Jackson´s Cottage

*Zdá se mu, že se jejich příjemnější povídání pomalu ubírá tím méně příjemným směrem. Když se Hayley už dále nebaví, tak už nepokračuje v žádném vytahování jeho zážitků s Marcelem. Čeká, jestli od ní uslyší ještě něco k Genevieve, ale nakonec je to spíše poznámka o Kolovi. Hayley si to myslí, on má o Kolovi v tomhle směru velmi přesné informace i zážitky. Mlčky na ni proto kouká a neřekne už tak, ani tak.* Myslím, že majetnickost mají původní v rodině. *Odpoví neurčitě a odvrátí na chvíli pohled jinam. Po té, co ho Hayley ujistí, že jí nic není trochu si oddechne.* Dobře, ale opravdu si chvilku nevypadala zrovna nejlépe. *Vysvětlí Hayley, proč si o ní dělal starosti. Ruku z její paže po té stáhne a už na ni zase, jen kouká. Zamračí se zamyšleně nad tím, co pak Hayley povídá o Oliverovi.* Kéž bych pro něj mohl něco udělat, Hayley. *Povzdechne si, ale nenapadá ho nic, co by mohl Klausovi za bratra nabídnout. Takový osud Oliverovi nepřeje ani v nejmenším. Když se Hayley zmíní o Elijahovi tak na ni koukne a zavrtí hlavou.* Jeho tím nezatěžuj. Zkusíme to s Klausem nějak vymyslet sami. *Požádá ji. Nepotřebuje navíc, aby za něj orodoval u Klause jeho bratr. Stejně v tom žádný smysl nevidí.* Zkus to spíš s Klausem. *Navrhne. Ví, že jestli na někoho dá, může to být právě ona, i když si tím Hayley není moc jistá. Když mu o něm Hayley povídá, jaký dovede být, tak ji poslouchá a trochu smutně se pousměje.* Jsem si jistý, že vůči tobě k tomu má hodně důvodů, ale upřímně mi řekni, proč by měl něco takového ukazovat svému širšímu okolí. *Poznamená. On moc dobře ví, jak se k těm, co nepotřebuje chová. Má jejich setkání ještě v živé paměti. Klaus má v jeho očích štěstí, že je s ním Hayley jakž takž spokojená. Její ruku drží ve svých a nemá důvod jí pouštět.* Nabídka. *Pousměje se.* Vždyť jsi tady doma stejně jako já, Hayley. *Koukne na ni. Při té představě budoucnosti, kterou mu popisuje se na ni na moment zasněně podívá. Představuje si v duchu, jak to asi bude vypadat. Nevěří moc tomu, že by to bylo možné, ale snít může. Po chvilce se probere a pousměje se na ni už opět přítomným pohledem.* Budu se těšit. *Ujistí ji a pak zavrtí hlavou.* Proč bych tě tady neměl chtít? *Zeptá se jí, jako by něco takového bylo naprosto nemožné.*

*S mírným spožděním, ale nakonec dorazí odpověď.*

kód:

Hayley, je všechno v pořádku? Doufám, že víš, co děláš. Dávej na sebe pozor. Kdyby se něco dělo, ozvi se. Elijah.

*Vydechne u jeho poznámky ohledně majetnictví. Zavrtí hned nesouhlasně hlavou.* Dovoluji si nesouhlasit. Alespoň s jedním Původním a tím je Elijah. Znám ho dobře, dost dobře a vím, že on majetnický rozhodně není. Alespoň se tak zdá, takže...on je jiný, než Kol a nebo Klaus. Nemůžeš všechny házet do jednoho pytle, i když ti rozumím. Já to s čarodějkami dělám také, teda až na Genevieve. *Přizná se a pokrčí nad tím rameny. Sama má s Gen nějaký vztah, pochybuje o tom, že Jackson by snad něco mohl od ní zaslechnout. Ne, že by byly nějak kamarádky, ale dokážou se spolu bavit a upřímně si s ní ráda povídá. A taky stále myslí na tu jejich dohodu. Opravdu by měla Gen co nejdříve napsat, jak na tom vlastně je a taky se sejít. Vůbec netuší, co s ní je. Mohla by se zeptat Jacksona, jistě, ale ten to taky neví dle toho, když se sám na ní ptal. Mohla by se zeptat Kola, ale upřímně s ním taky nekomunikuje. Zkusí ji napsat sama, snad se od ní dočká odpovědi.* Dobře, zkusím znovu s Klausem promluvit, ale bohužel ti nic zaručit nemohu. *Povzdychne si nad tím, není si ani jistá, zda jí to projde a nebo ji bude poslouchat. Jistě se mu nebude líbit fakt, že odjela do Zátoky a že tady zůstává, vždyť nedostala ani odpověď a to neznamená nic dobrého. Ale kvůli Jacksonovi a Oliverovi se o to samozřejmě pokusí. U téma Klaus zůstanou a jen Jacka pozoruje. kousne se do spodního rtu.* Proč by měl vůči mě nějaké důvody? Jsem sice matka jeho dítěte, ale to je všechno. A máš pravdu, rozhodně širšímu okolí nikdy neodhalí, že je v něm něco víc. Ale já mu v tomhle rozumím. Brání se tím. *Pozoruje ho a potom je ráda, že vlastně změní znovu téma. Od kdy vůbec Klause začala tak trochu bránit? No, možná od té doby, co si začínají víc rozumět a začíná i občas rozumět jeho postojům, ne však všem. K něčemu takovému nikdy nedojde.* Ano, jsem, jen jsem se dnes bála, že už to nebude můj domov. *Prozradí mu své obavy, které měla, když se pohádali. Stále ho drží za ruku a nepouští ho. Dokáže zaregistrovat i jeho nepřítomný výraz, ale nechá to být.* Nevím, možná proto, že se vám všem v Zátoce nevěnuji tak, jak bych měla, čekám hybridní dítě, nebydlím tady. Napadá mě hned spousta věcí, proč by si mě tady na jednu stranu nemusel chtít. A proto si vážím toho, že to tak není. *Pousměje se na něj a potom ji z toho vyruší smska. Podívá se na mobil a pak na Jacksona. Chvíli přemýšlí, zda si to má vůbec přečíst. Pustí Jacksonovi ruku.* Promiň, jen...*Dál to nedořekne a vezme mobil do ruky. Přečte si sms a vydechne. Ale je ráda, že se jí Elijah ozval. Hned mu začne odepisovat.*

kód:

Všechno je v pořádku, Elijahu. Nemusíš mít o mě strach. Jsem s Jacksonem. Až budu odjíždět, dám ti vědět a kdyby se cokoliv dělo, tak samozřejmě taky. - Hayley

*Pošlu mu odpověď, odloží mobil a podívá se na Jacksona.* Omlouvám se, to byl Elijah. Neboj se, všechno je v pořádku. *Mírně se na něj pousměje.*

