něco ze svého podvědomí. Zpozorní až tehdy, když už to nejsou, jen pocity, ale má najednou dojem, že nemůže dýchat. Podvědomě se chytí za krk a začne si konečně všímat i toho dalšího, co do teď ignoroval. Krátce na to začne vnímat velmi silné bolestivé vjemy, které zprvu nechápe, ale jeho podvědomí mu říká, že je něco špatně. Nechce, odmítá si připustit to, co jej okamžitě napadne. Nailah je v nebezpečí. Něco se jí stalo. Když dokáže oddělit její pocity od svých, první, co si uvědomí je silná obava, strach z toho, co se děje. Pár vteřin je natolik ochromený, v šoku, že stojí na místě, ještě stále se drží za krk a nepřítomně hledí před sebe. Možná jeho vlk nebo jeho strach o ni, způsobí, že se konečně vzpamatuje. Nechá všechno tak, jak je a rozběhne se lesem do Zátoky. Vyrazí téměř instinktivně, jako by měl v hlavě radar a Nailah vysílala do jeho hlavy silné signály a on se podle nich řídil. Nejspíše by využil možnost proměnit se ve vlka, ale protože netuší, co se Nai stalo a nechce řešit oblečení, zůstane v lidské podobě. Přesto dá do běhu opravdu maximum, takže i přesto je hodně rychlý. Při tom silně vnímá další bolestivé vjemy. Nechápe, co se děje. Když už je téměř v táboře, slyší její volání. Nezjišťuje, kolik toho zní v jeho hlavě a kolik se nese vzduchem. Brzy zaregistruje její vůni a vydá se rovnou podle ní. Vede ho nyní, jako by měl před očima jasný silný provaz, který mu ukazuje cestu. Neustále se v mysli ptá - Co se stalo, co se děje?! Myslí při tom na Nai. Uvidí při tom svůj domek, s dveřmi dokořán a ví, že Nailah je uvnitř. Pak uslyší rozhovor. Pozná Nailin hlas a začne poznávat i hlas toho s kým mluví. Když si uvědomí, že je to Kol, nemusí a ani nechce vědět, co se tam dosud odehrálo. Tím, že ublížil Nai, u něj padnou všechny zábrany, které ho dosud držely zpět. Věděl, že Genevieve na Kolovi záleží a vždy na to bral ohled, i na úkor jeho samotného. Dnes to přestalo platit. Neví, ani jak, ale najednou všechno kolem sebe vidí rudě. Téměř nezpomalí, ale rozhodně si začne dávat větší pozor, aby na sebe Kola neupozornil dříve, než je nutné. K domku tak přiběhne téměř neslyšně. K jeho nosu dolehne silný zápach krve. V trhne dovnitř. Je tak vytočený, nabuzený a napumpovaný adrenalinem, že se mu vše najednou odvíjí jako ve zpomaleném filmu. První uvidí Nailah ležet u stěny v kaluži krve. Na krátko se mu zadrhne srdce v hrudi a napadne ho to nejhorší.* Nai... *Vydechne pološílený strachem. V podvědomí, ale tuší, že je na živu, i když na tom není dobře. Nedokáže zakrýt zděšení, šok a strach o ni. Probleskne mu hlavou, kde je Lorent. Lorent i ostatní vlkodlaci. Potřebuje je tady. Musejí pomoct Nai. Hned po ní uvidí Kola v novém těle, jak se rozvaluje na jeho gauči s nohama na stole. Slyší jeho slova, kvůli kterým mu vře krev v žilách a je nepříčetný.* Ty parchante, co ti sakra udělala. *Procedí, spíše vztekle zavrčí. Hodně popustí uzdu svému vlkovi. Zežloutnou mu oči, ucítí v puse, jak se mu prodloužily zuby a na rukách se mu nehty změní v drápy. Stále vše vnímá jako by se nacházelo v nachovém oparu. Sevře ruce v pěst, až si špičky drápů vrazí do kůže. Nevnímá to, ani bolest, kterou mu to způsobí.* Jsi tak ubohý, Mikaelsone. *Zavrčí a dívá se na něj jako na toho nejhoršího slizkého hada. Odrazí se z místa, kde stojí a skočí po Kolovi. Plnou silou na něj dopadne, že se mu podaří převrhnout celý gauč. Povalí ho na zem a skončí na něm. Chytí ho rukama kolem krku, sevře ho tak silně, že mu ho nerozdrtí a zaboří mu drápy do masa. Z hrdla mu uniká vzteklé vrčení. Tohle je, ale teprve příprava na to, co se chystá udělat. Neváhá ani okamžik. Skloní se k němu s otevřenou pusou, ve které se mu zablýsknou jeho vlčí tesáky. Jde mu po krku. Chce ho zabít. Zakousne se mu z boku hodně hluboko do místa, kde se nachází krční tepna.*

Mohla si říkat tisíckrát, jak je Kol zbabělý, že ji držel takhle u zdi, aby na něj nemohla znovu zaútočit. Ale co jako? Ona byla vlkodlak, Kol zase čaroděj, každý měl svoje způsoby, jakými se udržet naživu a pro Kola to bylo zrovna tohle. Opravdu mu stačilo to, když mu z nohy tekly proudy krve, nepotřebuje to zažít znovu, kdy by se mu to třeba nepodařilo zastavit a on by vykrvácel. On by vlastně vykrvácel už prve, kdyby nebyl tak mocný čaroděj. K její smůle má dneska co dočinění s Kolem Mikaelsonem, s čarodějem, kterého učila jedna z nejmocnějších čarodějek, které kdy žily. Samozřejmě že nezemře na zranění od nějakého zkurveného vlkodlaka. A ještě kvůli ženský? Nikdy. Takové ponížení nemůže zažít. Nejen že nemůže, on ví, že ho nikdy nezažije. Vlastně neví, jestli by pro něj bylo snesitelnější zabití ženou nebo Jacksonem. Byl v tom vůbec rozdíl? I ženská by dokázala vést smečku mnohem líp než on. Nic už jí na to neříká, však oni si ještě promluví později, až po ní bude Kol chtít vědět informace ohledně Claire a jejích vrahů. Je možné, že to nebude vědět, ale když má spolu s Jacksonem takovou obrovskou autoritu, zjistí to, ne? To jim přece neudělá žádný problém. Možná by si potom rozmyslel to vyvražďování celé smečky. Možná. Jistá možnost by tu byla. Třeba kdyby se to dozvěděla Genevieve, ta by mu to okamžitě rozmluvila. A nebo hůř, dala by mu ultimátum. Buď ona a nebo pomsta kvůli Claire. Dokázal by si vybrat? Genevieve miluje, ale pomsta, to k němu patří a když se chce někomu pomstít, vždycky se mu to povede. Už jednou ho donutila, aby nechal Jacksona na pokoji a nezabíjel ho. Ale potom, co udělal teď? Potom, co zabil Claire? Ne, tohle už nenechá Kol jen tak. A nerozmluví mu to ani Gen, ani Rebekah, Elijah nebo nějaký jiný moralista jemu podobný. Někdo za to, co se stalo, prostě trpět bude, ať se děje, co se děje. Už ho nebaví, jak ta ženská řve, mohlo by se taky stát, že ji někdo uslyší a to by nebylo moc dobré. To by bylo vlastně dost špatné a přibyly by akorát další komplikace o které nestojí. Proto jí začne způsobovat obrovskou bolest hlavy a doufá, že už bude zticha. Ale ne, není, šamanka zařve znovu, tentokrát o mnoho hlasitěji. To už někdo slyšet vážně mohl. Možná měl Kol potom, co vešel, zavřít dveře, ale v tu chvíli opravdu na to opravdu nemyslel. A nemyslí na to ani teď, proto jsou dveře ještě stále dokořán a kdokoliv může vidět, co se zde děje. Zeptal se jí, co by řekla, kdyby zažila na vlastní kůži přeměnu. A Kol měl na mysli opravdovou přeměnu, takovou, kterou zažívají vlkodlaci každý úplněk. Teda jen ti, kteří nepodvedli přírodu tak, že přibrali do smečky šamanku. To byl velký švindl. Oni se narodili jako vlkodlaci a pak zabili, měli by za to pykat stejně jako lidé, když se stanou upíry. Kdyby se nenapili krve a odolali by té chuti, upíry by se nestali. Tohle pro ně byl trest. Nedokázali odolat něčemu, co je tak moc přitahovalo a co chtěli... Upíři zůstanou upíry navždy, nikdy nedokážou dokonale ovládat své pudy, ale vlkodlaci ano, protože to byla vypočítavá psiska, která nedokážou unést bolest, jakou jim přeměna způsobuje. Ale upřímně, Nailah je silná. Nečekal, že bude tak dlouho odolávat té veškeré bolesti, kterou jí tady způsobuje. Chce jí připomenout tu bolest, kterou přeměna