*Trochu zpozorní, a tázavě na Hayley koukne. Když, ale slyší, že se hodlá zastávat jednoho z nich a hrozí, že budou původní probírat snad donekonečna, s upřímným zděšením na ni pohlédne a protáhne znechuceně tvář.* Hayley, prosím. *Sepne před ní ruce v prosebném gestu a zavrtí hlavou.* Původní už ne... *Snaží se jí přimět změnit téma. Ani vlastně neposlouchá, co mu to o nich povídá. Zpozorní a hned se vším přestane, až zaslechne jméno Gen. Ruce nechá klesnout dolu a se zájmem na ni koukne.* Ty a Genevieve? *Pozvedne překvapeně obočí.* Uniklo mi něco? *Přistihne se, že používá teď její vlastní slova a i když to nebylo v první chvíli úmyslné, zacukají mu koutky, neboť mu to přijde vtipné. Přesto se ptá vážně takže toho nechá a čeká, jestli se něco dozví. Když se opět zmíní o Klausovi, jen mlčky přikývne. Naprosto důvěřuje jejím schopnostem. Pak se podiví její odpovědi.* Hayley, právě proto, že jsi matka vašeho dítěte by si tě měl předcházet. *Odpoví. Považuje to za dost pádný důvod. Pak na ni opět útrpně pohlédne, když se rozhodne, že ho bude i nadále mučit povídáním o Klausovi. Upřímně si oddechne, jakmile změní téma. Moc dlouho se, ale neraduje, protože během svých slov mu opět začne připomínat to, co je rozdělilo a rozděluje, takže jeho výraz opět zvážní a posmutněle sklopí pohled dolů k podlaze.* Hayley... *Povzdechne si, když k ní po chvilce zase vzhlédne. Než stačí říct něco dalšího, ozve se Hayley mobil.* To nic. *Ujistí ji. Když ona vyřizuje odpověď, vstane a přejde překontrolovat své zásoby jídla. Už nějakou chvíli přemýšlí, co udělat k obědu. Jakmile mu pak Hayley oznámí, že vše vyřídila, otočí se k ní od své provizorní kuchyně a docela s úlevou kývne na její odpověď.* A co si dáme k obědu, děvčata? *Zeptá se s úsměvem a kouká na Hayley, na její bříško a zase na ni.*

*Pozná na něm, že o Původních se už opravdu bavit nechce a tak tohle téma raději uzavře celé. Už nemá rozhodně v plánu to, že by někoho z nich v dalším rozhovoru zmínila. Respektuje to, že je mu to nepříjemné a bere to na vědomí. Kdyby on začal mluvit o někom, o kom nechce sni slyšet, tak by zřejmě měla naprosto stejně znechucený a utrápený výraz, jako právě on. Když se podívá na Genevieve, tak se potom podívá taky, že o tom neví. Ale následně na to si uvědomí, že mu ona vlastně o tom nikdy neříkala. A zřejmě ani Gen se jemu o ničem nezmínila a to je dobře. Vlastně ze začátku byly dohodnuté na tom, že nic říkat nebudou a proč by měly? Nemusí se hned všude vědět, že ona s Genevieve má nějaké dohody. Ale Jacksonovi věřila a proto rozhodně nemá sebemenší problém mu o tom povědět.* Genevieve byla ta, kdo zjistil pohlaví dítěte. Takže mi vlastně tak trochu pomohla. Pamatuješ na tu schůzi, kdy se rozhodovalo o osudu Sophie? Promluvily jsme si, řekly jsme si všechno otevřeně a ona mi potom nabídla tuhle službu. A pak...ani nevím, začaly jsme spolu komunikovat. Následně na to jsem ji pozvala do sídla. Vím, že...že nikdo z Původních s ní nemá nijak zvlášť problém, co si budeme namlouvat, měla pletky s Kolem i Klausem. *U Klause to pronese nepříjemným tónem. Snad, jako kdyby jí to trochu vadilo, rozhodně změnu jejího tónu nelze přehlédnout. Nadechne se zhluboka a pokračuje.* Promiň. *Řekne najednou, nechce ho tím nějak zasáhnout, ani si to neuvědomovala, že by ho to mohlo nějak zasáhnout. Snad si to nevezme moc osobně.* No, ale chtěla jsem tím říct, že ona je jediná čarodějka, které bych mohla věřit. Zachránila mě a malou, potom mi sama nabídla to, že zjistí pohlaví dítěte a já ji požádala o asistenci u porodu. Dříve byla zdravotní sestra a tak mě napadlo, že to vlastně nemusí být špatný nápad. *Řekne na vysvětlenou. Dál už to nechá být a jenom ho pozoruje, jak jde k lednici. Usměje se, když myslí na oběd. Hned si přejede rukou po bříšku a hladí si ho.* Já nevím, co nabízíš? Jo ale houby nenávidím. Takže doufám, že to nebudou houby. *Usměje se trochu pobaveně a stále ho pozoruje.*

*Když Hayley konečně přestane pět ódy na původní opravdu je rád a jeho výraz ve tváři se trochu rozjasní. Mnohem více ho zajímá to s Genevieve. Nenapadlo ho, že by si Hayley mohla oblíbit právě jí. Čeká, až mu o tom začne povídat. Na začátku mu to nezní špatně. Přikývne, když se ho zeptá na schůzi. Pamatuje si, jak mu Hayley utekla s Genevieve a její návštěva v Zátoce pak už ani neproběhla. Slabě se usmívá. Když poslouchá o Gen, jen se mu potvrzuje její dobrá povaha a to, díky čemu si ho získala. Když zjistí, že ji Genevieve navštívila v sídle, ještě stále mu to zní pěkně. Pak, ale dostane dvojnásobnou ťafku, když slyší o Klausovi i Kolovi. Na moment se zatváří překvapeně, pak jeho výraz trochu pohasne a dál už jí poslouchá s vážným výrazem. Ještě více ho dorazí, když slyší Hayley, že jí to u Klause i vadilo. Tohle už si, ale nechá pro sebe. Nijak to na něm nejde poznat, protože se tváří stále stejně. Poslechne si ji až do konce. Při její omluvě, kdy ji trochu pozdě dojde, že mu na Gen prozradila něco ne právě nejlepšího, krátce zavrtí hlavou. Odmítá se tím zabývat. Kromě téhle informace mu, jen potvrzuje i nadále, co má na Gen rád.* Gen je podle mě dobrá volba, Hayley. *Přikývne jí na to.* Těší mě, že si s ní rozumíš. *Pokračuje.* A u mně tě to překvapilo... *Pousměje se a slabě do ni šťouchne ramenem.* Až se s ní sejdeš, dáš mi pak vědět, jak se má? *Koukne na ni tázavě. Uvědomí se, že díky Hayley by o ní mohl občas něco zjistit.* Za ty kameny jsem jí chtěl pomoct s Benjaminem, ale teď s ní už nejsem v kontaktu. *Ušklíbne se nespokojeně.* Dobře, tak uděláme houbovou polévku. *Zakření se pak na ní pobaveně, když se mu zmiňuje o houbách.* Mám jich tady hodně nasušených i naložených. *Povídá jí dál a teď už se tváří na oko vážně. Stejně se už rozhodl, že udělá zeleninovou polévku, protože usoudí, že Hayley nemůže škodit. Vynechá houby, se kterými nemá problém. Začne vytahovat zeleninu, kterou ve svých zásobách najde. Většinou se s něčím takovým, co si dá s chlebem spokojí. Dnes, ale uvažuje i nad dalším chodem.*

*Pozoruje jeho překvapený výraz a kousne se potom do spodního rtu. Tohle zřejmě neměla říkat, určitě za to Genevieve bude naštvaná, až se tihle dva setkají a on se o tom zmíní, teda pokud se o tom Jackson zmíní. Měla raději držet jazyk za zuby, ale bohužel jí to ujelo a teď už se to nedá vzít nazpět. Cítí se trochu provinile za to, že to řekla. Podívá se na postel a odmítá se v tuhle chvíli podívat na něj. Až zaslechne jeho slova, tak se pousměje, ale stále se na něj nedívá.* Ano, zřejmě je.*Neunikne jí to, jak moc je rád, že si rozumí právě s ní. Očividně má k Genevieve opravdu blízko. Když do ní šťouchne, tak se usměje pobaveně a konečně se na něj podívá.* Hele, to bolelo. *Řekne s úsměvem na rtech. Samozřejmě, že žertuje. Rozhodně jí to nebolelo. Znovu se vrátí nazpět k tématu Genevieve a z tváře ji úsměv zmizí. Nelíbí se jí to, že by měla dělat poštu mezi nimi, přijde jí to na jednu stranu zvláštní, když jde o ně. Ale je to Jackson, má ji rád a pokud chce o ní něco vědět, tak mu pomůže. Přikývne souhlasně a pousměje se.* Samozřejmě, že ti dám vědět, jak se má. Nemusíš mít strach, ano? Až s ní budu, hned tě budu kontaktovat. *Pousměje se na něj přívětivě. Je ráda, že mu alespoň nějak může udělat radost. Proto by si s ní asi měla promluvit co nejdřív. Poté se ale ušklíbne, když jí provokuje.* Tak to v žádném případě. Tohle jsme si nedomluvili. *Zasměje se a vidí, že potom vytahuje zeleninu, takže si pro sebe mírně oddychne. Je zvědavá na jeho kuchařské umění.* Jestli tam uvidím jenom jeden hřib, přísahám, že za to ode mě dostaneš kopanec do zadku. *Znovu se zasměje a zavrtí hlavou. Je ráda, že se alespoň trochu baví, konečně.*

*Je chvíli docela nesvůj, když se Hayley vyhýbá jeho pohledu. Začne přemýšlet jestli se jí něčím dotknul nebo proč se na něho nechce podívat. Nechápavě na ni kouká, ale neví, jestli se má nebo nemá ptát. Rozhodne se to raději přejít. Po té, co Hayley začne opět normálně komunikovat si může všimnout výrazné úlevy, která se promítne v jeho tváři. Když ho obviní, že jí jeho šťouchnutí bolelo, nevěřícně na ni koukne.* Vždyť jsem se tě vůbec nedotknul. *Oponuje jí, ale myslí to v legraci. Zacukají mu při tom párkrát koutky. Neujde mu opět změna v jejím výrazu, když jí požádá, aby mu dala vědět, jestli je u ní vše v pořádku, trošku ho to zamrzí. Nenapadlo ho, že by to Hayley mohlo vadit. Uhne pohledem a zadívá se někam před sebe.* Jestli ti to vadí, Hayley, tak to dělat nemusíš. *Odvětí při tom, co kouká před sebe.* Kdybych mohl, udělám to sám, ale nemůžu si dovolit riskovat. *Odvětí, jako by se jí tím snažil vysvětlit, proč jí o to žádá. Důvody, proč si ovšem nechá pro sebe. To, že nechce riskovat další Kolovu návštěvu v Zátoce je ovšem jeden z hlavních. Ne kvůli němu, ale ostatním, co zde žijí. Nechce je vystavovat nebezpečí. Doufá, že se Hayley nebude vyptávat. Pak na ni koukne a krátce kývne.* Děkuji, Hayley. *Poděkuje jí pak, když mu nakonec vyhoví. Nějak se už k Genevieve dále nevyjadřuje Více se nyní soustředí na přípravu jídla. Už se zase usmívá, když se Hayley nelíbí jeho houbová provokace.* Proč je nemáš ráda? *Zeptá se jí. Čistí a krájí při tom zeleninu. Dá jí pak postupně vařit do většího hrne s vodou, aby změkla.* To bys mě napřed musela chytit, mamčo. *Ušklíbne se na ni pobaveně, když mu Hayley vyhrožuje.* Ale neboj. Nedám je tam. *Ujistí ji vzápětí.*

Ne, ne takhle to vůbec není. Samozřejmě, že mi to nevadí. Jen..nevadí mi to, vážně. *Usměje se na něj, aby tak potvrdila jeho slova. Nemyslela to špatně. Jen jí to zarazilo, že zrovna ji o to žádá, že prostě on má takový vztah k Genevieve. Rozhodně jí to ale nevadí. Ví, že mu to musí nějak vysvětlit.* Nevadí mi, že ti budu předávat vzkazy nebo že tě budu informovat ohledně Genevieve. Jen...je to zvláštní, víš? Prostě, když si to tak vezmeš. Překvapilo mě to, co si o Genevieve dnes řekl a možná proto jsem neměla přívětivý výraz ve tváři. Za prvé nechci, aby ses dostal do problémů kvůli Kolovi, to je první věc. A za druhé je trochu zvláštní, že o to žádáš právě mě. Ale chci tě zjistit, že mi to nevadí. Vidím, že si o ni děláš opravdu starosti. A já nechci, aby ses trápil. Jistě, že ti v tomhle pomohu, Jacksone. Neber si to tak, že bych nechtěla. Vím, že nemůžeš riskovat a ani nechci, aby si riskoval. *Přikývne na souhlas a v její tváři jde vidět, že to myslí vážně. Opravdu nechce, aby si z toho vzal něco jiného. Možná to tak vypadalo, že by jí to mohlo z nějakých důvodů vadit.* Napíšu jí co nejdřív, ano? Snad se s ní brzo uvidím. Já jsem ráda, že ti budu moct nějak udělat radost. Nemyslela jsem to špatně. *Vydechne, snad na svou obranu toho řekla hodně a uvěří ji. Špatně si to vynaložil, to, že se zatvářila možná trochu zvláštně ještě neznamená, že by jí to mělo nějak vadit. Dá si pramínek vlasů za ucho a trochu si poposedne na posteli. Přesto se ale rozhodně stejně vstát a přejde blíž k němu, začne pozorovat jeho ruce, jak se věnují přípravě polévky. Důkladně si ho prohlíží a potom mu ukradne mrkev a zakousne se do ní. Usměje se na něj a smírným chroupáním ho pozoruje. Usmívá se na něj a potom polkne.* Proč je nemám ráda? Víš, jak chutnají houby? Jako gumáky. Ne, že bych jedla gumáky, ale prostě je to...no je to jako guma. Hnus. *Uchechtne se nad tím a znovu si kousne do mrkve. Ani si neuvědomuje, že by mu snad mohla u vaření překážet. Stojí tam kousek od něj a dívá se na něj.* Je to jen pro tvé dobro, aby si je tam nedával. *Mrkne na něj.* Mimochodem chceš s něčím pomoct? Třeba bych tě mohla přetáhnout vařečkou, možná by ti to lépe šlo. *Zasměje se pobaveně a dívá se mu pod ruce, jako kdyby snad kontrolovala, zda to dělá správně.* Samozřejmě, že to nemyslím vážně. *Za chvíli už má mrkev v sobě. Snad mu v tom vaření zase až tolik chybět nebude.*