obnáší a právě proto jí pomocí své moci zlomí ruku. Je opravdu ošklivě vykroucená do strany a musí to jistě hodně bolet. Ale Nailah nekřičí. Nevydá ze sebe ani hlásku. Kol ví, čím to je. Ví, že ji to bolí až tak moc, že nemá sílu křičet. Ale to by nebyl on, aby toho ještě nevyužil. Předstírá, že si opravdu myslí, že ji to nebolí. Ona musí očekávat, že přijde ještě něco, nenechal by ji jen tak na pokoji. Ale najednou jí ruku narovná a ta je zase v normální poloze. Jen s ní stále nemůže díky kouzlu moc hýbat. Mohla si myslet, že ji nechá aspoň na chvíli odpočinout, ale ne. Ten, kdo nezažil rozzuřeného Kola si ani nedokáže představit, čeho je schopen. Zničehonic se jí zlomí koleno, Kol i slyšel, jak to křuplo. A teď Nailah konečně zakřičela. Kol si dokázal představit, jak to bolí. Jako upír zažil takových věcí hromadu, ale věděl, že když je člověk upír, nedá se to srovnávat ani s vlkodlakem a ani s obyčejným člověkem. A nedalo se to srovnat ani s tou malou zlomeninou, kterou měl ještě dnes ráno díky Jacksonovi v sádře. Možná vypadal jako blázen, ale v jeho obličeji byla vidět radost. Radost z toho, že trpí někdo, kdo je Jacksonovi blízký. Ke smůle Nailah si uvědomí, že to nebyla tahle noha, kterou chtěl zlomit, ale že to byla ta druhá. Ta, která byla doposud v pořádku. Nemohl to nechat jen tak, pro něj to musí být dokonalé a proto jí zlomí i druhou nohu. I kdyby ji teď pustil, nedokázala by utéct, mohla by se před ním akorát tak plazit a prosit ho, aby ji ušetřil. Když se od ní dozví ty informace, které jsou podle něj lži, samozřejmě že ji hned osočí, že je lhářka, protože on tomuhle nevěřil. Určitě ví, co se stalo, musí to vědět, je to Jacksonova manželka, to znamená, že i ona je vůdce smečky. Tedy ne přímo, ale jistě se na tom podílí. "Ale mně se docela hodí, že jsi tu ty. Nejdřív se zbavím tebe a až se Jackson nějakým způsobem dozví, co se ti děje, určitě sem nakluše co nejrychleji to půjde a bude si hrát na hrdinu." Stále ještě ji nepouštěl za cop, i když věděl, že ji to asi moc bolet nebude vzhledem k tomu, že na jejím těle teď byla mnohem větší zranění, která způsobovala mnohem větší bolest. Chce od ní slyšet konečně něco nového, něco, co ještě neví. Chce slyšet jména a to hned teď. A pokud se je od ní nedozví, zabije ji, potom Jacksona a bude pokračovat těmi ve smečce. A nebo je nechá, aby zjistil, jak dokáží žít bez alfy? Neví, to si ještě rozmyslí. "No a co, že ona tohle všechno udělala? Jo, proboha, je to hrozný, kolik lidí zabila, když se teď neměla pod kontrolou, protože jí dala nějaká čarodějka nebo já nevím kdo, něco, co jí naprosto potlačilo lidskost. Ale tohle bylo oproti tomu, co udělala, když byla ještě upír, nic. Vyvraždila vesnice, zabila stovky, možná ještě víc lidí a na tohle se vaše smečka," při tomhle slově se pobaveně ušklíbne, "nedívala, když ji brala zase mezi sebe už jako vlkodlaka? Jsem jenom tak hloupej a nebo tohle postrádá logiku? Nechali jste, aby se k vám přidal vrah. Vlastně nikdo z vás není žádný svatoušek, co? Každý vlkodlak se spuštěnou kletbou někoho zabil. Svěřil se ti Jackson s tím, jak to měl v minulosti on? Řekl ti, koho zabil? Třeba to nebyl jenom jeden člověk, ale rovnou několik. Nikdo z vás není lepší než Claire a Jackson už vůbec ne, když nechal smečku rozhodnout, aby zabila jeho velmi dobrou přítelkyni, která mu byla opravdu velmi, ale velmi blízká. Pořád se dušuje, jaký je skvělý alfa, věří tomu, ale opak je pravdou. Když nedokáže smečce říct, aby nechali Claire žít, když se bojí, že by se mu smečka postavila, možná by si měli zvolit jiného alfu. Někoho schopnějšího, nemyslíš?" Není tak úplně jasné, jestli od ní chce odpověď a nebo ne. už to nevydržel a přešel k dalšímu kroku, který ji sice nebude tak bolet, ale to nevadí. Nailah bude díky tomu, jak moc krvácí z nosu, pomalu slábnout, až upadne do bezvědomí a zemře na nedostatek krve. Poodstoupil od ní o pár kroků dál a začal si ji prohlížet. Potom začal vyjmenovávat všechny ženy, do kterých se Jackson kdy zamiloval, co aspoň Kol věděl. Tedy s Claire si nebyl zas tak úplně jistý... Ale to je jedno. Určitě teď má nad čím přemýšlet, protože na ni viděl, jak ji tyhle kecy štvou. Copak, to vážně tolik milovala svého muže a byla mu tak oddána? Co slyšel, nebyli spolu dlouho a ten sňatek byl spíše z donucení. Byla opravdu rozzuřená, viděl jí to na očích, a to doslova. Kol se skvěle bavil. Dojde až na gauč, sedne si na něj a pozoruje Nailah, jak krvácí. Vypadala tak bezmocně. Tak moc, že ji aspoň dopřeje nějakou svobodu, když ji přestane držet přišpendlenou ke zdi a ona spadne na zem. Nemůže nic dělat, už na první pohled je slabá, ztratila moc krve. A ty nohy k tomu...
Skoro v tu chvíli, kdy se Nailah zavřou oči a ona ztratí vědomí, do domu vběhne Jackson, který je samozřejmě rozzuřený a jeho zlost se ještě znásobí tím, když vidí, v jakém stavu je jeho žena. Opravdu Kol musí působit jako blázen. Užívá si to, jak před ním umírá vlastně nevinná žena. Sedí na gauči úplně v pohodě a usmívá se. Dokonce se usměje i na Jacksona, když se na něj podívá. "Nai ti asi teď odpovědět nemůže, vypadá zaneprázdněně," pokrčí nevinně rameny. Konečně se dozvěděl její jméno. Bylo to zvláštní jméno, určitě nebyla odsud. Zasměje se, když se ho zeptá, co mu udělala. No, vlastně to ani tak neznělo jako otázka, ale Kol má dneska rozpovídáno, tak mu k tomu něco řekne. "Ona? Neudělala mi nic. Byla hold ve špatný čas na špatném místě, přidala se do špatné smečky a vzala si špatného muže. Samé špatnosti se jí tady dějí. Určitě teď lituje, že se tady vůbec kdy ukázala," usměje se na něj a vidí na něm, jak moc ho ty jeho kecy štvou. No co, tak se zase porve. Ví, že přijde útok a je na něj připravený. Ale tohle nevychytal. Ne, protože Jackson byl až příliš rychlý. Že to Kolovi nedošlo dřív, je to kvůli tomu sňatku se šamankou. Skvělý. Teď jsou jeho zuby v jeho krku. A to dost hluboko. Jackson má takovou sílu, že dokonce spolu s Kolem převrhl i gauč, takže teď se válel na podlaze a z krku mu sršela krev, opravdu velkým proudem. Ale má pocit, že tepnu tentokrát nepoškodil. Jen je to opravdu hodně hluboké a velmi to krvácí. To by snad nebyl rozdíl, kdyby to byla tepna. Nejen, že ho kousl, ale on mu i zabodl drápy do krku, jak ho za něj chytil rukama. V tu chvíli mu Kol začal způsobovat bolest hlavy stejně jako Nailah předtím. Ale tohle bylo stokrát horší. Taky ho odhodí pomocí moci na tu nejvzdálenější zeď, potřebuje trošku času, aby se postaral o své zranění. Přiloží si na něj ruku a začne si tu největší ránu, kterou způsobil Jackson svými zuby, léčit. Ale stále ho bedlivě pozoruje. "Dřív, než mě zabiješ, přemýšlej, psisko," zavrčí na něj a Nailah najednou přestane téct krev z nosu, ano, tohle udělal Kol. "Čím víc ubližuješ mně, tím víc ubližuješ i svojí ženušce, takže bych se být tebou trošku zklidnil. Když umřu já, tak umře i ona. Ovšem, když jí zničehonic zase začne nedejbože z nosu téct krev proudem, mně to nic neudělá. No není magie skvělá věc?" podívá se na něj s úsměvem, ale i s bolestnou grimasou ve tváři. Hojení krku trvá opravdu velmi dlouho.

*Ve chvíli, kdy do domku vtrhne a uvidí Nai v kaluži krve, ví, že je na živu. Kdyby byla mrtvá, poznal by to. Toho si je také dobře vědomý. Strach, který pociťuje a skutečnost, že nijak nereaguje na jeho příchod, mu na klidu nepřidá. Vše vidí rudě a jako by se svět zpomalil. K tomu všemu k jeho uším dolehne ten nejodpornější hlas, který ho dráždí, jako nic jiného na tomhle světě. I když nyní zní jinak, ježí se mu zněj všechny chlupy na těle. Kol Mikaelson, osoba, kterou už hodně dlouho nemůže vystát, a kdyby mohl zbavil by se jej jednou pro vždy. Genevieve, jen kvůli ní se vždy držel zpět a snažil se ovládat. I před několika dny, když mu donesl dopis od Claire. Dnes nechápe, proč to vůbec dělal. Měl snahu splnit její přání, ale přineslo mu to, jen další potíže.
Kol svým útokem na Nai, dnes zbořil všechny dosavadní zábrany. Už ho zpátky nedrží vůbec nic. Tím, že se Kol zachoval takhle podle, u něj definitivně skončil. Klesl v jeho očích ještě hlouběji. Nikdy si o něm nemyslel nic dobrého, ale tohle od něj skutečně nečekal. Vybíjet si, kdo ví, co na ženě a ještě se u toho tvářit, jako mistr světa. Kol ho nemohl zklamat více. Připadá mu jako malý kluk, který má v rukách velkou moc a zneužívá jí tím nejhorším způsobem.
Teď, když se na něj dívá, cítí vůči němu, jen čirou nenávist, která v jeho nitru hoří a podněcuje ještě silněji jeho vztek a zlobu. Slyší Kolova slova, ale téměř nevnímá jejich obsah. Slyší, ale tu intonaci a vidí ten jeho úsměv. Je to pro něj jako rudý šátek, kterým mu obrazně řečeno mává před očima. Nečeká, neváhá, chce ho zabít, sprovodit ze světa. Má k tomu jedinečnou příležitost, když není ve svém těle. Přeje si, aby Kol za tohle, co Nailah způsobil trpěl, ale raději ho zabije, než by riskoval nějakou nehodu nebo možnost, že by Nai udělal ještě něco horšího. Chce, ale cítit, jak z něj uniká život a vědět, že je za to zodpovědný. Oči mu zežloutnou téměř okamžitě, když vejde a cítí, jak se mu v ústech prodloužily zuby a na rukách nehty změnily v ostré drápy. Neváhá ani vteřinu. Ačkoliv se to jemu zdá vše nekonečně dlouhé, ve skutečnosti uplyne, jen pár vteřin. Pak se s hlasitým zuřivým vrčením po Kolovi vrhne a povalí ho na zem i s gaučem, na kterém se usadil. Okamžitě ho chňapne za krk a skutečně ho nešetří. Spíše je div, že mu krk pod svým sevřením nerozdrtil. Zaryje mu drápy hluboko do kůže a hned na to se mu zakousne ze strany do krku. Kousne ho hluboko, možná až moc, takže tepnu mine, ale poraní ho i tak dost vážně. Stačilo by, jen trhnout zpět a dílo by dokonal. Kol ho, ale rozptýlí. Způsobí mu silnou bolest hlavy. Zhrdla mu stále uniká vrčení. Ještě silněji stiskne čelisti a drtí mu tak krk. Snaží se té bolesti odolat. Nechce se, jen tak vzdát. Dnes Kola nechce nechat vyhrát, i kdyby to mělo být to poslední, co dokáže. Ve spojení se svým vlkem, je mnohem silnější i tu bolest snáší o dost lépe, ale přesto sílí tak moc, že ho nakonec pustí, a hned na to prolétne vzduchem a zastaví se až o stěnu domku. Kol je, ale dost oslabený, takže bolest hlavy přestane a ten náraz není tak silný, aby jím mohl otřást. Slabě zatřepe hlavou, než se na něj znovu vražedně podívá. Znovu zavrčí, oči mu žlutě žhnou. Vidí, že si léčí rány na krku. Vmžiku se zvedne a se zaťatými pěstmi k němu vykročí. Neudělá ještě ani krok, když na něj Kol promluví. Ohrne horní ret a s vyceněnými zuby na něj zavrčí, když slyší, to oslovení. Už má na jazyku patřičnou poznámku, ale nakonec se překoná a polkne ji, zatím. Kol mezitím pokračuje a on ho s nenávistným pohledem pozoruje a snaží se vnímat, co říká. Je pravda, že potom nárazu ten rudý opar zmizel, ale stále je nepříčetný vzteky.* Magie je možná skvělá věc, ale nepatří do rukou vyšinutým psychopatům... *Procedí skrz zaťatou čelist, když Kol skončí.* Vždycky jsem věděl, že jsi parchant, Mikaelsone, ale až teď vidím, jak velký. *Pokračuje.* Děláš ze sebe machra, ale při tom mučíš ženu a pak se jí ještě odvážíš krýt. Já nechápu, co na tobě Genevieve vidí. *Vrčí na něj dál, ale při zmínce o Gen se spíše zhnuseně ušklíbne. Probodává ho pohledem. Je silně vytočený a má o Nailah velký strach. Po každé větě udělá krok blíže k němu. Při tom se dostává blíže k Nai. I když mluví ke Kolovi, špicuje uši, poslouchá, snaží se zjistit, jak moc vážné to s Nailah je. Jestli, že se mu k ní podaří dostat blízko a naskytne se mu možnost, tak ji vezme a zmizí s ní odsud. Jestliže si má vybrat, tak záchrana Nai je pro něj na prvním místě. Vždycky byla, ale tentokrát se bude snažit udělat to správně.* Jestli umře ona, umřeš taky, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám. *Varuje jej.* Buď aspoň trochu chlap. *Ušklíbne se, jako by snad v případě Kola pochyboval, že vůbec význam toho slova zná.* Přišel si přece, kvůli mě. Tak mě tu máš. Ji nech na pokoji. Tohle je mezi námi. Nailah ani vlkodlaci s tím nemají nic společného. *Během svých slov aniž by si to moc uvědomoval, v sobě pocítí zvláštní sílu a moc, jako by se zrodila někde v jeho srdci a rozhořela se a s každým odhodlaným slovem sílila. Neví, kde se to v něm teď vzalo, ale skutečně na Kola použije také svou "magii" tu alfovskou. Tak silně, jak jen je toho v danou chvíli schopen. Dostane se blíže ke Kolovi, ale hlavně k Nailah. Stačí mu, jen se po ní natáhnout, vzít a zmizet s ní tak daleko od Kola, jak jen to půjde. Přesto okamžik vyčkává, jak se k tomu, co řekl, Kol postaví. Potřebuje, aby ji nechal na pokoji, aby měla chvíli na to začít se hojit. Pokud to nepůjde takhle, je připravený jej zaměstnat a rozptýlit jiným způsobem.*

Kol by si ty řeči na Jacksona neodpustil nikdy. Ani kdyby ležel na smrtelné posteli a Jackson se mu přišel vysmívat a bavit se tím, že umírá. Ne, on by si vždycky našel něco, jak se tomu psisku posmívat a nebo jak ho vytočit, protože kdyby ne, nebyl by to Kol Mikaelson. A právě dneska se nabízelo to, že ho vytočí řečmi, které se týkají jeho manželky. Která je tu taky náhodou s nimi. A leží na zemi. Úplně vyčerpaná. Z nedostatku krve. Který úplnou náhodou zavinil Kol. Jackson na to samozřejmě nijak nereaguje, ale to Kola vůbec nemrzí, protože si na to dávno zvykl. Jackson jeho řeči vždycky 'ignoroval', ale nedokázal skrýt to, jak ho to štvalo. A dneska byla ta zlost, kterou Kol způsobil, obrovská. Už jak vešel do chatky, viděl v jeho očích zlobu jako snad nikdy. Jeho oči nebyly takové ani tehdy, když ho Kol chtěl zabít. Když měl jeho život, jeho srdce, doslova ve svých rukách. Byl by to býval udělal, kdyby nebylo Genevieve, která ho zradila a v tu chvíli přidala jen další hřebíček do rakve, který byl určen jejich vztahu. Kol je ale houževnatý chlapík a všechny hřebíky dokázal nějak vyndat. Sice tam zbyly nějaké díry, ale to už tak ve vztazích bývá, nic není ideální. A zvláště ne ve vztahu Původního upíra a čarodějky.