*Pohlédne na Hayley, když mu začne vysvětlovat svou reakci. Zůstává vážný a pozorně jí naslouchá. To její ujištění nejprve... stále z něj má pocit, že mu něco nechce říct. Chápavě, ale kývne a chce to přestat řešit, protože má dojem, že se dostali kvůli Genevieve někam, kam nechtěl. Hayley se, ale nevzdává a za moment pokračuje. Otočí k ní hlavu a zadívá se na ni, aby si nemyslela, že ho to nezajímá. Zajímá ho to a opravdu by chtěl pochopit, co udělal nebo řekl špatně. Poslechne si ji až do konce a nad vším, co mu povídá poslouchá. Jakmile Hayley skončí, tak si slabě povzdechne a skloní pohled dolů. Přemýšlí, co jí k tomu říct. Nakonec se rozhodne to vzít postupně.* Hayley... *Osloví ji a zvedne k ní oči.* Jen chci vědět, že je Gen v bezpečí, v pořádku a nic jí nehrozí. Nebude to nijak nápadné, když se s ní stejně chceš sejít. Ani to nemusí vědět... *Povídá jí, mluví při tom docela tiše.* Kvůli tomu kouzlu na očarování kamenů po ní můžou jít Francesca s Oliverem. *Povzdechne. Ví, že kdyby Oliverovi o tom nic neříkal, nedopadlo by to tak katastrofálně.* Zvláštní... *Pousměje se.* Genevieve je první člověk, čarodějka, která se k vlkodlakům chová úplně normálně a snaží se, chce pomoct. *Povídá.* Nikdy dříve by mě nenapadlo, že si s ní budu rozumět... Zpočátku rozhodně ne.*Vzpomíná na jejich první setkání v tom parku, kdy se ukrývala. Slabě se nad tím pousměje, když ji tehdy sledoval.* Ale nakonec to z té naší spolupráce vyplynulo. Asi bychom na to, ale nepřišli a ona by to patrně nezjistila, kdybych jí potom přepadení nevzal sem... *Při tom koukne trochu opatrně na Hayley. Tyhle detaily prvně vynechal. Nepovažoval to za nutné vytahovat. Teď, když přišla řeč na Genevieve tak má dojem, že by to měla vědět.* Dostala ránu do hlavy. Potřeboval jsem, aby zůstala při vědomí. Tak jsem do ní pořád mluvil a plácl pak něco, z čeho si to překvapivě i s otřesem mozku dovtípila. Tehdy mi poprvé řekla, že někoho má. Nemám v úmyslu někomu ničit vztah. Uzavřeli jsme to jako přátelství. *Konec trochu zkrátí. Rozhodně Hayley nechce říkat o Kolovi.* Později jsem zjistil, že jejím přítelem je Kol Mikaelson, přehnaně podezíravý a žárlivý. Nechci dělat Gen potíže, takže se od ní držím raději dál. Když jsi mi dnes o ní řekla, napadlo mě tě o to požádat. *Uzavře to a pousměje se na ni.* Tebe Kol z ničeho podezřívat nebude. *Dodá ještě. Chvíli na ni kouká, jako by chtěl pochopit, jestli jí tím, co řekl, o co jí žádá nijak neublížil.* Ještě jednou děkuju, Hayley. *Poděkuje a lehce do ní znovu šťouchne ramenem, ale je to spíše, jako by se o ni krátce opřel a hned zase odtáhl. Když k němu Hayley přejde a asistuje mu u vaření pobaveně se pro sebe usmívá pod vousy. Během svého vaření poslouchá, proč Hayley nemá ráda houby.* Gumáky nejím. *Zasměje se.* Houby ano a nevadí mi. *Odpoví jí a usmívá se dál. Když může s Hayley mluvit o něčem normální, je to pro něj vítaná změna.* Jak jsem právě zjistil, s mrkví problém nemáš. *Koukne po ní, když chroupe mrkev.* To je v pohodě, udělám to sám, ty odpočí... *Nejdříve si myslí, že se ptá vážně, ale po té, co začne vyhrožovat s vařečkou mu to dojde a loupne po ní očima.* Ty... *Varuje ji.* Ani na něco takového nemysli. *I on jí odpovídá v legraci a dobře se u toho baví.* Co by si řekla na špagety? *Zeptá se jí. Polévka se již vaří a tak přejde ke skříni, kde má zásoby a otevře ji.*

*Poslouchá jeho slova ohledně Genevieve. Nikdy nečekala, že se jí Jackson takhle otevře. Dívá se na něj a jenom přikyvuje a poslouchá ho. Ani neví, zda by měli tohle téma dál řešit. Nechce mu ji nějak připomínat a bavit se o ní, když jemu to nemusí být příjemné. Jen je jí upřímně líto jeho. Po někom touží, ale není to možné.* Já ti věřím, že nikomu nechceš kazit vztah. Ale dávej na sebe pozor, ano? Co se týče Kola. On je majetnický a já opravdu nechci, aby ti ublížil. Oba víme, že zahrávat si s Původními není nejlepší volba. Jakmile se jednou s někým zapleteš, velmi těžko se ho potom zbavíš. *Pokrčí rameny a vydechne. Začíná mít trochu strach aby se Jackson do toho ještě bůh ví jak nezamotal. Potom se na něj mírně pousměje.* Neděkuj mi, ano? Ty mi rozhodně neděkuj. *Pousměje se a nechá do sebe šťouchnout, u toho se taky musí prostě pousmát. Zasměje se při zmínce o gumácích a houbách a pak se trochu ušklíbne.* Já gumáky taky nejím to bylo jenom přirovnání. Možná blbé, ale bylo. *Pokrčí pobaveně rameny a pozoruje ho.* Proč nemohu na něco takového myslet? No tak, Jacksone. Přestaň být vážný. *Usmívá se na něj, taky jednou chce vidět pořádně pobavený úsměv. Skoro stále je jenom zachmuřený, to i ona, ale oba si na chvíli potřebují odpočinout od všech problémů a myslet i na něco jiného. Při zmínce o špagetách přejde okamžitě k němu a začne mu nahlížet do skříně. Všechny suroviny přejíždí očima pořádně. Poté se podívá na něj.* Jo, špagety zní dobře. Doufám, že máš sýr. Protože já miluji sýr a potřebuji ho na talíři velkou hromadu. *Uchechtne se a začne si přejíždět rukou po bříšku.* Navíc jím za dva, potřebuji toho hodně. Ať malá není vyhublá jako já. *Usměje se a potom sama sáhne po sáčku špaget a vytáhne ho. Možná by měla odpočívat, ale to by se za chvíli naprosto unudila, kdyby stále jen ležela. Položí balíček se špagetami na kuchyňskou linku a potom se na něj podívá s povytáhnutým obočím, zda to může dát alespoň vařit, když zřejmě nic jiného ji nepovolí.*

*Poslouchá její odpovědi na to, co jí povídal. Při tom na ni pozorně hledí. Nechce, aby mu něco uniklo. Slabě se pousměje, když se o něj Hayley strachuje. Trochu zvážní, po té co vzpomene Kola a původní. Slabě pokývá hlavou. Tahle skutečnost je mu bohužel velmi dobře známá, ale nechce tím Hayley trápit, takže si to nechá pro sebe.* Dám pozor, Hayley. *Ujistí jí po té, co Hayley domluví a na chvilku se mezi nimi rozhostí ticho. Trochu překvapeně pak na ni koukne, když odmítne jeho díky.* Proč bych nemohl? *Zeptá se jí s pousmáním.* Jsem rád, že mi pomůžeš. *Dodá a rozhodně se nechystá vzít svá slova zpět.* Kdo ví, co ty vlastně jíš, Hayley... *Přeměří si ji na oko nedůvěřivým pohledem, jako by byla nějaká mimozemšťanka s podivnými chutěmi. Při svých provokačních slovech se slabě usmívá.* Tobě to přijde jako legrace? *Pozvedne ohromeně obočí, když na ni kouká. Na oko si od ní udržuje trochu odstup, kdyby se snad rozhodla některou ze svých "vtipných" poznámek uskutečnit. Moc místa sice k tomu nemá, ale chrání si tak před ní, alespoň pozadí. Po celou dobu je, ale v pohodě a na tváři mu hraje úsměv. Když se Hayley objeví vedle něj u skříně, tak jí udělá místo, aby se mohla podívat sama.* Sýr? Nějaký bych měl mít. *Chvilku přemýšlí. Je to jako znamení, že byl den před tím nakoupit.* Ale budeš si ho muset nastrouhat. *Dodá a pobaveně na ni koukne.* Udělám ti dvojitou porci. Neboj, vím, že jíš za dvě. *Ujistí ji s pousmáním. Když Hayley vezme špagety, on vytáhne nějaké ty ingredience na omáčku na na špagety. Nemá recept, u toho většinou improvizuje a použije, co doma najde. Když se chce Hayley do vaření zapojit tak jí nebrání. Nijak mu to nevadí. Občas koukne do hrnce s polévkou. Vytáhne z ledničky maso, které nakraje a hodí na pánvičku k cibulce. Nechá ho restovat a krájí rajčata. Postupně je pak přidává na pánev.* Sýr je v lednici. *Broukne směrem k Hayley, když dá vařit špagety.*