Čeká útok, je na to připravený, ale popravdě ho dost překvapí, s jakou silou se na něj Jackson vrhne. Proto ho nestačil svou silou zastavit a nemohl nic dělat, když se mu drápy zasekl v krku a potom ho do něj ještě kousl. Stalo se to tak rychle, že si ani neuvědomoval, jak moc to bolí. Ani snad ne tak to kousnutí, jako spíš to, jak do něj zaryl drápy. Kol není robot, takže mu unikl i bolestný výkřik. Snažil se ho ovšem tlumit, nechce ze sebe dělat slabocha, kterým nikdy nebyl. Ani ve svém starém těle a ani v tomhle novém. Má kliku, že mu matinka nevybrala nějakého obtloustlého chlapíka, který by se zadýchal po několika krocích. To by bylo v háji. Jednak je to Kol a má nějaké své potřeby a druhak, právě teď se mu taky hodila fyzička a dobrý zdravotní stav. Sice nereagoval moc rychle, když se na něj vrhnul, ale teď ano. Přesně věděl, co udělat. Najednou mu způsobil bolest hlavy. Muselo ho to neskutečně bolet. Díky tomu ho Jackson konečně pustil a jemu začala krev téct mnohem více, než doposud. Odhodil ho daleko a silně proti zdi, protože chtěl získat nějaký čas. Měl pocit, že mu tohle v tomhle pomůže. Okamžitě potom, co se zbavil toho vlka, si přitiskl ruku na krk, na tu největší ránu, a začal si to léčit. Ale šlo to hodně ztuha a Jackson se už zvedal ze země. Zdá se, že to nebyl až tak silný náraz, jak se zdálo. Taky už se nesoustředil na to, aby mu způsoboval bolest hlavy. Začíná slábnout a nechce si to přiznat. Musí se nějak šetřit a proto na chvíli upustí od útoku a začne s Jacksonem mluvit. Dokonce i zastaví krvácení Nailah. Nebyl by to Kol, kdyby si neodpustil to hanlivé oslovení, kterým ho otituloval už poněkolikáté. K němu se to prostě dokonale hodí, Kol si nemůže pomoct. Řekne mu, že by si měl dobře rozmyslet, co udělá, protože pokud zabije Kola, zemře s ním i Nailah. Stačí mávnout rukou a jí zase z nosu začnou téct potoky krve a ona bude smrti zase o krok blíž. Vážně mu to stojí za to? Kol vstane ze země, protože se nechce bavit s Jacksonem takhle. Nechce, aby se nad ním cítil snad nějak povýšeně. Stále se drží za krk a pomalu si ho léčí, ale musí se zasmát, když slyší, že magie nepatří do ruky vyšinutým psychopatům. "Jo, to máš pravdu. Třeba má matka je toho dokonalým příkladem," řekne s úšklebkem a potom sykne bolestí, protože jak se zasmál, docela to bolelo. Ok, dá si možná od vtípků chviličku pauzu. Na to, jaký je podle něj parchant, už nic neříká. On je parchant a ví to o sobě. Ale Jackí by se nad sebou mohl zamyslet taky. Vypadá opravdu pobaveně, když slyší jeho další větu. "Ano, opravdu jsem zrůda, že tohle dělám. Ale ke mně tohle patří, vlčku. Ale nikdy bych do tebe neřekl, a vsadím se, že to ani Claire, že bys ji, vlastní kamarádku, někoho, kdo tě bral jako bratra, odsoudil k smrti. A ne jenom odsoudil k smrti, tys nedokázal uhlídat tu svou smečku čoklů, aby ji nechali na pokoji i když utekla!" zvýší na něj hlas. Krk už má skoro uzdravený, takže už se za něj nedrží. "A vážně se ptáš, co na mě Genevieve vidí?" zeptá se ho a zasměje se. "Co já vím. Možná se jí líbí to, že je se mnou zábava? Ví, že se mnou nemusí sedět někde na zadku kolem ohně a hrát si na pračlověka? Třeba se jí taky líbí to, že nejsem usedlý chlap, který by se v životě nevzdal svého života v Zátoce? Nebo jí třeba stačí to, že ji miluju natolik, že bych pro ni udělal první poslední, Jacksone. Ochránil bych ji i přesto, že se jí to nemusí líbit a to ona ví. Víš, možná by ses měl tohle naučit a praktikovat to ke své vlastní ženě," ušklíbne se. Ano, právě mu řekl, že Genevieve miluje, že by pro ni udělal první poslední. No a co? Jen ať závidí, co má. "A jestli chceš opravdu vědět, co na mě Gen vidí, měl by ses jí zeptat sám, ne?" To, že se k němu blíží, je Kolovi úplně jedno. Ví, že teď na něj Jackson nezaútočí, když ví, že by tím ublížil i Nailah. "Jestli umřu já, umře i ona. Jestli já neumřu a nedostanu to, co chci, je dost velká pravděpodobnost, že vás tady najdou mrtvý oba dva. Jak by si pak asi poradila smečka? Bez veledůležitého alfy?" Tváří se pobaveně při vyslovení těch posledních dvou slov. Jeho další řeči ignoruje. Jackson má nejmíň co mluvit o tom, že by měl být Kol aspoň trochu chlap. "Pleteš se, Jacksone. Nepřišel jsem kvůli tobě, ale kvůli Claire, kterou tvoje smečka odsoudila k smrti a tys to dovolil. A nejen to. To kvůli tobě zemřela. Pořád si myslíš, že smečka s tím nemá nic společného? Vážně? Myslel jsem, že držíte spolu. To kvůli tobě Claire zemřela, rozumíš? Kdybys nebyl alfa k hovnu a dokázal smečku přesvědčit, aby ji nechala v klidu odejít, nic z toho by se nestalo. Ale co, už se jenom opakuju, Jackí. Jestli se tvoje manželka probere, zeptej se jí, co jsem jí všechno řekl." Překvapeně se na něj podívá, když ucítí, že se na něj snaží použít nějaký jiný, zvláštní druh síly. Ať už je to cokoliv, nepůsobí to. "Co si myslíš, že děláš?" řekne a zasměje se. "Já nejsem pes, abych ti na tohle skočil. Nejsem ani Nailah, která s tebou musí asi hodně trpět, když na ni používáš tohle." Až teď mu dojde, o jakou sílu jde. Jistě, síla alfy, kterou musel použít, aby si ji nárokovat, když ta svatba nebyla asi moc dobrovolná. Kol o tomhle něco věděl nejen díky tomu, že je čaroděj, ale hlavně díky tomu, v jaké době dřív žil. Najednou se otočí a vydá se ke dveřím. Ještě než odejde se na Jacksona otočí a podívá se i na bezvládné tělo Nailah. "Až příště přijdu, dostanu to, co chci. Jména. Jména těch, kteří ji zabili. A jejich hlava tady nabodnu na kůly. Na kůly, který se budou tady v Zátoce jistě vyjímat velmi hezky. Tak se měj, Jacksone. A nezapomeň na to, co jsem právě řekl," zavrčí na něj nepříjemně. Už je opravdu na odchodu, už se znovu obrátil, ale přece jednou, ještě něco řekne. "Možná se připrav na rozhovor na téma tvoje životní lásky. Hayley, Genevieve, Hayley, někde mezitím možná i Claire.. Pěknou zábavu," ušklíbne se a poté odejde z chatky, kolem níž už se začnou shromažďovat vlkodlaci, protože netuší, co se děje. Kol ale nasedne do auta spokojený s tím, co se mu dneska povedlo. Býval by pokračoval, ale vzhledem k tomu, že už není upír, ale vcelku obyčejný člověk, byla na něj ty zranění docela dost. Odjede do města a je připravený, že se do Zátoky co nevidět vrátí.