*Tímto považuje téma Genevieve za plně uzavřené a nemyslí si, že by se dále k tomu měla nějak vyjadřovat. Jenom mu věnuje úsměv a pak přikývne.* Samozřejmě, že si ho nastrouhám. Ode mě to chutná nejlépe. *Uchechtne se a dá vařit špagety. Vezme potom vařečku a plácne ho jemně po stehně.* Pohyb, pohyb pane Warrene. *Zasměje se na něj, ale vařečku neodloží. Kdyby přece jenom na ni chtěl nějak zaútočit, tak ať se může bránit. Zavrtí hlavou sama nad sebou, vlastně nad nimi, když dělají tohle. Jaké by to asi bylo, kdyby od narození zůstala tady? Ta myšlenka ji několikrát napadla, ale závěr si nikdy dát dohromady nedokáže. Nakonec si vyhrabe v jeho nádobíčku struhadlo. Položí ho na kuchyňskou linku a vezme si ještě talířek. Z lednice vytáhne tvrdý sýr a potom ho začnou strouhat. Nastrouhá možná toho trochu víc, ale věří, že tohle s Jacksonem zvládnou. Sýr potom uklidí nazpět do lednice a podívá se směrem k Jacksonovi.* Poprvé budu hodnotit tvé kuchařské schopnosti. Ale říká se, že prý muži umí nejlépe vařit. No, možná něco na tom bude pravdy. *Pousměje se na něj a dívá se mu pod ruce. Ne, že by nikdy neviděla přípravu masa, ale baví jí pozorovat, když někdo vaří. Podívá se i potom na hodiny, kolik vlastně je. To je snad poprvé, co se v Zátoce tak dlouho zdržuje a nevadí jí to. Jen ví, že večer bude muset stejně odjet, nedokáže si představit, jak by to dopadlo, kdyby tady chtěla zůstat na noc. To by jí asi moc neprošlo.*

*K Genevieve už se nevrací. Je také rád, že jeho tajemství ohledně Kola zůstalo před Hayley skryto. Velmi nerad by jí o tom povídal. Pozoruje Hayley a její práci během vaření. Slabě se při tom usmívá.* Dávej si pozor na prsty. *Doporučí ji, když se zmíní, že bude strouhat sýr. Věnuje se po té přípravě omáčky ke špagetám. Jde mu to docela rychle od ruky. Když ho Hayley plácne po stehně, zakloní na chvilku hlavu zavře oči a začne se smát.* Hayley, Hayley, ty máš štěstí, že holky nebiju. *Spustí hlavu dolů, a zavrtí s ní. Pak na ni s pobaveným jiskřením v očích koukne. Zacukají mu koutky, když vidí, že si teď od něj udržuje odstup a dává si pozor.* Už to bude. *Ujistí ji, ale pak už vážněji.* Kdybych věděl, že míváš sklony k násilí, když máš hlad tak bych s tím začal dříve. *Popíchne jí už zase s pobaveným podtónem. Během toho vytáhne dvě misky a dva talíře, lžičky a vidličky.* Než sníte polévku, už budou špagety. *Oznámí jí, když dává nádobí na stůl. Přejde k vařiči a vezme z něj hrnec s polévkou. Hayley mezitím nastrouhá sýr. Líbí se mu, jak jim to v kuchyni společně hezky jde.* No, já jsem talent od přírody, Hayley. *Zasměje se pobaveně její poznámce o vaření. Naučil se, co bylo třeba.* Tak se posaď. *Pobídne ji a naplní obě misky zeleninovou polévkou. Na hladinu té její položí plátek sušené houby. Nemůže odolat jí tím trošku pozlobit. Je to jen jeden kousek a nechce, aby jí jedla.* Nech si chutnat. *Popřeje ji, když před ní postaví její misku. Raději ještě odejde ke stolu s vařičem a vše tam zkontroluje a vypne ho. Schválně nepospíchá.*

*Začne se smát trochu víc, než je u ní obvyklé. To způsobuje jeho poznámka o agresivitě. Trochu se zamračí, ale stále má ve tváře ten pobavený úsměv.* Já se ti zdám agresivní, když mám hlad? To si ještě nic nezažil. *Rýpne si do něj s úsměvem, jako kdyby snad mělo přijít něco horšího. Ve skutečnosti hlad opravdu má, ale rozhodně to v ní nevyvolává agrese. Pozoruje ho, jak to všechno chystá. Cítí se trochu blbě, že jako chlap ji chystá pod nos úplně všechno, ale neprotestuje. Jenom se usmívá a vezme misku. Naplní ji strouhaným sýrem a položí ji na stůl, aby si potom mohl nabrat kolik bude chtít.* Talent od přírody? Takže to by si mi mohl připravit ještě vanilkové creme bruleé, co ty na to? *Mrkne na něj, snad na potvrzení toho, že s tím počítá a potom si jde teda sednout. Opatrně si sedne a celou dobu ho pozoruje, jak mu to v kuchyni jde a jak mu jde i servis jídla. Když před ní postaví misku s její zeleninou polévkou, tak zaskřípne zuby. Nevěřícně se na něj podívá a má pozvednuté obočí, samozřejmě jí ale cukají koutky v pobavení.* Proč mám ten gumák ve své polévce? *Pronese to naprosto vážně, ale stále se musí usmívat. ono to ani jinak nejde, moc dobře ví, že ji škádlí. Nabere ten hřib lžičkou a odloží ho do ubrousku. Ochutná polévku, musí uznat, že je výborná, ale za tohle se Jacksonovi pomstí.* Mmm, skvělá polévka, ale něco mi tam chybí. *Zvedne se a nenápadně vezme solničku, přejde k Jacksonovi zezadu.* Trochu by si ji měl přisolit. *A v rychlosti mu nasype trochu soli do jeho misky a zasměje se. Ustoupí od něj.* Dobrou chuť, mistře. *Poplácá ho po zádech se škodolibým úsměvem. Nenasypala mu tam toho zase tolik, že by snad mu tím úplně zkazila polévku v jeho misce, to by neudělala. Jen mu jí trošičku přisolila. Posadí se nazpět na své místo a v klidu začne jíst svou porci.*