(Upadla do bezvědomí, protože bolest z nohou a taky ztráta krve, se už nedaly prostě jen tak ustát. Jak ironické by to bylo, kdyby opravdu zemřela na krvácení z nosu? Ani neví, jestli je to v normálním případě možné, ale tohle nebylo jen takové malinké tečeníčko z nosy. Byly to potoky, potoky, které ona nedokázala nijak zastavit. Nebylo tedy divu, když ztratila vědomí. Umře? Vážně? Kvůli nějakýmu pitomýmu čaroději, který si přišel vyřídit účty a vlastně původně vůbec ne s ní? Chtěl Jacksona a věděla, že se mu chystal ublížit. Když tu nebyl, proč by nemohl udělat něco osobě, která si ho před pár dny vzala, že? Bylo to logické. Zabil by několik much jedinou ranou. Poslední šamanku, Jacksonovu manželku a vlastně by i zamezil vlkodlakům, aby kontrolovali svou přeměnu. Jak prostě to bylo. A stačilo mu k tomu prostě jen vzít její život. Nevěděla, že Jackson přišel, že nakonec prostě vyslyšel její volání a že ho to dovedlo sem. V tu dobu už byla prostě mimo a nevěděla, co se děje s okolním světem. Možná, že už je mrtvá, možná se už nikdy neprobudí. Třeba zavřela svoje oči už navždy a poslední, koho viděla, byl její vrah. No to by bylo opravdu báječné. Kol zastavil to kouzlo. Už jí netekla krev a její uzdravovací proces tak mohl pokračovat. I když velmi, velmi pomalu, protože rozhodně neměla energie na rozdávání. Vlastně by se po tomhle nedivila, kdyby se uzdravovala i několik dní, než opravdu načerpá sílu, aby se jí uzdravily obě její zlomené nohy. Bude je potřeba taky nějak zafixovat, aby s nimi zbytečně nehýbala tak, že by ji to bolelo k uzoufání. Mít obě dvě nohy zlomené v koleni, které vlastně nohy ohýbá, to opravdu není žádná výhra a ona ví, že pokud se tedy opravdu vzbudí, tak bude hodně trpět, než se jí její kolena uzdraví. Jistě. Kol přišel kvůli Claire, ale ona měla pocit, jako by v té jeho zlobě hrálo roli ještě něco jiného. něco nevyřčeného, co bylo hluboko zakořeněné v něm. Probrala se. Neotevírala ale oči. Bylo to až moc namáhavé. Ale poslouchala. Slyšela jejich posledních pár slovních výměn. Zvláště o jisté Genevieve. A pak jí to hned všechno došlo. Vážně tady teď ležela v kaluži svojí vlastní krve, protože ti dva byli zamilovaní do stejné ženy? Tohle byla asi ironie největší. Samozřejmě, Kol chtěl vědět, kdo co a jak udělal Claire, protože byl její přítel, ale ta nenávist mezi Jacksonem a Kolem zřejmě pramení převážně z tohohle. Ze žárlivosti. Jeden ji miloval, dostal ji ten druhý, který ji miloval taky. Tedy podle slov Kola určitě. A kdo ví, jak v tom byla zapletená právě sama ta Genevieve. No, co se tady ještě tedy nedozví. Myslela si, že Hayley je jediná žena, do které byl Jackson zamilovaný, i když ona podle jeho slov nebyla zamilovaná do něho. A nebo do ní Jackson taky zamilovaný nebyl, ale miloval tu Genevieve, která vlastně byla s někým jiným? Začínala se zamotávat ve vlastních myšlenkách. Teď začínala tak trochu chápat i další aspekt toho, proč si ji vlastně nárokoval, když ji s Lorentem viděl. Zřejmě by nevydržel další zamítnutí ze strany ženy. Takže se rozhodl, že vezme vše do svých rukou a ji zbaví svobody. Dělalo se jí ze všeho špatně. Kéž by tak zůstala v Austrálii. S lovci by se prostě nějak poprala. Přežila by. Nestala by se už součástí žádné smečky a prostě by přežila. Teď tady leží zmrzačená jen kvůli tomu, že Jackson se s Kolem neměli rádi. Už tak nějak chápala tu jeho nevraživost k Mikaelsonům, ale zdálo se, že to všechno bylo tak nějak kvůli ženě. Jistě, mohli se nemít v lásce už předtím, ale řekla by, že ta žena to dorazila do naprosto nesnesitelných rozměrů. Když konečně Kol odešel, tak otevřela oči a pomalu se pohnula. Ale nešlo to tak dobře. Navíc nechtěla moc hýbat nohama. Byla by to totiž muka.)

*Připadá si, jako po návratu do ne tak vzdálené minulosti, kdy si žárlivý Kol chodil vylévat svou frustraci a vztek do Zátoky. Tehdy, jak mu tvrdila Genevieve byl pod vlivem uřknutí. Dnes, kdy se zde opět zjevil a začal se chovat, jako největší zmetek pod sluncem, nemá nic, na co, by se mohl vymluvit. Jemu dochází, že Kol ani nepotřebuje žádnou záminku, aby se tady ukázal a znovu mu pil krev a otravoval život. Moc dobře na něm vidí, jak si celou situaci užívá. Tím více ho dráždí a vytáčí. Jediné, co chce, po čem touží, aby se Kola, jednou pro vždy zbavil. Už mu ani nezáleží na tom, jestli tím ublíží Genevieve. Naposledy s ní byl na Silvestrovské party. Od té doby o ní neslyšel, neviděl. Netuší, proč, ale neměl až do teď moc času to zjišťovat. Nyní už ani moc nechce. Sice ji vnímá, jako svou přítelkyni, ale jejich cesty se ubírají odlišnými směry. On to respektuje.
Jediné, o co mu od chvíle, co vstoupil do svého domku, jde je dostat Nai, co nejdále od Kola, a co nejrychleji se o ni postarat. Potřebuje se Kola, co nejdříve zbavit a je mu jedno jak. Když na něj zaútočí, nejspíše ho podle čarodějovy reakce zaskočí, což mu vyhovuje, ale než toho stačí patřičně využít, tak se Kol vzpamatuje natolik, že ho mu způsobí krutou bolest hlavy a následně odhodí proti nejvzdálenější stěně domku. Nejspíše si neuvědomuje, že je slabší, než se cítí, a tak ten náraz nebyl moc silný nebo je v tom i ta skutečnost, že dokáže ovládat proměnu a není tolik zranitelný. Rychle se oklepe, vstane a hodlá pokračovat v tom, o co usiluje. Zdá se mu, že Kol moc řeční. Když ho chvíli pozoruje, dojde mu, že se nejspíše přecenil a nyní, chce, raději vycouvat, protože už si netroufá na další souboj. Jemu samotnému je to nyní jedno. Záleží mu na tom, aby byla Nailah v pořádku, v bezpečí. Pomalu ke Kolovi postupuje se svými poznámkami. Když se zmíní o své matce, tak se mu v odpověď ušklíbne.* Jabko nepadlo daleko od stromu. *Poznamená věcně. V daném případě je to ta nejčistší pravda. Postupuje k němu, a poví mu, co si o něm myslí. Zdá se, že Kol si je toho dobře vědomý, neboť to ani nepopře. Následně spustí o Claire a jemu začne svítat, proč je vlastně tady. Kvůli ní. Přišel ji pomstít? Tohle už se mu zdá jako nehorázná opovážlivost. Poslouchá Kolovy žvásty, ale zůstane netečný. Claire nad sebou rozsudek smrti vynesla sama. Věděla, co ji čeká, ale neudělala nic, nesnažila se, aby měl něco, čím by ji mohl hájit. Tohle Kolovi vysvětlovat nebude. Nemá důvod mluvit, jen tak zbytečně.* Claire nad sebou ortel smrti vynesla sama. Proto, že sama ztratila dítě, neměla právo vraždit nevinné lidi ve městě a užívat si to. Jestli-že je to u tebe omluvitelné a nepodstatné, v mém případě není. Ale mám dojem, že ti to vadí, jen proto, že to byla tvá kamarádka, jinak by ti to bylo jedno. U tebe pojem spravedlnost zřejmě nemá žádný význam. *Reaguje na věci, kolem Claire.* Ať už, ale byla odsouzena a měla zemřít, mou rukou. *Pokračuje dále.* V ten den utekla. Zmizela v New Orleans. Ve městě, kde po ní šel každý. Upíři, čarodějky a co já vím, kdo ještě. Byla na ni fronta. Nevím, kdo ji zabil. Vím, jen, že to nebyl žádný z vlkodlaků, kteří žijí tady v Zátoce. *Odpoví Kolovi, protože se mu protiví, jak svaluje vinu, někoho jiného na vlkodlaky. Řekne to dost jasně a důrazně. Je to z jeho strany holé konstatování faktu. Nemá důvod si to vymýšlet. Ví, že Claire nebyla v Zátoce moc oblíbená, ale nikdo by ji takhle nepřipravil o život. O tom nepochybuje.
Poznámka, co na Kolovi Genevieve vidí byla čistě řečnická. Neměl v úmyslu od Kola dostat odpověď. Přesto si ji on jak se patří vychutnal. Jemu, je to, ale jedno. Nemá v úmyslu se s ním ještě někdy bavit o Genevieve a toho se také drží i nyní. Nijak na to proto nereaguje. Nemá ani v úmyslu něco říct na jeho poznámky k tomu, jak by se měl starat o Nailah. Rozhodně se dnes, ale poučil, že jako jeho žena není před Kolem v bezpečí a on se podle toho zařídí. Pak se znovu dostanou ke Claire a on poslouchá, jak na něj Kol svaluje veškerou vinu za její smrt. Nechce se mu věřit svým uším, ale v případě, že ta obvinění vycházejí od Kola, ani ho to nepřekvapuje. Od něho, ale Claire utekla. Nebyla s ním, nebyla v Zátoce, za její smrt nenese žádnou zodpovědnost.* To už by stačilo, Mikaelsone. *Houkne na něj, protože toho začne mít dost.* To, že si něco ty myslíš, mě nezajímá. Claire měla nespočet nepřátel. Někdo si ji našel a pomstil se jí. Nebudeš z toho obviňovat vlkodlaky ani mě. A jestli si myslíš, že si za to tady budeš vylívat zlost, je taky chyba. Pokud mi nedoneseš jasný důkaz toho, že za tím je někdo ze Zátoky, tak už se tady neukazuj. *Doporučí mu. Už teď přemýšlí nad tím, jak Kolovi přístup do Zátoky zamezit. Nevraživě se za ním dívá, ale ve chvíli, kdy zamíří ke dveřím a po té domek opustí, pro něj přestane existovat. V mžiku se skloní k Nai. Zlost ho v tu ránu opustí a dostaví se obrovský strach o ni. I když už dál nekrvácí, krev je všude kolem ní a on netuší, co všechno jí Kol udělal. Nenávidí ho za to, a sebe, protože ví, že Nailah takhle trpí, kvůli němu. Když si k ní klekne, nějak neřeší, že se celý ušpiní od toho velkého množství krve, která ještě nestačila zaschnout. Trochu bezradně na ni hledí, s upřímnou hrůzou v očích. Neví, co má dělat první. Jak jí pomoct. Klouzal očima po jejím těle. Bál se jí dotknout, aby jí neublížil ještě více. Nyní je natolik rozrušený, že nedokáže naslouchat svým vnitřním pocitům, které by mu pomohly díky jejich poutu. Pak se konečně probere. Zvedne se a dojde pro věci k umývání. Chce jí umýt tvář, protože ji a nejen ji má, celou od krve. Donese umývadlo z vodou a ručníky a skloní se k ní. Potřeboval by někomu říct, aby zavolal sanitku, protože ať už na tom Nai bude jakkoliv, rozhodně ji hodlá vzít do nemocnice, aby se o ni postarali. Možná je to náhoda nebo není, ale konečně se někdo začne zajímat o to, co se stalo. U domku se objeví Eve a tak ji požádá, aby se postarala o přivolání pomoci. Pak konečně dojde k Nai, sveze se k ní na zem. Teprve pak si všimne, že má otevřené oči. On sám vypadá znepokojeně, starostlivě, ale hlavně zničeně. Je mu hrozně, protože si tohle všechno dává za vinu.* Nai, jak je ti? Co ti udělal? Co tě bolí? *Ptá se jí hlasem zastřeným strachem a bolestí. Při tom namočí ručník do vody a nejprve jí omyje čelo a pak jí začne smývat krev z tváře.* Pomoc už je na cestě. *Ujišťuje ji. Těká očima z její tváře po jejím těle. Neodhaduje se hádat, co jí Kol provedl.*

(Vnimala zvuky a pohyb kolem sebe, ale nebyla schopna nic rict. Jazyk se ji zadrhnul v hrdle, jako kdyby snad hledala slova, ale nemohla je najit. Vzda to, aspon na chvili to vzda, protoze citi, ze nema silu. Tim to bylo. Nemela silu mluvit a hybat se, takze proste jenom poslouchala a dozvedela se, co se mezi Jacksonem a Kolem vlastne deje. Pak uz jen vnimala, jak Kol odesel a ona otevrela oci. Byla ale stale nehybna. Mela strach se pohnout, jako by si rikala, ze kdyz se pohne, tak zemre. Samozrejme to tak nebylo. Uz byla v bezpeci, co se tohohle tykalo. V naprostem bezpeci, i kdyz se tak necitila. Jestli to, co se tu stalo, byla Jackova vina? Zrejme ano. Vsechno tady, co se ji zatim v New Orleans stalo, ke vsemu prisla jako slepy k houslim, ale byla na tom bita. Nevedela, co je ten carodej zac a jako zhoubna sila ho provazi. Ale hledal Jacksona. Ten tu nebyl, ale byla tu ona, jeho zena. Kdyz nenasel Jacksona, tak se mu pomstil aspon na ni. Kdyby mela dost sili, asi by zacala zvracet. Takhle ji jen stekla slza z jednoho koutku po tvari. Jak moc by si prala byt pryc. Daleko. Sama, hlavne sama. Mozna by ji honili lovci, ale ona by se o sebe postarala, protoze by vedela, ze se muze a musi spolehnout jen sama na sebe. A ted tu lezi na zemi ve sve krvi s obema zlomenyma nohama v koleni, ktere se jen tak nezahoji. Vlastne ji stale bolela o ta ruka. Co kdyz ji ma stale zlomenou? Jen se ji proste vratila zpet do jeji spravne polohy, ale ano, bude zlomena. Bude spis na padrt, nez zlomena. Zkusila s ni pohnout, ale projela ji takova bolest, ze ihned prestala. Na chvili zase zavrela oci a kdyz je otevrela, stal u ni Jackson. Tedy nestal, kleknul si, kleknul si k ni. Slysela jeho hlas, ale byl tak vzdaleny. A pak jeste dalsi. Mnohem vic vzdalenejsi. Volaji snad sanitku? Ma jit zase do nemocnice? To tam z ni budou mit nejspis opravdu velkou radost. Ucitila neco vlhkeho na svoji tvari. Rucnik? Vlhky rucnik? Zrejme ji otiral krev. To bude ono. Jiste to tak bylo. Uz nebyla ulepena. Ale na neco se ji ptal, ze? Slysela to. Slysela jeho hlas. Co po ni chtel? Musi si vzpomenout. Je zmatena, ale vi to s jistotou. Jen prijit na to, na co se ji vlastne ptal. Jak ji je? No, asi vidi, jak ji je. Tohle to nebylo. Uz to ma. Co ji boli, ptal se ji, co ji boli. Mela by mu odpovedet. Mozna se ptal i na neco dalsiho, ale ona si vzpomnela jen na tohle. Co ji boli? Musi mu to rict, musi otevrit usta a vyloudit ten zvuk.) Nohy... Kolena... Jsou zlomena... (Mezi slovy se nadechuje a vydechuje.) Ruka... Je na (zalkne se) napadrt. (To, ze ji boli hlava a je unavena, asi rikat nemusi. Pak si ale vzpomene jeste na neco. Na jmeno, co ji utkvelo v pameti. Na jeden z duvodu) proc tu takhle lezi.) Genevieve... Kdo je to? (Vyslovi jasnou otazku a Jackson jiste vedel, jak ji myslela)

*Když se zabýval Kolem neměl opravdu ponětí, jak moc Nailah vnímá to, co se kolem ní děje. Netušil jestli je v bezvědomí nebo, jen není schopna se pohnout, či se snaží načerpat síly. Nevěděl, že je poslouchala a slyšela věci, které měly zůstat minulostí. Neviděl důvod, proč by jí měl povídat o Genevieve, která je pro něj uzavřenou kapitolou.
Jediné, co chtěl, co potřeboval, co okupovalo jeho myšlenky bylo, pomoct Nailah. Dostat ji do bezpečí. Hned potom se postará o to, aby tohle Kolovi, jen tak neprošlo. Když on otravuje jeho, bude i on znepříjemňovat život jemu, ačkoliv by se raději věnoval normálním věcem, zřejmě mu něco takového nebude nikdy dopřáno.
Hned, jakmile se Kol ztratí, věnuje všechno svou pozornost Nailah. Nejprve se k ní skloní, jako by mohl zjistit, co jí je, ale nedokáže, nic poznat. Lépe řečeno, není schopen nějak rozumněji uvažovat, aby to zjistil a také se toho upřímně děsí. Nedovede si představit, co Nailah prožívá. Nevěděl, co se mezi ní a Kolem událo a bojí se to, jen představit. Těká po ní očima a snaží se něčeho chytit, začít něco dělat. Být jí, alespoň nějak užitečný. Je, ale ochromený strachem a obavou o ní a o její život.
Naštěstí ho napadne zbavit jí toho nánosu červené, kterou má na tváři. Něco málo jí tím uleví. Rychle se zvedne, aby si k tomu nachystal potřebné věci. Když se pak k Nai vrací, objeví se Eve, kterou požádá o pomoc. Hned na to se dá do umývání a jakmile zjistí, že má Nailah otevřené oči, začne se jí opatrně, ale naléhavě s jasnou obavou v hlase, vyptávat na její stav. Při tom jí opatrně, co nejjemněji otírá zaschlou krev všude, kde dostane. Nailah vypadá o něco lépe. Neujde mu, jak je bledá. Tuší, že ztratila hodně krve a bude slabá.