*Líbí se mu, když se Hayley směje. Takhle ji moc často nevidí. I jemu to na tváři vyvolává úsměv, který je uvolněný a upřímný.* Taky mám ten pocit. Nejprve mi vyhrožuješ, pak mě přetáhneš vařečkou. Co bude následovat potom? *Odpoví jí a snaží se zůstat vážný, ale jde mu to dost ztěžka, protože se mu chce smát. Pobaveně Hayley pozoruje, jak chystá sýr na špagety.* Neslyšela si tu ironii v mém hlase, když jsem to říkal? *Zasměje se, když po něm chce něco, co by v těhle podmínkách nezvládl ani, kdyby znal postup přípravy.* Ale můžu tě na to vzít někam, kde by ti to i chutnalo... *Navrhne kompromis. Nerad přiznává, že je něco nad jeho možnosti a i když je mu jasné, že Hayley žertuje, navrhne jí způsob, jak to provést. Když se Hayley začne podivovat, co jí to plave na polévce, otočí se k ní od stolu s širokým úsměvem a jiskřením v očích. Cukají mu koutky.* Promiň, nemohl jsem odolat. *Omlouvá se, ale stále se usmívá, takže to až tak vážně s tou omluvou nemyslí. Otočí se zase ke stolu a dokončí vaření. Špagety scedí a nechá okapat. Omáčku v panvi přikryje, aby nevychladla, než sní polévku.* Co jí chybí? *Otočí se zpět k Hayley. Není si jistý, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci. Od stolu jí podezíravě sleduje. Když vezme solničku, tak nemá žádné podezření, dokud mu nedojde, že je to její msta za tu houbu. Sleduje trochu bezradně, jak se mu chystá osolit jeho polévku.* Hayley, ne... *Zkouší ji přesvědčit, že to nebude nutné. Vydá se od stolu k tomu, kde mají jídlo.* Já se bez soli vážně obejdu. *Chce to stihnout a o solničku Hayley obrat dříve, než mu ji nasype do polévky. Možná by to stihl, ale nechce zneužívat prsten, takže k ní dojde normální rychlostí pozdě. Trochu si oddechne, když mu ji tam nenasype všechnu. Tohle množství by neměl být problém. Dotčeně se na Hayley ušklíbne, ale to, jen proto, že nechce hned dát najevo, že ho tím opět pobavila.* Díky, tobě taky. *Popřeje ji. Vezme lžičku a ochutná polévku. Nechutná špatně.* Teď tvá polévka. Když nerada houby. *Než může Hayley něco udělat. Sáhne rychle po solničce a sypne jí do polévky také trochu soli.* Teď by ti měla chutnat ještě víc. *Dodá. I když se usmívá, musí uznat, že ta sůl tam vážně chyběla.*

Já si dělala srandu s tím creme bruleé. Nutně to nepotřebuji.*Pousměje se. Nelíbí se jí jeho výraz ve tváři, když mu tam nasype trochu soli, ale nebere to nijak vážně. Nechá to být a s úsměvem se pustí do své polévky, jenže to už má ve své polévce taky trochu soli. Odloží lžičku a podívá se na něj stylem "To snad nemyslíš vážně". Položí si obě ruce na břicho a přejede si jazykem po rtech. Dívá se na něj nebezpečně, jako kdyby každou chvilku měla něco provést. Nakonec to nechá být, rozhodně se, že v klidu pojí a na Jacksona vymyslí další pomstu později, až to nebude čekat. Možná by mu mohla hodit nějakého brouka do postele, ne nad tímhle uvažovat nebude. Usmívá se na něj a zavrtí hlavou ze strany na stranu.* Jsem si jistá, že teď bude ještě lepší. Mohla bych ti ji i připepřit, co ty na to? *Ďábelsky se na něj usměje, ale nic neudělá. Uchopí lžičku do ruky a dál jí polévku, teď už samozřejmě v klidu. Po chvíli ji má v sobě, tak měla vážně hlad.* Ale náhodou byla vážně dobrá. I s tou solí navíc. *Pousměje se a odnese misku do dřezu i se lžičkou. Umyje to hned, aby si s tím potom nemusel dělat starosti a dá to na odkapávač. Přejde ke sporáku a oddělá pokličku, kterou je přikrytá omáčka. Vezme vařečku a začne do toho šťourat. Podívá se směrem k Jacksonovi a v očích má něco ďábelského, jako kdyby se snažila něco udělat, ale na druhou stranu si tím jistá není. Upřímně ještě ani neví, co by měla udělat, ale na něco přijde. Omáčku pak ochutná a pokýve hlavou na náznak, že je dobrá. A nebo možná prostě jen na něj čeká, až i on dojí svou polévku a mohou přejít na hlavní chodu.*

Já vím. *Pousměje se na ni.* Ale proč toho nevyužít, že? *Dodá tajemně. Bude tak mít důvod s ní strávit zase trochu času a to rozhodně hodlá využít. Nechá ovšem na ni, jestli to pochopí po jeho nebo po svém. Začne se smát, když vidí její výraz, když ji osolil polévku.* Vážně to potřebovalo trochu více soli. *Odpoví jí na ten její výraz. Tváří se při tom jako neviňátko. Má už hlad, takže nechá těch blbostí a dá se do jídla. Polévka v něm mizí docela rychle. Taky nechce, aby jim vystydnul další chod. Po očku občas koukne na Hayley. Ví, že mu to, jen tak neprojde, ale pro trochu legrace a hlavně úsměvu na její tváři by udělal daleko víc.* Vážně, teď chutná líp. Umíš skvěle dochucovat. *Odvětí a pak rychle zavrtí hlavou a rychle se dívá, jestli nemá Hayley pepř po ruce.* Pepř to nepotřebuje. *Přesvědčuje ji. Ještě trochu přidá na rychlosti při jídle.* Jsem rád, že ti chutnalo. Vzhlédne, když se Hayley vydá umývat nádobí. Za chvilku dojí, vstane a odnese svou misku a položí ji do dřezu. S umýváním se nezdržuje. Musí se usmívat, když Hayley pozoruje. Moc dobře vidí ten její ďábelský výraz.* Nechceš se posadit? Já to udělám. *Navrhne. Přistoupí blíže k ní a nahlédne do pánvičky s omáčkou ve které se vrtá. Při tom ji položí ruce na ramena. Snaží si ji usmířit. Pak jí jemně za ramena odstrčí stranou. Vezme do jedné ruky pánev, do druhé mísku se špagetami, do které je přesypal a vrátí se zpět ke stolu. Na každý talíř dá velkou porci špaget a na ně červenou omáčku. Sýr se rozhodne nechat na Hayley, ať si ho na svou porci dá kolik chce.* Sýru si tam dej, kolik máš ráda. *Posune před ní blíže misku s nastrouhaným sýrem ať ji má po ruce a pak si zase sedne ke stolu. Se zájmem ji pozoruje.*

A kde by jsi chtěl jít? Myslím, že bych se neměla toulat po městě vzhledem k situaci. A upřímně mě sledují Klausovi upíři, takže mi asi rozumíš proč se mi zrovna moc nikde chodit nechce. *Řekne na vysvětlenou a pousměje se trochu smutně. Nebude riskovat to, že se vrátí do Abattoir a tam na ni bude čekat Klaus, který ji zatáhne do pokoje a do porodu zamkne. Tohle by zřejmě neudělal, ale i tak ho nebude pokoušet, hádat se s ním nechce a hádek s ním má na kontě už tak víc, než dost. V normálním případě by ale jeho nabídku přijala, aby nemuseli být celý den tady. Ale tohle dělá nejen kvůli sobě, ale i kvůli malé. Nikdy neví, kde nepřítel je. Musí uznat, že když se on tváří jako neviňátko, že je na tom něco vtipného a tak se pousměje. Při jeho doteku neví, co má očekávat. Pozorně ho pozoruje, jestli ji znovu něco neprovede, ale nakonec ji odstrčí jemně od sporáku. Ušklíbne se.* Hele, já to chtěla udělat. *Řekne dotčeně, ale v jejím hlase je stále pobavení, takže je jasné, že nic z toho nebere vážně. Odebere se tedy ke stolu a posadí se. Pozoruje ho, jak jim nakládá porce. Musí uznat, že ona má vážně velkou, ale nevadí jí to. Snad to s ní. Přikývne a vezme si misku se sýrem. Nabere si pořádnou porci sýru a dá si to na špagety. Potom se zvedne a přejde k němu s miskou ve které je stále ještě sýr.* Celou dobu mě tak hezky obsluhuješ, tak ti dám alespoň ten sýr na špagety. *Dívá se na něj a potom mu naloží taky sýr na špagety. Trochu ji ještě zůstane v ruce, ale opravdu jen zbytek. Tou rukou ho pohladí po vlasech.* Hodný Jackson, uděláme mu trochu melír. *Semkne rty pevně k sobě, aby se nezačala smát. Odloží potom misku a posadí se naproti němu. Stále se pobaveně usmívá. Uchopí vidličku do ruky a poukáže na něj tou vidličkou.* Ani jsem si nevšimla, kdy jsi byl u kadeřníka? *Řekne provokativně a potom si promíchá špagety s omáčkou a za chvíli začne jíst. Normálně se takhle nechová, vlastně nikdy se snad takhle nechovala, ale tohle jí přijde jako setkání s někým s kým se neviděla roky a mohla na chvíli odpustit od reality. Podívá se potom na něj.* A už vážně, už jsme si všechno oplatili. *Podívá se na něj varovně, jako, že už nechce další pomstu, stále se ale usmívá. Bůh ví, co by na ni vymyslel tentokrát. A vlastně stejně to začal on s tou hřibem. Ještě teď když si na to vzpomene, tak se jí chce z toho oklepat. Vážně hřiby nenávidí, nikdy je neměla v lásce. A když dostala nějaké jídlo se hřiby, tak je vždy pečlivě vybírala a odkládala pryč.*

*Chce Hayley odpovědět, když se zeptá, ale ona hned pokračuje a vezme mu naděje i chuť na to ještě reagovat. Je si jistý, že by ji ve městě ochránil a na jeden zákusek by ji snad pozvat mohl, ale nechce se mu to vysvětlovat po její reakci. Jeho úsměv na tváři trochu zakolísá. Kouká na ni vážněji a ten smutek se promítne i do výrazu jeho tváře.* Tak na to zapomeň, Hayley. *Povzdechne si pak a sklopí pohled dolů.* Jako bych nic neřekl. *Dodá ještě a vážně nemá chuť něco dále promýšlet. Napadne ho, kdy Hayley zase po dnešku uvidí. Je si jistý, že až zase potká Klause, dá mu to pěkně sežrat. Přestane se zabývat tím méně příjemným a zase pohlédne na Hayley.* Ty můžeš kuchtit příště. *Odpoví jí na její protesty. Moc rád by si tohle s ní brzy zopakoval a dává jí to tím i najevo. Sleduje jí pak, když mu chce nasypat sýr na špagety. Klidně jí nechá, protože netuší, že by mu mohla něco provést.* Díky, Hayley. *Poděkuje jí, aniž by pojal nějaké podezření. Když ho po té pohladí, zdá se mu to hodně divné.* Melír? *Přimhouří podezíravě oči, když si Hayley zase sedne a zadívá se na ni. Je mu jasné, že je to opět její pomsta a už ani neví za co vlastně. Po její poznámce o kadeřníkovi, mu to nedá. Zvedne ruku a začne s ní hmatat ve vlasech. Hned mu na ruce zůstane trochu sýra. Sundá ruku dolů, aby si ujistil své podezření.* Hayley. *Zavrtí se smíchem hlavou. Kousek syru položí na stůl.* Kolik jsi mi ho tam dala? *Zajímá se, když se uklidní. Rozhodně se mu teď nechce vstávat a jít si ho obírat. Nechce, aby mu vystydlo jídlo. Vezme si vidličku a dá se do jídla. Po její poznámce k ní zvedne oči.* No to nevím. *Přimhouří je varovně. Nehodlá jí to nechat projít tak hladce. Tedy nechá, ale trochu postrašit jí rozhodně chce.* Nech si chutnat, Hayley. *Popřeje jí pak už normálně a vrátí se k jídlu.*

*Stačí si toho všimnou, nechtěla ho zranit, jenom ví, že prostě to není nejlepší nápad. Dělá to i kvůli sobě, má za zadkem upíry a ani o tom neví. Tomu on nemůže rozumět, prostě se nechce hádat s Klausem. Vychází s ním, baví se, mají spolu už taky nějaký vztah a prostě se ji příčí to, že by se s ním měla v jednom kuse hádat. A rozhodně se s ním nechce hádat o jejím bezpečí protože Klaus nepovažuje Jacksona jako ochranu. Ona mu věří, ale nemyslí si, že Klaus a Elijah sdílejí stejný názor. Proto to nechá raději být, snad se to prostě v jejich konverzaci ztratí. U toho kuchtění se na něj usměje a přikývne.* Dobře, příště vařím já. Něco vymyslím. *Usmívá se na něj, ale za tím úsměvem skrývá své obavy z toho, kdy bude mít možnost ho zase navštívit. Nedává na sobě nic znát, nechce, aby Jackson měl špatnou náladu. Ale je si jistá, že tohle může být poslední návštěva před porodem a až malá bude na světě, určitě ze začátku nebude mít na nic a bohužel i nikoho čas, kromě ní. S Klausem budou jistě dost zaneprázdnění nejenom její výchovou, ale i ochranou. Není si jistá, co bude, až odjede, kdy se oni dva znovu uvidí. Tohle je jedna z věcí, která ji taky trápí, ale jeho tím zatěžovat vážně nechce. A proto by si měli užívat tuhle chvíli, kdy mají na sebe alespoň trochu času a vyřešit co nejvíce věcí ohledně vlkodlaků. Při jeho otázce jenom pokrčí nevinně rameny.* Nevím, ale moc ne. Nemusíš se bát, zase nejsem až tak hrozná. *Pousměje se na něj a podívá se na jeho vlasy. Stačí si všimnout i toho, jak se tváří. Jen doufá, že další pomsta už nepřijde, ale možná ji prostě jen škádlí.* Taky znovu dobrou chuť. *Opustí od všech srand a vážně se věnuje svému jídlu. Jí pomalu a ke konci to vypadá, že už vážně nemůže, ale i tak to všechno sní. Přejede si rukou po břiše.* Myslím, že obě jsme přecpané. Děkuji, stálo to za to. *Věnuje mu další ze svých úsměvů a zůstane sedět. Trochu se i cítí provinile, že mu nedokáže prostě narovinu říct, že si není jistá, kdy se tady opět ukáže. Pozoruje ho mlčky a snaží se, aby na ni nic nešlo znát, aby vypadala stále spokojeně a šťastně, jako před chvílí. Jejich cesty se prostě ubírají jiným směrem, ale ona se snaží, aby byla i částečně v tomhle životě v Zátoce.* A taky děkuji za tvou starostlivost. Vážně, pomalu o to co si řeknu, to dostanu. *Usměje se ještě víc, doufá, že to na ni nijak nepozná, že je teď myšlenkama někde jinde a ne právě u příliš příjemného tématu, kterému se jistě oba chtějí vyhnout. Nebo lépe řečeno to nechtějí oba řešit právě teď.*

*Má pocit, že tím svým návrhem dost pokazil atmosféru v domku. To rozhodně neměl v úmyslu. Dost ho to mrzí, ale ví, že nemá cenu to nijak rozebírat. Pomalu se zase dostávají do toho reálného světa, který se kolem nich nachází a ozývá se ta část, která je rozděluje. Pohlédne na Hayley, při její odpovědi. Také se na ni usměje. Všimne si, že ten její úsměv už není tak uvolněný jako dosud. Chvilku ji pozoruje a pak pohled sklopí k jídlu. Neví jestli má smysl zkoušet jí nějak povzbudit, rozptýlit. Docela rád by, ale věděl, na co právě myslí. Není si jistý, jestli se má ptát.* Hayley? *Osloví jí mírně, protože je opět zamyšlená a on se zkrátka rozhodne ji rozptýlit. Tázavě na ni kouká. Pousměje se po její odpovědi.* Ty a hrozná? Jak tě to mohlo napadnout? *Zhrozí se nad takovým přirovnáním. Zavrtí hlavou a pousměje se.* Budu mít pak, co dělat. *Dodá ještě. Zatím si z vlasů sýr vybírat nehodlá. Jeho jídlo z talíře zmizí stejně rychle jako polévka. Občas koukne směrem k Hayley a potěšeně se usmívá, jak to v ní mizí. On dojí první. Vstane a odnese prázdný talíř do dřezu.* Nechceš ještě něčeho přidat? *Zeptá se, když se vrátí zpátky. Vidí, že i ona dojedla, ale trochu od všeho ještě zůstalo. Pohlédne na ni, když mu najednou děkuje. Pousměje se a dosedne zpět na židli.* Hayley, to je samozřejmost. *Ujistí ji, že s tím rozhodně nemá problém. Položí ruku na stůl. Přikryje svou dlaní hřbet její ruky a slabě stiskne.* Víš, že pro tebe udělám, co je v mých silách. *Ujistí ji a kouká jí při tom do očí. Neujde mu, že se už zabývá něčím jiným. Tázavě na ni pozvedne obočí.* Co se děje? *Chce vědět.*