Má pocit, když nereaguje, že ho možná nedokáže vnímat a tak přemýšlí, co by mohl udělat, než dorazí pomoc. Rozhlédne se kolem sebe. Hned ho napadne další věc, co může udělat, ale v tu chvíli k němu Nai tiše a s obtížemi začne promlouvat. Zadívá se na ni, znepokojeně, zamračí se, když slyší, co musela přestát. Nemračí se, ale na ni. Je rozladěný z toho, co Nailah musí kvůli němu prožívat.* Nai, je mi to hrozně líto. *Zadívá se na ni zničeně. Opravdu to, co ji postihlo nese těžce.* Je to moje vina. *Natáhne opatrně a pomalu ruku k její tváři a opatrně ji shrne pramínky vlasů z čela. Jsou mokré, neví jestli od vody nebo potu.* Pomoc je na cestě. Ještě chvilku vydrž, prosím. Brzy tady budou a uleví se ti. *Žádá ji ne prosí, jako by to Nailah mohla ovlivnit svou vůlí. Nemůže Nai ztratit. Nejspíše by to pro něj byla opravdu ta pověstná poslední kapka. Někde v nitru doufá, že snad trošku může. Opatrně ji pohladí po tváři. Pak rychle vstane. Dojde pro další ručník, který namočí do studené vody a ještě sáhne po první teplé dece, kterou má a sebere i malý polštář. Vrátí se zase k ní. Přikryje ji, aby byla v teple. Podloží jí hlavu a pak jí na čelo dá mokrý ručník. Zase u ní zůstane. Nechce s ní hýbat když je na tom tak špatně. Vezme její zdravou ruku do svých a opatrně ji sevře. Všimne si, že chce něco říct a tak se k ní trošku skloní, aby se nemusela tolik namáhat. Kdyby věděl, že se bude ptát na Genevieve, možná by raději dělal, že ji neslyší nebo nerozumí. Zadívá se na ni trochu bezradně. Otázka je to zdánlivě lehká, ale on neví, co jí k tomu říct. Hlavně si nemyslí, že by se tím Nailah měla teď zabývat. Nechce ji, ale odbýt.* Patří do mé minulosti. Byla první čarodějka, která mi nabídla pomoc. Neměla předsudky. Nesoudila podle rasy nebo minulosti. Dívala se na každého jedince zvlášť. Hodně mi zasáhla do života a změnila nejen jej, ale i mě. *Povídá jí něco málo. Jsou to vlastně jeho začátky s Genevieve. Mluví docela pomalu, neví, kolik toho Nailah vnímá. Drží jí za ruku a stále ji kontroluje.* Všechno se pak zamotalo, zkomplikovalo. *Pokračuje dál trochu ztiší hlas, protože i když už zatím udělal tlustou čáru, nevzpomíná a nemluví se mu o tom dobře. Uhne pohledem do prázdna někam před sebe.* Nevěděl jsem, že je s Kolem Mikaelsonem a netušil jsem, tehdy, že je to takový žárlivý rapl. Dělal peklo ze života nejen mně, ale i jí. Málem ji zabil. Rozešla se s ním, ale on to odmítal akceptovat. Nebyla mi lhostejná, ale nikdy bych ji nekomplikoval život. Nabídl jsem jí pomoc i útočiště, když byla v nebezpečí. Sblížili jsme se více, i když jsme věděli, že to nemá budoucnost. Nevím, co by se stalo, co by s námi bylo, kdyby ji nezabili a ona se pak probrala jako upír, nechala všechny v domnění, že je po smrti a zmizela.... *Povídá to Nai dál, jako nějakou pohádku nebo příběh, ale když se dostane až sem, najednou se zarazí. Jeho pohled nabude přítomného a najednou podezíravého výrazu. Když Nailah popisuje tuhla strategii Genevieve, něco jej napadne. Přimhouří mírně oči, jak mu hlavou vrtá jistá věc. Rozhodne se, že v brzké době zjistí, jestli je to, jen podezření nebo možná holá skutečnost. Nějak si neuvědomuje v tu chvíli, že skončil uprostřed věty. Z dálky se k němu vzduchem nese blížící se siréna.*

(Vzpomněla si na to, na co se jí ptal. Sice se jí ptal i na její původní myšlenku, jak jí je, ale tak nějak si nemyslela, že by nebylo poznat, jak že jí to vlastně je. Osobně tuhle otázku považovala za stupidní, ale lidí se jí prostě nevyhýbali. Jasně bylo vidět, jak jí je, jak je obětem, které něco takového prožili, ale lidi se stejně ptali na tuhle otázku, na kterou byla odpověď prostě jasná. Samozřejmě, že jí nebylo dobře a že ji všechno bolelo a bála se pohnout, aby nemusela zažívat ta pekelná muka, která ji jakýkoliv i sebelehčí pohyb přinášela. Odpověděla mu na tu další otázku, co jí bolí. Vlastně by se dalo říct, že kromě trupu ji bolelo úplně všechno. Obě nohy, ruka, hlava. Měla dokonce i oteklý krk z toho, jak ji neviditelnou silou Kol škrtil. Kdo by si byl pomyslel, že jen něco přes měsíc bude trvat, než se ji někdo znovu pokusí zabít. A zase je to kvůli Jacksonovi. Už zase. Bože, vždyť on je ještě větší katastrofa než ona sama. Ale byla jeho žena a bude jí i nadále, protože s tím se prostě nic dělat nedá. Bude muset tohle všechno překousnout, možná i přejít, ale teď má právo na to, aby na něj byla naštvaná. Ví, že si bude sypat popel na hlavu a že ona bude bezcitná, když mu bude dávat za pravdu, ale co bude příště? Příště se nějaká zhrzená Kolova milenka rozhodne, že by ji mohla zabít? Opravdu už nevěděla, co by měla čekat, co na ni bude číhat příště. Kdo se jí zase pokusí vzít život, protože když to nejsou lovci, tak jak vidí, dokáže to být i někdo jiný. Bylo mu to líto, věřila mu to, ale to pro ni opravdu není žádná útěcha. A jestli z tohohle bude snad vinit Lorenta, že ji měl hlídat, tak bude naštvaná ještě víc. Lorent měl taky svůj život a potřeboval se vypořádat s tím, co se v něm teď odehrávalo. A ona taky nechtěla být hlídaná věčně, připadala by si potom jako vězeň. Ale tohle byly Jacksonovy chyby, za které platila ona. Byla rozhořčená, naštvaná, ale taky unavená zároveň. Vlastně ani neměla sílu na to, aby se rozzuřila pořádně.) To je. (Řekla slabě. Byla to jeho vina a ona zrovna nebyla v rozpoložení, kdy by mu mazala med kolem pusy, že to je dobré, že se nic nestalo, že on za to nemůže. Kol Mikaelson byl možná naprostý pošuk a ona za to mohl převážně, protože jí to udělal, ale Jackson za to mohl taky. A ona nebyla s to, aby to teď skrývala. Ví, že ho tím raní, ale v tenhle okamžik jí to bylo tak nějak jedno. Byla ráda, že se vůbec drží při vědomí, že znovu neupadne do bezedného spánku. Vydrží. Musí to vydržet. Muselo by se teď stát něco opravdu špatného, aby to nepřežila. Ví, že přežije, ví, že nezemře, ale to neznamená, že její uzdravování nebude těžké. S tím, jak je teď vyčerpaná, kolik krve ztratila, jaká mnohočetná zranění má, tohle bude na hodně dlouho. Takže je možná dobře, že někdo přijede, že přijede doktor, že ji zaveze do nemocnice a tam se budou snažit, aby jí bylo co nejlíp. A ona se tak jistě bude moci co nejlépe zotavit, pak už to půjde. Ano, věří tomu. Pak od ní na chvíli odešel. Ani neví, jak je to dlouho, čas teď vnímá poněkud zkresleně, ale když se vrátí, ucítí teplo. Už jí začaly drkotat zuby zimou, možná proto přinesl tu deku. Teď už jí taková zima nebyla. A dokonce jí podložil hlavu polštářem. Bylo jí docela pohodlně. Rozhodně pohodlněji než před chvílí. Ručník tak nějak nevnímala. Možná... měla horečku? Nevěděla, ale tělo jistě bylo v jakémsi šoku ze ztráty krve. Jedna věc ji ale opravdu zajímala a ráda by znala odpověď, než tedy někdo přijde, aby ji odvezl a zajistil její zdraví. Genevieve. To jméno se jí vypálilo do mozku. Chtěla vědět ten příběh. Co se stalo s Genevieve, kdo to vlastně je. Tedy zřejmě ví, co se s ní stalo. Je s Kolem Mikaelsonem. Ale chtěla vědět, jaký vztah měla nebo má k Jacksonovi. A jaký vztah má on k ní. Nevypadal moc nadšeně, že jí o ní musí říct. Takže ho asi ještě stále bolelo to, co se stalo. Vyslechla ho. Dozvěděla se, kdo je Genevieve a jak Jacksonovi pomáhala. Dozvěděla se i o tom, že ti dva se sblížili. Jackson sice neřekl, že ji miloval, ale jí to bylo jasné. Že nevěřili v jejich budoucnost? Nezkusili by to ani na chvíli, kdyby v to nevěřili. Možná si oba dva snažili namluvit, že věděli, že jim to nevyjde, když to pak opravdu nevyšlo, ale nikdo, ať jí nikdo netvrdí, že jde do vztahu s tím, že to nemá budoucnost. Tohle nedělá nikdo.) Kdybyste nevěřili, že to budoucnost má, nesblížili byste se. (Přerušil svoje povídání uprostřed věty. Jí ale bylo jasné, co následovalo. Vrátila se, vrátila se a skončila znovu s Mikaelsonem a jemu to zlomilo srdce. Ale tak nějak se v těch jeho citech nevyznala. Koho tedy miloval? Genevieve? Hayley? Či snad obě? Jedno věděla jistě, ona to tedy nebyla. Ona ve svém životě milovala jen jednoho muže, a toho zabili lovci. K Lorentovi ji to táhlo, to ano, ale to neznamenalo, že by ho milovala. Milovat, to je pro ni mnohem víc než přitažlivost. Ani si tak nějak díky svému uvažování nevšimla toho, proč se vlastně Jackson zarazil. Nevěděla, že ho něco napadlo. Že nad něčím přemýšlel. Podívala se na něj.) Jak to tedy vlastně je? Kterou z nich miluješ? Genevieve, Hayley? Nevyznám se v tom. (Možná, že tady teď řeší takové věci právě proto, aby nemyslela na bolest, kterou zažívala.)

*Chvíle, které nastanou po Kolově odchodu jsou zcela odlišné. Nejdříve zažíval takový vztek a zlost. To vše se jako mávnutím kouzelného proutku změní v obrovské obavy a strach o Nai a její život. Nebo to spíše vyplulo na povrch, když ho přestal jeho vztek ovládat. Než přijede záchranka, tak se snaží, co může, a co mu její stav dovolí, jí to, co nejvíce usnadnit, aby to bylo, pro ni do té doby, co nejpříjemnější. I proto jí ze začátku zpovídá, aby zjistil, co pro ni může udělat. Možná ta první otázka vyzní divně, nevhodně, ale on potřebuje zjistit, jak je na tom a chvíli mu trvá, než najde vhodnější slova. Nechce, ale otálet a tak se zkrátka vyptává, jak mu to přijde na jazyk. Po té, co se to dozví, alespoň něco, konečně se rozhýbá a začne Nai opatrovat. Během toho se pokouší přijít na nějakou omluvu nebo něco, co by si dovolil v tomhle případě použít, protože má pocit, že na tohle žádná vhodná slova neexistují. Nikdy Nailah nebude moci vynahradit to, co kvůli němu musí prožívat. Jsou chvíle, kdy si připadá, že je prokletý a všem ve svém okolí a nejvíce, těm nejbližším bez ustání ubližuje. Teď, když začal doufat ke zvrat k lepšímu dostal opět dost tvrdý zásah, který ho znovu srazil do kolen. Když o Nai pečuje a lituje toho, co ji postihlo, je na něm vidět, co prožívá. Ani si neuvědomí, že to Nai může vnímat, ale i kdyby mu to došlo patrně by byl v domnění, že je na tom hodně špatně a něco takového nestíhá registrovat. On, ale nechce nic více, než aby to přestalo. Aby jeho nejbližší přestali doplácet a pykat za jeho chyby. Soustředí se příliš na to, aby Nai zajistil, co největší pohodlí v jejím stavu, tak si neuvědomuje, jak se cítí. Když souhlasí s ním, že za tohle může, nemůže ho ranit více, než už je. Ne kvůli těm slovům, ale kvůli tomu jak jí teď je a on z toho, že pro ni nemůže nic udělat z té bezmoci šílí.* Odpustíš mi někdy? *Vydechne zničeně, krátce se na ni podívá, ale pak uhne pohledem k zemi. Má toho na srdci více, ale už nepokračuje, ne teď, ne když je Nai na tom takhle. Když dodělá první část a napadne ho další pár věcí, co pro ni může udělat, hned tak učiní. Vytvoří ji, co největší pohodlí, než se o ni postarají záchranáři. Pak se k ní znovu posadí. Chce s ní být, potřebuje být u ní. Aby to umocnil, vezme ji zlehka její zdravou ruku do dlaní. Ona se ho pak zeptá na Genevieve. Pro něj to není zrovna příjemné téma. Oživuje to u něj krátce zacelené rány a připomíná mu to jeho zklamání a odmítnutí, které zažil. Přemůže se, protože odpovědět jí, je to nejmenší, co může udělat. Nai si zaslouží vědět, co předcházelo dnešku. Pro něj to bylo uzavřené, minulost, pro Kola to tak zřejmě nebude nikdy. Poví jí pomalu začátek až do té doby, kdy Genevieve jako Kotva druhé strany zemřela. Když mu pak Nai skočí do řečí svou poznámkou, tak se na ni krátce podívá.* To, že jsem tomu nevěřil, neznamenalo, že jsem nedoufal a nepřál si, že na to Genevieve časem změní názor. V jejich očích pro mě nebyla ta pravá. Nebyla vlkodlak, nepatřila do smečky, která ji jako čarodějku neměla v lásce. Stejně jako Hayley, i když se snažila pomoct a udělat pro ně to nejlepší, většina viděla, jen to špatné, co ji obklopovalo. Snažila se mě přesvědčit, že časem naše cesty půjdou každá jiným směrem a objeví se pro každého ten pravý. Nevěděla, jak rychle ta změna nastane... *Chvíli se u toho zdrží, i když si není jistý, že něco takového Nai zajímá. Ačkoliv na to vzpomíná, už tyhle city k Genevieve nechal vyprchat z jeho srdce. Nemůže si to dovolit. Musí tady být pro smečku, nemůže se oddat něčemu takovému jako nešťastná láska. Ať už to byla Hayley nebo Genevieve. Ani jedné z nich nebyl dost dobrý. Nechce se tím zabývat. Musí zůstat praktický a zodpovědný za ty, které má na starost. Tím nejdůležitějším je pro něj Nailah. Vše ostatní není podstatné. Trochu odbočí, ale už se nechce vracet a zmiňovat detaily. To podstatné Nailah pověděl. Je rád, že už se k Genevieve na nic neptá. Chvíli se zabývá svou myšlenkou, která ho napadla během vyprávění o Genevieve a její fintě, jak všechny přesvědčila o tom, že je mrtvá. Přeruší ho blížící se siréna. Až budou na místě, půjde jim naproti, ale ještě má chvíli čas. Když se ho pak Nailah zeptá, koho miluje, zadívá se na ni chvíli, jako by snad mluvila z cesty nebo pověděla špatný vtip. Pak, ale sklopí pohled k jejich rukám a zavrtí hlavou.* Vždy jsem věřil, že se jednou budu ženit z lásky, že bude opětovaná a prožiju pak dlouhý život po boku své partnerky, dokud nás nerozdělí smrt. *Poví ji. Je to poprvé, co něco takového rozebírají.* A podívej se, svou ženu jsem musel k tomu, aby se mnou byla i ke svatbě donutit. *Znechuceně se na ni podívá. Je patrné, že pohrdá sám sebou. Jeho ideály, sny, zásady jsou rozmetány na prach, zničené. Stejně jako část jeho nitra.* Ať je láska cokoliv, není určená pro mě. Potom všem si nezasloužím být milován. *Dodá a svým způsobem to nyní uzavře. Po celou dobu na ni kouká. Pak se jen smutně pousměje nebo lépe řečeno, ušklíbne.* Nikdy si neodpustím, co jsi kvůli mě musela podstoupit, co si prožila, co teď musíš snášet. *Poznamená. Pak uhne pohledem. Zvedne ho od podlahy ke dveřím. Pak ji opatrně ruku pustí a položí na podlahu. Po té vstane a vydá se naproti záchranářům, kteří podle zvuků už dorazili do Zátoky. Když se s nimi setká, hned je zavede k Nai. Cestou jim poví, o jejich zraněních. Vejde pak s nimi do domku. Nechá je dělat svou práci. Po celou dobu se drží stranou, ale za to dává pozor, co dělají a je v pohotovosti, když něco potřebují vědět nebo něco chtějí. Pracují rychle a Nailah zanedlouho stabilizují, aby byla schopná převozu do nemocnice. Naloží ji na nosítka a zamíří zpátky k autu. On nechá všechno v domku, jak je. Ani si neuvědomuje, že potom, co trávil čas s Nai vypadá jako po krvavém masakru. Jde s nimi a trvá na tom, že Nai do nemocnice doprovodí. Jako jejímu manželovi nemůžou nic namítat. Ještě stihne Eve říct, že jí, zavolá a dá vědět, co je s Nai. Pak je záchranka odveze do nemocnice.*