Ne, děkuji. Jsem plná a spokojená. *Pousměje se na něj a pozoruje ho. Dívá se na něj, jak se pomalu přibližuje k ní a potom si opět sedne naproti ní. Trochu se obává toho, že na ní poznal její menší změnu nálady. Odvrátí pohled k jeho ruce, která je položena ne té její a pousměje se. Tím víc ji ale trápí to, co by mu měla říct. Vzhlédne k němu a přikývne souhlasně.* Já vím, Jacksone. A moc si toho vážím. *Obrátí svou ruku vzhůru a jemně pak stiskne tu jeho. Když se ji dívá do očí, tak nedokáže uhnout pohledem. Zdá se jí, jako by v ní četl, snažil se zjistit, o co jde. A její obavy se vyplní, když jí položí tu prokletou otázku. Úsměv jí z tváře zmizí, nejde to ani jinak. Nahradí to všechno smutný pohled a trochu rozpolcený, zda má o tom vůbec mluvit.* Vážně se chceš o tom bavit, Jacksone? Já si nemyslím, že je to nejlepší téma. *Povzdychne si a odvrátí od něj zrak, podívá se někde směrem ke kuchyni, kde se ještě před chvílí bavili, jako kdyby se nic nedělo, jako kdyby neměli žádné problémy. Ale problém je ten, že oni je mají. Po chvíli se podívá opět na něj.* Jde o to, co bude příště. *Řekne nakonec. Nemá cenu to natahovat, stejně by to z ní nějak dostal. * Mám trochu obavy z toho, kdy se příště uvidíme. Víš, že mám před porodem a až se malá narodí. Prostě to bude hodně starostí a opravdu se budu muset zdržovat hlavně v Abattoir. Proto ti nechci slibovat blízkou návštěvu nebo ti dávat naděje, že brzy zase přijedu. Chci ti tím říct, že přijedu vždycky, jak to bude možné. Budu se co nejvíc snažit o to, abych si udělala na Zátoku a i na tebe čas, ano? To je to, nad čím jsem teď přemýšlela. *Je sama na sebe naštvaná, že to tímhle opět pokazila. Alespoň na chvíli měli i zábavnější chvilku a i příjemnější, než je takhle. Omluvně se na něj dívá, že zrovna vytáhla tohle téma.*

Dobře. *Přikývne. Nehodlá jí do jídla více nutit. Sám má také dost. Přesto zůstane sedět a zatím nemá v úmyslu pustit její ruku. Sleduje ji a mrzí ho, že nemůžou žít tady v Zátoce bez starostí mezi svými v klidu. Nebylo jim to dopřáno ani na malou chvíli. Jeho pohled trochu zjihne a pousměje se na ni potěšený jejími slovy. Trochu zvážní a dál na ni kouká po té, co zareaguje na jeho otázku.* Hayley. Nedokážu se bavit, když tě takhle vidím, ale nedovedu přesně určit, proč. Vždyť toho máš tolik. *Odpoví jí mírně. Nechce jí do ničeho nutit, jen pochopit, proč ta změna. Tušil celou dobu, že jim ta dobrá nálada nevydrží na dlouho. Poslouchá jí dál pozorně. Když mu začne objasňovat své trápení. Zvážní úplně a nechává jí mluvit. Během toho položí na stůl i druhou ruku a tu její sevře mezi jeho obě.* Hayley, já to chápu. *Ujistí ji. Její obavy i to, co se blíží. Je si toho dobře vědom.* Budu na tebe myslet a psát ti. Volat. *Navrhne alespoň nějakou tu komunikaci mezi nimi.* O Zátoku naše lidi se postarám. Nedělej si starosti. Alespoň než bude malá na světě. *Pokračuje dál a než by se mohla Hayley zase naštvat, tak hned pokračuje.* Nechci tě z ničeho vynechávat, jen tě prosím. Mysli teď na sebe a malou. Kvůli mně. Je to pro mně důležité, abych se mohl zabývat těmi problémy okolo. Půjde mi to lépe. *Doufá, že to Hayley pochopí, jak to myslí.* Tady v Zátoce jsi kdykoliv vítaná. *Uzavře to. Po celou dobu jí kouká upřímně, ale i starostlivě do očí a drží její ruku ve svých.*

*Dívá se na něj, jak na to bude reagovat. Ještě jednou sklopí zrak k jejich rukám a dívá se chvíli na ně. Samozřejmě, že ho pozorně poslouchá. Vzhlédne po pár sekundách k němu. Nic víc ji nepotěší teď než to, když tomu porozumí a on tomu porozuměl. Odpadne z ní taková ta nervozita z nejistoty, když nevíte, jaká bude reakce. Opravdu slabě pozvedne koutek úst v náznaku úsměvu. V tuhle chvíli by ani nic už jiného říkat nemusel, to, že tomu rozumí ji potěšilo ze všeho nejvíc.* Dobře, budeme udržovat komunikaci alespoň po telefonu. Ale vážně, opovaž se mi nepsat. Budu zuřit, když nebudu o tobě nic vědět. *Řekne varovně, ale s menším úsměvem, takže tím to celé odlehčuje.* Já vím, rozumím ti. Slibuji, že se ze všeho nejvíc zaměřím na sebe a na malou. Jen mě vážně informuj o tom, co se tady děje, kdyby to bylo důležité, ano? Rozhodně si nemysli, že by si mě tím zatěžoval, nezatěžoval. Víš, že tady toho všeho chci být součástí. *Přikývne na svá slova. Tak alespoň se teď zbavila tohoto problému. Je ráda, že to vzal v klidu. Vždy na něm viděla to, jak moc ho mrzí, že ona nemůže být tady. Ale s tím se nedá nic už dělat. A i když by chtěla žít tady v Zátoce, na druhou stranu ji to nevadí ani ve městě. Na přítomnost Elijaha a Rebeky je nejvíc zvyklá, dříve s nimi byla v kontaktu denně. Teď už sice tomu tak není, ale za to je více v kontaktu s Klausem a i na jeho přítomnost je zvyklá a ani si nedokáže představit, jak by to vypadalo, kdyby najednou po tolika měsících s nimi nebydlela.* Ještě jednou děkuji. Být v Zátoce vítána znamená pro mě hodně. *Její hlas je upřímný, nechtěla by, aby někdy došlo k tomu, že by tady nebyla vítána. Pravdou je, že by se stejně snažila, aby si nějakou cestu nazpět našla. Ona se jen tak lehce nevzdává a nenechává se jenom tak vystrnadit. Podívá se z okna ven. Musí uznat, že čas s Jacksonem ji utíká velmi rychle. Brzo se bude blížit čas jejího odjezdu zpět do sídla. Ale ještě tady chvíli zůstane. Svou pozornost znovu upne na Jacksona.*